50 A 58/2018

Rubrum

50 A 58/2018 - 24 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Věry Balejové a soudkyň JUDr. Terezy Kučerové a Mgr. Heleny Nutilové ve věci žalobce: T. M. T., státní příslušnost Vietnamská socialistická republika bytem X zastoupen advokátem Mgr. Markem Sedlákem sídlem Příkop 8, Brno proti žalovanému: Ministerstvo vnitra ČR sídlem Nad Štolou 3, P. O. BOX 21, Praha 7 o žalobě na ochranu proti nečinnosti, takto:

Výrok

I. Žalovanému správnímu orgánu se ukládá povinnost vydat rozhodnutí v řízení o žádosti žalobce ze dne 1. 9. 2017 o vydání zaměstnanecké karty, která byla spojena s žádostí o upuštění od osobního podání této žádosti, a to ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Shodu s prvopisem potvrzuje B. S. 2 50A 58/2018

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 8 800 Kč do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho právního zástupce.

Odůvodnění

1. Žalobou doručenou Krajskému soudu v Českých Budějovicích (dále jen „krajský soud“) dne 9. 7. 2018 se žalobce domáhá, aby krajský soud ve smyslu ust. § 81 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.) uložil žalovanému vydat rozhodnutí o jeho žádosti, kterou dne 1. 9. 2017 opakovaně podal Zastupitelskému úřadu ČR v Hanoji (dále jen „zastupitelský úřad“), a to spolu s žádostí o upuštění od povinnosti osobního podání této žádosti. O této žádosti žalobce dosud nebylo žalovaným rozhodnuto, přestože krajský soud rozhodnutím ze dne 4. 6. 2018 sp. zn. 50 A 79/2017 zrušil rozhodnutí Ministerstva zahraničních věcí ČR ze dne 24. 11. 2017 č.j. 119645/2017-OPL, kterým byl zamítnut rozklad podaný žalobcem proti rozhodnutí zastupitelského úřadu ze dne 3. 10. 2017 č.j. 2993/2017-HANOI, jímž byla zamítnuta jeho žádost o upuštění od osobního podání žádosti o zaměstnaneckou kartu a současně zastaveno řízení o této žádosti. Spolu s rozhodnutím Ministerstva zahraničních věcí ČR krajský soud zrušil též uvedené rozhodnutí zastupitelského úřadu.

2. K žalobě byla žalobcem předložena kopie Žádosti o uplatnění opatření proti nečinnosti ve smyslu § 80 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“). Touto žádostí datovanou dnem 6. 6. 2018 adresovanou Komisi pro rozhodování ve věcech cizinců (dále jen „Komise“) se žalobce domáhal, aby Komise coby nadřízený orgán zastupitelského úřadu učinila opatření proti nečinnosti ve smyslu § 80 odst. 4 správního řádu. Bylo poukázáno na skutečnost, že v dané věci nebylo vydáno rozhodnutí o druhé žalobcově žádosti uplatněné u zastupitelského úřadu dne 1. 9. 2017 spolu s žádostí o upuštění od osobního podání, v této věci bylo krajským soudem vydáno zrušující rozhodnutí, dle kterého lze druhou žalobcem podanou žádost považovat za řádně podanou.

3. Žalobce k žalobě dále předložil výše zmiňované rozhodnutí krajského soudu ze dne 4. 6. 2018 sp. zn. 50 A 79/2017, jímž byla zrušena rozhodnutí Ministerstva zahraničních věcí ČR i zastupitelského úřadu, kterými byla zamítnuta žádost žalobce o upuštění od osobního podání žádosti o vydání zaměstnanecké karty a zastaveno řízení o této žádosti. Z odůvodnění tohoto rozhodnutí se podává, že žalobce brojil proti postupu Ministerstva zahraničních věcí ČR v řízení, které se týkalo v pořadí druhé žádosti o vydání zaměstnanecké karty, kterou žalobce zastupitelskému úřadu dne 1. 9. 2017 podal spolu s žádostí o upuštění od osobního podání této žádosti. Krajský soud v intencích rozhodnutí vydaného rozšířeným senátem Nejvyššího správního soudu dne 30. 5. 2017 pod sp. zn. 10 Azs 153/2016 dospěl k závěru, že „ačkoli tedy žalobce podal žádost mimo sjednaný termín (pozn. Shodu s prvopisem potvrzuje B. S. 3 50A 58/2018 soudu – žádost o zaměstnaneckou kartu), měla být tato žádost zastupitelským úřadem považována za osobně podanou, neboť se v době jejího podání jednalo o jediný účinný prostředek, jak se domoci práva u správního orgánu (čl. 36 odst. 1 Listiny)“ [viz bod 41 rozhodnutí].

4. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě uvedl, že z jeho strany k žádné nečinnosti docházet nemůže, neboť v dané věci není žalovaným vedeno žádné řízení o jakékoliv žádosti žalobce o povolení pobytu na území ČR. Pokud v důsledku pochybení zastupitelského úřadu nedošlo k předložení žádosti žalobce žalovanému, je třeba toto pochybení řešit s tímto správním orgánem případně s orgánem jemu nadřízeným, kterým je Ministerstvo zahraničních věcí ČR, a to v návaznosti na novelu § 169d odst. 3 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“) účinnou od 18. 8. 2017. Pokud zastupitelský úřad nepřijal žádost žalobce a žalovanému ji nepostoupil k rozhodnutí, nemůže být o této žádosti žalovaným vedeno žádné řízení a žalovaný proto nemůže být za žalovanou činnost odpovědný.

5. Žalovaný dále poukázal na rozhodnutí krajského soudu vydané dne 15. 5. 2018 ve věci sp. zn. 51 A 25/2018, kterým byla žaloba totožného žalobce na ochranu proti nečinnosti správního orgánu odmítnuta. Z tohoto důvodu je nyní vedené soudní řízení nepřípustné, neboť je zde dána překážka věci pravomocně rozhodnuté.

6. Soudem požadovaný spisový materiál žalovaným předložen nebyl, neboť - dle jeho tvrzení - s ohledem na nezahájené řízení neexistuje.

7. Krajský soud se žalobou zabýval podle § 81 odst. 1 s. ř. s., v mezích daných žalobními body a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Rozhodnuto přitom bylo bez nařízeného jednání, neboť pro takový postup byly splněny podmínky § 51 odst. 1 s. ř. s.

8. K podání žaloby na ochranu před nečinností správního orgánu je dle ust. § 79 odst. 1 s. ř. s. legitimován ten, kdo bezvýsledně vyčerpal prostředky, které procesní předpis platný pro řízení před správním orgánem stanoví k jeho ochraně proti nečinnosti správního orgánu. Touto žalobou se lze domáhat, aby soud správnímu orgánu uložil povinnost vydat rozhodnutí ve věci samé nebo osvědčení.

9. V nyní projednávané věci žalobce doložil svou aktivní legitimaci kopií Žádosti o uplatnění opatření proti nečinnosti ve smyslu § 80 odst. 3 správního řádu. Tuto žádost žalobce uplatnil u Komise, a to vůči nečinnosti zastupitelského úřadu.

10. Uvedený postup žalobce nelze označit za formálně zcela správný, neboť správním orgánem věcně příslušným k vydání rozhodnutí o žádosti o vydání zaměstnanecké karty je dle ust. § 165 písm. n) zákona o pobytu cizinců výlučně Ministerstvo vnitra ČR. Ke stejnému závěru dospěl rozšířený senát Nejvyššího správního soudu v rozhodnutí ze dne 30. 5. 2017 sp. zn. 7 Azs 227/2016 [3603/2017 Sb. NSS], kde Shodu s prvopisem potvrzuje B. S. 4 50A 58/2018 uvedl: „Věcně příslušné k vydání rozhodnutí, jímž se končí řízení o žádosti o zaměstnaneckou kartu podle § 42g zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky, čítaje v to i rozhodnutí o zastavení takového řízení, je Ministerstvo vnitra. Vydal-li rozhodnutí o zastavení řízení o žádosti zastupitelský úřad, jde o rozhodnutí správního orgánu, který k jeho vydání nebyl vůbec věcně příslušný, a tedy o rozhodnutí nicotné (§ 77 odst. 1 věta první správního řádu).” 11. Věcná příslušnost zastupitelského úřadu je dána pouze v řízení o žádosti o upuštění od osobního podání žádosti o vydání zaměstnanecké karty (viz § 169d odst. 3 zákona o pobytu cizinců). Předmětem věci nyní projednávané však byla žádost o vydání zaměstnanecké karty, nikoliv žádost o upuštění od jejího osobního podání, jak plyne ze závěrů rozhodnutí krajského soudu sp. zn. 50 A 79/2017, který konstatoval, že na žádost o vydání zaměstnanecké karty je nutno hledět jako na řádně podanou. Z tohoto důvodu mělo být žalovaným v navazujícím řízení rozhodováno právě o žádosti žalobce o vydání zaměstnanecké karty.

12. Přestože se žalobce na Komisi obrátil s žádostí o učinění opatření proti nečinnosti zastupitelského úřadu, který však není správním orgánem věcně příslušným pro vydání rozhodnutí o žádosti o vydání zaměstanencké karty, nelze dospět k závěru, že by z důvodu tohoto postupu žalobce nebyla jeho aktivní legitimace ve smyslu § 79 odst. 1 s. ř. s. dána. Rozhodnutí o vydání zaměstnanecké karty spadá dle § 165 písm. n) zákona o pobytu cizinců do věcné příslušnosti ministerstva vnitra. Dle ust. § 170a odst. 1 zákona o pobytu cizinců je Komise nadřízeným orgánem ministerstva vnitra (§ 1 odst. 1 zákona o pobytu cizinců) ve věcech, v nichž ministerstvo rozhoduje v prvním stupni a v dalších případech stanovených zákonem. Vzhledem k tomu, že na základě § 80 správního řádu činí opatření proti nečinnosti nadřízený správní orgán orgánu, který je oprávněn rozhodnutí v dané věci vydat, je tímto správním orgánem v intencích § 178 odst. 1 správního řádu ve spojení s výše uváděným § 165 písm. n) a § 170a odst. 1 zákona o pobytu cizinců Komise, na kterou se žalobce s žádostí o učinění opatření proti nečinnosti obrátil. Komise však neučinila v této věci ničeho, a proto se žalobce obrátil se správní žalobou na soud.

13. Aktivní legitimace žalobce k podání správní žaloby na ochranu před nečinností správního orgánu je tudíž v projednávané věci dána, když se žalobce s žádostí o učinění opatření proti nečinnosti obrátil na Komisi, která je nadřízeným orgánem ministerstva vnitra, tedy správního orgánu věcně příslušného k vydání rozhodnutí o žádosti o vydání zaměstnanecké karty. Žalobce tímto postupem vyčerpal veškeré prostředky, které příslušný právní předpis na ochranu proti nečinnosti správního orgánu stanovuje.

14. Důvodnost žaloby pak vyplývá ze závěrů výše zmiňovaného rozhodnutí krajského soudu sp. zn. 50 A 79/2017, kterým krajský soud zrušil rozhodnutí Ministerstva zahraničních věcí ČR a zastupitelského úřadu, jimiž byla zamítnuta žádost žalobce o upuštění od osobního podání žádosti o vydání zaměstnanecké karty a řízení o této Shodu s prvopisem potvrzuje B. S. 5 50A 58/2018 žádosti bylo zastaveno. Toto rozhodnutí krajského soudu nabylo právní moci dne 6. 6. 2018, kasační stížnosti uplatněné žalovaným Ministerstvem zahraničních věcí ČR nebyl Nejvyšším správním soudem přiznán odkladný účinek.

15. Lhůtou pro vydání správního rozhodnutí poté, co bylo předchozí rozhodnutí správním soudem zrušeno, se zabýval Nejvyšší správní soud v rozhodnutí ze dne 26. 2. 2010 sp. zn. 5 Ans 6/2009 [NSS 341/2010], v němž uvedl: „Pokud je rozhodnutí správního orgánu zrušeno a věc je mu vrácena k novému projednání a rozhodnutí a pokud zároveň nelze vzhledem k rozsahu či charakteru vad, pro něž bylo předcházející rozhodnutí zrušeno, ve věci znovu rozhodnout bezodkladně, běží lhůta pro nové rozhodnutí správního orgánu podle§ 49 odst. 2 správního řádu z roku 1967 (a obdobně podle § 71 odst. 3 správního řádu z roku 2004) znovu ode dne právní moci zrušujícího rozhodnutí.“ 16. Lhůta pro vydání rozhodnutí o žádosti o zaměstnaneckou kartu ministerstvem vnitra je stanovena § 169t odst. 6 písm. c) zákona o pobytu cizinců a činí 60 dnů ode dne podání žádosti o vydání zaměstnanecké karty.

17. Pokud zrušující rozhodnutí krajského soudu ve věci sp. zn. 50 A 79/2017 nabylo právní moci dne 6. 6. 2018, uplynula nejzazší lhůta pro vydání rozhodnutí o žádosti žalobce o vydání zaměstnanecké karty dne 7. 8. 2018. Přestože projednávaná žaloba byla podána před uplynutím uvedené lhůty, lze konstatovat, že ke dni 7. 8. 2018 ani ke dni vydání rozhodnutí krajského soudu předmětné rozhodnutí žalovaným vydáno nebylo, jak plyne i z obsahu jeho vyjádření z téhož dne, v němž žalovaný popírá, že by jakékoliv řízení o takové žádosti žalobce dokonce bylo zahájeno či vedeno.

18. Na základě uvedeného dospěl soud k závěru, že žalovaný je ve věci žádosti žalobce o vydání zaměstnanecké karty nečinný a žaloba je proto důvodná.

19. K argumentaci žalovaného, kterou se snaží odpovědnost za nečinnost v dané věci delegovat na zastupitelský úřad, soud poukazuje na závěry rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 3. 2016 sp. zn. 1 Azs 281/2015 [NSS 338/2016], z nichž vyplývá: „řízení o povolení trvalého pobytu v případech, jako je tomu v právě posuzované věci, je založeno na součinnosti více orgánů. Žádost se sice podává na velvyslanectví, rozhoduje o ní ovšem žalovaný (pozn. soudu - v posuzovaném případě jím bylo ministerstvo vnitra). Úkolem velvyslanectví je pouze kontrola formálních náležitostí žádosti a případné odstranění jejích nedostatků (§ 169 odst. 12 zákona o pobytu cizinců). Nejvyšší správní soud v té souvislosti opět odkazuje na rozsudek ze dne 30.4.2015, č. j. 7 Azs 282/2014 - 48, z něhož ve spojení s rozsudkem městského soudu ze dne 10.12.2014, č. j. 3 A 109/2014 - 37, plyne, že ve skutkově obdobné věci byl za nečinnost v řízení o žádosti o povolení k trvalému pobytu, která byla podána na velvyslanectví, odpovědný žalovaný. Správní orgány podílející se na řízení musí dbát principu součinnosti, na němž je řízení o povolení k trvalému pobytu založeno. Není možné požadovat po účastníku řízení, aby zjišťoval, u kterého ze správních orgánů se jeho žádost ‚zadrhla‘. Ochrany proti nečinnosti spočívající v nevydání meritorního rozhodnutí o žádosti se lze domáhat právě po tom správním orgánu, jemuž toto Shodu s prvopisem potvrzuje B. S. 6 50A 58/2018 rozhodnutí přísluší (§ 79 s. ř. s.). Podle Nejvyššího správního soudu je toto řízení založeno na podobné konstrukci jako odvolací správní řízení (§ 86 až 88 správního řádu). (…) V řízení o žádosti o povolení trvalého pobytu, která byla podána na velvyslanectví, je proto obdobně za průběh řízení bez průtahů procesně odpovědný žalovaný“.

20. Uvedené závěry bezezbytku dopadají i na věc nyní projednávanou. Je to pouze žalovaný, kdo je odpovědný za průběh řízení bez průtahů, a to i ve vztahu k procesnímu postupu předcházejícímu předložení žádosti zastupitelským úřadem ministerstvu. Meritorní rozhodnutí o žádosti o vydání zaměstnanecké karty je oprávněn a současně povinen vydat pouze žalovaný, vůči němuž je žalobce na základě § 79 s. ř. s. nadán oprávněním se domáhat u soudu ochrany proti nečinnosti. Přestože se žádost podává na zastupitelském úřadu, rozhoduje o ní pouze žalovaný, který je v dané věci za průtahy v řízení odpovědný a vůči jehož naříkané nečinnosti byla žaloba shledána důvodnou.

21. K závěrečné námitce žalovaného, dle něhož je nyní vedené řízení nepřípustné pro existenci překážky věci rozsouzené, která byla založena usnesením zdejšího soudu ze dne 15. 5. 2018 sp. zn. 51 A 25/2018, soud uvádí, že toto řízení se netýkalo druhé žádosti žalobce ze dne 1. 9. 2017, se kterou byla spojena žádost o upuštění od osobního podání, nýbrž se týkalo první žádosti žalobce ze dne 1. 9 2017 o vydání zaměstnanecké karty, která nebyla spojena s žádostí o upuštění od jejího osobního podání, a která byla usnesením poznamenaným do spisu pod č.j. 2993/2017- HANOI-V vyhodnocena jako nepřijatelná. V tomto případě soud shledal, že řízení nebylo vůbec zahájeno. Předmět přezkumu v řízení ve věci žalovaným poukazované je tudíž odlišný od řízení nyní vedeného, a proto se soud s námitkou spočívající v překážce věci pravomocně rozhodnuté neztotožnil.

22. Soud proto z důvodů výše uvedených uzavřel, že žaloba na ochranu proti nečinnosti správního orgánu byla ve smyslu § 81 odst. 2 s. ř. s. důvodná, a proto vyhověl žalobnímu návrhu a žalovanému uložil vydat rozhodnutí o žádosti žalobce o vydání zaměstnanecké karty, tak jak je výše uvedeno, a to ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

23. Žalobce byl v řízení úspěšný, a proto mu bylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení ve výši 8 800 Kč. Jednalo se o odměnu zástupce žalobce za dva úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, žaloba) celkem v částce 6 200 Kč [§ 7, § 9 odst. 4 písm. d) a § 11 odst. 1 písm. a), d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů] a v náhradě hotových výdajů za dva úkony právní služby v částce 600 Kč (§ 13 odst. 3 téže vyhlášky); celkem tedy 6 800 Kč. K této částce se připočítává částka 2 000 Kč vynaložená na soudní poplatek. Celkovou částku náhrady nákladů řízení ve výši 8 800 Kč je žalovaný povinen zaplatit do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce.

Poučení

Shodu s prvopisem potvrzuje B. S. 7 50A 58/2018 Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. České Budějovice 6. září 2018 JUDr. Věra Balejová v. r. předsedkyně senátu Shodu s prvopisem potvrzuje B. S.