50 A 85/2017

Plný text

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Věry Balejové a soudkyň JUDr. Terezy Kučerové a Mgr. Heleny Nutilové v právní věci Žalobce: Mgr. V. K. bytem Č. X, P. proti žalovanému: Krajský úřad Jihočeský kraj sídlem U Zimního stadionu 1952/2, České Budějovice o žalobě proti rozhodnutí ze dne 31. 10. 2017 č. j. KUJCK 128528/2017 za účasti: I) Ing. et Ing. H. K., bytem Z. X, K. takto: I. Rozhodnutí Krajského úřadu v Českých Budějovicích ze dne 31. 10. 2017 č. j. KUJCK 128528/2017 a rozhodnutí Úřadu Městyse Přídolí ze dne 7. 6. 2017 č. j. UMP-597/2017 opravené usnesením ze dne 27. 6. 2017 č. j. UMP-667/2017 se zrušují a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení 3.000 Kč ve lhůtě třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku. III. Osoba na řízení zúčastněná nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění:

1. Žalobou doručenou dne 28. 12. 2017 Krajskému soudu v Českých Budějovicích se žalobce domáhal přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 31. 10. 2017 č. j. KUJCK 128528/2017, jímž bylo zamítnuto odvolání žalobce a osoby na řízení zúčastněné proti rozhodnutí Úřadu Městyse Přídolí o zamítnutí povolení připojení pozemku na místní komunikaci.

2. V žalobě se poukazuje na pochybení ve výroku rozhodnutí správního úřadu prvního stupně, ve kterém byl pozemek, o jehož připojení na místní komunikaci se jednalo, označen nesprávně. Po podání odvolání došlo k opravě rozhodnutí, avšak stalo se tak procesně vadným způsobem, kdy namísto opravného rozhodnutí bylo vydáno opravné usnesení.

3. Žalobce neměl možnost vyjádřit se k podkladům rozhodnutí silničního správního úřadu. První rozhodnutí vydané v této věci bylo zrušeno pro porušení § 36 odst. 3 správ. řádu. Před vydáním v pořadí druhého prvostupňového rozhodnutí opět žadatelům možnost seznámit se s podklady rozhodnutí nebyla dána. Pokud by takovou možnost žalobce měl, mohl adekvátně reagovat na potvrzení zamítavého závazného stanoviska policie, navrhnout další podklady, případně učinit pokus o úpravu projektové dokumentace tak, aby žádosti mohlo být vyhověno. Rozhodnutí je opětovně stiženo vadou, která vyústila v jeho nezákonnost. Nebylo postupováno souladně s právním názorem odvolacího orgánu.

4. Námitky uplatněné účastníky řízení nebyly vypořádány. Žalobce do spisu doplnil další důkazy zpochybňující zamítané závazné stanovisko policie. Jednalo se o listiny zpochybňující správnost závazného stanoviska, protože k připojení jiných nemovitostí na téže komunikaci za shodných podmínek bylo odsouhlaseno. Žalobce se dovolával legitimního očekávání, že i jemu bude připojení nemovité věci na místní komunikaci povoleno. Žalobce poukázal na nedostatečné odůvodnění závazného stanoviska, to však zůstalo v odvolacím řízení nezměněno. Na konkrétní důkazy a tvrzení účastníků řízení dotčený orgán nereagoval. Přitom je ve smyslu judikatury povinen zabývat se úplností, určitostí a srozumitelností závazného stanoviska. Namítaná vada závazného stanoviska odstraněna nebyla.

5. Při rozhodování silniční správní orgán vycházel ze závazného stanoviska, kdy postupoval podle § 149 odst. 3 správ. řádu. Žalobce poukázal na značné množství pochybení dotčeného orgánu a právní nedostatky tohoto stanoviska, jejichž výčet se podává v žalobě. Tyto námitky zůstaly nevypořádány. Argumentací zpochybňující přezkoumatelnost, zákonnost a správnost či úplnost závazného stanoviska zůstaly neprojednány. Přitom je tu judikatura Nejvyššího správního soudu požadující na závazná stanoviska přiměřeně použít ustanovení § 67 a 68 správ. řádu. Kritéria vyplývající z judikatury závazné stanovisko nesplňuje, což znamená, že je nepřezkoumatelné a nezákonné. Závazné stanovisko vzbuzuje dojem šikanózního jednání s cílem znemožnit připojení pozemku k místní komunikaci, ač podmínky pro to jsou splněny. Přestože žadatelé byli připraveni doplnit či pozměnit projektovou dokumentaci tak, aby žádosti mohlo být vyhověno, ze závěrů dotčeného orgánu plyne, že pozemek napojit nelze v žádném případě, navzdory tomu, že u jiných nemovitostí tak bylo učiněno. Nápravu nezajistil ani nadřízený orgán orgánu dotčeného a jakkoli se nevyjádřil ke konkrétním námitkám žalobce. Pro nevypořádání námitek je potvrzující závazné stanovisko nepřezkoumatelné. Poukazuje se na to, že předmětná komunikace byla rozhodnutím silničního správního úřadu zařazena do kategorie místních komunikací. Z toho žadatelé vycházeli a legitimně očekávali, že z rozhodnutí o pasportizaci lze vycházet. Skutečnost, že pozemní komunikace podle názoru policie nesplňuje normové parametry, nemůže žalobce nikterak ovlivnit a nelze mu to přičítat k tíži.

6. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Prvostupňový orgán sice pro opravu nesprávnosti ve svém rozhodnutí užil formu usnesení nikoli rozhodnutí, avšak sama tato skutečnost nemá dopad do žalobcových práv. K seznámení se spisem byl žalobce vyzván dne 3. 5. 2017. Žalovaný pak umožnil nahlédnutí do spisu 6. 10. 2017 poté, co bylo doručeno vyjádření nadřízeného dotčeného orgánu. Námitky žalobce směřující do závazného stanoviska byly vypořádány, přičemž závazné stanovisko je definováno jako úkon učiněný správním orgánem na základě zákona, není samostatným rozhodnutím. Protože jedná se o závazné stanovisko, které znemožňuje žádosti vyhovět, nebylo prováděno další dokazování.

7. Jako osoba na řízení zúčastněná se připojila Ing. et Ing. H. K.. Ta se ztotožnila s obsahem uplatněné žaloby.

8. Žalobce v replice k vyjádření žalovaného setrval na názoru, že oprava rozhodnutí byla provedena vadně. S obsahem spisu se skutečně podle výzvy z 3. 5. 2017 seznámili, avšak shledali, že dotčený orgán na argumenty žadatelů nikterak nereagoval, proto se obrátili na silniční správní úřad, aby zjednal v tomto ohledu nápravu. Žadatelé před vydáním rozhodnutí nemohli zjistit, zda na jejich důkazní návrhy bylo reagováno. Zdůrazňuje, že na správním orgánu, který provádí řízení, je zabývat se úplností, určitostí a srozumitelností závazného stanoviska, což se nestalo. Přitom to byl žalovaný, který ve své žádosti z 2. 8. 2017 sám uvedl, že jednání autora závazného stanoviska vyvolává dojem šikanózního jednání.

9. Ze spisů správních orgánů vyplynuly následující podstatné skutečnosti.

10. H. a V. K. podali dne 19. 9. 2016 silničnímu správnímu orgánu žádost o povolení zřízení sjezdu z místní komunikace na pozemek č. 2110/1 v kat. úz. Spolí. Připojili doklad o vlastnictví pozemku a situační výkres.

11. Z pasportu místních komunikací z května 2009 plyne, že komunikace, na kterou má být pozemek připojen, je místní komunikací 3. třídy o šíři 3 m, v poznámce se provádí proměnlivá šířka.

12. K žádosti správního úřadu sdělil dotčený orgán, dopravní inspektorát Policie v Českém Krumlově dne 3. 10. 2016, že k žádosti je nezbytné dodat řádnou projektovou dokumentaci, která bude řešit kompletní a komplexní dopravní řešení; nejsou zakresleny rozhledové poměry odpovídající příslušné normě a bude-li pozemek oplocen. Dále není zřejmé, zda stavba nachází se v obci či mimo ni. Dne 7. 12. 2016 vydal dotčený orgán závazné stanovisko, jímž vyjádřil nesouhlas s připojením pozemku pro stavbu rodinného domu na místní komunikaci. Stalo se tak s odůvodněním, že z projektové dokumentace není zřejmé, zda připojovaná nemovitost se nachází v obci, což má význam pro rozhledové trojúhelníky, místní komunikace má nevyhovující normové parametry a není známo, že by na komunikaci byly výhybky a obratiště pro případ výstavby a napojení dalších nemovitostí. S připojením nelze souhlasit do doby uvedení komunikace do normových parametrů.

13. Poté bylo vydáno rozhodnutí, jímž připojení pozemku k místní komunikaci nebylo povoleno.

14. Žalovaný v odvolacím řízení vyžádal stanovisko nadřízeného dotčeného orgánu, který platnost napadeného závazného stanoviska potvrdil. Se závěry dotčeného orgánu se ztotožnil. K tomuto stanovisku je připojeno další vyjádření dotčeného orgánu ze 17. 3. 2017, ve kterém se uvádí, že projektant posoudil splnění požadavků konkrétní státní normy o projektování místních komunikací a dodržení rozhledových poměrů a parametrů sjezdu, které hodnotí tak, že rozhledy vyhovují. Dodává se výčet podmínek, které by připojení mělo splňovat. Žadatele současně upozorňuje na nevyhovující šířkové a prostorové uspořádání místní komunikace. Doporučuje ponechání územní rezervy pro možnost rozšíření místní komunikace na normové parametry.

15. Městys Přídolí neudělil dne 12. 1. 2017 souhlas s připojením pozemku k místní komunikaci s odkazem na posudek policie.

16. Žadatelé vyjádřili nesouhlas se stanoviskem policie a navrhli řízení doplnit listinnými důkazy, které připojili. Těmito listinami jsou územní rozhodnutí ze dne 22. 5. 2012, kterým bylo M. D. povoleno umístit stavbu ZTV pro výstavbu 7 rodinných domů v Přídolí mimo jiné na parcele 2110. V podmínce č. 5 tohoto rozhodnutí se uvádí, že každý z rodinných domů bude připojen na místní komunikaci, sjezdy budou projednány při umístění jednotlivých rodinných domů. K napojení sjezdu bylo vydáno závazné stanovisko Policie z 21. 11. 2011. K zastavovací studii městys Přídolí vydal koordinované závazné stanovisko, podle kterého na pozemku č. 2110 mělo být umístěno 7 rodinných domů s jejich napojením sjezdem na místní komunikaci, dopravní inspektorát policie vyjádřil souhlas. Tento souhlas z 21. 11. 2011 vydaný Dopravním inspektorátem Policie v Českém Krumlově je rovněž připojen. Z písemnosti vyplývá, že souhlas byl při splnění dále uvedených podmínek udělen po prostudování projektové dokumentace vypracované autorizovaným technikem pro dopravní stavby. Stejný dotčený orgán vydal dne 8. 11. 2010 souhlas ke zřízení samostatného sjezdu pro M. K.. Stejný souhlas udělila pro téhož adresáta obec. Dále je tu souhlas dotčeného orgánu z 31. 8. 2011 k připojení pozemku č. 2095/1. Koordinované závazné stanovisko ke stavbě rodinného domu vydal úřad městyse Přídolí dne 29. 8. 2011 pro L. a V. T., tentýž úřad povolil dne 5. 6. 2013 připojení novostavby rodinného domu na pozemku 2095/9 na konkrétní pozemní komunikaci. Závazné stanovisko dotčeného orgánu bylo vydáno.

17. Žalovaný svým rozhodnutím ze dne 22. 2. 2017 prvostupňové rozhodnutí zrušil a věc vrátil k novém projednání se zřetelem k porušení práva žadatelů podle § 36 odst. 3 správ. řádu.

18. Správní orgán v dalším řízení požádal dotčený orgán o vydání nového závazného stanoviska a zaslal současně prve uvedené důkazy. Na tuto žádost dotčený orgán reagoval dne 13. 4. 2017 tak, že nebyly zjištěny žádné nové skutečnosti k připojení pozemku k místní komunikaci, závazné stanovisko změněno nebylo, přičemž odůvodnění vychází z hodnocení stávající místní komunikace.

19. Žadatelé se k výzvě správního orgánu seznámili se spisem a požádali o poskytnutí lhůty pro navržení důkazů. Ve svém vyjádření k podkladům pro rozhodnutí ze dne 11. 5. 2017 uvedli, že vyjádření policie postrádá vypořádání s novými důkazy a argumentací žadatelů. Setrvali na požadavku závazné stanovisko změnit.

20. Dne 7. 6. 2017 bylo vydáno rozhodnutí, jímž byla žádost o připojení pozemku k místní komunikaci zamítnuta. Rozhodnutí se opírá o závazné stanovisko dotčeného orgánu. Ve výroku rozhodnutí je pozemek označen parcelním číslem 2111/1. Rozhodnutí bylo opraveno opravným usnesením ze dne 27. 6. 2017, kdy označení pozemku ve výroku bylo nahrazeno číselným označením 2110/1. Usnesení je stručně odůvodněno a obsahuje poučení o odvolání.

21. Proti tomuto rozhodnutí se žadatelé odvolali z důvodů v podstatě obdobných žalobním bodům.

22. Žalovaný v odvolacím řízení vyžádal dne 2. 8. 2017 u nadřízeného dotčeného orgánu potvrzení či změnu závazného stanoviska podle § 149 odst. 4 správ. řádu. Výhrady žadatelů se v žádosti citují a předkládají se jimi předložené důkazy.

23. Krajské ředitelství policie Jihočeského kraje, odbor dopravní policie podal dne 5. 9. 2017 stanovisko, v němž uvedl, že platí původně vydané stanovisko z 11. 1. 2017. Doplnil, že se jedná o novou výstavbu mimo stávající zástavbu v nezastavěném území, poukázal na § 23 vyhl. č. 501/2006 Sb., o obecných požadavcích na užívání území, dále se odkazuje na § 4 odst. 1 vyhlášky o podmínkách bydlení v kvalitním prostředí a § 22 odst. 2 o nejmenší šířce veřejného prostranství. Dovozuje se, že při umisťování staveb je nutné zohlednit celou řadu skutečností, plochy pro bydlení musí umožnit nerušený a bezpečný pohyb, dostupnost veřejného prostranství a občanského vybavení. Uvádí se, že se jedná o výstavbu v dosud nezastavěném úseku a nelze tolerovat obestavění pozemní komunikace, jejíž nejmenší šířka nedosahuje 8 metrů. Podle názoru dotčeného orgánu by stavební úřad v dané lokalitě neměl povolovat výstavbu dalších objektů.

24. Poté, co žadatelé se seznámili s obsahem spisu, bylo dne 31. 10. 2017 vydáno napadené rozhodnutí, jímž odvolání bylo zamítnuto a prvostupňové rozhodnutí potvrzeno. Bylo tak učiněno se zřetelem k tomu, že je tu negativní stanovisko dotčeného orgánu k připojení pozemku na pozemní komunikaci. Bylo postupováno podle § 149 odst. 3 správ. řádu.

25. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle § 75 odst. 2 s. ř. s. v mezích daných žalobními body a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná.

26. Žalobci je třeba přisvědčit, že správní akt, jímž došlo k opravě nesprávnosti ve výroku prvostupňového rozhodnutí v označení pozemku, který má být na místní komunikaci připojen, byl označen nesprávně. Prvostupňový úřad vydal opravné usnesení, jímž opravoval rozhodný údaj ve výroku rozhodnutí. proto bylo zapotřebí postupovat podle § 70 věta druhá a o takové opravě vydat opravné rozhodnutí. Usnesením podle § 76 odst. 1 správ. řádu se rozhoduje tam, kde to stanoví zákon. To však není případ opravy výroku rozhodnutí. Vydaný individuální správní akt z hlediska obsahu splňuje požadavky kladené na rozhodnutí, jestliže obsahuje výrok odůvodnění a poučení o opravném prostředku. Protože žadatelé byli takovou opravou přímo dotčeni na svých právech, měli možnost bránit se odvoláním. To také žadatelé učinili v doplnění odvolání, ve kterém na vadu související s vydáním opravného usnesení poukázali. Vydání opravného usnesení ani odvolání proti němu nebylo při projednání odvolání proti rozhodnutí o nepřipojení pozemku k místní komunikaci vzato na zřetel a zůstalo neprojednáno. Rovněž z výroku rozhodnutí odvolací instance není patrné, že bylo rozhodováno o odvolání proti opravenému rozhodnutí. Poznamenává se, že při dodržení předepsaného procesního postupu by nic nebránilo zjednat nápravu vadného opravného usnesení, jestliže prvostupňové rozhodnutí a rozhodnutí o odvolání představují jeden celek. Proto nastala situace, kdy odvolání proti opravnému usnesení projednáno není. Skutečnost, že opravu rozhodnutí lze provést kdykoli a oprava není vázána lhůtou, posuzoval soud v souvislosti se zjištěním, že napadené rozhodnutí nemůže obstát pro další vady, pro které soud současně zrušil též rozhodnutí silničního správního úřadu prvního stupně. Sama o sobě by tato vada důvodem pro zrušení rozhodnutí nebyla, protože by bylo možno tuto vadu kdykoli napravit.

27. Žalobní bod o tom, že žalobce neměl možnost seznámit se s podklady rozhodnutí, není opodstatněný. Povinnost úřadem umožněna byla, což je ze spisu zřejmé. Oba účastníci byli vyzváni k seznámení se s podklady pro vydání rozhodnutí, a to také učinili. Požádali o poskytnutí lhůty pro navržení důkazů. To také následně dne 11. 5. 2017 učinili, kdy k věci podali vyjádření a odkázali na důkazy, které úřadu doložili. Okolnost, že následně nebyli obeznámeni s tím, že ve věci bude vydáno rozhodnutí za situace, kdy řízení o další důkazy doplněno nebylo, neznamená, že došlo k porušení § 36 odst. 3 správ. řádu. Jestliže návrhy na doplnění dokazování a argumentace obsažená ve vyjádření účastníků nebyly akceptovány, bylo na úřadu, aby se s těmito návrhy a vyjádřením vypořádal v odůvodnění svého rozhodnutí. Návrh na doplnění dokazování, na který úřad nevešel, není důvodem pro opakované seznámení účastníků s obsahem spisu.

28. Opodstatněný je žalobní bod namítající, že zůstaly nevypořádány námitky účastníků řízení. povinnost vypořádat takové námitky vyplývá z ustanovení § 68 odst. 3 správ. řádu. Těmito námitkami se nezabýval silniční správní úřad ani žalovaný.

29. Účastníci opakovaně předložili stanoviska silničního správního orgánu, závazná stanoviska policie, územní rozhodnutí o umístění stavby ZTV pro výstavbu sedmi rodinných domů v Přídolí, ve kterých bylo souhlasné stanovisko policie s připojením pozemků na místní komunikaci uděleno za stanovených podmínek, sám silniční správní orgán vyslovil souhlas s připojením na místní komunikaci, což dělo se mezi roky 2010 a 2013. Koordinované závazné stanovisko bylo vydáno k zastavovací studii, umístění sedmi rodinných domů na parcele 2110 v kat. úz. Spolí, toto stanovisko je správním orgánem prvního stupně datováno 23. 3. 2012 a pod bodem 4 se uvádí, že dotčený orgán, Policie ČR, s napojením podle této studie vyslovil dne 21. 11. 2011 souhlas. Ten byl rovněž předložen správnímu orgánu a výslovně se v něm uvádí, že souhlas se uděluje za podmínek, které jsou ve stanovisku uvedeny. Jedná se o připojení právě pozemku 2110 a toto stanovisko bylo vydáno právě k zastavovací studii, podle které na pozemku 2110 mělo být umístěno 7 rodinných domů. Z geometrického plánu Ing. J. J., č. plánu 250-22/2013 je zjevné, že pozemek 2110 byl rozdělen a jedním z těchto pozemků je mimo jiné pozemek žalobce. Na protilehlé straně pozemní komunikace, ke které parcela č. 2110 přiléhá, se nacházejí parcely 2095/1, 2095/5, 2095/3 a 2095/9. Ke zřízení samostatného sjezdu z místní komunikace na pozemek 2095/5 vydal dotčený orgán souhlasné stanovisko 8. 11. 2010. Po vydání tohoto stanoviska vydal souhlas s připojením k místní komunikaci silniční správní úřad. Stalo se tak 17. 10. 2010. Další stanovisko dotčeného orgánu z 31. 8. 2011 se vztahuje k připojení parcely č. 2095/1 k téže pozemní komunikaci, přičemž souhlas uděluje se za podmínek ve stanovisku uvedených. Další souhlas k připojení pozemku na místní komunikaci je z 29. 8. 2011, přičemž pro účely výstavby rodinného domu se jedná o připojení parcely 2095/3. Úřad městyse Přídolí vydal dne 5. 6. 2013 povolení k připojení nemovitosti č. 2095/9 k téže místní komunikaci, o kterou se jedná v souzené věci. Dále je tu územní rozhodnutí vydané stavebním úřadem dne 22. 5. 2012, jímž se vydává rozhodnutí o umístění stavby ZTV pro výstavbu sedmi rodinných domů v Přídolí, mimo jiné pro parcelu 2110.

30. Z uvedených písemností je zjevné, že v době předcházející vydání napadeného rozhodnutí dotčený orgán ani silniční správní úřad neměly k připojení pozemků na shodnou místní komunikaci žádné výhrady, dojde-li k připojení nemovitostí za podmínek stanovených dotčeným orgánem. Z těchto listin nevyplývá, že v té době dotčený orgán uplatňoval jakékoli výhrady k stavebně technickému stavu místní komunikace a připojení pozemků pro výstavbu rodinných domů a protějších parcelách k parcele 2110 bylo bez problémů povoleno. Tam se nacházejí rodinné domy minimálně na parcelách 2095/1, 2095/3, 2095/5, 2095/9. Poznamenává se, že nemusí být vyloučeno, že tyto stavby dosud nemusejí být dokončeny, protože soud více informací ze spisové dokumentace nemá a pro přezkoumání napadeného rozhodnutí nejsou ani zapotřebí. Pro věc je rozhodné, že právě pozemkové parcely na protější straně téže komunikace, na kterou má být pozemek žalobce podle žádosti též připojen, byly bez jakýchkoli výhrad na komunikaci připojeny.

31. Silničnímu správnímu orgánu i dotčenému orgánu bylo známo, že podle zastavovací studie má být právě původní parcela 2110 rozdělena na 7 parcel pro účely výstavby rodinných domů. Právě k této zastavovací studii bylo dne 21. 11. 2011 vydáno závazné stanovisko dotčeného orgánu. To dokládá, že v roce 2011 dotčený orgán, dopravní inspektorát policie, k zastavovací studii pro výstavbu sedmi rodinných domů žádné výhrady neměl a s připojením jednotlivých pozemků, na nichž rodinné domy měly být zřízeny, na stejnou pozemní komunikaci souhlasil. Se souhlasem dotčeného orgánu byly také pozemky zainvestovány. S rozdílem mezi dříve vydanými souhlasnými stanovisky dotčeného orgánu a dnešním nesouhlasným stanoviskem se silniční správní orgán nevypořádal a v tomto ohledu nevyžadoval žádné vysvětlení. Přitom i silniční správní orgán musel z úřední činnosti vědět, že na shodnou místní komunikaci sám vydal poté, co obdržel závazné stanovisko dotčeného orgánu, povolení k připojení pozemku na pozemní komunikaci právě pro účely výstavby rodinných domů. Námitky účastníků v tomto ohledu zůstaly nevypořádány, ač ustanovení § 68 odst. 3 správ. řádu vypořádání námitek předpokládá. Žalobci je zapotřebí současně přisvědčit, že současné stanovisko nelze za daného rozhodování v dřívější době považovat za úplné a srozumitelné, když jediným argumentem je nevyhovující stavebně technický stav komunikace, ač tento stav zůstává zcela stejný jako v případě dříve vydaných souhlasných stanovisek k připojení pozemků k téže komunikaci na protilehlé straně k pozemku žalobce.

32. Důvodný je žalobní bod o tom, že zůstaly neodstraněny vady závazného stanoviska. Zamítavé rozhodnutí bylo vydáno s odkazem na § 149 odst. 3 správ řádu, přičemž správní orgány obou stupňů se vůbec nezabývaly změnou stanoviska na připojení pozemků k téže nemovitosti oproti tomu, jak tak dotčený orgán činil v předchozích létech. Přitom skutkový stav je zcela shodný, stále se jedná o komunikaci, jejíž šíře podle pasportu činí 3 metry a v minulosti na tuto komunikaci byly připojovány nemovitosti na protilehlé straně místní komunikace a dotčený orgán udělil souhlasné stanovisko k umístění 7 rodinných domů na parcele 2110. Právě tato parcela byla pro ty účely rozdělena a žalobci patří jeden z takto vytvořených pozemků. Jestliže dotčený orgán k zastavovací studii parcely č. 2110 vyslovil souhlas a takový souhlas byl udělen též pro účely územního řízení o zainvestování mimo jiné i této parcely, pak žalobce zcela legitimně očekával, že tak bude postupováno i v jeho případě. Kromě toho, dotčený orgán i správní orgán prvního stupně souhlasili s připojením dalších několika parcel k téže komunikaci ve stejné lokalitě pouze na druhé straně téže místní komunikace.

33. V projednávané věci bylo vyžádáno závazné stanovisko, které bylo v novém řízení po zrušení původního rozhodnutí potvrzeno a toto stanovisko bylo předloženo postupem podle § 149 odst. 4 správ. řádu nadřízenému dotčeného orgánu. Ten správnost dotčeného stanoviska potvrdil. Přitom tato stanoviska vycházejí výlučně ze stavebně technického stavu místní komunikace a nikterak nevysvětlují, z jakého důvodu byl změněn právní názor oproti předchozí správní praxi. Přitom nadřízený orgán prvostupňového dotčeného orgánu vychází navíc z názoru, že se jedná o územní zastavitelné leč nezastavěné, což nemá oporu právě v písemnostech předložených žalobcem. Jsou-li v téže lokalitě na druhé straně zcela shodné místní komunikace pozemky připojeny pro účely výstavby rodinných domů, přičemž například z listin z roku 2012 plyne, že k připojení pozemků došlo právě pro účely výstavby rodinných domů, pak tyto listiny úsudek o tom, že se jedná o nezastavěné území, vyvracejí. Ze stanoviska dotčeného orgánu ve své podstatě vyplývá, že ten vychází z toho, že nejprve je zapotřebí místní komunikaci upravit na současné požadavky technických norem a pak lze teprve jednotlivé pozemky připojovat. To je však zcela v rozporu s tím, že v dřívější době stejný dotčený orgán udělil souhlas k připojení pozemků č. 2095/1, 2095/3, 2095/5 a 2095/9 k téže komunikaci ve zcela shodné lokalitě, v jaké nachází se žalobcův pozemek. Je-li na protější straně místní komunikace zástavba v jakémkoli stavu rozestavěnosti, pak jedná se o souvisle zastavěné území. Kromě toho to byl právě dotčený orgán, který udělil souhlas k zastavovací studii pro výstavbu sedmi rodinných domů na původní parcele č. 2110 dnes rozdělené na několik pozemků včetně pozemku žalobce. Tento pozemek byl na základě územního rozhodnutí zainvestován. Proto se nemůže jednat o extravilán obce a je zjevné, že nejde o nezastavěné území. Pokud dotčený orgán dnes argumentuje nedostatky dané pozemní komunikace, pak však v minulosti neměl udělit souhlas k zastavovací studii ani k zainvestování parcely 2110 a v tom případě ani neměl povolovat připojení. Zastavovací studií byly plochy pro bydlení vymezeny, a to se souhlasem dotčeného orgánu. Odpovídají-li vymezené plochy předpisům o obecných požadavcích na užívání území, není na posouzení konkrétního dotčeného orgánu. V dané lokalitě výstavba probíhá, a proto úsudek o tom, že území není dosud zastavěno, oporu ve spisové dokumentaci nemá. K zástavbě v daném prostoru dochází nejméně od roku 2010, což plyne z rozhodnutí, stanovisek dotčeného orgánu a dalších listin předložených žalobcem. Jestliže je tu územní studie určená pro výstavbu sedmi rodinných domů na parcele 2110, ze které byl oddělen žalobcův pozemek, pak úsudek o tom, že jde o nezastavěné území, je v rozporu s vyhl. č. 501/2006 Sb., o územních požadavcích na užívání území, kterou argumentuje nadřízený dotčeného orgánu. Nezastavěným územím se totiž podle § 2 odst. 1 písm. f) rozumí pozemky, které nejsou zahrnuté do zastavěného území nebo do zastavitelné plochy. Daný pozemek byl územní studií jako zastavitelný označen, a proto nadřízený dotčeného orgánu vycházel z nesprávné premisy o tom, že jedná se o nezastavěný pozemek. Nezbývá než zopakovat, že územní studií byly vymezeny pozemky pro stavby rodinných domů, s touto studií dotčený orgán souhlasil, čímž vznikl předpoklad, že takto vytvořený stavební pozemek byl dopravně napojen na kapacitně vyhovující pozemní komunikaci. Kdyby v měsíci listopadu 2011 dotčený orgán nesdílel názor, že daná komunikace je kapacitně vyhovující, pak by souhlas k zastavovací studii vydat nesměl. Tím, že takový souhlas byl udělen, vznikl pro potenciální stavebníky předpoklad, že pozemky na veřejně přístupnou komunikaci budou připojeny. K argumentaci ustanovením § 23 odst. 1 vyhlášky nezbývá než připomenout, že tento předpis platil v době, kdy dotčený orgán se vyjadřoval k zastavovací studii, se kterou souhlasil a bez jakýchkoli pochybností udělil souhlas k připojení několika pozemků na protilehlé straně místní komunikace, která zůstává zcela shodná jako v žalobcově případě a má zcela shodné parametry. Je tu proto rozdíl v zacházení mezi žalobcem a vlastníky pozemků na druhé straně konkrétní komunikace, kteří zcela bez problémů kladné závazné stanovisko dotčeného orgánu obdrželi. Argumentace předpisy stavebního práva není v souzené věci správná a navíc zcela odporuje dřívější správní praxi. Pro tyto důvody bylo na správních orgánech, aby vady závazného stanoviska odstranili, což se však nestalo. Proto nebylo možno bez odstranění těchto vad závazného stanoviska žádost s odkazem na § 149 odst. 3 správ. řádu zamítnout.

34. Žalobci je zapotřebí přisvědčit, že jeho pozemek se nachází v obci a rychlost v obci je omezena na 50 km v hodině. Údaj o konkrétní ČSN, ze které je vycházeno, ve stanovisku chybí. Nemožnost připojit pozemek na pozemní komunikaci je spatřována ve stavebně technickém stavu. Samotné připojení na komunikaci řešeno nebylo. Zůstalo zcela opomenuto, že k zastavovací studii dotčený orgán souhlas udělil, pozemek byl určen jako stavební pro zřízení rodinného domu, přičemž s takovým určením dotčený orgán souhlasil. Proto žalobce legitimně očekával, že dojde k připojení jeho stavebního pozemku na pozemní komunikaci. Poznamenává se, že územní studie podle § 30 stav. zák. je nástrojem územního plánování. Z koordinovaného závazného stanoviska úřadu městyse Přídolí plyne, že zastavovací studie na pozemek č. 2110 je souladná s územně plánovací dokumentací městyse. To znamená, že plocha, ve které se žalobcův pozemek nachází, je funkčně určena pro bydlení. Výhrady dotčeného orgánu vztahující se ke stavebně technickému stavu komunikace případně rozsahu veřejné prostranství náležely do hodnocení územní studie, o které obec uvedla, že není v rozporu s územně plánovací dokumentací. Územně plánovací dokumentace je pak pro rozhodování v území závazná. Námitky vznesené ve správním řízení o žalobcově žádosti však bylo zapotřebí včas směrovat vůči dané územní studii. Tak se však nestalo, naopak k zastavění pozemku č. 2110 sedmi rodinnými domy byl dotčeným orgánem formou závazného stanoviska souhlas udělen. Opakovaně soud připomíná, že na protější straně místní komunikace bylo bez problémů, a tudíž se se souhlasem dotčeného orgánu připojeno dalších několik pozemků. Za dané skutkové situace lze přisvědčit žalobci, že stanovisko dotčeného orgánu přezkoumatelné není. Nejedná se tu o přezkoumání stanoviska po stránce odborné, ale soud především poukazuje na rozdílný přístup při vydávání závazných stanovisek k připojování nemovitostí k jedné a téže pozemní komunikaci ve stejné lokalitě.

35. Odkazuje-li žalobce na rozsáhlost námitek uplatněných v odvolání, tak těmi se soud nezabývá, poněvadž úkolem soudu není, aby se zabýval jinými výhradami než těmi, které jsou uvedeny v žalobě.

36. V projednávané věci je závazné stanovisko rozhodné pro výrokovou část rozhodnutí správního orgánu. Proto je zapotřebí takové stanovisko odůvodnit tak, aby bylo přezkoumatelné zejména za situace, kdy se oproti dřívějšímu názoru rozhodovací praxe zcela změnila. Přitom některé úvahy nemají se zřetelem k uplatněné argumentaci předpisy stavebního práva v takových předpisech oporu. Na změnu správní praxe a vysvětlení takové změny dotčeným orgánem a jeho nadřízeným správní orgány obou stupňů vůbec nereagovaly.

37. Přístup dotčených orgánů zakládá rozdílný přístup mezi občany tím, že k pozemkům na protilehlé straně téže komunikace byl závazný souhlas k povolení sjezdů na pozemky 2095/1, 2095/3, 2095/5, 2095/9 povolen, kdežto žalobci sjezd na stejnou komunikaci ve stejném stavu povolen nebyl, ač stejný dotčený orgán s vytvořenou schvalovací územní studií předpokládající připojení sedmi rodinných domů na tuto místní komunikaci v roce 2011 souhlas vyslovil. Kromě toho je tu dalších několik souhlasných stanovisek k připojení protějších pozemků na pozemní komunikaci, souhlas dotčeného orgánu vydaný k územnímu rozhodnutí pro umístění ZTV mimo jiné na konkrétním pozemku. Spisová dokumentace neposkytuje podklad pro posouzení žalobcova tvrzení, že jedná se o šikanózní přístup, avšak takový přístup znamená porušení základních zásad řízení o rovném postavení účastníků. Při rozhodování skutkově shodných věcí vznikly nedůvodné rozdíly. Nezbývá, než připomenout další zásadu legitimního očekávání, jestliže konkrétní pozemek nachází se v území určeném k zástavbě rodinných domů, dotčený orgán s tímto územně plánovacím podkladem udělil souhlas, souhlasné stanovisko k připojení pozemků udělil dalším vlastníkům pozemků v této lokalitě a pak zcela důvodně očekával, že přivolení k připojení svého pozemku na pozemní komunikaci též získá. Neúplnost, nevypořádání žalobcových námitek a nepřezkoumatelnost závazného stanoviska dotčeného orgánu nebyla odstraněna ani jeho nadřízeným v odvolacím řízení. správní orgány obou stupňů pak vady závazného stanoviska neodstranily.

38. Žalovaný měl k dispozici sdělení Krajského ředitelství Policie Jihočeského kraje, územní odbor Český Krumlov ze 17. 3. 2017, ve kterém je vyjadřován názor na připojení žalobcova pozemku na místní komunikaci v kat. úz. Spolí. V něm se odkazuje na posouzení rozhledových poměrů a parametru sjezdu projektantem, který uvádí, že rozhledy vyhovují. Současně se poukazuje na další podmínky připojení. Upozorňuje se na nevyhovující šířkové a prostorové uspořádání místní komunikace, a proto se doporučuje ponechat územní rezervu pro možnost rozšíření místní komunikace na normové parametry. Při vydávání závazného stanoviska a jeho přezkoumání v rámci odvolacího řízení zůstala tato písemnost nepovšimnuta a nezabýval se jí ani žalovaný, kterému byla s odvoláním předložena. I v tomto ohledu zůstalo napadené rozhodnutí nepřezkoumatelné.

39. Soud proto shrnuje, že pro prve vytýkané vady nemůže napadené rozhodnutí, jakož i rozhodnutí silničního správního úřadu prvního stupně obstát.

40. Krajský soud podle § 78 odst. 1 s. ř. s. napadené rozhodnutí zrušil pro vady procesní povahy a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení.

41. Protože stejnými vadami je stiženo též rozhodnutí správního orgánu prvního stupně, zrušil soud postupem podle § 78 odst. 3 s. ř. s. současně rozhodnutí silničního správního úřadu.

42. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 s. ř. s. a vychází ze skutečnosti, že žalobce měl v řízení úspěch. Proto mu na náhradě nákladů řízení byla přiznána částka 3.000 Kč představující zaplacený soudní poplatek.

43. O náhradě nákladů řízení osoby na řízení zúčastněné, které v řízení žádné náklady nevznikly, rozhodl soud podle § 60 odst. 5 s. ř. s.

44. Podle § 76 odst. 1 písm. a) a b) s. ř. s. nebylo třeba k projednání žaloby nařizovat jednání, protože rozhodnutí je nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů a nemá oporu v předložené spisové dokumentaci. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve třech vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. České Budějovice 24. dubna 2018 JUDr. Věra Balejová v.r. předsedkyně senátu Shodu s prvopisem potvrzuje Z. S.