50 A 80/2018

Rubrum

č. j. 50A 80/2018 - 41 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Věry Balejové a soudců JUDr. Michala Hájka, Ph.D., a Mgr. Heleny Nutilové ve věci žalobkyně: nezl. X, narozené dne X adresa pro ubytování v České republice: X státní příslušnost Vietnamská socialistická republika zastoupené Mgr. Markem Sedlákem advokátem se sídlem Příkop 8, Brno proti žalovanému: Ministerstvo zahraničních věcí sídlem Loretánské náměstí 5, Praha 1 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 18. 9. 2018, čj. 130868-3/2018-OPL takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Shodu s prvopisem potvrzuje B. S. - 2 - 50A 80/2018

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Shora označeným rozhodnutím žalovaný podle § 152 odst. 6 písm. b) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) zamítl rozklad žalobkyně a potvrdil rozhodnutí Velvyslanectví České republiky v Hanoji (dále též „zastupitelský úřad“) ze dne 17. 7. 2018, čj. 2671/2018-HANOKO-3, kterým byla zamítnuta žádost žalobkyně o upuštění od osobního podání žádosti o vydání povolení k pobytu za účelem sloučení rodiny a zastaveno řízení o této žádosti dle § 169d odst. 3 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“).

II. Shrnutí žaloby, vyjádření žalovaného, repliky žalobkyně a dupliky žalovaného

2. Proti v záhlaví uvedenému rozhodnutí podala žalobkyně včasnou správní žalobu ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích (dále jen „krajský soud“).

3. Žalobkyně v první řadě odkazovala na nové pojetí § 169d odst. 3 zákona o pobytu cizinců, kdy od účinnosti novely cizinci nemusí využívat „kreativní“ způsoby k podání pobytové žádosti, pokud z důvodů na straně zastupitelského úřadu nemohou podat žádost osobně. K tomu žalobkyně odkázala mj. na rozsudek rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 5. 2017, čj. 10 Azs 153/2016-52, č. 3601/2017 Sb. NSS. Žalobkyně využila jediný možný zákonný postup k zahájení správního řízení, přičemž doložila důvody pro upuštění od osobního podání žádosti.

4. Žalobkyně s odkazem na judikaturu Nejvyššího správního soudu (již citovaný rozsudek rozšířeného senátu čj. 10 Azs 153/2016-52 a rozsudek ze dne 30. 5. 2017, čj. 7 Azs 227/2016-36, č. 3603/2017 Sb. NSS), připomněla právo na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 Listiny základních práv a svobod. Za řádně podané je nutno považovat i žádosti, které nebyly podány osobně, a to do té doby, než se na zastupitelském úřadě v Hanoji změní podmínky pro podávání žádostí.

5. Žalobkyně dále namítala, že žalovaný na argumentaci žalobkyně uvedenou v žádosti ani v rozkladu přezkoumatelným způsobem nereagoval. V napadeném rozhodnutí se vůbec nezabýval podstatou problému spočívajícího v tom, že zastupitelský úřad provozuje objednávací systém nezaručující žadatelům sjednání termínu. K tomu žalobkyně poukázala na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 5. 2011, čj. 9 Aps 6/2010-106, č. 2387/2011 Sb. NSS. Současná právní úprava nevylučuje, aby důvodem prominutí osobního podání pobytové žádosti byly překážky na straně zastupitelského úřadu. Zastupitelský úřad žalobkyni na základě e-mailové komunikace neposkytl žádný termín schůzky, oficiální způsob sjednávání termínů nemá zastupitelský úřad pod kontrolou a sám dokonce ruší již sjednané termíny. Objednávací systém je zcela nepředvídatelný, žalobkyni hrozí, že se jí nikdy nepodaří podat žádost osobně. Nejvyšší správní soud k tomu judikoval, že ve vztahu k institutu upuštění od povinnosti osobního podání žádosti jde o otázku práva na spravedlivý proces, nikoliv práva na kladné rozhodnutí (viz shora citovaný rozsudek Nejvyššího správního soudu čj. 9 Aps 6/2010-106). Shodu s prvopisem potvrzuje B. S. - 3 - 50A 80/2018 6. Postup zastupitelského úřadu je dle žalobkyně v rozporu se směrnicí ze dne 22. 9. 2003, č. 86/2003/EC, o právu na sloučení rodiny, která se na žádosti občanů Vietnamu o dlouhodobý či trvalý pobyt vztahuje. Není přípustné, aby státy regulovaly počet žádostí podaných za účelem sloučení rodiny (viz čl. 8 směrnice o právu na sloučení rodiny). Tato směrnice dle žalobkyně zaručuje sloučení rodiny na území České republiky za situace, že splní procesní a hmotněprávní podmínky stanovené směrnicí. Nelze podmiňovat zahájení řízení v daném případě tím, že žádost osobně podá žadatel v rámci sjednaného termínu. Česká vnitrostátní úprava je v rozporu se směrnicí i s unijní úpravou jako celkem.

7. Žalobkyně rovněž namítla, že pokud má cizinec povinnost sjednat si termín k osobnímu podání žádosti, je zastupitelský úřad povinen mu takový termín poskytnout. Není-li zastupitelský úřad schopen provozovat objednávací systém, který každému žadateli sjednání termínu zaručí, musí od osobního podání žádosti upustit.

8. Ze všech uvedených důvodů žalobkyně navrhla žalobou napadené rozhodnutí zrušit a věc žalovanému vrátit k dalšímu řízení.

9. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě navrhl žalobu jako nedůvodnou zamítnout.

10. Žalovaný je přesvědčen, že v projednávané věci se nejedná o překážku na straně zastupitelského úřadu, která by odůvodňovala vyhovění žádosti o upuštění od osobní přítomnosti žadatele. Vnější zásah do webových stránek nezpůsobuje nefunkčnost e- mailového objednávání termínů. Žalobkyní zmíněná směrnice nepředstavuje úplnou harmonizaci procesních pravidel, smluvní stát je oprávněn upřesnit konkrétní podmínky podání žádosti, stejně tak i stanovit povinnost osobní přítomnosti na pohovoru. Rovněž nelze srovnávat úpravu obsaženou ve směrnici s úpravou ve Vízovém kodexu, který je přímo použitelným předpisem. Žalovaný neshledal ani nesoulad s právem na spravedlivý proces. Účelem sjednávání si termínu pohovoru je zajistit, aby zastupitelské úřady v destinacích s vysokým počtem žadatelů o pobytové tituly byly schopny zorganizovat výkon vízové agendy.

11. Ve své replice ze dne 19. 12. 2018 žalobkyně navrhla v reakci na vyjádření žalovaného vyžádání celkového počtu přijatých e-mailů ke každému zveřejněnému alfanumerickému kódu žalovaného (z podání však není patrno, že by tuto informaci požadovala provést coby důkazní prostředek).

12. Žalovaný v duplice ze dne 9. 7. 2019 uvedl, že posuzovaná věc se týká pouze omezeného časového úseku (dne 31. 5. 2018), přičemž poukázala na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 2. 2019, čj. 9 Azs 440/2018-44, jehož závěry považuje za aplikovatelné i v nyní projednávaném případě.

III. Obsah správního spisu

13. Ze správního spisu vyplynuly pro projednávanou věc následující podstatné skutečnosti.

14. Dne 12. 6. 2018 požádala žalobkyně o upuštění od osobního podání pobytové žádosti dle § 169d odst. 3 zákona o pobytu cizinců. Za účel pobytu žalobkyně označila soužití rodiny. Žádost o upuštění od osobního podání pobytové žádosti žalobkyně odůvodnila nemožností sjednat si termín k osobnímu podání své žádosti v souladu s postupem zveřejněným na úřední desce zastupitelského úřadu. Zastupitelský úřad v Hanoji žalobkyni neposkytnul termín schůzky, ačkoli bez sjednání termínu nemá žalobkyně možnost svoji žádost osobně podat. Takový postup označila žalobkyně za nezákonný. Sám zastupitelský Shodu s prvopisem potvrzuje B. S. - 4 - 50A 80/2018 úřad nemá objednací systém pod kontrolou a porušuje vlastní nastavená pravidla, když zveřejnil dva alfanumerické kódy pro objednávání v jeden den. Nelze tedy ani v budoucnosti očekávat funkčnost tohoto systému.

15. Zastupitelský úřad následně usnesením ze dne 17. 7. 2018, čj. 2671/2018-HANOKO-3, žádost o upuštění od povinnosti osobního podání pobytové žádosti zamítl a v přímé souvislosti s tím řízení o podané žádosti podle § 169d odst. 3 zákona o pobytu cizinců zastavil. V odůvodnění prvostupňového rozhodnutí zastupitelský úřad uvedl, že žádosti nemohl vyhovět. Správní orgán prvního stupně poukázal na skutečnost, že zákon stanovuje žadatelům povinnost sjednat si předem termín k osobnímu podání žádosti a zastupitelskému úřadu přiznává pravomoc stanovit způsob, jakým umožní žadatelům žádost o pobytový titul podat. Na úřední desce zastupitelský úřad zveřejnil povinnost sjednat si termín žádosti o povolení k pobytu za účelem sloučení rodiny na e - mailové adrese zastupitelského úřadu. Zastupitelský úřad je přitom oprávněn od osobního podání žádosti upustit, ale pouze při doložení relevantních důvodů, což žalobkyně neučinila. Žádost tedy lze podat postupem souladným se zákonem, tj. po registraci k jejímu osobnímu podání, jinak je žádost nepřijatelná. Skutečnost, že dne 31. 5. 2018 byly vydány dva alfanumerické kódy, souvisí s podezřením, že první objednání bylo manipulováno cizím subjektem, pročež muselo být zrušeno. O této skutečnosti byli všichni žadatelé informováni a současně zastupitelský úřad vydal termín nový. Skutečnost, že ani během druhé registrace žalobkyně nezískala volný termín k osobnímu podání žádosti a obdržela automatickou odpověď o naplnění kapacity zastupitelského úřadu, nemůže být sama o sobě důvodem k upuštění od povinnosti osobního podání žádosti. Žalobčino tvrzení o nefunkčnosti systému je nepravdivé a nepodložené.

16. Rozhodnutí správního orgánu prvního stupně žalobkyně napadla dne 24. 7. 2018 rozkladem, o němž žalovaný žalobou napadeným rozhodnutím ze dne 18. 9. 2018, čj. 130868-3/2018-OPL, rozhodl tak, že rozklad dle § 152 odst. 6 písm. b) správního řádu zamítl a rozhodnutí správního orgánu prvního stupně potvrdil. V napadeném rozhodnutí žalovaný konstatoval, že zrušení objednávacích termínů pro osobní podání žádosti o pobytové povolení nemůže představovat důvod pro upuštění od osobního podání žádosti. Žalovaný uvedl, že příčinou tohoto postupu bylo důvodné podezření na pokus o vnější ovlivnění předem vypsaného objednávání, kterým by bylo zasaženo do transparentnosti objednávacího systému. Obratem byl vypsán náhradní termín a zveřejněn alfanumerický kód k jeho provedení. Žalovaný je rovněž přesvědčen, že zavedený systém objednávání, který je úspěšně užíván zastupitelskými úřady též v jiných zemích, je ve Vietnamu vystaven soustavným pokusům o prolomení a ovlivnění. Zastupitelský úřad má jen velmi omezené možnosti jak tyto útoky předem odhalit, resp. jak se jim bránit. Rychlý a operativní postup, jaký byl užit v namítaném dni 31. 5. 2018, zajišťuje maximální míru objektivity při podávání pobytových žádostí. Žalovaný nesouhlasí s tím, že objednací systém porušuje čl. 36 odst. Listiny základních práv a svobod.

IV. Právní hodnocení krajského soudu

17. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů, vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 s. ř. s.). Ve věci přitom rozhodl bez jednání postupem podle § 51 s. ř. s.

18. Žaloba není důvodná. Shodu s prvopisem potvrzuje B. S. - 5 - 50A 80/2018 19. Podle § 169d odst. 1 zákona o pobytu cizinců je cizinec povinen podat osobně žádost o udělení dlouhodobého víza, s výjimkou diplomatického nebo zvláštního víza, žádost o prodloužení platnosti víza k pobytu nad 90 dnů za účelem strpění pobytu na území a žádost o vydání povolení k dlouhodobému, přechodnému nebo trvalému pobytu.

20. Podle § 169f zákona o pobytu cizinců je žadatel povinen si předem sjednat termín osobního podání žádosti o udělení dlouhodobého víza nebo žádosti o vydání povolení k dlouhodobému pobytu nebo trvalému pobytu způsobem, který zastupitelský úřad zveřejní na své úřední desce.

21. Podle § 169d odst. 3 zákona o pobytu cizinců může zastupitelský úřad v odůvodněných případech od povinnosti osobního podání žádosti upustit, pokud současně s doručením žádosti cizinec doloží důvody pro upuštění od povinnosti osobního podání žádosti. Řízení je v případě podle věty první zahájeno dnem, kdy žádost došla zastupitelskému úřadu. Neupustí-li zastupitelský úřad v případě podle věty první od povinnosti osobního podání žádosti, řízení o žádosti usnesením zastaví. Zastupitelský úřad může od povinnosti osobního podání žádosti upustit také bez uvedení důvodů cizincem, jsou-li mu důvody pro toto upuštění známy z jeho úřední činnosti, nebo může učinit na své úřední desce prohlášení, že od povinnosti osobního podání žádosti upouští pro určitý druh žádostí o pobytová oprávnění podaných v budoucnu, a to zejména v případech, pokud je cizinec nebo jeho zaměstnavatel účastníkem vládou schváleného programu.

22. Podat žádost o taxativně zákonem vymezené pobyty jinou formou než osobním podáním je výjimečná možnost a bude se jednat především o případy, kdy by bylo trvání na osobním podání žádosti tvrdé a nerozumné (srov. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 8. 2015, čj. 6 Azs 77/2015-36, ze dne 27. 7. 2016, čj. 10 Azs 219/2015-67, či ze dne 8. 9. 2016, čj. 10 Azs 163/2016-37). Žadatel musí rovněž uvést konkrétní důvody, proč právě jeho případ má být oním „odůvodněným případem“, v němž nemá správní orgán trvat na osobním podání žádosti (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 7. 2016, čj. 10 Azs 219/2015-67).

23. Nejvyšší správní soud ve shora citovaném rozsudku čj. 9 Aps 6/2010-106 dále konstatoval, že „[p]rostřednictvím daného institutu lze tedy zohlednit situace, které budou cizinci důvodně bránit v osobním podání žádosti přímo na zastupitelském úřadě. O jaké typové případy v praxi půjde, zda se má jednat pouze o případy překážek osobní účasti, které jsou na straně cizince, nebo též o případy překážek na straně zastupitelského úřadu, zákon o pobytu cizinců žádným způsobem ani neupravuje ani nenaznačuje. Každé takové posouzení tedy závisí na úvaze zastupitelského úřadu, který by měl při svém rozhodování zohlednit všechny v daném čase a dané zemi existující podstatné okolnosti.“ Nejvyšší správní soud v tomto ohledu dále v rozsudku ze dne 9. 8. 2018, čj. 9 Azs 213/2018-22, upřesnil, že „odůvodněný případ“ není redukován pouze na existenci omezení způsobených zdravotním stavem, tedy na situace, kdy je objektivně nemožné se dostavit k zastupitelskému úřadu, ale rovněž situace, kdy je dostupnost zastupitelského úřadu objektivně velmi ztížena; lze uvažovat i o situaci, kdy samotný zastupitelský úřad může mít např. natolik závažné provozní problémy, že nebude možné jej osobně navštívit. Není pak rozhodné, zda samotná žádost o pobytové oprávnění spolu s žádosti o upuštění od osobního podání žádostí byla podána osobně nebo poštou.

24. V rozsudku ze dne 30. 5. 2017, čj. 10 Azs 153/2016-52, rozšířený senát Nejvyššího správního soudu konstatoval, že „[j]e na veřejné správě, jakým způsobem ‚technicky‘ uspořádá vyřizování žádostí o nejrůznější pobytová oprávnění tak, aby byla schopna je za přiměřených Shodu s prvopisem potvrzuje B. S. - 6 - 50A 80/2018 nákladů zvládat. Musí však v každém případě umožnit žadatelům takové žádosti v přiměřeném časovém horizontu a lidsky důstojným způsobem podat. Je na veřejné správě, zda ke splnění tohoto úkolu využije informační technologie, vícestupňovou proceduru posuzování žádostí, prvky náhodného výběru, nástroje ekonomické regulace (správní poplatky v citelné výši) anebo kombinaci některých z těchto či jiných nástrojů. Zvolené nástroje však musí být založeny na racionálních a férových pravidlech a umožňovat průběžnou i následnou kontrolu toho, že nejsou zneužívány či používány svévolně.“ Dle citovaného rozsudku nesmí být uvedená povinnost zneužívána k jiným účelům, zejména ji nesmí zneužívat ke svévolnému faktickému bránění žadatelům své žádosti vůbec podat, a tím k faktickému znemožnění ucházet se o pobytová oprávnění v České republice.

25. Na základě těchto východisek krajský soud dospěl k závěru, že v nyní projednávané věci odůvodněný případ pro upuštění od povinnosti osobního podání žádosti nenastal. Žalovaný v tomto ohledu správně poukázal na rozsudek čj. 9 Azs 440/2018-44, v němž Nejvyšší správní soud posuzoval skutkově takřka totožný případ, který se taktéž týkal výpadku registračního systému správního orgánu prvního stupně dne 31. 5. 2018. Uvedl přitom, že „[z]e zjištěného skutkového stavu nevyplynulo, že by tento systém fungoval svévolně, neprůhledně, diskriminačně, neracionálně či neférově. V případě stěžovatelů ani nelze hovořit o tom, že by jim tento systém dlouhodobě znemožňoval podat žádost o udělení povolení k dlouhodobému či trvalému pobytu, neboť zásahovou žalobu podali již po dvou neúspěšných pokusech o sjednání termínu, které učinili v jeden den. Úkolem soudů ve správním soudnictví není předcházet budoucím a hypotetickým nezákonným zásahům. V projednávaném případě sice došlo k výpadku webových stránek žalovaného, kde byl zveřejněn alfanumerický kód, tento výpadek však žalovaný dostatečně vysvětlil tím, že se jednalo o cílený útok. Případné manipulaci a s ní spojeným znevýhodněním poctivých žadatelů žalovaný zabránil a podmínky pro žadatele narovnal tím, že žádosti o sjednání termínu podané při tomto výpadku anuloval a zveřejnil nový alfanumerický kód společně s novým termínem pro sjednávání termínů osobního podání žádosti.“ 26. Jakkoli Nejvyšší správní soud vyslovil uvedené závěry na půdorysu řízení ve věci ochrany proti nezákonnému zásahu správního orgánu, lze je přiměřeně aplikovat i v nyní projednávaném případě, neboť ani v něm nelze dovodit, že by někdejší registrační systém nevyhovoval požadovaným kritériím, resp. že by žalobkyni sjednání termínu osobního podání žádosti dlouhodobě znemožňoval. Žalobkyně se pokusila sjednat termín pro podání žádosti dvakrát v průběhu jednoho dne, kdy však byl registrační systém stižen nahodilou mimořádnou situací v podobě pravděpodobného vnějšího útoku. Za těchto okolností nelze bez dalšího uzavřít, že by systém znemožňoval žádost podat v přiměřeném časovém horizontu a lidsky důstojným způsobem ve smyslu shora citované judikatury.

27. Krajský soud proto nepovažoval za potřebné vyžádání celkového počtu přijatých e-mailů ke každému zveřejněnému alfanumerickému kódu žalovaného, jak požadovala žalobkyně, neboť takováto informace by na uvedeném posouzení nebyla způsobilá cokoli změnit. Závěr a náklady řízení 28. Na základě shora uvedeného dospěl krajský soud k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

29. O náhradě nákladů řízení rozhodl krajský soud podle § 60 odst. 1, věty první s. ř. s. Žalobkyně neměla v řízení úspěch, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Pokud Shodu s prvopisem potvrzuje B. S. - 7 - 50A 80/2018 jde o procesně úspěšného žalovaného, v jeho případě nebylo prokázáno, že by mu v souvislosti s tímto řízením před soudem vznikly nezbytné náklady důvodně vynaložené nad rámec běžné úřední činnosti. Z toho důvodu mu krajský soud náhradu nákladů řízení nepřiznal.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. České Budějovice 22. července 2019 JUDr. Věra Balejová v. r. předsedkyně senátu Shodu s prvopisem potvrzuje B. S.