50 Af 22/2016

Rubrum

č. j. 50 Af 22/2016 - 70 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Heleny Nutilové a soudkyň JUDr. Věry Balejové a JUDr. Marie Trnkové v právní věci žalobce: 1. písecká lesní a dřevařská, a. s., IČO 251 98 611 se sídlem Brloh 12, 397 01 Brloh zastoupeného JUDr. Markem Šťastným, advokátem se sídlem Ševčíkova 38, 341 01 Horažďovice proti žalovanému: Generální ředitelství cel se sídlem Budějovická 1387/7, 140 96 Praha 4 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 23. 9. 2016 č. j. 36480-4/2016-900000-304.5 takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění

Shodu s prvopisem potvrzuje J. M. 2 50 Af 22/2016 1. Žalobce se žalobou domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného, jímž bylo rozhodnuto o jeho odvolání proti rozhodnutí Celního úřadu pro Jihočeský kraj o stanovení nákladů za uskladnění zajištěných vybraných výrobků ze dne 8. 6. 2016, čj. 46370-3/2016-520000-11 tak, že napadeným rozhodnutím bylo odvolání žalobce zamítnuto a napadené rozhodnutí bylo potvrzeno.

2. Žalobce v žalobě uvádí, že mu rozhodnutím Celního úřadu pro Jihočeský kraj byla uložena povinnost nahradit náklady za uskladnění zajištěných výrobků ve výši 1.267 Kč. S ohledem na skutečnost, že rozhodnutí o propadnutí zajištěných výrobků nabylo právní moci dne 2. 5. 2016, bylo povinností celních orgánů stanovit pravomocně náhradu nákladů za uskladnění zajištěných výrobků nejpozději do 30. 8. 2016. Toto však celní orgány neučinily a namísto toho žalovaný dne 23. 9. 2016, tedy po uplynutí shora uvedené lhůty ve smyslu § 42e) odst. 1 zákona o spotřebních daních, vydal napadené rozhodnutí, kterým potvrdil rozhodnutí prvoinstančního správního orgánu. Žalobce tento postup považuje za nepřípustný, neboť je v rozporu s § 42e) odst. 1 zákona o spotřebních daních, dle něhož náhrada nákladů za uskladnění zajištěných výrobků měla být pravomocně stanovena ve lhůtě 120 dnů od právní moci rozhodnutí o propadnutí zajištěných výrobků. V souvislosti s tím žalobce odkázal na rozhodnutí Celního úřadu pro Jihočeský kraj ze dne 4. 3. 2013 čj. 4839-4/2013-520000-11 a rovněž na nález Ústavního soudu čj. IV. ÚS 816/07 ze dne 2. 3. 2009 a rovněž tak na rozsudek NSS ve věci sp. zn. 7 Afs 205/2006-60, dle něhož povinnost zaplatit náklady za uskladnění je stanovena neměnně teprve nabytím právní moci rozhodnutí, kterým byla tato povinnost uložena, neboť do doby rozhodnutí o odvolání lze výši nákladů za uskladnění stanovenou rozhodnutím měnit. Podle žalobce předepsání náhrady nákladů za uskladnění je nutno stanovit ve lhůtě § 42e) odst. 1 zákona o spotřebních daních a uplynutím této lhůty právo na vyměření nákladů za uskladnění zajištěných vybraných výrobků zaniká. Proto žalobce navrhuje, aby napadené rozhodnutí bylo zrušeno a věc byla vrácena žalovanému k dalšímu řízení.

3. Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby. Dle žalovaného je nutno náklady ve lhůtě 120 dnů stanovit, tedy musí být vydáno prvoinstanční rozhodnutí bez ohledu na jeho právní moc. Vzhledem, k tomu, že v daňovém řízení nelze předjímat délku odvolacího řízení, subjekty, kterým budou náklady předepisovány, by vhodným doplňováním podaného odvolání požadováním provedení nových důkazů, či jinými kroky, mohly snadno docílit toho, že lhůta 120 dnů pro pravomocné rozhodnutí nebude dodržena. V souvislosti s tím žalobce odkázal na důvodovou zprávu k zákonu č. 331/2014 Sb., kterým se měnil zákon o spotřebních daních č. 353/2003 Sb., kdy byla prodloužena původní lhůta z 60 dnů na 120 dnů. Podle žalobce bylo záměrem zákonodárce vymezit, aby správce daně rozhodnutí o náhradě nákladů ve stanovené lhůtě alespoň vydal bez ohledu na právní moc. Tento názor byl celním úřadům prezentován jako oficiální výklad ustanovení § 42e) odst. 1 zákona o spotřební dani v písemnosti čj. 51461/2016-900000-301 ze dne 11. 10. 2016. Žalovaný má za to, že prvoinstanční rozhodnutí bylo vydáno ve stanovené lhůtě 120 dní, proto považuje námitku žalobce na nedůvodnou.

4. Ze správního spisu byly zjištěny tyto rozhodné skutečnosti:

5. V rámci kontroly dne 27. 6. 2015 prováděné pracovníky celní správy, bylo zjištěno, že řidič vozidla tovární značky VW Transporter RZ x na silnici 1/III v katastru obce Krasejovka přepravoval v zavazadlovém prostoru 130 l minerálního oleje podléhajícího spotřební dani dle zákona o spotřebních daních. Tyto vybrané výrobky byly přepravovány Shodu s prvopisem potvrzuje J. M. 3 50 Af 22/2016 bez dokladu uvedeného v § 5 zákona o spotřebních daních, proto celní úřad vybrané výrobky zajistil, a to na základě rozhodnutí o zajištění ze dne 1. 7. 2015 čj. 51599/2015- 5200000-31. Rozhodnutím ze dne 8. 1. 2016 čj. 705/2016-520000-31 rozhodl celní úřad o jejich propadnutí, neboť bylo prokázáno, že s vybranými výrobky bylo nakládáno způsobem uvedeným v § 42 odst. 1 zákona o spotřebních daních. Žalobce se proti rozhodnutí o propadnutí vybraných výrobků odvolal, jeho odvolání bylo rozhodnutím Generálního ředitelství cel ze dne 22. 4. 2016 zamítnuto. Citované rozhodnutí nabylo právní moci dne 2. 5. 2016.

6. Dne 8. 6. 2016 Celní úřad pro Jihočeský kraj vydal rozhodnutí čj. 46370-3/2016-520000-11, jímž předepsal žalobci k úhradě náklady za uskladnění vybraných výrobků – 130 l minerálních olejů, které byly zajištěny v řízení o zajištění vybraných výrobků a o nichž bylo rozhodnuto o jejich propadnutí, a to ve výši 1.267 Kč. Žalobce se proti tomuto rozhodnutí odvolal, přičemž zejména vznášel výhrady k výpočtu částky nákladů na uskladnění, neboť výpočet je neurčitý, nepodložený a nepřezkoumatelný, jestliže v odůvodnění rozhodnutí je pouze uvedena částka 3,93 Kč za 1m2 a den v roce 2015 a 4,33 Kč za 1m2 a den v roce 2016 bez uvedení toho, z jakých údajů se při výpočtu vycházelo. Takto stanovenou náhradu považuje žalobce za nedostatečnou, neboť vyměřená částka je nepřezkoumatelná a nepředvídatelná a vylučuje možnost žalobce účinně se proti takovému rozhodnutí bránit. V odvolání žalobce rovněž nesouhlasil s propadnutím zajištěných výrobků, neboť se jedná o výrobky v jeho vlastnictví. Motorovou naftu žalobce zakoupil u společnosti POLARI spol. s.r.o., tedy byla zdaněna. Motorová nafta byla žalobci jako velkoodběrateli dodána do provozovny, odkud byla odčerpána a v sudech vezena do lesa, kde byla určena k pohonu harvestoru.

7. Odvolání žalobce bylo jako nedůvodné napadeným rozhodnutím zamítnuto s odůvodněním, že odvolací námitky, které směřují do již pravomocných rozhodnutí o zajištění či propadnutí vybraných výrobků jsou v rámci tohoto řízení zcela irelevantní, neboť o této otázce bylo rozhodnuto v řízení o zajištění vybraných výrobků, jehož výsledkem bylo vydání rozhodnutí o propadnutí vybraných výrobků, které bylo potvrzeno rozhodnutím o odvolání Generálním ředitelstvím cel dne 22. 4. 2016. Odvolací orgán shledal relevantní námitku nepřezkoumatelnosti z důvodu nedostatečného odůvodnění výpočtu, na základě kterého byly žalobci stanoveny náklady za uskladnění zajištěných vybraných výrobků. Generální ředitelství cel proto uložilo prvostupňovému celnímu orgánu, aby podrobně uvedlo a doložilo výpočty, jakým způsobem byly stanoveny jednotlivé složky celkových nákladů na skladování ve výši 1.267 Kč. V napadeném rozhodnutí jsou uvedeny údaje o výpočtu a způsobu stanovení jednotlivých složek nákladů za uskladnění a je v něm uveden i výpočet nákladů za uskladnění s tím, že celkové náklady za dopravu a uskladnění zajištěných výrobků činí 1.267 Kč. Provedením tohoto výpočtu nákladů za uskladnění zajištěných vybraných výrobků byla odstraněna namítaná vada řízení spočívající v nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí, proto žalovaný neshledal odvolání důvodné.

8. Žalobce napadl shora uvedené rozhodnutí žalobou, Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem č. j. 50 Af 22/2016-38 rozhodnutí žalovaného ze dne 23. 9. 2016 č. j. 36480- 4/2016-90000.304.5 zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Na základě kasační stížnosti žalovaného byl citovaný rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích Shodu s prvopisem potvrzuje J. M. 4 50 Af 22/2016 zrušen a věc byla vrácena soudu k dalšímu řízení. Nejvyšší správní soud v rozsudku č. j. 3 Afs 178/2017-41 dospěl k závěru, že lhůta 120 dní podle § 42e) odst. 1 zákona o spotřebních daních je lhůtou pořádkovou, jejíž nedodržení nemá pro správce daně za důsledek nemožnost stanovit náhradu nákladů za uskladnění zajištěných vybraných výrobků. Žalovaný vydal rozhodnutí až po uplynutí lhůty, což nezakládá nezákonnost rozhodnutí ve věci samé. Krajský soud dle NSS tedy pochybil, pokud rozhodnutí žalovaného zrušil z důvodu marného uplynutí lhůty pro postup podle § 42e) zákona o spotřebních daních.

9. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí dle § 75 odst. 2 s.ř.s. v mezích daných žalobními body a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná.

10. Žalobce v žalobě namítá prekluzi lhůty dle § 42e) odst. 1 zákona č. 353/2003 Sb. o spotřebních daních, které zní „náhradu nákladů za uskladnění zajištěných vybraných výrobků a dopravního prostředku v řízení o zajištění vybraných výrobků nebo dopravního prostředku stanoví správce daně nejpozději do 120 dní od právní moci rozhodnutí o propadnutí nebo zabrání vybraných výrobků nebo dopravního prostředku.

11. V daném případě bylo vydáno celním úřadem rozhodnutí o propadnutí zajištěných výrobků dne 8. 1. 2016, proti kterému se žalobce odvolal, o odvolání bylo rozhodnuto Generálním ředitelstvím cel dne 22. 4. 2006 pod čj. 13212-2/2016-900000-304/2 tak, že odvolání žalobce bylo jako nedůvodné zamítnuto a prvostupňové rozhodnutí o propadnutí bylo potvrzeno. Toto rozhodnutí o propadnutí nabylo právní moci dne 2. 5. 2016. Dne 8. 6. 2016 vydal Celní úřad pro Jihočeský kraj rozhodnutí o náhradě nákladů řízení za uskladnění zajištěných vybraných výrobků, proti kterému se žalobce rovněž odvolal. Napadeným rozhodnutím bylo prvostupňové rozhodnutí potvrzeno a odvolání zamítnuto. Toto rozhodnutí o odvolání Generálního ředitelství cel ze dne 23. 9. 2016 nabylo právní moci dne 29. 9. 2016. Z uvedeného vyplývá, že napadené rozhodnutí bylo vydáno po uplynutí 120 denní lhůty.

12. Soud poukazuje na to, že stejnou právní otázkou se zabýval Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 27. 7. 2017 č. j. 1Afs 55/2017-32, kdy Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že v případě 120 denní lhůty pro stanovení náhrady nákladů za uskladnění zajištěných vybraných výrobků a dopravního prostředku podle § 42e) odst. 1 zákona o spotřebních daních se jedná o lhůtu pořádkovou, s jejímž uplynutím není spojen zánik práva správce daně stanovit náhradu nákladů za uskladnění zajištěných vybraných výrobků. Při vydání tohoto rozhodnutí první senát vycházel zejména z rozsudku NSS ze dne 11. 9. 2012 č. j. 9 As 114/2011-58, dle něhož lhůta propadná prekluzivní je v právní normě zpravidla vyjádřena slovy, že po uplynutí této lhůty nadále již nelze něco vykonat nebo činit či naopak, že pouze do uplynutí něco činit lze. Soud proto dospěl k závěru, že lhůtu uvedenou v § 42e) odst. 1 zákona o spotřebních daních není možné považovat za lhůtu prekluzivní, ale jedná se v tomto případě o lhůtu pořádkovou.

13. Stejný názor byl vyjádřen v rozsudku č. j. 3 Afs 178/2017-41, kterým byl zrušen rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích č. j. 50 Af 22/2016-38, kdy Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že lhůta 120 dní podle § 42e) odst. 1 zákona o spotřebních daních je lhůtou pořádkovou, kdy nedodržení této lhůty nemá za důsledek nemožnost stanovit náhradu nákladů za uskladnění zajištěných vybraných výrobků. Krajský soud je vázán právním názorem tohoto soudu vysloveným v tomto rozsudku. Shodu s prvopisem potvrzuje J. M. 5 50 Af 22/2016 14. Za nepřípadnou považuje soud argumentaci žalobkyně nálezem Ústavního soudu ČR ze dne 2. 3. 2009 sp. zn. IV. ÚS 816/07 a rozsudkem NSS ze dne 19. 12. 2007 č. j. 7 Afs 205/2006-60, neboť tato rozhodnutí se týkala prekluzivní lhůty pro vyměření daně podle 47 zákona o správě daní a poplatků, nikoli nákladů na uskladnění či jiných nákladů řízení.

15. Soud proto s ohledem na právní závěr učiněný v citovaném rozsudku Nejvyššího správního soudu žalobu jako nedůvodnou zamítl dle § 78 odst. 7 s.ř.s.

16. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 s.ř.s., kdy žalobce, který v řízení nebyl úspěšný nemá proto nárok na náhradu nákladů řízení, kdy žalovanému náklady řízení nad rámec jeho běžné administrativní činnosti nevznikly, proto mu soud náhradu nákladů řízení nepřiznal.

17. Soud rozhodl rozsudkem bez jednání, neboť účastníci projevili s takovým procesním postupem souhlas (§ 51 s.ř.s.).

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. České Budějovice dne 1. listopadu 2019 Mgr. Helena Nutilová v. r. předsedkyně senátu Shodu s prvopisem potvrzuje J. M. 6 50 Af 22/2016 Shodu s prvopisem potvrzuje J. M.