50 A 71/2017

Rubrum

č.j. 50 A 71/2017 - 25 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Věry Balejové a soudkyň Mgr. Heleny Nutilové a JUDr. Terezy Kučerové ve věci žalobce: D. K. bytem X zastoupený advokátem Mgr. Václavem Voříškem sídlem Černého 517/13, Praha 8 proti žalovanému: Krajský úřad Jihočeského kraje sídlem U Zimního stadionu 1952/2, České Budějovice o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem správního orgánu takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalovanému se náhrada nákladů nepřiznává.

Odůvodnění

: Shodu s prvopisem potvrzuje B. S. 2 50A 71/2017 1. Žalobou doručenou Krajskému soudu v Českých Budějovicích (dále též „krajský soud“) dne 30. 10. 2017 se žalobce domáhá určení, že zásah žalovaného spočívající v nesdělení Městskému úřadu Pelhřimov (dále jen „Městský úřad“), že rozhodnutí Magistrátu města České Budějovice (dále jen „Magistrát“) ze dne 12. 1. 2016, č.j. 8575/15, kterým byl uznán vinným ze spáchání přestupku na úseku silničního provozu, pozbylo právní moci, byl nezákonný.

2. Nezákonný zásah žalovaného měl dle žalobce spočívat v postupu žalovaného, který na základě zrušujícího rozsudku zdejšího soudu ze dne 3. 7. 2017 č.j. 56 A 6/2016 – 37, zrušil rozhodnutí Magistrátu ze dne 12. 1. 2016 č.j. 8575/15 a věc mu vrátil k novému projednání, avšak nevyrozuměl o této skutečnosti Městský úřad – odbor dopravy, který vede registr řidičů a provádí zápisy do tohoto registru. V důsledku tohoto postupu žalovaného byl i poté, co došlo ke zrušení rozhodnutí Magistrátu, kterým byl žalobce uznán vinným z přestupku, nadále evidován žalobcův zákaz řízení spolu se záznamem 5 bodů v evidenční kartě řidiče. Tímto postupem se žalovaný dopustil nezákonného zásahu do veřejných subjektivních práv žalobce.

3. Žalovaný ve vyjádření k žalobě odmítl tvrzení žalobce, dle něhož postupoval v rozporu se zákonem a rovněž odmítl, že by byl povinen sdělit Městskému úřadu, který vede registr řidičů, že rozhodnutí o přestupku žalobce bylo zrušeno a pozbylo právní moci. Žalovaný neměl povinnost vyrozumívat Městský úřad o pozbytí právní moci rozhodnutí dle § 75 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), neboť tomuto správnímu orgánu nebylo rozhodnutí o přestupku žalobce s vyznačenou doložkou právní moci vůbec zasíláno. Pokud má žalobce za to, že by se o této skutečnosti mohl Městský úřad dozvědět díky uveřejnění tohoto oznámení veřejnou vyhláškou (§ 75 odst. 3 správního řádu), nelze tuto domněnku považovat za pravděpodobnou.

4. Absenci povinnosti žalovaného vyrozumět správní orgán, který vede registr řidičů, žalovaný dále dovodil z dikce § 123b zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o provozu na pozemních komunikacích“), ze kterého vyplývá, že orgánem oznamujícím uložení sankce za přestupek orgánu, který vede registr řidičů (obecní úřad s rozšířenou působností), je správní orgán, který rozhodl o uložení sankce.

5. Žalovaný dále upozornil na skutečnost, že správní orgán prvního stupně usnesením, které nabylo právní moci dne 12. 9. 2016, vyhověl žádosti žalobce o odklad výkonu rozhodnutí a toto rozhodnutí bylo zasláno Městskému úřadu, příslušnému k záznamu v registru řidičů. V případě žalobce tak nemohlo dojít k žádným krokům směřujícím ke krácení jeho subjektivních práv, neboť v důsledku přiznání odkladu výkonu rozhodnutí byla zachována platnost řidičského oprávnění žalobce. Žalovaný tudíž nemohl nesdělením výsledku soudního přezkumu negativně ovlivnit právní sféru žalobce. Ze všech uvedených důvodů žalovaný navrhl projednávanou žalobu pro její nedůvodnost zamítnout.

6. V replice k uvedenému vyjádření žalovaného žalobce setrval na závěrech učiněných v žalobě. Žalobce se opětovně neztotožnil s názorem žalovaného, podle kterého nebyl zkrácen na svých právech, neboť v důsledku odkladu výkonu rozhodnutí byl přerušen Shodu s prvopisem potvrzuje B. S. 3 50A 71/2017 žalobci uložený zákaz řízení. Záznam 5 bodů v registru řidičů tímto odkladem nebyl nijak dotčen. V případě, kdy by žalobce zastavila policejní hlídka, jistě by došlo k tomu, že by policisté k onomu záznamu 5 bodů přihlédli. Žalovaný byl povinen vyrozumět správce registru řidičů o tom, že jeho rozhodnutí pozbylo právní moci. Pokud tak neučinil, zasáhl tím do práv žalobce. Z tohoto důvodu žalobce požádal soud o vydání deklaratorního rozhodnutí, na jehož základě by se mohl domáhat náhrady škody podle zákona o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem.

7. Z obsahu správního spisu vyplynuly pro věc následující rozhodné skutečnosti: Rozhodnutím žalovaného ze dne 27.6. 2016 č.j. KUJCK 90948/2016 bylo zamítnuto odvolání žalobce proti rozhodnutí Magistrátu ze dne 12. 1. 2016 č.j. 8575/15 Ha, kterým byl žalobce uznán vinným ze spáchání přestupku podle § 125c odst. 1 písm. f) bodu 2 zákona o provozu na pozemních komunikacích. Za tento přestupek byla žalobci uložena pokuta ve výši 5.000 Kč a dále mu byl uložen zákaz činnosti na 6 měsíců.

8. Proti rozhodnutí žalovaného byla žalobcem dne 1. 9. 2016 podána správní žaloba ke krajskému soudu a současně žalobce podal k Magistrátu žádost o odklad výkonu rozhodnutí, kterým byl uznán vinným ze spáchání přestupku, a to z důvodu podání návrhu na přezkum rozhodnutí krajského úřadu správním soudem.

9. Usnesením Magistrátu ze dne 9. 9. 2016 zn. 8575/15 Ha bylo žádosti žalobce o odložení výkonu rozhodnutí o přestupku dle § 83 odst. 1 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, vyhověno. Usnesení nabylo právní moci dne 12. 9. 2016.

10. Sdělením Magistrátu ze dne 13. 9. 2016 byl Městský úřad vyrozuměn o skutečnosti, že bylo vyhověno žádosti žalobce o odročení výkonu rozhodnutí. (pozn. sdělení obsahuje mylné údaje o osobě žadatele, ze záhlaví sdělení je však zřejmé, že se jedná o přestupek žalobce)

11. Rozsudkem krajského soudu ze dne 3. 7. 2017 č.j. 56 A 6/2016 – 37 bylo zrušeno rozhodnutí žalovaného, kterým bylo zamítnuto odvolání žalobce proti rozhodnutí magistrátu, kterým byl žalobce uznán vinným ze spáchání přestupu podle zákona o pozemních komunikacích.

12. Výše uvedený rozsudek krajského soudu nabyl právní moci dne 13. 7. 2017 a dne 17. 7. 2017 byl žalovaným zaslán Magistrátu.

13. Rozhodnutím ze dne 26. 7. 2016 č.j. KUJCK 91446/2017 žalovaný v intencích rozsudku krajského soudu zrušil shora specifikované rozhodnutí Magistrátu ze dne 12. 1. 2016 a věc mu vrátil k novému projednání. Rozhodnutí žalovaného bylo Magistrátu s vyznačenou doložkou právní moci zasláno dne 15. 8. 2017.

14. Magistrát řízení ve věci přestupku žalobce usnesením ze dne 30. 10. 2017 zn. 8575/15 Ha zastavil z důvodu zániku odpovědnosti žalobce za přestupek. Shodu s prvopisem potvrzuje B. S. 4 50A 71/2017 15. Žalobu na ochranu před nezákonným zásahem, pokynem či donucením správního orgánu vymezuje § 82 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“), z něhož vyplývá, že ten, kdo tvrdí, že byl přímo zkrácen na svých právech nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením správního orgánu, který není rozhodnutím, a byl zaměřen přímo proti němu nebo v jeho důsledku bylo proti němu přímo zasaženo, může se žalobou u soudu domáhat ochrany proti němu nebo určení toho, že zásah byl nezákonný.

16. Při posuzování důvodnosti žaloby na ochranu před nezákonným zásahem správního orgánu lze vycházet z rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 3. 2005 č.j. 2Aps 1/2005 – 65 (rozhodnutí správních soudů jsou dostupná na www.nssoud.cz), z něhož vyplývá: „Ochrana podle § 82 a násl. s. ř. s. je důvodná tehdy, jsou-li - a to kumulativně, tedy zároveň - splněny následující podmínky: Žalobce musí být přímo (1. podmínka) zkrácen na svých právech (2. podmínka) nezákonným (3. podmínka) zásahem, pokynem nebo donucením ("zásahem" správního orgánu v širším smyslu) správního orgánu, které nejsou rozhodnutím (4. podmínka), a byl zaměřen přímo proti němu nebo v jeho důsledku bylo proti němu přímo zasaženo (5. podmínka), přičemž „zásah“ v širším smyslu nebo jeho důsledky musí trvat nebo musí hrozit opakování „zásahu“ (6. podmínka). Není-li byť jen jediná z uvedených podmínek splněna, nelze ochranu podle § 82 a násl. s. ř. s. poskytnout.” 17. Ochrany před nezákonným zásahem správního orgánu se však lze domáhat i v případě, že zásah nebo jeho důsledky již netrvají nebo nehrozí jejich opakování, v takovém případě se pak lze u soudu domáhat určení, že provedený zásah byl nezákonný. Tak je tomu i v nyní projednávané věci, kdy se žalobce domáhá pouze vydání akademického výroku o tom, že zásah žalovaného, spočívající v nevyrozumění Městského úřadu žalovaným o tom, že rozhodnutí Magistrátu, kterým byl žalobce uznán vinný ze spáchání přestupku, pozbylo právní moci, byl nezákonný.

18. V nyní projednávané věci dospěl krajský soud k závěru, že k nezákonnému zásahu ze strany žalovaného správního orgánu nemohlo dojít, neboť ten v daném případě není nadán pasivní věcnou legitimací (srov. rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. 10. 2011 č.j. 22 Af 44/2010 – 34). Žalovaný nebyl povinen vyrozumívat Městský úřad o pozbytí právní moci rozhodnutí, na základě kterého byl žalobce uznán vinným ze spáchání přestupku na úseku silničního provozu, a za který mu byla uložena pokuta a zákaz řízení motorových vozidel.

19. Pokud jde o žalobcem namítanou povinnost žalovaného vyrozumět obecní úřad, který vede registr řidičů, o pozbytí právní moci svého rozhodnutí, lze poukázat na znění § 75 odst. 3 správního řádu, který upravuje okruh osob, jimž je žalovaný povinen sdělit skutečnost, že jeho rozhodnutí pozbylo právní moci. Mezi tyto subjekty obecní úřad obce s rozšířenou působností, který vede registr řidičů, nespadá.

20. Krajský soud se dále zabýval tím, který orgán a jakým způsobem je povinen obecní úřad obce s rozšířenou působností, který vede registr řidičů, vyrozumět o tom, že došlo ke zrušení rozhodnutí, jímž byl přestupce uznán vinným ze spáchání přestupku na úseku silničního provozu. Shodu s prvopisem potvrzuje B. S. 5 50A 71/2017 21. Podle § 123b odst. 2 písm. b) zákona o silničním provozu platí, že záznam v registru řidičů provede příslušný obecní úřad obce s rozšířenou působností ke dni uložení pokuty za přestupek v blokovém řízení nebo ke dni nabytí právní moci rozhodnutí o uložení sankce za přestupek, rozhodnutí o uložení sankce za jednání vojáka označené za přestupek ve zvláštním právním předpise, rozhodnutí o uložení kázeňského trestu za jednání mající znaky přestupku anebo rozhodnutí, kterým se ukládá trest za trestný čin, a to nejpozději do 5 pracovních dnů ode dne, kdy mu bylo doručeno rozhodnutí o uložení sankce za přestupek, rozhodnutí o uložení sankce za jednání vojáka označené za přestupek ve zvláštním právním předpise anebo rozhodnutí o uložení kázeňského trestu za jednání mající znaky přestupku.

22. Podle § 123b odst. 3 písm. b) bodu 2 platí, že oznámení nebo rozhodnutí uvedená v odstavci 2 příslušnému obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností doručí orgán, který uložil sankci za přestupek, sankci za jednání vojáka označené za přestupek ve zvláštním právním předpise anebo trest za kázeňský přestupek v prvním stupni řízení, jde-li o rozhodnutí uvedená v odstavci 2 písm. b), a to do 5 pracovních dnů ode dne, kdy obdržel rozhodnutí opatřené doložkou právní moci od orgánu, který věc projednal ve druhém stupni řízení. (pozn. podtrženo krajským soudem)

23. Pokud se oznamovací povinnost orgánu, který uložil sankci za přestupek, vztahuje na rozhodnutí o uložení sankce, poté, co byla věc projednána druhostupňovým orgánem, lze analogicky dospět k závěru, že tuto povinnost uvedený orgán má i v případě, kdy rozhodnutí o uložení sankce za přestupek bylo druhostupňovým orgánem pravomocně zrušeno a toto zrušující rozhodnutí bylo orgánu doručeno [§ 123b odst. 3 písm. b) bod 2 zákona o silničním provozu].

24. V nyní projednávané věci byly uvedené podmínky naplněny, když žalovaný nejprve Magistrátu dne 17. 7 2017 zaslal zrušující rozhodnutí krajského soudu, v důsledku něhož pozbylo rozhodnutí o uložení sankce za přestupek žalobce právní moci, dne 26. 7. 2017 vydal rozhodnutí, kterým rozhodnutí prvostupňového orgánu zrušil (toto nabylo právní moci dne 28. 7. 2017) a dne 15. 8. 2017 toto rozhodnutí s vyznačenou doložkou právní moci Magistrátu zaslal.

25. Orgánem, který byl povinen příslušnému obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností (v nyní projednávané věci Městskému úřadu Pelhřimov) doručit rozhodnutí, kterým bylo zrušeno rozhodnutí o uložení sankce za přestupek žalobce, byl Magistrát města České Budějovice, nikoli žalovaný. K tomuto soud dodává, že úkolem krajského úřadu, coby druhostupňového správního orgánu, je rozhodovat o opravných prostředcích proti prvoinstančním rozhodnutím. Krajský úřad není evidenčním orgánem, tímto je právě Magistrát, který vyrozumíval Městský úřad mimo jiné i o tom, že bylo vyhověno žádosti žalobce o odklad výkonu rozhodnutí. Povinností Magistrátu bylo zaslat obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností, který vede registr řidičů, rozhodnutí, kterým bylo zrušeno rozhodnutí, jímž uznal přestupce vinného.

26. Soud v této souvislosti poznamenává, že nepřistoupil k poučení žalobce o nesprávném určení žalovaného správního orgánu ve smyslu § 36 odst. 1 s. ř. s., neboť z úřední činnosti je soudu známo, že žalobce současně s nyní projednávanou žalobou podal ke krajskému Shodu s prvopisem potvrzuje B. S. 6 50A 71/2017 soudu žaloby na ochranu před nezákonným zásahem, v nichž jako žalovaný správní orgán označil Městský úřad Pelhřimov i Magistrát města České Budějovice.

27. Za této situace dospěl krajský soud k závěru, že žalovaný Krajský úřad v Českých Budějovicích není tím, kdo má povinnost vyrozumívat příslušný obecní úřad obce s rozšířenou působností o tom, že došlo ke zrušení rozhodnutí, jímž byl žalobce uznán vinným ze spáchání přestupku, případně tedy tím, kdo se vůči žalobci dopustil zásahu, pokynu či donucení.

28. Nad rámec krajský soud dodává, že i pokud by žalovaný tímto povinným orgánem byl, nejednalo by se v daném případě o nezákonný zásah do veřejných subjektivních práv žalobce, neboť žalobou vymezeným jednáním v podobě nevyrozumění orgánu, který vede registr řidičů, o pozbytí právní moci rozhodnutí, kterým byl přestupce uznán vinným ze spáchání přestupku, nelze označit za nezákonný, neboť takto vymezeným jednáním žalovaného nedošlo k přímému zkrácení práv žalobce. Žalobce pouze v hypotetické rovině uvedl, že zaznamenané údaje vztahující se k jeho přestupku (záznam 5 bodů v kartě řidiče) mohly představovat překážku v získání práce a mohly být zneužity při ukládání sankce za nový přestupek. Nezákonným zásahem nemůže být jakýkoliv zásah správního orgánu vyvolávající pocit nejistoty či ohrožení, ale pouze takový zásah, který je způsobilý zasáhnout do sféry veřejných subjektivních práv žalobce (viz. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 3. 2005 č.j. 2 Aps 1/2005 – 65). Usnesením o odkladu výkonu rozhodnutí došlo k sistaci sankce v podobě zákazu řízení vozidel a rovněž k sistaci sankce v podobě peněžní pokuty. Přestože usnesení o odkladu výkonu rozhodnutí nemělo vliv na učiněný záznam bodů (srov. rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 1. 2015 č.j. 6 As 263/2014 – 33), žalobce neprokázal, že by byl úkonem správního orgánu spočívajícím v nevyrozumění Městského úřadu o pozbytí právní moci rozhodnutí, jímž byl uznán vinným ze spáchání přestupku, přímo zasažen na svých veřejných subjektivních právech.

29. Vzhledem k tomu, že v daném případě nebyl žalobcem označený žalovaný správní orgán pasivně věcně legitimován, zamítl soud projednávanou žalobu podle § 87 odst. 3 s. ř. s.

30. O náhradě nákladů řízení rozhodl krajský soud podle ust. § 60 odst. 1 věty první s. ř. s. Žalobce neměl v řízení úspěch, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Pokud jde o procesně úspěšného účastníka – žalovaného, v jeho případě nebylo prokázáno, že by mu v souvislosti s tímto řízením nad rámec běžné úřední činnosti vznikly nezbytné náklady důvodně vynaložené v řízení před soudem. Krajský soud proto v jeho případě rozhodl tak, že se žalovanému náhrada nákladů nepřiznává.

31. Podle ust. § 51 odst. 1 s. ř. s. nebylo třeba k projednání žaloby nařizovat jednání, protože účastníci projevili s takovým procesním postupem souhlas.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Shodu s prvopisem potvrzuje B. S. 7 50A 71/2017 Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. České Budějovice 12. ledna 2018 JUDr. Věra Balejová v. r. předsedkyně senátu Shodu s prvopisem potvrzuje B. S.