50 A 87/2018

Rubrum

č. j. 50 A 87/2018 - 47 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Věry Balejové a soudců JUDr. Terezy Kučerové a JUDr. Michala Hájka ve věci žalobce: T. T. Ch., narozen X bytem X státní příslušnost Vietnamská socialistická republika zastoupen Mgr. Markem Sedlákem advokátem se sídlem Příkop 8, Brno proti žalovanému: Ministr zahraničních věcí České republiky sídlem Loretánské náměstí 5, Praha 1 – Hradčany o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 18. 9. 2018, č. j. 130865-3/2018-OPL a ze dne 18. 9. 2018, č. j. 130708-2/2018-OPL takto:

Výrok

I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 18. 9. 2018, č. j. 130865-3/2018-OPL a ze dne 18. 9. 2018, č. j. 130708-2/2018-OPL se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 14 288 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

2 50A 87/2018 1. Shora označenými rozhodnutími žalovaný podle § 152 odst. 6 písm. b) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) zamítl rozklad žalobce a potvrdil rozhodnutí Velvyslanectví České republiky v Hanoji (dále též „zastupitelský úřad“ nebo „ZÚ“) ze dne 17. 7. 2018, č. j. 2672/2018-HANOKO-3, kterým byla zamítnuta žádost žalobce o upuštění od osobního podání žádosti o zaměstnaneckou kartu (dále jen „žádost“) a zastaveno řízení o této žádosti dle § 169d odst. 3 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“).

2. Proti označeným rozhodnutím žalovaného podal žalobce včasnou správní žalobu ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích (dále jen „krajský soud“).

3. Žalobce v prvé řadě odkazuje na nové pojetí § 169d odst. 3 zákona o pobytu cizinců, kdy od účinnosti novely cizinci nemusí využívat „kreativní“ způsoby k podání pobytové žádosti, pokud z důvodů na straně zastupitelského úřadu nemohou podat žádost osobně. K tomu žalobce odkazuje mj. na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 5. 2017, čj. 10 Azs 153/2016-52. Žalobce využil jediný možný zákonný postup k zahájení správního řízení, přičemž doložil důvody pro upuštění od osobního podání žádosti.

4. Žalobce s odkazem na judikaturu Nejvyššího správního soudu (čj. 10 Azs 153/2016-52, čj. 7 Azs 227/2016-36), připomněl právo na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen „LZPS“). Za řádně podané je nutno považovat i žádosti, které nebyly podány osobně, a do té doby, než se na zastupitelském úřadě v Hanoji (dále též „ZÚ“) změní podmínky pro podávání žádostí.

5. Žalobce dále namítá, že žalovaný na argumentaci žalobce uvedenou v žádosti ani v rozkladu přezkoumatelným způsobem nereagoval. V napadeném rozhodnutí se vůbec nezabývá podstatou problému spočívajícího v tom, že zastupitelský úřad provozuje objednávací systém nezaručující žadatelům sjednání termínu. K tomu žalobce poukazuje na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 5. 2011, čj. 9 Aps 6/2010 – 106. Současná právní úprava nevylučuje, aby důvodem prominutí osobního podání pobytové žádosti byly překážky na straně zastupitelského úřadu. Zastupitelský úřad žalobci na základě emailové komunikace neposkytl žádný termín schůzky, oficiální způsob sjednávání termínů nemá ZÚ pod kontrolou, sám dokonce ruší již sjednané termíny. Objednávací systém je zcela nepředvídatelný, žalobci hrozí, že se mu nikdy nepodaří podat žádost osobně. Nejvyšší správní soud k tomu judikoval, že ve vztahu k institutu upuštění od povinnosti osobního podání žádosti jde o otázku práva na spravedlivý proces, nikoliv práva na kladné rozhodnutí (rozhodnutí ze dne 31. 5. 2011, č. j. 9 Aps 6/2010 – 106).

6. Postup ZÚ je dle žalobce v rozporu se Směrnicí o právu na sloučení rodiny (2003/86/ES, dále též „Směrnice“), která se na žádosti občanů Vietnamu o dlouhodobý či trvalý pobyt vztahuje. Není přípustné, aby státy regulovaly počet žádostí podaných za účelem sloučení rodiny, viz čl. 8 Směrnice. Tato Směrnice dle žalobce zaručuje „žalobci a jejímu manželovi“ sloučení rodiny na území ČR za situace, že splní procesní a hmotněprávní podmínky stanovené Směrnicí. Nelze podmiňovat zahájení řízení v daném případě tím, že žádost osobně podá žadatel v rámci sjednaného termínu. Česká vnitrostátní úprava je v rozporu se směrnicí i s unijní úpravou jako celkem.

7. Žalobce rovněž namítá, že pokud má cizinec povinnost sjednat si termín k osobnímu podání žádosti, je ZÚ povinen mu takový termín poskytnout. Není-li ZÚ schopen Shodu s prvopisem potvrzuje B. S. 3 50A 87/2018 provozovat objednávací systém, který každému žadateli sjednání termínu zaručí, musí od osobního podání žádosti upustit.

8. Ze všech uvedených důvodů je navrhováno žalobou napadená rozhodnutí zrušit a věc žalovanému vrátit k dalšímu řízení. Žalobce rovněž poukázal na skutečnost, že o jím podaném rozkladu bylo rozhodnuto dvěma napadenými rozhodnutími ze dne 18. 9. 2018, č. j. 130865-3/2018-OPL a č. j. 130708-2/2018-OPL, přičemž obě tato rozhodnutí byla žalobci doručena dne 20. 9. 2018.

9. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě navrhl žalobu jako nedůvodnou zamítnout.

10. Žalovaný je přesvědčen, že v projednávané věci se nejedná o překážku na straně zastupitelského úřadu, která by odůvodňovala vyhovění žádosti o upuštění od osobní přítomnosti žadatele. Vnější zásah do webových stránek nezpůsobuje nefunkčnost emailového objednávání termínů. Žalobcem zmíněná Směrnice nepředstavuje úplnou harmonizaci procesních pravidel, smluvní stát je oprávněn upřesnit konkrétní podmínky podání žádosti, stejně tak i stanovit povinnost osobní přítomnosti na pohovoru. Rovněž nelze srovnávat úpravu obsaženou ve Směrnici s úpravou ve Vízovém kodexu, který je přímo použitelným předpisem. Žalovaný neshledal ani nesoulad s právem na spravedlivý proces. Účelem sjednávání si termínu pohovoru je zajistit, aby zastupitelské úřady v destinacích s vysokým počtem žadatelů o pobytové tituly byly schopny zorganizovat výkon vízové agendy.

11. Ze správního spisu vyplynuly pro projednávanou věc následující podstatné skutečnosti.

12. Dne 12. 6. 2018 požádal žalobce o upuštění od osobního podání pobytové žádosti dle § 169d odst. 3 zákona o pobytu cizinců. Za účel pobytu žalobce označil soužití s manželkou. Žádost o upuštění od osobního podání pobytové žádosti žalobce odůvodnil nemožností sjednat si termín k osobnímu podání své žádosti v souladu s postupem zveřejněným na úřední desce ZÚ. ZÚ Hanoj žalobci odmítl poskytnout termín schůzky, ačkoli bez sjednání termínu nemá žalobce možnost svoji žádost osobně podat. Takový postup označil žalobce za nezákonný. Sám ZÚ nemá objednací systém pod kontrolou a porušuje vlastní nastavená pravidla, když zveřejnil dva alfanumerické kódy pro objednávání v jeden den. Nelze tedy ani v budoucnosti očekávat funkčnost tohoto systému.

13. Zastupitelský úřad následně usnesením ze dne 17. 7. 2018, č. j. 2672/2018-HANOKO-3 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“) předmětnou žádost o upuštění od povinnosti osobního podání pobytové žádosti zamítl a v přímé souvislosti s tím řízení o podané žádosti podle § 169d odst. 3 zákona o pobytu cizinců zastavil. V odůvodnění prvostupňového rozhodnutí zastupitelský úřad uvedl, že žádosti nemohlo být vyhověno. Žalovaný poukázal na skutečnost, že zákon stanovuje žadatelům povinnost sjednat si předem termín k osobnímu podání žádosti a zastupitelskému úřadu přiznává pravomoc stanovit způsob, jakým umožní žadatelům žádost o pobytový titul podat. Na úřední desce ZÚ byla zveřejněna povinnost sjednat si termín žádosti o povolení k pobytu za účelem sloučení rodiny na emailové adrese ZÚ. Ten je přitom oprávněn od osobního podání žádosti upustit, ale toliko při doložení relevantních důvodů, což žalobce neučinil. Žádost lze tedy podat postupem souladným se zákonem, tj. po registraci k jejímu osobnímu podání, jinak je žádost nepřijatelná. Skutečnost, že dne 31. 5. 2018 byly vydány dva alfanumerické kódy, souvisí s podezřením, že první objednání bylo cizím subjektem manipulováno, pročež muselo být zrušeno, o čemž byli všichni žadatelé informováni a Shodu s prvopisem potvrzuje B. S. 4 50A 87/2018 současně byl vyhlášen nový termín. Skutečnost, že ani během druhé registrace žalobci nebyl nabídnut volný termín k osobnímu podání žádosti a byla mu zaslána automatická odpověď o naplnění kapacity ZÚ, nemůže být sama o sobě důvodem k upuštění od povinnosti osobního podání žádosti. Žalobcovo tvrzení o nefunkčnosti systému je nepravdivé a nepodložené.

14. Prvostupňové rozhodnutí žalobce napadl dne 17. 7. 2018 rozkladem, který žalovaný vypořádal vydáním žalobou napadených rozhodnutí.

15. Žalobou napadenými rozhodnutími ze dne 18. 9. 2018, č. j. 130865-3/2018-OPL a č. j. 130708-2/2018-OPL rozhodl žalovaný tak, že žalobcem podaný rozklad byl dle § 152 odst. 6 písm. b) správního řádu zamítnut a prvostupňové rozhodnutí bylo potvrzeno. Napadená rozhodnutí jsou v odůvodnění po obsahové stránce zcela totožná, liší se toliko v tom smyslu, že v rozhodnutí vedeném pod čj. 130865-3/2018-OPL je žalobce označen jako „žadatelka“, v rozhodnutí vedeném pod čj. 130708-2/2018-OPL jako „žadatel“. Napadenými rozhodnutími bylo konstatováno, že zrušení objednávacích termínů pro osobní podání žádosti o pobytové povolení nemůže představovat důvod pro upuštění od osobního podání žádosti. Žalovaný uvedl, že příčinou tohoto postupu bylo důvodné podezření na pokus o vnější ovlivnění předem vypsaného objednávání, kterým by bylo zasaženo do transparentnosti objednávacího systému. Obratem byl vypsán náhradní termín a zveřejněn alfanumerický kód k jeho provedení. Žalovaný je rovněž přesvědčen, že zavedený systém objednávání, který je úspěšně užíván zastupitelskými úřady též v jiných zemích, je ve Vietnamu vystaven soustavným pokusům o prolomení a ovlivnění. Zastupitelský úřad má jen velmi omezené možnosti jak tyto útoky předem odhalit, resp. jak se jim bránit. Rychlý a operativní postup, jaký byl užit v namítaném dni 31. 5. 2018, zajišťuje maximální míru objektivity při podávání pobytových žádostí. Žalovaný nesouhlasí s tím, že objednací systém porušuje čl. 36 odst. LZPS.

16. Krajský soud přezkoumal napadená rozhodnutí v mezích žalobních bodů, vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 s. ř. s.).

17. Krajský soud rozhodl ve věci bez jednání, neboť pro byly splněny podmínky podle § 76 s. ř. s.

18. Žaloba je důvodná.

19. V projednávané věci soud v prvé řadě hodnotil skutečnost, že prvostupňové rozhodnutí bylo k rozkladu žalobce vypořádáno dvěma druhostupňovými rozhodnutími ze dne 18. 9. 2018, č. j. 130865-3/2018-OPL a č. j. 130708-2/2018-OPL. Žalobce tuto námitku vyslovil expressis verbis, když konstatoval, že z opatrnosti podává žalobu proti oběma napadeným rozhodnutím, což bylo rovněž zohledněno v úhradě soudního poplatku. Soud na tuto skutečnost upozornil žalovaného, když ho vyzval přípisem ze dne 22. 3. 2019, aby se bezodkladně vyjádřil k tomu, že v projednávané věci stojí vedle sebe dvě žalobou napadená rozhodnutí. Soud rovněž připomněl, že spisový materiál se vztahuje toliko k rozhodnutí vedenému pod č. j. 130865-3/2018-OPL. K uvedenému bylo soudu žalovaným sděleno, že ve věci žalobce (resp. dle žalovaného žalobkyně) bylo vedle rozhodnutí žalovaného vedeného pod čj. 130708-2/2018-OPL vydáno rovněž duplicitní rozhodnutí (čj. 130865- 3/2018-OPL), které se mělo týkat rozkladu podaného paralelně jménem nezletilé dcery žalobkyně. V záhlaví tohoto rozhodnutí byly omylem ponechány identifikační údaje Shodu s prvopisem potvrzuje B. S. 5 50A 87/2018 žalobkyně. Nedopatření bylo následně zhojeno vydáním nového rozhodnutí ve věci dcery žalobkyně.

20. Z uvedeného se podává, že sám žalovaný připustil existenci dvou vedle sebe stojících rozhodnutí, a to ve věci žalobkyně, což domněle vyřešil vydáním třetího rozhodnutí ve věci dcery žalobkyně. Žalovaný výslovně uvedl, že rozhodnutí vedené pod čj. 130708- 2/2018-OPL se týká žalobkyně, kdežto rozhodnutí vydané téhož dne a vedené pod čj. 130865-3/2018-OPL bylo vydáno ve věci dcery žalobkyně a pouze omylem v jeho záhlaví zůstaly ponechány identifikační údaje žalobkyně. Do správního spisu dodaného soudu žalovaným je založeno rozhodnutí čj. 130865-3/2018-OPL, tedy právě to, které žalovaný označil jako vadné, tj. s nesprávnými identifikačními údaji. Ovšem vyjádření žalovaného k podané žalobě se vztahuje k rozhodnutí vedenému pod čj. 130708-2/2018-OPL, tedy k tomu, které vůbec není součástí správního spisu. Z uvedeného je zřejmé, že vyjádření žalovaného nekorespondují s obsahem správního spisu.

21. Soudu tedy nezbývá než uzavřít, že ani žalovaný si není jist, u kterého ze dvou druhostupňových rozhodnutí došlo k tvrzené záměně identifikačních údajů dcery žalobkyně s identifikačními údaji žalobkyně. Žalovaný navíc poukazuje na záměnu identifikačních údajů týkajících se matky a dcery, ze spisového matriálu se však podává, že žalobcem je muž (viz žádost o povolení k dlouhodobému pobytu, kde je označeno pohlaví žadatele „muž“ a jako účel pobytu uvedeno „soužití s manželkou“). Bez ohledu na další je třeba konstatovat, že ve věci žalobce (potažmo žalobkyně) existují dvě téměř totožná rozhodnutí, kterými byl vypořádán rozklad podaný žalobcem proti prvostupňovému rozhodnutí. Obě tato rozhodnutí žalobce napadl projednávanou žalobou. Současně nelze určit, které z těchto dvou žalobou napadených rozhodnutí bylo vydáno dříve, neboť obě jsou datována stejně (18. 9. 2018).

22. Dle § 48 odst. 2 správního řádu uvádí, že přiznat „totéž právo nebo uložit tutéž povinnost lze z téhož důvodu téže osobě pouze jednou“. Platí tedy, že o jedné a téže věci lze z jednoho a téhož důvodu rozhodnout, resp. jedné a téže osobě jedno a totéž právo přiznat nebo jednu a tutéž povinnost uložit, výhradně jednou. Jedno takové rozhodnutí správního orgánu zakládá překážku věci rozhodnuté - rei iudicatae. Výjimku z této překážky však mohou stanovit jak zvláštní zákony, tak i správní řád. Činí tak například v § 101 při vydání nového rozhodnutí, pokud k tomu existují zákonné důvody, například při navrácení v předešlý stav, opakovaném uložení pořádkové pokuty apod. Nové rozhodnutí lze vydat rovněž v případě, že tak stanoví zvláštní zákon (např. rozhodování podle klauzule změněných okolností - clausula rebus sic stantibus - v oblasti práva sociálního zabezpečení, která umožňuje v případě nepřiznání určité dávky žádat po změně okolností o stejnou dávku znovu). Jak vyplývá ze shora řečeného, ve věci žalobkyně rozhodl žalovaný dvakrát, a to rozhodnutími ze dne 18. 9. 2018, č. j. 130865-3/2018-OPL a č. j. 130708-2/2018-OPL. V případě obou těchto rozhodnutí je totožný předmět řízení i osoba žalobce (žalobkyně), oběma rozhodnutími je zamítán rozklad žalobce a potvrzeno rozhodnutí prvostupňového správního orgánu ze dne 17. 7. 2018, č. j. 2672/2018-HANOKO-3. Lze usoudit, že v projednávané věci se jedná o překážku věci rozhodnuté, ačkoli nelze určit, které druhostupňové rozhodnutí bylo vydáno dříve, když obě jsou stejně datována, resp. nelze s jistotou stanovit, u kterého z označených napadených rozhodnutí je překážka věci rozhodnuté. 23. „Soud zruší napadené rozhodnutí pro vady řízení bez jednání rozsudkem pro podstatné porušení ustanovení o řízení před správním orgánem, mohlo-li mít za následek nezákonné rozhodnutí Shodu s prvopisem potvrzuje B. S. 6 50A 87/2018 o věci samé“ (§ 76 odst. 1 písm. c)). Důvodem pro zrušení správního rozhodnutí bez nařízení jednání je i jiné porušení ustanovení o řízení před správním orgánem, ovšem pouze za podmínky, že se jedná o porušení podstatné, které mohlo mít za následek nezákonné rozhodnutí ve věci samé. Zákon nevyžaduje, aby takové porušení mělo za následek nezákonné rozhodnutí, postačí, pokud v důsledku této vady mohlo být nezákonné rozhodnutí vydáno. Mezi vady, které mohly mít vliv na zákonnost rozhodnutí, pak řadíme právě překážku věci pravomocně rozhodnuté (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 2. 2008, čj. 7 Afs 68/2007-82). Jelikož v projednávané věci soud shledal překážku věci rozhodnuté, jedná se o vadu, která mohla mít vliv na zákonnost rozhodnutí, tudíž je zde důvod pro zrušení správního rozhodnutí, resp. obou žalobou napadených rozhodnutí vedených pod č. j. 130865-3/2018-OPL a č. j. 130708-2/2018-OPL.

24. S ohledem na konstatované vady napadených rozhodnutí krajský soud obě napadená rozhodnutí žalovaného dle § 76 odst. 1 písm. c) s. ř. s. zrušil, aniž by se zabýval dalšími žalobními námitkami a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení (§ 78 odst. 4 s. ř. s.).

25. O náhradě nákladů řízení krajský soud rozhodl ve smyslu § 60 odst. 1, věty první s. ř. s., podle kterého nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl.

26. Žalovaný, který neměl v soudním řízení úspěch, proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Pokud jde o procesně úspěšného žalobce, v jeho případě představují náklady řízení zaplacený soudní poplatek a odměnu advokáta.

27. Náklady zastoupení spočívají v odměně za dva úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, žaloba) 2 x 3 100 Kč, celkem v částce 6 200 Kč [§ 7, § 9 odst. 4 písm. d) a § 11 odst. 1 písm. a), d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů] a v náhradě hotových výdajů za dva úkony právní služby v částce 2 x 300 Kč (§ 13 odst. 3 téže vyhlášky); celkem tedy 6 800 Kč. Repliku žalobce k vyjádření žalovaného soud do nákladů zastoupení nezahrnul, neboť nepřináší žádné nové skutečnosti, které by měly vliv na posouzení věci. Vzhledem k tomu, že advokát je plátcem daně z přidané hodnoty, zvyšuje se nárok o částku odpovídající dani, kterou je advokát povinen z odměny za zastupování odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů. Částka daně činí 1 428 Kč. Celkem jde tedy o částku 8 228 Kč. K této částce se připočítává částka 6 000 Kč (2 x 3 000 Kč) vynaložená na soudní poplatek. Celkovou částku náhrady nákladů řízení ve výši 14 228 Kč je žalovaný povinen zaplatit žalobci do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho zástupce. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, Shodu s prvopisem potvrzuje B. S. 7 50A 87/2018 v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. České Budějovice 6. 5. 2019 JUDr. Věra Balejová v. r. předsedkyně senátu Shodu s prvopisem potvrzuje B. S.