50 A 57/2017

Rubrum

č. j. 50A 57/2017 - 39 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Věry Balejové a soudkyň Mgr. Heleny Nutilové a JUDr. Terezy Kučerové ve věci žalobce: J.B., bytem X, zastoupen JUDr. Radkem Bechyně, advokátem se sídlem v Kolíně, Legerova 148, proti žalovanému: Krajský úřad Jihočeského kraje, se sídlem České Budějovice, U Zimního stadionu 1952/2, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 22. 6. 2017, č. j. KUJCK 78083/2017, takto:

Výrok

I. Žaloba se z a m í t á.

II. Žalovanému se právo na náhradu nákladů řízení n e p ř i z n á v á .

Odůvodnění

1. Žalobou doručenou Krajskému soudu v Českých Budějovicích (dále též „krajský soud“) dne 17. 8. 2017 se žalobce domáhá soudního přezkumu rozhodnutí Krajského úřadu Jihočeského kraje ze dne 22. 6. 2017, čj. KUJCK 78083/2017 (dále též „napadené rozhodnutí“), kterým žalovaný podle § 90 odst. 5 správního řádu zamítl odvolání žalobce a Pokračování - 2 - 50A 57/2017 potvrdil rozhodnutí Městského úřadu Tábor ze dne 24. 1. 2017, čj. METAB 4389/2017/ODSA/Val (dále též „prvostupňové rozhodnutí“), jímž byly veškeré námitky žalobce zamítnuty a provedený záznam 12 bodů v bodovém hodnocení řidiče potvrzen.

2. Žalobce požaduje zrušení správních rozhodnutí obou stupňů, když namítá, že žalovaný ignoroval rozhodování jiných odvolacích správních orgánů ve věcech shodných a významně tak narušil právní jistotu účastníka řízení. Současně se domnívá, že byl zkrácen na svých právech takovým způsobem, že to vedlo k vydání nezákonného rozhodnutí. Zásadní porušení svých práv žalobce vymezuje níže uvedenými žalobními body.

3. Žalobce nejprve namítá nerespektování odvolacích důvodů. Poukazuje přitom na skutečnost, že žalovaný zcela ignoroval předložené důkazní prostředky, tj. kopii rozhodnutí Krajského úřadu Moravskoslezského kraje ze dne 24. 4. 2014, čj. MSK 49924/2014, vydaného ve shodné věci, které bylo přílohou doplněného odvolání. Z tohoto rozhodnutí dle žalobce vyplývá, že je běžnou praxí odvolacího správního orgánu posuzovat i jednotlivé podklady (rozhodnutí v blokových řízeních) z hlediska jejich způsobilosti pro provedený záznam bodů v bodovém hodnocení řidiče. Z dalších rozhodnutí téhož správního orgánu je zřejmá ustálenost této rozhodovací praxe, kdy se správní orgán k odvolacím námitkám zabývá způsobilostí jednotlivých rozhodnutí, na základě kterých jsou zaznamenávány body.

4. Obdobný postup vyplývá i z prvoinstančního rozhodnutí Městského úřadu Písek (ze dne 19. 1. 2015, čj. MUPI/2014/34902/CH-nám.BH/3). Žalobce poukazuje na zásadu legitimního očekávání, která by měla být v případě málo početných krajských úřadů uplatňována ve věcech shodných či obdobných. Žalovaný svým postupem vybočil ze zásady legitimního očekávání, která de facto zavádí zvykové právo v České republice. Žalobce se vymezuje vůči stavu, kdy jeden správní orgán rozhodoval jinak než totožný správní orgán jiné místní příslušnosti. Takovým postupem je dotčena rovnost účastníků před zákonem.

5. Žalobce naříká také nezpůsobilost podkladů pro záznam bodů, současně nesouhlasí s postupem správního orgánu, který posuzuje pouze jednotlivá oznámení o spáchání přestupku od věcně příslušných oddělení policie a ne samotná rozhodnutí (bloky). Dle žalobce není takovéto oznámení dostatečným důkazem a musí být vždy porovnáno s předmětným rozhodnutím. Blokové řízení je sice řízením specifickým, přesto však musí splňovat požadavky kladené na něj zákonem. Žalobce přiložil rozhodnutí v blokových řízeních nesplňující dle rozhodnutí Nejvyššího správního soudu nároky na dostatečnou individualizaci skutku a rozhodnutí, kde byly dodrženy veškeré zákonem stanovené požadavky. Žalobce se domnívá, že i přes specifičnost daného druhu řízení lze rozhodnutí vydat v souladu se všemi zákonnými požadavky. Z rozhodnutí musí být patrné údaje o osobě přestupce, místě a době spáchání přestupku apod. Nelze argumentovat tím, že přestupce dal souhlas s tímto druhem projednání a jeho správností, neboť za tu žalobce odpovídat nemůže. Po přestupci nelze vyžadovat takovou znalost práva, aby mohl správnost rozhodnutí posoudit.

6. K tomu žalobce obecně uvádí formulace, které nejsou dostatečným popisem přestupkového jednání odpovídajícím zákonnému rámci ve smyslu zákona č. 361/2000 Sb., Pokračování - 3 - 50A 57/2017 o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), v účinném znění (dále též „zákon o silničním provozu“). Z rozhodnutí musí být zřejmé místo a čas spáchání přestupku, aby bylo možno vyloučit, že přestupek se stal mimo pozemní komunikaci a žalobce neměl být případně potrestán dle zákona o přestupcích. Žalobce také zdůrazňuje nutnost trvat na čitelném, srozumitelném a přehledném uvádění údajů do rozhodnutí, a to z důvodu jeho přezkoumatelnosti. Jsou-li údaje v rozhodnutí nečitelné, nemůže být podkladem pro záznam bodů v bodovém hodnocení řidiče.

7. K jednotlivým pokutovým blokům žalobce namítá následující:

8. Pokutovému bloku ze dne 2. 12. 2016 žalobce vytýká v důsledku uvedení údaje „125c/1f4“ chybnou právní kvalifikaci, vyjadřuje pochybnost o věcné příslušnosti orgánu, který jej v blokovém řízení vydal a napadá seznatelnost místa spáchání přestupku. Žalobce se rovněž vymezuje proti popisu skutku ve formátu „RJ“, neboť toto nepopisuje porušení jakékoli povinnosti řidiče stanovené zákonem. To samé platí ve vztahu k napadenému rozhodnutí, v němž také absentuje konkretizace místa (soukromý pozemek či veřejně přístupné místo) a údaj o právní kvalifikaci. Žalobce dodává, že nejnovější judikatura trvá na přesném uvedení místa přestupkového jednání. Žalobce se rovněž vymezuje vůči právní kvalifikaci uvedené pouze ve formě „§18/4 z.č. 361/2000 Sb.“, když podotýká, že judikatura Nejvyššího správního soudu vyslovila požadavek na nutnost spojení srozumitelné právní kvalifikace a skutkové věty.

9. K pokutovému bloku ze dne 31. 1. 2016 žalobce namítá nesprávnou právní kvalifikaci z důvodu užití údaje ve formě „125c/1f4“. Rozhodnutí obsahuje chybnou právní kvalifikaci, vyvstává pochybnost o věcné příslušnosti orgánu, který jej v blokovém řízení vydal a není jednoznačně seznatelné místo spáchání přestupku, když chybí kilometráž komunikace a vylíčení přesného místa spáchání přestupku. Dále je zde popis skutku ve formátu „rychlost“, což nepopisuje jakékoli porušení povinnosti řidiče. Z napadeného rozhodnutí pak nelze přezkoumatelným způsobem určit údaj o právní kvalifikaci, absentuje zde konkretizace místa (soukromý pozemek či veřejně přístupné místo), což odporuje nejnovější judikatuře. Žalobce se rovněž vymezuje vůči právní kvalifikaci uvedené pouze ve formě „§18/4 z.č. 361/2000 Sb.“, když volně cituje judikaturu Nejvyššího správního soudu ohledně požadavku na nutnost spojení srozumitelné právní kvalifikace a skutkové věty.

10. K pokutovému bloku ze dne 10. 1. 2016 žalobce namítá nesprávnou právní kvalifikaci z důvodu užití údaje ve formě „125c/1f4“. Rozhodnutí obsahuje chybnou právní kvalifikaci, vyvstává pochybnost o věcné příslušnosti orgánu, který jej v blokovém řízení vydal a není jednoznačně seznatelné místo spáchání přestupku, když chybí kilometráž komunikace a vylíčení přesného místa spáchání přestupku. Dále je zde popis skutku ve formátu „telefon“, což nepopisuje jakékoli porušení povinnosti řidiče. Z napadeného rozhodnutí pak nelze přezkoumatelným způsobem určit údaj o právní kvalifikaci, absentuje zde konkretizace místa (soukromý pozemek či veřejně přístupné místo), což odporuje nejnovější judikatuře. Žalobce se rovněž vymezuje vůči právní kvalifikaci uvedené pouze ve formě „§7/1c z. č. 361/2000 Sb.“, když volně cituje judikaturu Pokračování - 4 - 50A 57/2017 Nejvyššího správního soudu ohledně požadavku na nutnost spojení srozumitelné právní kvalifikace a skutkové věty.

11. K pokutovému bloku ze dne 20. 2. 2015 žalobce namítá nesprávnou právní kvalifikaci z důvodu užití údaje ve formě „125c/1k“. Rozhodnutí obsahuje chybnou právní kvalifikaci, vyvstává pochybnost o věcné příslušnosti orgánu, který jej v blokovém řízení vydal a není jednoznačně seznatelné místo spáchání přestupku, když chybí kilometráž komunikace a vylíčení přesného místa spáchání přestupku. Dále je zde popis skutku ve formátu „pásy“, což nepopisuje jakékoli porušení povinnosti řidiče. Z napadeného rozhodnutí pak nelze přezkoumatelným způsobem určit údaj o právní kvalifikaci, absentuje zde konkretizace místa (soukromý pozemek či veřejně přístupné místo), což odporuje nejnovější judikatuře. Žalobce se rovněž vymezuje vůči právní kvalifikaci uvedené pouze ve formě „§6/1a z. č. 361/2000 Sb.“, když volně cituje judikaturu Nejvyššího správního soudu ohledně požadavku na nutnost spojení srozumitelné právní kvalifikace a skutkové věty.

12. Pokutovému bloku ze dne 14. 1. 2015 žalobce vytýká v důsledku uvedení údaje „125c/1f3“ chybnou právní kvalifikaci, vyjadřuje pochybnost o věcné příslušnosti orgánu, který jej v blokovém řízení vydal a napadá seznatelnost místa spáchání přestupku. Žalobce se rovněž vymezuje proti popisu skutku ve formátu „pásy“, neboť toto nepopisuje porušení jakékoli povinnosti řidiče stanovené zákonem. To samé platí ve vztahu k napadenému rozhodnutí, v němž také absentuje konkretizace místa (soukromý pozemek či veřejně přístupné místo) a údaj o právní kvalifikaci. Žalobce dodává, že nejnovější judikatura trvá na přesném uvedení místa přestupkového jednání. Žalobce se rovněž vymezuje vůči právní kvalifikaci uvedené pouze ve formě „§6/1a z.č. 361/2000 Sb.“, když podotýká, že judikatura Nejvyššího správního soudu vyslovila požadavek na nutnost spojení srozumitelné právní kvalifikace a skutkové věty.

13. Žalobce shora uvedeným zpochybňuje způsobilost pokutových bloků být podkladem pro záznam bodů do registru řidičů, neboť přestupky nejsou jako konkrétní a individualizované jednání vůbec vymezeny. Vytýkané nedostatky nelze zhojit přípustností strohých a zkratkovitých formulací, k čemuž žalobce odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu čj. 4As 127/2014-39.

14. Žalobce se na základě shora uvedených námitek k jednotlivým blokům primárně domáhá soudního přezkumu způsobilosti jednotlivých pravomocných rozhodnutí být způsobilými podklady pro záznam bodů v bodovém hodnocení řidiče, a to zejména s ohledem na shora uvedené rozhodnutí Nejvyššího správního soudu vymezující nároky na konkrétnost a individualizaci jednání. Absence konkretizace a individualizace je dle žalobce právě vadou shora označených pokutových bloků.

15. Žalovaný správní orgán navrhl zamítnutí žaloby. Odmítl, že by se nezabýval hodnocením pravomocných rozhodnutí a podotkl, že není povinen přejímat bez dalšího právní závěry plynoucí z rozhodovací činnosti jiných správních orgánů. Současně uvedl výčet jednotlivých pokutových bloků a podrobně se vyjádřil k nim vztaženým námitkám. Konstatoval dostatečný popis místa spáchání přestupků i odpovídající označení přestupkového jednání samotného. Bloková rozhodnutí označil za srozumitelná a odpovídající běžným formálním standardům. Pokračování - 5 - 50A 57/2017 16. Ze správního spisu, který si soud vyžádal, vyplynuly následující rozhodné skutečnosti. Písemností označenou jako „Oznámení o dosažení 12 bodů v bodovém hodnocení a výzva k odevzdání řidičského průkazu v důsledku pozbytí řidičského oprávnění“ ze dne 6. 12. 2016 byl žalobce prvostupňovým správním orgánem vyzván k odevzdání řidičského průkazu, a to z důvodu dosažení 12 bodů v bodovém hodnocení řidiče.

17. Dne 8. 12. 2016 prvostupňový správní orgán obdržel podání žalobce označené jako „Námitky proti provedenému záznamu bodů v bodovém hodnocení řidiče“ (dále též jako „námitky“). Tímto se žalobce vymezil proti provedení záznamu, kterým bylo dosaženo 12 bodů. Žalobce vyslovil nesouhlas s veškerými provedenými záznamy bodů v registru řidičů.

18. Ve správním spise jsou doloženy kopie předmětných pokutových bloků, které si správní orgán vyžádal od příslušných oddělení, resp. dopravních inspektorátů Police ČR.

19. Usnesením ze dne 22. 12. 2016, čj. METAB 60708/2016/ODSA/Val prvostupňový správní orgán stanovil žalobci patnáctidenní lhůtu pro vyjádření se k podkladům rozhodnutí a navržení důkazů. Současně nebylo vyhověno žádosti zmocněnce žalobce o zaslání kopií pokutových bloků do jeho datové schránky.

20. Dne 15. 1. 2017 bylo prvostupňovému správnímu orgánu doručeno podání žalobce, jímž požádal o přerušení správního řízení do doby rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku. K tomu doložil návrh na zahájení přezkumného řízení adresovaný Krajskému ředitelství středočeského kraje ve věci přestupku žalobce ze dne 2. 12. 2016. Sdělením o prošetření podnětu ze dne 28. 2. 2017, který je součástí spisu, pak bylo uvedeným správním orgánem konstatováno, že bloková pokuta ze dne 28. 2. 2017 nebyla vydána v rozporu se zákonem.

21. Rozhodnutím ze dne 24. 1. 2017, čj. METAB 6389/2017/ODSA/Val prvostupňový správní orgán zamítl námitky žalobce jako neodůvodněné a záznam 12 bodů potvrdil. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce dne 11. 2. 2017 blanketní odvolání, k jehož doplnění v pětidenní lhůtě jej prvostupňový správní orgán vyzval usnesením ze dne 14. 2. 2017. Doplnění odvolání bylo prvostupňovému správnímu orgánu doručeno dne 27. 2. 2017.

22. Napadeným rozhodnutím žalovaný toto odvolání dle § 90 odst. 5 správního řádu zamítl a prvostupňové rozhodnutí potvrdil. V rozsáhlém odůvodnění nejprve shrnul odvolací námitky i skutkový stav a zasadil jej do právního rámce. Následně zhodnotil jednotlivé bloky a shledal záznamy bodů za přestupky, které jsou předmětem přezkoumávaných námitek, v souladu se zákonem o silničním provozu. Žalovaný dále konstatoval, že správní orgán disponuje způsobilými podklady, zaznamenaný počet bodů v registru řidičů odpovídá konkrétnímu jednání, jímž byl žalobce pravomocně uznán vinným, přičemž toto je z bloků seznatelné a je obsaženo v příloze zákona o silničním provozu. Žalovaný neshledal v postupu prvostupňového správního orgánu pochybení, která by způsobovala nesoulad jím vydaného rozhodnutí s právními předpisy. Pokračování - 6 - 50A 57/2017 23. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů, vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správních orgánů (§ 75 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „s. ř. s.“).

24. Žaloba není důvodná.

25. Soud neshledal důvodnost žalobcovy námitky vytýkající žalovanému nerespektování odvolacích důvodů, resp. důkazních prostředků. Soud po posouzení obsahu napadeného rozhodnutí ve vztahu k odvolacím námitkám naznal, že žalovaný se řádně vypořádal se všemi námitkami žalobce. Skutečnost, že se žalovaný s odvolacími námitkami neztotožnil, nelze považovat za jejich ignorování. V napadeném rozhodnutí jsou zmíněná rozhodnutí jiných správních orgánů vypořádána. Žalovaný se k nim vyjádřil na str. 5 napadeného rozhodnutí, když konstatoval, že v odvolání uvedená rozhodnutí jiných správních orgánů nejsou blíže doložena, jedná se tedy o obecná konstatování, k nimž se žalovaný nemůže vyjádřit. Soud dodává, že pokud žalobce v odvolání odkázaná rozhodnutí nedoložil, nelze to přičítat k tíži žalovaného a nejedná se o ignorování důkazních prostředků.

26. Soud připomíná, že žalovanému ani nepřísluší přezkoumávat správnost či zákonnost aktů jiných správních orgánů; současně není jejich rozhodnutími vázán. Po žalovaném ani jiném správním orgánu totiž nelze spravedlivě žádat, aby byl ve svém právním názoru a rozhodovací činnosti vázán rozhodnutími jiných správních orgánů v tom smyslu, jak požaduje žalobce. Nehledě na odlišný skutkový stav, povinností žalovaného je bezesporu rozhodovat v mezích právního rámce a příslušné judikatury a s ohledem na vlastní rozhodovací činnost, nikoli na základě precedentů v podobě jiných správních rozhodnutí. Náš právní řád není založen na precedentech a zvykovém právu, ani zásada legitimního očekávání jej nezavádí, jak se snaží naznačit žalobce. Žalovaný tedy postupem ve věci rozhodně nezpochybnil rovnost účastníků před zákonem.

27. Dle zásady legitimního očekávání vtělené do § 2 odst. 4 správního řádu: „Správní orgán dbá, aby přijaté řešení bylo v souladu s veřejným zájmem a aby odpovídalo okolnostem daného případu, jakož i na to, aby při rozhodování skutkově shodných nebo podobných případů nevznikaly nedůvodné rozdíly“. Lze ji též charakterizovat jako zásadu oprávněné důvěry v právo úzce související se zásadou nestranného (objektivního) rozhodování každé věci. I když je každá věc, kterou správní orgán řeší, v nějakém aspektu jedinečná, lze mezi rozhodovanými případy nalézt mnohdy řadu společných znaků. Zásada legitimního očekávání vychází z toho, že rozhodl-li správní orgán určitou věc za určitých podmínek určitým způsobem, měl by všechny další obdobné případy rozhodovat způsobem stejným nebo obdobným, tj. předvídatelně. To však rozhodně neznamená, že by všechny krajské úřady v celé republice byly zavázány postupovat podle toho, jak ve stejné nebo obdobné věci rozhodl kterýkoliv jiný krajský úřad. Takový přístup by znamenal zavedení precedenčního systému práva. Nic takového ovšem z daného ustanovení správního řádu nevyplývá a takový přístup by si vyžádal mnohem rozsáhlejší zásahy do právního systému. Zásada legitimního očekávání se vztahuje vždy k jednomu a témuž správnímu orgánu. Zásady legitimního očekávání by se bylo možné dovolávat v případě, že by žalovaný dříve rozhodoval v obdobné věci jiným způsobem. Nic takového však žalobce netvrdil ani neosvědčil. Jiná pochybení, jež by bylo možné označit za nerespektování odvolacích Pokračování - 7 - 50A 57/2017 důvodů, žalobce nekonkretizoval a soud je obecným přezkumem napadeného rozhodnutí sám neshledal.

28. Soud se nemůže ztotožnit ani s námitkou zpochybňující způsobilost podkladů pro záznam bodů. Dle § 123f odst. 1 zákona o silničním provozu: „Nesouhlasí-li řidič s provedeným záznamem bodů v registru řidičů, může podat proti provedení záznamu písemně námitky obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností příslušnému k provádění záznamu“. Příslušný obecní úřad obce s rozšířenou působností je při zaznamenávání bodů vázán přílohou k zákonu, která při tomto nepřipouští žádné správní uvážení. Zákon proto upravuje možnost, jak se může řidič proti zaznamenaným bodům ohradit, tj. písemnými námitkami. Ty jsou de facto žádostí ve smyslu správního řádu (§ 44 a § 45 správního řádu) a úřad je musí vždy náležitě posoudit podle jejich skutečného obsahu. Při posuzování důvodnosti námitek prvostupňovému správnímu orgánu nepřísluší přezkoumávat žádné z rozhodnutí podle § 123b odst. 1 zákona o silničním provozu. V rámci posouzení důvodnosti uplatněných námitek se může zabývat pouze tím, zda předmětné rozhodnutí, které bylo podkladem pro záznam bodů, skutečně je v právní moci a zda byly body zaznamenány správné osobě a ve správné výši, přičemž je i nadále vázán pravomocným rozhodnutím, na jehož základě k zaznamenání bodů došlo (viz § 123b odst. 2 zákona o silničním provozu). Podle § 73 odst. 2 správního řádu zde totiž platí, že pravomocné rozhodnutí je závazné pro účastníky řízení, v němž bylo toto rozhodnutí vydáno, a pro všechny správní orgány. V průběhu řízení o námitkách se tedy zásadně nepřezkoumává správnost a zákonnost aktů veřejné moci, na základě kterých byl záznam proveden, což dokládá i judikatura Nejvyššího správního soudu: „…příslušný obecní úřad obce s rozšířenou působností je v řízení o námitkách proti provedenému záznamu bodů v registru řidičů oprávněn zkoumat pouze to, zda existuje způsobilý podklad pro záznam (tj. pravomocné rozhodnutí příslušného orgánu veřejné správy či soudu ve smyslu § 123b odst. 1 a 2 zákona o silničním provozu), zda záznam v registru řidičů byl proveden v souladu s tímto podkladem a zda počet připsaných bodů odpovídá bodovému hodnocení v souladu s přílohou k zákonu o silničním provozu. Správní orgán v tomto řízení zásadně nepřezkoumává správnost a zákonnost aktů orgánů veřejné moci, na základě kterých byl záznam proveden (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 8. 2009, č. j. 9 As 96/2008-44)“. Jak vyplývá z rozhodnutí prvostupňového správního orgánu i žalovaného, správní orgány si vyžádaly kopie rozhodnutí vydaných v blokovém řízení a tyto prvotní podklady byly porovnávány s oznámeními příslušných orgánů k záznamu v registru řidičů, přičemž nebyl zjištěn nesoulad ve všech jejich podstatných náležitostech, pochybení při odečítání bodů, ani nevznikl nárok na odečet bodů dle § 123e odst. 2 zákona o silničním provozu, což bylo v rozhodnutích obou stupňů také konstatováno. Vzhledem k tomu, že prvostupňový správní orgán nepovažoval po provedeném posouzení námitky za důvodné, postupoval podle § 123f odst. 3 zákona o silničním provozu, ve výrokové části rozhodnutí uplatněné námitky zamítl a provedený záznam bodů, vůči němuž námitky směřovaly, potvrdil.

29. Žalobcovo tvrzení, že žalovaný posuzuje pouze oznámení od příslušných oddělení policie, není pravdivé. Jak vyplývá ze shora uvedeného i z napadeného rozhodnutí, žalovaný skutečně posuzoval jednotlivá rozhodnutí vydaná v blokovém řízení zákonem předepsaným způsobem, což dokládá i skutečnost, že fotokopie obou jsou součástí správního spisu. Žalobce mylně tvrdí, že žalovaný uvedl, že není oprávněn posuzovat jednotlivé podklady pro záznam bodů. Toto žalobcovo tvrzení se nezakládá na pravdě. Pokračování - 8 - 50A 57/2017 V napadeném rozhodnutí se pouze uvádí, že orgánu příslušnému k řízení o námitkách proti záznamu bodů „nepřísluší přezkum skutkového stavu a právní kvalifikace rozhodnutí vydaného v blokovém řízení…“. Uvedené je třeba chápat jako vyjádření nutnosti rozlišovat mezi řízením o námitkách a řízením o přestupku, potažmo o podaných opravných prostředcích proti rozhodnutí o přestupku, kde lze namítat jiné skutečnosti (nedostatečně zjištěný skutkový stav, zda přestupek spáchal obviněný aj.), než v řízení o námitkách. Řízení o námitkách je tedy řízením samostatným a na řízení o přestupku nezávislým, neboť se v jeho rámci posuzují jiné skutečnosti (provedení záznamů v registru řidičů v souladu se zákonem). Správní orgány tudíž v žádném případě nerezignovaly na přezkum způsobilosti podkladů pro zápis bodů a ani to v rozhodnutích netvrdily, jak uvádí žalobce. Soud naopak v případě obou správních rozhodnutí shledal, že hodnocení prvotních podkladů (bloků) ve vztahu k příslušným oznámením bylo v souladu se zásadou materiální pravdy řádně provedeno. S ohledem na shora uvedené nelze v žádném případě hovořit o riziku zvůle orgánů veřejné moci či chybě lidského faktoru, jak uvádí žalobce.

30. Soud obecně souhlasí s názorem žalobce, že také v případě rozhodnutí vydaných v blokovém řízení je třeba, i přes specifičnost tohoto řízení, trvat na naplnění zákonných požadavků. Jak vyplývá z napadeného rozhodnutí, žalovaný zkoumal, zda jednotlivá rozhodnutí zákonné požadavky splňují a dospěl k pozitivnímu závěru. Dle rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 9. 2012, čj. 7 As 94/2012 – 20: „Pokutový blok je svou povahou správním aktem, který závazně deklaruje, že určitá osoba se dopustila konkrétního, individuálně popsaného, jednání, jež naplnilo znaky přestupku, a konstituuje jeho povinnost zaplatit pokutu. Obsahové náležitosti pokutového bloku proto vyplývají zejména z povahy blokového řízení, jak je upravuje zákon o přestupcích, zejména v ust. § 84 a § 85.“ Nejvyšší správní soud však také upozorňuje na skutečnost, že z hlediska formálních náležitostí nelze mít na pokutový blok stejné nároky jako např. na směnku, což znamená, že i pokud chybí některá z náležitostí, nastávají jeho účinky a může být podkladem pro zápis bodů. „V každém konkrétním případě je třeba posuzovat, zda takové pochybení může mít dopad na způsobilost pokutového bloku být podkladem pro zápis bodů. Za pravomocný, a tedy ani za způsobilý být podkladem pro zápis bodů do registru, nelze např. považovat pokutový blok, na kterém chybí podpis přestupce (viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 9. 2011, č. j. 8 As 69/2011 - 40). Okamžik podpisu pokutového bloku obviněným z přestupku je totiž zároveň okamžikem vydání rozhodnutí v blokovém řízení a okamžikem nabytí právní moci tohoto rozhodnutí. Teprve tímto podpisem stvrzuje obviněný svůj souhlas se spolehlivým zjištěním přestupku a s jeho projednáním v blokovém řízení Jednoznačně tak potvrzuje naplnění podmínek blokového řízení stanovených v ust. § 84 zákona o přestupcích (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 12. 2010, č. j. 8 As 68/2010 - 81, www.nssoud.cz). Naopak na způsobilost pokutového bloku jako podkladového rozhodnutí pro zápis bodů do registru nebude mít zpravidla vliv chybějící uvedení funkce nebo služebního čísla oprávněné osoby“.

31. Žalobce na podporu svých tvrzení přiložil kopie bloků, které mají být dle názoru Nejvyššího správního soudu nezpůsobilým (série HG/2014, číslo bloku G 1498901; série GF/2013, číslo bloku F 0832677), resp. způsobilým (série FC 2013, číslo bloku C 1404971) podkladem pro vydání rozhodnutí. Žalobce však nikterak blíže nespecifikoval ani nedoložil rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, k němuž se měly předmětné bloky vztahovat. Soud vzal předložené dokumenty na vědomí, nemohl se však s nimi s ohledem Pokračování - 9 - 50A 57/2017 na chybějící judikát podrobně vypořádat, neboť se nelze spokojit s pouhým tvrzením žalobce o tom, kterak Nejvyšší správní soud předmětné bloky posoudil.

32. Žalobce následně žalovanému vytýká: „Argument, že přestupce svým podpisem dal souhlas s tímto druhem projednání a správností takového rozhodnutí tak, jak uvádí odvolací správní orgán, je dle žalobce naprosto nesprávný. Není možné, aby za správnost rozhodnutí vydaného správním orgánem odpovídal přestupce a není možné po přestupci vyžadovat ani očekávat takovou znalost práva, aby mohl správnost rozhodnutí posoudit a na případnou nesprávnost upozornit a žádat její nápravu“. K citaci žaloby soud uvádí, že přezkumem napadeného rozhodnutí dospěl k závěru, že žalobce konstatování správního orgánu nesprávně pochopil a vytrhl je z kontextu. Žalobci nebylo vytýkáno, že měl posuzovat správnost rozhodnutí, jak chybně uvádí. Žalovaný k odvolacímu důvodu pouze konstatoval, že žalobce měl ve vlastním zájmu uplatnit případné nesrovnalosti v údajích, a to na místě při seznamování se s obsahem pokutového bloku, což však neučinil. K tomu též Nejvyšší správní soud: „…okamžik vydání rozhodnutí v blokovém řízení a s ním v jedno spadající okamžik nabytí právní moci tohoto rozhodnutí musí být závislý na jednoznačném časovém určení a musí být ve všech případech určován identickým způsobem. Takovým okamžikem je však podle Nejvyššího správního soudu okamžik podpisu pokutového bloku, resp. bloku na pokutu na místě nezaplacenou obviněným z přestupku. Teprve tímto podpisem stvrzuje obviněný svůj souhlas se spolehlivým zjištěním přestupku a s jeho projednáním v blokovém řízení, tedy jednoznačně potvrzuje naplnění podmínek blokového řízení stanovených v § 84 zákona o přestupcích“ (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu, sp. zn. 8 As 68/2010). Z uvedeného lze dovodit, že pachatel přestupku svým podpisem vyjadřuje souhlas se samotným blokovým řízením a s výší pokuty a jejím zaplacením, ale také s tím, že přestupek je spolehlivě zjištěn. Právě tato skutečnost je napadeným rozhodnutím konstatována.

33. Žalobce následně podává všeobecný výčet jednotlivých pochybení, která mají mít za následek nezpůsobilost podkladů. Žalobce uvádí, že se nelze spokojit s popisem přestupku v podobě „rychlost, R, RJ, rychlost v obci (mimo obec)“, neboť se nejedná o dostatečný popis přestupku odpovídající zákonnému rámci (§ 6 odst. 1 písm. a) zákona o silničním provozu). Obdobný postoj žalobce zastává ve vztahu ke způsobu označování porušení povinnost zdržet se za jízdy manipulace s telefonním přístrojem, resp. k porušení povinnosti být za jízdy připoután bezpečnostním pásem. Z rozhodnutí musí být zřejmé místo a čas spáchání přestupku, aby bylo možno vyloučit, že se přestupek stal mimo pozemní komunikaci a žalobce neměl být případně potrestán dle zákona o přestupcích. Žalobce také zdůrazňuje nutnost trvat na čitelném, srozumitelném a přehledném uvádění údajů do rozhodnutí, a to z důvodu jeho přezkoumatelnosti. Jsou-li údaje v rozhodnutí nečitelné, nemůže být toto podkladem pro záznam bodů v bodovém hodnocení řidiče.

34. Dle § 85 odst. 4 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, v účinném znění (dále též „zákon o přestupcích“): „Pověřené osoby jsou povinny prokázat, že jsou oprávněny ukládat a vybírat pokuty v blokovém řízení. Na pokutových blocích vyznačí, komu, kdy a za jaký přestupek byla pokuta v blokovém řízení uložena“. Platí tedy, že na pokutových blocích, jak na pokuty na místě zaplacené, tak i na pokuty na místě nezaplacené, musí oprávněný subjekt vyznačit komu, kdy a za jaký přestupek byla pokuta v blokovém řízení uložena. Blok na pokutu na místě nezaplacenou musí ještě obsahovat poučení o způsobu zaplacení pokuty, o lhůtě její splatnosti a o následcích nezaplacení pokuty. Jedná se o obsahové a formální náležitosti Pokračování - 10 - 50A 57/2017 rozhodnutí, které vyplývají z § 85 odst. 1, § 85 odst. 3 a § 85 odst. 4 věty druhé, jež jsou ve vztahu k § 77 správního řádu speciální. K posuzování obsahové stránky pokutových bloků blíže Nejvyšší správní soud: „S rigidní přísností nelze posuzovat pokutový blok ani po obsahové stránce. Při zohlednění specifik blokového řízení je možno přijmout i strohé a zkratkovité formulace, je-li z nich patrné, komu, kdy a za jaký přestupek byla pokuta v blokovém řízení uložena, jak vyžaduje ust. § 85 odst. 4 zákona o přestupcích. Podstatné je, aby konkrétní jednání konkrétní osoby bylo v bloku popsáno natolik jednoznačně a určitě, že nebude zaměnitelné s jiným jednáním. Stane-li se tak pomocí zkratkovitých formulací, jsou-li v kontextu dalších údajů srozumitelné, na způsobilosti bloku být podkladem pro zápis bodů to nic nemění. Proto postačuje uvedení přestupkového jednání zkratkami „jízda bez použití BP“ nebo „pásy“, jsou-li tyto zkratky doplněny odkazem na ustanovení zákona o přestupcích, ve kterém je přestupek specifikován, a na ustanovení zákona o silničním provozu, které přestupce porušil. V daném případě je zřejmé, že stěžovatel se dopustil přestupků tím, že nebyl za jízdy připoután bezpečnostním pásem. Nelze dospět k jinému závěru, než že ke zpochybnění způsobilosti pokutového bloku jako podkladu pro záznam bodů do registru dojde jedině tehdy, nebude-li na pokutovém bloku přestupek jako konkrétní, individualizované jednání vůbec vymezen. V určitých případech se proto lze spokojit i s pouhým uvedením odkazem na ustanovení zákona o silničním provozu, který stanoví porušenou povinnost,…“ (rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 9. 2012, čj. 7 As 94/2012 – 20). Citovaným judikátem Nejvyššího správního soudu jsou ozřejměny nároky, které lze klást na obsahovou stránku pokutových bloků. Soud shledal, že žalobcem obecně předestřené požadavky na obsahovou stránku pokutových bloků dalece přesahují míru k tomuto stanovenou příslušnou judikaturou a s ohledem na povahu i formální podobu pokutových bloků by byly v praxi de facto nerealizovatelné.

35. Z uvedeného lze dovodit, že rigidní přístup není možno uplatnit ani v nárocích na způsob uvedení místa a času spáchání přestupku, resp. na čitelnost v bloku zaznamenaných údajů. Strohý zápis údajů nemůže mít vliv na soulad napadeného rozhodnutí s právními předpisy, resp. na jeho správnost (§ 89 odst. 2 správního řádu), potažmo zákonnost napadeného rozhodnutí. Soud ve spisové dokumentaci ověřil, že údaje na předmětných blocích jsou zaznamenány čitelně, srozumitelně a přehledně, bloky jsou datovány a podepsány. Posuzovaná rozhodnutí (pokutové bloky), která jsou součástí správního spisu, současně nebudí pochybnosti o tom, že přestupková jednání se stala na silnicích I. - III. třídy, potažmo místní komunikaci, jež dle § 19 odst. 1 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, v účinném znění (dále též „zákon o pozemních komunikacích“) podléhají obecnému užívání. Pokud by žalobce v okamžiku blokového řízení považoval přestupek za spáchaný mimo pozemní komunikace, mohl a měl na tuto skutečnost upozornit, vepsat ji do vyjádření na pokutovém bloku, potažmo uplatnit ve správním řízení. Nic z toho však žalobce neučinil. Žalobce se snaží vnést do místa spáchání přestupku pochybnosti, nicméně tak činí vágním způsobem. Nadto neuvádí žádné vlastní stanovisko k místu, kde měl být přestupek spáchán, jeho pochybnosti jsou ryze obecného rázu, soud se jimi proto nemohl podrobněji zabývat. Současně platí, že určitost místa spáchání přestupku je nutno posuzovat individuálně, s ohledem na konkrétní skutkové okolnosti, resp. na formulaci výroku ve vztahu k individualizaci skutku, což žalovaný v napadeném rozhodnutí učinil. Lze oprávněně očekávat, že uvedené údaje budou čitelné. S ohledem na specifika blokového řízení, kdy k vyplňování požadovaných údajů dochází v improvizovaných a nestandardních podmínkách, ručně, často v emočně vypjatých situacích, je nutno Pokračování - 11 - 50A 57/2017 posuzovat shovívavě formální krasopisnou, případně i pravopisnou stránku věci. S obecnými námitkami žalobce co do způsobilosti podkladů se soud s ohledem na citovanou judikaturu i příslušné ustanovení zákona nemohl ztotožnit, když svůj postoj opřel zejména o shora uvedený judikát Nejvyššího správního soudu. Vzhledem k tomu, že žalobcovy výhrady byly povšechné, musel se s nimi soud vypořádat obdobným způsobem.

36. Žalobce k jednotlivým napadeným blokům obecně namítá chybnou právní kvalifikaci a pochybnost o věcné příslušnosti orgánu, který rozhodnutí v blokovém řízení vydal. Soud postavil najisto, že nelze zpochybňovat skutečnost, že ke spáchání přestupkového jednání došlo na pozemní komunikaci, což pojednal shora. Není zde tedy prostor pro zpochybnění věcné příslušnosti orgánu, který předmětná rozhodnutí v blokovém řízení vydal. Měl-li žalobce v tomto směru pochybnosti (např. zda se při spáchání přestupku nacházel na pozemní komunikaci), bylo jeho povinností uplatnit je již v řízení o přestupku, což neučinil. Jednotlivé položky v blocích, jejichž kopie jsou součástí spisového materiálu, byly vyplněny v souladu s právními předpisy, zkrácená paragrafová znění, případně další zkratky, odpovídají povaze blokového řízení, vystihují příslušná ustanovení zákona o silničním provozu a jsou v praxi běžně užívány. V popisné části bloku je pak uvedeno místo spáchání přestupku.

37. Žalobce své výhrady konkretizoval v jednotlivých bodech, když specifikoval námitky ve vztahu ke konkrétním pokutovým blokům. Soud namítané posoudil a dospěl k níže uvedeným závěrům.

38. Pokutovému bloku ze dne 2. 12. 2016 žalobce vytýká v důsledku uvedení údaje „125c/1f4“ chybnou právní kvalifikaci, vyjadřuje pochybnost o věcné příslušnosti orgánu, který jej v blokovém řízení vydal a napadá seznatelnost místa spáchání přestupku. Žalobce se rovněž vymezuje proti popisu skutku ve formátu „RJ“, neboť toto nepopisuje porušení jakékoli povinnosti řidiče stanovené zákonem. To samé platí ve vztahu k napadenému rozhodnutí, v němž také absentuje konkretizace místa (soukromý pozemek či veřejně přístupné místo) a údaj o právní kvalifikaci. Žalobce dodává, že nejnovější judikatura trvá na přesném uvedení místa přestupkového jednání. Žalobce se rovněž vymezuje vůči právní kvalifikaci uvedené pouze ve formě „§18/4 z. č. 361/2000 Sb.“, když podotýká, že judikatura Nejvyššího správního soudu vyslovila požadavek na nutnost spojení srozumitelné právní kvalifikace a skutkové věty.

39. Tuto námitku zhodnotil soud jako nedůvodnou. Ze zápisu na pokutovém bloku je patrné, že žalobce uvedeného dne v 16.37 hod. v obci Křemení u č. p. 10 porušil konkrétní a jasně definované ustanovení o rychlosti jízdy podle zákona o silničním provozu. Vzhledem k nutnosti úsporného vyjadřování nelze nic namítat proti zápisu ve formě § 125c/1f4, neboť jej lze přesně a nezaměnitelně spojit s konkrétním ustanovením zákona, jehož číselné označení blok také obsahuje. Uvedení číselného označení zákona považuje soud za postačující. S ohledem na charakter blokového řízení a povahu bloků nelze trvat na povinnosti uvádět současně také název zákona. Zápis ve formě § 125c/1f4 z. č. 361/2000 Sb. není chybnou právní kvalifikaci, ale stručným, přesným a jasným označením konkrétního ustanovení nezaměnitelně a srozumitelně definovaného zákona. Předtištěná podoba bloků dokonce s takovým způsobem označování evidentně počítá. To samé lze usoudit o zápisu právní normy vztahujícímu se k označení přestupkového jednání žalobce. Pokračování - 12 - 50A 57/2017 Požadavek na současné uvádění názvu zákona je s ohledem na jeho dostatečnou identifikaci číselným označením nadbytečný. Seznatelné jsou i další údaje, tj. SPZ vozidla, místo spáchání přestupku a zkrácený zápis vyjadřují vzorec: nejvyšší dovolená rychlost jízdy/naměřená rychlost/rychlost po zohlednění odchylky. Z bloku je patrné taktéž vytýkané přestupkové jednání („§ 4/c z. č. 361/2000 Sb.). Je zde tedy uvedeno ustanovení, dle něhož byla uložena pokuta, výše pokuty, blok je datován a podepsán. Nelze se ztotožnit s tvrzením žalobce, že popis skutku je uveden ve formátu „RJ“. Taková zkratka není do bloku vůbec zanesena, naopak je zde výslovně uvedeno, že „řidič překročil nejvyšší dovolenou rychlost v obci“. To lze spolu s údaji o rychlosti a právní kvalifikací přestupkového jednání považovat za uspokojivý způsob specifikace skutku, a to s ohledem na povahu blokového řízení i judikaturu Nejvyššího správního soudu (rozhodnutí ze dne 4. 9. 2012, čj. 7 As 94/2012 – 20). Taktéž konkretizace místa je v daném případě postačující, neboť u pokutových bloků lze akceptovat strohé a zkratkovité formulace, pokud je pomocí nich skutek determinován tak, že nemůže být zaměněn s jiným, což v uvedeném případě platí. Nelze než konstatovat, že toto rozhodnutí splňuje zákonné požadavky a správní orgány nepochybily, když jej označily za způsobilé pro záznam bodů do registru řidičů. Žalobce na podporu tohoto žalobního bodu „volně cituje“ z judikatury Nejvyššího správního soudu, když tvrdí, že pouze při spojení srozumitelné právní kvalifikace a skutkové věty lze hovořit o tom, že rozhodnutí v blokovém řízení má náležitosti kladené na něj zákonem. Soud je obeznámen s judikaturou Nejvyššího správního soudu, jehož závěry k této problematice shora předkládá a z nichž při svých úvahách vychází. Není však s to polemizovat s vágním tvrzením žalobce, který vůbec neuvádí, z jakého konkrétního judikátu myšlenkově vychází a neudává ani přesnou citaci, ale pouze vlastní volný výklad, jehož výstupem má být povinnost uvádět místa spáchání přestupku velmi přesně. Je sice třeba trvat na dostatečné specifikaci místa spáchání přestupku, uvedení názvu obce a čísla popisného, včetně odkazů na příslušná ustanovení zákona, je v daném případě údajem postačujícím. Žalobce současně neuvádí, jak by si ještě přesnější charakteristiku místa spáchání přestupku představoval, jeho požadavek se proto v tomto ohledu jeví jako nadbytečný a formalistický. Věcnou příslušnost správního orgánu soud pojednal výše. Žalobcovy námitky do uvedeného bloku nemohou zpochybnit způsobilost tohoto rozhodnutí pro záznam bodů. Požadavku dostatečné individualizace skutku je vyhověno, jelikož z kombinace všech výše uvedených údajů je patrné, jakého konkrétního druhu jednání se žalobce dopustil a kdy a kde se tak stalo.

40. K pokutovému bloku ze dne 31. 1. 2016 žalobce namítá nesprávnou právní kvalifikaci z důvodu užití údaje ve formě „125c/1f4“. Rozhodnutí obsahuje chybnou právní kvalifikaci, vyvstává pochybnost o věcné příslušnosti orgánu, který jej v blokovém řízení vydal a není jednoznačně seznatelné místo spáchání přestupku, když chybí kilometráž komunikace a vylíčení přesného místa spáchání přestupku. Dále je zde popis skutku ve formátu „rychlost“, což nepopisuje jakékoli porušení povinnosti řidiče. Z napadeného rozhodnutí pak nelze přezkoumatelným způsobem určit údaj o právní kvalifikaci, absentuje zde konkretizace místa (soukromý pozemek či veřejně přístupné místo), což odporuje nejnovější judikatuře. Žalobce se rovněž vymezuje vůči právní kvalifikaci uvedené pouze ve formě „§18/4 z. č. 361/2000 Sb.“, když volně cituje judikaturu Nejvyššího správního soudu ohledně požadavku na nutnost spojení srozumitelné právní kvalifikace a skutkové věty. Pokračování - 13 - 50A 57/2017 41. S předloženou námitkou se soud neztotožnil. Ze zápisu na pokutovém bloku je patrné, že žalobce uvedeného dne v 15.05 hod. v obci Babice u č. p. 11, porušil konkrétní a jasně definované ustanovení o rychlosti jízdy podle zákona o silničním provozu. S ohledem na nutnost úsporného vyjadřování, nelze nic namítat proti zápisu ve formě § 125c/1f4, neboť jej lze přesně a nezaměnitelně spojit s konkrétním ustanovením zákona, jehož číselné označení blok také obsahuje. Uvedení číselného označení zákona považuje soud za postačující. S ohledem na charakter blokového řízení a povahu bloků nelze trvat na povinnosti uvádět současně také název zákona, předtištěný blok k tomu ani neposkytuje prostor. Zápis ve formě § 125c/1f4 z. č. 361/2000 Sb. není chybnou právní kvalifikaci, ale stručným, přesným a jasným označením konkrétního ustanovení nezaměnitelně a srozumitelně definovaného zákona. To samé lze usoudit o zápisu právní normy vztahujícímu se k označení přestupkového jednání žalobce. Požadavek na současné uvádění názvu zákona je s ohledem na jeho dostatečnou identifikaci číselným označením nadbytečný. Seznatelné jsou i další údaje, tj. SPZ vozidla, místo spáchání přestupku a zkrácený zápis vyjadřují vzorec: nejvyšší dovolená rychlost jízdy/naměřená rychlost/rychlost po zohlednění odchylky. Z bloku je patrné taktéž vytýkané přestupkové jednání („§ 18/4 z. č. 361/2000 Sb.). Je zde tedy uvedeno ustanovení, dle něhož byla uložena pokuta, výše pokuty, blok je datován a podepsán. Nelze se ztotožnit s tvrzením žalobce, že popis skutku je uveden ve formátu „rychlost“. Taková zkratka není do bloku vůbec zanesena, naopak je zde výslovně uvedeno, že řidič „překročil nejvyšší dovolenou rychlost“. To lze spolu s údaji o rychlosti a právní kvalifikací přestupkového jednání považovat za uspokojivý způsob specifikace skutku, a to s ohledem na povahu blokového řízení i judikaturu Nejvyššího správního soudu (rozhodnutí ze dne 4. 9. 2012, čj. 7 As 94/2012 – 20). Taktéž konkretizace místa je v daném případě postačující. Nelze než konstatovat, že toto rozhodnutí splňuje zákonné požadavky a správní orgány nepochybily, když jej označily za způsobilé pro záznam bodů do registru řidičů. Žalobce na podporu tohoto žalobního bodu opakovaně „volně cituje“ z judikatury Nejvyššího správního soudu, k čemuž se soud již vyjádřil shora. Je sice třeba trvat na dostatečné specifikaci místa spáchání přestupku, uvedení názvu obce a čísla popisného, včetně odkazů na příslušná ustanovení zákona, je v daném případě údajem postačujícím. Věcnou příslušnost správního orgánu soud pojednal výše. Žalobcovy námitky do uvedeného bloku nemohou zpochybnit způsobilost tohoto rozhodnutí pro záznam bodů. Požadavku dostatečné individualizace skutku je vyhověno, jelikož z kombinace všech výše uvedených údajů je patrné, jakého konkrétního druhu jednání se žalobce dopustil a kdy a kde se tak stalo.

42. K pokutovému bloku ze dne 10. 1. 2016 žalobce namítá nesprávnou právní kvalifikaci z důvodu užití údaje ve formě „125c/1f4“. Rozhodnutí obsahuje chybnou právní kvalifikaci, vyvstává pochybnost o věcné příslušnosti orgánu, který jej v blokovém řízení vydal a není jednoznačně seznatelné místo spáchání přestupku, když chybí kilometráž komunikace a vylíčení přesného místa spáchání přestupku. Dále je zde popis skutku ve formátu „telefon“, což nepopisuje jakékoli porušení povinnosti řidiče. Z napadeného rozhodnutí pak nelze přezkoumatelným způsobem určit údaj o právní kvalifikaci, absentuje zde konkretizace místa (soukromý pozemek či veřejně přístupné místo), což odporuje nejnovější judikatuře. Žalobce se rovněž vymezuje vůči právní kvalifikaci uvedené pouze ve formě „§7/1c z. č. 361/2000 Sb.“, když volně cituje judikaturu Nejvyššího správního soudu ohledně požadavku na nutnost spojení srozumitelné právní kvalifikace a skutkové věty. Pokračování - 14 - 50A 57/2017 43. Uplatněnou námitku soud nepřijal. Poukazuje se předně na skutečnost, že žalobce chybně napadl užití údaje ve formě „125c/1f4“, na bloku je však označeno porušení ustanovení „125c/1f1“. V pokutovém bloku je zaznamenáno, že daného dne v 17.55 hod. v obci kamenice, ulici Ringhofferova, u Bostnu, žalobce „za jízdy užil telefon“, čímž porušil ustanovení § 7 odst. 1 písm. c) zákona o silničním provozu. Za uvedené protiprávní jednání mu byla uložena pokuta dle § 125c odst. 1 písm. f) bod 1 zákona o silničním provozu. Je zřejmé, že pokutový blok obsahuje jak identifikační údaje řidiče (žalobce), tak i SPZ vozidla, datum, čas i místo spáchání přestupku (obce, konkrétní místo v ulici). Přestupkové jednání je označeno prostřednictvím konkrétního zákonného ustanovení a jednoznačně srozumitelně a dostatečně určitě popsáno slovy. K nutnosti úsporného vyjadřování ve vztahu k zápisu ve právní normy ve stručné formě se soud již opakovaně vyjádřil shora. Z bloku je patrné taktéž vytýkané přestupkové jednání („§ 7 odst. 1 písm. c) z. č. 361/2000 Sb.“). Je zde tedy uvedeno ustanovení, dle něhož byla uložena pokuta, výše pokuty, blok je datován a podepsán. Taktéž konkretizace místa je v daném případě postačující. Nelze nic namítat proti tomu, aby místo spáchání přestupku bylo konkretizováno uvedením města a konkrétního místa (u Bostnu) v ulici, jak je tomu v žalované věci. Soud se pozastavuje nad tvrzením žalobce, že popis skutku je ve formátu „telefon“, neboť toto tvrzení se nezakládá na pravdě. Ve skutečnosti je na pokutovém bloku uvedeno zákonné ustanovení doplněné o následující popis přestupkového jednání: „za jízdy užil telefon“, což dostatečně vypovídá o porušení zákonem stanovené povinnosti. Žalobcem namítané označení skutku slovem „telefon“ se na bloku vůbec nevyskytuje. Nelze než konstatovat, že toto rozhodnutí splňuje zákonné požadavky a správní orgány nepochybily, když jej označily za způsobilé pro záznam bodů do registru řidičů. Žalobce na podporu tohoto žalobního bodu „volně cituje“ z judikatury Nejvyššího správního soudu. Uvedenou „volnou citaci“ již soud shora vypořádal. Taktéž věcnou příslušnost správního orgánu soud pojednal výše. Žalobcovy námitky do uvedeného bloku nemohou zpochybnit způsobilost tohoto rozhodnutí pro záznam bodů. Požadavku dostatečné individualizace skutku je vyhověno, jelikož z kombinace všech výše uvedených údajů je patrné, jakého konkrétního jednání se žalobce dopustil, rovněž kdy a kde se tak stalo. To samé platí ve vztahu k napadenému rozhodnutí.

44. K pokutovému bloku ze dne 20. 2. 2015 žalobce namítá nesprávnou právní kvalifikaci z důvodu užití údaje ve formě „125c/1k“. Rozhodnutí obsahuje chybnou právní kvalifikaci, vyvstává pochybnost o věcné příslušnosti orgánu, který jej v blokovém řízení vydal a není jednoznačně seznatelné místo spáchání přestupku, když chybí kilometráž komunikace a vylíčení přesného místa spáchání přestupku. Dále je zde popis skutku ve formátu „pásy“, což nepopisuje jakékoli porušení povinnosti řidiče. Z napadeného rozhodnutí pak nelze přezkoumatelným způsobem určit údaj o právní kvalifikaci, absentuje zde konkretizace místa (soukromý pozemek či veřejně přístupné místo), což odporuje nejnovější judikatuře. Žalobce se rovněž vymezuje vůči právní kvalifikaci uvedené pouze ve formě „§6/1a z.č. 361/2000 Sb.“, když volně cituje judikaturu Nejvyššího správního soudu ohledně požadavku na nutnost spojení srozumitelné právní kvalifikace a skutkové věty.

45. Tuto námitku zhodnotil soud jako nedůvodnou. Ze zápisu na pokutovém bloku je patrné, že žalobce uvedeného dne v 11.10 hod. porušil konkrétní a jasně definované ustanovení zákona o silničním provozu stanovující povinnost být za jízdy připoután na sedadle Pokračování - 15 - 50A 57/2017 bezpečnostním pásem. Jak již bylo shora ozřejměno, s ohledem na nutnost úsporného vyjadřování nelze nic namítat proti zápisu ve formě § 125c/1k, neboť jej lze přesně a nezaměnitelně spojit s konkrétním ustanovením zákona, jehož číselné označení blok také obsahuje. Zápis ve formě § 125c/1k zák. č. 361/2000 Sb. tudíž není chybnou právní kvalifikaci, ale stručným, přesným a jasným označením konkrétního ustanovení nezaměnitelně a srozumitelně definovaného zákona. To samé lze usoudit o zápisu právní normy ve tvaru §6/1a) z. č. 361/2000 Sb. Požadavek na současné uvádění názvu zákona je s ohledem na jeho dostatečnou identifikaci číselným označením nadbytečný. Seznatelné jsou i další údaje, tj. SPZ vozidla a místo spáchání přestupku. Z bloku je patrné taktéž vytýkané přestupkové jednání („řidič nebyl za jízdy připoután bezp. pásem“), je zde mj. uvedeno ustanovení, dle něhož byla uložena pokuta, výše pokuty, blok je datován a podepsán. Veškeré zaznamenané údaje jsou do bloku zaneseny jasně, čitelně a srozumitelně. Žalobcovo tvrzení o tom, že skutek je popsán pouze slovem „pásy“ je zjevně nepravdivé. Přestupkové jednání je dále výslovně identifikováno přesným ustanovením zákona (§6/1a zák. č. 361/2000 Sb.) a slovním spojením, což lze spolu s údaji o místě spáchání přestupkového jednání a jeho právní kvalifikací považovat za uspokojivý způsob specifikace skutku, a to s ohledem na povahu blokového řízení i judikaturu Nejvyššího správního soudu (rozhodnutí ze dne 4. 9. 2012, čj. 7 As 94/2012 – 20). Taktéž konkretizace místa je v daném případě postačující. Nelze než konstatovat, že toto rozhodnutí splňuje zákonné požadavky a správní orgány nepochybily, když jej označily za způsobilé pro záznam bodů do registru řidičů. Žalobcovu „volnou citaci“ z judikatury Nejvyššího správního soudu již soud shora vypořádal, stejně tak i věcnou příslušnost správního orgánu, který ve věci rozhodl. Žalobcovy námitky do uvedeného bloku nemohou zpochybnit způsobilost tohoto rozhodnutí pro záznam bodů. Požadavku dostatečné individualizace skutku je vyhověno, jelikož z kombinace všech výše uvedených údajů je patrné, jakého konkrétního druhu jednání se žalobce dopustil a kdy a kde se tak stalo. To samé platí ve vztahu k napadenému rozhodnutí.

46. Pokutovému bloku ze dne 14. 1. 2015 žalobce vytýká v důsledku uvedení údaje „125c/1f3“ chybnou právní kvalifikaci, vyjadřuje pochybnost o věcné příslušnosti orgánu, který jej v blokovém řízení vydal a napadá seznatelnost místa spáchání přestupku. Žalobce se rovněž vymezuje proti popisu skutku ve formátu „pásy“, neboť toto nepopisuje porušení jakékoli povinnosti řidiče stanovené zákonem. To samé platí ve vztahu k napadenému rozhodnutí, v němž také absentuje konkretizace místa (soukromý pozemek či veřejně přístupné místo) a údaj o právní kvalifikaci. Žalobce dodává, že nejnovější judikatura trvá na přesném uvedení místa přestupkového jednání. Žalobce se rovněž vymezuje vůči právní kvalifikaci uvedené pouze ve formě „§6/1a z.č. 361/2000 Sb.“, když podotýká, že judikatura Nejvyššího správního soudu vyslovila požadavek na nutnost spojení srozumitelné právní kvalifikace a skutkové věty.

47. S námitkou se soud neztotožnil. Žalobce v prvé řadě vytýká užití údaje ve formě „125c/1f3“, toto takový zápis se však na předmětném bloku vůbec nenachází. Ze zápisu na pokutovém se jasně podává, že žalobce uvedeného dne ve 21.40 hod. porušil konkrétní a jasně definované ustanovení zákona o silničním provozu stanovující povinnost být za jízdy připoután na sedadle bezpečnostním pásem, tj. ustanovení § 125c odst. 1 písm. k) zákona o silničním provozu, nikoli ustanovení o překročení nejvyšší povolené rychlosti. Jak již bylo shora ozřejměno, s ohledem na nutnost úsporného vyjadřování nelze nic namítat proti Pokračování - 16 - 50A 57/2017 zápisu ve formě, jak byl uveden do bloku. To samé lze usoudit o zápisu právní normy ve tvaru § 6/1a) z. č. 361/2000 Sb. Požadavek na současné uvádění názvu zákona je s ohledem na jeho dostatečnou identifikaci číselným označením nadbytečný. Seznatelné jsou i další údaje, tj. SPZ vozidla a místo spáchání přestupku. Z bloku je patrné taktéž vytýkané přestupkové jednání („řidič nebyl za jízdy připoután bezpečnostním pásem“), je zde mj. uvedeno ustanovení, dle něhož byla uložena pokuta, výše pokuty, blok je datován a podepsán. Veškeré zaznamenané údaje jsou do bloku zaneseny jasně, čitelně a srozumitelně. Žalobcovo tvrzení o tom, že skutek je popsán pouze slovem „pásy“ je zjevně nepravdivé. Přestupkové jednání je výslovně identifikováno přesným ustanovením zákona (§6/1a zák. č. 361/2000 Sb.) a slovním spojením, což lze spolu s údaji o místě spáchání přestupkového jednání a jeho právní kvalifikací považovat za uspokojivý způsob specifikace skutku. Taktéž konkretizace místa je v daném případě postačující („v Kamenici u ZŠ směr Pohoří“). Nelze než konstatovat, že toto rozhodnutí splňuje zákonné požadavky a správní orgány nepochybily, když jej označily za způsobilé pro záznam bodů do registru řidičů. Žalobcovu „volnou citaci“ z judikatury Nejvyššího správního soudu již soud shora vypořádal, stejně tak i věcnou příslušnost správního orgánu, který ve věci rozhodl. Žalobcovy námitky do uvedeného bloku nemohou zpochybnit způsobilost tohoto rozhodnutí pro záznam bodů. Požadavku dostatečné individualizace skutku je vyhověno, jelikož z kombinace všech výše uvedených údajů je patrné, jakého konkrétního druhu jednání se žalobce dopustil, rovněž kdy a kde se tak stalo. To samé platí ve vztahu k napadenému rozhodnutí.

48. Soud dospěl k závěru, že v projednávané věci není pochyb o způsobilosti přezkoumávaných bloků být podkladem pro zápis bodů do registru řidičů, neboť spáchané přestupky jsou dostatečně konkrétně vymezeny a vyhovují požadavkům na individualizaci přestupkového jednání. Současně je zřejmé komu, kdy, kde a za jaký přestupek byla ta která pokuta v blokovém řízení uložena. Strohé a zkratkovité údaje na pokutových blocích nelze namítat, pokud jsou tyto zkratky doplněny odkazem na ustanovení zákona, ve kterém je přestupek specifikován a které žalobce porušil. S rozhodnutím Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 8. 2014, čj. 4As 127/2014-39, je soud obeznámen, posuzovaná rozhodnutí vydaná v blokovém řízení mu však v žádném ohledu neodporují.

49. K projednání žaloby nebylo třeba nařizovat jednání, neboť byly splněny předpoklady pro rozhodnutí ve věci bez jednání podle § 51 s. ř. s.

50. Na základě shora uvedeného se shrnuje, že žalovaný v řízení postupoval v souladu s právními předpisy a napadené rozhodnutí netrpí žádnou vadou. Soud neshledal, že by byl žalobce postupem žalovaného zkrácen na svých právech. Soud na základě výše popsaného uzavřel, že žaloba není důvodná a jako takovou ji dle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

51. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 60 odst. 1, věty první s. ř. s. Žalobce neměl v řízení úspěch, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Pokud jde o procesně úspěšného účastníka – žalovaného, v jeho případě nebylo prokázáno, že by mu v souvislosti s tímto řízení nad rámec běžné úřední činnosti vznikly nezbytné náklady důvodně vynaložené v řízení před soudem. Krajský soud proto v jeho případě rozhodl tak, že se žalovanému náhrada nákladů nepřiznává. Pokračování - 17 - 50A 57/2017

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. České Budějovice 10. ledna 2018 JUDr. Věra Balejová v. r. Předsedkyně senátu