50 A 55/2017

Rubrum

50A 55/2017 - 61 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Věry Balejové a soudkyň JUDr. Terezy Kučerové a Mgr. Heleny Nutilové v právní věci žalobce P.M., sídlem X, zast. Mgr. Michalem Majchrákem, Ph.D., advokátem v Českých Budějovicích, U Sirkárny 467/2a, proti žalovanému Krajskému úřadu Jihočeského kraje, sídlem v Českých Budějovicích, U Zimního stadionu 1952/2, o žalobě proti rozhodnutí ze dne 20. 6. 2017, č. j. KUJCK 71162/2017, ze účasti Města Český Krumlov, sídlem v Českém Krumlově, nám. Svornosti 1 a Společenství vlastníků domu X v Českém Krumlově, sídlem v Českém Krumlově, X, t a k t o :

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

III. Osoby na řízení zúčastněné nemají právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

Žalobou doručenou dne 2. 8. 2017 Krajskému soudu v Českých Budějovicích se žalobce domáhal přezkoumání rozhodnutí žalované ze dne 20. 6. 2017 č. j. KUJCK 71162/2017, jímž bylo zamítnuto odvolání žalobce proti rozhodnutí stavebního úřadu v Českém Krumlově o nařízení odstranění velkoplošného reklamního zařízení na východní Pokračování - 2 - 50A 55/2017 fasádě bytového domu X, Český Krumlov na pozemku st. p. č. X, parc. č. X v k. ú. Xa toto prvostupňové rozhodnutí potvrzeno. V žalobě se namítá, že podmínky pro nařízení odstranění stavby nebyly dodrženy, protože řízení o dodatečném povolení stavby nebylo řádně ukončeno, jestliže rozhodnutí v této věci je nicotné. Rozhodnutí o zamítnutí žádosti o dodatečné povolení stavby je nicotné, protože úsudek o tom, kde nachází se hranice pozemku, učinil stavební úřad sám, ač nebyl povolán učinit úsudek o občanskoprávní námitce vztahující se k existenci či rozsahu vlastnického práva. Vznikl-li mezi účastníky spor o hranici pozemku, měl stavební úřad řízení o dodatečném povolení stavby přerušit po výzvě účastníkům, aby se s občanskoprávní námitkou obrátili na soud. Takto postupováno nebylo a úřad posoudil námitku sám. Stavební úřad tak závazně rozhodl o otázce, o které nemá pravomoc rozhodovat. K nicotnosti rozhodnutí musí být přihlédnuto z úřední povinnosti v jakékoli fázi řízení, proto podmínky pro nařízení odstranění stavby splněny nebyly a napadené rozhodnutí je nezákonné. Úsudek žalovaného o tom, že některé spory o hranici pozemku rozhodují stavební úřady a jiné soudy, není správný. Pravomoc stavebního úřadu nezakládá ani okolnost, zda lze hranici určit jednoduše. Názor, že soud by při určení hranice postupoval stejně jako stavební úřad, je nepodložený. Dále nebylo vydáno rozhodnutí o pokračování v řízení o odstranění stavby. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Stavba dodatečně nebyla povolená, proto stavební úřad oznámil pokračování v řízení a umožnil účastníkům uplatnit procesní práva. Jestliže stavba nebyla dodatečně povolena, nebylo možno odstranění stavby nenařídit. Žalobce na svých právech zkrácen nebyl. Žalobní námitky směřují do řízení o dodatečném povolení stavby. Předmětem řízení o odstranění stavby se zcela míjí. Důvody, pro které byla v pravomocném rozhodnutí zamítnuta žádost o dodatečné povolení stavby, nejsou přezkoumatelné v řízení o odvolání proti nařízení odstranění stavby ani v řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu ve věci nařízení odstranění nepovolené stavby. Rozhodnutí o žádosti o dodatečné povolení stavby není subsumovaným rozhodnutím, ale jedná se o rozhodnutí, které je sto zasáhnout do právní sféry žalobce a lze proti němu podat samostatnou žalobu ve správním soudnictví. Soud se pro marné uplynutí lhůty k podání žaloby zákonností rozhodnutí o dodatečném povolení stavby nemůže v projednávané věci zabývat. Dodává se, že rozhodnutí stavebního úřadu ve věci dodatečného povolení stavby nicotné není. Stavební úřad v řízení o dodatečném povolení stavby závazně nerozhodoval spor mezi účastníky o hranice pozemku. Žádné vady, pro které by rozhodnutí o zamítnutí žádosti o dodatečné povolení stavby mělo být nicotné, nebyly shledány. Tvrzené vady pro svou povahu nemohou rozhodnutí činit nicotným, eventuálně se mohlo jednat o takové vady, pro které by rozhodnutí mohlo být shledáno nezákonným. Poznamenává se, že žalobce měl možnost bránit se proti rozhodnutí stavebního úřadu o zamítnutí žádosti o dodatečné povolení stavby včasným podáním odvolání, čehož nevyužil. Tím se připravil o možnost domáhat se ochrany svých práv u soudu žalobou proti rozhodnutí správního orgánu. Žalobce v replice k vyjádření žalovaného uvedl, že reklamní zařízení bylo součástí projektu rekonstrukce příslušného domu, avšak nebylo zahrnuto do žádosti o vydání stavebního povolení. Jedná se o banální záležitost spočívající v podání příslušné žádosti, výhrady neuplatnil ani příslušný orgán UNESCO. Stavební úřad aktivně vyhledával způsoby, jak docílit odstranění reklamního zařízení a znemožnit jeho dodatečné povolení. Názor žalovaného, že nejedná se o nicotné rozhodnutí, považuje žalobce za nesprávný. Vznikl tu evidentně spor mezi účastníky o hranici pozemku, o kterém nepřísluší rozhodovat stavebnímu úřadu, ale soudu. Pro nedostatek pravomoci úřadu je rozhodnutí nicotné. Rozhodnutí o dodatečném povolení stavby je neurčité, respektive vnitřně rozporné, protože nelze seznat, o čem stavební úřad rozhodoval. Řízení o dodatečném povolení stavby a nařízení odstranění Pokračování - 3 - 50A 55/2017 stavby na sebe navazují a představují jeden celek. Trpí-li rozhodnutí o dodatečném povolení stavby závažnou vadou, nelze v následujícím řízení takovou vadu ignorovat. V doplnění tohoto vyjádření žalobce klade otázky pro případ, kdy rozhodnutí by nicotné nebylo. Pro tyto problémy dovozuje, že rozhodnutí je zapotřebí nahlížet jako nicotné. Hranice se řeší pro účely soukromého práva a přesahy budovy představují neoprávněný zásah do vlastnického práva vlastníka sousedního pozemku. Osoby na řízení zúčastněné vyjádřením nepodaly. Ze spisů správních orgánů vyplynuly následující podstatné skutečnosti. Žalobce podal dne 5. 6. 2015 žádost o dodatečné povolení stavby velkoplošného reklamního zařízení na východní fasádě, bytového domu X, X, na pozemku st. p. č. X v k. ú. X. V průběhu tohoto řízení byl žalobce vyzván k doplnění předložené žádosti o doplnění podkladů. Rozhodnutí o zastavení tohoto řízení bylo v odvolacím řízení zrušeno a věc vrácená k novému řízení, protože nebylo rozhodnuto o žádosti o prodloužení lhůty k doplnění podkladů pro rozhodnutí. Rozhodnutí stavebního úřadu o zamítnutí žádosti o dodatečné povolení stavby bylo v odvolacím řízení zrušeno a věc vrácena k novému projednání, protože nebylo rozhodnuto o žádosti žalobce o prodloužení lhůty doplnění podkladů pro rozhodnutí a žalobci se nedostalo práv podle § 36 odst. 3 správ. řádu. Bylo poukázáno rovněž na to, že stavebník žádal o dodatečné povolení reklamního panelu na pozemku st. p. č. X, nikoli však na pozemku sousedním. V řízení byla vydána další výzva, na kterou bylo žalobcem reagováno. Dále byl vyrozuměn o tom, že v řízení se pokračuje, byly doplněny podklady, s nimiž se lze ve stanovené lhůtě na stavebním úřadu seznámit. Ve spise je založena technická analýza hranic pozemku st. p. č. X k. ú. X. Dne 8. 11. 2016 vydal stavební úřad rozhodnutí o zamítnutí žádosti o dodatečné povolení stavby, které je odůvodněno tím, že žadatel neprokázal, že stavba nenalézá se nad sousedním pozemkem. Odvolání proti tomuto rozhodnutí bylo jako opožděné zamítnuto, čímž stalo prvostupňové rozhodnutí pravomocným a dne 18. 1. 2017 vykonatelným. Zahájení řízení o odstranění stavby bylo žalobci oznámeno dne 28. 5. 2015. Spis obsahuje projektovou dokumentaci a technickou zprávu, žalobce se k věci vyjádřil. Usnesením ze dne 10. 6. 2015 bylo řízení přerušeno, oznámení o pokračování řízení je datováno dne 23. 1. 2017 a žalobci bylo doručeno dne 26. 1. 2017. To dokládá doručenka připojená k uvedenému usnesení, ve které je označeno číslo jednací tohoto dokumentu. Žalobce byl vyzván, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřil k podkladům pro rozhodnutí. Rozhodnutí o nařízení odstranění stavby bylo vydáno dne 13. 3. 2017 a právní moci nabylo dne 21. 6. 2017. Rozhodnutí je odůvodněno tím, že stavba dodatečně povolena nebyla, a proto bylo podle § 129 odst. 1 písm. b) stav. zák. rozhodnuto o nařízení odstranění stavby. Pokračování - 4 - 50A 55/2017 Odvolání uplatněné v podstatě z důvodů shodných se žalobními body bylo projednáno napadeným rozhodnutím, jímž bylo odvolání zamítnuto a prvostupňové rozhodnutí potvrzeno. Bylo tak učiněno s úvahou, že reklamní a informační zařízení podléhají vydání územního souhlasu a vyžadují ohlášení stavebnímu úřadu. Žádná veřejnoprávní povolení nebyla vydána, a proto bylo velkoplošné zařízení klasifikováno jako nepovolená stavba. K žádosti stavebníka bylo vedeno řízení o dodatečném povolení stavby. Tato žádost však byla pravomocně zamítnuta a jedním z účinků právní moci rozhodnutí je závaznost a neměnnost tohoto rozhodnutí. Na stavebním úřadu proto bylo dokončit řízení o nařízení odstranění stavby. Nicotnost rozhodnutí o zamítnutí žádosti o dodatečné povolení stavby nebyla shledána, protože vlastnická hranice pozemku je v katastrální mapě vymezena obvodovým pláštěm budovy č. p. 183 a o průběhu hranice není pochyb. Podnět žalobce k přezkoumání rozhodnutí o zamítnutí žádosti o dodatečné povolení stavby a prohlášení nicotnosti tohoto rozhodnutí byl vyřízen sdělením žalovaného ze dne 22. 5. 2017, kdy důvody pro přezkoumání rozhodnutí nebyly shledány, protože přezkumnému řízení podléhají výlučně rozhodnutí nezákonná, nikoli věcně nesprávná. K podnětu na prohlášení nicotnosti rozhodnutí se uvádí, že nebyla řešená otázka existence nebo rozsahu vlastnického práva protože hranice pozemku je v terénu nesporná. Ve smyslu § 2 odst. 1 písm. c) katastrální vyhlášky, je hranice pozemku dána obvodem budovy. V řízení o dodatečném povolení reklamního zařízení bylo zjištěno, že to je umístěno nad pozemkem města Český Krumlov. Při řešení sporu o vlastnickou hranice je nutné vycházet z § 1028 obč. zák., které se vztahuje na hranice mezi pozemky neznatelné nebo pochybné. V dané věci je však hranice parcely st. p. č. X vymezena obvodovým pláštěm budovy č. p. 183 a o průběhu hranice není pochyb. Nejedná se proto o spor o vlastnickou hranici. Stavební úřad tudíž závazně nerozhodoval namísto soudu spor mezi účastníky o hranice pozemku a nelze dovozovat věcnou nepříslušnost stavebního úřadu podle § 77 odst. 1 správ. řádu. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle § 75 odst. 2 s. ř. s. v mezích daných žalobními body a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Předmětem řízení bylo učiněno rozhodnutí o nařízení odstranění stavby vydané podle § 129 odst. 1 písm. b) stav. zák. Podle tohoto předpisu stavební úřad nařídí odstranění stavby vlastníku stavby prováděné nebo provedené bez rozhodnutí nebo opatření nebo jiného úkonu vyžadovaného stavebním zákonem, anebo v rozporu s ním a stavba nebyla dodatečně povolena. Ustanovení § 129 odst. 3 pak stanoví podmínky, za kterých lze stavbu dodatečně povolit. Z právní úpravy obsažené v § 129 o nařízení odstranění stavby tudíž plyne, že přicházejí v úvahu dva typy řízení, jednak řízení o nařízení odstranění stavby, jednak řízení o žádosti o dodatečné povolení stavby. V řízení o odstranění stavby stavební zákon stavebníkovi umožňuje podat žádost o dodatečné povolení stavby. Na výsledku tohoto řízení je pak závislé řízení o odstranění stavby, kdy pro případ, že stavbu lze dodatečně povolit se řízení o nařízení odstranění stavby zastavuje, kdežto je-li taková žádost o dodatečné povolení stavby zamítnuta, musí být rozhodnuto o nařízení odstranění stavby. Pokračování - 5 - 50A 55/2017 Rozhodnutí o žádosti o dodatečné povolení stavby je rozhodnutím, které se dotýká právní sféry stavebníka, představuje zásah do jeho subjektivních veřejných práv. Takové rozhodnutí není subsumovaným správním aktem, a není ani podkladovým rozhodnutím pro řízení o nařízení odstranění stavby jak uvádí se v replice žalobce k vyjádření žalovaného. To má za následek, že rozhodnutí o zamítnutí žádosti o dodatečné povolení stavby nelze v řízení o nařízení odstranění stavby soudem přezkoumat. Splňuje požadavky podle § 65 odst. 1 s. ř. s. a bylo proto možno toto rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě žalobou napadnout. Protože se tak nestalo, nemůže se soud v dané věci zákonností rozhodnutí o zamítnutí žádosti o dodatečné povolení stavby zabývat. Žalobce dovozuje, že tu není prostor pro vydání rozhodnutí o nařízení odstranění stavby z důvodu, že rozhodnutí o zamítnutí žádosti o dodatečné povolení stavby je nicotné. Tento právní názor žalobce však není správný. Ustanovení § 129 odst. 3 stav. zák. zakládá pro stavební úřad pravomoc rozhodnout o žádosti o dodatečné povolení stavby. To děje se procesně stanoveným postupem podle § 90 a § 110 až 115 stav. zák. K zamítnutí žádosti došlo se zřetelem ke stanovisku vlastníka sousedního pozemku, nad který má být reklamní zařízení připevněné k budově na sousedním pozemku zasahovat. Jde o námitku vlastníka sousedního pozemku, jejíž vypořádání upravuje § 114 odst. 3 stav. zák. Jde o námitku občanskoprávní povahy, kdy stavební úřad nejprve učiní úsudek o takové námitce a následně rozhodne ve věci. Je proto zapotřebí rozlišit mezi úsudkem úřadu o občanskoprávní námitce a následně vydaným rozhodnutím. Možnost učinit si úsudek o občanskoprávní námitce týkající se existence práva nebo rozsahu vlastnických práv, vylučuje § 114 odst. 3 věta druhá in fine. Nedodržení procesního postupu však může představovat nezákonnost rozhodnutí nikoli jeho nicotnost. Jak již bylo uvedeno, rozhodnutí o zamítnutí žádosti o dodatečné povolení stavby předmětem tohoto řízení není, a proto se jím soud zabývat nemůže. Není pochyb o tom, že k nicotnosti správního aktu je zapotřebí přihlížet ve všech navazujících řízeních. Předpokladem pro takový postup je však zjištění nicotnosti rozhodnutí. Soud v souzené věci neshledal, že rozhodnutí o zamítnutí žádosti o dodatečné povolení stavby trpí takovými vadami, které by nicotnost vyvolávaly. Stavební úřad rozhodoval o zamítnutí žádosti o dodatečné povolení stavby. K takovému rozhodnutí je stavební úřad věcně příslušný. Nebylo tu rozhodováno o průběhu hranice mezi dvěma pozemky, což je patrné z výroku napadeného rozhodnutí. Proto nenastala situace, kdy stavební úřad rozhodoval o věci, kdy měl absolutní nedostatek pravomoci. Jak již bylo uvedeno, mohl by přicházet v úvahu vadný procesní postup při vypořádání námitky účastníka řízení, ten však nezakládá nicotnost rozhodnutí pro nedostatek pravomoci, ale může způsobovat vadu rozhodnutí podřaditelnou pod nezákonnost. Soud neshledal ani jiné vady rozhodnutí o zamítnutí žádosti o dodatečné povolení stavby, které by spočívaly v nedostatečné formě, rozhodnutí není neurčité ani nesmyslné, není zmatečné, je z něj zřejmé, komu bylo adresováno. Proto není odkaz žalobce na konkrétní rozsudek Nejvyššího správního soudu uvedený v replice žalobce přiléhavý. Nemůže se jednat ani o rozhodnutí vnitřně rozporné, protože z rozhodnutí je zcela jednoznačně seznatelné, o čem bylo rozhodováno. Předmětem rozhodnutí byla žádost o dodatečné povolení stavby a právě to je uvedeno ve výroku tohoto rozhodnutí. Stavební úřad výrokem tohoto rozhodnutí nekonstituoval průběh hranice mezi oběma pozemky. Úvaha o tom, kde hranice mezi pozemky se nachází, projevuje se v odůvodnění tohoto rozhodnutí, avšak právní moci tohoto rozhodnutí je schopen toliko jeho výrok. Nezbývá než zopakovat, Pokračování - 6 - 50A 55/2017 že může přicházet v úvahu nezákonnost takového rozhodnutí, kdy žalobce měl možnost se bránit využitím opravných prostředků případně žalobou uplatněnou ve správním soudnictví. Soud proto shrnuje, že nezjistil, že rozhodnutí o žádosti o dodatečné povolení stavby je nicotné. Žalovaný odkazem na předpis občanského zákoníku vypořádal odvolací námitku o tom, že rozhodnutí o žádosti o dodatečné povolení stavby není nicotné. Pro věc je však rozhodné, že o průběhu hranice stavební úřad nerozhodoval, o jejím průběhu si učinil úsudek a postupoval-li procesně správně či nikoli je zapotřebí zahrnout pod zákonnost rozhodnutí nikoli pod jeho nicotnost. Stavební úřad výrokem svého rozhodnutí nikterak nepřekročil svou pravomoc. V napadeném rozhodnutí ani prvostupňovém rozhodnutí není obsažená argumentace souvisejícím se zaměřením pozemku z roku 1994. Proto takovou výhradu nelze uplatnit proti rozhodnutí o nařízení odstranění stavby. Rozhodnutí o žádosti o dodatečné povolení stavby předmětem řízení není. Rozhodnutí o pokračování v řízení o odstranění stavby bylo vydáno dne 23. 1. 2017 a bylo prokazatelně žalobci doručeno dne 26. 1. 2017. To je prokázáno doručenkou, která obsahuje číslo jednací uvedené na této písemnosti. Žalobci byla stanovena lhůta v jaké mohl podat své vyjádření, dále byl informován o tom, že může uplatnit svá práva a vyjádřit se k podkladům opatřeným stavebním úřadem. Na tyto výzvy žalobce nereagoval a stavební úřad s odstupem jednoho měsíce rozhodl. Tvrzení žalobce, že by se bránil proti pokračování řízení o odstranění stavby, proto nemá oporu ve spise. Obrana žalobce proti rozhodnutí o nařízení odstranění stavby pro tvrzenou nicotnost se projevila poprvé v odvolání. Namítaným procesním postupem, kdy tu podle tvrzení žaloby není rozhodnutí o pokračování řízení, nemá oporu ve spisové dokumentaci. Řízení o žádosti o dodatečné povolení stavby a řízení o nařízení odstranění stavby na sebe zcela nepochybně navazují. Povinnost stavebního úřadu nařídit odstranění stavby zcela jednoznačně vyplývá z ustanovení § 129 odst. 1 písm. b) stav. zák. Předmětná stavba byla zřízena bez příslušného úkonu stavebního úřadu. Nebyla-li stavba dodatečně povolena, zbývá jediný možný postup, a to nařízení odstranění dané stavby. To se právě v souzené věci stalo. Není-li rozhodnutí o žádosti o dodatečné povolení stavby nicotné, bylo nezbytné z takového rozhodnutí vycházet a nařídit, aby stavba, která nebyla dodatečně povolena, byla odstraněna. Pokládá-li žalobce v doplnění repliky otázky stran závaznosti určení hranice stavebním úřadem pro jiná řízení, pak je zapotřebí zdůraznit, že výrokem rozhodnutí nebyla určena hranice mezi pozemky, ale nařízeno odstranění stavby. Úsudek stavebního úřadu o tom, kudy probíhá hranice, nepředstavuje rozhodnutí stavebního úřadu o hranici mezi dvěma pozemky a není v tomto smyslu res iudicata. Důsledkem rozhodnutí o zamítnutí žádosti o dodatečné povolení stavby je to, že stavba dodatečně povolena nebyla, a to má za následek vydání napadeného rozhodnutí. Důsledky tohoto rozhodnutí jsou proto zcela jasné. V důsledku takového rozhodnutí, které zavazovalo stavební úřad i účastníky, nebylo možno postupovat jinak, než vydat rozhodnutí o nařízení odstranění stavby. Pokračování - 7 - 50A 55/2017 Důkaz ve formě technické analýzy byl proveden v řízení o žádosti o dodatečné povolení stavby, nepředstavoval podklad pro napadené rozhodnutí a nezbývá než zopakovat, že na žalobci bylo, aby využil opravný prostředek proti rozhodnutí o zamítnutí žádosti o dodatečné povolení stavby, případně proti takovému rozhodnutí uplatnil žalobu ve správním soudnictví. Jestliže tak neučinil, nelze případné vady rozhodnutí o žádosti o dodatečné povolení stavby zohledňovat v řízení o nařízení odstranění takové stavby. Jestliže napadené rozhodnutí je souladné s ustanovení § 129 odst. 1 písm. b) stav. zák., nelze přisvědčit žalobnímu tvrzení o tom, že postup stavebního úřadu lze považovat za účelový. Soud proto uzavřel, že napadené rozhodnutí není pro důvody uvedené v žalobě vadné. Vzhledem k těmto důvodům krajský soud podle § 78 odst. 7 s.ř.s. žalobu zamítl. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 s. ř. s. a vychází ze skutečnosti, že úspěšnému žalovanému nevznikly v řízení žádné náklady přesahující rámec jeho obvyklé administrativní činnosti. O nákladech řízení osob na řízení zúčastněných rozhodl soud podle § 60 odst. 5 s. ř. s. Podle tohoto předpisu mají osoby na řízení zúčastněné právo na náhradu nákladů řízení, jestliže jim takové náklady vznikly v souvislosti s plněním povinnosti uložené soudem. Protože soud osobám na řízení zúčastněným žádnou povinnost neuložil, bylo rozhodnuto tak, že tyto osoby právo na náhradu nákladů řízení nemají.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Pokračování - 8 - 50A 55/2017 Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. Krajský soud v Českých Budějovicích dne 22. listopadu 2017 JUDr. Věra Balejová v. r. Předsedkyně senátu Za správnost vyhotovení : P. J.