50 A 80/2017

Rubrum

č. j. 50 A 80/2017 - 29 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Věry Balejové a soudkyň JUDr. Terezy Kučerové a Mgr. Heleny Nutilové ve věci žalobce: M. J. bytem X zastoupen advokátem JUDr. Radkem Bechyně sídlem Legerova 148, Kolín proti žalovanému: Krajský úřad Kraje Vysočina sídlem Žižkova 57, Jihlava o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 31. 10. 2017, č. j. KUJI 80563/2017 takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalovanému se náhrada nákladů nepřiznává.

Odůvodnění

1. Žalobou doručenou dne 4. 12. 2017 Krajskému soudu v Českých Budějovicích (dále též „krajský soud“) se žalobce domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 31. 10. 2017, č. j. KUJI 80563/2017 (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým bylo podle § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), zamítnuto jeho odvolání a potvrzeno rozhodnutí Městského úřadu Humpolec (dále jen „správní orgán I. stupně“) ze dne 8. 9. 2017, č. j. MUHU/23931/Br (dále jen „rozhodnutí I. stupně“), jímž bylo podle § 123f odst. 3 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o silničním provozu“) rozhodnuto ve věci námitek žalobce proti provedenému záznamu bodů v bodovém hodnocení řidiče. Tímto rozhodnutím bylo vyhověno námitce žalobce podané proti rozhodnutí v blokovém řízení, pokutový blok č. GD/2014 D 1994650, a žalobci byly odčteny 2 body z bodového hodnocení řidiče. Ve zbytku byly námitky žalobce proti provedení záznamů bodů v bodovém hodnocení řidiče zamítnuty jako nedůvodné. V rozhodnutí bylo správním orgánem I. stupně potvrzeno dosažení 12ti bodů v bodovém hodnocení řidiče, a to ke dni 14. 3. 2017.

2. Žalobce v žalobě namítal, že došlo k porušení jeho práv. Žalobce se domnívá, že postupem správního orgánu byl zkrácen na svých právech, což mělo za následek vydání nezákonného rozhodnutí. Žalovaný měl zcela ignorovat předložené důkazní prostředky a nezabýval se jednotlivými rozhodnutími vydanými v blokovém řízení z hlediska jejich způsobilosti pro provedení záznamu bodů v bodovém hodnocení řidiče. Tím žalovaný porušil zásadu legitimního očekávání a současně postupoval i v rozporu se stávající praxí správních orgánů, které se těmito rozhodnutími vydanými v blokovém řízení zabývají. K tomu žalobce odkázal na rozhodnutí Krajského úřadu Moravskoslezského kraje č. j. MSK 126113/2014 ze dne 22. 10. 2014 či č. j. MSK 121761/2014 ze dne 12. 11. 2014. Z odkazovaných správních rozhodnutí podle žalobce vyplývá, že je běžné u odvolacích správních orgánů posuzovat jednotlivé bloky z hlediska jejich způsobilosti pro provedení záznamu bodů v bodovém hodnocení řidiče. Pokud tedy některý správní orgán postupuje popsaným způsobem a totožný správní orgán v jiné místní příslušnosti postupuje způsobem odlišným, je tím jednoznačně dotčena rovnost účastníků před zákonem. Žalobce je přesvědčen, že by měla u všech správních orgánů existovat ustálená či alespoň obdobná praxe při posuzování věcí shodných či obdobných.

3. V další části žaloby žalobce postupně popsal nezpůsobilost jednotlivých podkladů (rozhodnutí vydaných v blokovém řízení) pro záznam bodů do bodového hodnocení řidiče. Podle žalobce jednotlivá rozhodnutí vydaná v blokovém řízení nesplňují dostatečnou individualizaci skutku tak, jak je vyžadováno judikaturou Nejvyššího správního soudu. Z rozhodnutí by měly být patrny údaje o osobě přestupce, místě a době spáchání přestupku. Mělo by být naprosto zřejmé, čeho se měl přestupce dopustit a jakou povinnost stanovenou zákonem svým jednáním porušil. Za dostatečný popis skutku nelze považovat formát „pásy“ či „neužili bp“, když jednoznačným porušením povinnosti je pouze uvedení přesného popisu jednání v celé podobě s odkazem na konkrétní ustanovení zákona. Žalobce uvedl, že údaje v bloku musí být čitelné, srozumitelné a přehledné, aby se jednalo o způsobilý podklad pro záznam bodů. Z rozhodnutí musí být podle žalobce naprosto zřejmé, kde a kdy mělo ke spáchání přestupku dojít a zda se tak stalo na pozemní komunikaci. Žalobce se neztotožnil s názorem, podle kterého měl svým podpisem na blokovém rozhodnutí potvrdit souhlas s takovým způsobem projednání věci a současně souhlas se správností tohoto rozhodnutí. Žalobce nemůže odpovídat za správnost těchto rozhodnutí vydaných správním orgánem a není ani možné po něm požadovat znalost práva, aby mohl správnost rozhodnutí posoudit a na případnou nesprávnost upozornit a žádat nápravu. V takovém případě by pozbyla smyslu existence orgánů veřejné moci. K náležitostem rozhodnutí vydaných v blokovém řízení žalobce odkázal na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 8. 2014, č. j. 4 As 127/2014 – 39.

4. Dle námitek, které žalobce u jednotlivých pokutových bloků ze dne 14. 3. 2017 a 13. 3. 2017 specifikoval, požadoval, aby krajský soud posoudil, zda byla tato jednotlivá pravomocná rozhodnutí způsobilými podklady pro záznam bodů v bodovém hodnocení řidiče. Podle žalobce tato bloková rozhodnutí nejsou způsobilým podkladem pro záznam bodů do registru řidičů, neboť obsahují nesprávnou právní kvalifikaci, vyvstává pochybnost o věcné příslušnosti orgánu, jež rozhodnutí v blokovém řízení vydal, není jednoznačně seznatelné místo spáchání přestupku, není uvedena kilometráž komunikace ani vylíčené přesné místo spáchání přestupku.

5. K pokutovému bloku ze dne 14. 3. 2017 žalobce konkrétně namítá, že v kolonce „uložena za přestupek podle §“ je uveden údaj „125c/1k“. Podle žalobce tak rozhodnutí obsahuje chybnou právní kvalifikaci. Dále vyvstávají pochybnosti, zda se měl žalobce daného jednání dopustit na místě veřejně přístupném či na soukromém pozemku. Popis skutku je vymezen zcela nedostatečným vyjádřením „pásy“, což nepopisuje jakékoli porušení zákonné povinnosti řidiče. Z bloku není zřejmé místo spáchání přestupku, není uvedena kilometráž. Právní kvalifikace porušení povinnosti je podle žalobce chybně uvedena jako „§ 6/1a z. č. 361/2000 Sb.“, přičemž správná právní kvalifikace by podle žalobce měla znít „§ 6 odst. 1 písm. a) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích…“ 6. K pokutovému bloku ze dne 13. 3. 2017 žalobce konkrétně namítá, že v kolonce „uložena za přestupek podle §“ je uveden údaj „125c/1k“. Podle žalobce tak rozhodnutí obsahuje chybnou právní kvalifikaci. Dále vyvstávají pochybnosti, zda se měl žalobce daného jednání dopustit na místě veřejně přístupném či na soukromém pozemku. Popis skutku je vymezen zcela nedostatečným vyjádřením „neužil bp“, což nepopisuje jakékoli porušení zákonné povinnosti řidiče. Z bloku není zřejmé místo spáchání přestupku, není uvedena kilometráž. Právní kvalifikace porušení povinnosti je podle žalobce chybně uvedena jako „§ 6/1a z. č. 361/2000 Sb.“, přičemž správná právní kvalifikace by podle žalobce měla znít „§ 6 odst. 1 písm. a) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích…“ 7. Součástí žalobního návrhu byl návrh na přiznání odkladného účinku žalobě, o němž bylo rozhodnuto krajským soudem dne 15. 1. 2018 pod č. j. 50 A 80/2017 – 23 tak, že žalobě nebyl odkladný účinek přiznán.

8. Žalovaný ve svém vyjádření navrhl žalobu pro nedůvodnost zamítnout. Stran námitek vůči obsahu jednotlivých blokových rozhodnutí žalovaný uvedl, že neobsahují vad, pro které by byly nezpůsobilými podklady pro provedení zápisu bodů do registru řidičů. Jednotlivé bloky jsou vyplněny řádně a jsou dostatečným podkladem pro ověření oznámení o uložení pokuty v blokovém řízení a pro záznam bodů v bodovém hodnocení řidiče. K námitce, jíž bylo poukazováno na rozhodnutí správních orgánů v jiných řízení o přestupcích, žalovaný konstatoval, že tato rozhodnutí jsou pro věc nyní projednávanou irelevantní a nelze z nich vycházet. Každý případ je nutno řešit individuálně s ohledem na konkrétní okolnosti toho případu. Žalovaný se rovněž neztotožnil s tím, že by odvolací námitky z jeho strany nebyly dostatečně vypořádány, bylo konstatováno, že tyto námitky byly v odvolání formulovány pouze obecně.

9. Ze správního spisu, který si krajský soud vyžádal, vyplynuly pro nyní projednávanou věc následující rozhodné skutečnosti: Oznámením správního orgánu I. stupně ze dne 20. 3. 2017 byl žalobce vyrozuměn o dosažení 12 bodů v bodovém hodnocení, kterého dosáhl ke dni 14. 3. 2017. Zároveň byl žalobce prostřednictvím oznámení vyzván k odevzdání řidičského průkazu.

10. Dne 24. 3. 2017 obdržel správní orgán I. stupně námitky proti provedenému zápisu bodů. Žalobce prostřednictvím tohoto podání brojil vůči provedenému záznamu, kterým bylo dosaženo celkového počtu 12 bodů a dále proti všem dalším záznamům bodů žalobce v registru řidičů. Bylo navrženo doplnění dokazování o doplnění spisového materiálu o způsobilé podklady, jimiž jsou rozhodnutí, kterými žalobce měl být uznán vinným z předmětných přestupků.

11. Prvostupňový správní orgán následně shromáždil podklady v podobě pokutových bloků č. FC/20136 C 0207137, č. LR/2016 R 0023438 a č. GD/2014 D 1994650 vyžádaných od Policie ČR.

12. Dne 10. 4. 2017 byl zástupce žalobce vyzván k seznámení se s podklady před vydáním rozhodnutí.

13. Dne 20. 4. 2017 byla prvostupňovému správnímu orgánu doručena žádost žalobce o přerušení správního řízení s tím, že z jeho strany byl podán návrh na zahájení přezkumného řízení.

14. Usnesením správního orgánu I. stupně ze dne 24. 4. 2017 bylo řízení do doby vydání rozhodnutí v přezkumném řízení přerušeno.

15. V rámci přezkumného řízení došlo ke zrušení pravomocného rozhodnutí policejního orgánu ve věci přestupku, kde žalobci byla udělena bloková pokuta série GD/2014 č. D 1994650.

16. Dne 22. 6. 2017 byl žalobce opětovně seznámen s tím, že došlo k ukončení dokazování ve věci a žalobce byl vyzván k seznámení se s podklady před vydáním rozhodnutí. Přestože žalobci byly odečteny 2 body za dopravní přestupek řešený formou pokutového bloku (GD/2014 č. D 1994650), žalobce na základě ostatních přestupků dosáhl 12 bodů v bodovém hodnocení řidiče.

17. Rozhodnutím ze dne 8. 9. 2017 č.j. MUHU/23931/Br správní orgán I. stupně vyhověl námitce žalobce podané proti rozhodnutí vydaném v blokovém řízení, pokutový blok č. GD/2014 D 1994650, a 2 body z bodového hodnocení žalobce odečetl. Zbývající námitky podané proti provedení záznamu bodů v bodovém hodnocení řidiče zamítl jako nedůvodné. Z předložených blokových rozhodnutí srozumitelně vyplývá, za jaké jednání byl žalobce postižen, jakým způsobem bylo jeho jednání kvalifikováno, stejně jako další náležitosti kladené na rozhodnutí tohoto druhu. Bodový záznam byl proveden v příslušné výši, stejně jako nebylo pochybeno při odečtu bodů.

18. Proti tomuto rozhodnutí se žalobce bránil blanketním odvoláním ze dne 25. 9. 2017. V doplnění odvolání ze dne 9. 10. 2017 žalobce namítl, že správní orgán I. stupně nepřezkoumal jednotlivá bloková rozhodnutí stran jejich obsahu a čitelnosti, přičemž namítal nezpůsobilost jednotlivých bloků pro zápis bodů do evidenční karty řidiče, a to z obdobných důvodů jako v podané žalobě.

19. Napadeným rozhodnutím žalovaný zamítl odvolání žalobce a rozhodnutí správního orgánu I. stupně potvrdil. Žalovaný v mezích vznesených námitek přezkoumal napadená bloková rozhodnutí a dospěl k závěru, že nevykazují žalobcem namítaných vad. Žalovaný tyto bloky posoudil jako srozumitelně a řádně vyplněné v přiměřeném rozsahu pro tento druh rozhodnutí. Žalobcem poukazovaná rozhodnutí správních orgánů ani Nejvyššího správního soudu na projednávanou věc aplikovat nelze, neboť každé řízení je individuální a je nutno jej posuzovat v kontextu konkrétních podkladů vztahujících se k tomuto řízení. Námitky vznesené proti jednotlivým pokutovým blokům jsou obecné a některé skutečnosti uváděné žalobcem neodpovídají údajům uvedeným na konkrétních pokutových blocích. Pokutové bloky jsou řádně vyplněné, čitelné a dostatečně srozumitelné, místo a datum přestupku jsou v něm dostatečně specifikovány.

20. Ve správním spise je založena kopie pokutového bloku série JL/2015, číslo bloku L 0416891, ze dne 14. 3 2017. V kolonce „přestupkové jednání – doba, místo a popis“ je uvedeno následující: „Dne 14. 3. 2017 v 17.10 hod, Mariánské nám., Černovice, RZ x, řidič nebyl za jízdy připoután bezp. Pásem, § 6/1a z. č. 361/2000 Sb.“. Pokuta byla žalobci uložena podle § „125c/1k zák. č. 361/2000 Sb., ve znění p. p.“ ve výši 200 Kč. Žalobce identifikovaný místem pobytu a rodným číslem podle občanského průkazu a řidičského průkazu tento blok podepsal.

21. Ve spise je dále založena kopie pokutového bloku série LR/2016, č. R 0023438, ze dne 13. 3 2017. V kolonce „přestupkové jednání – doba, místo a popis“ je uvedeno následující: „Dne 13. 3. 2017 v 16.35 hod., Humpolec, Lužická 1334, § 6/1a z. č. 361/2000 Sb., jízda bez pásů, HBJ 1585“. Pokuta byla žalobci uložena podle § „125c/1k zák. č. 361/2000 Sb., ve znění p. p.“ ve výši 100 Kč. Žalobce identifikovaný místem pobytu a rodným číslem podle řidičského průkazu tento blok podepsal.

22. Ve spise je dále založena kopie pokutového bloku série FC/2013, č. C 0207137, ze dne 23. 2. 2015. V kolonce „přestupkové jednání – doba, místo a popis“ je uvedeno následující: „Dne 23. 2. 2015 v 10.40 hod., ul. Táborská jako řidič OA x nebyl za jízdy připoután bezpečnostním pásem, porušil ust. § 6/1a zák. č. 361/2000 Sb.“. Pokuta byla žalobci uložena podle § „125c/1k zák. č. 361/2000 Sb., ve znění p. p.“ ve výši 200 Kč. Žalobce identifikovaný místem pobytu a rodným číslem podle řidičského průkazu tento blok podepsal.

23. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů, vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „s. ř. s.“). Krajský soud rozhodl ve věci bez jednání, neboť pro to byly splněny podmínky podle § 51 odst. 1 s. ř. s.

24. Žaloba není důvodná.

25. Žalobce v podané žalobě napadá bloková rozhodnutí ze dne 13. 3. 2017 a 14. 3. 2017, která považuje za nezpůsobilá pro záznam bodů v evidenční kartě řidiče.

26. Žalobce v prvé řadě zpochybnil postup žalovaného, který označil za nesprávný, neboť podle jeho názoru se žalovaný nezabýval jednotlivými podklady rozhodnými pro záznam bodů do registru řidičů. V rámci odvolacího řízení bylo podle žalobce povinností žalovaného zabývat se jednotlivými rozhodnutími vydanými v blokových řízeních. Pokud tak žalovaný nečinil, porušil zásadu legitimního očekávání účastníka správního řízení. V souvislosti s tím žalobce odkazoval na rozhodnutí vydaná Krajským úřadem Moravskoslezského kraje, který se jednotlivými rozhodnutími v blokovém řízení zabýval a vyslovil závěr, že tyto podklady jsou nezpůsobilými pro učinění záznamu bodů v registru řidičů.

27. Při posuzování důvodnosti této námitky krajský soud vycházel z ustálené judikatury správních soudů, z níž vyplývá, že na jedné straně je třeba rozlišovat řízení o jednotlivých přestupcích (ať už v podobě blokového či standardního řízení o přestupku) podle zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o přestupcích“), a na straně druhé řízení o námitkách proti záznamu bodů v registru řidičů podle zákona o silničním provozu. Obě tato řízení jsou odlišná, a to z důvodu rozdílného předmětu řízení.

28. Podle § 123b odst. 2 zákona o silničním provozu provede záznam v registru řidičů příslušný obecní úřad obce s rozšířenou působností ke dni uložení pokuty za přestupek v blokovém řízení nebo ke dni nabytí právní moci rozhodnutí o uložení sankce za přestupek, rozhodnutí o uložení sankce za jednání vojáka označené za přestupek ve zvláštním právním předpise, rozhodnutí o uložení kázeňského trestu za jednání mající znaky přestupku anebo rozhodnutí, kterým se ukládá trest za trestný čin, nebo ke dni nabytí právní moci rozhodnutí o podmíněném odložení podání návrhu na potrestání anebo podmíněném zastavení trestního stíhání. Nejpozději však do 5 pracovních dnů ode dne, kdy mu bylo doručeno (a) oznámení o uložení pokuty za přestupek v blokovém řízení, (b) rozhodnutí o uložení sankce za přestupek, rozhodnutí o uložení sankce za jednání vojáka označené za přestupek ve zvláštním právním předpise anebo rozhodnutí o uložení kázeňského trestu za jednání mající znaky přestupku, nebo (c) rozhodnutí, kterým byl uložen trest za trestný čin, (d) rozhodnutí o podmíněném odložení podání návrhu na potrestání nebo podmíněném zastavení trestního stíhání.

29. Předmětem řízení o jednotlivých přestupcích proti bezpečnosti silničního provozu je, zda se skutečně stal skutek definovaný zákonem o přestupcích či jiným právním předpisem, zda byly naplněny znaky přestupku a zda byl řidič obviněný z jeho spáchání skutečně jeho pachatelem, případně i další okolnosti související s naplněním skutkové podstaty přestupku. Oproti tomu předmětem řízení o námitkách proti provedení záznamu bodů v registru řidičů je posouzení, zda byly záznamy bodů v registru řidičů provedeny v souladu se zákonem, tj. ve správné výši a na základě způsobilého podkladu.

30. Lze konstatovat, že v řízení o námitkách proti provedení záznamu bodů je zkoumáno, zda podkladem pro záznam bylo pravomocné rozhodnutí, zda počet zaznamenaných bodů odpovídá spáchanému přestupku a jiné obdobné skutečnosti. Ke stejnému závěru dospěl i Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 6. 8. 2009, č. j. 9 As 96/2008 – 44 (citovaná rozhodnutí Nejvyššího správního soudu jsou dostupná z www.nssoud.cz). Nutno zdůraznit, že správní orgán v řízení o námitkách nepřezkoumává správnost a zákonnost aktů orgánů veřejné moci, podle nichž byl záznam proveden, neboť na tyto akty je třeba nahlížet jako na správné a zákonné, a to až do okamžiku, než je příslušný orgán veřejné moci zákonem předvídaným postupem prohlásí za nezákonné a případně je zruší (zásada presumpce správnosti aktů orgánů veřejné moci). Správní orgán v námitkovém řízení nezjišťuje ani zavinění pachatele přestupku.

31. Podklady, z nichž správní orgán I. stupně vycházel, byly podrobně popsány v odůvodnění rozhodnutí, což považuje krajský soud za zcela dostačující. Při přezkoumání námitek žalobce proti záznamu bodů v registru řidičů vycházel správní orgán I. stupně a potažmo žalovaný z jednotlivých rozhodnutí, které žalobce napadl. Správní orgán I. stupně dospěl k závěru, že je nutno vyhovět námitce žalobce směřující proti záznamu bodů, který byl proveden na podkladě pokutového bloku série GD/2014 č. D 1994650, neboť pravomocné rozhodnutí policejního orgánu v této věci bylo v rámci přezkumného řízení zrušeno s tím, že věc bude opětovně projednána v blokovém řízení. Předmětný pokutový blok byl ke dni vydání prvostupňového rozhodnutí nepravomocný. Z tohoto důvodu byly žalobci odečteny 2 body v evidenční kartě řidiče. Zbývající rozhodnutí byla shledána způsobilými k záznamu bodů do registru řidičů, když byla opatřena všemi formálními náležitostmi a zákonem předepsanými údaji. I přes odečet uvedených 2 bodů žalobce dosáhl celkového počtu 12 bodů.

32. Správní orgán I. stupně v rozhodnutí ze dne 8. 9. 2017, stejně jako žalovaný v napadeném rozhodnutí, stručně shrnul, co je uvedeno v pokutových blocích a kolik bodů bylo za jaké jednání přiděleno a následně vypořádal jednotlivé námitky, které žalobce v průběhu řízení vznesl. Žalovaný dospěl k závěru, že správní orgán I. stupně provedl záznamy v registru řidičů v souladu s § 123b odst. 2 zákona o silničním provozu. Žalovaný dále konstatoval, že jednotlivé specifikované údaje obsažené v těchto blocích splňují požadavek dostatečné individualizace skutku, ze všech těchto údajů je dostatečně zřejmé, o jaké porušení zákonného ustanovení žalobcem se jednalo a kdy a na jakém místě k němu došlo. Z obsahu napadeného rozhodnutí je zřejmé, že se žalovaný jednotlivými podklady pro záznam bodů do registru řidičů zabýval dostatečně důkladně a podrobně.

33. Co se týče rozhodovací praxe jiných správních orgánů (viz žalobcem poukazovaná rozhodnutí Krajského úřadu Moravskoslezského a Jihočeského kraje) žalovaný na straně 5. napadeného rozhodnutí uvedl, že správní orgány nejsou vázány rozhodnutími jiných správních orgánů, neboť každé správní řízení je individuální a je nutné vždy vycházet z konkrétních podkladů pro vydání rozhodnutí. S tímto hodnocením se krajský soud ztotožňuje. Jednotná správní praxe je jistě žádoucí, ovšem v daném případě skutečně odkazovaná rozhodnutí Moravskoslezského kraje na věc nemohla dopadat pro zjevné skutkové odlišnosti. Krajský soud stejně jako žalovaný konstatuje, že jednotlivé případy je vždy nutno hodnotit s ohledem na konkrétní skutkové okolnosti vycházející z konkrétních podkladů vztahujících se k individuálním případům. Nelze tudíž činit paušální závěry ve vztahu ke všem podkladům rozhodnutí.

34. Krajský soud se ztotožnil se závěry žalovaného o tom, že v konkrétní záležitosti měl správní orgán I. stupně k dispozici všechny potřebné podklady splňující zákonem stanovené požadavky. Nesrozumitelnost a nejednoznačnost údajů uvedených na pokutových blocích nebyla správními orgány ani krajským soudem shledána, jak bude popsáno níže.

35. Správní orgány se řádným a dostatečným způsobem zabývaly způsobilostí jednotlivých rozhodnutí, které sloužily jako podklad pro záznam bodů do registru řidičů. Postupovaly v souladu s judikaturou Nejvyššího správního soudu (viz rozsudek ze dne 24. 8. 2010 č. j. 5 As 39/2010 – 76), neboť si vyžádaly příslušné pokutové bloky prokazující, že přestupky žalobce byly projednány v souladu se zákonem v blokovém řízení. Tyto pokutové bloky každý zvlášť podrobně vyhodnotily, co do jejich způsobilosti být zákonem stanoveným podkladem pro záznam do registru řidičů a současně zhodnotily správnost počtu zaznamenaných bodů. Správní orgány si ověřily, že řízení o skutcích projednávaných v blokovém řízení, byla pravomocně ukončena a pokutové bloky byly řádně a úplně vyplněny. Žalobce v předmětných blokových řízeních pokutové bloky vždy převzal a potvrdil je svým podpisem, což ostatně v žalobě ani nezpochybňuje.

36. Krajský soud proto uzavřel, že námitka žalobce, že se žalovaný dostatečně nezabýval jednotlivými podklady rozhodnými pro záznam bodů do registru řidičů, a to jejich kvalitou a zákonem požadovanými náležitostmi, nebyla shledána důvodnou.

37. Krajský soud dále posuzoval důvodnost námitky, podle níž jednotlivé podklady nejsou způsobilé pro záznam bodů do registru řidičů. Žalobce namítal, že nezpůsobilost těchto podkladů spatřuje v tom, že užitý formát popisu přestupku kupříkladu „neužil bezpečnostní pásy, nepřipoután bezp. pásem, nepřipoután BP, pásy aj.“, není dostatečným specifikováním přestupku. Z pokutových bloků podle žalobce dále není zřejmé, kdy a kde k přestupku došlo. Další žalobcovou námitkou je, že informace v pokutových blocích nejsou čitelné a nejsou z nich tudíž zřejmé okolnosti přestupku.

38. Ani tuto námitku krajský soud nehodnotí jako důvodnou. Z toho, co bylo uvedeno výše, je zřejmé, že správní orgány obou stupňů shledaly podklady pro zápis bodů žalobce do registru řidičů jako způsobilé. To dovozovaly jednak ze splněných náležitostí těchto podkladů, které zcela korespondují se zákonnými požadavky, a rovněž z výše bodů, která byla žalobci připsána v souladu se zákonem. Smyslem a účelem bodového systému podle zákona o silničním provozu je hodnocení nebezpečnosti spáchaného přestupku nebo trestného činu proti bezpečnosti provozu na pozemních komunikacích.

39. Správní orgány v řízení o námitkách proti provedenému záznamu bodů v registru řidičů nemohou přezkoumávat správnost a zákonnost aktů orgánů veřejné moci, na základě kterých byl záznam proveden. Na tyto akty je třeba pohlížet jako na správné a zákonné, jak bylo již výše uvedeno a vyplývá to i z judikatury Nejvyššího správního soudu (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 8. 2009, č. j. 9 As 96/2008 – 24). Tento závěr vyplývá i ze samotné dikce § 57 odst. 3 správního řádu, který upravuje případy, kdy je správní orgán vázán při hodnocení předběžné otázky rozhodnutím jiného, příslušného správního orgánu (v posuzované věci pravomocným rozhodnutím o odpovědnosti žalobce za přestupek).

40. Pokud tedy nyní zastává žalobce názor, že z uvedených podkladů, čili rozhodnutí o přestupcích, není zřejmé, jakého přestupkového jednání se měl dopustit, kdy a kde se tak stalo, tj. zpochybňuje-li svou odpovědnost za přestupek, pak měl tyto skutkové námitky uplatnit již při projednání přestupku a měl trvat na projednání věci ve správním řízení. Pokud by takové námitky užil a nesouhlasil s projednáním přestupků v blokovém řízení, mohl tyto námitky uplatnit v řízení před správním orgánem. Žalobce však, jak vyplývá z písemností založených ve spise, s popisem jednotlivých skutků, jakož i s uvedením místa a času, kdy k jeho jednání došlo, souhlasil, resp. neměl výhrady, neboť přistoupil na možnost jejich projednání v blokovém řízení. Pokuty za přestupková jednání, která mu byla kladena za vinu, uhradil a pokutové bloky podepsal, aniž by rozporoval některé údaje, které v nich byly uvedeny. Žalobce nenamítal zkratkovité popisy jednotlivých skutků, uvedení místa a času, kdy k jednání došlo či nečitelnost a nesrozumitelnost údajů v blocích uvedených. K uplatnění takových námitek není ani zapotřebí znalost práva. Žalobce přistoupil na projednání jeho přestupků v blokovém řízení, pokutové bloky stvrdil svým podpisem a akceptoval tak výši uložené pokuty i údaje v nich uvedené.

41. Krajský soud k tomu odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 12. 2013, č. j. 6 As 67/2013 – 16, z něhož se podává, že „udělením souhlasu s projednáním skutků v blokovém řízení, jehož udělení žalobce nezpochybňuje, v souladu se zásadou vigilantibus iura žalobce převzal odpovědnost za skutečnost, že údaje uvedené na příslušných pokutových blocích souhlasí se zjištěným skutkovým stavem, že tento skutkový stav byl zjištěn úplně a zejména, že zjištěnému skutkovému stavu odpovídá právní kvalifikace přestupkového jednání, za které byla žalobci udělena pokuta v blokovém řízení a uvedena na pokutových blocích.“ 42. Z uvedeného plyne, že přestupce již nemá možnost dále rozporovat údaje o skutkovém stavu obsažené na pokutových blocích a stejně tak ani právní kvalifikaci svého jednání na těchto blocích uvedenou. Nejvyšší správní soud jednoznačně uzavřel, že svým podpisem a úhradou uložené pokuty přestupce stvrzuje správnost těchto údajů a vzdává se současně možnosti přezkumu postupu orgánů veřejné moci ve věci jeho přestupku. Námitkami proti rozhodnutí o záznamu bodů do registru řidičů přestupce může rozporovat, zda existuje způsobilý podklad pro záznam bodů do registru a zda vlastně existuje pravomocné rozhodnutí, na jehož základě mu mohou být připsány body. V žádném případě však nemůže rozporovat to, zda se skutek skutečně stal a zda byla naplněna skutková podstata přestupku. V daném případě krajský soud shodně se správními orgány obou stupňů a na základě podkladů založených ve spise uzavřel, že body byly žalobci připsány v souladu s pravomocnými rozhodnutími vydanými v blokovém řízení.

43. Krajský soud neshledal důvodnou ani námitku týkající se nečitelnosti či nesrozumitelnosti údajů uvedených na pokutových blocích z důvodu zkratkovitosti či strohosti tam uvedených údajů.

44. Obsahové náležitosti pokutového bloku vyplývají zejména z povahy blokového řízení, tak jak jsou upraveny v zákoně o přestupcích, zejména v § 84 a v § 85. Podle § 85 odst. 4 zákona o přestupcích jsou pověřené osoby povinny prokázat, že jsou oprávněny ukládat a vybírat pokuty v blokovém řízení. Na pokutových blocích vyznačí komu, kdy a za jaký přestupek byla pokuta v blokovém řízení uložena. K obsahovým náležitostem pokutového bloku se vyjádřil rovněž Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí ze dne 12. 4. 2001, sp. zn. 21 Cdo 776/2000, podle kterého „rozhodnutí vydané v blokovém řízení (pokuta uložená v blokovém řízení) musí, aby se jednalo o vykonatelné správní rozhodnutí (rozhodnutí orgánu státní správy nebo samosprávy), obsahovat náležitosti, které jsou uvedeny v ustanovení § 85 odst. 4 větě druhé zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích (ve znění pozdějších předpisů), a další údaje, jak vyplývají z použití bloku k ukládání pokut, vydaného podle ustanovení § 85 odst. 1 tohoto zákona.“ Nejvyšší správní soud judikoval, že povinnost správního orgánu vyžádat si pokutové bloky, pokud oznámení o přestupku obsahuje veškeré náležitosti, přichází až v případě konkrétního tvrzení žalobce, na jehož základě mohou vyvstat důvodné pochybnosti o správnosti provedeného záznamu v registru řidičů (srov. rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 1. 2012, č. j. 3 As 19/2011 - 74).

45. Ke zkratkám, které byly orgánem veřejné moci použity, se ve své judikatuře opakovaně vyjádřil Nejvyšší správní soud kupříkladu v rozsudku ze dne 4. 9. 2012, č. j. 7 As 94/2012 - 20, kde uvedl, že „…ne vždy je totiž následkem formálních či obsahových nedostatků pokutového bloku jeho nezpůsobilost být podkladem pro zápis bodů do registru. V každém konkrétním případě je třeba posuzovat, zda takové pochybení může mít dopad na způsobilost pokutového bloku být podkladem pro zápis bodů. Za pravomocný, a tedy ani za způsobilý být podkladem pro zápis bodů do registru, nelze např. považovat pokutový blok, na kterém chybí podpis přestupce (viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 9. 2011, č. j. 8 As 69/2011 - 40). Okamžik podpisu pokutového bloku obviněným z přestupku je totiž zároveň okamžikem vydání rozhodnutí v blokovém řízení a okamžikem nabytí právní moci tohoto rozhodnutí. Teprve tímto podpisem stvrzuje obviněný svůj souhlas se spolehlivým zjištěním z přestupku a s jeho projednáním v blokovém řízení. Jednoznačně tak potvrzuje naplnění podmínek blokového řízení stanovených v ustanovení § 84 zákona o přestupcích (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 12. 2010, č. j. 8 As 68/2010 - 81). Naopak na způsobilost pokutového bloku jako podkladového rozhodnutí pro zápis bodů do registru nebude mít zpravidla vliv chybějící uvedení funkce nebo služebního čísla oprávněné osoby.” 46. Lze konstatovat, že s ohledem na specifika blokového řízení lze přijmout i strohé a zkratkovité formulace, pokud z nich je srozumitelné a zřejmé, komu a za jaký přestupek byla pokuta v blokovém řízení uložena. Jednání konkrétní osoby musí být popsáno natolik jednoznačně a určitě, že nebude zaměnitelné s jiným jednáním. Stane-li se tak pomocí zkratkovitých formulací, jsou-li v kontextu dalších údajů srozumitelné, na způsobilosti bloku být podkladem pro zápis bodů to nic nemění. Ke zpochybnění způsobilosti pokutového bloku jako podkladu pro záznam bodů do registru dojde jedině tehdy, nebude-li na pokutovém bloku přestupek jako konkrétní, individualizované jednání vůbec vymezen. Krajský soud rovněž poukazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 8. 2014, č. j. 4 As 127/2014 - 39, podle něhož „v určitých případech se proto lze spokojit i s pouhým uvedením odkazu na ustanovení zákona o silničním provozu a zákona o přestupcích, který stanoví porušenou povinnost.“ 47. Ve vztahu ke konkrétním blokům, které se týkají přestupkového jednání žalobce a které jsou založeny ve správním spise, krajský soud uvádí, že je oproti žalobcově žalobní argumentaci naopak považuje za dostatečně vyplněné, prosté nesrozumitelných či nejasných zkratek, s přesným uvedením místa, času a popisu jednání žalobce nejen slovy, ale i s uvedením správného vymezení porušení právní povinnosti a s ní související skutkové podstaty přestupku.

48. Žalobce k rozporovaným blokům namítl, že obsahují nesrozumitelné odkazy na právní předpisy, což žalobce považoval za chybnou právní kvalifikaci. Jednotlivé bloky obsahují odkazy na jednotlivá ustanovení zákona ve zjednodušené podobě tak, jak žalobce uvádí, nicméně ze struktury zápisu je nepochybně zřejmé, o který paragraf, odstavec, písmeno, případně bod zákonného ustanovení se jedná, neboť tyto zápisy kopírují strukturu řazení jednotlivých norem v zákoně. Z obsahu žaloby samotné se nadto podává, že žalobce této struktuře porozuměl, neboť byl schopen vedle podle něho nesprávné formy zápisu uvést na konkrétních příkladech, jak by měl zápis podle jeho názoru správně vypadat.

49. V případě bloku ze dne 13. 3. 2017 je zřejmé, co bylo žalobci kladeno za vinu, kdy se žalobce měl jednání, které mu bylo kladeno za vinu, dopustit, kde se ho měl dopustit a jaká byla právní kvalifikace ze strany policejního orgánu. Zcela konkrétním a nezaměnitelným způsobem je tak určeno, že žalobce jako řidič dne 13. 3. 2017 v 16.35 hod. v ul. Lužická 1334, Humpolec nebyl v uvedený den na uvedeném místě připoután bezpečnostním pásem. Samotné skutkové jednání žalobce není v bloku uvedeno ve tvaru, jak uvádí žalobce v žalobě („neužil BP“). Skutkové jednání je naopak vymezeno podrobně a popsáno zcela v souladu s právní kvalifikací přestupku. Uvedené formulace jsou naprosto srozumitelné a přesné. Přesně je vymezeno i místo a čas spáchání přestupku, osoba přestupce a jeho podpis pod blokem. Pokud jde o místo spáchání přestupku, tak je zde uvedena obec i název ulice s číslem popisným, což s ohledem na povahu projednaného přestupku shledává krajský soud za dostatečné. Spolu s uvedením času je popsaný skutek jedinečným a odlišitelným způsobem popsán. Tvrzení žalobce o způsobu vymezení skutku „neužil BP“ není pravdivé, neboť v bloku je uvedeno „jízda bez pásů“. Stejně tak citace ustanovené zákona ve formě ve formě „§ 6/1a z. č. 361/2000 Sb.“ je naprosto pochopitelná a uvedená ve formě přípustné zkratky, která nevzbuzuje žádné pochybnosti o povinnosti, kterou měl žalobce porušit. Stejně tak skutková podstata přestupku vymezená jako „§ 125c 1/k“ je zcela srozumitelně vymezena.

50. K obdobným závěrům dospěl krajský soud i ve vztahu k bloku ze dne 14. 3. 2017. Je zřejmé, co bylo žalobci kladeno za vinu, kdy se žalobce měl jednání, které mu bylo kladeno za vinu, dopustit, kde se ho měl dopustit a jaká byla právní kvalifikace ze strany policejního orgánu. Popis jednání žalobce v podobě „řidič nebyl za jízdy připoután bezp. pásem“ považuje krajský soud v kontextu § 6 odst. 1 písm. a) zákona o silničním provozu za dostatečný, neboť je tak zcela zřejmé, že žalobce jako řidič vozidla jel bez připoutání bezpečnostním pásem, jelikož uvedené ustanovení upravuje povinnosti řidiče vozidla, nikoli např. spolujezdců. Žalobce uvádí, že popis skutku je zde pouze ve formátu „pásy“, což s ohledem na uvedené je nutné jako nepravdivé odmítnout. Dále je uvedeno, kde se žalobce měl tohoto jednání dopustit – v Černovicích při jízdě po Mariánském náměstí, což krajský soud ve spojení s časovým údajem 14. 3. 2017 v 17.10 hod. považuje za dostatečné určité. Co se týče zkratkového uvedení příslušných právních předpisů, odkazuje krajský soud na své závěry uvedené již u prvního hodnoceného bloku.

51. Pokud jde o námitku, že není zřejmé, zda k jednání žalobce došlo na místě veřejné komunikace nebo na soukromém pozemku a s tím související námitku věcné nepříslušnosti, tak zde se jedná o námitku týkající se samotného přestupkového jednání a naplnění znaků skutkové podstaty přestupku, kterou nelze v rámci řízení o námitkách proti záznamu bodů v registru řidičů přezkoumat.

52. S ohledem na shora uvedené dospěl krajský soud k závěru, že obě rozhodnutí vydaná v blokových řízeních, která jsou žalobcem zpochybněna v žalobě, a to ze dne 14. 3. 2017 a 13. 3. 2017, představují podklad způsobilý pro zápis bodů do registru řidičů. Tyto podklady obsahují zákonem stanovené náležitosti, je z nich zcela zřejmé kdy, na jakém místě a jakým jednáním se žalobce přestupku dopustil. Všechny bloky jsou vyplněny čitelně a srozumitelně, osoba přestupce je přesně identifikována, spáchaná přestupková jednání jsou popsána byť stručným, ale jednoznačným a individualizovaným způsobem, a to jak uvedením skutkových okolností, tak odkazem na související zákonná ustanovení.

53. Na základě shora uvedeného dospěl krajský soud k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

54. O náhradě nákladů řízení rozhodl krajský soud podle § 60 odst. 1, věty první s. ř. s. Žalobce neměl v řízení úspěch, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Pokud jde o procesně úspěšného žalovaného, v jeho případě nebylo prokázáno, že by mu v souvislosti s tímto řízením nad rámec běžné úřední činnosti vznikly nezbytné náklady důvodně vynaložené v řízení před soudem. Krajský soud proto v jeho případě rozhodl tak, že se žalovanému náhrada nákladů řízení nepřiznává. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. České Budějovice 3. května 2018 JUDr. Věra Balejová v. r. předsedkyně senátu