50 A 70/2017

Rubrum

50A 70/2017 - 44 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Věry Balejové a soudkyň JUDr. Terezy Kučerové a Mgr. Heleny Nutilové v právní věci žalobce J. R., zastoupeného Mgr. Michalem Fidrou, advokátem v Českých Budějovicích, Riegrova 2668/6c, proti žalovanému Krajskému úřadu Jihočeského kraje, sídlem v Českých Budějovicích, U Zimního stadionu 1952/2, o žalobě proti rozhodnutí ze dne 13. 9. 2017, č.j. KUJCK 105108/2017, za účasti Ředitelství silnic a dálnic ČR, sídlem v Praze 4, Na Pankráci 546/56 a Milana Růžičky, bytem v Českých Budějovicích, Lidická tř. 136/5, takto:

Výrok

I. Žaloba se z a m í t á .

II. Žalovanému se náhrada nákladů n e p ř i z n á v á .

III. Osoby na řízení zúčastněné n e m a j í právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

: Dne 22. 10. 2017 obdržel Krajský soud v Českých Budějovicích (dále též „krajský soud“) včasnou žalobu proti rozhodnutí žalovaného ze dne 13. 9. 2017, č.j. KUJCK 105108/2017, kterým bylo zamítnuto odvolání žalobce proti rozhodnutí Pokračování - 2 - 50A 70/2017 Magistrátu města České Budějovice, stavebního úřadu (dále jen „vyvlastňovací úřad“) ze dne 16. 5. 2017 č.j. SU/6793/2016-22, kterým vyvlastňovací úřad rozhodl výrokem I. o odnětí vlastnického práva žalobce a M. R. (nar. X) k podílu ½ na pozemcích p. č. x, x, x a 667/91 v k. ú. S. H. a jeho přechodu na ČR – Ředitelství silnic a dálnic ČR, výrokem IIa. bylo dále rozhodnuto o náhradě za odnětí vlastnického práva žalobci ve výši 79.000 Kč, výrokem IIb. bylo rozhodnuto o náhradě ve výši 79.000 Kč M. R., výrokem III. pak byla určena lhůta k zahájení uskutečňování účelu vyvlastnění. Žalobou je předně namítáno nesprávné vypořádání námitky podjatosti, kterou žalobce uplatnil vůči pracovníkům Magistrátu města České Budějovice (dále též „magistrát“), neboť tito rozhodují o odnětí vlastnického práva k nemovité věci, na které se má nacházet dopravní infrastruktura, o jejíž vybudování se zasazuje zaměstnavatel těchto pracovníků, Město České Budějovice. Představitelé samosprávy mohou mít zájem na určitém výsledku daného řízení a mohou mít schopnost působit na příslušné osoby prostřednictvím svého zaměstnaneckého vztahu. Žalovaný se s touto námitkou podjatosti řádně nevypořádal a nezdůvodnil ji a z tohoto důvodu je napadené rozhodnutí nepřezkoumatelné. Žalobce dále namítá nesprávný postup tajemníka Magistrátu České Budějovice (dále jen „tajemník magistrátu“ či „tajemník“) ve vztahu k výše uvedené námitce podjatosti, neboť tento tajemník rozhodl o námitce podjatosti, přestože tato se jej také týkala. Tajemník měl vyčkat nejprve rozhodnutí o námitce jeho podjatosti. Žalobce dále namítl nesprávný postup žalovaného, který měl před vydáním meritorního rozhodnutí ve věci nejprve vyčkat, jak bude o námitce podjatosti rozhodnuto. V této souvislosti žalobce poukázal na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 3. 2011 sp. zn. 9Afs 82/2010. Dále byl žalobcem namítnut nesprávní postup vyvlastnitele, který dle jeho názoru neprojevil žádnou snahu o dohodu týkající se směny vyvlastňovaných pozemků. Vyvlastnitel dle názoru žalobce neprojevil žádnou aktivitu, když žalobci zaslal pouze absurdní návrh na uzavření smlouvy. Vyvlastnitel se rovněž nijak nezabýval tím, zdali nelze účelu vyvlastnění dosáhnout jinak, a to např. vybudováním podzemního dálničního tělesa, či zda by nebylo dostačující vlastnické právo žalobce pouze omezit. Závěrem pak žalobce rozporoval stanovenou výši náhrady za vyvlastnění. Ze všech výše uvedených důvodů bylo navrženo žalobou napadené rozhodnutí i rozhodnutí vyvlastňovacího úřadu zrušit. Součástí žaloby byl také návrh na přiznání odkladného účinku, o kterém krajský soud rozhodl usnesením ze dne 6. 11. 2017 č.j. 50A 70/2017 – 32 tak, že odkladný účinek žalobě nepřiznal. Usnesením ze dne 25. 10. 2017 č.j. 50A 70/2017 – 17 vyloučil krajský soud žalobu proti rozhodnutí žalovaného v rozsahu přezkumu odejmutí vlastnického práva žalobce dle výroku I. rozhodnutí vyvlastňovacího úřadu ze dne 16. 5. 2017 č.j. SU/6793/2016-22 k samostatnému projednání, a to v souladu s ust. § 28 odst. 1 zákona č. 184/2006 Sb., o odnětí nebo omezení vlastnického práva k pozemku nebo ke stavbě, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o vyvlastnění“). V intencích rozhodnutí zvláštního senátu pro rozhodování některých kompetenčních sporů ze dne 21. 5. 2008 č.j. Konf 34/2007 pak krajský soud Pokračování - 3 - 50A 70/2017 postoupil žalobu v rozsahu týkající se přezkumu výroku o náhradě za vyvlastnění civilnímu oddělení zdejšího soudu. Žalovaný v rámci svého vyjádření k žalobě navrhl její zamítnutí. K nesprávnému vypořádání námitek podjatosti žalovaný konstatoval, že tato námitka nebyla žalobcem v odvolání namítána a žalovaný se tímto postupem zabýval z úřední povinnosti, přičemž zjistil ze strany tajemníka magistrátu nesprávný postup. Ve vztahu k tomuto nesprávnému postupu pak žalovaný zkoumal, zdali má vliv na zákonnost rozhodnutí. Žalovaný pak učinil závěr, že důvody podjatosti zde nejsou, žádný dopad možné podjatosti na zákonnost rozhodnutí žalovaný neshledal a dále konstatoval, že námitka podjatosti byla podána opožděně, tudíž by se jí ani v případě správného postupu tajemníka s odkazem na ust. § 14 odst. 2 věty druhé zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) nezabýval. K tomuto žalovaný zmínil skutečnost, že zahájení vyvlastňovacího řízení bylo žalobci oznámeno dne 3. 10. 2016 a námitku systémové podjatosti žalobce vznesl až dne 24. 2. 2017, tedy po více než 4 měsících. Žalovaný dále ve vztahu k samotné žalobcem namítané systémové podjatosti uvedl, že s ohledem na dikci ust. § 22 odst. 2 zákona o vyvlastnění mohl žalobce námitku podjatosti uplatnit nejpozději při ústním jednání. Z průběhu správního řízení je zřejmé, že v důsledku omluv žalobce bylo ústní jednání třikrát odloženo a žalobce se k němu ani jednou nedostavil. Námitku podjatosti pak žalobce v průběhu celého řízení neuplatnil ani písemně, ač byl o lhůtě k jejímu podání poučen v rámci oznámení o zahájení vyvlastňovacího řízení. Námitkami podjatosti vznesenými až v odvolání se tak žalovaný ani zabývat nemohl, když byly podány opožděně. Žalovaný dále shrnul, že se v napadeném rozhodnutí řádně zabýval námitkami žalobce stran absence snahy vyvlastnitele o dohodu se žalobcem a zabýval se také námitkami stran nezbytného rozsahu vyvlastnění. K tomuto žalovaný konstatoval, že žalobcem zmiňované varianty řešení (např. vybudování podzemního dálničního tělesa) měly být uplatněny v řízení územním, nikoliv vyvlastňovacím. Žalovaný se v rozhodnutí zabýval také naplněním podmínek pro realizaci vyvlastnění, tedy převahou veřejného zájmu, ačkoliv žalobce konkrétní skutečnosti svědčící neprokázání této převahy neuvedl. Ze správního spisu vyplynuly pro věc následující rozhodné skutečnosti: Územním rozhodnutím vyvlastňovacího úřadu ze dne 12. 5. 2011 zn. SU/4701/2010 Tm bylo rozhodnuto o umístění stavby „Dálnice D3 – 0310/I Úsilné – S. H.“. Mezi pozemky dotčenými uvedenou stavbou byly označeny také pozemky p. č. x, x, x a x v k. ú. S. H., označené jako orná půda, vedené ve spoluvlastnictví žalobce a M. R., kteří spoluvlastnili ½ uvedených pozemků. Dne 27. 10. 2015 byl žalobci učiněn ze strany společnosti PRAGOPROJEKT, a. s., zastupující investora Ředitelství silnic a dálnic, návrh na uzavření kupní smlouvy týkající se pozemků p. č. x, x, x a x v k. ú. S. H. Kupní cena za převod vlastnického práva k podílu žalobce na uvedených pozemcích byla stanovena ve výši 36.240 Kč, a to na základě znaleckého posudku č. 346 ze dne 9. 9. 2015, který byl přílohou této kupní smlouvy. Žalobci byla dána lhůta 90 dnů k vyjádření se k návrhu uvedené kupní smlouvy. Dne 11. 1. 2016 byl žalobce spol. PRAGOPROJEKT, a. s. upozorněn na blížící se konec výše stanovené lhůty. Pokračování - 4 - 50A 70/2017 Dne 21. 7. 2016 byl žalobce opakovaně vyzván k reakci na shora uvedený návrh kupní smlouvy s tím, že byl současně upozorněn na možný postup dle zákona o vyvlastnění v případě, že žalobce na návrh nepřistoupí. Součástí správního spisu je reakce pouze ze strany M. R., který v rámci podání ze dne 14. 8. 2016 sdělil, že s navrženou kupní cenou nesouhlasí a je ochoten přistoupit pouze na cenu minimálně 500 Kč/m². Dne 2. 9. 2016 byla společností PRAGOPROJEKT, a. s. (zástupce Ředitelství silnic a dálnic) podána žádost vůči Magistrátu města České Budějovice o zahájení vyvlastňovacího řízení, a to ve vztahu k vyvlastňovaným M. R. a žalobci. Obsahem této žádosti je dále zdůvodnění splnění podmínek dle ust. § 3 odst. 1 zákona o vyvlastnění, dále § 5 tohoto zákona a § 3 odst. 2 a § 4 odst. 1 téhož zákona. Oznámením vyvlastňovacího úřadu ze dne 29. 9. 2016 č.j. SU/6793/2016-3 bylo na základě shora uvedené žádosti zahájeno vyvlastňovací řízení, jehož předmětem bylo odnětí vlastnického práva ke spoluvlastnickým podílům ve výši ½ na pozemcích p. č. x, x, x a x v k. ú. S. H., jejichž vlastníky jsou M. R. a žalobce. Účelem vyvlastnění byla stanovena výstavba dálnice D3, úseku 0310/I Úsilné – H. Součástí tohoto oznámení je také informace o zadání znaleckého posudku bez souhlasu vyvlastňovaných, a to na cenu pozemku pro účely stanovení náhrady. Vyvlastňovaným bylo v této souvislosti dáno poučení o možnosti volby vlastního znalce. Vyvlastňovací úřad dále v dané věci nařídil ústní jednání na 19. 12. 2016, jehož předmětem mělo být projednání žádosti o vyvlastnění podané Ředitelstvím silnic a dálnic prostřednictvím spol. PRAGOPROJEKT a. s. Součástí této výzvy k účasti na ústním jednání je upozornění dle ust. § 22 odst. 2 zákona o vyvlastnění o možnosti uplatnění námitek a důkazů proti vyvlastnění nejpozději při ústním jednání. K později uplatněným námitkám se dle tohoto upozornění nepřihlíží a zmeškání lhůty k jejich uplatnění nelze prominout. Součástí správního spisu je dále znalecký posudek č. 30/2016 vyhotovený na základě zadání vyvlastňovacího úřadu Ing. P. M., Ph. D. Ze závěrů tohoto posudku vyplývá, že hodnota podílu žalobce na vyvlastňovaných pozemcích činí 79.000 Kč. Z nařízeného ústního jednání se žalobce žádostí ze dne 6. 12. 2016 omluvil. V důsledku této omluvy pak bylo ústní jednání opakovaně nařízeno na 30. 1. 2017. Dne 30. 1. 2017 bylo před vyvlastňovacím úřadem konáno ústní jednání, jehož se zúčastnil kromě žalobce také M. R. Z protokolu k tomuto jednání vyplývá, že účastníci byli opětovně poučeni o tom, že v souladu s ust. § 22 odst. 2 zákona o vyvlastnění mohou uplatňovat námitky proti vyvlastnění a důkazy k jejich prokázání nejpozději při ústním jednání. K později uplatněným námitkám se nepřihlíží. Během tohoto ústního jednání bylo ze strany M. R. uvedeno, že jeho představa o tržní ceně činí 500 Kč/m². Dohodu se vyvlastňovacímu úřadu s vyvlastňovanými uzavřít nepodařilo. Pokračování - 5 - 50A 70/2017 Dne 24. 2. 2017 byla žalobcem prostřednictvím jeho právního zástupce uplatněna námitka systémové podjatosti úředních osob. Z obsahu této námitky se podává, že se týká podjatosti všech osob pracujících na Magistrátu města České Budějovice, neboť jejich zaměstnanecký poměr k městu České Budějovice jako územnímu samosprávnému celku zakládá důvodnou pochybnost, že při rozhodování v tomto řízení mohou být ovlivněni i jinými než zákonnými hledisky. Žalobce v námitce dále uvedl, že magistrát města má ve věci výstavby dálnice velký zájem, o čemž svědčí také vyjádření radního města Ing. M. J. zveřejněné na webových stránkách města, kde se vyjádřil v tom smyslu, že úsek dálnice D3 Úsilné – H. považuje za klíčový. Úřední osoby tak dle žalobce mají jasnou představu o tom, jak by měly v dané věci rozhodnout. Dne 27. 2. 2017 proběhlo před vyvlastňovacím úřadem další ústní jednání, jehož se žalobce nezúčastnil. V rámci tohoto jednání byl druhý z vyvlastňovaných M. R. seznámen s tím, že ze strany žalobce byla podána námitka systémové podjatosti. Vyvlastňovaný byl opět poučen o podávání námitek ve smyslu ust. § 22 odst. 2 zákona o vyvlastnění. V další fázi řízení tak budou prováděny kroky směřující k vyřešení otázky této podjatosti. Dne 1. 3. 2017 obdržel vyvlastňovací úřad písemnost vyhotovenou M. R. označenou jako „Námitka k vyvlastnění pozemků – odvolání proti vyvlastnění“. Z obsahu této písemnosti se podává, že tento vyvlastnitel odvolává své stanovisko z ústního jednání konaného dne 30. 1. 2017 týkající se ceny pozemků a během dalšího ústního jednání bude ochoten se na této ceně dohodnout. Námitka systémové podjatosti úředních osob byla vyvlastňovacím úřadem dne 1. 3. 2017 postoupena Kanceláři tajemníka magistrátu, a to na základě § 14 odst. 1 správního řádu. Součástí správního spisu je dále Úřední záznam vyhotovený Ing. Z. Ř., tajemníkem magistrátu, ve věci vyvlastňovacího řízení zn. SU/6793/2016 Mar týkající se námitky systémové podjatosti úředních osob datovaný ke dni 15. 3. 2017. Tajemník magistrátu nejprve shrnul obsah předmětné námitky a konstatoval, že tato námitka nebyla podána v souladu s § 14 odst. 2 správního řádu, když nebyla podána bez zbytečného odkladu poté, co se žalobce o důvodu vyloučení dozvěděl. Dále byla přezkoumávána otázka, zdali byla námitka podjatosti vznesena v záležitosti, která se dotýká města České Budějovice. V této souvislosti tajemník konstatoval, že se jedná o výstavbu dálnice D3, kde město České Budějovice není účastníkem ve smyslu ust. § 17 zákona o vyvlastnění. V daném řízení tak není projednávána věc, která by se dotýkala zájmů statutárního města České Budějovice. V projednávané věci pak nelze shledat žádné majetkové dotčení takového charakteru, u kterého by bylo možné hovořit o překročení únosné míry „systémového rizika podjatosti“. Nelze prokázat ani žádný majetkový prospěch, který by měl z vydání rozhodnutí o vyvlastnění pro město plynout. Nejedná se ani o projekt sloužící komerčním účelům, když jeho jediným účelem je sloužit potřebám obyvatelstva v oblasti dopravní obslužnosti. Tento cíl je územně samosprávný celek povinen sledovat bez ohledu na to, zda z něj bude mít majetkový prospěch či nikoliv. Podjatost osob nevyplývá ani z žalobcem namítaného prohlášení 1. náměstka primátora Ing. J. na internetových stránkách města. Prezentace v médiích je přirozeným odrazem toho, že jde o stavbu ve veřejném zájmu vyplývající z obecné dopravní poptávky v území. V daném případě pak nebyla shledána žádná skutečnost vedoucí k závěru o ovlivnění pracovníků magistrátu jinými než zákonnými hledisky. S ohledem na opožděnost námitky podjatosti a nesplnění podmínek § 14 odst. 2 správního řádu vyřídil tajemník uvedenou námitku sdělením dle části čtvrté správního řádu. Pokračování - 6 - 50A 70/2017 Výzvou vyvlastňovacího úřadu ze dne 21. 3. 2017 byli vyvlastňovaní uvědoměni o tom, že došlo ke shromáždění podkladů pro vydání rozhodnutí a současně s tímto byli vyzváni, aby se k těmto podkladům vyjádřili. Dne 26. 3. 2017 bylo žalobcem zasláno sdělení ve věci námitky systémové podjatosti úředních osob. V obsahu tohoto sdělení žalobce uvedl, že podmínky ust. § 14 odst. 2 správního řádu, na něž se tajemník odvolává ve vztahu k opožděnosti námitky podjatosti, v daném případě splněny nejsou, když správní orgány neprokázaly, že by žalobce o skutečnostech zakládajících podjatost dříve než ke dni podání této námitky věděl. Žalobce se o vyjádření Ing. Jecha dozvěděl až bezprostředně před tím, než byla námitka podána. Závěrem pak žalobce namítl nesprávné procesní vypořádání této námitky, když o této by mělo být rozhodnuto usnesením, nikoliv sdělením a další otázkou pak je, zdali by o ní měl rozhodovat tajemník magistrátu, na nějž se tato námitka podjatosti také vztahuje. Uvedené sdělení žalobce bylo Kanceláři tajemníka postoupeno dne 4. 4. 2017. Tajemník magistrátu sdělením ze dne 15. 3. 2017 opakovaně konstatoval, že žalobce prokazatelně musel již nejméně od zahájení vyvlastňovacího řízení vědět o důvodech vyloučení úředních osob. O důvodech jejich podjatosti musel žalobce vědět již ke dni zahájení vyvlastňovacího řízení, nejedná se o nové důvody či skutečnosti, které by mu nebyly dříve známy. Námitka tak nebyla v daném případě podána bez zbytečného odkladu poté, co se o důvodu vyloučení žalobce dozvěděl. Z tohoto důvodu nebude k námitce podjatosti přihlédnuto. Dalším sdělením ze dne 4. 4. 2014 tajemník magistrátu v reakci na sdělení žalobce ze dne 26. 3. 2017 uvedl, že opožděnosti námitky podjatosti svědčí také to, že od samého počátku bylo jisté, že předmětné řízení povede daný vyvlastňovací úřad, což bylo žalobci prokazatelně známo již dne 3. 10. 2016. Ve vztahu k důkaznímu břemeni týkajícímu se prokázání toho, že o důvodech podjatosti úředníků žalobce věděl, tajemník dále uvedl, že toto leží na straně žalobce, který je povinen prokazovat a tvrdit předmětnou skutečnost. Žalobcem tvrzená časová vytíženost pak není důvodem pro to, aby žalobci byla prominuta lhůta k uplatnění námitky podjatosti dle § 14 odst. 2 zákona o vyvlastnění, když navíc okolnosti předmětného stavebního záměru byly žalobci známy již v době před zahájením vyvlastňovacího řízení, a to dne 27. 10. 2015, kdy žalobci byly zaslány dokumenty včetně návrhu kupní smlouvy. Rozhodnutím vyvlastňovacího úřadu ze dne 16. 5. 2017 č.j. SU/6793/2016-22 došlo k odnětí vlastnického práva žalobce k pozemkům p. č. x, x, x a x v k. ú. S. H. a jeho přechodu na ČR – Ředitelství silnic a dálnic ČR, výrokem IIa. byla určena výše náhrady za vyvlastnění, a to v částce 79.000 Kč, výrokem II. byla dále stanovena lhůta pro zahájení uskutečňování účelu vyvlastnění v délce 4 roky. V obsahu odůvodnění vyvlastňovací úřad nejprve shrnul skutkový stav, dále zdůvodnil, proč v daném případě dochází k převaze veřejného zájmu nad zájmem vyvlastněných. K tomuto uvedl, že v projednávané věci existuje naléhavý veřejný zájem v podobě realizace veřejně prospěšné stavby dálnice D3, úseku 0310/I Úsilné – H. Dále byla zdůrazněna faktická nepoužitelnost předmětných pozemků k jakémukoliv jinému účelu, než ke stavbě dálnice D3, leda že by vyvlastnitel od záměru ustoupil. Toto se však neděje a nelze předpokládat, že by vyvlastněné pozemky nebyly pro stavbu dálnice použity. S ohledem na trvalost stavby, která zásadním způsobem změní dosavadní využití pozemku, nepostačuje k naplnění účelu jiná alternativa, než odnětí vlastnického práva a jeho přechod na vyvlastnitele. Vyvlastněním sledovaný záměr výstavby dálnice D3 v úseku Úsilné – S. H. je Pokračování - 7 - 50A 70/2017 zcela v souladu s cíli a úkoly územního plánování. V daném případě nebylo mezi vyvlastnitelem a vyvlastňovanými dosaženo dohody a vyvlastňovaní ani nepředložili alternativní návrh v podobě např. požadavku na směnu, když pouze ze strany M. R. byl vyjádřen nesouhlas s výší náhrady. Ze strany vyvlastňovaných však nebyl předložen ani vlastní znalecký posudek. Vyvlastňovaní tak nevyužili ani tohoto svého práva. Vyvlastňovací úřad dále popsal účel a konečnou podobu dálnice D3, která bude součástí mezinárodního silničního tahu spojujícího Skandinávii a Řecko, a na kterou bude navazovat rakouská kapacitní komunikace S 10. Naproti tomuto popsanému účelu D3 nebyl ze strany vyvlastňovaných konkretizován jejich výkon vlastnických práv, a to ani z hlediska nájmu a z něho plynoucího zisku. S ohledem na výše uvedené dospěl vyvlastňovací úřad k závěru, že v daném případě převažuje veřejný zájem nad zájmy vyvlastňovaných. V další části odůvodnění rozhodnutí se vyvlastňovací úřad zabýval stanovenou výší náhrady za vyvlastnění a též lhůtou stanovenou k realizaci záměru. K žalobcem uplatněné námitce systémové podjatosti vyvlastňovací úřad odkázal na sdělení tajemníka magistrátu ze dne 15. 3. 2017 a ze dne 4. 4. 2017. Námitka byla shledána opožděnou, když žalobce neuvedl žádné nové skutečnosti, které mu nebyly známy dříve. I přes tuto opožděnost nebyla správním orgánem shledána existence skutečnosti, která by mohla vést k podezření, že oprávněné úřední osoby by z důvodu svého pracovněprávního vztahu k Magistrátu města České Budějovice mohly být ovlivněny i jinými než zákonnými hledisky. Proti rozhodnutí o vyvlastnění bylo žalobcem dne 12. 6. 2017 podáno odvolání doplněné dne 30. 6. 2017. Žalobce v odvolání předně uvedl, že se od počátku jednání snažil s vyvlastnitelem jednat o možné směně vyvlastňovaných pozemků, které by svým charakterem odpovídaly pozemkům žalobce. V tomto směru však dle žalobce vyvlastnitel neprojevil žádnou snahu o dohodu a jeho jediným úkonem bylo zaslání absurdního návrhu smlouvy. V této souvislosti žalobce dále uvedl, že ČR jistě disponuje značným množstvím pozemků a není vinou žalobce, že vyvlastnitel k jednání zmocnil třetí osobu, která ve věci nebyla ochotna jednat a navrhnout žalobci adekvátní řešení. Vyvlastňovací úřad pak dle žalobce rovněž pochybil, když se nezabýval možností dosáhnout účelu vyvlastnění i jinak, a to např. výstavbou dálnice bez nutnosti vyvlastnění a rovněž se nezabýval možností vlastnické právo pouze omezit. Žalobce se pak dále ohradil proti stanovené výši náhrady za vyvlastnění. Odvolání žalobce proti rozhodnutí o vyvlastnění bylo žalobou napadeným rozhodnutím ze dne 13. 9. 2017 č.j. KUJCK 105108/2017 zamítnuto a rozhodnutí vyvlastňovacího úřadu bylo tímto potvrzeno. Z obsahu odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí se podává, že se žalovaný s námitkou podjatosti uplatněnou žalobcem v průběhu vyvlastňovacího řízení zabýval, ačkoliv nebyla součástí odvolání žalobce. K této námitce pak žalovaný uvedl, že byla podána žalobcem opožděně, když nereagoval na poučení, které se mu opakovaně dostalo v průběhu řízení před vyvlastňovacím orgánem, dle něhož měl možnost podat veškeré námitky nejpozději při ústním jednání. Z uvedeného pak vyplývá rovněž to, že se žalovaný nemohl námitkami, které byly poprvé vzneseny žalobcem až v odvolání, vůbec zabývat. K systémové námitce podjatosti se žalovaný vyjádřil také v další části rozhodnutí, kde uvedl, že stavba dálnice je celorepublikovým zájmem a skutečnost, že tato stavba je důležitá také pro město České Budějovice je zřejmá přinejmenším od doby, kdy byl projednán územní plán. Je tedy absurdní namítat systémovou podjatost v jednom konkrétním řízení o vyvlastnění, když nebyla namítána v řízení o umístění stavby. Pokud by tato námitka byla odvolacímu orgánu postoupena, nezabýval by se jí s ohledem na její opožděnost dle ust. § 14 odst. 2 správního řádu. Pokračování - 8 - 50A 70/2017 Žalovaný dále konstatoval, že podmínky vyvlastnění dle § 3 odst. 1 zákona o vyvlastnění byly v projednávané věci splněny, když zcela jasně převážil veřejný zájem na zhotovení veřejně prospěšné stavby nad zachováním dosavadních práv vyvlastňovaného, který žádný svůj zvláštní zájem nespecifikoval. Pouhý zájem vlastnit pozemek sám o sobě, aniž by byl konkretizován, nemůže být překážkou vyvlastnění ve prospěch dálnice. Přezkoumána byla rovněž nezbytnost plošného rozsahu vyvlastnění, když tato odpovídá zastavení související stavbou místní komunikace. Z uvedeného vyplývá rovněž intenzita vyvlastnění, kdy vlastnické právo vyvlastnitele nelze pouze omezit. Žalovaný dále konstatoval, že na vyvlastnitelem navrženou kupní smlouvu žalobce nijak nereagoval. Přitom z judikatury Nejvyššího správního soudu vyplývá, že míra aktivity vyvlastnitele se odvíjí od míry aktivity vyvlastňovaného, žádný z vyvlastňovaných však konkrétní požadavky, z nichž by vyvlastnitel mohl při dalším jednání vycházet, nepředložil. Vyvlastňovaní však nevyužili ani možnosti nechat si na náklady vyvlastnitele zhotovit vlastní znalecký posudek. Žalobce však žádným způsobem nereagoval v průběhu celého vyvlastňovacího řízení a z jeho jednání nevyplývá, že by se s vyvlastnitelem skutečně chtěl dohodnout, když v přiměřené době nenavrhnul žádné alternativní řešení. Splnění podmínek pro vyvlastnění dle zákona o vyvlastnění tak bylo prokázáno. Žalovaný se dále zabýval výrokem o náhradě za vyvlastnění a v závěru pak kromě výše uvedených konstatování uvedl, že ani žalobcem namítaná směna pozemků by v daném případě s ohledem na to, že žalobce je vlastníkem ¼ předmětných pozemků, by nebyla realizovatelná. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů, vycházel při tom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu [§ 75 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“)]. Žaloba není důvodná. Krajský soud se předně zabýval námitkou nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí, která je dle žalobce dána tím, že žalovaný srozumitelně nezdůvodnil, z jakého důvodu považuje postup tajemníka magistrátu, který sám rozhodl o systémové námitce podjatosti, za správný. Dle žalobce byl takový postup tajemníka nesprávný, neboť systémová námitka podjatosti směřovala i vůči jeho osobě a on tak měl vyčkat, jak bude o námitce rozhodnuto příslušným orgánem. Z výše popsaného skutkového stavu věci vyplývá, že dne 27. 10. 2015 byl žalobci ze strany zástupce Ředitelství silnic a dálnic zaslán návrh kupní smlouvy týkající se pozemků žalobce, které měly být zasaženy výstavbou dálnice D3. Oznámením ze dne 29. 9. 2016 byl žalobce vyrozuměn o zahájení vyvlastňovacího řízení, které bylo zahájeno, když mezi vyvlastnitelem a žalobcem nedošlo k dosažení dohody o odkupu pozemků. Dne 30. 1. 2017 proběhlo po opakovaném odročování jednání z důvodů na straně žalobce ústní jednání, jehož předmětem bylo vyvlastnění pozemků žalobce, v rámci něhož byl žalobce poučen o možnosti podat veškeré námitky pouze v průběhu ústního jednání. Dne 24. 2. 2017 žalobce podal systémovou námitku podjatosti. Žalovaný se s námitkou podjatosti vypořádal na straně 4 napadeného rozhodnutí, kde konstatoval, že námitka byla s ohledem na dikci ust. § 22 odst. 2 zákona o vyvlastnění podána žalobcem opožděně, ačkoliv byl opakovaně v průběhu vyvlastňovacího řízení poučován o Pokračování - 9 - 50A 70/2017 právu podat veškeré námitky nejpozději při ústním jednání. Na straně 6 a 7 napadeného rozhodnutí se pak žalovaný touto námitkou zabýval dál, přičemž dospěl k závěru, že ačkoliv je stavba daného úseku dálnice pro město důležitá, nezakládá to systémovou podjatost, která jako taková měla být namítnuta v zásadním řízení o umístění stavby, nikoliv ve vyvlastňovacím řízení. Z postupu vyvlastňovacího úřadu vyplývá, že námitka podjatosti byla dne 1. 3. 2017 postoupena na základě ust. § 14 správního řádu k vyřízení tajemníkovi magistrátu. Tajemník magistrátu tuto námitku vyřídil sdělením ze dne 15. 3. 2017 a dále sdělením ze dne 4. 4. 2017, v jehož rámci se vypořádal s námitkami žalobce ze dne 26. 3. 2017, uplatněnými ve vztahu k namítané podjatosti. Dle ust. § 14 odst. 2 správního řádu platí, že účastník řízení může namítat podjatost úřední osoby, jakmile se o ní dozví. K námitce se nepřihlédne, pokud účastník řízení o důvodu vyloučení prokazatelně věděl, ale bez zbytečného odkladu námitku neuplatnil. O námitce rozhodne bezodkladně usnesením služebně nadřízený úřední osoby nebo ten, kdo má obdobné postavení. V projednávané věci byla námitka podjatosti vypořádána sděleními tajemníka magistrátu, který v obou těchto písemnostech (ze dne 4. 4. 2017 a ze dne 15. 3. 2017) a stejně tak i v úředním záznamu ze dne 15. 3. 2017 dospěl k závěru, že námitka byla žalobcem podána opožděně. Opožděnost námitky byla shledána, neboť žalobce, přestože byl vyvlastňovacím úřadem opakovaně poučen o tom, že veškeré námitky ve vyvlastňovacím řízení lze podávat nejpozději při ústním jednání, jak vyplývá z ust. § 22 odst. 2 zákona o vyvlastnění, podal tuto námitku až dne 24. 2. 2017, tedy poté, co dne 30. 1. 2017 proběhlo ústní jednání ve věci, kde byl žalobce účasten. Tajemník dále shledal, že žalobce musel být s důvodem podjatosti, který v námitce uplatnil, seznámen nejméně ode dne, kdy byl obeznámen o zahájení vyvlastňovacího řízení. Žalovaný se s uvedenými závěry tajemníka ztotožnil, když stejně jako on dospěl k závěru o opožděnosti námitky podjatosti. Z citovaného ustanovení § 14 odst. 2 správního řádu vyplývá, že opožděnost námitky podjatosti lze konstatovat v případě, kdy je zřejmé, že účastník řízení o důvodech podjatosti prokazatelně věděl, ale bez zbytečného odkladu tuto námitku neuplatnil. Zákon o vyvlastnění pak v ust. § 22 odst. 2 uvádí, že námitky proti vyvlastnění a důkazy k jejich prokázání mohou být uplatněny nejpozději při ústním jednání; k později uplatněným námitkám a důkazům se nepřihlíží. O tomto následku musí být účastníci poučeni v uvědomění o zahájení vyvlastňovacího řízení. Z průběhu vyvlastňovacího řízení je zřejmé, že žalobce neuplatnil ani ústní (v rámci konaného ústního jednání dne 30. 1. 2017) ani písemnou námitku podjatosti. V průběhu celého vyvlastňovacího řízení na návrhy či výzvy vyvlastňovacího úřadu žádným způsobem nereagoval, když se pouze opakovaně omluvil z nařízeného ústního jednání. Až dne 24. 2. 2017 byla prostřednictvím jeho právního zástupce vznesena námitka systémové podjatosti všech pracovníků Magistrátu města České Budějovice, neboť jejich zaměstnanecký poměr k městu České Budějovice jako územnímu samosprávnému celku Pokračování - 10 - 50A 70/2017 zakládá důvodnou pochybnost, že při rozhodování v tomto řízení mohou být ovlivněni i jinými než zákonnými hledisky. Žalobce v námitce dále uvedl, že Magistrát města České Budějovice má ve věci výstavby dálnice velký zájem, o čemž svědčí také vyjádření radního města Ing. M. J. zveřejněné na webových stránkách města, kde se vyjádřil v tom, smyslu, že úsek dálnice D3 Úsilné – H. považuje za klíčový. K posouzení včasnosti námitky podjatosti se vyjádřil Nejvyšší správní soud také v rozhodnutí ze dne 6. 9. 217 č.j. 10As 68/2017 – 32, kde k této otázce uvedl: „NSS má za to, že námitku podjatosti předloženou až dne 19. 3. 2014 je v takovém případě třeba skutečně považovat za opožděnou. To, zda je podmínka bezodkladnosti dodržena, záleží na okolnostech konkrétního případu a nelze pevně stanovit dobu, po jejímž uplynutí bude námitka podjatosti automaticky považována za opožděnou. Obvykle se za včasnou považuje námitka uplatněná řádově v průběhu několika dnů (srov. k tomu inspirativně § 8 odst. 5 s. ř. s.).” S ohledem na důvod namítané podjatosti je zřejmé, že tento musel být žalobci znám již nejméně ke dni, kdy mu bylo oznámeno zahájení řízení o vyvlastnění, tedy dne 3. 10. 2016, kdy si oznámení převzal. Již k tomuto dni žalobce byl seznámen s tím, jaký konkrétní úřad řízení o vyvlastnění povede. Dle názoru krajského soudu lze, s ohledem na významnost a celkovou kontroverznost stavby dálnice D3, předpokládat, že žalobci muselo být již před zahájením vyvlastňovacího řízení k jeho pozemkům zřejmé, že se jedná o stavbu, na které má zájem nejen Magistrát města České Budějovice, ale též celý jihočeský kraj a de facto i další subjekty pohybující se na motoristické trase České Budějovice - Praha. Jen stěží lze akceptovat tvrzení žalobce, podle něhož se o této podjatosti všech pracovníků magistrátu dozvěděl, až když si na internetu přečetl vyjádření Ing. J., podle kterého je úsek dálnice D3 Úsilné – H. klíčový. Tento žalobcem poukazovaný výrok tehdejšího představitele města nelze považovat za alarmující, vzbuzující oprávněné obavy o nestrannost všech pracovníků Magistrátu města České Budějovice. Tvrzení žalobce, dle něhož se o podjatosti všech pracovníků magistrátu dozvěděl až v okamžiku, kdy si přečetl vyjádření Ing. J. na internetu, se krajskému soudu jeví jako účelové, vedené snahou záměrně prodloužit vyvlastňovací řízení a tím i realizaci předmětné stavby. Krajský soud k včasnosti předmětné námitky poukazuje rovněž na účel výše citovaného ust. § 22 odst. 2 zákona o vyvlastnění, který koncentruje možnost účastníků podávat veškeré námitky ve vyvlastňovacím řízení nejpozději k ústnímu jednání ve věci. Žalobce v řízení opakovaně požádal o odklad konání ústního jednání, kterého se nakonec dne 30. 1. 2017 osobně účastnil. Ani během tohoto jednání však žádnou námitku podjatosti neuplatnil, ačkoliv byl vyvlastňovacím úřadem poučen o tom, že k později uplatněným námitkám nebude možné přihlížet. Námitku tak lze shledat opožděnou také s ohledem na dikci tohoto zákonného ustanovení. Na včasnost námitky podjatosti je nutno právě v případě vyvlastňovacího řízení vedeného v souvislosti s výstavbou dálnice klást mimořádný důraz. Soud v této souvislosti poukazuje na znění důvodové zprávy k zákonu č. 416/2009 Sb., o urychlení výstavby dopravní infrastruktury, která říká: “Veřejný zájem spočívá nejen na výstavbě veřejně prospěšné vybrané infrastruktury, ale ve veřejném zájmu je i urychlení její realizace a zabránění případnému zbytečnému či dokonce záměrnému prodlužování přípravy její výstavby, které zvyšuje i nároky na veřejné rozpočty.” Pokračování - 11 - 50A 70/2017 S ohledem na shora uvedené považuje krajský soud vyhodnocení námitky podjatosti jako opožděné za správné. Stejně tak i postup jejího vyřízení nebyl krajským soudem shledán v rozporu se zákonem. Jak vyplývá z uvedeného ust. § 14 odst. 2 správního řádu k námitce se nepřihlédne, pokud účastník řízení o důvodu vyloučení prokazatelně věděl, ale bez zbytečného odkladu námitku neuplatnil. Námitka byla vyvlastňovacím úřadem postoupena nadřízenému orgánu, který z důvodu její opožděnosti se touto nezabýval a prostřednictvím úředního záznamu a následného sdělení adresovaného žalobci tohoto uvědomil o způsobu jejího vyřízení. Z citovaného ustanovení plyne, že v případě, kdy je námitka podjatosti shledána opožděnou, není správní orgán povinen postupovat dle věty třetí tohoto zákonného ustanovení, a tedy postupovat tuto námitku nadřízenému orgánu. Vyvlastňovací úřad tak s ohledem na opožděnost námitky nebyl povinen tuto námitku postupovat tajemníkovi magistrátu jako nadřízenému orgánu. Skutečnost, že k tomuto postoupení námitky došlo, však nezakládá nezákonnost samotného rozhodnutí. Krajský soud tedy shledal postup vyvlastňovacího úřadu, který opožděnou námitku postoupil nadřízenému orgánu, jako nadbytečný, když k námitce právě s ohledem na její opožděnost nemuselo být ve smyslu ust. § 14 odst. 2 věty druhé správního řádu přihlédnuto. Takový postup však nelze považovat za nesprávný, neboť se jedná pouze o formální vyřízení opožděné námitky. V této souvislosti pak lze uvést, že vyvlastňovací úřad nebyl, s ohledem na opožděnost námitky, povinen s vydáním meritorního rozhodnutí vyčkat na rozhodnutí o této námitce. Nepřezkoumatelným pak z tohoto důvodu nebylo shledáno ani žalobou napadené rozhodnutí, neboť z jeho obsahu je zřejmé, že žalovaný shodně s prvoinstančními orgány shledal žalobcem uplatněnou námitku opožděnou. Námitka nebyla krajským soudem shledána důvodnou. Dále byl žalobcem namítnut nesprávní postup vyvlastnitele, který dle jeho názoru neprojevil žádnou snahu o dohodu týkající se směny vyvlastňovaných pozemků. Vyvlastnitel dle názoru žalobce neprojevil žádnou aktivitu, když žalobci zaslal pouze absurdní návrh na uzavření smlouvy. Vyvlastnitel se rovněž nijak nezabýval tím, zdali nelze účelu vyvlastnění dosáhnout jinak, a to např. vybudováním podzemního dálničního tělesa, či zda by nebylo dostačující vlastnické právo žalobce pouze omezit. K povinné míře aktivity ze strany vyvlastnitele krajský soud odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 10. 2014, čj. 7As 174/2014-44, dle kterého v této otázce zásadně platí, že míra aktivity vyžadovaná po vyvlastniteli se mimo jiné odvíjí od aktivity vyvlastňovaného a od toho, zda jeho požadavky svědčí o jeho skutečném zájmu předejít rozhodnutí o vyvlastnění uzavřením dohody. V nyní projednávané věci žalobce v průběhu celého řízení o vyvlastnění žádným způsobem na výzvy a návrhy vyvlastnitele nereagoval, když jeho jedinou reakcí byly opakované žádosti o přesunutí ústního jednání před vyvlastňovacím úřadem. Až dne 24. 2. 2017 žalobce podal výše přezkoumávanou námitku podjatosti. Žalobce tak v průběhu Pokračování - 12 - 50A 70/2017 celého vyvlastňovacího řízení byl zcela pasivní a z jeho strany nebylo reagováno ani na návrh kupní smlouvy týkající se odkupu pozemků, jejichž byl spoluvlastníkem. Až prostřednictvím odvolání žalobce uvedl, že se snažil o směnu vyvlastňovaných pozemků za jiné pozemky, kterých má ČR jistě dostatek. Tento záměr žalobce o směnu byl z jeho strany uveden až v odvolání proti rozhodnutí o vyvlastnění, v průběhu vyvlastňovacího řízení z jeho strany žádný konkrétní požadavek vznesen nebyl. Žalobce dokonce nevyužil ani možnosti nechat si na náklady vyvlastnitele vypracovat znalecký posudek na cenu vyvlastňovaného pozemku. Krajskému soudu tedy nezbývá, než připomenout klasickou právní zásadu vigilantibus iura scripta sunt („právo přeje bdělým, nechť každý si střeží svá práva“), která bezpochyby platí i v řízení vyvlastňovacím. Z jednání žalobce tak nevyplývá, že by skutečně měl zájem s vyvlastnitelem uzavřít dohodu týkající se např. směny vyvlastňovaných pozemků. Pasivitu žalobce pak nelze přičítat k tíži vyvlastniteli, jehož míra aktivity se dle citovaného rozhodnutí odvíjí od aktivity vyvlastňovaného. Ve vztahu k alternativním možnostem k vyvlastnění vyvlastňovací úřad shledal, že s ohledem na trvalost stavby, která zásadním způsobem změní dosavadní využití pozemku, nepostačuje k naplnění účelu jiná alternativa, než odnětí vlastnického práva a jeho přechod na vyvlastnitele. Krajský soud k tomuto poukazuje na obsah územního rozhodnutí, které je rovněž součástí správního spisu, ze kterého vyplývá nezbytný plošný rozsah vyvlastnění. Pozemky žalobce jsou určeny k přímému zastavění související stavbou místní komunikace (SO 127), z čehož vyplývá nutnost vlastnická práva odejmout. V daném případě tak nebylo možné přistoupit k pouhému omezení vlastnického práva žalobce. K tvrzení žalobce, podle něhož vyvlastňovací úřad byl povinen zvážit, zdali nelze v daném úseku vybudovat např. podzemní dálniční těleso, lze uvést, že tyto návrhy měly být žalobcem uplatněny v územním řízení, nikoliv v řízení o vyvlastnění. Ani tato námitka tudíž nebyla krajským soudem shledána důvodnou. Žalobní námitkou rozporující stanovenou výši náhrady za vyvlastnění se krajský soud s ohledem na ust. § 28 odst. 1 zákona o vyvlastnění nezabýval, když tato námitka bude předmětem řízení před civilním soudem. Na základě výše citovaných důvodů shledal krajský soud žalobu nedůvodnou a na podkladě § 78 odst. 7 s. ř. s. žalobu zamítl. O náhradě nákladů řízení rozhodl krajský soud podle ust. § 60 odst. 1 věty první s. ř. s. Žalobce neměl v řízení úspěch, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Pokud jde o procesně úspěšného účastníka – žalovaného, v jeho případě nebylo prokázáno, že by mu v souvislosti s tímto řízením nad rámec běžné úřední činnosti vznikly nezbytné náklady důvodně vynaložené v řízení před soudem. Krajský soud proto v jeho případě rozhodl tak, že se žalovanému náhrada nákladů nepřiznává. O náhradě nákladů řízení osob na řízení zúčastněných rozhodl soud podle ust. § 60 odst. 5 s. ř. s., neboť jim v průběhu řízení v souvislosti s plněním povinností žádné náklady nevznikly a ani je nepožadovaly.

Poučení

Pokračování - 13 - 50A 70/2017 Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. Krajský soud v Českých Budějovicích dne 24. listopadu 2017 JUDr. Věra Balejová v. r. Předsedkyně senátu Za správnost vyhotovení: S. B.