50 A 8/2019

Rubrum

č.j. 50 A 8/2019-45 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátu složeném z předsedkyně senátu JUDr. Věry Balejové a soudců JUDr. Michala Hájka a JUDr. Terezy Kučerové ve věci, žalobce: Ing. L. S., bytem zastoupeného advokátem Mgr. Václavem Voříškem, se sídlem Ledčická 649/15, Praha 8, proti žalovaným: Městský úřad Pelhřimov, se sídlem Masarykovo náměstí 1, Pelhřimov, v řízení o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem správního orgánu spočívajícím ve volbě způsobu vymáhání pohledávky ve výši 2 700 Kč prostřednictvím soudního exekutora, takto:

Výrok

I. Určuje se, že zásah žalovaného vůči žalobci, spočívající ve volbě způsobu vymáhání pokuty ve výši 2 700 Kč, uložené žalobci rozhodnutím žalovaného ze dne 5. 10. 2016, čj. OVV/2082/2016 D-1260/16, prostřednictvím soudního exekutora byl nezákonný.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 8 800 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho zástupce. Shodu s prvopisem potvrzuje G. K. 2 50 A 8/2019

Odůvodnění

I. Vymezení věci a shrnutí žaloby, vyjádření žalovaného a repliky žalobce

1. Rozhodnutím ze dne 5. 10. 2016, čj. OVV/2082/2016 D-1260/16, žalovaný shledal žalobce vinným z přestupku dle § 125c odst. 1 písm. f) bod 4 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), a uložil mu pokutu ve výši 1 700 Kč a povinnost uhradit náklady řízení ve výši 1 000 Kč.

2. Dne 9. 11. 2018 podalo Město Pelhřimov exekuční návrh na vymáhání nedoplatku na pokutě a nákladech řízení v celkové výši 2 700 Kč. Zároveň navrhl, aby výkonem exekuce byla pověřena soudní exekutorka JUDr. J. F.. O této skutečnosti se žalobce dozvěděl z vyrozumění o zahájení exekuce a výzvy ke splnění povinnosti ze dne 3. 1. 2019. Ve výzvě ke splnění vymáhané povinnosti exekutorka předběžně stanovila celkovou částku nákladů exekuce na 3 811,50 Kč.

3. Podstatou žalobní argumentace byla – stručně řečeno – námitka nepřiměřenosti volby způsobu vymáhání oproti výši nedoplatku dle § 175 odst. 2 daňového řádu. Pro posouzení věci je podstatné, že náklady exekučního řízení dosahují standardně výše 7 000 Kč, což žalovanému muselo být známo. K podpoře své argumentace žalobce odkázal na rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 7. 2015, čj. 8 As 143/2014- 47, ze dne 19. 4. 2018, čj. 7 As 310/2017-25, a ze dne 4. 7. 2018, čj. 3 As 206/2017-46. Dále žalobce poukázal též na nález ze dne 18. 7. 2017, sp. zn. III. ÚS 1565/17, jímž Ústavní soud závěry obsažené v rozsudku Nejvyššího správního soudu čj. 8 As 143/2014-47 potvrdil, a dále znění důvodové zprávy k § 175 daňového řádu. V neposlední řadě žalobce obsáhle citoval též z rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 3. 5. 2017, čj. 51 A 24/2017-41, jímž krajský soud deklaroval nezákonnost zásahu ve skutkově a právně obdobné věci.

4. Žalobce dále uvedl, že ačkoli exekuční návrh podalo Město Pelhřimov, pasivně legitimovaný je žalovaný, neboť právě on vydal rozhodnutí, jímž žalobci uložil pokutu a povinnost nahradit náklady řízení. Podle § 106 odst. 2 správního řádu je totiž žalovaný výlučným správním orgánem, který je oprávněn a zároveň povinen uvedenou dlužnou částku vymáhat.

5. Závěrem žalobce obsáhle zdůvodnil svůj nesouhlas s publikací soudního rozhodnutí na stránkách Nejvyššího správního soudu takovým způsobem, aby se z textu zveřejněného rozhodnutí podávalo jméno, příjmení a bydliště, resp. sídlo žalobce a jeho zástupce, případně jejich iniciály.

6. Žalobce navrhl, aby krajský soud vyslovil nezákonnost zásahu spočívajícího ve volbě způsobu vymáhání pokuty ve výši 2 700 Kč, uložené žalobci rozhodnutím žalovaného ze dne 5. 10. 2016, čj. OVV/2082/2016 D-1260/16, prostřednictvím soudního exekutora.

7. Žalovaný ve vyjádření k žalobě vyjádřil přesvědčení, že s ohledem na výši uložené sankce a nákladů řízení se v posuzované věci nejedná o případ zjevného nepoměru mezi nesplněnou povinností a náklady exekučního řízení. Porovnávat náklady exekuce a daňového řízení je pak dle názoru žalovaného irelevantní. Žalovaný své vyjádření následně doplnil o kopii usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 15. 2. 2018, čj. 19 Co Shodu s prvopisem potvrzuje G. K. 3 50 A 8/2019 36/2018-8, jímž uvedený soud shledal vymáhání nedoplatku ve výši 850 Kč prostřednictvím soudního exekutora přiměřeným.

8. Žalovaný navrhl, aby krajský soud žalobu zamítl.

9. Žalobce v replice k vyjádření žalovaného poukázal na skutkovou a právní podobnost případů řešených v jím citované judikatuře.

II. Průběh jednání

10. Žalobce i jeho zástupce se z jednání konaného dne 15. 5. 2019 omluvili, přičemž souhlasili s uskutečněním jednání bez své přítomnosti. Žalovaný setrval na svém procesním stanovisku.

III. Právní hodnocení krajského soudu

11. Krajský soud se dále zabýval žalobou podle § 82 a násl. s. ř. s. Vzhledem k tomu, že žalobce usiloval o deklaratorní určení toho, že zásah byl nezákonný, krajský soud vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době zásahu (§ 87 odst. 1 s. ř. s.).

12. Žaloba je důvodná.

13. Krajský soud předně přisvědčil shora uvedenému závěru, dle něhož je v nyní posuzované věci pasivně věcně legitimován právě žalovaný. Totožnou právní otázkou se ostatně krajský soud, jakož i Nejvyšší správní soud již zabývaly ve shora citovaných rozsudcích čj. 51 A 24/2017-41, a čj. 8 As 143/2014-47; na odůvodnění těchto rozsudků postačí proto v tomto ohledu pro stručnost pouze odkázat.

14. Žalobu na ochranu před nezákonným zásahem, pokynem či donucením správního orgánu vymezuje § 82 s. ř. s., z něhož vyplývá, že ten, „kdo tvrdí, že byl přímo zkrácen na svých právech nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením (dále jen ‚zásah‘) správního orgánu, který není rozhodnutím, a byl zaměřen přímo proti němu nebo v jeho důsledku bylo proti němu přímo zasaženo, může se žalobou u soudu domáhat ochrany proti němu nebo určení toho, že zásah byl nezákonný.“ 15. Při posuzování důvodnosti žaloby na ochranu před nezákonným zásahem správního orgánu lze vycházet z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 3. 2005, čj. 2 Aps 1/2005-65, č. 603/2005 Sb. NSS, které deklaruje, že ochrana „podle § 82 a násl. s. ř. s. je důvodná tehdy, jsou-li - a to kumulativně, tedy zároveň – splněny podmínky: Žalobce musí být přímo (1. podmínka) zkrácen na svých právech (2. podmínka) nezákonným (3. podmínka) zásahem, pokynem nebo donucením (‚zásahem‘ správního orgánu v širším smyslu) správního orgánu, které nejsou rozhodnutím (4. podmínka), a byl zaměřen přímo proti němu nebo v jeho důsledku bylo proti němu přímo zasaženo (5. podmínka), přičemž ‚zásah‘ v širším smyslu nebo jeho důsledky musí trvat nebo musí hrozit opakování ‚zásahu‘ (6. podmínka). Není-li byť jen jediná z uvedených podmínek splněna, nelze ochranu podle § 82 a násl. s. ř. s. poskytnout.“ S účinností novely soudního řádu správního č. 303/2011 Sb. a zavedením možnosti správních soudů rozhodovat také o již skončeném zásahu tzv. akademickým výrokem se 6. podmínka stala obsoletní.

16. Krajský soud považuje podmínky č. 1., 2. a 5. za splněné, neboť náklady exekuce mají samozřejmě přímý dopad do jeho právní sféry; představují přímé zkrácení žalobcova Shodu s prvopisem potvrzuje G. K. 4 50 A 8/2019 vlastnického práva. Zbývá proto posoudit naplnění podmínek 3. a 4., tedy zda se zároveň jedná o nezákonný zásah správního orgánu, který není rozhodnutím.

17. Žalobce správně v tomto ohledu odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu čj. 8 As 143/2014-47 (a na něj navazující judikaturu), dle něhož „[p]okud správní orgán poruší svou povinnost a pověří vymáháním soudního exekutora, přestože náklady spojené s tímto způsobem vymáhání budou ve zjevném nepoměru k výši dlužné částky, dopustí se nezákonného zásahu, proti kterému je přípustná ochrana podle § 82 a násl. s. ř. s.“ Naříkané jednání žalovaného proto pojmově představuje zásah ve smyslu 4. podmínky shora uvedeného algoritmu; také tuto podmínku tudíž krajský soud považuje za splněnou.

18. Pro posouzení splnění podmínky 3. je klíčové znění § 175 odst. 2 daňového řádu, dle něhož „[s]právce daně zvolí způsob vymáhání nedoplatku tak, aby výše nákladů spojených s vymáháním, které bude daňový subjekt povinen uhradit, nebyla ve zjevném nepoměru k výši nedoplatku.“ Jak přitom zdůraznil Nejvyšší správní soud v rozsudku čj. 8 As 143/2014-47, otázku „[z]da je výše nákladů spojených s vymáháním, které bude daňový subjekt povinen uhradit, ve zjevném nepoměru k výši nedoplatku, je třeba posuzovat v každém konkrétním případě.“ 19. V posuzovaném případě činí vymáhaná částka 2 700 Kč. Obsahem správního spisu je pak mimo jiné exekuční příkaz ze dne 9. 1. 2019, vydaný soudní exekutorkou JUDr. J. F., dle něhož činí pravděpodobné náklady exekuce včetně nákladů žalovaného v exekučním řízení celkem 7 139 Kč. Právě tato částka tudíž potenciálně představovala náklady spojené s vymáháním nedoplatku prostřednictvím soudního exekutora k okamžiku rozhodování žalovaného o vhodném způsobu vymáhání uložené pokuty. Oproti tomu náklady daňové exekuce by dle § 183 odst. 1 daňového řádu činily pouze 500 Kč.

20. Pro srovnání je vhodné poznamenat, že ve věci řešené krajským soudem v rozsudku čj. 51 A 24/2017-41 činily náklady exekuce 8 349 Kč a vymáhaná částka 3 000 Kč. Obdobná situace nastala též v případech, které řešil Nejvyšší správní soud v rozsudcích čj. 8 As 143/2014-47 a čj. 3 As 206/2017-46, v nichž náklady exekuce činily shodně 7 865 Kč, zatímco vymáhaná částka představovala částku 2 500 Kč. Ve všech těchto případech se tak – podobně jako v nyní projednávané věci – náklady exekuce pohybovaly kolem trojnásobku vymáhaného nedoplatku, přičemž správní soudy v nich vždy shodně mezi těmito částkami shledaly zjevný nepoměr.

21. Je však třeba uvést, že zjevný nepoměr shledaly správní soudy i v případech, kde se nedoplatky povinných ještě více blížily nákladům exekuce. Žalobce správně poukázal například na rozsudek čj. 7 As 310/2017-25, v němž Nejvyšší správní soud coby zjevný nepoměr náklady exekuce ve výši 7 865 Kč oproti vymáhané povinnosti v částce 5 600 Kč; exekuční náklady tak činily přibližně 140 % vymáhaného nedoplatku. Obdobně lze poukázat také na rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 22. 8. 2017, čj. 62 A 113/2017-54, v němž jmenovaný krajský soud poměřoval náklady exekuce ve výši 4 032,50 Kč vůči vymáhané částce 3 500 Kč; v odůvodnění svého rozsudku pak poukázal mimo jiné také na výrazný nepoměr mezi náklady exekuce prostřednictvím soudního exekutora a exekuce daňové.

22. Za nepřípadný naopak krajský soud považuje poukaz žalovaného na usnesení Krajského soudu v Praze čj. 19 Co 36/2018-8. V tehdy posuzované věci totiž Shodu s prvopisem potvrzuje G. K. 5 50 A 8/2019 jmenovaný soud shledal vymáhání dlužné částky 850 Kč pomocí soudního exekutora přiměřeným především proto, že vůči žalobci (povinnému) vedla soudní exekutorka JUDr. J. F. ještě tři další exekuce, což odůvodňovalo jejich spojení do společného řízení. Nelze pak také přehlédnout, že Krajský soud v Praze svůj závěr o přiměřenosti vedení exekuce prostřednictvím soudního exekutora v případech, kdy vymáhaná částka činí alespoň jednu třetinu nákladů tohoto způsobu vymáhání, v podstatě nikterak blíže neodůvodnil.

23. Krajský soud proto v nyní posuzované věci nenalezl důvod jakkoli se odchýlit od shora uvedené rozhodovací praxe správních soudů. Vzhledem k tomu, že v nynějším případě tvoří potenciální náklady exekuce přibližně 260 % vymáhané částky a zároveň cca čtrnáctinásobek nákladů za řízení daňové exekuce dle § 183 odst. 1 daňového řádu, přičemž zde nejsou žádné další pro posouzení věci významné okolnosti, krajský soud shledal výši nákladů spojených s vymáháním, které by byl žalobce povinen uhradit, ve zjevném nepoměru k výši nedoplatku. Taktéž 3. podmínka ve smyslu rozsudku Nejvyššího správního soudu čj. 2 Aps 1/2005-65 je proto splněna.

24. Pokud jde o žalobcův nesouhlas s publikací soudního rozhodnutí na stránkách Nejvyššího správního soudu s uvedením jména, příjmení a bydliště, resp. sídlo žalobce a jeho zástupce, případně jejich iniciály, pak krajský soud pouze poznamenává, že není v jeho kompetenci jakkoli ovlivňovat způsob, jakým Nejvyšší správní soud rozhodnutí svá, jakož i krajských soudů na svých webových stránkách zveřejňuje.

IV. Závěr a náklady řízení

25. Na základě shora uvedeného dospěl krajský soud k závěru, že žaloba je důvodná; rozhodl proto tak, jak je uvedeno ve výroku I.

26. O náhradě nákladů řízení rozhodl krajský soud dle § 60 odst. 1 věty první s. ř. s., podle kterého nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl.

27. Žalovaný, který neměl v soudním řízení úspěch, proto nemá právo na náhradu nákladů řízení.

28. Pokud jde o procesně úspěšného žalobce, v jeho případě jsou náklady řízení představovány zaplaceným soudním poplatkem ve výši 2 000 Kč a odměnou advokáta za zastupování v řízení o žalobě ve výši 2 × 3 100 Kč za dva úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení a sepsání žaloby) dle § 7 bodu 5., § 9 odst. 4 písm. d), § 11 odst. 1 písm. a) a d) a § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), a paušální náhradou hotových výdajů 2 × 300 Kč, tj. 6 800 Kč (krajský soud žalobci nepřiznal náhradu nákladů řízení za sepsání repliky k vyjádření žalovaného, neboť toho podání neobsahovalo žádné skutečnosti, které by krajskému soudu nebyly již známy z jeho úřední činnosti). Celkem se tak jedná o částku 8 800 Kč, kterou je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho zástupce. Shodu s prvopisem potvrzuje G. K. 6 50 A 8/2019

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě- obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. České Budějovice 15. května 2019 JUDr. Věra Balejová v. r. předsedkyně senátu Shodu s prvopisem potvrzuje G. K.