50 A 6/2016
č. j. 50 A 6/2016-9
V PLATNOSTI- KS Č. Budějovice 50 A 6/2016-9
- NSS 10 Ads 118/2016-10
- NSS 2 As 29/2017-28
Citované zákony (6)
Rubrum
50A 6/2016 - 9 USNESENÍ Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Věry Balejové a soudkyň Mgr. Heleny Nutilové a Mgr. Kateřiny Kulískové v právní věci navrhovatele P. Č., proti žalované České správě sociálního zabezpečení (OSSZ České Budějovice), se sídlem České Budějovice, A. Barcala 1461, ve věci návrhu žalobce ze dne 21. 4. 2016, takto:
Výrok
Návrh žalobce ze dne 21. 4. 2016 s e o d m í t á . Žádný z účastníků n e m á p r á v o na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
Žalobce se návrhem na zahájení řízení o žalobě na ochranu proti nečinnosti ze dne 21. 4. 2016 domáhal vydání rozsudku, kterým by přikázal České správě sociálního zabezpečení v Českých Budějovicích i v Praze, aby žalobci neprodleně vydala aktuální osvědčení o trvání invalidity třetího stupně. Z podání žalobce je patrno, že v průběhu měsíců února a března roku 2015 podával žádosti o vydání potvrzení o invaliditě v sídle ČSSZ v Českých Budějovicích. Žalobce namítá, že dne 22. 4. 2015 bylo Českou správou sociálního zabezpečení vydáno listinné osvědčení o invaliditě, žalobcem je uvedeno číslo 43001/017107/15/120/KD, přičemž toto osvědčení nebylo vydáno v elektronické podobě, ač to žalobce výslovně požadoval. V návrhu je dále uvedena celá řada ne příliš srozumitelným argumentů. Z přiložené emailové komunikace vyplývá, že byl žalobce se svou žádostí odkázán na místě příslušné pracoviště OSSZ a zároveň o upřesnění svojí žádosti. Krajský soud, předtím než mohl přistoupit k věcnému posouzení návrhu, přezkoumal, zda návrh splňuje veškeré formální a obsahové náležitosti žaloby na ochranu proti nečinností správního orgánu podle § 79 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“). Přitom posoudil, že žaloba, tak jak byla podána, je věcně neprojednatelná, neboť nesplňuje obsahové náležitosti podle § 37 odst. 3 s. ř. s. ve spojení s § 80 odst. 3 s. ř. s. Z každého podání musí být zřejmé, čeho se týká, kdo jej činí, proti komu směřuje, co navrhuje, a musí být podepsáno a datováno; k podání musí být též připojeny listiny, kterých se podatel dovolává, jak vyplývá z § 37 odst. 3 s. ř. s. Podle § 80 odst. 3 s. ř. s. platí, že žaloba mimo obecných náležitostí podání musí obsahovat označení věci, v níž se žalobce ochrany proti nečinnosti domáhá, vylíčení rozhodujících skutečností, označení důkazů, jichž Pokračování - 2 - 50A 6/2016 se žalobce dovolává a návrh výroku rozsudku. Soudní řád správní těmito ustanoveními akcentuje dispoziční zásadu, která klade odpovědnost na podatele za obsah jeho podání, kterým vymezuje rámec požadovaného soudního přezkumu. Pokud se podatel obrací na soud se svými požadavky a návrhy, je třeba trvat na tom, aby jejich formulace byla na určité úrovni srozumitelnosti a jednoznačnosti. Žalobcova podání však opakovaně tyto základní ani speciální náležitosti podání nesplňují, jak žalobce potvrdil již ve stovkách věcí, které zdejší soud vyřizoval. V této věci se žalobce domáhá ochrany proti nečinnosti ze strany České správy sociálního zabezpečení v Českých Budějovicích. Co se týče obecných náležitostí podání, tak žalobce sice připojil listiny, kterých se ve svém návrhu dovolává (tedy neformální žádost o vydání aktuálního osvědčení, že je osobou invalidní ve 3. stupni a přepis emailové komunikace), nicméně tyto listiny nemůže zdejší soud považovat za dostačující. Ze speciálních náležitostí žaloby na ochranu proti nečinnosti správního orgánu pak žalobce nedostatečným způsobem označil věc, v níž se ochrany proti nečinnosti domáhá. Jeho žalobní argumentace je v tomto směru opět zmatečná a ne zcela srozumitelná. Návrh na zahájení řízení ze dne 21. 4. 2016 není v této podobě projednatelný, a proto by bylo na místě vyzvat žalobce k odstranění vad podání postupem podle § 37 odst. 5 s. ř. s. tak, jak krajský soud již v desítkách žalobcových věcí učinil. Na uvedené výzvy žalobce zpravidla nereaguje vůbec, anebo podává návrhy na vyslovení neúčinnosti doručení takového usnesení, příp. zašle podání, které stejně požadované údaje neobsahuje. Proti každému procesnímu rozhodnutí krajského soudu žalobce pravidelně podává kasační stížnosti, návrhy na určení lhůty či minimálně návrhy na vyslovení neúčinnosti doručení. Krajský soud je přesvědčen, že žalobcův procesní postup by se nikterak nelišil ani v nyní řešené věci. Krajský soud proto vychází z toho, že žalobce již v desítkách jeho jiných právních věcí vyzýval k odstranění vad podání postupem podle § 37 odst. 5 s. ř. s. V těchto usneseních jej opakovaně podrobně a návodně instruoval jak vady podání odstranit a které náležitosti je třeba do návrhu na zahájení řízení doplnit; současně jej opakovaně poučoval o případných následcích neodstranění vytčených vad. Krajský soud je tedy přesvědčen, že žalobci musí být dostatečně známo, jaké jsou formální a obsahové náležitosti návrhu na zahájení řízení ve správním soudnictví. Krajský soud je toho názoru, že na základě svého předchozího postupu v právních věcech, které žalobce u zdejšího soudu vedl či vede, již není nevyhnutelnou podmínkou řízení, aby žalobce v každé jednotlivé věci vyzýval k odstranění vad podání a poučoval jej o jeho procesních povinnostech a o následcích spojených s neodstraněním vad podání. Jak již bylo uvedeno, žalobce byl o všech svých procesních právech a povinnostech poučen nesčetněkrát. Krajský soud se zcela ztotožňuje se závěry Ústavního soudu [vyslovenými např. v usnesení ze dne 17. 4. 2014, sp. zn. IV. ÚS 1349/14, v usnesení ze dne 11. 7. 2013, sp. zn. IV. ÚS 2062/13, usnesení ze dne 15. 10. 2012, sp zn. IV. ÚS 3803/12, usnesení ze dne 18. 10. 2012, sp. zn. II. ÚS 3804/12, či usnesení ze dne 23. 7. 2013, sp. zn. IV. ÚS 2188/13, v nichž Ústavní soud odmítl ústavní stížnosti žalobce podle § 43 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů; všechna citovaná rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná z http://nalus.usoud.cz], a vychází obdobně z toho, že účelem výzvy k odstranění vad návrhu podle § 37 odst. 5 s. ř. s. je především poučení účastníka o jemu neznámých podmínkách pro projednání věci před soudem. V případě žalobce však lze vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace a poučení byly objektivně způsobilé zprostředkovat žalobci pravidla pro formální a obsahové náležitosti žaloby podávané ve správním soudnictví. Za těchto okolností se pak jeví setrvání na Pokračování - 3 - 50A 6/2016 požadavku běžného procesního postupu, spočívajícího ve vydávání stále nových usnesení k odstranění vad podání s příslušným poučením, jako postup neefektivní a postrádající rozumný smysl, když tento postup v naprosté většině případů nevede k odstranění nedostatku podmínek řízení a právě naopak přispívá k tomu, o co žalobce usiluje, a sice k vydávání co největšího počtu soudních rozhodnutí, která však ve své podstatě nemají žádného smyslu, neboť nevedou k poskytnutí ochrany veřejným subjektivním právům. Na tomto místě krajský soud podotýká, že i Nejvyšší správní soud se v jiné právní věci žalobce paušálně odmítl zabývat jeho kasační stížností s poukazem na zneužití institutu kasační stížnosti ze strany žalobce. V usnesení ze dne 17. 7. 2014, č. j. 10 As 110/2014 – 12, Nejvyšší správní soud konkrétně uvedl, že „z obsahu Nejvyšším správním soudem vyžádaného spisu krajského soudu je možno konstatovat, že stěžovatel od počátku řízení nesměřuje k vydání meritorního rozhodnutí, kterým by měla být poskytnuta ochrana jeho veřejnému subjektivnímu právu. Stěžovatel se na soudy dlouhodobě obrací množstvím podání, která mají formální i obsahové vady, přestože byl v minulosti ze strany soudů nesčetněkrát poučen o náležitostech podání a podmínkách jejich věcného projednání. I přesto je činí nesprávně a následně odmítá adekvátně reagovat na výzvy soudu směřující k odstranění vad předložených podání. Aktivita stěžovatele v soudním řízení spočívá ve zpochybňování úkonů a rozhodnutí soudu, jež byla o jeho podáních vydána, aniž by naprostá většina z nich mohla obsahově přinést pro stěžovatele cokoliv věcně významného. Soudy, včetně Nejvyššího správního soudu, ústavně povolané k ochraně práv, nemohou opakovaně akceptovat procesní aktivity stěžovatele jen proto, aby formálním naplněním znění zákona vydávaly zbytečná rozhodnutí. Nejvyšší správní soud si je vědom znění čl. 36 Listiny základních práv a svobod, který zaručuje právo na soudní ochranu. Okolnosti, za nichž stěžovatel uplatňuje svá práva (a to zejména právo na soudní ochranu), však nelze považovat za výkon subjektivního práva v souladu s právním řádem. Úkony stěžovatele vůči soudu naplňují znaky zneužití práva, které Nejvyšší správní soud vymezil např. v rozsudku ze dne 10. 11. 2005, č. j. 1 Afs 107/2004 - 48, č. 869/2006 Sb. NSS. (…) Nejvyšší správní soud nepřehlédl, že stěžovatel požádal o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení advokáta v řízení o kasační stížnosti, o těchto žádostech však nevydával zvláštní rozhodnutí. Jejich vydání, podobně jako případné výzvy k odstranění vad kasační stížnosti, by představovalo nadbytečné prodlužování procesu bez jakéhokoliv smyslu. Zatěžovat řízení dalšími usneseními (…) by představovalo jen rozmnožování zbytečných procedur.“ Krajský soud proto v nyní řešené věci přistoupil k tomu, že žalobci nebude zasílat výzvu k odstranění vad podání, neboť by tento postup postrádal rozumný smysl, byl by zcela neefektivní a jen by naprosto zbytečně prodlužoval vedení tohoto řízení a zvyšoval by náklady státu, vznikající v souvislosti s tímto řízením. Krajský soud se v rámci svého postupu samozřejmě pečlivě seznámil se skutkovými a právními okolnostmi daného případu, neboť si je vědom, že tento postup může být aplikován pouze ve zcela výjimečných situacích. Krajský soud dospěl k závěru, že se tento žalobcův návrh nikterak nevymyká z kategorie jím standardně vedených soudních sporů, které již i Nejvyšší správní soud dříve a opakovaně vyhodnotil jako projev svévolného a účelového uplatňování práva (viz např. rozsudek ze dne 8. 3. 2012, č. j. 2 As 45/2012 – 11, nebo ze dne 30. 8. 2013, č. j. 8 Ans 8/2013 – 18). Žalobce svá práva uplatňuje převážně zjevně šikanózním způsobem a nesoudí se veden snahou o meritorní řešení sporu, nýbrž pro samotné vedení sporu (viz rozsudek ze dne 7. 6. 2012, č. j. 2 As 82/2012 - 13). Krajský soud tak uzavírá, že vzhledem k tomu, že by výzva k odstranění vad podání postrádala z pohledu jejího účelu jakéhokoliv rozumného smyslu, shledal důvody pro přiměřenou aplikaci § 37 odst. 5 s. ř. s. a návrh žalobce bez dalšího usnesením odmítl. Pokračování - 4 - 50A 6/2016 Výrok o nákladech řízení se opírá o § 60 odst. 3 s. ř. s., podle kterého nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, byla-li žaloba odmítnuta.
Poučení
Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. Krajský soud v Českých Budějovicích dne 27. dubna 2016 Předsedkyně senátu: JUDr. Věra Balejová v. r. Za správnost vyhotovení: Sládková Blanka
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (4)
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.