50 A 72/2017

Rubrum

50 A 72/2017 - 47 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Věry Balejové a soudkyň JUDr. Terezy Kučerové a JUDr. Marie Trnkové ve věci žalobce: X, narozen X bytem X zastoupený advokátem JUDr. Pavlem Budilem sídlem Masarykova nám. 4, Benešov proti žalovanému: Krajský úřad Jihočeského kraje sídlem U Zimního stadionu 1952/2, České Budějovice o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 26. 8. 2017, č. j. KUJCK 99492/2017 takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění

1. Rozhodnutím žalovaného ze dne 26. 8. 2017, č. j. KUJCK 99492/2017 bylo podle § 90 odst. 1 písm. c) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) změněno rozhodnutí Městského úřadu Tábor (dále jen „stavební úřad“) ze dne 15. 5. 2017, č. j. METAB 23123/2017/SÚ/RMa, kterým byl žalobce uznán vinným z 2 50 A 72/2017 přestupku podle § 178 odst. 2 písm. i) zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „stavební zákon“), jehož se z nedbalosti dopustil tím, že neuposlechl výzvu stavebního úřadu ze dne 16. 10. 2015, č. j. METAB 49994/2015/SÚ/Mus, kterou byl v bodě II vyzván k neužívání nepovolené stavby zahradního altánu na pozemku parc. č. 235, v k. ú. Čekanice u Tábora, když v období od 30. 10. 2016 do 20. 3. 2017 užíval tuto stavbu k parkování osobních vozidel. Za toto jednání byla žalobci uložena pokuta ve výši 20 000 Kč a stanovena povinnost uhradit náklady řízení stanovené paušální částkou 1 000 Kč.

2. Žalovaný napadeným rozhodnutím změnil ve výrokové části popis jednání, které bylo žalobci kladeno za vinu (skutku) tak, že žalobce předmětnou stavbu užíval k parkování osobních automobilů značky Volvo, reg. zn. x a značky Audi, reg. zn. x v období od 3. 2. 2017 do 20. 3. 2017. Žalovaný rovněž změnil výrok o uložené sankci tak, že žalobci se ukládá pokuta ve výši 10 000 Kč.

3. Proti rozhodnutí žalovaného podal žalobce dne 30. 10. 2017 včasnou žalobu ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích.

4. V první části žaloby popisuje žalobce dosavadní průběh řízení a uvádí, jaké odvolací námitky vznesl. Obsah této části žaloby je de facto totožný s podaným odvoláním žalobce ze dne 15. 6. 2017, vyjma jeho poslední části, ve které žalobce popisuje průběh odvolacího řízení a poukazuje na to, že žalovaný své rozhodnutí vydal v sobotu dne 26. 8. 2017, el. podepsal dne 29. 8. 2017. K tomu žalobce dále cituje podstatnou část napadeného rozhodnutí a uvádí, že správními orgány nebylo dostatečně zjištěno, kdy se měl jednání, jenž je mu kladeno za vinu, dopustit. Rovněž žalobce namítl, že není zřejmé, v čem žalovaný shledal oporu pro své rozhodnutí o snížení uložené sankce na 10 000 Kč.

5. V druhé části žaloby označené jako „žalobní důvody“ žalobce úvodem namítá nepřezkoumatelnost výroku rozhodnutí stavebního úřadu, který stejně jako výrok žalovaného shledává v rozporu se zákonem č. 200/1990 Sb., o přestupcích, v rozhodném znění (dále jen „starý zákon o přestupcích“), neboť absentuje jednoznačné časové vymezení svého protiprávního jednání (hodiny, minuty, sekundy), čímž měl být porušen § 77 téhož zákona. Dle žalobce je zjevné, že po celou dobu od 3. 2. 2017 do 20. 3. 2017 nemohl předmětnou stavbu užívat k parkování tak, jak správní orgány uvádějí.

6. Žalobce rovněž namítá, že předmětná motorová vozidla, jež měla ve stavbě parkovat, nejsou v jeho vlastnictví. Nebylo prokázáno, že žalobce by tato vozidla užíval, provozoval nebo na daném místě zaparkoval. Vozidla vlastní společnost KAVAS W, s. r. o., která má dva jednatele, dva společníky a několik zaměstnanců. Žalobce nemůže nést zodpovědnost za neidentifikované osoby, které ve stavbě tato vozidla ponechaly. V dané době byl žalobce i několikrát mimo Českou republiku a vozidla zde zanechat nemohl.

7. Žalobce má za to, že správní orgány nedostatečným způsobem zjistily skutkový stav. Shromážděné podklady rozhodnutí se nevztahují k projednávanému období přestupku. Není konkretizováno, z jakých kontrolních prohlídek či z jaké konkrétní fotodokumentace správní orgány vycházely. Skutkové závěry správních orgánů nemají oporu ve správním spise. Měl-li se žalobce jednání, které je mu kladeno za vinu, dopustit, měl by správní orgán doložit, že v období od 3. 2. 2017 do 20. 3. 2017 byla stavba užívána k parkování předmětných vozidel, takováto skutečnost může být dle názoru prokázána pouze fotografiemi z každého z těchto dnů. Zároveň, jak žalobce namítá v průběhu celé žaloby, nebylo prokázáno, že by právě on užíval předmětnou stavbu tímto způsobem. 3 50 A 72/2017 8. Žalobce odmítá argumentaci správních orgánů, že měl sám aktivně třetím osobám zabránit v užívání této stavby, neboť stavba se nachází na veřejně přístupném pozemku, který dle platného územního plánu nemůže být ani oplocen. K zabránění užívání dané stavby je dle názoru žalobce aktivně oprávněna pouze Policie České republiky.

9. Žalobce je rovněž přesvědčen o neurčitosti výzvy, kterou jej stavební úřad vyzval ke zjednání nápravy, aby předmětná stavba nebyla užívána. Stavební úřad mu měl vytknout konkrétní pochybení a vyzvat jej ke konkrétnímu zjednání nápravy. Stavební úřad jej tak měl vyzvat, aby stavbu neužíval k parkování předmětných motorových vozidel. Nadto je žalobce přesvědčen, že zaslané výzvě vyhověl, neboť sám tuto stavbu neužíval.

10. Žalovaný svým postupem dle názoru žalobce porušil jeho právo na spravedlivý proces, zásadu dvojinstančnosti řízení, neboť žalovaný opětovně hodnotil některé důkazy, na jejichž základě změnil rozhodnutí správního orgánu prvního stupně a žalobci tak upřel právo na odvolání.

11. Závěrem žalobce namítá, že i pokud by se měl dopustit jednání, jež je mu správními orgány kladeno za vinu, není naplněna materiální stránka přestupku. Neodůvodnění naplnění materiální stránky předmětného přestupku popsal žalobce v předcházející části žaloby tak, že jeho údajným jednáním nebyl nikdo poškozen, nikomu se nic nestalo, nikdo si na nic nestěžoval a není zde dána ani společenská nebezpečnost.

12. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě navrhl žalobu jako nedůvodnou zamítnout.

13. Žalovaný považuje napadené rozhodnutí za přezkoumatelné, vymezení skutku žalobce obdobím, ve kterém k jednání žalobce docházelo, považuje za dostatečně určité. Doba, po kterou se žalobce svého jednání dopouštěl, má vliv na uloženou sankci. Dle názoru žalobce by ad absurdum bylo nutné nepřetržitě monitorovat každé jednotlivé užívání této stavby a to dokumentovat.

14. Za stěžejní žalovaný považuje to, že žalobce nezabránil třetím osobám v užívání předmětné stavby. Nadto, jak žalovaný uvádí v odůvodnění napadeného rozhodnutí, žalobce je většinovým společníkem ve společnosti, která předmětná vozidla vlastní.

15. Pořízenou fotodokumentaci fotoaparátem, včetně zápisů, považuje žalovaný za dostatečnou. Tyto podklady prokazují protiprávní jednání žalobce. Podklady, ze kterých bylo vycházeno, jsou dostatečným způsobem specifikovány na straně 2 napadeného rozhodnutí.

16. Nedokončenou stavbu nelze užívat žádným způsobem. Z tohoto důvodu nebylo v předmětné výzvě nutné uvádět konkrétní činnosti, kterých se má žalobce jako stavebník vyvarovat. I pokud by tak stavební úřad učinil, jednalo by se o pouhý demonstrativní výčet.

17. Žalovaný je přesvědčen, že žalobce neuvedl a neuvádí žádné skutečnosti, ze kterých by bylo možné dovodit absenci naplnění materiální stránky. Na obecná tvrzení žalobce v tomto směru reagoval žalovaný na straně 6 napadeného rozhodnutí.

18. V odvolacím řízení nebylo prováděno dokazování, bylo vycházeno ze správního spisu a žalovaný proto neměl ani povinnost žalobce vyzvat k seznámení se s podklady rozhodnutí, vést ústní jednání apod. Žalovaný přistoupil ke změně výroku rozhodnutí stavebního úřadu a pouze na základě spisového materiálu upřesnil popis jednání žalobce. S ohledem na tuto úpravu pak žalovaný přikročil i ke snížení uložené pokuty. 4 50 A 72/2017 19. Ze správního spisu vyplynuly pro nyní projednávanou věc následující podstatné skutečnosti: Dne 11. 8. 2015 se Městský úřad Tábor, odbor rozvoje, dotázal stavebního úřadu na základě podnětů občanů o sdělení jména stavebníka a informací o řízení o povolení stavby krytých stání na pozemku p. č. 235 v k. ú. Čekanice u Tábora, tj. předmětné stavby. Dne 4. 9. 2015 Městský úřad Tábor, odbor rozvoje, svůj dotaz zopakoval a přiložil foto předmětné stavby ze dne 4. 9. 2015, v níž parkuje bílé vozidlo Volvo a černé vozidlo Audi. Dále je založena kopie výzvy ze dne 18. 8. 2015 k účasti na kontrolní prohlídce zaslaná Mgr. D. M., jenž je vlastnicí pozemku (ve správním spise je založen výpis z KN; dále také jako „vlastnice pozemku“), na kterém se předmětná stavba nachází a sdělení stavebního úřadu odboru územního rozvoje o nařízené prohlídce.

20. Mgr. D. M. se dopisem ze dne 10. 9. 2015 z nařízené prohlídky omluvila, následně byla prohlídka nařízena na 24. 9. 2015, z tohoto termínu se vlastnice pozemku rovněž omluvila. Dne 16. 10. 2016 proběhla na místě samém kontrolní prohlídka za účasti vlastnice pozemku a žalobce, jenž je v protokolu označen jako stavebník. Vlastnice pozemku do protokolu uvedla, že stavbu provedl její manžel – žalobce. Žalobce ke stavbě uvedl, že se jedná o stavbu altánu. Žalobci bylo sděleno, že „ve vazbě na výše uvedené skutečnosti dle § 134 odst. 2 zák. č. 183/2006 Sb., Vás vyzýváme ke zjednání okamž. nápravy, tj. k nevyužívání výše uvedené stavby. Neuposlechnutím této výzvy se dopustíte přestupku dle § 178 odst. 1 SZ.“ 21. S žalobcem bylo následně vedeno řízení o odstranění stavby, jak plyne z oznámení o zahájení tohoto řízení ze dne 16. 10. 2015.

22. Dne 16. 10. 2015 stavební úřad rovněž vyhotovil výzvu, která byla adresována jak žalobci, tak vlastnici pozemku. Žalobce byl vyzván podle § 134 odst. 4 stavebního zákona, jako stavebník předmětného zahradního altánu, k bezodkladnému zastavení prací na stavbě, tj. aby nepokračoval v jejím dokončení. Dále byli žalobce spolu s vlastnicí pozemku vyzváni k bezodkladnému zjednání nápravy tím, že stavba předmětného zahradního altánu nebude užívána. Součástí výzvy bylo i poučení, že jejím porušením se fyzická osoba dopustí přestupku podle § 178 odst. 2 písm. i) stavebního zákona. Vlastnici pozemku byla tato výzva doručena dne 30. 10. 2015 a žalobci dne 29. 10. 2015.

23. Dne 21. 10. 2015 byl stavebním úřadem sepsán protokol o zjištění týkajícího se předmětné stavby, neboť bylo zjištěno, že předmětná stavba je užívána jako parkovací přístřešek. V 8:57 hod. zde bylo zjištěno parkování motorového vozidla zn. Volvo, RZ x, sepsání protokolu spolu s pořízením fotodokumentace bylo ukončeno v 9:15 hod. Přiloženy jsou dvě barevné fotografie dané stavby, ve které se nachází uvedené vozidlo (foceno zepředu). Samotné fotografie nejsou datovány.

24. Dne 4. 12. 2015 v 11:15 hod. stavební úřad zjistil užívání předmětné stavby, bylo zde odstaveno osobní vozidlo zn. Volvo, RZ x. Přiloženy jsou 2 fotografie, na kterých je zachycena předmětná stavba se zadní částí vozidla (foceno zezadu). Samotné fotografie nejsou datovány.

25. Dne 17. 12. 2015 v 9:50 hod. stavební úřad zjistil užívání předmětné stavby, bylo zde odstaveno osobní vozidlo zn. Volvo. Přiložena je jedna fotografie předmětné stavby se zadní částí vozidla (foceno zezadu), fotografie je ručně datována na uvedený čas.

26. Dne 13. 5. 2016 bylo zjištění stavebního úřadu předáno následně stanovené oprávněné úřední osobě k projednání s dovětkem, že o součinnost byla požádána MěPO Tábor o pravidelné kontroly této stavby. Je přiložen výpis kontrol stavby městskou policií, který 5 50 A 72/2017 byl dle oznámení vyhotoven dne 13. 5. 2016. Dne 2. 5. 2016 městská policie zjistila zaparkovaná 2 vozidla, dne 3. 5. 2016 jedno vozidlo, dne 4. 5. 2016 se zde vozidlo v 13:15 hod. nenacházelo, dne 5. 5. 2016 zjištěno parkující vozidlo, dne 7. 5. 2016 v 13:15 hod. zjištěna dvě vozidla, dne 8. 5. 2016 vozidla nezjištěna, dne 10. 5. 2016 v třetí části směny zjištěna odstavená vozidla, 11. 5. 2016 v 8:00 zjištěna odstavená vozidla. Rovněž je založena fotografie ze dne 3. 5. 2016, 0:08 hod., na které jsou zachycena dvě odstavená vozidla ve stavbě, fotografie ze dne 7. 5. 206 pořízená v 13:09 hod. zachycující dvě odstavená vozidla ve stavbě, fotografie ze dne 13. 6. 2016 pořízená v 9:18 hod. zachycující dvě odstavená vozidla ve stavbě. Rovněž jsou založeny dvě nedatované fotografie zachycující dvě odstavená vozidla ve stavbě a další nedatovaný výpis činnosti městské policie, ve kterém jsou uvedeny kontroly stavby (7x zjištěna vozidla, 1x vozidla nezjištěna), přičemž dle přiloženého oznámení se jedná o výpis z kontrolní činnosti do 22. 6. 2016.

27. Dne 15. 6. 2016 podal žalobce vysvětlení, v jehož rámci sdělil, že je stavebníkem předmětné stavby. Žalobce dále sdělil, že zastavil práce na stavbě a že stavbu neužívá.

28. Dne 18. 7. 2016 se žalobce písemně vyjádřil ve věci a vznesl námitku podjatosti stavebního úřadu, dle následně založených rozhodnutí nebyla tato námitka shledána důvodnou. Dle vyjádření žalobce není stavba nikým užívána, na fotografiích jsou blíže neidentifikovaná vozidla.

29. Dne 25. 11. 2016 bylo žalobci doručeno oznámení o zahájení řízení a předvolání k ústnímu jednání ve věci podezření ze spáchání přestupku spočívajícího v provedení stavby bez stavebního povolení, veřejnoprávní smlouvy anebo oznámeného certifikátu autorizovaného inspektora. Rozhodnutím ze dne 21. 3. 2017 bylo řízení o tomto přestupku zastaveno.

30. Dle výpisu z evidence vozidel byla provozovatelem vozidla x společnost KACAS W, spol. s r. o., provozovatelem a vlastníkem vozidla RZ x byla tatáž společnost. Podle výpisu z obchodního rejstříku ze dne 3. 3. 2017 byl žalobce jedním ze dvou jednatelů a drží ve společnosti podíl ve výši 52%.

31. Podle založené projektové dokumentace má být předmětná stavba květinovým odpočinkovým altánem s posezením, stavebníkem (investorem) je žalobce.

32. Stavební úřad následně prováděl prohlídky dané stavby, za účelem zjištění odstavení vozidel. Činil tak v následujících dnech a časech s následujícími zjištěními: 3. 2. 2017, 7:30 hod. bez vozidel, 18:15 hod. 2 vozidla; 5. 2. 2017, 7:40 hod 1 vozidlo; 6. 2. 2017, 7:30 hod. 1 vozidlo, 17:58 hod. 2 vozidla; 7. 2. 2017, 7:50 hod. bez vozidel, 16:58 hod. 1 vozidlo; 8. 2. 2017, 8:00 hod. 1 vozidlo, 18:02 hod. 2 vozidla, 9. 2. 2017, 7:38 hod. 1 vozidlo, 17:38 hod. 2 vozidla; 10. 2. 2017, 7:38 hod. bez vozidel, 17:15 hod. bez vozidel; 11. 2. 2017, 11:19 hod. 1 vozidlo; 12. 2. 2017, 18:45 bez vozidel; 13. 2. 2017 a 14. 2. 2017 bez vozidel; 15. 2. 2017, 18:48 2 vozidla; 16. 2. 2017, 7:35 hod. 1 vozidlo, 15:50 hod. 1 vozidlo, 17:50 hod. 1 vozidlo; 28. 2. 2017, 18:15 hod. 2 vozidla; 3. 3. 2017, 16:45 hod. 2 vozidla; 6. 3. 2017, 18:00 hod. 2 vozidla; 8. 3. 2017, 7:22 hod. 1 vozidlo; 9. 3. 2017, 16:01 hod. 1 vozidlo; 10. 3. 2017, 15:55 hod. 2 vozidla; 10. 3. 2017, 17:30 hod. 1 vozidlo; 12. 3. 2017, 15:50 hod. 2 vozidla; 13. 3. 2017, 18:26 hod. 1 vozidlo; 14. 3. 2017, 7:35 hod. bez vozidel, 18:01 hod. 1 vozidlo; 15. 3. 2017, 7:38 hod. bez vozidel, 17:15 hod. bez vozidel; 16. 3. 2017, 7:35 hod. 1 vozidlo, 15:21 hod. 1 vozidlo; 17. 3. 2017, 7:40 hod. 1 vozidlo; 19. 3. 2017, 7:35 hod. 2 vozidla; 20. 3. 2017, 7:35 hod. 1 vozidlo. K prohlídkám se zjištěným vozidlem jsou od 9. 2. 2017 založeny fotografie, některé z fotografií jsou ručně datovány, některé mají datum vložené 6 50 A 72/2017 fotoaparátem. Kontroly byly prováděny jednou či dvěma úřednicemi. Vždy se jednalo o shora uvedená vozidla.

33. Dne 4. 4. 2017 bylo žalobci oznámeno zahájení řízení a žalobce byl předvolán k ústnímu jednání a poučen podle § 36 odst. 3 správního řádu. Dne 21. 4. 2017 podal žalobce za společnost KAVAS W spol. s r.o., ve věci písemné vysvětlení, uvedl, že předmětná vozidla jsou majetkem této společnosti, tato společnost nebyla stavebním úřadem vyzvána ke zdržení se jakékoli činnosti, kniha jízd pro tato vozidla neexistuje a není možné zjistit, kdo tato vozidla kdy řídil. Žalobce zaslal stavebnímu úřadu rovněž své vyjádření, ve kterém uvedl, že nebylo prokázáno, že by se dopustil jakéhokoli protiprávního jednání, předmětnou stavbu žalobce neužíval, přičemž měl za to, že se ani o stavbu nejedná. Téhož dne proběhlo ústní jednání bez přítomnosti žalobce či jeho zástupce.

34. Výzvou ze dne 25. 4. 2017 byl žalobce vyzván k seznámení se s podklady rozhodnutí.

35. Rozhodnutím ze dne 15. 5. 2017 byl žalobce uznán vinným ze shora uvedeného přestupku. Po předestření dosavadního průběhu řízení, relevantní právní úpravy a zjištěných skutečností stavební úřad uzavřel, že žalobce v postavení stavebníka nedostál zákonné výzvy k zanechání užívání stavby, když nezajistil, že tato stavba nebude užívána. Naplnění materiální stránky přestupku bylo shledáno v neuposlechnutí zákonné výzvy, která směřovala k zajištění toho, aby stavba provedená v rozporu se stavebním zákonem nebyla užívána.

36. Proti tomuto rozhodnutí brojil žalobce odvoláním s obdobnými námitkami jako v podané žalobě.

37. Žalovaný svým rozhodnutím změnil popis škodlivého jednání žalobce a výši uložené sankce. Dle žalovaného měl žalobce zákonnou povinnost zamezit užívání předmětné stavby, neboť tato povinnost mu byla uložena výzvou stavebního úřadu. Užíváním stavby se přitom rozumí i užívání stavby třetími osobami. Žalovaný podotkl, že žalobce je jednatelem a společníkem společnosti, jenž předmětná motorová vozidla vlastní, a proto mohl i z této své pozice užívání předmětné stavby zamezit. Žalobce argumentoval pravomocí Policie České republiky k zamezení parkování předmětných vozidel, nicméně nebylo zjištěno, že by se kdykoli na policii obrátil. Námitku neidentifikace automobilů ve výroku rozhodnutí žalovaný shledal důvodnou. Žalovaný doplnil, že společenská nebezpečnost je v dané věci odvozena od fakticity užívání stavby zřízené v rozporu se stavebními předpisy, zákazem jejího užívání je dbáno ochrany majetku, života a zdraví osob. Rovněž je poznamenáno, že ač se má jednat o altán, byla zde parkována motorová vozidla. Snížení uložené sankce žalovaný odůvodnil změnou skutkové věty, užšího definování porušení povinnosti žalobce a zjištěnou kratší dobou nezákonného užívání stavby. Co se doby jednání žalobce týče, obsah spisu odůvodňoval dle žalovaného postižení žalobce za jednání ode dne 3. 2. 2017.

38. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů, vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „s. ř. s.“).

39. Krajský soud rozhodl při jednání, které se konalo dne 5. 9. 2018 v nepřítomnosti žalobce. Obě procesní strany setrvaly na svých stanoviscích a závěrech učiněných v průběhu řízení před soudem. Právní zástupce žalobce soudu během jednání předložil kopie rozhodnutí o zastavení řízení o odstranění nepovolené stavby – Stavba zahradního altánu na pozemku 7 50 A 72/2017 parc. č. 235 v k. ú. Čekanice u Tábora a dále rozhodnutí o jejím dodatečném povolení. Žalovaný k těmto listinám konstatoval, že rozhodnutí o dodatečném povolení dotčené stavby nemá vliv na porušení právních předpisů žalobcem zakládajících daný přestupek.

40. Žaloba není důvodná.

41. Stavební úřad žalobce postihl za přestupek podle § 178 odst. 2 písm. i) stavebního zákona, kterého se fyzická osoba dopustí tehdy, pokud v rozporu s § 134 odst. 2 nebo 3 nezjedná nápravu nebo nepředloží doklady ve lhůtě stanovené ve výzvě nebo rozhodnutí stavebního úřadu. Ve věci žalobce se jedná o případ podle věty první, neboť žalobce dle správních orgánů nezjednal nápravu jemu uloženou výzvou ze dne 16. 10. 2015. Povinnost k „bezodkladnému zjednání nápravy tím, aby stavba zahradního altánu na pozemku parc. č. 235 kat. území Čekanice u Tábora nebyla používána“ byla zároveň adresována i vlastnici pozemku, na kterém se tato stavba nachází, a která je manželkou žalobce. Eventuální provinění vlastnice pozemku není předmětem tohoto řízení.

42. Krajský soud pouze pro úplnost úvodem poznamenává, že stavební úřad namísto rozhodnutí o zákazu stavbu užívat podle § 120 odst. 2 stavebního zákona zvolil odlišný postup a „pouhou“ výzvou žalobci uložil, aby zjednal nápravu zjištěné závady, kterou bylo užívání nedokončené stavby zhotovované v rozporu se stavebním zákonem.

43. Žalobce předně namítá nepřezkoumatelnost výroku žalovaného, neboť dle jeho názoru absentuje jednoznačné časové vymezení skutku žalobce. Žalobce namítá porušení § 77 starého zákona o přestupcích, podle kterého musí výrok rozhodnutí mj. obsahovat též popis skutku s označením místa a času jeho spáchání. „Výrok rozhodnutí o jiném správním deliktu musí obsahovat popis skutku uvedením místa, času a způsobu spáchání, popřípadě i uvedením jiných skutečností, jichž je třeba k tomu, aby nemohl být zaměněn s jiným.“ (usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 1. 2008, čj. 2 As 34/2006 – 73, publ. pod č. 1546/2008 Sb. NSS).

44. Žalovaný svým rozhodnutím upravil výrok stavebního úřadu do následující podoby, poupravil skutkovou větu, vymezení skutku samotného, co se určení časového období týče a konkretizace užívání stavby. Vymezení skutku v rozhodnutí žalovaného není doslovně totožné s vymezením skutku, o kterém bylo řízení zahájeno, nicméně totožnost skutku jako takového zde zůstala zachována s tím, že jednání žalobce bylo žalovaným upřesněno a konkretizováno, zejména co do doby jeho spáchání, a to na základě provedeného dokazování. Žalovaný změnil výrok stavebního úřadu do následující podoby: žalobce „se uznává vinným z přestupku podle § 178 odst. 2 písm. i) stavebního zákona, kterého se z nedbalosti dopustil tím, že neuposlechl výzvu stavebního úřadu ze dne 16. 10. 2015, č. j. METAB 49994/2015/SÚ/Mus, kterou byl v bodě II vyzván k neužívání nepovolené stavby zahradního altánu na pozemku parc. č. 235 (…), když v období od 3. 2. 2017 do 20. 3. 2017 užíval tuto stavbu k parkování osobních automobilů značky Volvo, reg. zn. x a značky Audi, reg. zn. x“.

45. Krajský soud v tomto výroku neshledává žalobcem popisovaných vad. Z takto formulované skutkové věty je zcela jednoznačným způsobem zřejmé, jaké jednání je žalobci kladeno za vinu, kde se tohoto jednání měl dopustit a kdy se ho měl dopustit. Popis skutku je natolik úplný, že jej není možné zaměnit s jiným.

46. V souvislosti s časovým vymezením skutku tkví podstata námitek žalobce v jeho tvrzení, že on sám tuto stavbu neužíval, předmětná vozidla nevlastní, neprovozuje, přičemž nebylo 8 50 A 72/2017 prokázáno, že by je zde právě sám žalobce odstavil. K tomuto žalobce doplňuje, že v dané době byl i několikrát mimo území České republiky.

47. Správní orgány shledaly zavinění žalobce za předmětný delikt v tom, že žalobce nedostál povinnosti uložené ve výzvě stavebního úřadu a předmětnou stavbu užíval k parkování osobních automobilů Pojem užívat na tomto místě správní orgány vykládají široce v kontextu samotné výzvy, jenž žalobci uložila zjednání nápravy tím, aby stavba nebyla užívána. V takovémto výkladu však neshledává krajský soud jakékoli nezákonnosti.

48. Z formulace předmětné výzvy není pochyb o tom, že žalobce v pozici stavebníka měl zamezit užívání této stavby jakoukoli osobou a jakýmkoli způsobem. V tomto kontextu je nutno nahlížet i na provinění žalobce. Provinění žalobce nespočívá v tom, že měl sám tuto stavbu užívat, ale v tom, že neuposlechl výzvy stavebního úřadu a nezajistil, aby předmětná stavba nebyla užívána. Spolu s ním byla k tomuto zavázána i vlastnice pozemku, na kterém stavba stojí.

49. Popis jednání žalobce, které je mu kladeno za vinu, nelze interpretovat žalobcem předkládaným způsobem. Žalobci je kladeno za vinu samotné neuposlechnutí výzvy, nikoli to, že on sám by měl tuto stavbu osobně užívat k parkování. Užívání stavby blíže neurčenými osobami k parkování vozidel je „pouze“ v přímé souvislosti s faktickou nečinností žalobce, jenž neučinil takové opatření, kterým by výzvě stavebního úřadu vyhověl. Před správními orgány tvrzené umístění zákazové cedulky nebylo prokázáno. Vlastník či provozovatel parkovaných vozidel pak není pro samotné posouzení deliktu žalobce relevantní. Správní orgány ostatně ani netvrdí, že by to byl právě sám žalobce, kdo by zde tato vozidla parkoval.

50. Krajský soud se neztotožňuje s názorem žalobce, že nebyl objektivně schopen užívání stavby třetími osobami zabránit. Žalobce mohl provést taková faktická opatření, která by užívání této stavby zabránila, a to například formou prostého natažení pásky zabraňujícím vstupu a vjezdu po vnějším obvodu stavby. Takovéto jednání by bylo navíc i ku prospěchu vlastnice pozemku, které byla uložena totožná povinnost, jako žalobci. Pouze pro úplnost krajský soud doplňuje, že eventuální zásah žalobce do vlastnického práva vlastnice pozemku by byl čistě v hypotetické rovině a jako takový se jím krajský soud nebude zabývat, nicméně nelze zcela odhlédnout od skutečnosti, že žalobce je manžel vlastnice pozemku.

51. Rovněž tak nelze zcela odhlédnout od toho, že žalobce je jednatelem a většinovým společníkem společnosti, jejíž vozidla byla ve stavbě parkována. Jak poznamenaly i správní orgány, lze předpokládat, že s ohledem na své postavení a funkci mohl žalobce zabránit, aby zde byla tato vozidla parkována. Ostatně jiný způsob porušení výzvy stavebního úřadu nebyl zjištěn. Žalobce nenese odpovědnost za jednání jiných osob, nicméně nese odpovědnost za vlastní jednání, neboť sám nezajistil předmětnou stavbu tak, aby nebyla užívána, čímž porušil výzvu stavebního úřadu.

52. Nelze si nepovšimnout, že vedle osobní účasti žalobce ve společnosti, která tato vozidla vlastní či provozuje, byla tato vozidla parkována ve stavbě, jejímž stavebníkem je právě žalobce, a to na pozemku, jehož vlastníkem je žalobcova manželka. Vozidla zde nebyla s největší pravděpodobností parkována pro žalobce zcela neznámými osobami, neboť se lze důvodně domnívat, že se jednalo o osoby z okolí žalobce (pracovního či jiného). Sám žalobce ve své podstatě uvedl, že vozidla zde musel zanechávat někdo z této společnosti. Z tohoto důvodu by bylo možné se zabývat i tím, komu takovéto jednání bylo ku 9 50 A 72/2017 prospěchu. Snaha žalobce popřít jakoukoli vlastní souvislost s těmito vozidly je zřejmá, ale neúčinná.

53. Argumentace žalobce, že stavba se nachází na pozemku ve veřejném užívání, není ve vztahu k projednávané věci relevantní. Předmětná stavba, jakožto věc soukromého práva, byť i součást pozemku, se dle založených fotografií vyznačuje dostatečným odlišením od samotného pozemku a zajištění jejího neužívání mohlo být provedeno bez vlivu na režim samotného pozemku. Co se týče oprávnění Policie České republiky v tomto směru, žalobce nic bližšího neuvádí; neobrátil-li se žalobce na policii s takovýmto požadavkem, neshledává krajský soud účelným se touto argumentací více zabývat.

54. Správní orgány měly za prokázané, že v době od 3. 2. 2017 do 20. 3. 2017 žalobce stavbu nezabezpečil před užíváním, nedostál povinností z předmětné výzvy. Žalobce mylně předpokládá, že by bylo nutné, aby ve stavbě předmětná vozidla parkovala každý den. Je zde zcela postačující, že v tomto časovém rozmezí bylo parkování vozidel ve stavbě obecně zjištěno, neboť z této skutečnosti je možné učinit závěr, že minimálně v této době žalobce nedostál svým povinnostem, ostatně ani sám žalobce netvrdí a nedokládá, že v některý ze dnů by snad vlastním aktivním jednáním předmětné výzvě vyhověl.

55. K pořízené fotodokumentaci je ve správním spise založen zápis, ve kterém je uvedena konkrétní úřední osoba či osoby, které zápis a prohlídku provedly, jejich zjištění a informace o tom, zda byla pořízena fotografie. Fotografie byly pořizovány od 9. 2. 2017, bylo-li zjištění parkování vozidel. V době od 3. 2. 2017 do 8. 2. 2017 je vycházeno pouze ze zápisů pořízených úředními osobami, tyto zápisy však žalobce nerozporuje, byť má za to, že z každého dne by ve správním spise měla být založena fotografie. Za situace, kdy sám žalobce účinně nerozporuje zjištění stavebního úřadu, že ve stavbě byla parkována vozidla, považuje krajský soud shromážděné podklady za dostatečné.

56. Je proto možné uzavřít, že ze shromážděných podkladů zcela jednoznačným způsobem plyne, že žalobce nevyhověl výzvě stavebného úřadu a nezjednal nápravu vedoucí k zanechání užívání předmětné stavby, resp. jejího zabezpečení tak, aby tato stavba nebyla užívána.

57. Zcela bez významu jsou pak obě rozhodnutí, která byla právním zástupcem žalobce předložena během ústního jednání před soudem dne 5. 9. 2018. Předně je třeba uvést, že krajský soud rozhoduje dle skutkového a právního stavu, který panuje v době rozhodování správního orgánu. V této rozhodné době žalobcem předložená rozhodnutí neexistovala, kdy k jejich vydání došlo v květnu a červnu roku 2018, tedy až poté, co bylo vydáno žalované rozhodnutí. Další neopomenutelnou skutečností je dále to, že žalobcem předložené dodatečné povolení stavby se vztahuje na stavbu květinového altánu, nikoliv na parkovací stání, k čemuž byl objekt v rozhodné době využíván.

58. Krajský soud neshledal ani žalobcem namítané porušení jeho práva na spravedlivý proces tím, že by žalovaný porušil zásadu dvojinstančnosti řízení. Žalovaný vyšel při svém rozhodování z obsahu správního spisu a nepřistoupil k doplnění dokazování. To, že žalovaný opětovně hodnotil provedené dokazování, nemohlo do práv žalobce jakkoli zasáhnout. Žalobci nebylo upřeno právo na odvolání, neboť změny, které žalovaný provedl, nejsou takové povahy, aby odůvodňovaly závěry žalobce. Rozhodnutí žalovaného není tzv. překvapivým rozhodnutím, žalovaný upřesnil a de facto zúžil předmět řízení, vymezení skutku žalobce, a to při zachování totožnosti skutku. Postup žalovaného měl 10 50 A 72/2017 základ právě v provedeném dokazování stavebním úřadem a ve své argumentaci se od názoru stavebního úřadu neodchýlil.

59. Krajský soud se neztotožnil ani s námitkou žalobce ohledně neurčitosti výzvy stavebního úřadu. V textu samotné výzvy je shora shrnuto zjištění stavebního úřadu a v rámci výroku samotné výzvy je pak žalobci uloženo zamezit jakémukoli užívání této stavby. Znění této výzvy neponechává žádného prostoru k úvahám o tom, že nějaký způsob užívání této stavby by snad mohl být v souladu s touto výzvou.

60. Materiální stránkou přestupku se stavební úřad zabýval na straně osmé zdola svého rozhodnutí žalovaný pak na straně šesté, a to zcela dostačujícím způsobem. Žalobce svévolně porušil výzvu stavebního úřadu a nerespektoval příkaz stavebního úřadu. Účelem samotné výzvy byla ochrana života, zdraví a majetku osob před újmou či škodou, která by mohla vzniknout v souvislosti s užívání nepovolené stavby. Účelem uložené povinnosti bylo předejití ohrožení těchto hodnot. Jak poznamenal i žalovaný, stavba byla nadto užívána i k jinému účelu, než je účel, podle kterého má být dle žalobce vybudována.

61. Co se týče data vydání rozhodnutí žalovaného ve smyslu § 71 odst. 2 písm. a) správního řádu, žalovaný své rozhodnutí nevydal v sobotu dne 26. 8. 2017, neboť dnem vydání je den, kdy byl učiněn úkon správního orgánu k doručení rozhodnutí. Vzhledem k tomu, že žalobce k dataci rozhodnutí žalovaného více neuvádí, krajský soud se touto námitkou žalobce podrobněji nezabýval.

62. Výši ukládané sankce se žalovaný podrobně zabýval na straně šesté napadeného rozhodnutí. Žalobce se domnívá, že není zřejmé, v čem žalovaný shledal oporu pro svůj postup. Snížení uložené sankce žalovaný odůvodnil konkretizací skutku žalobce v návaznosti na individuálně určená vozidla, jejichž parkování bylo v dané stavbě zjištěno, za současného užšího vymezení doby, po kterou žalobce nerespektoval výzvu stavebního úřadu. S ohledem na konkrétnější vymezení skutku žalovaný naznal, že došlo i ke snížení nebezpečnosti jednání žalobce. Vzhledem k tomu, že žalobce nebrojí proti výši uložené sankce a vzhledem ke skutečnosti, že žalovaný přikročil ke snížení uložené sankce na základě objektivních a odůvodněných skutečností, krajský soud se touto strohou námitkou žalobce více nezabýval. Odůvodnění žalovaného shledal krajský soud v tomto směru dostatečným.

63. Na základě shora uvedeného dospěl krajský soud k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

64. O náhradě nákladů řízení rozhodl krajský soud podle § 60 odst. 1, věty první s. ř. s. Žalobce neměl v řízení úspěch, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Pokud jde o procesně úspěšného účastníka – žalovaného, v jeho případě nebylo prokázáno, že by mu v souvislosti s tímto řízením nad rámec běžné úřední činnosti vznikly nezbytné náklady důvodně vynaložené v řízení před soudem. Krajský soud proto v jeho případě rozhodl tak, že se žalovanému náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. 11 50 A 72/2017 Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. České Budějovice 5. září 2018 JUDr. Věra Balejová předsedkyně senátu