50 Af 31/2017

Rubrum

50 Af 31/2017 - 34 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Věry Balejové a soudkyň JUDr. Marie Trnkové a Mgr. Heleny Nutilové v právní věci Žalobce: Bohemia JazzFest, o. p. s. sídlem Pařížská 203/19, 110 00 Praha 1 zastoupeného advokátem JUDr. Jaroslavem Svejkovským Kamenická 2378/1, 301 00 Plzeň proti žalovanému: Krajský úřad Jihočeského kraje sídlem U Zimního stadionu 1952/2, 370 76 České Budějovice o žalobě proti rozhodnutí ze dne 17. 7. 2017, č. j. OEKO – OŘ 44013/2013/otba/21 takto:

Výrok

I. Rozhodnutí Krajského úřadu Jihočeského kraje České Budějovice ze dne 17. 7. 2017, č. j. OEKO – OŘ 44013/2013/otba/21 se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. Shodu s prvopisem potvrzuje B. S. 2 50 Af 31/2017

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení 4.900 Kč ve lhůtě třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet právního zástupce žalobce.

Odůvodnění

1. Žalobou doručenou dne 7. 8. 2017 Krajskému soudu v Českých Budějovicích se žalobce domáhal přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 17. 7. 2017, č. j. OEKO – OŘ 44013/2013/otba/21, jímž bylo změněno rozhodnutí Magistrátu města České Budějovice ve věci vyměření penále za prodlení s odvodem za porušení rozpočtové kázně.

2. V žalobě se uvádí, že Magistrátem města České Budějovice byla žalobci poskytnuta dotace na mezinárodní hudební festival Bohemia JazzFest 2011. Dne 18. 4. 2013 Magistrát města České Budějovice vydal platební výměr na odvod části dotace za porušení rozpočtové kázně. Odvolání žalobce proti tomuto rozhodnutí bylo žalovaným projednáno po více než třech letech. Poté co bylo o odvolání rozhodnuto, vydal magistrát města platební výměr, jímž stanovil penále za prodlení s odvodem. Postup žalovaného ve věci rozhodování o odvolání proti platebnímu výměru č. 1 o odvodu dotace nelze považovat za postup bez zbytečných průtahů podle § 7 odst. 1 daňového řádu. Žalobce byl tři roky v nejistotě, zda bude povinen vyměřenou částku zaplatit, protože vyčkával na rozhodnutí žalovaného o odvolání. Jako absurdní jeví se žalobci, že odvolání nebylo vyhověno pro opožděné předložení vyúčtování projektu o dva měsíce. Ani při projednávání odvolání proti výměru č. 2 o penále nebylo rozhodováno bez zbytečných průtahů, stalo-li se tak s odstupem půl roku.

3. Protože povinnost, odvést dotaci, nebyla žalobcem uhrazena, byl 18. 4. 2013 vydán platební výměr č. 1, proti kterému žalobce podal odvolání a vyčkával rozhodnutí odvolacího orgánu. Po doručení rozhodnutí o odvolání žalobce odvod zaplatil. Byť rozhodnutí odvolacího orgánu nemá odkladný účinek, rozhodoval-li by odvolací orgán včas, jak mu ukládá zákon a na jeho rozhodnutí žalobce vyčkával, nehradil by penále v tak vysoké výši. Průtahy řízení odvolacího orgánu měly vliv na výši penále.

4. Poukazuje se na to, že žalobce neporušil pravidla rozpočtové kázně a podal žádost o posečkání s platbou penále. O tom nebylo žalovaným rozhodnuto a vznikají další průtahy.

5. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Popsal sled úkonů žalobce a správních orgánů a uvedl, že ustanovení § 7 daňového řádu ukládá povinnost správci daně postupovat bez zbytečných průtahů, což odpovídá principům dobré správy. Nicméně daňový řád nestanoví konkrétní lhůtu pro vyřízení odvolání a vydání rozhodnutí v odvolacím řízení. Tyto tzv. průtahy proti platebnímu výměru na odvod dotace, kdy žalobce vyčkával na okamžik splatnosti odvodu, neměly vliv na výši vyměřovaného penále. Je tomu tak proto, že vykonatelnost platebního výměru č. 1 na odvod penále uplynula po třiceti dnech od doručení rozhodnutí příjemci, protože podané odvolání nemá odkladný účinek. Proto stále běžela doba prodlení k úhradě odvodu pro výpočet penále až do doby jeho uhrazení, tj. do doby vykonání exekučního příkazu z 21. 7. 2016. Ve věci platebního výměru č. 2 na penále byl podnět na ochranu před nečinností shledán Shodu s prvopisem potvrzuje B. S. 3 50 Af 31/2017 nedůvodným. Argument, že odvolací orgán nerozhodl bez zbytečných průtahů a tím ovlivnil výši uloženého penále, nemá oporu v daňovém řádu. Výše penále byla stanovena podle § 22 odst. 8 zákona o rozpočtových pravidlech. Zpochybňovaná platnost platebních výměrů pro tvrzení, že žalobce rozpočtovou kázeň neporušil, nemá význam, jestliže rozhodnutí ve věci platebního výměru na odvod dotace bylo potvrzeno krajským soudem.

6. Ze spisů správních orgánů vyplynuly následující podstatné skutečnosti.

7. Podle smlouvy ze dne 10. 6. 2011 byla žalobci Statutárním městem České Budějovice poskytnuta dotace v částce 200.000 Kč na projekt mezinárodní hudební festival Bohemia JazzFest 2011. Dne 18. 4. 2013 byl vydán platební výměr č. 1 na odvod části dotace pro nesplnění podmínek při čerpání dotace. Proti platebnímu výměru na odvod dotace bylo dne 28. 5. 2013 podáno odvolání, které bylo projednáno žalovaným rozhodnutím z 8. 7. 2016, kdy odvolání žalobce bylo zamítnuto.

8. Magistrát města České Budějovice vydal dne 27. 6. 2016 exekuční příkaz na realizaci platebního výměru na odvod dotace. Po vydání tohoto exekučního příkazu a rozhodnutí o odvolání ve věci odvodu dotace z 8. 7. 2016 žalobce dne 21. 7. 2016 povinnost stanovenou platebním výměrem na odvod dotace uhradil. Magistrát města České Budějovice vydal dne 20. 12. 2016 platební výměr č. 2, jímž žalobci vyměřil penále. Doba prodlení byla ukončena dnem 21. 7. 2016, kdy stanovený odvod byl uhrazen.

9. V odvolání proti platebnímu výměru na penále se žalobce mimo jiné dovolával průtahů při vyřizování odvolání proti platebnímu výměru na odvod části dotace, jehož výsledků vyčkával a právě v důsledku těchto průtahů penále narostlo.

10. Odvolání žalobce bylo projednáno napadeným rozhodnutím, které je odůvodněno tím, že rozhodnutí na odvod dotace je vykonatelné, je-li účinné, jestliže odvolání nemá odkladný účinek a uplynula-li lhůta k plnění, pokud byla stanovena. Účinným se platební výměr stal okamžikem jeho oznámení příjemci, odvolání nemá odkladný účinek, vydání exekučního příkazu proto nic nebránilo. K porušení příkazu postupovat v řízení bez zbytečných průtahů se uvádí, že pro rozhodnutí o odvolání není stanovena žádná lhůta. Okolnost, že žalobce vyčkával na okamžik, kdy odvod bude splatný, neměli vliv na výši penále. Vykonatelnost platebního výměru na odvod proběhla po třiceti dnech od doručení tohoto rozhodnutí příjemci, byť ten měl možnost se proti tomuto rozhodnutí odvolat. Odvolání však nemělo odkladný účinek. Žalobce byl proto v prodlení do doby uhrazení odvodu. Odvolací námitka, že žalovaný nerozhodoval bez zbytečných průtahů a tím ovlivnil výši penále, není proto namístě. Začátek prodlení byl vymezen výzvou z 22. 6. 2012 o vrácení části dotace, konec prodlení představuje den, kdy došlo k připsání peněžních prostředků na účet poskytovatele, tedy 21. 7. 2016.

11. Žaloba proti rozhodnutí správních orgánů ve věci vyměření odvodu části dotace byla projednána Krajským soudem v Českých Budějovicích dne 17. 5. 2017 pod č. j. 50 Af 19/2016-34, kdy žaloba byla zamítnuta. Pro důvody uvedené v tomto rozsudku soud uzavřel, že žalobce rozpočtovou kázeň porušil a uložení povinnosti odvést část dotace je souladné se zákonem. O kasační stížnosti proti tomuto rozsudku nebylo v době projednávání věci krajským soudem rozhodnuto. Shodu s prvopisem potvrzuje B. S. 4 50 Af 31/2017 12. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle § 75 odst. 2 s. ř. s. v mezích daných žalobními body a dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná.

13. Předmětem řízení bylo učiněno rozhodnutí o vyměření penále za prodlení s odvodem části dotace za porušení rozpočtové kázně. Žalobou je v podstatě namítáno, že penále neúměrně narostlo v důsledku průtahů, k nimž došlo v odvolacím řízení při projednání odvolání proti platebnímu výměru právě na odvod části dotace. Odvolání totiž bylo projednáno až po uplynutí doby tří let.

14. Z obsahu spisové dokumentace plyne, že penále narostlo dílem nesplněním povinnosti odvodu žalobcem, dílem liknavým postupem správních orgánů.

15. Rozhodování o penále za prodlení s odvodem za porušení rozpočtové kázně se řídí ustanovením § 22 odst. 8 zákona o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů. Podle ustanovení § 22 odst. 15 tohoto zákona se při rozhodování postupuje podle daňového řádu.

16. Rozhodnutí o odvodu o vrácení části dotace pro porušení rozpočtové kázně bylo napadeno odvoláním žalobce, přičemž ve smyslu § 109 odst. 5 daňového řádu odvolání nemá odkladný účinek, pokud zákon nestanoví jinak. Ve věci rozhodování podle § 22 zákona o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů žádný zákon jinak nestanoví, a proto odvolání proti platebnímu výměru na odvod části dotace odkladný účinek nemělo. V důsledku toho, se tento platební výměr stal podle § 103 odst. 2 účinným a vykonatelným, protože odkladný účinek byl vyloučen. Na žalobci proto bylo, aby prvostupňový platební výměr splnil a odvod uhradil. Jestliže tak neučinil, dostal se zaviněně do prodlení.

17. Argumentace žalobce vyčkáváním rozhodnutí o odvolání, jímž by bylo najisto postaveno, že k porušení rozpočtové kázně došlo a v jakém rozsahu, není právě pro vyloučení odkladného účinku odvolání namístě. Jestliže by o úhradě odvodu bylo v odvolacím řízení rozhodnuto, že žalobce se porušení rozpočtové kázně nedopustil, či došlo ke snížení odvodu, pak žalobci by vznikl vratitelný přeplatek, který by musel být žalobci vrácen. Pro případ zrušení či změny prvostupňového platebního výměru v odvolacím řízení by pak žalobci vznikl podle § 254 daňového řádu nárok na úrok z neoprávněného jednání správce daně. Na žalobci proto bylo, aby svou povinnost podle vykonatelného rozhodnutí splnil a pokud tak neučinil, dostal se do prodlení a vznikla mu povinnost platit penále.

18. Přestože žalobce svou povinnost stanovenou platebním výměrem nesplnil, měl na výši penále vliv postup správních orgánů nerespektujících základní zásady daňového řízení. Platební výměr se stal účinným jeho doručením a byl od 3. 6. 2013 vykonatelným. Vykonatelnost právě z důvodu, že odvolání odkladný účinek nemělo, bez ohledu na to, zda bylo odvolací řízení ukončeno. Exekuční příkaz byl správcem odvodu vydán dne 27. 6. 2016 po uplynutí tří let, několik dnů před tím, než odvolání žalobce proti platebnímu výměru na odvod dotace bylo rozhodnutím ze dne 8. 7. 2016 zamítnuto. Žalobce následně dne 21. 7. 2016 povinnost splnil a odvod uhradil.

19. Soud si je vědom toho, že bylo na žalobci samém, aby povinnost uloženou platebním výměrem na odvod splnil, avšak přístup správce daně, kdy exekuční příkaz i rozhodnutí o odvolání bylo vydáno po více jak třech letech, výši penále ovlivnil. Rovněž penále je podle § 2 odst. 5 daňového řádu daní a na správci takové daně je podle § 1 odst. 2 Shodu s prvopisem potvrzuje B. S. 5 50 Af 31/2017 zákona nejen správné zjištění a stanovení odvodu, ale též zabezpečení jeho úhrady. Právě při zabezpečení úhrady odvodu byly porušeny základní zásady správy daní. To se projevilo právě rozhodováním po uplynutí tří let od vydání vykonatelného platebního výměru.

20. Jestliže § 7 odst. 1 daňového řádu stanoví, že správce daně postupuje bez zbytečných průtahů, vztahuje se tato povinnost nejen na správce daně, ale též na úřad působící v odvolací instanci. Proto je zcela nepřípadná argumentace žalovaného spočívající v tom, že zákon porušen nebyl, protože žádná lhůta pro trvání odvolacího řízení není vymezena. Speciální prekluzivní lhůta pro vyměření penále v § 22 odst. 13 zákona o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů v trvání deseti let, avšak to neznamená, že projednání odvolání po uplynutí tří let bylo vydáno bez zbytečných průtahů, stalo-li se tak v desetileté promlčecí lhůtě. Soud dále poukazuje na větu první § 7 odst. 2 zákona, kdy správce daně má postupovat tak, aby nikomu nevznikaly zbytečné náklady. Neplnil-li prvostupňový správce daně své povinnosti v zájmu zabezpečit úhradu odvodu a žalovaný v odvolacím řízení proti platebnímu výměru na odvod dotace pro porušení rozpočtové kázně ponechal podání tři roky bez rozhodnutí, pak je zjevné, že nebylo postupováno tak, aby žalobci nevznikaly zbytečné náklady ve formě penále za nesplnění povinnosti podle vykonatelného platebního výměru. Soud opakuje, že na těchto nákladech se podílí nejen správní orgány při svém postupu, ale též žalobce sám včasným nesplněním uložené povinnosti.

21. Proti názoru žalovaného o tom, že projednat odvolání s odstupem tří let žádné zákonné ustanovení nebrání, poukazuje soud dále na ustanovení § 9 odst. 2 daňového řádu, který správci daně ukládá činit nezbytné kroky k tomu, aby uložené povinnosti byly splněny. Tato základní zásada daňového řízení nebyla splněna správními orgány působícími v obou instancích, kdy právní orgán I. stupně až po uplynutí tří let shledal, že povinnost uhradit odvod žalobcem splněna nebyla, žalovaný pak tím, že své rozhodnutí o odvolání, jímž bylo postaveno najisto, jaká právní povinnost žalobci vznikla, vydal až po uplynutí tří let.

22. Žalovanému je zapotřebí přisvědčit, že na žalobci bylo, aby sám splnil povinnost uhradit odvod za porušení rozpočtové kázně, avšak kdyby o odvolání žalobce proti platebnímu výměru na odvod rozhodl včas bez zbytečných průtahů, není vyloučeno, že žalobce by uhradil svou povinnost dobrovolně či mohlo dojít k exekučnímu vymáhání takto stanovené povinnosti. To by nepochybně znamenalo, že výše penále by byla nižší, než jak byla stanovena platebním výměrem č.

2. Názor žalovaného projevený v odůvodnění napadeného rozhodnutí o lhůtě k projednání odvolání odporuje prve uvedeným zásadám daňového řízení, v důsledku čehož nemůže napadené rozhodnutí obstát. Zjednodušeně řečeno nelze za situace, kdy odvolání proti platebnímu výměru odkladný účinek nemá, splnění povinnosti založené platebním výměrem ponechat na daňovém subjektu, ale je zapotřebí příslušnými úkony zabezpečit, aby takto uložená povinnost byla splněna. Ponecháním splnění povinnosti na daňovém subjektu, aniž své povinnosti plní správce daně, mohou právě nárůstem penále vznikat zbytečné náklady.

23. Odvolací námitka žalobce o vlivu délky odvolacího řízení odkazem na neexistenci lhůty pro vyřízení odvolání byla proto vyřízena nesprávně, jestliže nebyly vzaty v úvahu základní zásady daňového řízení tak, jak na ně soud poukázal v předchozí pasáži rozsudku. Shodu s prvopisem potvrzuje B. S. 6 50 Af 31/2017 24. Soud proto uzavřel, že k nárůstu penále došlo též přičiněním správních orgánů nerespektováním základních zásad daňového řízení.

25. Připomíná se též žalobcova povinnost včas a řádně splnit vykonatelné daňové rozhodnutí. Jak již soud uvedl, penále v souzené věci narostlo nejen přičiněním žalobce samého, ale též prve uvedeným postupem správních orgánů. V dalším řízení bude na žalovaném zabývat se vlivem porušení základních zásad daňového řízení správními orgány obou instancí na dobu, po kterou byl žalobce v prodlení, za kterou mu vnikla povinnost platit penále.

26. Soud shrnuje, že pro porušení základních zásad daňového řízení shledal, že žaloba je částečně důvodná.

27. Vzhledem k těmto důvodům Krajský soud podle § 78 odst. 1 s. ř. s. napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení.

28. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 s. ř. s. a vychází ze skutečnosti, že žalobce měl v řízení částečný úspěch. Náklady řízení činí 9.800 Kč a sestávají z částky 3.000 Kč zaplacených za soudní poplatek, dalších 6.200 Kč za dva úkony právní služby po 3.100 Kč a dvakrát režijní paušál po 300 Kč. Z takto vynaložených nákladů řízení se žalobci přiznává pro částečný úspěch polovina těchto nákladů činících 4.900 Kč.

29. Podle § 51 odst. 1 s. ř. s. rozhodl soud o žalobě bez nařízení jednání, protože účastníci projevili s takovým procesním postupem souhlas.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Shodu s prvopisem potvrzuje B. S. 7 50 Af 31/2017 Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. České Budějovice 5. ledna 2018 JUDr. Věra Balejová v. r. předsedkyně senátu Shodu s prvopisem potvrzuje B. S.