50 Af 22/2016
č. j. 50 Af 22/2016-38
ZRUŠENO VYŠŠÍM SOUDEM NSS 3 Afs 178/2017-41- KS Č. Budějovice 50 Af 22/2016-38
- NSS 3 Afs 178/2017-41
Citované zákony (5)
Rubrum
50Af 22/2016 - 38 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Věry Balejové a soudkyň Mgr. Heleny Nutilové a Mgr. Kateřiny Bednaříkové v právní věci žalobce 1. písecká lesní a dřevařská, a. s., se sídlem Drhovle – Brloh 12, zastoupeného JUDr. Markem Šťastným, advokátem se sídlem Horažďovice, Ševčíkova 38, proti žalovanému Generálnímu ředitelství cel, se sídlem Praha 4, Budějovická 7, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 23. 9. 2016 č.j. 36480-4/2016-900000.304.5, t a k t o :
Výrok
Rozhodnutí Generálního ředitelství cel Praha ze dne 23. 9. 2016 č.j. 36480- 4/2016-900000.304.5 se z r u š u j e a věc se v r a c í žalovanému k dalšímu řízení. Žalovaný je p o v i n e n zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení 16.979 Kč ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet právního zástupce žalobce.
Odůvodnění
Žalobce se žalobou domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného, jímž bylo rozhodnuto o jeho odvolání proti rozhodnutí Celního úřadu pro Jihočeský kraj o stanovení nákladů za uskladnění zajištěných vybraných výrobků ze dne 8. 6. 2016, čj. 46370-3/2016-520000-11 tak, že napadeným rozhodnutím bylo odvolání žalobce zamítnuto a napadené rozhodnutí bylo potvrzeno. Žalobce v žalobě uvádí, že mu rozhodnutím Celního úřadu pro Jihočeský kraj byla uložena povinnost nahradit náklady za uskladnění zajištěných výrobků ve výši 1.267 Kč. Pokračování - 2 - 50Af 22/2016 S ohledem na skutečnost, že rozhodnutí o propadnutí zajištěných výrobků nabylo právní moci dne 2. 5. 2016, bylo povinností celních orgánů stanovit pravomocně náhradu nákladů za uskladnění zajištěných výrobků nejpozději do 30. 8. 2016. Toto však celní orgány neučinily a namísto toho žalovaný dne 23. 9. 2016, tedy po uplynutí shora uvedené lhůty ve smyslu § 42e) odst. 1 zákona o spotřebních daních, vydal napadené rozhodnutí, kterým potvrdil rozhodnutí prvoinstančního správního orgánu. Žalobce tento postup považuje za nepřípustný, neboť je v rozporu s § 42e) odst. 1 zákona o spotřebních daních, dle něhož náhrada nákladů za uskladnění zajištěných výrobků měla být pravomocně stanovena ve lhůtě 120 dnů od právní moci rozhodnutí o propadnutí zajištěných výrobků. V souvislosti s tím žalobce odkázal na rozhodnutí Celního úřadu pro Jihočeský kraj ze dne 4. 3. 2013 čj. 4839-4/2013-520000-11 a rovněž na nález Ústavního soudu čj. IV. ÚS 816/07 ze dne 2. 3. 2009 a rovněž tak na rozsudek NSS ve věci sp. zn. 7 Afs 205/2006-60, dle něhož povinnost zaplatit náklady za uskladnění je stanovena neměnně teprve nabytím právní moci rozhodnutí, kterým byla tato povinnost uložena, neboť do doby rozhodnutí o odvolání lze výši nákladů za uskladnění stanovenou rozhodnutím měnit. Podle žalobce předepsání náhrady nákladů za uskladnění je nutno stanovit ve lhůtě § 42e) odst. 1 zákona o spotřebních daních a uplynutím této lhůty právo na vyměření nákladů za uskladnění zajištěných vybraných výrobků zaniká. Proto žalobce navrhuje, aby napadené rozhodnutí bylo zrušeno a věc byla vrácena žalovanému k dalšímu řízení. Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby. Dle žalovaného je nutno náklady ve lhůtě 120 dnů stanovit, tedy musí být vydáno prvoinstanční rozhodnutí bez ohledu na jeho právní moc. Vzhledem, k tomu, že v daňovém řízení nelze předjímat délku odvolacího řízení, subjekty, kterým budou náklady předepisovány, by vhodným doplňováním podaného odvolání požadováním provedení nových důkazů, či jinými kroky, mohly snadno docílit toho, že lhůta 120 dnů pro pravomocné rozhodnutí nebude dodržena. V souvislosti s tím žalobce odkázal na důvodovou zprávu k zákonu č. 331/2014 Sb., kterým se měnil zákon o spotřebních daních č. 353/2003 Sb., kdy byla prodloužena původní lhůta z 60 dnů na 120 dnů. Podle žalobce bylo záměrem zákonodárce vymezit, aby správce daně rozhodnutí o náhradě nákladů ve stanovené lhůtě alespoň vydal bez ohledu na právní moc. Tento názor byl celním úřadům prezentován jako oficiální výklad ustanovení § 42e) odst. 1 zákona o spotřební dani v písemnosti čj. 51461/2016-900000-301 ze dne 11. 10. 2016. Žalovaný má za to, že prvoinstanční rozhodnutí bylo vydáno ve stanovené lhůtě 120 dní, proto považuje námitku žalobce na nedůvodnou. Ze správního spisu byly zjištěny tyto rozhodné skutečnosti: V rámci kontroly dne 27. 6. 2015 prováděné pracovníky celní správy, bylo zjištěno, že řidič vozidla tovární značky VW Transporter RZ ... na silnici 1/III v katastru obce Krasejovka přepravoval v zavazadlovém prostoru 130 l minerálního oleje podléhajícího spotřební dani dle zákona o spotřebních daních. Tyto vybrané výrobky byly přepravovány bez dokladu uvedeného v § 5 zákona o spotřebních daních, proto celní úřad vybrané výrobky zajistil, a to na základě rozhodnutí o zajištění ze dne 1. 7. 2015 čj. 51599/2015-5200000-31. Rozhodnutím ze dne 8. 1. 2016 čj. 705/2016-520000-31 rozhodl celní úřad o jejich propadnutí, neboť bylo prokázáno, že s vybranými výrobky bylo nakládáno způsobem uvedeným v § 42 odst. 1 zákona o spotřebních daních. Žalobce se proti rozhodnutí o propadnutí vybraných výrobků odvolal, jeho odvolání bylo rozhodnutím Generálního ředitelství cel ze dne 22. 4. 2016 zamítnuto. Citované rozhodnutí nabylo právní moci dne 2. 5. 2016. Pokračování - 3 - 50Af 22/2016 Dne 8. 6. 2016 Celní úřad pro Jihočeský kraj vydal rozhodnutí čj. 46370-3/2016- 520000-11, jímž předepsal žalobci k úhradě náklady za uskladnění vybraných výrobků – 130 l minerálních olejů, které byly zajištěny v řízení o zajištění vybraných výrobků a o nichž bylo rozhodnuto o jejich propadnutí, a to ve výši 1.267 Kč. Žalobce se proti tomuto rozhodnutí odvolal, přičemž zejména vznášel výhrady k výpočtu částky nákladů na uskladnění, neboť výpočet je neurčitý, nepodložený a nepřezkoumatelný, jestliže v odůvodnění rozhodnutí je pouze uvedena částka 3,93 Kč za 1m2 a den v roce 2015 a 4,33 Kč za 1m2 a den v roce 2016 bez uvedení toho, z jakých údajů se při výpočtu vycházelo. Takto stanovenou náhradu považuje žalobce za nedostatečnou, neboť vyměřená částka je nepřezkoumatelná a nepředvídatelná a vylučuje možnost žalobce účinně se proti takovému rozhodnutí bránit. V odvolání žalobce rovněž nesouhlasil s propadnutím zajištěných výrobků, neboť se jedná o výrobky v jeho vlastnictví. Motorovou naftu žalobce zakoupil u společnosti POLARI spol. s.r.o., tedy byla zdaněna. Motorová nafta byla žalobci jako velkoodběrateli dodána do provozovny, odkud byla odčerpána a v sudech vezena do lesa, kde byla určena k pohonu harvestoru. Odvolání žalobce bylo jako nedůvodné napadeným rozhodnutím zamítnuto s odůvodněním, že odvolací námitky, které směřují do již pravomocných rozhodnutí o zajištění či propadnutí vybraných výrobků jsou v rámci tohoto řízení zcela irelevantní, neboť o této otázce bylo rozhodnuto v řízení o zajištění vybraných výrobků, jehož výsledkem bylo vydání rozhodnutí o propadnutí vybraných výrobků, které bylo potvrzeno rozhodnutím o odvolání Generálním ředitelstvím cel dne 22. 4. 2016. Odvolací orgán shledal relevantní námitku nepřezkoumatelnosti z důvodu nedostatečného odůvodnění výpočtu, na základě kterého byly žalobci stanoveny náklady za uskladnění zajištěných vybraných výrobků. Generální ředitelství cel proto uložilo prvostupňovému celnímu orgánu, aby podrobně uvedlo a doložilo výpočty, jakým způsobem byly stanoveny jednotlivé složky celkových nákladů na skladování ve výši 1.267 Kč. V napadeném rozhodnutí jsou uvedeny údaje o výpočtu a způsobu stanovení jednotlivých složek nákladů za uskladnění a je v něm uveden i výpočet nákladů za uskladnění s tím, že celkové náklady za dopravu a uskladnění zajištěných výrobků činí 1.267 Kč. Provedením tohoto výpočtu nákladů za uskladnění zajištěných vybraných výrobků byla odstraněna namítaná vada řízení spočívající v nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí, proto žalovaný neshledal odvolání důvodné. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí dle § 75 odst. 2 s.ř.s. v mezích daných žalobními body a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Žalobce v žalobě namítá prekluzi lhůty dle § 42e) odst. 1 zákona č. 353/2003 Sb. o spotřebních daních, které zní „náhradu nákladů za uskladnění zajištěných vybraných výrobků a dopravního prostředku v řízení o zajištění vybraných výrobků nebo dopravního prostředku stanoví správce daně nejpozději do 120 dní od právní moci rozhodnutí o propadnutí nebo zabrání vybraných výrobků nebo dopravního prostředku. Krajský soud se proto zabýval otázkou prekluze v souvislosti s ustanovením § 42e) zákona č. 353/2003 Sb. o spotřebních daních, kde je v odstavci jedna stanovena lhůta 120 dní od právní moci rozhodnutí o propadnutí zajištěných výrobků a dospěl k závěru, že uvedenou lhůtu je třeba vyložit tak, že náhrada nákladů za skladování a zničení vybraných výrobků či dopravních prostředků pro rozhodnutí správce daně musí být stanovena pravomocně. Pokud totiž právo správního orgánu stanovit náklady za uskladnění zajištěných výrobků a dopravního prostředku zaniká, je nutné, aby do této doby bylo rozhodnutí o náhradě nákladů perfektní, tedy aby splňovalo všechny znaky zásadně nezměnitelného individuálního Pokračování - 4 - 50Af 22/2016 správního aktu. Není však rozhodující, zda správní akt nabude právní moci marným uplynutím lhůty k odvolání oznámením rozhodnutí o podaném odvolání či případně jiným zákonem stanoveným způsobem. Z procesního hlediska jde o konečný výsledek určitého postupu správního orgánu. Nelze připustit, aby rozhodnutí o stanovení nákladů nabylo právní moci až po uplynutí prekluzivní lhůty. Pod pojem stanovit náklady je třeba zahrnout i konečný výsledek postupu správního orgánu, tedy nabytí právní moci, s níž jsou spojeny významné právní následky. Teprve v okamžiku nabytí právní moci je rozhodnutí o stanovení nákladů úplné a neměnné. Stanovení je třeba vykládat jako úkon správce daně, který musí učinit prostřednictvím rozhodnutí. V projednávaném případě se jedná o lhůtu zákonnou, propadnou, se kterou je spojen účinek nemožnosti rozhodnout o náhradě nákladů za uskladnění po uplynutí této lhůty. Uvedená lhůta je prekluzivní, po jejím uplynutí zcela zaniká nárok na uplatnění práva na náhradu nákladů za uskladnění zajištěných vybraných výrobků. V daném případě bylo vydáno celním úřadem rozhodnutí o propadnutí zajištěných výrobků dne 8. 1. 2016, proti kterému se žalobce odvolal, o odvolání bylo rozhodnuto Generálním ředitelstvím cel dne 22. 4. 2006 pod čj. 13212-2/2016-900000-304/2 tak, že odvolání žalobce bylo jako nedůvodné zamítnuto a prvostupňové rozhodnutí o propadnutí bylo potvrzeno. Toto rozhodnutí o propadnutí nabylo právní moci dne 2. 5. 2016. Dne 8. 6. 2016 vydal Celní úřad pro Jihočeský kraj rozhodnutí o náhradě nákladů řízení za uskladnění zajištěných vybraných výrobků, proti kterému se žalobce rovněž odvolal. Napadeným rozhodnutím bylo prvostupňové rozhodnutí potvrzeno a odvolání zamítnuto. Toto rozhodnutí o odvolání Generálního ředitelství cel ze dne 23. 9. 2016 nabylo právní moci dne 29. 9. 2016. Z uvedeného vyplývá, že napadené rozhodnutí bylo vydáno po uplynutí 120 denní prekluzivní lhůty, neboť prekluzivní lhůta uplynula dne 30. 8. 2016, proto napadené rozhodnutí bylo vydáno po lhůtě k rozhodnutí o náhradě nákladů za uskladnění výrobků, tedy po lhůtě 120 dnů. Námitka žalobce je proto důvodná, napadené rozhodnutí bylo vydáno po uplynutí prekluzivní lhůty, proto žalovaný nemůže po prekluzivní lhůtě požadovat po žalobci náhradu nákladů za uskladnění výrobků. Krajský soud posoudil námitku prekluze tak, že prekluzivní lhůta ve smyslu § 42e) zákona č. 353/2003 Sb. uplynula dne 30. 8. 2016, přičemž žalobci bylo napadené rozhodnutí odvolacího orgánu doručeno až dne 29. 9. 2016. Soud proto uzavřel, že podstatné je zde posouzení, kdy se správní akt stává perfektním, k čemuž dochází jeho právní mocí. Soud má za to, že výklad pojmu o stanovení nákladů v § 42e) zákona o spotřebních daních nelze omezovat jen na vydání rozhodnutí, ale je třeba setrvat na výkladu, že jde o rozhodnutí, které musí být perfektní, tedy splňovat všechny znaky individuálního správního aktu včetně právní moci. Je-li žalovaným odkazováno na důvodovou zprávu k zákonu č. 331/2014 Sb. a rovněž tak na výklad ustanovení § 42e) odst. 1 zákona o spotřební dani Generálním ředitelstvím cel v písemnosti čj. 51461/2016-900000-301 ze dne 11. 10. 2016 (stanovisko ve věci náhrady za uskladnění nebo zničení vybraných výrobků), pak jimi není soud při rozhodování vázán. Soud poznamenává, že i v komentáři k zákonu o spotřebních daních je uvedeno, že ke stanovení nákladů za uskladnění zajištěných vybraných výrobků musí ve stanovené lhůtě dojít pravomocně. Odkaz na rozhodnutí celního úřadu ze dne 4. 3. 2013 čj. 4839-4/2013-520000-11 je zcela irelevantní, neboť s předmětnou věcí nesouvisí. Pokračování - 5 - 50Af 22/2016 Vzhledem k výše uvedenému, dospěl soud k závěru, že rozhodnutí žalovaného je nezákonné pro podstatné porušení ustanovení o řízení před správním orgánem, jestliže bylo rozhodnuto po uplynutí prekluzivní lhůty stanovené pro vydání rozhodnutí. Proto soudu nezbylo než napadené rozhodnutí žalovaného zrušit a věc mu vrátit k dalšímu řízení, v němž je žalovaný vázán právním názorem soudu (§ 78 odst. 1 a odst. 5 s.ř.s.). Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1, věta prvá s.ř.s., podle něhož má účastník, který měl ve věci plný úspěch právo na náhradu nákladů řízení před soudem. Jelikož byl úspěšný žalobce zastoupen advokátem, náleží mu právo na náhradu nákladů řízení, když odměna představuje za právní zastoupení advokátem (tarifní hodnota dle § 9 odst. 4 písm. d) advokátního tarifu v účinném znění) tři úkony právní služby dle § 11 odst. 1 advokátního tarifu (převzetí zastoupení, žaloba, účast na ústním jednání) a 3x režijní paušál dle § 13 advokátního tarifu, cestovní náhrady za cestu z Horažďovic do Českých Budějovic a zpět ve výši 253 Kč, náhradu za promeškaný čas dle § 14 advokátního tarifu za cestu z Horažďovic do Českých Budějovic a zpět dne 17. 5. 2017 na ústní jednání před krajským soudem ve výši 400 Kč a daň z přidané hodnoty z částky 11.553 Kč ve výši 2.426 Kč. Žalobci pak dále náleží náhrada za zaplacený soudní poplatek ve výši 3.000 Kč. Celkem tedy náklady řízení představují 16.979 Kč.
Poučení
Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. Krajský soud v Českých Budějovicích dne 17. května 2017 Pokračování - 6 - 50Af 22/2016 předsedkyně senátu: JUDr. Věra B a l e j o v á v. r. Za správnost vyhotovení: Sládková Blanka
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (1)
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.