51 A 1/2024

Rubrum

č. j. 51 A 1/2024–65 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. et Mgr. Bc. Petra Jiříka a soudců Mgr. Heleny Nutilové a JUDr. Michala Hájka, Ph.D., ve věci žalobce: X bytem X proti žalovanému: Krajský úřad Jihočeského kraje sídlem U Zimního stadionu 1952/2, České Budějovice o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 6. 11. 2023, č. j. KUJCK 132074/2023, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Žalobce dne 15. 8. 2022 požádal povinný subjekt – obec Svatá Maří o poskytnutí informací dle zákona č. 106/1999 Sb., zákon o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „InfZ“), a to ve znění „Dovoluji si Vás ve smyslu [informačního zákona], požádat o písemnosti, které vyplynou ze situace: Shoda s prvopisem: J. M. 2 51 A 1/2024 zda v obci Svatá Maří, zajišťuje odvoz odpadních vod do čistírny její provozovatel – tedy obec Svatá Maří, nebo odvoz zajišťuje osoba oprávněná dle živnostenského zákona Pokud v obci Svatá Maří, zajišťuje odvoz odpadních vod do čistírny její provozovatel – tedy obec Svatá Maří, dovoluji si požádat o písemnost (pravděpodobně) – návrh smlouvy (žádost) o zajištění odvozu odpadních vod z bezodtokové jímky. Pokud v obci Svatá Maří odvoz odpadních vod z bezodtokových jímek do obecní ČOV zajišťuje osoba oprávněná dle živnostenského zákona, prosím o poskytnutí písemnosti – smlouvy, nebo dohody, která této oprávněné osobě umožňuje zneškodňování odpadních vod právě v ČOV ve Svaté Maří. Pokud výše požadované informace nebude možné z nějakého důvodu poskytnout, dovoluji si nad rámec zákona o svobodném přístupu k informacím, například s odkazem na „Principy dobré správy“ požádat o radu, jak občan (majitel nemovitosti) v obci Svatá Maří, může naplnit svou povinnost dle § 38 odst. 8 vodního zákona, tedy zajistit zneškodnění odpadních vod z bezodtokové jímky odvozem na čistírnu odpadních vod a získat předepsaný doklad obsahující odpovídající náležitosti, který bude následně, v případě kontroly vodoprávním úřadem nebo Českou inspekcí životního prostředí, uznán jako věrohodný.“ 2. Na podanou žádost o informace reagovala žalovaná dne 29. 8. 2022 přípisem, vydaným pod č. j. 2/2022, který byl nadepsán jako „Poskytnutí informací“, avšak v přípisu samém bylo žalobci sděleno, že je jeho žádost bezpředmětná, jelikož žalovaná není provozovatelem čistírny odpadních vod Svatá Maří, nýbrž pouze jejím vlastníkem.

3. Následovalo několik stížností žalobce na postup při vyřizování jeho žádosti o poskytnutí informací, podmětů na odstranění nečinnosti, částečného poskytnutí informací až se žalobce obrátil na zdejší soud žalobou na ochranu proti nečinnosti povinného subjektu.

4. Zdejší soud rozsudkem ze dne 9. 8. 2023, č. j. 63 A 19/223-72, povinnému subjektu uložil, aby o žádosti žalobce rozhodl ve lhůtě 15 dnů ode dne právní moci rozsudku.

5. Dne 25. 8. 2023 vydal povinný subjekt rozhodnutí o částečném odmítnutí poskytnutí informací, v jehož rámci rovněž část požadovaných informací poskytl. Povinný subjekt uvedl, že provozovatelem ČOV je příspěvková organizace Obecní lesy Svatá Maří; provozovatel ani povinný subjekt nezajišťuje odvoz odpadních vod z bezodtokových jímek do ČOV, odvoz zajišťují jiné osoby oprávněné dle živnostenského zákona; v návaznosti na to nemá provozovatel ani povinný subjekt návrh smlouvy (žádost) o zajištění odvozu odpadních vod z bezodtokové jímky a nedisponují ani smlouvou nebo dohodou, dle které by oprávněná osoba dle živnostenského zákona zneškodňovala odpadní vody v ČOV – jedná se tedy o neexistující informaci, když likvidace se děje na základě ústního souhlasu za podmínek totožných s vypouštěním odpadních vod do kanalizačního řadu obce; dále uvedla, že není povinností povinného subjektu poskytovat rady, jak má vlastník nemovitosti plnit své povinnosti dle zákona č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon), viz § 2 odst. 4 InfZ. V rozsahu dvou posledních dotazů proto povinný subjekt odmítl poskytnout informace.

6. Žalobou napadeným rozhodnutím žalovaný postupem dle § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), zamítl odvolání Shoda s prvopisem: J. M. 3 51 A 1/2024 žalobce a rozhodnutí povinného subjektu potvrdil. Žalovaný vyšel z tvrzení povinného subjektu, že k likvidaci vod z bezodtokových jímek dochází pouze výjimečně a když, tak na základě ústního souhlasu, k čemuž poukázal na to, že smlouva může být uzavřena i ústně, když zde není žádná právní povinnost v tomto případě takovou smlouvu uzavírat v listinné podobě. Co se týče otázky možnosti likvidace odpadních vod, zde se žalovaný ztotožnil s povinným subjektem, že se jedná o vyjádření určitého stanoviska, rady, k čemuž není povinný subjekt ze zákona povinen.

II. Obsah žaloby

7. Na prvním místě žalobce namítá nedostatečné, nepřesvědčivé odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí, jeho nepřezkoumatelnost, nedostatečné odůvodnění důvodů rozhodnutí, absenci vypořádání odvolacích námitek. Napadené rozhodnutí hodnotí žalobce jako nepřesvědčivé co do potvrzujících závěrů rozhodnutí povinného subjektu.

8. Žalobce je přesvědčen, že povinný subjekt je povinen disponovat požadovanými informacemi a pokud jimi nedisponuje, měl tyto informace vytvořit tak, jak mu ukládá judikatura. Žalobce žádal o poskytnutí existujících informací týkajících se provozu obce v souvislosti s likvidací odpadních vod. Zároveň žalobce poukazuje na nedostatečné informování ze strany povinného subjektu – obce ohledně likvidace odpadních vod. Žalobce nesouhlasí s tím, že by vyvážení bezodtokových jímek bylo výjimečné, když v dalších částí obce Brdo, Smrčná, Štítkov, Trhonín a Vícemily žádná kanalizace a ČOV není, přitom je zde cca 80 domů. Musí se proto jednat o pravidelnou likvidaci odpadních vod.

9. Žalovaný se dle žalobce nevypořádal ani s tím, že v těchto případech nelze uzavírat ústní smlouvy a pokud snad ano, mělo být žalobci sděleno, kde a s kým lze tyto ústní dohody uzavírat.

III. Posouzení věci krajským soudem

10. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů. Vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 s. ř. s.).

11. Žaloba není důvodná.

12. Krajský soud rozhodl při jednání dne 27. 3. 2024, při kterém účastníci setrvali na svých dosavadních podáních. Při jednání soud provedl k návrhu žalobce jako důkaz podnět obce Svatá Maří ze dne 3. 12. 2021, sdělení téže obce ze dne 25. 2. 2015, protokol o kontrole Městského úřadu Vimperk ze dne 25. 11. 2021, přípis Městského úřadu Vimperk ze dne 10. 12. 2021 a provozní řád ČOV Svatá Maří, obecně závaznou vyhláškou obce Svatá Maří o stanovení obecného systému odpadového hospodářství a o místním poplatku za obecní systém odpadového hospodářství. Soud naopak usnesením pro nadbytečnost zamítl provedení důkazů dalšími listinami žalobce, a to výstupem ze sledování zásilek, žádostí žalobce adresované obci Svatá Maří ze dne 12. 2. 2015, poskytnutí informací Krajským úřadem Jihočeského kraje ze dne 4. 3. 2022, rozhodnutím Ministerstva životního prostředí ze dne 5. 5. 2022, vzorem smlouvy o dodávce vody z veřejného vodovodu a služby odvádění odpadních vod obce Svatá Maří; dále i návrh žalobce na výslech starosty a jednatele příspěvkové organizace obce v jedné osobě zajišťující provoz ČOV obce Svatá Maří. Rovněž krajský soud nevedl dokazování listinami ze správního spisu, které žalobce předložil spolu s žalobou. Veškeré rozhodné skutečnosti plynou ze správního spisu a listin, kterými bylo Shoda s prvopisem: J. M. 4 51 A 1/2024 provedeno dokazování. Listiny, které krajský soud jako důkaz neprovedl, sice v širším smyslu souvisí s otázkou likvidace odpadních vod v obci, ve vztahu k žádosti žalobce o informace však nemohou přinést nic nového, s věcí nesouvisejí. Výslech navrženého svědka nemůže rovněž přinést nad rámec odůvodnění prvostupňového rozhodnutí nic nového, přičemž tak, jak je popsáno níže, skutečnosti zjištěné v rámci důkazního řízení, způsob fungování ČOV byl v nutném rozsahu zjištěn. Žalovaný při jednání uvedl, že povinný subjekt žalobcem požadovanými smlouvami nedisponuje; sám povinný subjekt není technicky vybaven vozem pro odvoz odpadních vod z bezodtokých jímek a nemá ani smluvně zajištěnou konkrétní třetí osobu k této činnosti.

13. Co se týče části žádosti žalobce, ve které žalobce požadoval sdělení, jak může naplnit svoji povinnost dle § 38 odst. 8 vodního zákona a získat zákonem předepsaný doklad, krajský soud neshledal vad v postupu povinného subjektu, který odmítl poskytnout tuto informaci s odkazem na § 2 odst. 4 InfZ. Dle tohoto ustanovení platí, že povinnost poskytovat informace se netýká dotazů na názory, budoucí rozhodnutí a vytváření nových informací.

14. Dle § 38 odst. 8 vodního zákona ve znění do 31. 12. 2023 platí, že kdo akumuluje odpadní vody v bezodtokové jímce, je povinen zajišťovat jejich zneškodňování odvozem na čistírnu odpadních vod a na výzvu vodoprávního úřadu nebo České inspekce životního prostředí předložit doklady o odvozu odpadních vod za období posledních dvou kalendářních let. Odvoz může provádět pouze provozovatel čistírny odpadních vod nebo osoba oprávněná podle živnostenského zákona. Ten, kdo provede odvoz, je povinen tomu, kdo akumuluje odpadní vody v bezodtokové jímce, vydat doklad, ze kterého bude patrno jméno toho, kdo akumuluje odpadní vody v bezodtokové jímce, lokalizace jímky, množství odvezených odpadních vod, datum odvozu, název osoby, která odpadní vodu odvezla, a název čistírny odpadních vod, na které budou odpadní vody zneškodněny.

15. Domáhal-li se žalobce sdělení, jakým způsobem má podle uvedeného ustanovení postupovat, požadoval po povinném subjektu názor, návod, jak má postupovat. Cílem zákona o svobodném přístupu k informacím není poskytovat rady či návody, jak plnit své zákonné povinnosti. Povinný subjekt přitom k dílčí otázce uvedl, že sám, ani prostřednictví své příspěvkové organizace nevyváží odpadní vody z bezodtokých jímek a odkázal žalobce na osoby oprávněné podle živnostenského zákona. Nebylo povinností žalobce sdělovat konkrétní podnikatelské subjekty, které se v dané lokalitě této činnosti věnují. Ostatně sám žalobce si je limitů zákona o svobodném přístupu k informací vědom, uvozuje-li svoji žádost v této části jako „nad rámec“.

16. Co se týče otázky poskytnutí písemnosti – smlouvy, nebo dohody, která této osobě umožňuje zneškodňování odpadních vod právě v ČOV ve Svaté Maří, ani zde krajský soud neshledal pochybení povinného subjektu, který s poukazem na neexistenci takové smlouvy nebo dohody takovou písemnost žalobci neposkytl.

17. Uvádí-li povinný subjekt – obec prostřednictvím starosty, který je zároveň v čele příspěvkové organizace obce provozující ČOV, že při odvozu odpadních vod nedochází k uzavírání písemné smlouvy, nemá krajský soud důvod a priory této skutečnosti nevěřit. V tomto případě není ani zcela podstatné, zda je provozovatel či vlastník ČOV povinen takové smlouvy uzavírat. Lze se plně ztotožnit s žalobcem, že má-li povinný subjekt zákonnou povinnost určitou informací disponovat a v rozporu se zákonem takovou informací nedisponuje, je povinen tuto informaci vytvořit. Žádá-li však žalobce poskytnutí písemných smluv uzavřených s osobami oprávněnými Shoda s prvopisem: J. M. 5 51 A 1/2024 dle živnostenského zákona k odvozu odpadních vod, pak ani případné zpětné vytvoření smluv v písemné formě není fakticky možné.

18. Úprava citovaného § 38 odst. 8 vodního zákona přitom povinnost písemné podoby takových smluv ani neukládá a tuto povinnost nelze dovodit ani z toho, že osoba oprávněná k odvozu odpadních vod dle živnostenského zákona je povinna vydat doklad o likvidaci odpadních vod. Jakým způsobem tato osoba likvidaci odpadních vod zajistí je její odpovědností.

19. S výkladem povinného subjektu a žalovaného o možnosti ústní formy smluv je možno souhlasit a tvrzení povinného subjektu o takovémto průběhu likvidace vod za stejných podmínek, včetně úplaty, jako v případě vypouštění odpadních vod do kanalizace, nebylo zpochybněno. Jinou věcí pak je, zda a jakou evidenci o těchto přijatých odpadních vodách povinný subjekt či jeho příspěvková organizace vede, přičemž vedení určité evidence bylo v rámci dokazování zjištěno prostřednictvím tzv. provozního řádu (viz níže). To, že na vypuštění odpadních vod do kanalizace jsou uzavírány písemné smlouvy není relevantní, jedná se o otázku připojení ke kanalizační síti a její užívání, což nelze s vývozem odpadních vod do ČOV zaměňovat.

20. Ze sdělení ze dne 25. 2. 2015 ve kterém předchozí starosta obce uvádí, že k vyvážení odpadní vody do obecní ČOV je potřeba podepsání – uzavření smlouvy o vyvážení odpadních vod, platné kolaudační rozhodnutí jímky nebo RD, plyne pouze to, že v roce 2015 za předchozího vedení obce k uzavírání listinných smluv docházelo. Není již zřejmé, kdo samotné vyvážení realizoval, zda obec či jiná osoba. I právní úprava vodního zákona od roku 2015 doznala podstatných změn, došlo ke zpřesnění povinností vlastníků bezodtokých jímek a ke zvýšení ochrany povrchových a podzemních vod - srov. znění § 38 vodního zákona ve znění do 31. 12. 2020 a od 1. 1. 2021. Z nové právní úpravy od 1. 1. 2021 ostatně nyní žalobce vychází. V současné době však již obec jako povinný subjekt či provozovatel ČOV vývoz jímek neprovádí a tuto činnost vykonávají osoby oprávněné dle živnostenského zákona. Z podnětu obce ze dne 3. 12. 2021 implicitně plyne vedení evidence toho, kdo do ČOV odpadní vody vyváží, jak plyne i z provozního řádu, lépe řečeno deníku, ve kterém je za období únor 2019 až prosinec 2021 zachyceno celkem sedm vývozů odpadních vod (uveden objem, osoba); to koresponduje i s přípisem Městského úřadu Vimperk ze dne 10. 12. 2021, který u starosty obce prověřoval způsob fungování ČOV (evidence vývozu v provozním deníku ČOV). Hodnotí-li povinný subjekt vyvážení odpadních vod do ČOV jako výjimečnou činnost, jedná se o hodnocení učiněné nad rámec samotné žádosti o poskytnutí informací k vysvětlení toho, proč není uzavírána smlouva v listinné podobě. V rozporu s výše uvedeným pak nejsou ani zmínky o nutnosti uzavření smlouvy na odvoz vod do ČOV (protokol o kontrole Městského úřadu Vimperk ze dne 25. 11. 2021).

21. Učiněné závěry účinně nezpochybňuje ani tvrzení žalobce o absenci kanalizace v dalších částech obce. Jedná se o spekulaci žalobce opomíjející i jiné způsoby likvidace odpadních vod (např. vlastní čističky, septik, vyloučit nelze ani postup v rozporu se zákonem), stejně tak může docházet k likvidaci odpadních vod v jiných ČOV z různých důvodů (ať už na straně samotné ČOV, tak na straně osob poskytujících tyto služby). V tomto směru rovněž srov. sedm evidovaných vývozů odpadních voz z bezodtokých jímek do ČOV povinného subjektu v období únor 2019 až prosinec 2021.

22. Poukazem žalobce na obecně nedostatečné informace ze strany povinného subjektu k likvidaci odpadních vod, oproti například činnosti kompostárny, nebo i předloženým Shoda s prvopisem: J. M. 6 51 A 1/2024 obecně závazným vyhláškám se krajský soud nezabýval, neboť se jedná o otázku mimo toto řízení.

23. Nezajišťuje-li obec sama či její příspěvková organizace odvoz odpadních vod z bezodtokých jímek do ČOV, je na žalobci, aby si sám vyhledal příslušnou oprávněnou osobu a jejím prostřednictvím realizoval své zákonné povinnosti.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. České Budějovice 27. března 2024 Mgr. et Mgr. Bc. Petr Jiřík v. r. předseda senátu Shoda s prvopisem: J. M.