50 A 7/2018

Rubrum

50 A 7/2018 - 48 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Terezy Kučerové a soudkyň JUDr. Marie Trnkové a Mgr. Heleny Nutilové ve věci žalobkyně: X bytem X zastoupena advokátem JUDr. Vojtěchem Filipem sídlem Čéčova 689/11, České Budějovice proti žalovanému: Krajský úřad Jihočeského kraje sídlem U Zimního stadionu 1952/2, České Budějovice za účasti: E.ON Česká republika, s. r. o. sídlem Lidická 36, Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 1. 12. 2017, č. j. KUJCK 139507/2017 takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

III. Osoba na řízení zúčastněná nemá právo na náhradu nákladů řízení. Shodu s prvopisem potvrzuje J. P. 2 50 A 7/2018

Odůvodnění

1. Rozhodnutím žalovaného ze dne 1. 12. 2017, č. j. KUJCK 139507/2017 bylo podle § 90 odst. 5 písm. c) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) zamítnuto odvolání žalobkyně proti rozhodnutí Městského úřadu Strakonice (dále jen „stavební úřad“) ze dne 19. 7. 2017 č.j. MUST/026773/2017/SÚ/rem, jehož výrokem I. byla s odkazem na § 129 odst. 2 a 3 a § 115 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „stavební zákon“), dodatečně povolena stavba „Opěrná zeď s oplocením a zpevněné plochy“ na pozemcích parc. č. x v k. ú. Strakonice a parc. č. x a x v k. ú. Nové Strakonice, výrokem II. pak byly stanoveny podmínky pro dokončení stavby.

2. Proti uvedenému rozhodnutí žalovaného podala žalobkyně dne 24. 1. 2018 včasnou žalobu ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích.

3. Z obsahu projednávané žaloby se podává, že spor v dané věci vznikl již v roce 2014, kdy na základě podnětu žalobkyně bylo zahájeno řízení o odstranění nepovolené stavby nacházející se v sousedství nemovitosti ve vlastnictví žalobkyně, a to opěrné zdi s oplocením a zpevněné plochy. V dané věci stavební úřad opakovaně vydal rozhodnutí, kterými uvedenou stavbu dodatečně povolil, tato rozhodnutí však byla žalovaným několikrát zrušena. Posledním rozhodnutím stavebního úřadu ze dne 19. 7. 2017 byla stavba označená jako „Opěrná zeď s oplocením a zpevněné plochy“ dodatečně povolena a toto rozhodnutí bylo žalovaným rozhodnutím potvrzeno.

4. Žalobkyně v projednávané žalobě cituje odvolací námitky, které proti prvostupňovému rozhodnutí uplatnila a dále v žalobě namítá nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí, které se s těmito námitkami dostatečně nevypořádává.

5. Žalobou jsou konkrétně zmiňovány následující odvolací námitky: Rozhodnutí stavebního úřadu bylo vydáno v rozporu s právními předpisy a vychází z nepřesných a neúplných dokladů, což dle žalobkyně potvrzuje postup stavebního úřadu, který sloučil řízení o stavbě „Zpevněné plochy“ a řízení o stavbě „Opěrná zeď“.

6. Stavební úřad se nijak neřídil vlastním poučením, kterým upozornil stavebníka na to, že při nesplnění stanovených podmínek přistoupí k řízení o nařízení odstranění stavby. Tímto postupem dle žalobkyně stavební úřad nesplnil svou informační povinnost vůči účastníkům a rovněž nesplnil svou povinnost poskytovat účastníkům pomoc, aby v řízení neutrpěli újmu.

7. Nepřesnost, které se měl dopustit stavební úřad, pak spočívala v nesprávném vymezení pozemků a nepřesně byl vymezen také předmět žádosti o dodatečné povolení stavby.

8. Neúplnost podkladů rozhodnutí dle žalobkyně spočívá v absenci dokladů o tom, že došlo k řádnému vynětí dotčeného pozemku parc. č. x ze zemědělského půdního fondu. Z informací o pozemku vyplývá, že ještě ke dni 15. 5. 2017 byl jako způsob ochrany nemovitosti uveden Zemědělský půdní fond. Rovněž nebylo řádně doloženo geodetické zaměření pozemku. Shodu s prvopisem potvrzuje J. P. 3 50 A 7/2018 9. Prvostupňové rozhodnutí je nesouladné s předloženou dokumentací také z toho důvodu, že ve výrokové části rozhodnutí není řešena opěrná zeď s oplocením v sousedství s pozemkem parc. č. x a k ní přiléhající navýšení terénu. Ve výroku rozhodnutí není nařízeno odstranění staveb a v technické zprávě se navíc uvádí, že stavba nevyvolává požadavky na asanační a bourací práce.

10. Uvedená část opěrné zdi a navýšení terénu tvoří podstatu výhrad žalobkyně, a proto by řešení této části stavby mělo být jednoznačně vymezeno výrokem o jejím odstranění a nikoliv odvozováno z textu, jak tvrdí žalovaný v napadeném rozhodnutí. V tomto směru se žalobkyně domáhá změny výroku rozhodnutí stavebního úřadu.

11. V závěru žalobkyně dále žádá, aby stavební úřad objektivně zhodnotil její námitku vyjadřující obavu z možného negativního působení záplavové vody na její nemovitost.

12. Ze všech uvedených důvodů je navrhováno žalobou napadené rozhodnutí i jemu předcházející rozhodnutí stavebního úřadu zrušit a věc stavebnímu úřadu vrátit k dalšímu řízení.

13. K žalobě byly dále předloženy - kromě písemností, které jsou součástí správního spisu, a které budou zmíněny níže v rámci pojednání o obsahu spisového materiálu – odpověď Zeměměřičského a katastrálního inspektorátu v Českých Budějovicích ze dne 8. 6. 2015 na sdělení žalobkyně o nesouhlasu s vytyčením hranic pozemků. V této odpovědi je inspektorátem konstatováno, že přestože mají vlastníci právo nesouhlasit s výsledkem vytyčení hranic pozemků, nemůže takový nesouhlas bránit ve využití této dokumentace jako důkazního prostředku mimo jiné pro správní orgány, soudy a další orgány veřejné moci. V daném případě inspektorát konstatoval, že plot na vytyčené hranici se nachází nejvýše cca 0,30 m od evidované polohy. Plot tvořil vlastnickou hranici již od prvotního určení GPU, tj. cca od roku zavedení výsledku technicko-hospodářského mapování v 50. letech 20. století. Veškeré následující výsledky zeměměřičských činností považovaly vždy plot za vlastnickou hranici. Při vytyčení, proti kterému žalobkyně brojí, nebyl plot posouzen jako původní, avšak nachází se v toleranci mezní polohové chyby, a to na rozdíl od garáže na parcele st. x. Předložena byla dále kopie výňatku z katastrální knihy a kopie katastrální mapy dotčeného území z roku 1950. Dále byla předložena písemnost – sdělení geodetické kanceláře GEOTEKA ze dne 9. 9. 2014, ze které vyplývá, že žalobkyně ani stavebník neužívají žádný pozemek ani část pozemku cizího. Předložena byla dále fotografie dotčených pozemků a vytyčovací náčrt s protokolem z geodetické práce. Žalobkyně k žalobě dále předložila sdělení veřejného ochránce práv ze dne 2. 1. 2018, ve kterém je konstatováno, že ombudsman důvody k zahájení šetření dle zákona o veřejném ochránci práv na základě podnětu žalobkyně neshledal. V další části textu se veřejný ochránce práv přiklonil k požadavku žalobkyně prezentovanému v projednávané žalobě, aby opěrná zeď na pozemku parc. č. x v k. ú. Strakonice situovaná ve vzdálenosti 0,3m od společné hranice s pozemkem parc. č. x v k. ú. Strakonice měla být nařízena k odstranění, pokud již nemá být provedená stavba zachována. Z důvodu právní jistoty by pak toto rozhodnutí o odstranění stavby mělo být dle ombudsmana obsaženo ve výroku rozhodnutí stavebního úřadu. Předložena byla dále kopie Souhrnné technické zprávy a výpis z katastru nemovitostí ze dne 15. 5. 2017. Shodu s prvopisem potvrzuje J. P. 4 50 A 7/2018 14. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě navrhl žalobu jako nedůvodnou zamítnout. K žalobním námitkám konstatoval, že rozhodnutí stavebního úřadu bylo vydáno v souladu s právními předpisy, stejně tak jako rozhodnutí žalobou napadené. Nedůvodnou pak byla shledána též námitka, dle které stavební úřad neměl splnit svou zákonnou povinnost pravdivě informovat účastníky a poskytovat jim pomoc. Stavební úřad v řízení postupoval zcela v souladu se zákonem, když stavebníka dle § 129 odst. 2 stavebního zákona v rámci zahájeného řízení o odstranění stavby poučil o možnosti podat žádost o její dodatečné povolení. Tohoto stavebník v dané věci využil, když uvedenou žádost včas podal a její konstatované nedostatky pak následně odstranil. Správným pak žalovaný shledal též postup stavebního úřadu, který spojil obě řízení vedená o dodatečném povolení stavby (zpevněné plochy a opěrné zdi), neboť pro takový postup byly splněny zákonné podmínky. V případě žalobou tvrzeného nedoložení vynětí dotčeného pozemku ze Zemědělského původního fondu žalovaný konstatoval, že se jednalo o formální nedostatek, když k tomuto vynětí došlo souhlasem příslušného úřadu již dne 6. 6. 2013, žalobkyně navíc v tomto směru není nadána pravomocí vystupovat na obranu veřejných zájmů chráněných zvláštními právními předpisy. K námitkám týkajícím se žalobkyní tvrzeného nesprávného určení hranic pozemků žalovaný uvedl, že toto není předmětem daného řízení a žalobkyně má možnost uvedené rozporovat prostřednictvím občanskoprávní žaloby. Rovněž výrok prvostupňového rozhodnutí shledal žalovaný správným, byť v něm není obsažen žalobou požadovaný výrok o odstranění opěrné zdi. Vzhledem k tomu, že ve výroku rozhodnutí je stanovena podmínka, že stavba bude dokončena podle příslušné projektové dokumentace, je zcela postačující, pokud ve výkresové části dokumentace opěrná zeď na hranici zmíněných pozemků není. Požadavek žalobkyně, aby zvláštním výrokem bylo stanoveno odstranit opěrnou zeď s oplocením, je proto nedůvodný. K namítanému negativnímu působení záplavové vody žalovaný uvedl, že navrhované řešení stavby nemůže toto riziko oproti stávajícímu stavu zvýšit, neboť větší část pozemku parc. č. x a parc. č. x byla vyrovnána a srážky zachycované na těchto částech pozemků jsou likvidovány na pozemku stavebníka.

15. Žalobkyně v duplice k uvedenému vyjádření opětovně shrnula závěry plynoucí z žalobních námitek a na těchto setrvala.

16. Ze správního spisu vyplynuly pro nyní projednávanou věc následující podstatné skutečnosti: Dne 27. 2. 2014 bylo stavebním úřadem na základě podnětu žalobkyně provedeno místní šetření, v rámci kterého stavební úřad zjistil, že na pozemcích parc. č. x a parc. č. x v k. ú. Nové Strakonice je prováděna stavba „opěrné zdi a oplocení“, a to bez příslušného rozhodnutí požadovaného stavebním zákonem. Vlastníkem této nepovolené stavby je Jiří Podskalský (dále jen „stavebník“).

17. Dne 5. 3. 2014 bylo oznámením stavebního úřadu zahájeno řízení o nařízení odstranění stavby „Opěrná zeď s oplocením“. Stavebník byl současně poučen o možnosti požádat dle § 129 odst. 2 stavebního zákona o dodatečné povolení uvedené stavby, a to ve lhůtě 30 dnů od zahájení tohoto řízení.

18. Stavebník podáním doručeným stavebnímu úřadu dne 19. 3. 2014 požádal o dodatečné povolení uvedené stavby, v důsledku čehož stavební úřad řízení o odstranění stavby usnesením ze dne 16. 4. 2014 přerušil. Téhož dne bylo dle § 129 odst. 2 stavebního zákona zahájeno řízení o dodatečném povolení stavby „Opěrná zeď s oplocením“. Shodu s prvopisem potvrzuje J. P. 5 50 A 7/2018 19. K řízení o dodatečném povolení stavby byly žalobkyní dne 5. 5. 2014 uplatněny námitky, jimiž žalobkyně brojila proti umístění opěrné zdi v odstupové vzdálenosti 0,3 m až 0,35 m od stávajícího oplocení pozemku parc. č. x, takto vzniklá proluka neumožňuje opravu a údržbu stávajícího dřevěného oplocení, dle žalobkyně bylo nutné vymezit přesnou hranici mezi dotčenými pozemky, aby bylo zřejmé, kdo bude vzniklou proluku udržovat. Žalobkyně rovněž namítla, že navýšení terénu sousedních pozemků parc. č. x a parc. č. x umožní nahlížet do jejího soukromí. Žalobkyně rovněž upozornila na možné nebezpečí skladování stavebního materiálu a mechanizace na zpevněných plochách areálu. Námitky žalobkyně byly následným rozhodnutím stavebního úřadu ze dne 9. 6. 2014 č.j. MUST/029914/2014/SÚ/rem shledány nedůvodnými a stavba „Opěrná zeď s oplocením“ byla v souladu s § 129 odst. 3 stavebního zákona dodatečně povolena.

20. Proti uvedenému rozhodnutí stavebního úřadu uplatnila žalobkyně dne 16. 7. 2014 včasné odvolání, na základě kterého bylo rozhodnutí stavebního úřadu žalovaným dne 24. 10. 2014 (rozhodnutí vydané pod č.j. KUJCK 58660/2014/OREG) zrušeno a věc byla stavebnímu úřadu vrácena k novému projednání. Stěžejním zrušovacím důvodem byl zjištěný rozpor provedené stavby s předloženou stavební dokumentací.

21. Stavební úřad na základě nového projednání vydal dne 9. 1. 2015 pod č.j. MUST/001323/20158/SÚ/rem nové rozhodnutí, kterým žádost stavebníka o dodatečné povolení stavby „Opěrná zeď s oplocením“ zamítl. Stavební úřad v odůvodnění rozhodnutí dospěl k závěru, že odstupová vzdálenost dodatečně povolované stavby od oplocení pozemku parc. č. x v k. ú. Strakonice neumožňuje údržbu těchto staveb.

22. Proti uvedenému rozhodnutí podali odvolání jak stavebník, tak i žalobkyně. Žalobkyně v odvolání upozornila na skutečnost, že stavební úřad se ve svém rozhodnutí nijak nezabýval jím namítaným navýšením terénu, rozhodnutí by se nemělo omezit pouze na opěrnou zeď s oplocením, když bez příslušného oprávnění došlo též k uvedenému navýšení terénu a zpevnění konkrétních ploch. Stavebník naproti tomu namítl, že vzdálenost obou pozemků v rozsahu 81 cm je pro údržbu dotčených staveb zcela dostačující. V této souvislosti stavebník poukázal na skutečnost, že stavba garáže žalobkyně neoprávněně zasahuje na jeho pozemek.

23. Rozhodnutím ze dne 26. 5. 2015 č.j. KUJCK 31822/2015/OREG bylo rozhodnutí stavebního úřadu opět zrušeno a věc byla tomuto vrácena k novému projednání. Žalovaný opětovně konstatoval, že stavební úřad nezjistil stav věci, o kterém nejsou důvodné pochybnosti. Žalovaný se rovněž neztotožnil se závěry stavebního úřadu, dle nichž jsou stavba opěrné zdi a přilehlých zpevněných ploch stavbami samostatnými. Žalovaný konstatoval, že stavebník provedl zpevněné plochy oproti povolenému stavu v jiném rozsahu. Vzhledem k tomu, že zpevněné plochy jsou zajištěny opěrnou zdí, je nutné o těchto rozhodovat jako o celku.

24. Stavební úřad vycházeje ze závěrů žalovaného vyzval dne 30. 6. 2015 stavebníka, aby nejpozději do 30. 10. 2015 doplnil předloženou žádost o dodatečné stavební povolení o projektovou dokumentaci, z níž bude možné posoudit nejen rozsah provedené opěrné zdi s oplocením, ale i rozsah provedených terénních úprav a zpevněných ploch. V reakci na tuto výzvu zaslal stavebník stavebnímu úřadu dne 27. 10. 2015 o projektovou dokumentaci doplněnou žádost o vydání dodatečného stavebního povolení na akci „Multifunkční objekt ALDAST dle předložené projektové dokumentace“. Shodu s prvopisem potvrzuje J. P. 6 50 A 7/2018 25. Na základě nového projednání uvedené žádosti o dodatečné povolení stavby bylo stavebním úřadem dne 19. 1. 2016 pod č.j. MUST/000468/2016/SÚ/rem vydáno rozhodnutí o dodatečném povolení stavby „Opěrná zeď s oplocením a zpevněné plochy“.

26. Toto rozhodnutí bylo opět napadeno odvoláním žalobkyně ze dne 17. 1. 2017, o kterém bylo rozhodnuto žalovaným dne 27. 5. 2016 pod č.j. KUJCK 65122/2016 tak, že napadené rozhodnutí bylo zrušeno a věc byla stavebnímu úřadu znovu vrácena k novému projednání. Žalovaný konstatoval, že stavební úřad nezjistil stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, rozhodl o stavbě většího rozsahu, než v jakém vedl řízení o nařízení odstranění staveb, a to na základě neprojednatelné dokumentace.

27. Stavební úřad v navazujícím novém projednání realizoval dne 26. 7. 2016 kontrolní prohlídku, v rámci které konstatoval existenci staveb provedených bez rozhodnutí či opatření vyžadovaných stavebním zákonem. V návaznosti na toto zjištění stavební úřad dne 4. 8. 2016 oznámil zahájení řízení o nařízení odstranění staveb „zpevněné plochy“ na pozemku parc. č. x v k. ú. Strakonice a parc. č. x a xv k. ú. Nové Strakonice. Stavebníka pak stavební úřad poučil o možnosti podat žádost o dodatečné povolení uvedených staveb. Dále dne 4. 8. 2016 vyzval stavebníka, aby doplnil projektovou dokumentaci tak, aby z ní byl zřejmý rozsah a provedení jednotlivých staveb.

28. Dne 5. 9. 2016 stavebník stavebnímu úřadu předložil změněnou žádost o dodatečné povolení stavby – „Zpevněné plochy, opěrné stěny a oplocení – multifunkční objekt ALDAST“. Dne 12. 9. 2016 pak stavebník doplnil projektovou dokumentaci k žádosti o dodatečné povolení uvedené stavby.

29. Usnesením stavebního úřadu ze dne 12. 9. 2016 byla spojena řízení o dodatečném povolení stavby opěrná zeď s oplocením a stavby zpevněné plochy. Následovalo nové projednání dodatečného povolení opěrné zdi s oplocením a zpevněných ploch, v rámci kterého bylo dne 11. 10. 2016 provedeno ústní jednání spojené s ohledáním na místě. Při místním šetření uplatnila žalobkyně námitky.

30. Dne 17. 10. 2016 stavební úřad vyrozuměl účastníky o podkladech shromážděných pro vydání rozhodnutí a o možnosti se k těmto podkladům vyjádřit.

31. Dne 3. 5. 2017, 17. 5. 2017 a dne 7. 6. 2017 stavební úřad provedl nové místní šetření, a to z toho důvodu, že do řízení vstoupili jeho noví účastníci. Bylo provedeno měření výšky opěrné zdi a velikosti zpevněných ploch, výsledky tohoto měření byly zapsány do situačního výkresu, který se stal součástí protokolu k šetření.

32. Obsahem spisu je dále smlouva o právu provést stavbu „opěrná zeď s oplocením a zpevněné plochy“ uzavřená dne 7. 6. 2017 mezi stavebníkem a novým vlastníkem pozemku parc. č. x, spol. ALDAST.

33. Dne 7. 6. 2017 stavební úřad vyrozuměl účastníky o podkladech shromážděných pro vydání rozhodnutí a o možnosti se k těmto podkladům vyjádřit.

34. Stavební úřad rozhodnutím ze dne 19. 7. 2017 č.j. MUST/026773/2017/SÚ/rem dodatečně povolil stavbu „Opěrná zeď s oplocením a zpevněné plochy“ na pozemcích parc. č. x v k.ú. Strakonice a parc. č. x a x v k. ú. Nové Strakonice, když konstatoval stávající stav stavby, tedy které stavby jsou již realizovány a zůstanou bez úprav – zděná opěrná zeď na pozemcích parc. č. x a parc. č. x, a dále stanovil podmínky pro dokončení konkrétní části stavby – oplocení, terénní úpravy na pozemku parc. č. x, jimiž dojde k vysvahování Shodu s prvopisem potvrzuje J. P. 7 50 A 7/2018 pozemku a úprava zpevněných ploch. Stavební úřad se v odůvodnění rozhodnutí nejprve zabýval námitkami uplatněnými v předchozím řízení, v této souvislosti bylo konstatováno, že se pro současné řízení staly s ohledem na změnu návrhu bezpředmětnými námitky vztahující se k odstupovým vzdálenostem opěrné zdi od stávajícího oplocení. Stavební úřad dále zmínil námitky, které žalobkyně v průběhu řízení uplatnila již k návrhu novému, v tomto směru byl vyjádřen nesouhlas se zakreslením společné hranice pozemků parc. č. x a x v projektové dokumentaci, nesouhlas s účelem užívání stavby, nesouhlas s vymezením zpevněných ploch, dále byla zpochybněna věrohodnost geodetických podkladů a hodnot výšek zpevněných ploch oproti projektové dokumentaci, žalobkyně rovněž v námitkách vyjádřila obavy o své soukromí právě s ohledem na navýšení zpevněných ploch. K rozporovanému umístění společné hranice stavební úřad konstatoval, že v této otázce není kompetentním orgánem. Vycházeno bylo pouze ze skutečnosti, že stávající oplocení bylo zachováno a je dotčenými stavebními úpravami spojenými s dotčenými stavbami respektováno. Stavební úřad v této souvislosti rovněž konstatoval, že bezpředmětná je též námitka zpochybňující zhotovitele geodetických podkladů. Pro účely řízení o dodatečném povolení stavby není přesné určení hranice pozemků nutné. K námitce týkající se ohrožení pozemku žalobkyně srážkovými vodami stavební úřad konstatoval, že dešťová voda ze zpevněných ploch bude vyspádováním odváděna do kanalizace stavebníka, navržený sklon svahu pozemek žalobkyně nijak neohrozí. K námitce žalobkyně zpochybňující skutečnou výšku zpevněných ploch oproti projektové dokumentaci dal stavební úřad žalobkyni za pravdu v tom, že při místním šetření bylo zjištěno, že plochy mají oproti uváděným 150 cm výšku 175 cm, avšak vzhledem k tomu, že v důsledku dodatečného stavebního povolení dojde k novému provedení terénních úprav a zpevněných ploch, nelze skutečnou výšku zpevněných ploch dosud relevantně určit. K namítanému neoprávněnému užívání zpevněných ploch před vydáním pravomocného rozhodnutí o dodatečném povolení stavby stavební úřad konstatoval, že toto je předmětem samostatného přestupkového řízení. K námitkám procesního charakteru stavební úřad konstatoval, že veškeré náležitosti týkající se termínu a způsobu podání žádosti o dodatečné povolení stavby byly v daném případě splněny.

35. Proti uvedenému rozhodnutí podala žalobkyně dne 14. 8. 2017 odvolání, které bylo žalobou napadeným rozhodnutím zamítnuto a rozhodnutí stavebního úřadu bylo potvrzeno. Žalovaný nejprve v rámci právního hodnocení konstatoval, že stavební úřad se řídil závaznými názory učiněnými ve zrušovacích rozhodnutích, stavební úřad zahájil řízení o nařízení odstranění konkrétních staveb a rovněž stavebníka vyzval k doplnění projektové dokumentace. Stavební úřad v této souvislosti zjistil skutkový stav bez důvodných pochybností, když vymezil stavby, které byly realizovány nad rámec původního stavebního povolení. S ohledem na technickou souvislost dotčených staveb pak stavební úřad v souladu se závěry žalovaného spojil dotčená řízení o jejich dodatečném povolení. V další části se žalovaný zabýval uplatněnými odvolacími námitkami žalobkyně, které neshledal důvodnými. K námitkám relevantním pro posouzení dané věci lze zmínit namítané nedodržení stavebním úřadem poskytnuté 30ti denní lhůty k podání žádosti o dodatečné stavební povolení, ke kterému žalovaný uvedl, že se jedná o lhůtu pořádkovou, jejíž marné uplynutí nemá prekluzivní následky, proto stavební úřad postupoval správně, pokud stavebníkovu žádost o dodatečné stavební povolení ze dne 12. 9. 2016 akceptoval jako řádně podanou. K namítané absenci dokladu o vynětí pozemku parc. č. x ze Zemědělského půdního fondu v dokumentaci ke stavbě žalovaný uvedl, že tento souhlas ze dne 6. 6. 2013 byl součástí závazného stanoviska dotčeného orgánu, které bylo spolu Shodu s prvopisem potvrzuje J. P. 8 50 A 7/2018 s odvoláním žalobkyně žalovanému předloženo. Pokud v katastru nemovitostí setrvává stav nezohledňující tuto skutečnost, je pouze věcí stavebníka, aby se v tomto směru domáhal nápravy. Žalovaný k další námitce týkající se nedostatečnosti výroku stavebního úřadu stran opěrné zdi, kterou měl stavební úřad výrokem svého rozhodnutí určit k odstranění, uvedl, že je zcela postačující, pokud tato opěrná zeď již není v projektové dokumentaci uvažována a pokud stavební úřad dostatečně rozhodnutím vymezil, co již provedeno bylo a co bude změněno. Žalovaný dále konstatoval, že spory ohledně průběhu hranic je oprávněn řešit toliko příslušný soud. V této souvislosti bylo poznamenáno, že situační výkresy obsažené v projektové dokumentaci odpovídají průběhu hranic dle záznamu v katastru nemovitostí.

36. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů, vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „s. ř. s.“). Rozhodl přitom bez jednání za splnění podmínek stanovených § 51 odst. 1 s. ř. s.

37. Žaloba není důvodná.

38. První žalobní námitkou, kterou žalobkyně de facto pouze odkazuje na to, jaký názor vyjádřila v odvolání, je pouze v obecné rovině konstatováno, že stavební úřad nepostupoval v souladu s vlastním poučením, když nepřistoupil k řízení o nařízení odstranění stavby, přestože nebyly splněny podmínky, za nichž mohlo být k žádosti stavebníka zahájeno řízení o dodatečném povolení stavby. Stavební úřad v navazujícím řízení nevysvětlil, proč se tímto svým poučením neřídil. Tímto svým postupem pak porušil svou povinnost pravdivě informovat účastníky řízení a poskytovat jim pomoc.

39. Z uvedené námitky lze v kontextu námitek žalobkyně obsažených v odvolání proti prvostupňovému řízení dovodit, že žalobkyně namítá nedodržení lhůty, kterou stavebníkovi poskytl stavební úřad pro podání žádosti o dodatečné povolení stavby.

40. Z obsahu správního spisu bylo zjištěno, že stavebník byl prostřednictvím oznámení o zahájení řízení o nařízení odstranění stavby ze dne 4. 8. 2016 poučen o možnosti podat dle § 129 odst. 2 stavebního zákona žádost o její dodatečné povolení, a to ve lhůtě 30 dnů ode dne zahájení tohoto řízení. Toto oznámení stavebník převzal dne 10. 8. 2016, jak plyne z přiložené doručenky. Lhůta pro uplatnění žádosti tudíž započala běžet dnem 11. 8. 2016 a její konec připadal na den 12. 9. 2016 (srov. § 40 odst. 1 správního řádu). Žádost o vydání dodatečného stavebního povolení byla stavebníkem podána ke stavebnímu úřadu dne 5. 9. 2016, přičemž dne 12. 9. 2016 byla stavebníkem doplněna. Z uvedeného je zřejmé, že stavebním úřadem určená pořádková lhůta [srov. rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 1. 2016 sp. zn. 6 As 230/2015 (NSS 94/2016)] byla stavebníkem dodržena. Námitka proto není důvodná.

41. Také další žalobní námitka týkající se nesprávného vymezení pozemků zůstala bez konkrétního odůvodnění stejně jako námitka nepřesného vymezení předmětu žádosti o dodatečné povolení stavby. Krajský soud není povinen konkrétní důvody žalobních námitek jakkoliv domýšlet, a proto pouze obecně konstatuje, že žádost o dodatečné povolení stavby, kterou stavebník podal ke stavebnímu úřadu dne 5. 9. 2016, obsahuje veškeré náležitosti, z nichž je patrné, které konkrétní stavby mají být dodatečně povoleny, tyto stavby jsou v žádosti vymezeny v předmětu žádosti jejich konkrétním popisem a dále Shodu s prvopisem potvrzuje J. P. 9 50 A 7/2018 jejich umístěním na konkrétních pozemcích označených parcelními čísly. Na tomto místě se stavebník dopustil nepřesnosti, když všechny uváděné parcely zahrnul pod k. ú. Strakonice, pod toto katastrální území však nespadají pozemky označené parc. č. x a x, které spadají pod k. ú. Nové Strakonice. Tato nepřesnost ovšem nevyvolává nezákonnost rozhodnutí stavebního úřadu, když na základě vymezení dotčených pozemků parcelními čísly nemůže být pochyb o tom, na kterých pozemcích se dotčené stavby nachází. Konečně ani z žaloby se nepodává, jakým způsobem by uvedená nepřesnost měla zasahovat do veřejných subjektivních práv žalobkyně.

42. Stejný závěr lze učinit i ve vztahu k námitce neúplnosti podkladů rozhodnutí spočívající v absenci dokladu o vynětí pozemku parc. č. x ze Zemědělského půdního fondu. Žalobkyně ani v tomto případě nijak nezdůvodnila a nedoložila, jakým způsobem by tento nedostatek měl zasahovat do jejích veřejných subjektivních práv. Soud na tomto místě opět připomíná, že věcná aktivní legitimace svědčí pouze tomu, kdo byl rozhodnutím správního orgánu zkrácen na svých veřejných subjektivních právech. Žalobkyně není v dané věci stran otázky vynětí pozemku ze Zemědělského půdního fondu nadána oprávněním brojit ve prospěch ochrany veřejného zájmu. Z obsahu správního spisu soud zjistil, že souhlas k trvalému odnětí půdy na pozemku parc. č. x v k. ú. Strakonice ze Zemědělského půdního fondu byl Městským úřadem Strakonice, odborem životního prostředí vydán dne 6. 6. 2013. Skutečnost, že v době, kdy stavebník o dodatečné povolení staveb požádal, již pozemek parc. č. x byl ze Zemědělského půdního fondu vyňat, dokládá existence stavby (tenisové haly) na tomto pozemku, neboť bez tohoto vynětí pozemku ze Zemědělského půdního fondu, by stavba nemohla být zkolaudována. Přestože kopie závazného stanoviska dotčeného orgánu obsahující souhlas s vynětím dotčeného pozemku ze Zemědělského půdního fondu byla do spisu založena až spolu s předkládací zprávou k odvolání, dospěl krajský soud s ohledem na výše uvedené skutečnosti k závěru, že takový postup stavebního úřadu nezakládá v dané věci nezákonnost či nesprávnost prvostupňového rozhodnutí či řízení, které mu předcházelo. Pokud se uvedený stav založený souhlasným stanoviskem dotčeného orgánu neshoduje s údaji v katastru nemovitostí, je pouze věcí stavebníka, aby tuto nápravu v kooperaci s příslušným katastrálním úřadem zjednal.

43. Žalobkyně pak bez dalšího dále uvádí, že nebylo doloženo geodetické zaměření pozemku. Toto však v dané věci nebylo nutné dokládat, neboť situační výkresy, které jsou součástí projektové dokumentace, odpovídají průběhu hranic dle jejich vymezení v katastru nemovitostí. Hranice pozemků a její určení není předmětem řízení o dodatečném povolení stavby, případné spory v této otázce by měly být řešeny před civilními soudy.

44. Žalobou je dále namítána nedostatečnost výrokové části rozhodnutí, které dle názoru žalobkyně postrádá výrok týkající se opěrné zdi s oplocením týkající se pozemku parc. č. x a k ní přiléhajícímu navýšení terénu. V tomto výroku mělo být uloženo odstranění dotčené zdi s oplocením i k ní přilehlého navýšení terénu.

45. Z průběhu stavebního řízení o dodatečném povolení stavby „Opěrná zeď s oplocením a zpevněné plochy“ bylo soudem zjištěno, že ze strany žalobkyně byl opakovaně vznášen požadavek týkající se odstranění opěrné zdi při společné hranici s pozemkem parc. č. x a úpravy terénu. Shodu s prvopisem potvrzuje J. P. 10 50 A 7/2018 46. Stavební úřad se uvedenou námitkou žalobkyně zabýval na straně 7 rozhodnutí, kde konstatoval, že výše specifikovaná opěrná zeď s upraveným terénem představuje stavebníkem realizované části stavby, které nebyly povolené, a současně ve vztahu k těmto částem stavby nebyl stavebníkem podán návrh na jejich dodatečné povolení. Vzhledem k tomu, že dodatečným stavebním povolením stavebního úřadu ze dne 19. 7. 2017 tyto části stavby nebyly povoleny, je zřejmé, že budou stavebníkem odstraněny, aniž by o tom byl vydáván samostatný výrok.

47. Žalovaný se k uvedené námitce vyjádřil na straně 8 napadeného rozhodnutí, kde uvedl, že prvostupňové rozhodnutí v této otázce obstojí, neboť jednoznačně a srozumitelně vymezuje předmět dodatečného povolení stavby, kam nebyla naříkaná část opěrné zdi s terénními úpravami zahrnuta. Dostatečně podrobně pak je předmět dodatečného povolení stavby spolu s vymezením již realizovaných a povolených částí stavby s částmi, které povoleny nebyly a nebyly ani předmětem dodatečného povolení, vymezen i v odůvodnění rozhodnutí stavebního úřadu. Žalovaný poukázal, že stavba musí odpovídat stavební dokumentaci, která s uvedenou opěrnou zdí na hranicích obou pozemků již nepočítá.

48. V prvé řadě krajský soud v obecné rovině uvádí, že řízení o dodatečném povolení stavby, jehož výsledné rozhodnutí, resp. na něj navazující rozhodnutí odvolacího orgánu, je předmětem přezkumu ve věci nyní projednávané, je řízením návrhovým. Předmět tohoto návrhového řízení o dodatečném povolení stavby je tudíž vymezen návrhem stavebníka, který je současně povinen prokázat splnění podmínek pro dodatečné povolení stavby.

49. V nyní projednávané věci z průběhu stavebního řízení vyplývá, že stavebník podal opakovaně žádost o dodatečné povolení stavby, přičemž napadené rozhodnutí i jemu předcházející rozhodnutí stavebního úřadu se týkají žádosti stavebníka o dodatečné povolení stavby, která byla stavebnímu úřadu doručena dne 5. 9. 2016 a jejímž předmětem byla stavba „Zpevněné plochy, opěrné stěny a oplocení – multifunkční objekt ALDAST“. Tato žádost byla stavebníkem dne 12. 9. 2016 doplněna o projektovou dokumentaci „Zpevněné plochy, opěrné stěny a oplocení Multifunkční projekt ALDAST – Strakonice, Písecká ul.“ vyhotovenou R.S. v srpnu 2016. Z obsahu této dokumentace, především pak z dokumentace obsahující „Vzorový řez opěrnou plotovou stěnou – část A, vzorový řez A – A’“ a z dokumentace obsahující „Úpravu oplocení – část B, vzorový řez B - B’“ vyplývá, že se stávajícím „oplocením“ – opěrnou zdí na hranicích pozemků parc. č. x a x již není počítáno, když nově je kalkulováno s oplocením v podobě poplastovaného pletiva a tvárnic, nacházejících se v odstupově větší vzdálenosti než tomu bylo v případě původní opěrné zdi situované u hranice mezi pozemky.

50. Z uvedeného je zřejmé, že rozhodnutí stavebního úřadu o dodatečném povolení stavby, jímž byla dodatečně povolena stavba „Opěrná zeď s oplocením a zpevněné plochy“ na pozemku parc. č. x v k. ú. Strakonice a na pozemcích parc. č. x a x v k. ú. Nové Strakonice u multifunkčního objektu ALDAST, jímž byl vymezen předmět řízení o dodatečném povolení stavby v případě již provedených částí stavby: zděná opěrná zeď umístěná na pozemku parc. č. x, při společné hranici s pozemkem p. č. x a zděná opěrná zeď umístěná na pozemcích parc. č. x a x, při společné hranici s pozemkem p. č. x a dále v případě již provedených stavebních úprav, které měly být stavebníkem na základě tohoto rozhodnutí změněny: oplocení tvořené ocelovými sloupky s betonovými podhrabovými deskami a poplastovaným pletivem o celkové výšce 1,8 m a délce cca 16 m, Shodu s prvopisem potvrzuje J. P. 11 50 A 7/2018 umístěné na pozemku parc. č. x v odstupové vzdálenosti 2 až 2,5 m od společné hranice s pozemkem p. č. x; terénní úpravy na pozemku parc. č. x, kterými dojde k vysvahování pozemku p. č. x a úprava zpevněných ploch z betonové zámkové dlažby na pozemcích parc. č. x a x a x, kterými měly být rozšířeny stávající zpevněné plochy, vychází a koresponduje s návrhem stavebníka na dodatečné povolení stavby ze dne 5. 9. 2016. Tímto rozhodnutím nebyla dodatečně povolena původní opěrná zeď ani s ní související terénní úpravy, když toto ani stavebník ve své žádosti nepožadoval.

51. Stavební úřad i žalovaný proto postupovali správně, když dodatečně povolili výše specifikované a stavebníkem požadované části stavby, které splnily podmínky tohoto dodatečného povolení.

52. Pokud jde o původní opěrnou zeď s oplocením, nacházející se na hranici pozemků parc. č. x a x, pak ta byla předmětem řízení o odstranění stavby (viz oznámení o zahájení řízení o nařízení odstranění stavby ze dne 5. 3. 2014). Toto řízení bylo usnesením stavebního úřadu ze dne 16. 4. 2014 na základě § 129 odst. 2 stavebního zákona přerušeno a nutno konstatovat, že v této věci dosud nebylo vydáno žádné navazující rozhodnutí, přestože napadeným rozhodnutím a jemu předcházejícím rozhodnutím byla dodatečně povolena stavba nové opěrné zdi s oplocením, aniž by byla jakkoliv dotčena původní opěrná zeď, která však nebyla předmětem dodatečného stavebního povolení, které je předmětem tohoto soudního přezkumu.

53. Soud konstatuje, že rozhodnutí o dodatečném povolení výše specifikovaných staveb a navazující rozhodnutí žalovaného byla vydána v souladu se zákonem, neboť dodatečně povolené stavby splnily podmínky zakotvené v ust. § 129 odst. 3 stavebního zákona. Stavební úřad ve výroku rozhodnutí dostatečně srozumitelným a přezkoumatelným způsobem vymezil stavby dodatečně povolované, které již stavebníkem byly realizovány a stavební úřad je ponechal bez úprav i stavby, které stavebník rovněž již realizoval, avšak stavební úřad rozhodnutím specifikoval změny, kterými měly být tyto stavby podrobeny. Rozhodnutí stavebního úřadu vychází z žádosti stavebníka o dodatečné stavební povolení, které vychází a je spojeno s projektovou dokumentací, která je jeho součástí.

54. Žalobkyní naříkaná původní opěrná zeď na hrancích jejího pozemku a pozemku stavebníka byla a je předmětem dosud neskončeného řízení o odstranění stavby zahájeného oznámením stavebního úřadu ze dne 5. 3. 2014 a přerušeného usnesením ze dne 16. 4. 2014. V rámci tohoto dosud neskončeného řízení o odstranění stavby by o této původní zdi mělo být stavebním úřadem rozhodnuto. Odstranění této původní zdi nemůže vycházet toliko z nyní přezkoumávaného odůvodnění rozhodnutí o dodatečném stavebním povolení nové opěrné zdi, z něhož je stavebním úřadem i žalovaným explicitně dovozováno, že původní zeď má být odstraněna, když o ní již není dodatečným stavebním povolením uvažováno. Tento nedostatek však není předmětem řízení o dodatečném povolení stavby, nýbrž původního řízení o jejím odstranění, kdy dodatečně povoleny byly pouze jiné části dotčené stavby, nikoliv původní opěrná zeď s oplocením.

55. Závěrečnou námitkou žalobkyně požaduje, aby stavební úřad náležitě zhodnotil její obavy z možného negativního působení záplavové vody na její nemovitost. Stavební úřad v rozhodnutí o dodatečném povolení stavby tuto skutečnost řádně nevypořádal a stejným způsobem postupoval též žalovaný.

56. Stavební úřad se výše uvedenými obavami žalobkyně z působení záplavových vod z vedlejšího pozemku stavebníka zabýval na straně 9 odůvodnění rozhodnutí, kde Shodu s prvopisem potvrzuje J. P. 12 50 A 7/2018 zopakoval vypořádání této námitky svým předchozím rozhodnutím ze dne 19. 1. 2016. Stavební úřad uvedl, že nové řešení oplocení pozemku bude vzdáleno 235 cm od oplocení stávajícího, přičemž toto nové řešení kalkuluje s vysvahováním pozemku, kdy tento svah bude ukončen 50 cm od stávajícího oplocení. Dešťové vody stékající ze zpevněných ploch na pozemku stavebníka budou vyspádovány od pozemku žalobkyně a budou svedeny do veřejné kanalizace, zbývající zatravněná plocha bude přirozeně dešťovou vodu vsakovat.

57. Žalobkyně v odvolání proti uvedenému rozhodnutí stavebního úřadu zopakovala své obavy z navýšeného terénu stran možného působení záplavové vody plynoucí z tohoto navýšení.

58. Krajský soud na tomto místě konstatuje, že se žalovaný v napadeném rozhodnutí uvedenou obavou žalobkyně již nezabýval. Namítané pochybení však v daném případě nezakládá takovou vadu, která by měla za následek nezákonnost napadeného rozhodnutí. Je tomu tak proto, že uvedená námitka byla žalobkyní opakovaně vznášena též v námitkách, které následně byly vypořádány rozhodnutím stavebního úřadu ze dne 19. 1. 2016, kde stavební úřad na straně 6 shledal předmětnou námitku žalobkyně z důvodů výše popsaných jako nedůvodnou. Žalovaný pak na základě odvolání podrobil takovéto vypořádání dotčené námitky přezkumu a na straně 9 svého rozhodnutí ze dne 27. 5. 2016 se s ním zcela ztotožnil. Z uvedeného je zcela zřejmé, že pokud stavební úřad v rozhodnutí ze dne 19. 7. 2017 pouze zopakoval (doslovně zkopíroval) důvody, pro které v rozhodnutí ze dne 19. 1. 2016 shledal námitku žalobkyně týkající se záplavových vod nedůvodnou, jednalo by se o čistě formalistický postup soudu, který by napadené rozhodnutí z důvodu nezopakování zcela totožných důvodů potvrzujících závěry stavebního úřadu zrušil. Soud poznamenává, že se v daném případě nejednalo o klasické opomenutí vypořádání odvolací námitky, když je zřejmé, že uvedená námitka již v předchozím řízení řešena byla a ve věci nyní projednávané ji žalobkyně pouze zopakovala, byť byla s postojem prvostupňového orgánu i s navazujícím postojem žalovaného seznámena z předchozího řízení. Ve věci nyní projednávané krajský soud neshledal, že by uvedené pochybení žalovaného, který nezkopíroval způsob vypořádání dané námitky ze svého předchozího rozhodnutí, představoval vadu, která by zakládala nepřezkoumatelnost žalovaného rozhodnutí. K pochybení ze strany žalovaného sice došlo, soud však opakuje, že toto pochybení nezpůsobuje vadu napadeného rozhodnutí, pro kterou by jej bylo nutno zrušit, a to s ohledem na obsah předchozího rozhodnutí ze dne 27. 5. 2016, kde se se stejnými závěry stavebního úřadu žalovaný zcela ztotožnil.

59. K samotným důvodům, pro které stavební úřad neshledal námitky žalobkyně oprávněné, soud uvádí, že tyto jsou v rozhodnutí stavebního úřadu vyjádřeny zcela řádně a srozumitelně. Je z nich zcela patrný závěr, že riziko záplavových vod nebude provedenými stavebními změnami, jež jsou předmětem dodatečného stavebního povolení, navýšeno, neboť navýšení terénu a realizace zpevněných ploch bude ve vztahu k dešťovým vodám a jejich nebezpečí odtoku na pozemek žalobkyně řešena vysvahováním, díky jehož sklonu budou tyto vody svedeny do kanalizace. K eliminaci nebezpečí záplavových vod pak dojde také díky zatravnění dotčené části pozemku, které bude dešťovou vodu vsakovat.

60. Soud uzavírá, že změny stávajícího stavu, které jsou předmětem dodatečného povolení staveb, nenavýší riziko záplavové vody, technické řešení dotčených staveb s odtokem vod Shodu s prvopisem potvrzuje J. P. 13 50 A 7/2018 kalkuluje, kdy k jejich řádnému odtoku dojde vysvahováním, díky němuž budou vody svedeny do kanalizace, případně dojde k jejich vsaku do travnaté části zpevněné plochy na pozemku stavebníka. V tomto směru stavební úřad své rozhodnutí řádným a přezkoumatelným způsobem odůvodnil. Postoj žalovaného ztotožňující se s tímto odůvodněním je zřetelný z rozhodnutí žalovaného vydaného v průběhu daného správního řízení.

61. Na základě shora uvedeného dospěl krajský soud k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

62. O náhradě nákladů řízení rozhodl krajský soud podle § 60 odst. 1, věty první s. ř. s. Žalobkyně neměla v řízení úspěch, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Pokud jde o procesně úspěšného účastníka – žalovaného, v jeho případě nebylo prokázáno, že by mu v souvislosti s tímto řízením nad rámec běžné úřední činnosti vznikly nezbytné náklady důvodně vynaložené v řízení před soudem. Krajský soud proto v jeho případě rozhodl tak, že se žalovanému náhrada nákladů řízení nepřiznává.

63. O náhradě nákladů řízení osoby na řízení zúčastněné rozhodl soud podle § 60 odst. 5 s. ř. s. Podle tohoto ustanovení má osoba na řízení zúčastněná právo na náhradu těch nákladů řízení, které jí vznikly v souvislosti s plněním povinností uložených soudem. Jestliže osobě na řízení zúčastněné soud žádnou povinnost neuložil, nemá tato osoba právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. České Budějovice 1. října 2018 Shodu s prvopisem potvrzuje J. P. 14 50 A 7/2018 JUDr. Tereza Kučerová v. r. předsedkyně senátu Shodu s prvopisem potvrzuje J. P.