50 A 92/2018

Rubrum

č. j. 50 A 92/2018 - 54 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Hájka, Ph.D., a soudkyň JUDr. Marie Trnkové a Mgr. Heleny Nutilové ve věci žalobce: L.N., narozen X bytem X zastoupen advokátkou Mgr. Bc. Janou Domkářovou se sídlem Pujmanové 2608, 580 01 Havlíčkův Brod proti žalovanému: Krajský úřad Vysočina se sídlem Žižkova 57, 587 33 Jihlava v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 16. 10. 2018, sp. zn. OUP 167/2018 DI- 9, čj. KUJI 77 062/2018, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Shodu s prvopisem potvrzuje J. M. 2 50 A 92/2018

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Žalovaný rozhodnutím ze dne 6. 12. 2017, sp. zn. OUP 394/2017 DI-2, čj. KUJI 90 046/2017, zrušil rozhodnutí stavebního úřadu Městského úřadu Humpolec (dále jen „stavební úřad“) ze dne 2. 10. 2017, sp. zn. STAV/3206/2017/HU, čj. MUHU/22496/2017/Hr, kterým stavební úřad dle § 115 zákona č. 183/2006 Sb., zákon o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), povolil P.D. (dále jen „stavebník“) stavbu označenou jako „Stavební úpravy garáže u rodinného domu č. p. x v x x ulice na pozemku st. parcely. č. x v k. ů. x“ (dále jen „stavba“). Podkladem pro vydání rozhodnutí bylo závazné stanovisko Hasičského záchranného sboru kraje Vysočina ze dne 23. 8. 2017, čj. HSJI- 4641-2/PE-2017, jenž zrušilo Ministerstva vnitra - generálního ředitelství Hasičského záchranného sboru České republiky (dále jen „generální ředitelství HZS“) rozhodnutím ze dne 12. 9. 2018, sp. zn. MV 63899/2018, čj. MV-63899-5/PO-OVL-2018.

2. Na základě vysloveného právního názoru žalovaného pro další postup stavebník předložil dne 30. 1. 2018 žádost o vydání společného územního rozhodnutí a stavebního povolení, na jejímž základě stavební úřad oznámil účastníkům řízení zahájení společného územního a stavebního řízení. Jelikož stavební úřad upustil od konání místního šetření, umožnil účastníkům ve stanovené lhůtě vznášet námitky. Tohoto práva využil žalobce, jehož námitky se týkaly především požárně bezpečnostního řešení stavby. Stavební úřad následně vyzval stavebníka, aby si k těmto námitkám zajistil vyjádření projektanta stavby. Stavební úřad následně rozhodnutím ze dne 4. 4. 2018, sp. zn. STAV/3206/2017/HU, čj. MUHU/22496/2017/Hr, jedním výrokem rozhodl o umístění stavby a druhým výrokem vydal stavební povolení.

3. Proti rozhodnutí ze dne 4. 4. 2018 podal žalobce odvolání, jež žalovaný žalobou napadeným rozhodnutím zamítl a rozhodnutí stavebního úřadu potvrdil.

II. Shrnutí žaloby a vyjádření žalovaného

4. Proti rozhodnutí žalovaného podal žalobce dne 26. 11. 2018 žalobu ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích.

5. V první řadě žalobce namítal, že za situace, kdy správní orgány došly v rámci správního řízení k závěru, že Hasičský záchranný sbor kraje Vysočina není a neměl být v rámci řízení dotčeným orgánem, a že jeho závazné stanovisko bylo nezákonné, měly kvalifikovaně zvážit a posoudit otázku dodržení právních předpisů na úseku požární bezpečnosti a ve svém důsledku i otázku naplnění ochrany veřejného zájmu v oblasti požární bezpečnosti samostatně. Dle žalobce žalovaný pouze citoval závěry generálního ředitelství HZS, aniž by dále uvedl, zda podrobil závěry obsažené v tomto rozhodnutí nějaké kritice, či je nekriticky přijal za své, čímž učinil své rozhodnutí v podstatné míře nepřezkoumatelným.

6. Žalobce dále nesouhlasil se závěrem žalovaného obsaženého v odůvodnění napadeného rozhodnutí, který považoval výtku žalobce ohledně absence řízení o výjimce za námitku údajně vznesenou po koncentrační lhůtě. Žalobce již od počátku upozorňoval Shodu s prvopisem potvrzuje J. M. 3 50 A 92/2018 na nutnost posouzení odstupové vzdálenosti od požárního úseku ve smyslu normy ČSN 73 0834.

7. Další námitka žalobce směřovala k imisím rozšiřujících se požárně otevřených prostor, kdy žalovaný tyto posoudil z pohledu veřejnoprávního, tj. jejich soulad s veřejným zájmem. Na posouzení soukromoprávní ovšem správní orgány rezignovaly, ačkoli s odkazem na § 89 odst. 6 stavebního zákona jsou povinny si učinit úsudek a rozhodnout ve věci i o tzv. občanskoprávních námitkách, není-li o nich dosaženo dohody.

8. Žalobce uvedl, že ani přes podnět obsažený v jeho námitkách i v odvolání, o uspořádání vztahů mezi žalobcem a stavebníkem týkajících se podmínek pro provedení stavby, nezbytných úprav a udržovacích prací ve smyslu § 141 stavebního zákona, žalovaný řádně neodůvodnil, proč k tomuto institutu nepřistoupil.

9. Žalobce navrhl žalobou napadené rozhodnutí, jakož i rozhodnutí stavebního úřadu zrušit a věc vrátit k dalšímu řízení.

10. Žalovaný ve svém vyjádření zopakoval, že se dostatečně zabýval skutkovým stavem i námitkami žalobce. Námitky týkající se nedostatečného posouzení dodržení právních předpisů na úseku požární bezpečnosti a nepodrobení závěrů generálního ředitelství HZS kritice, které žalobce v průběhu řízení vznesl, nespadaly do působnosti stavebního úřadu a ani žalovaného. Žalovaný není odborným garantem na úseku požární bezpečnosti, proto nemohl vyhodnocení námitek podrobit kritice, nýbrž mohl pouze z hodnocení generálního ředitelství HZS vycházet a respektovat ho.

11. K námitce týkající se chybějícího řízení o udělení výjimky z odstupových vzdáleností, žalovaný doplnil, že z § 1 odst. 2 vyhlášky č. 501/2006 Sb., vyhláška o obecných požadavcích na využívání území, uvádí, že se při rozhodování o nástavbách, při nichž dochází ke zvýšení stávající stavby, postupuje, pokud to závažné územně technické nebo stavebně technické důvody nevylučují. Z povahy zástavby je tak zřejmé, že její půdorysné umístění na pozemku, a tedy i odstupové vzdálenosti, jsou již dané. Žalovaný tudíž nepochybil, když výjimku pro nástavbu stávající garáže, která spočívá v provedení nadezdívky obvodových stěn a nové střešní konstrukce z důvodu instalování sekčních vrat do garáže z odstupových vzdáleností neprojednal.

12. K namítanému neposouzení imisí požárně otevřeného prostoru z pohledu soukromoprávního žalovaný uvedl, že správní orgány záměr stavebníka neposuzují z hlediska soukromoprávního z úřední povinnosti, pokud se nejedná výslovně o jednoznačně formulovanou občanskoprávní námitku.

13. K námitce neuspořádání vztahů mezi žalobcem a stavebníkem týkajících se provedení stavby ve smyslu § 141 stavebního zákona, žalovaný odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí. Žalovaný dodal, že z § 141 stavebního zákona nelze dovozovat, že by žalobce sám mohl iniciovat řízení dle tohoto ustanovení.

14. Žalovaný setrval na věcné správnosti svého rozhodnutí a navrhl žalobu zamítnout.

III. Průběh jednání

15. Žalobce při jednání konaném dne 25. 9. 2018 setrval na shora uvedeném stanovisku, přičemž nevznesl žádné důkazní návrhy. Žalovaný se z účasti na jednání omluvil, avšak souhlasil s projednáním věci bez své přítomnosti. Shodu s prvopisem potvrzuje J. M. 4 50 A 92/2018 IV. Právní hodnocení krajského soudu 16. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů. Vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 s. ř. s.).

17. Žaloba není důvodná.

18. Krajský soud se nejprve zabýval námitkou nepřezkoumatelnosti rozhodnutí žalovaného, jejíž důvodnost by sama o sobě byla důvodem pro zrušení uvedeného rozhodnutí.

19. V otázce požadavků na kvalitu odůvodnění správního rozhodnutí lze poukázat například na rozsudek ze dne 16. 6. 2006, čj. 4 As 58/2005-65, v němž Nejvyšší správní soud konstatoval, že z rozhodnutí správního orgánu musí být mimo jiné patrno, „proč správní orgán považuje námitky účastníka za liché, mylné, nebo vyvrácené, které skutečnosti vzal za podklad svého rozhodnutí, proč považuje skutečnosti předestírané účastníkem za nerozhodné, nesprávné, nebo jinými řádně provedenými důkazy vyvrácené, podle které právní normy rozhodl, jakými úvahami se řídil při hodnocení důkazů“. Jinými slovy z rozhodnutí správního orgánu musí plynout, jaký skutkový stav vzal správní orgán za rozhodný, jak uvážil o pro věc podstatných skutečnostech, resp. jakým způsobem rozhodné skutečnosti posoudil. Povinnost odůvodnit rozhodnutí však z druhé strany nemůže být chápána tak, že vyžaduje podrobnou odpověď na každý argument účastníků řízení (srov. obdobně například nález Ústavního soudu ze dne 27. 3. 2012, sp. zn. IV. ÚS 3441/11). Rozhodnutí správních orgánů obou stupňů tvoří z hlediska soudního přezkumu jeden celek a není proto vyloučeno, aby případné mezery odůvodnění tato rozhodnutí vzájemně zaplňovala (srov. například rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 10. 2014, čj. 6 As 161/2013- 25).

20. Žalobce spatřoval nepřezkoumatelnost žalobou napadeného rozhodnutí předně v tom, že žalovaný nepodrobil rozhodnutí generálního ředitelství HZS kritice či nesdělil, zda jej nekriticky přijal za své.

21. Tuto námitku považuje krajský soud za lichou. Námitkami vznesenými vůči dodržování předpisů na úseku požární bezpečnosti se zabývalo generální ředitelství HZS, neboť žalovaný ani stavební úřad nejsou odbornými garanty na tomto úseku. Hodnocení námitek tohoto charakteru tak nemohl žalovaný podrobit kritice, nýbrž musel z hodnocení generálního ředitelství HZS vycházet a respektovat je. Ačkoliv v průběhu řízení vyšlo najevo, že Hasičský záchranný sbor kraje Vysočina vydal závazné stanovisko v rozporu s právními předpisy, neboť jej vydal nadbytečně za situace, kdy není závazné stanovisko vyžadováno, nemění to nic na faktu, že jak Hasičský záchranný sbor, tak generální ředitelství HZS, nezjistily ve věci odstupových vzdáleností a požárně nebezpečného prostoru předmětné stavby porušení právních předpisů ani normativních požadavků. Jestliže odborní garanti na úseku požární ochrany (generální ředitelství HZS a Hasičský záchranný sbor) neshledaly u předmětné stavby pochybení a rozpor s právními předpisy, neměly správní orgány důvod tato stanoviska jakkoli rozporovat.

22. Z druhé žalobcovy námitky není zřejmé, zda namítá nesprávný postup správního orgánu, který odmítl jeho námitku z důvodu koncentrace řízení, či zda namítá neposouzení odstupové vzdálenosti od požárního úseku ve smyslu normy ČSN 73 0834. Žalovaný ve svém rozhodnutí vycházel z rozhodnutí generálního ředitelství Shodu s prvopisem potvrzuje J. M. 5 50 A 92/2018 HZS, ze kterého vyplývá, že odstupové vzdálenosti dle čl. 5.9.2 ČSN 73 0834, které nejsou proti původnímu stavu novou úpravou zvětšeny, považuje za vyhovující. Žalovaný tak vyšel z odborného stanoviska dotčeného orgánu a jeho závěry přijal za své. Zároveň v rozhodnutí dostatečným způsobem odůvodnil svůj postup při posouzení odstupové vzdálenosti od požárního úseku.

23. K otázce koncentrace řízení krajský soud uvádí, že účastníci řízení byli správním orgánem na koncentraci řízení upozorněni, nicméně i přes tuto skutečnost žalovaný ve svém rozhodnutí námitku žalobce týkající se údajné nutnosti nového posouzení odstupových vzdálenosti ve smyslu § 25 odst. 5 vyhlášky o obecných požadavcích na využívání území vypořádal. Jakkoli se krajský soud neztotožnil s argumentací žalovaného, dle níž se ustanovení vyhlášky o obecných požadavcích na využívání území vztahují výhradně na umisťování nových staveb (srov. § 1 odst. 2 této vyhlášky), žalovaný v tomto ohledu správně uvedl, že v posuzované věci nebylo nutné dle § 25 odst. 5 ve spojení s § 26 citované vyhlášky postupovat, neboť půdorys stavby, jakož i odstupové vzdálenosti oproti ostatním stavbám se nikterak nemění. Krajský soud k tomu poznamenává, že i nadále se bude jednat o stavbu garáže, přičemž její změna spočívající v navýšení v proměnlivé výšce o 31,6 cm až 44,2 cm na (nezměněném) půdorysu 6,8 m × 6,55m je zcela marginální; z povahy věci tak ani nelze předpokládat možný vliv na posuzování odstupových vzdáleností dle § 25 citované vyhlášky oproti původní stavbě. Odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí proto postačí v tomto smyslu pouze korigovat. Z týchž důvodů pak krajský soud neshledal, že by posuzovaný stavební záměr mohl jakkoli zasáhnout do práv žalobce či snad omezit využití jeho pozemku.

24. Nedůvodná je též námitka, dle níž se žalovaný nezabýval otázkou imisí a jejich posouzením ze soukromoprávního hlediska. Jediná zmínka o imisích ze strany žalobce před podáním žaloby je v odvolání ze dne 19. 4. 2018, v němž žalobce uvedl, že „[v]zhledem ke skutečnosti, že nový střešní plášť vyskytující se nad požárním stropem, ale i nové větrací otvory na západní straně objektu (vypouštějící imise z objektu garáže na pozemek odvolatele), budou samostatnými požárně otevřenými prostorami, bude nutné nově posoudit odstupové vzdálenosti od požárního úseku ve smyslu 5.9.1. písm. a) ČSN 73 0834, když dojde ke zvětšení obestavěného prostoru objektu (nástavbou ve formě zvýšení střechy o 0,5 m) a mají zde být požárně otevřené plochy.“ Toto vyjádření nelze s ohledem na jeho povahu považovat za námitku týkající se imisí. Citovaná odvolací námitka totiž směřovala k posouzení odstupových vzdáleností od požárního úseku. Pouhý poukaz žalobce na skutečnost, že nové větrací otvory mohou imise na jeho pozemek vypouštět, nelze interpretovat jako námitku zpochybňující zákonnost odvoláním napadeného rozhodnutí, neboť z něj není nikterak patrno, jakým způsobem, popřípadě v jaké míře údajné imise do práv žalobce zasahují. Žalovaný se tak v rámci svého rozhodnutí s námitkou imisí vypořádat nemohl; jeho rozhodnutí tudíž ani v tomto ohledu nepřezkoumatelností netrpí.

25. Krajský soud nesdílí ani názor žalobce týkající se neuspořádání vztahů mezi žalobcem a stavebníkem dle § 141 stavebního zákona. Ustanovení § 141 odst. 1 stavebního zákona stanoví, že „[p]ro vytvoření podmínek k provedení stavby nebo její změny, nutných zabezpečovacích prací, nezbytných úprav, udržovacích prací a k odstranění stavby nebo zařízení může stavební úřad uložit těm, kteří mají vlastnická nebo jiná věcná práva k sousedním pozemkům či stavbám na nich, aby umožnili provedení prací ze svých pozemků Shodu s prvopisem potvrzuje J. M. 6 50 A 92/2018 nebo staveb, pokud mezi zúčastněnými osobami nedošlo k dohodě. Účastníkem řízení je ten, v jehož prospěch má být povinnost uložena, a ten, z jehož pozemku nebo stavby mají být práce prováděny“. Z dikce § 141 stavebního zákona vyplývá, že primárním smyslem tohoto ustanovení je umožnit vlastníkovi nebo stavebníkovi realizaci stavebních úprav, které není možné provádět přímo z pozemku vlastníka či stavebníka, ale je nutné k těmto pracím užít sousední pozemek. Z projektové dokumentace nutnost stavebníka využít žalobcův pozemek nevyplývá. Nebyl tudíž pro postup dle § 141 stavebního zákona jakýkoli důvod. I kdyby se v budoucnu přeci jen ukázalo, že je přístup na pozemek žalobce nezbytný, je na stavebníkovi, aby se pokusil o dohodu s žalobcem. Pokud by k dohodě nedošlo, jak žalobce avizoval, je namístě podání podnětu (typicky ze strany stavebníka), aby k úpravě poměrů dle § 141 tavebního zákona došlo. Stavební úřad však může k tomuto kroku přistoupit i z moci úřední.

V. Závěr a náklady řízení

26. Na základě shora uvedeného dospěl krajský soud k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

27. O náhradě nákladů řízení rozhodl krajský soud podle § 60 odst. 1 věty první s. ř. s. Žalobce neměl v řízení úspěch, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Pokud jde o procesně úspěšného žalovaného, v jeho případě nebylo prokázáno, že by mu v souvislosti s tímto řízením před soudem vznikly nezbytné náklady důvodně vynaložené nad rámec běžné úřední činnosti. Z toho důvodu mu krajský soud náhradu nákladů řízení nepřiznal.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. Shodu s prvopisem potvrzuje J. M. 7 50 A 92/2018 V Českých Budějovicích 25. září 2019 JUDr. Michal Hájek, Ph.D. v. r. předseda senátu Shodu s prvopisem potvrzuje J. M.