50 A 7/2016

Rubrum

50A 7/2016 - 42 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Věry Balejové a soudkyň Mgr. Heleny Nutilové a Mgr. Kateřiny Bednaříkové v právní věci žalobce C. S. m a z i v a s. r. o., sídlem v Českých Budějovicích, tř.

28. října 19, proti žalovanému Generálnímu ředitelství cel, se sídlem Praha 4, Budějovická 7, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 14. 3. 2016, č. j. 8989 – 2/2016 – 900000 – 304.4, t a k t o :

Výrok

Rozhodnutí Generálního ředitelství cel v Praze ze dne 14. 3. 2016 č.j. 8989- 2/2016-900000-304.4 se zrušuje pro nezákonnost a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení 3.000 Kč ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

Žalobou doručenou dne 27. 4. 2016 Krajskému soudu v Českých Budějovicích se žalobce domáhal přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 14. 3. 2016, č. j. 8989 – 2/2016 – 900000 – 304.4 (dále jen „napadené rozhodnutí“) doručené žalobci dne 16. 3. 2016, jímž bylo rozhodnuto, že se rozhodnutí Celního úřadu pro Jihočeský kraj (dále jen „celní úřad“) č. j. 2977/2016 – 520000 – 12 ze dne 21. 1. 2016 (dále jen „prvostupňové Pokračování - 2 - 50A 7/2016 rozhodnutí“) ve výrokové části zčásti mění tak, že slova „pokuta je v souladu s ustanovením § 73 odst. 1 zákona o povinném značení lihu splatná ve lhůtě 30 dnů“ se nahrazují slovy „pokuta je s přihlédnutím k ustanovení § 39 odst. 1 správního řádu splatná ve lhůtě 30 dnů“ a ve zbytku se prvostupňové rozhodnutí potvrzuje. Žalobce byl prvostupňovým rozhodnutím uznán vinným ze spáchání dvou správních deliktů v jednočinném souběhu nestejnorodém. Žalobce měl v rozporu s ustanovením § 4a odst. 1 zákona č. 311/2006 Sb., o pohonných hmotách a čerpacích stanicích pohonných hmot a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění účinném ke dni 10. 6. 2013 (dále jen „zákon o pohonných hmotách“) prodat dne 10. 6. 2013 na území České republiky 1201 litrů motorové nafty právnické osobě Kámen a písek spol. s r. o., a to bez registrace, čímž byla naplněna skutková podstata správního deliktu zakotveného v § 9 odst. 8 písm. a) zákona o pohonných hmotách. Žalobce dále v rozporu s § 3 odst. 3 zákona o pohonných hmotách v dodacím listu ze dne 10. 6. 2013 neuvedl obsah biopaliva v pohonné hmotě vyjádřený v objemových procentech, čímž naplnil skutkovou podstatu správního deliktu způsobem uvedeným v § 9 odst. 6 zákona o pohonných hmotách. Za uvedené správní delikty byla žalobci uložena pokuta ve výši 5 000 Kč podle § 9 odst. 10 písm. b), jejíž splatnost se určila s přihlédnutím k ustanovení § 39 odst. 1 správního řádu na lhůtu 30 dnů. Celní úřad dále uložil povinnost nahradit náklady řízení ve výši 1 000 Kč v souladu s § 79 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů. Dne 11. 4. 2016 žalobce uhradil uloženou pokutu i náhradu nákladů řízení. Žalobce nepopírá, že prodal dne 10. 6. 2013 malé množství motorové nafty, konkrétně 1 201 litrů, svému dlouhodobému obchodnímu partnerovi a výhradně odběrateli maziv a olejů právnické osobě Kámen a písek spol. s r. o. (dále jen „obchodní partner“), ale upozorňuje na zjištěný fakt, že celní úřad neprokázal, že by žalobce v kontrolovaném období prodával pohonné hmoty mimo výjimečný jednorázový prodej 1 201 litrů motorové nafty dne 10. 6. 2013. Ke zmíněnému prodeji došlo z důvodu selhání závozu pohonných hmot distributorem ÖMV do pracoviště obchodního partnera žalobce. Z uvedených důvodů žalobce uvádí, že se nestal distributorem pohonných hmot, neboť prodal pohonnou hmotu pouze v nevýznamném množství zcela výjimečně a jednorázově. Jestliže by měl být označován za distributora, musel by tak činit opakovaně, jak vyplývá, dle názoru žalobce, z povahy pojmu distribuce. Žalobce namítá, že jednorázovým prodejem nevýznamného množství nezaložil povinnost opatřit si registraci distributora, a nedopustil se tedy porušení povinností distributora ukládaných zákonem. Žalobce odkazuje na nenaplnění dikce zákona o pohonných hmotách, ustanovení § 2 písm. j) za distributora pohonných hmot považuje osobu, která prodává nebo je oprávněna prodávat pohonné hmoty, avšak žalobce pohonné hmoty neprodával ani nehodlal prodávat. Jednorázovým prodejem v podstatě zanedbatelného množství žalobce předpokládá, že nebyly naplněny zákonné předpoklady pro označení za distributora. Žalobce vychází ve svém tvrzení ze slovního výkladu zákonné úpravy distributora pohonných hmot, která výslovně stanoví, že jím je osoba, která prodává nebo je oprávněna prodávat pohonné hmoty. Z toho pro žalobce vyplývá jediný závěr a tedy, že jde o osobu, která tak činí opakovaně se záměrem činit tak i v budoucnosti, ale jistě vícekrát než jednou. Pokud by zákon za distributora pojímal osobu, která jednorázově prodá pohonné hmoty, jistě by zvolil odlišnou definici, například by za distributora označil osobu, která prodala, prodá nebo hodlá prodat pohonné hmoty. Žalobce dále zdůraznil, že žalovaný Pokračování - 3 - 50A 7/2016 nezjistil nic, co by odporovalo tvrzení, že žalobce tak učinil ojediněle formou jednorázového neopakovaného prodeje pohonných hmot. Žalobce považuje extenzivní výklad § 2 písm. j) zákona o pohonných hmotách za nesprávný a domnívá se, že jej žalovaný bez zákonného důvodu označil za distributora pohonných hmot a v důsledku toho i neoprávněně sankcionoval. Bylo provedeno rozsáhlé šetření na straně žalobce i jeho obchodního partnera, při kterém nebyl shledán žádný důvod, pro který měl žalobce žádat o registraci distributora. Žalobce se pokouší tímto podáním čelit výkladové svévoli žalovaného zákona o pohonných hmotách. Žalobce se domnívá, že žalovaný svou interpretací zákona jej překročil a žalobce neoprávněně sankcionoval, neboť žalobce nesplňoval podmínky pro uložení sankce. Žalobce se domnívá, že žalovaný sankci uložil jen proto, aby zdůvodnil rozsáhlé šetření celního úřadu. Žalobce žalobou napadá rozhodnutí v celém rozsahu. Uloženou pokutu i povinnost nahradit náklady řízení považuje žalobce za v rozporu se zákonem, čímž se cítí být zkrácen na svých právech. Žalobce proto navrhuje, aby soud zrušil napadené rozhodnutí i rozhodnutí prvostupňové. Současně po žalovaném požaduje náhradu nákladů řízení. Žalovaný navrhuje projednávanou žalobu zamítnout. Žalovaný nesouhlasí s výkladem pojmu distributora pohonných hmot tak, jak jej podává žalobce. Žalovaný odkazuje na zákon o pohonných hmotách, dle kterého platí, že ten, kdo pohonné hmoty prodává, pak předtím, než vůbec zahájí prodej pohonných hmot, je povinen se zaregistrovat. Žalovaný odkazuje na § 4a odst. 1 zákona o pohonných hmotách účinném ke dni 10. 6. 2013, který za distributora označuje tu osobu, která prodává pohonné hmoty na území České republiky, s výjimkou pohonných hmot prodávaných na čerpací stanici. Podle zmiňovaného § 4a odst. 1 zákona o pohonných hmotách ke dni 10. 6. 2013 se před zahájením své činnosti musí zaregistrovat u celního úřadu místně příslušného podle sídla nebo místa pobytu. Žalobce však registrován jako distributor pohonných hmot nebyl, což vyplývá z evidence celních orgánů. Žalovaný se domnívá, že vzhledem k tomu, že jednání žalobce nelze posoudit jako darování či půjčku, jelikož vystavil svému obchodnímu partnerovi fakturu a dodací list, nelze než jednání žalobce označit za prodej pohonných hmot. Žalovaný dále odkazuje na důvodovou zprávu k zákonu o pohonných hmotách, který označuje za distributora pohonných hmot osobu, jenž prodává nebo je oprávněna prodávat pohonné hmoty na území České republiky a jedinou výjimkou je nahodilý prodej pohonných hmot v množství do 20 litrů. Žalobce však prodal 1 201 litrů oproti povoleným 20 litrům, což zcela jistě nelze považovat za zanedbatelné množství. Z uvedených důvodů je žalovaný přesvědčen, že žalobce zcela jistě byl distributorem, a proto byl povinen se před zahájením prodeje zaregistrovat. Nicméně tak žalobce neučinil a naplnil proto skutkovou podstatu správního deliktu dle § 9 odst. 8 písm. a) zákona o pohonných hmotách ve znění účinném ke dni 10. 6. 2013. Ze spisů žalovaného vyplynuly následující podstatné skutečnosti: Dne 11. 5. 2015 byl vydán protokol č. j. 18360 – 6/2015 – 520000 – 31 podle § 12 zákona č. 255/2012 Sb., o kontrole při provádění dozoru podle zákona o pohonných hmotách. Předmětem kontroly bylo šetření ve věci plnění povinností při nákupu a prodeji pohonných hmot vyplývajících pro kontrolovanou osobu ze zákona o pohonných hmotách. Součástí spisu jsou záznamy o kontrolním úkonu ze dne 10. 3. 2015 a ze dne 21. 4. 2015 spočívající ve fyzickém prověření dokladů uvedených v evidencích označených názvem „Kniha faktur Pokračování - 4 - 50A 7/2016 došlých“ a „Kniha faktur vydaných“. Celní úřad vydal dne 1. 7. 2015 oznámení o zahájení řízení o správním deliktu a oznámení o dokazování mimo ústní jednání. Ve spise je uložen také protokol z ústního jednání konaného dne 21. 7. 2015. Následně bylo Celním úřadem pro Jihočeský kraj vydáno dne 21. 1. 2016 prvostupňové rozhodnutí č. j. 2977/2016 – 520000 – 12, kterým byl žalobce shledán vinným ze spáchání dvou správních deliktů v jednočinném souběhu. Na to reagoval žalobce podáním odvolání dne 26. 1. 2016. Dne 11. 2. 2016 celní úřad předal správní spis se stanoviskem žalovanému, který dne 14. 3. 2016 vydal napadené rozhodnutí č. j. 8989 – 2/2016 – 900000 – 304.4, jímž změnil ve výrokové části prvostupňového rozhodnutí slova „pokuta je v souladu s ustanovením § 73 odst. 1 zákona o povinném značení lihu splatná ve lhůtě 30 dnů“ a nahradil je slovy „pokuta je s přihlédnutím k ustanovení § 39 odst. 1 správního řádu splatná ve lhůtě 30 dnů“. Ve zbytku žalovaný prvostupňové rozhodnutí potvrdil. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle § 75 odst. 2 s.ř.s. v mezích daných žalobními body a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Předmětem řízení bylo učiněno rozhodnutí o správním deliktu žalobce. Tohoto deliktu se měl žalobce dopustit jako distributor pohonných hmot, kdy pohonné hmoty prodal bez zákonem předepsané registrace a současně v dodacím listu pro odběratele Kámen a písek spol. s.r.o. neuvedl obsah biopaliva v pohonné hmotě. Pro posouzení toho, zda žalobce se uvedených správních deliktů dopustil, je rozhodné, zda stal se distributorem pohonných hmot. Kdo je distributorem pohonných hmot upravuje § 2 písm. j) zák. č. 311/2006 Sb., ve znění účinném v roce 2013. Je tím osoba, která prodává nebo je oprávněna prodávat pohonné hmoty na území České republiky. V souzené věci je zjištěno a mezi účastníky není na sporu, že žalobce v jediném případě prodal 1201 litrů motorové nafty společnosti Kámen a písek spol. s.r.o. To stalo se dne 10. 6. 2013, jiný prodej motorové nafty žalobcem jinému subjektu kontrolou zjištěn nebyl, stejně jako nebyla zjištěna jiná pochybení ve smyslu zákona o pohonných hmotách. Je proto zřejmé, že žalobce pohonné hmoty prodal v jednom případě a zcela výjimečně takový prodej se v kontrolovaném období neopakoval a nestalo se tak ani do doby rozhodování o správním deliktu v roce 2015. Zákon ve svém ustanovení § 2 písm. j) předpokládá, že distributorem pohonných hmot se stává osoba, která pohonné hmoty prodává. Gramatický výklad předpokládá opakující se činnost, nikoli činnost jednorázovou a zcela výjimečnou malého rozsahu, kdy jednalo se o výpomoc žalobcovu odběrateli olejů a maziv. Pro opakovanou činnost svědčí i výklad smyslu tohoto předpisu, kdy na distributory pohonných hmot se klade řada nároků, jimž je zapotřebí vyhovět v zájmu udělení registrace distributora. Jestliže se jednalo o jediný prodej provedený zcela přezkoumatelným způsobem, kdy odběrateli společnosti Kámen a písek spol. s.r.o. byla na množství prodaných pohonných hmot o rozsahu 1201 litrů vystavená řádná faktura, pak z takto výjimečného a jednorázového prodeje motorové nafty nelze dovodit, že žalobce prodává pohonné hmoty. Argumentuje-li žalovaný na straně 4, svého rozhodnutí, že žalobce se měl zaregistrovat, jako distributor pohonných hmot před prodejem motorové nafty společnosti Kámen a písek spol. s.r.o., pak takový požadavek by byl jen obtížně realizovatelný, jestliže registrace provádí se Pokračování - 5 - 50A 7/2016 v registračním řízení a předpokládá se připojit k žádosti předepsané doklady. Pro účely výpomoci obchodnímu partnerovi i nebylo možno pro krátký časový úsek registraci distributora pohonných hmot zajistit. Na sporu není, že žalobce prodal motorovou naftu v množství převyšujícím 20 litrů ve smyslu § 4 odst. 5 písm. a) zák. č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních v novelizovaném znění. Tento předpis se vztahuje k přenechání minerálních olejů pro osobní spotřebu. Žalobce prodej motorové nafty uskutečnil pro účely podnikatelské činnosti společnosti Kámen a písek spol. s.r.o., o osobní spotřebu nešlo a objem obchodu nelze charakterizovat jako malé množství, právě se zřetelem k prve uvedenému předpisu zákona o spotřebních daních, na který žalovaný odkazuje. Tento jediný a výjimečný prodej motorové nafty neodpovídá zákonným požadavkům kladeným na distributora pohonných hmot, kdy gramatických i teleologickým výkladem pojmu distributora je zapotřebí dovodit, že distributorem je míněna osoba opakovaně prodávající pohonné hmoty. Taková osoba má pak povinnost registrovat se a stíhají ji i další povinnosti, například úhrada kauce. Distributorem pohonných hmot se proto stává ten subjekt, který pohonné hmoty prodává opakovaně. Jestliže žalobce prodal v jediném případě pohonné hmoty o rozsahu 1201 litrů, nestal se tak distributorem pohonných hmot, a proto jej nestíhaly povinnosti stanovené zákonem o pohonných hmotách. Nebyl proto povinen registrovat se jako distributor pohonných hmot a nebyl-li výrobcem, dovozcem, vývozcem nebo distributorem pohonných hmot, neměl ani povinnost v dodacím listu pro společnost Kámen a písek spol. s.r.o. uvést obsah biopaliva v pohonné hmotě. Protože žalobce se distributorem pohonných hmot nestal, nemohl se dopustit správních deliktů podle § 9 odst. 8 písm. a) a § 9 odst. 6 zákona o pohonných hmotách, ve znění účinném k datu uskutečnění prodeje. V důsledku toho nebylo možno pro uvedené správní delikty žalobce postihnout sankcí. Zákon předpokládá, že prodej minerálních olejů bude zajišťován distributory a čerpacími stanicemi. Jednorázový prodej menšího množství motorové nafty odlišným než prve uvedeným subjektem souladný se zákonem není, avšak takový prodej nelze postihnout jako správní delikt, protože takový delikt v zákoně upraven není. Možnost vztáhnout analogicky na jednorázový prodej menšího množství motorové nafty skutkovou podstatu správních deliktů, jichž se dopustí distributor, je vyloučena. Soud proto uzavřel, že napadené rozhodnutí bylo vydáno v rozporu s § 2 písm. j), § 9 odst. 8 písm. a) a § 9 odst. 6 zákona o pohonných hmotách. Vzhledem k těmto důvodům krajský soud podle § 78 odst. 1 s.ř.s. napadené rozhodnutí zrušil pro nezákonnost a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 s. ř. s. a vychází ze skutečnosti, že žalobce měl v řízení úspěch, proto mu na náhradu nákladů řízení byla přiznána částka 3.000 Kč, představující zaplacený soudní poplatek Pokračování - 6 - 50A 7/2016

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. Krajský soud v Českých Budějovicích dne 2. listopadu 2016 Předsedkyně senátu: JUDr. Věra B a l e j o v á v. r. Za správnost vyhotovení : Prázdná Jaroslava