50 Ad 2/2019

Rubrum

č.j. 50 Ad 2/2019-48 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Věry Balejové a soudkyň JUDr. Marie Trnkové a Mgr. Heleny Nutilové ve věci žalobkyně: ČS, náhradní plnění s.r.o., IČ 28122283 sídlem U Zlaté stoky 576, Litvínovice zastoupena Mgr. Ondřejem Pustějovským sídlem Zahradní 8, 370 05 České Budějovice proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí sídlem Na Poříčním právu 376/1, 128 01 Praha 2 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 26. 1. 2018, č. j. MPSV-2018/6761-421/1, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění

1. Rozhodnutím ze dne 26. 1. 2018, č. j. MPSV-2018/6761-421/1 (dále jen „napadené rozhodnutí“), žalovaný podle § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) zamítl odvolání žalobkyně a potvrdil Shodu s prvopisem potvrzuje G. K. 2 50 Ad 2/2019 rozhodnutí Úřadu práce ČR – krajská pobočka v Českých Budějovicích (dále jen „úřad práce“) vydané dne 28. 12. 2017 pod č.j. CBA-T-420/2017, kterým nebyl žalobkyni poskytnut příspěvek na podporu zaměstnávání osob se zdravotním postižením na chráněném pracovním místě za 3. čtvrtletí roku 2017 dle § 78 odst. 4 a odst. 8 písm. b) zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění účinném do 31. 12. 2017 (dále jen „zákon o zaměstnanosti“).

2. Dne 7. 5. 2018 byla Krajskému soudu v Českých Budějovicích (dále jen „krajský soud“), jako soudu místně příslušnému, postoupena Městským soudem v Praze včasná správní žaloba žalobkyně směřující proti shora označenému rozhodnutí žalovaného.

3. Žalobou je nejprve popsán skutkový stav věci, ze kterého lze shrnout, že žalobkyni nebyl poskytnut úřadem práce příspěvek na podporu zaměstnávání osob se zdravotním postižením za 3. čtvrtletí roku 2017, neboť žalobkyně nesplnila zákonné podmínky pro poskytnutí tohoto příspěvku, když k rozhodnému dni pro poskytnutí příspěvku – 30. 9. 2017 – byl u žalobkyně evidován nedoplatek v podobě penále na veřejném zdravotním pojištění u Zdravotní pojišťovny ministerstva vnitra (dále jen „ZPMV“) ve výši 100,47 Kč. Uvedené penále bylo ZPMV evidováno ode dne 21. 8. 2017 a žalobkyní bylo uhrazeno dne 20. 10. 2017.

4. Žalobkyně v žalobě vyjádřila přesvědčení o tom, že evidované penále na veřejném zdravotním pojištění za rok 2017 ve výši 100,47 Kč nelze ke dni 30. 9. 2017 považovat za nedoplatek na penále na veřejném zdravotním pojištění ve smyslu § 78a zákona o zaměstnanosti. Bylo poukázáno na § 18 odst. 4 zákona č. 592/1992 Sb., o pojistném na všeobecné zdravotní pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pojistném na všeobecné zdravotní pojištění“), ze kterého vyplývá, že penále na veřejné zdravotní pojištění do výše 100 Kč ročně není jako nedoplatek evidováno, nepředepisuje se a nevymáhá, plátce pojistného takový nedoplatek není povinen hradit.

5. Žalobkyně rovněž zmínila faktickou nemožnost pořizovat před koncem každého kalendářního čtvrtletí potvrzení o bezdlužnosti, a to od každé zdravotní pojišťovny, u níž je ten který zaměstnanec pojištěn. V případě žalobkyně se jedná o 7 pojišťoven.

6. Poukázáno bylo též na postup ZPMV, která žalobkyni o nedoplatku na penále převyšujícím 100 Kč vyrozuměla až dne 19. 10. 2017, tedy až poté, co bylo 3. čtvrtletí 2017 ukončeno. Uvedenou liknavost ZPMV nelze přičítat k tíži žalobkyni, která jednala v dobré víře o neexistenci dluhu, pro nějž by jí příspěvek na zaměstnávání osob se zdravotním pojištěním nemusel být poskytnut. Žalobkyně měla zájem dluh uhradit, a proto jej v den, kdy se o něm dozvěděla, dne 19. 10. 2017, uhradila.

7. Závěrem žalobkyně označila postup správních orgánů v dané věci za přepjatý formalismus a v souvislosti s tím poukázala na proporcionalitu, která by v daném případě narušena, když dluh ve výši 100,47 Kč je v naprostém nepoměru s újmou žalobkyně v podobě neproplaceného příspěvku ve výši 1 355 683 Kč. Žalobkyně pak s ohledem na souběh okolností nemohla uplatnit ani postup dle § 78a odst. 4 písm. a) nebo b) zákona o zaměstnanosti, ve znění od 1. 1. 2018.

8. Ze všech uvedených důvodů bylo navrženo napadené rozhodnutí zrušit a věc žalovanému vrátit k dalšímu řízení.

9. Žalovaný ve vyjádření k žalobou uplatněným námitkám nejprve konstatoval, že v dané věci o přepjatý formalismus ze strany správních orgánů nešlo, správní orgány postupovaly Shodu s prvopisem potvrzuje G. K. 3 50 Ad 2/2019 dle právních předpisů, neboť žalobkyně nesplnila podmínky pro přiznání dotčeného příspěvku. Ani postup dle § 78 odst. 4 písm. b) zákona o zaměstnanosti nebyl v daném případě možný, neboť pro něj rovněž nebyly splněny podmínky, když žalobkyně předmětný nedoplatek neuhradila v zákonem stanovené lhůtě. K námitkám týkajícím se vědomosti žalobkyně o bezdlužnosti žalovaný uvedl, že správní orgány jsou povinny postupovat dle zákona a skutečnosti, které vedly k nesplnění podmínek pro poskytnutí příspěvku, nejsou pro danou věc relevantní a správní orgán je nemůže vzít při svém rozhodování v úvahu, a to za situace, kdy tyto podmínky stanoví zákon a jsou pro všechny zaměstnavatele stanoveny stejně. Žalobkyně měla možnost ověřit existenci dluhu a tento dluh uhradit kdykoliv do dne 15. 10. 2017, toto však neučinila a jde pouze k její tíži, pokud se o nedoplatku dozvěděla až na základě sdělení pojišťovny dne 19. 10. 2017. Komunikace mezi žalobkyní a ZMPV není předmětem tohoto správního řízení. Zákon o zaměstnanosti nedovoluje správním orgánům přihlédnout k tomu, jakým způsobem jednotlivé klienty vyrozumívají o případných nedoplatcích. Na věci nemůže změnit nic ani žalobkyní tvrzená dobrá víra v neexistenci dluhu, je to pouze žalobkyně, kdo je povinen činit taková opatření, aby dluh nevznikl, a pokud k jeho vzniku dojde, tak aby o něm byla včas srozuměna a řádně jej uhradila. Daná situace nasvědčuje spíše tomu, že žalobkyně nevěnovala nedoplatkům náležitou pozornost. Na základě uvedené shledal žalovaný projednávanou žalobu jako nedůvodnou a jako takovou ji navrhl zamítnout.

10. Z předloženého správního spisu vyplynuly pro nyní projednávanou věc následující podstatné skutečnosti: Žádostí o příspěvek na podporu zaměstnávání osob se zdravotním postižením na chráněném pracovním místě doručenou úřadu práce dne 13. 12. 2017 požádala žalobkyně dle § 78 zákona o zaměstnanosti o zmíněný příspěvek, a to za období 3. čtvrtletí roku 2017. Součástí uvedené žádosti byla rovněž potvrzení o bezdlužnosti, z potvrzení o bezdlužnosti vydaného ZPMV dne 19. 10. 2017 se podává, že tato pojišťovna evidovala za žalobkyní splatný nedoplatek na penále ve výši 101 Kč vzniknuvší dne 21. 8. 2017, který byl vyrovnán dne 20. 10. 2017, od tohoto dne tudíž není v případě žalobkyně evidován splatný nedoplatek pojistného a penále na veřejné zdravotní pojištění.

11. Výzvou ze dne 15. 12. 2017 byla žalobkyně dle § 36 odst. 3 správního řádu vyzvána k seznámení se s podklady před vydáním rozhodnutí, obsahem této výzvy byla dále informace o tom, že žalobkyně nesplnila podmínky pro udělení příspěvku, a to z důvodu evidovaného nedoplatku na penále na veřejné zdravotní pojištění evidovaného ZPMV ve výši 101 Kč, který byl uhrazen až dne 20. 10. 2017, tedy později, než ukládá zákon. Na uvedenou výzvu nebylo žalobkyní žádným způsobem nereagováno.

12. Součástí spisu jsou dále písemnosti, jejichž původcem je ZPMV, a které jsou adresovány žalobkyni, konkrétně se jedná o sdělení ze dne 19. 10. 2017, na němž je doručenka úřadu práce s datem doručení 21. 12. 2017, z obsahu tohoto sdělení se podává, že žalobkyně jeho prostřednictvím byla uvedeného dne informována o předmětném nedoplatku – penále na veřejném zdravotním pojištění ve výši 101 Kč, který byla povinna uhradit ve lhůtě 8 dnů ode dne doručení uvedeného sdělení. Z přiloženého Přehledu plateb pojistného a penále potom vyplývá, že v roce 2015 pojišťovna evidovala penále ve výši 1,79 Kč; v roce 2016 ve výši 9,54 Kč a v roce 2017 ve výši 100,47 Kč.

13. Rozhodnutím úřadu práce ze dne 28. 12. 2017 vydaným pod č.j. CBA-T-420/2017 nebyl žalobkyni podle § 78 odst. 4 a odst. 8 písm. b) zákona o zaměstnanosti poskytnut příspěvek na podporu zaměstnávání osob se zdravotním postižením na chráněném pracovním místě Shodu s prvopisem potvrzuje G. K. 4 50 Ad 2/2019 za 3. čtvrtletí roku 2017. K neposkytnutí příspěvku došlo z důvodu nesplnění podmínek pro jeho udělení, když žalobkyně nesplnila povinnost bezdlužného zaměstnavatele, neboť ke dni 30. 9. 2017 měla evidován nedoplatek na penále na veřejné zdravotní pojištění u ZPMV ve výši 101 Kč, který byl uhrazen až dne 20. 10. 2017, tedy později než ukládá zákon.

14. Proti uvedenému rozhodnutí podala žalobkyně dne 4. 1. 2018 odvolání, v němž byl popsán způsob, jakým ke vzniku nedoplatku došlo. O existenci nedoplatku byla žalobkyně pojišťovnou informována až dne 19. 10. 2017 na základě žádosti o vydání potvrzení o bezdlužnosti, k dotazu, proč o této skutečnosti nebyla vyrozuměna bezprostředně po vzniku penále, jí bylo sděleno, že toto nebyla pojišťovna schopna dříve administrativně zpracovat a žalobkyni oznámit. Neposkytnutí příspěvku bude mít vliv na další fungování a rozvoj společnosti žalobkyně a lze očekávat, že pro ni bude likvidační.

15. O odvolání žalobkyně bylo následně rozhodnuto žalobou napadeným rozhodnutím ze dne 26. 1. 2018 č.j. MPSV-2018/6761-421/1, kterým bylo toto odvolání zamítnuto a napadené rozhodnutí bylo potvrzeno. Žalovaný se v odůvodnění rozhodnutí ztotožnil se závěry úřadu práce, uvedl, že bylo pouze na žalobkyni, aby existenci nedoplatku odhalila včas a řádně jej uhradila. Pro danou věc je zcela irelevantní, jakým způsobem probíhala komunikace mezi žalobkyní a pojišťovnou, když zákon neumožňuje správním orgánům k těmto okolnostem přihlédnout a zohlednit je. Zákon pak rovněž neumožňuje přihlédnout k finanční situaci zaměstnavatele a k případným dopadům neposkytnutí příspěvku. V daném případě rovněž nebyly splněny podmínky postupu dle § 147b zákona o zaměstnanosti, který za splnění zákonných podmínek umožňuje žadateli dodatečně dluh uhradit.

16. Krajský soud svým rozsudkem ze dne 8. 10. 2018 žalobou napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Učinil zjištění o tom, že penále na pojistném vzniklo v roce 2017 a činilo v zaokrouhlené výši 101 Kč. Na žadateli o příspěvek bylo zjistit včas, zda splňuje podmínky pro jeho poskytnutí. Krajský soud při svém rozhodování vzal v úvahu účel příspěvku na zaměstnávání osob se zdravotním postižením. Ten neúmyslně v roce 2017 odváděl pojistné chybně v řádu několika korun, což v závěru roku napravil. Nepočínal si proto s úmyslem krátit zákonné platby určené státu. Krajský soud porovnal částku přesahující zákonný limit, jeho vyměření o 47 haléřů a výši státního příspěvku a učinil zjištění, že neposkytnutí příspěvku je v rozporu se smyslem a účelem příspěvku.

17. Nejvyšší správní soud svým rozsudkem ze dne 11. 7. 2019 rozsudek krajského soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. Žalobkyně podmínku bezdlužnosti nesplnila pro existenci penále na veřejném zdravotním pojištění. Žalovaný je povinen rozhodovat v mezích zákona a úlevy ze zákonných podmínek může poskytnout pouze tehdy, pokud mu to zákon umožňuje. Možnost obdržet příspěvek na podporu zaměstnávání osob se zdravotním postižením na chráněném pracovním místě má jasně stanovená pravidla a je na žadateli, aby si zajistil splnění podmínek včasným provedením povinných plateb a musí sledovat, zda nepochybil a zda mu nevznikl nedoplatek či penále, aby mohl případně včas využít možností k nápravě svých pochybení. Nebyl shledán podstatný vztah mezi výší nedoplatku a výší poskytnutého příspěvku, protože pro takovou úvahu zákon neposkytuje prostor. Vedle smyslu a účelu zákona, na který poukázal krajský soud, má svůj smysl a účel stanovení podmínek pro zaměstnavatele, které nejsou nereálné ani zbytečně zatěžující. Podmínka bezdlužnosti má vyloučit zaměstnavatele, kteří neplní své zákonné povinnosti, Shodu s prvopisem potvrzuje G. K. 5 50 Ad 2/2019 ale také má vést k jejich platební kázni, což ve svém důsledku vylučuje, aby stát přispíval zaměstnavateli mimo jiné na platby, které by ten řádně neodváděl.

18. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle § 75 odst. 2 s.ř.s. v mezích daných žalobními body a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

19. Souzenou věcí se zabýval Nejvyšší správní soud a nadepsaný soud je v dalším řízení podle § 110 odst. 4 s.ř.s. vázán jím vysloveným právním názorem. Z takto vyjádřeného právního názoru soud při svém rozhodování vychází.

20. Mezi účastníky není na sporu, že žalobkyně působí jako zaměstnavatel, který zaměstnává na chráněných pracovních místech více než 50% osob se zdravotním postižením z celkového počtu zaměstnanců. Takovým zaměstnancům je pak ve smyslu § 78 odst. 1 poskytován příspěvek na podporu zaměstnávání osob se zdravotním postižením. Podmínky pro poskytování příspěvku jsou pak upraveny § 78 odst. 4 zákona o zaměstnanosti. Tento předpis pak upravuje též výjimky.

21. Nejsou-li zákonem stanovené podmínky splněny, vydá o tom úřad práce rozhodnutí. V souzené věci příspěvek poskytnut nebyl pro evidování nedoplatku na penále na veřejné zdravotní pojištění ve výši 100,47 Kč. Ke vzniku penále docházelo v průběhu roku 2017 následkem nesprávného postupu žadatele. V zaokrouhlené výši činí penále 101 Kč. Takto vyměřené penále bylo předepsáno žadateli k úhradě. Proto není na místě argumentace, že nedoplatek nevznikl. Ve smyslu § 18 odst. 1 zákona o pojistném na všeobecné zdravotní pojištění vzniká penále okamžikem, kdy je pojistné uhrazeno v nižší částce, než jak mělo být učiněno, k jeho předpisu pak dochází v okamžiku, kdy penále přesáhne částku 100 Kč. K tomu došlo dnem 21. 8. 2017. V pozici zaměstnavatele žádajícího o příspěvek na podporu zaměstnávání osob se zdravotním pojištěním je proto žalobkyně a na té bylo znát podmínky pro poskytnutí příspěvku, což zahrnuje řádné a včasné ověření, zda podmínky pro poskytnutí příspěvku jsou splněny. Nelze proto odpovědnost žalobkyně přenášet na zdravotní pojišťovnu.

22. Žalobkyně tudíž podmínky bezdlužnosti nesplnila, byť byla o pouhou jednu korunu překročena částka, která je vyjmuta z vyměření penále, jestliže nedoplatek činí celá tato částka. Výši nedoplatku s výší poskytnutého příspěvku však nelze poměřovat, protože pro takovou úvahu zákon o zaměstnanosti neposkytuje prostor. Smyslem a účelem podmínky bezdlužnosti je nejen vyloučit takové zaměstnavatele, kteří řádně neplní své zákonné povinnosti, ale takto stanovená podmínka má vést i k jejich platební kázni v zájmu vyloučení možnosti, aby stát přispíval zaměstnavateli na platby, které ten by řádně neodváděl. Prostor proto, aby bagatelní pochybení nemělo neproporcionální následek, upravuje § 78 odst. 4 písm. a) a b) a odst. 13 zákona. Je na žadateli, aby ten věnoval dostatečnou pozornost splnění podmínek zákona, za nichž je příspěvek poskytován.

23. Soud proto uzavřel, že neposkytnutí příspěvku na podporu zaměstnávání osob se zdravotním postižením na chráněném místě je věcně správné, jestliže nebyla splněna podmínka bezdlužnosti.

24. Vzhledem k těmto důvodům krajský soud podle § 78 odst. 7 s.ř.s. žalobu zamítl.

25. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 s.ř.s. a vychází ze skutečnosti, že úspěšnému žalovanému nevznikly v řízení žádné náklady přesahující rámec jeho obvyklé administrativní činnosti. Shodu s prvopisem potvrzuje G. K. 6 50 Ad 2/2019

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. České Budějovice 16. září 2019 JUDr. Věra Balejová v. r. předsedkyně senátu Shodu s prvopisem potvrzuje G. K.