51 A 1/2025

Rubrum

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. et Mgr. Bc. Petra Jiříka a soudců JUDr. Terezy Kučerové a JUDr. Michala Hájka, Ph.D., ve věci žalobce: město Tábor sídlem Žižkovo nám. 2/2, 390 01 Tábor zastoupen advokátem Mgr. Vítězslavem Dohnalem advokátní kancelář Dohnal & Bernard, s. r. o. sídlem Klokotská 103/13, Tábor proti žalovanému: Policejní prezidium České republiky sídlem Strojnická 27, 170 89 Praha 7 za účasti: I) Mgr. M. K. II) Ing. arch. Z. K. oba bytem . III) Střelecké centrum Tábor, s. r. o., IČO 21091706 sídlem Čekanice 266, 390 02 Tábor IV) V. B. bytem o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 31. 10. 2024, č. j. PPR-26798-55/ČJ-2024- 990450, sp. zn. PPR-26798/ČJ-2024, takto:

Výrok

I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 31. 10. 2024, č. j. PPR-26798-55/ČJ-2024-990450, sp. zn. PPR-26798/ČJ-2024, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalovaný je povinen uhradit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 19 383,40 Kč, a to ve lhůtě 30 dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho zástupce.

III. Osoby zúčastněné na řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Žalobou napadeným rozhodnutím žalovaný postupem dle § 90 odst. 1 písm. c) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, změnil prvostupňové správní rozhodnutí Krajského ředitelství policie Jihočeského kraje ze dne 24. 5. 2024, č. j. KRPC-42675-69/ČJ-2024-0208IZ, kterým bylo rozhodnuto o zamítnutí žádosti Střeleckého centra Tábor, s. r. o. [OZNŘ III); dále také jako „žadatel“] o povolení k provozování střelnice.

2. Žalovaný toto prvostupňové správní rozhodnutí změnil zejména tak, že se žádosti „vyhovuje, tedy se vydává povolení k provozování trvalé komerční střelnice v místě X (souřadnice GPS X, X), na pozemcích parc. č. XA, XB, XC, zapsaných v katastrální území X [X], obec T. [X], zapsané u Katastrálního úřadu pro Jihočeský kraj, Katastrální pracoviště Tábor“.

3. Hlavním důvodem, pro který byla žádost prvostupňovým správním orgánem o povolení k provozování střelnice zamítnuta, byly závěry vyjádření stavebního úřadu obsažené ve sděleních stavebního úřadu Městského úřadu Tábor, ze kterých správnímu orgánu vyplynulo, že skutečná (aktuální) podoba střelnice - část terénních úprav - bezpečnostní val je v rozporu s dříve vydanými kolaudačními rozhodnutími. To vedlo k zahájení řízení o odstranění stavby. Prvostupňový správní orgán dovodil, že pokud by v budoucnu v důsledku řízení podle stavebního zákona došlo k odstranění ochranného valu v sektorech C, D, E, F, G, dostala by se podoba střelnice do rozporu s předloženým provozním řádem střelnice.

4. Žalovaný dospěl k závěru, že žadatel splnil všechny zákonem stanovené podmínky a střelnice je bezpečná. Nebyl dán žádný zákonný důvod pro zamítnutí žádosti. Dle žalovaného žadatel předložil veškeré podklady požadované § 52 zákona č. 119/2002 Sb., o střelných zbraních a střelivu (zákon o zbraních), ve znění účinném do 31. 12. 2025, včetně kladného vyjádření stavebního úřadu podle § 52 odst. 5 písm. b) tohoto zákona. Prvostupňový správní orgán dle žalovaného překročil meze správního uvážení, pokud sám nesprávně dovozoval překážky plynoucí ze stavebních řízení a nesprávně vycházel z hypotetického odhadu jejich budoucího vývoje (otázka možného nařízení odstranění ochranného valu), namísto ze stavu v době jeho rozhodování. Žalovaný v odvolacím řízení doplnil dokazování výslechem znalce v oboru balistiky doc. Ing. J. K., CSc., který ověřil provozní řád střelnice a dále provedl ohledání nemovité věci na místě. Odborné a technické námitky ostatních účastníků řízení žalovaný shledal nedůvodnými. Žalovaný dále vycházel z toho, že vymezení hranic areálu střelnice závisí na vůli žadatele a pro umístění výstražných tabulek na pozemcích města Tábor postačuje udělený souhlas Rady Města Tábor.

II. Stručný obsah žaloby a jejího doplnění

5. Včasnou žalobou doručenou krajskému soudu dne 3. 1. 2025 se žalobce domáhá zrušení žalobou napadeného rozhodnutí a vrácení věci žalovanému k dalšímu řízení.

6. Žalobce úvodem podané žaloby popisuje a shrnuje své postavení jako územně samosprávného celku, jehož úkolem je i chránit život, zdraví a majetek svých občanů. Současně vlastní pozemky v okolí střelnice. Dle žalobce je nežádoucí, předčasné a potenciálně i nebezpečné, pokud je povoleno provozování střelnice, která je stavebně nedokončená a v části nepovolená.

7. Žalobce předkládá tři základní okruhy žalobních bodů: a) neurčité a příliš obecné vymezení předmětu řízení, kdy je střelnice vymezena jen výčtem dotčených pozemků p. č. XA, p. č. XB a p. č. XC, vše v k. ú. X, a nejsou tak stanoveny žádné parametry a podmínky či limity jejího provozu; b) nesplnění zákonných podmínek pro vydání povolení k provozování střelnice, neboť nebylo prokázáno, že dotčené pozemky p. č. XA, p. č. XB a p. č. XC je možné užívat dle stavebního zákona jako střelnici; c) nejasné a neurčité vymezení rozsahu střelnice, v důsledku čehož je dle žalobce umožněno libovolné rozšiřování střelnice, aniž by toto rozšíření bylo podmíněno vydáním nového rozhodnutí či změny rozhodnutí. II.A Neurčitost výroku rozhodnutí žalovaného 8. Žalobce namítá, že výrok napadeného rozhodnutí je neurčitý, neboť povolenou střelnici vymezuje pouze pozemky parc. č. XA, XB a XC. Ty jsou přitom podstatně větší než prostor střelnice předpokládaný provozním řádem. Napadeným rozhodnutím byl zároveň nahrazen popis střelnice obsažený ve výroku prvostupňového rozhodnutí, aniž byla střelnice vymezena odkazem na provozní řád či situační nákres.

9. Podle § 52 odst. 1 zákona č. 119/2002 Sb., o střelných zbraních a střelivu, je střelnice komplexem zařízení a prostorů určených pro bezpečnou střelbu a podle § 52 odst. 2 téhož zákona lze její provozování povolit pouze při zajištění bezpečného používání zbraní a střeliva. Předmět povolení proto musí být konkrétně vymezen, zpravidla též s využitím technické normy ČSN 39 5401 Civilní střelné zbraně a střelivo – Střelnice pro ruční palné a plynové zbraně.

10. Z výroku podle žalobce není patrný plošný rozsah, kategorie, třída ani účel střelnice, povolené zbraně a střelivo, délka střelby či rozhodný provozní řád. Chybějí rovněž podmínky provozu, zejména provozní doba, povinnost dodržovat schválený provozní řád, odpovědnost správce a povinnost oznamovat změny podle § 54 odst. 1 zákona o zbraních.

11. Výrok tak neumožňuje posoudit bezpečnost provozu ani zohlednit podstatné změny střelnice či provozního řádu. Střelnici je místo určené pro bezpečnou střelbu z nebezpečných palných zbraní. Dle žalobce provoz střelnice musí obsahovat podrobnější podmínky než jen hranici pozemku, na kterém byla střelnice povolena.

12. Žalobce ve svém doplnění žaloby ze dne 18. 11. 2025 zdůraznil, že střelnice musí být ve výroku jasně, přesně, určitě a srozumitelně popsána. Žalobce odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 2. 2005, č. j. 3 Ads 21/2004-55, podle něhož musí být z výroku patrné, co bylo předmětem rozhodování a podle jakého ustanovení správní orgán rozhodl. Výrok napadeného rozhodnutí těmto požadavkům podle žalobce nevyhovuje.

13. Žalobce uvádí, že dne 24. 10. 2025 požádal Krajské ředitelství policie Jihočeského kraje o poskytnutí rozhodnutí, provozních řádů a oznámení týkajících se změn střelnice od 1. 1. 2024. Z vyřízení žádosti ze dne 4. 11. 2025, č. j. KRPC-141755-2/ČJ-2025-0200AP-106, a poskytnutých provozních řádů z prosince 2024 a června 2025 vyplynulo, že po vydání napadeného rozhodnutí byla střelnice rozšířena o úseky pro střelbu na vzdálenost až 50 a 100 m. Počet stanovišť se zvýšil z 24 na 42 a šířka střeleckých úseků z 37,7 m na 66,2 m. Doplněk č. 1 a příloha č. 2 se týkaly pouze změn správců střelnice.

14. Správní řízení přitom podle žalobce zahrnovalo střelnici v podstatně menším rozsahu, zejména se střelbou nejvýše na vzdálenost 25 m. Takto významné rozšíření nemělo proběhnout pouhou změnou provozního řádu, ale ve správním řízení za účasti dotčených osob, stavebního úřadu a případných dotčených orgánů, neboť může ovlivnit bezpečnost okolí.

15. Tento postup žalobce považuje za důsledek nedostatečného vymezení střelnice ve výroku napadeného rozhodnutí pouze označením pozemků. Pokud by výrok stanovil základní parametry, například maximální vzdálenost střelby 25 m, vyžadovalo by rozšíření na 100 m nové či změnové rozhodnutí. K tvrzení žalovaného, že zákon o zbraních vydání nového rozhodnutí při změně střelnice výslovně nestanoví, žalobce uvádí, že nutnost rozhodovat ve správním řízení vyplývá z obecných ustanovení správního řádu. II.B Neprokázání možnosti užívat dotčené pozemky jako střelnici 16. Žalobce namítá, že nebylo prokázáno splnění podmínky podle § 52 odst. 5 písm. b) zákona o zbraních, podle něhož si příslušný útvar policie opatří vyjádření stavebního úřadu, zda lze danou nemovitost podle stavebního zákona užívat jako střelnici. Účelem této podmínky je povolit provozování pouze takové střelnice, kterou lze již v jejím aktuálním, nikoli budoucím či předpokládaném stavu, v souladu se stavebním zákonem užívat k danému účelu.

17. V řízení však podle žalobce nebylo spolehlivě prokázáno, že lze pozemky dotčené povolením užívat jako povolenou střelnici. Zákonná podmínka proto nebyla splněna a napadené rozhodnutí je nezákonné.

18. Žalobce popisuje, že v rámci řízení o povolení k provozování střelnice byla na žádost policie stavebním úřadem vydána dvě sdělení - vyjádření ve smyslu ustanovení § 52 odst. 5 písm. b) zákona o zbraních ze dne 2. 4. 2024, č. j. METAB 19636/2024/SÚ/FAda, a ze dne 24. 4. 2024, č. j. METAB 25136/2024/SÚ/FAda. Jejich obsah žalobce parafrázuje (str. 7 žaloby).

19. Z vyjádření stavebního úřadu podle žalobce vyplývá, že pozemky parc. č. XA, XB a XC v katastrálním území X lze jako střelnici užívat pouze v rozsahu kolaudačních rozhodnutí z let 1984 a 1986. Současná podoba střelnice se však od tohoto stavu významně liší, neboť od roku 2013 prošla rekonstrukcí zahrnující zejména stavební objekty SO02 „Vyrovnání plochy střeliště“ a SO03 „Nový ochranný val střeliště“, zachycené v koordinačním situačním výkresu z března 2015 pro stavbu „Rekonstrukce ochranných valů před střelbou a terénní úpravy střeliště a ostatních ploch na pozemcích parc. č. XA, XD, XB a XC k. ú. X“.

20. V souladu s vydaným povolením byla provedena pouze část terénních úprav, konkrétně val v severozápadní části pozemků. Ostatní terénní úpravy byly provedeny v rozporu s povolením nebo bez povolení stavebního úřadu a bylo ohledně nich zahájeno řízení o odstranění stavby. Tyto stavební objekty přitom tvoří součást střelnice.

21. Žalobce se domnívá, že vyjádření stavebního úřadu o nepovolených stavebních objektech střelnice, které jsou předmětem řízení o odstranění stavby, může bránit vydání povolení k jejímu provozování, zejména jsou-li tyto objekty významné pro bezpečnost provozu. Nesouhlasí proto se žalovaným, že není oprávněn vyjádření stavebního úřadu posoudit, a ztotožňuje se s jeho vyhodnocením na stranách 20 a 21 prvostupňového rozhodnutí. Současný stav střelnice se podle něj zásadně liší nejen od stavu zkolaudovaného v roce 1986, ale i od stavu povoleného stavebním úřadem v letech 2013 a 2016.

22. Žalobce má za to, že vyjádření stavebního úřadu podle § 52 odst. 5 písm. b) zákona o zbraních musí prokazovat možnost užívat nemovitost jako střelnici v konkrétní podobě, která je předmětem řízení. Příslušný útvar policie je proto oprávněn posoudit, zda a v jakém rozsahu byla střelnice povolena podle stavebního zákona. Zákon o zbraních tak podle žalobce stanoví posloupnost povolovacích procesů, neboť provoz lze povolit pouze u střelnice užívané v souladu se stavebním zákonem.

23. Tento požadavek byl v § 52 odst. 4 zákona o zbraních původně vyjádřen povinností předložit kolaudační rozhodnutí a po novele provedené zákonem č. 229/2016 Sb. listinu prokazující oprávnění užívat nemovitost jako střelnici. Tento pojem zahrnuje příslušná veřejnoprávní povolení podle stavebního zákona, případně vyjádření stavebního úřadu, že povolení není třeba. Žalobce na podporu své argumentace odkazuje na rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 4. 2024, č. j. 7 As 107/2023-43, ze dne 16. 5. 2022, č. j. 3 As 13/2020-39, a ze dne 4. 5. 2022, č. j. 6 As 294/2021-35.

24. Uvedenou posloupnost podle žalobce potvrzuje také § 61 odst. 2 písm. c) zákona č. 90/2024 Sb., o zbraních a střelivu, podle něhož má povolení provozu střelnice navazovat na její stavebněprávní posouzení, je-li vyžadováno.

25. Žalobce uzavírá, že povolení provozu má navazovat na stavebněprávní povolení konkrétní střelnice. Ta má být nejprve povolena a dokončena podle stavebního zákona a následně má být na základě provozního řádu posouzena příslušným útvarem policie z hlediska bezpečného používání zbraní a střeliva. Stavební úřad naproti tomu posuzuje zejména soulad s územně plánovací dokumentací, požadavky na výstavbu a zájmy ochrany veřejného zdraví a životního prostředí.

26. Vyjádření podle § 52 odst. 5 písm. b) zákona o zbraních se proto musí týkat střelnice ve stejné podobě, v jaké je předmětem žádosti. Povolení provozu stavebně nedokončené či nepovolené střelnice je předčasné. Pokud z vyjádření stavebního úřadu není jednoznačné, zda a v jakém rozsahu lze dotčené pozemky užívat jako střelnici, brání to vydání povolení, neboť podle § 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, musí být zjištěn stav věci bez důvodných pochybností a v řízení o žádosti neplatí zásada „v pochybnostech ve prospěch žadatele“.

27. Podle žalobce nebylo prokázáno, že pozemky parc. č. XA, XB a XC lze v souladu se stavebním zákonem užívat jako střelnice, zvláště je-li ohledně jejích staveb vedeno řízení o odstranění stavby.

28. Žalobce ve svém doplnění žaloby ze dne 18. 11. 2025 dále poukazuje na to, že téměř všechny ochranné valy střelnice jsou předmětem řízení o odstranění stavby. O žádosti o jejich dodatečné povolení dosud podle jeho informací nebylo rozhodnuto. K vyjádření přiložil koordinační situační výkres z dokumentace záměru „Rekonstrukce ochranného valu a doprovodné terénní úpravy areálu Střelecké centrum Tábor“, v němž jsou vyznačeny valy provedené v souladu s původním rozhodnutím stavebního úřadu a valy realizované bez povolení, jež jsou předmětem řízení o dodatečném povolení. II.C K neurčitému rozsahu povolení k provozování střelnice 29. Žalobce dále namítá, že neurčité vymezení rozsahu střelnice ovlivňuje bezpečnost provozu i práva dalších osob. Výrok napadeného rozhodnutí omezuje střelnici pouze pozemky parc. č. XA, XB a XC v katastrálním území X. Původní provozní řád z března 2024 přitom vymezoval sedm úseků s délkou střelby od 20 do 100 m, přičemž v úsecích A a B byla střelba zakázána. Pozdější verze již úsek A nezahrnovaly a v úseku B střelbu dočasně zakazovaly, toto zmenšení střelnice se však ve výroku neprojevilo.

30. Žalobce nesouhlasí s názorem žalovaného na straně 67 napadeného rozhodnutí, že rozšíření střelnice o další úseky v rámci již povolených pozemků nevyžaduje nové povolení, ale pouze změnu provozního řádu schválenou oprávněnou osobou. Takový přístup by podle něj umožňoval střelnici po vydání rozhodnutí podstatně rozšířit bez správního řízení, účasti dotčených osob, vyjádření stavebního úřadu a kontroly bezpečnosti. Pozemky mají celkovou výměru 30 182 m², zatímco povolená střelnice zabírá přibližně 2 000 m², takže by se mohla rozšířit až patnáctkrát bez změny rozhodnutí.

31. Pokud by výrok povoloval střelbu nejvýše na vzdálenost 25 m, rozšíření o úseky A a B by vyžadovalo změnu rozhodnutí a nové posouzení dotčení vlastníků okolních pozemků, souladu se stavebním zákonem i bezpečnosti provozu. Při pouhém oznámení změny provozního řádu by se účastníci o rozšíření nemuseli dozvědět. Podle webových stránek žadatele je přitom úsek B s délkou střelby 50 m již nabízen k využití.

32. Žalobce tvrdí, že povolení se vztahuje ke konkrétně vymezené střelnici jako komplexu zařízení a prostorů a stanoví její základní parametry, zejména plošný rozsah, provozní dobu a povolené zbraně. Zatímco dílčí změny provozního řádu nemusejí vyžadovat změnu rozhodnutí, rozšíření střelnice musí být nově povoleno, neboť může zasáhnout do zájmů chráněných stavebním zákonem, například vyžadovat povolení záměru či kolaudaci, odporovat územnímu plánu nebo zvýšit hlukovou zátěž.

33. Za bezpečnostní riziko žalobce považuje, že provozní řád střelnice umožňuje pokročilým a elitním střelcům střílet mimo základní palebnou čáru, a to i za pohybu (strany 8 a 9 provozního řádu ze srpna 2024). Betonové stěny, podstřelné clony a zemní valy jsou přitom podle něj plně účinné pouze při střelbě ze základní palebné čáry v provozní budově PB1. Střelba mimo ni, zejména za pohybu, zvyšuje riziko přímého či odraženého výstřelu mimo střelnici, například v důsledku pádu nebo nekoordinovaného pohybu střelce.

34. Žalobce dále odkazuje na článek „V Táboře brojí proti střelnici v Čekanicích. Lidé se bojí zbytečně, říká majitel“ ze dne 19. 4. 2024, Táborský deník, v němž jednatel žadatele spojoval bezpečnost provozu s povinností střílet pouze ze základní palebné čáry. Podle žalobce tedy sám jednatel žadatele označoval střelbu mimo tuto čáru za nebezpečnou.

III. Vyjádření žalovaného a OZNŘ

35. Žalovaný ve svém vyjádření ze dne 12. 2. 2025 navrhl, aby krajský soud podanou žalobu zamítl jako nedůvodnou.

36. Žalovaný nesouhlasí s tím, že by napadeným rozhodnutím zasáhl do práva žalobce na samosprávu, vlastnického práva či práva na zajištění bezpečnosti občanů. Pozemky parc. č. 781/4, 777/17, 781/2 a 781/3 nejsou provozem střelnice nijak dotčeny. Pokud jde o pozemek parc. č. 785/1 v k. ú. X, přesah zemního valu (SO01) na tento pozemek byl vybudován v minulosti se souhlasem žalobce na základě nájemní smlouvy z roku 2013. Tento přesah valu se nachází v západní části a neplní žádnou bezpečnostní funkci ve vztahu k povoleným střeleckým úsekům A až G. Žadatel tento přesah do areálu střelnice nezahrnul, a proto nebylo nutné dokládat souhlas vlastníka s užíváním pozemku podle § 52 odst. 4 písm. c) zákona o zbraních. Pozemek parc. č. 785/1 je v řízení podstatný pouze z hlediska umístění výstražných tabulek, k jejichž umístění dal žalobce souhlas.

37. Žalovaný dále uvádí, že zákon o zbraních v § 52 nestanoví zvláštní náležitosti výroku rozhodnutí o povolení střelnice (s výjimkou doby určité dle § 52 odst. 6 zákona o zbraních). Uplatní se proto obecná úprava správního řádu. Správní orgán není podle § 52 zákona o zbraních oprávněn ve výroku stanovovat žádné speciální „podmínky“, „limity“ či „parametry“ provozu (např. provozní dobu či ráže). Stanovení takových podmínek bez výslovného zákonného zmocnění by představovalo porušení zásady legality podle § 2 odst. 2 správního řádu a čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.

38. Provozní řád střelnice (včetně jeho Doplňků č. 1 a č. 2) je klíčovým dokumentem podrobně a jednoznačně identifikovaným v odůvodnění napadeného rozhodnutí. Dle žalovaného není nutné ani žádoucí pojímat jej přímo do výroku. Zákon o zbraních výslovně počítá s možnými změnami provozního řádu či faktického stavu v průběhu provozu a zakotvuje oznamovací povinnost provozovatele do 10 pracovních dnů (§ 54 odst. 1 zákona o zbraních) i pravomoc policie provoz střelnice pozastavit (§ 53 zákona o zbraních).

39. Střelnice je dle žalovaného ve výroku jednoznačně vymezena pozemky, na nichž se reálně nachází. Žadatel nemá povinnost pozemky geodeticky dělit. Pokud by došlo k rozšíření střelnice na další pozemky, musela by být podána nová žádost o povolení.

40. Žalovaný dále popisuje vyžádání vyjádření stavebního úřadu podle § 52 odst. 5 písm. b) zákona o zbraních. Stavební úřad ve vyjádření ze dne 24. 4. 2024 podle žalovaného výslovně potvrdil, že pro stavbu bylo vydáno kolaudační rozhodnutí a danou nemovitost lze podle stavebního zákona užívat jako střelnici. Toto vyjádření vydal stavební úřad s vědomím existence nepovolených stavebních úprav a v průběhu správního řízení jej nezměnil ani nezrušil. Policii nepřísluší posuzovat otázky stavebního práva ani provádět stavební dohled. Žalovaný vycházel rovněž ze společného stanoviska MMR a MV k povolování střelnic (únor 2022), dle kterého stavební úřad posuzuje slučitelnost využití pozemků.

41. Dle žalovaného povolení k provozování střelnice nemá vliv na pravomoc stavebního úřadu rozhodnout o zákazu užívání stavby či v řízení o odstranění/dodatečném povolení stavby. Tato rozhodnutí existují vedle sebe a provozovatel je povinen rozhodnutí stavebního úřadu respektovat. Žalovaný doplňuje, že řízení o odstranění stavby bylo přerušeno a na ochranný val byl stavebním úřadem povolen zkušební provoz.

42. Co se týče otázky bezpečnosti střelnice (§ 52 odst. 2 zákona o zbraních), ta byla dle žalovaného podrobně zkoumána. Ke zranění osoby v roce 2017 došlo na střeleckém úseku A při porušení tehdejšího provozního řádu střelcem. S provozováním úseku A se v novém provozním řádu nepočítá a na střelnici proběhly zásadní bezpečnostní úpravy (odstranění mezilehlého valu, navýšení ochranného valu, odstranění odrazivých materiálů, dosypání povrchu pískem). Námitky týkající se střelby z volné plochy byly vypořádány úpravami provozního řádu schválenými znalcem (Doplněk č. 2 ze dne 2. 10. 2024). Článek z dubna 2024, na který žalobce odkazuje, je nerelevantní, neboť nereflektuje následné změny provozního řádu a bezpečnostní úpravy přijaté v odvolacím řízení.

43. Mgr. M. K. [OZNŘ I)] ve svém vyjádření doručeném krajskému soudu dne 23. 4. 2025 uvedl, že nad rámec samotné žaloby shledává pochybení žalovaného v tom, že je umožněno používání kovových terčů na střelnici, které nevylučují odraz střely mimo stanovený prostor tak, jak deklaroval i soudní znalec v oboru balistiky Ing. V. M., když jej zastupoval během řízení o povolení střelnice při místním šetření.

IV. Posouzení věci krajským soudem

44. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů, vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších zákonů, dále jen „s. ř. s.“).

45. Krajský soud rozhodl bez jednání postupem dle § 76 odst. 1 písm. c) s. ř. s., když současně účastníci ani osoby zúčastněné na řízení konání jednání nepožadovali (srov. § 51 s. ř. s.).

46. Žaloba je důvodná.

47. Krajský soud na prvním místě uvádí, že žalobou napadené rozhodnutí je přezkoumatelné. V otázce požadavků na kvalitu odůvodnění správního rozhodnutí lze poukázat například na rozsudek ze dne 16. 6. 2006, č. j. 4 As 58/2005-65, v němž Nejvyšší správní soud konstatoval, že z rozhodnutí správního orgánu musí být mimo jiné patrno, „proč správní orgán považuje námitky účastníka za liché, mylné, nebo vyvrácené, které skutečnosti vzal za podklad svého rozhodnutí, proč považuje skutečnosti předestírané účastníkem za nerozhodné, nesprávné, nebo jinými řádně provedenými důkazy vyvrácené, podle které právní normy rozhodl, jakými úvahami se řídil při hodnocení důkazů“. Jinými slovy z rozhodnutí správního orgánu musí plynout, jaký skutkový stav vzal správní orgán za rozhodný, jak uvážil o pro věc podstatných skutečnostech, resp. jakým způsobem rozhodné skutečnosti posoudil. Povinnost odůvodnit rozhodnutí však z druhé strany nemůže být chápána tak, že vyžaduje podrobnou odpověď na každý argument účastníků řízení (srov. obdobně například nález Ústavního soudu ze dne 27. 3. 2012, sp. zn. IV. ÚS 3441/11). Rozhodnutí správních orgánů obou stupňů tvoří z hlediska soudního přezkumu jeden celek a není proto vyloučeno, aby případné mezery odůvodnění tato rozhodnutí vzájemně zaplňovala (srov. například rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 10. 2014, č. j. 6 As 161/2013-25). Těmto požadavkům žalovaný vyhověl.

48. Je třeba také připomenout, že nepřezkoumatelnost není projevem nenaplněné představy účastníka řízení, jakým způsobem nebo jak podrobně měl správní orgán své rozhodnutí odůvodnit, ale vadou, která soudu brání přezkoumat jeho rozhodnutí pro nemožnost zjistit v něm jeho obsah nebo důvody, pro které bylo vydáno (srov. například rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 2. 2017, č. j. 3 Azs 69/2016-24, či ze dne 27. 9. 2017, č. j. 4 As 146/2017‑35). IV.A (Ne)určitost výroku rozhodnutí žalovaného, (ne)určitost rozsahu povolení; vyjádření OZNŘ I)

49. Prvostupňové správní rozhodnutí zamítlo žádost žadatele o povolení k provozování trvalé kulové a brokové „Střelnice Střelecké centrum Tábor“ nacházející se na konkrétních souřadnicích GPS, na pozemcích p. č. XA, XB, XC a v nemovitosti na adrese Č. č. p. X. Ve výrokové části tohoto rozhodnutí je dále uvedeno „zařazení dle ČSN 39 5401“ kategorie A, třídy 2, třídy 3, skupiny K, skupiny H a dále je uvedena „další klasifikace“ podle různých kritérií (jako např. stavební řešení, možný únik střel, podle délky střelby, podle doby trvání provozu, podle účelu). Tato charakteristika (klasifikace) plynula z obsahu předloženého provozního řádu.

50. Žalovaný zcela identifikoval předmět řízení prostřednictvím podané žádosti a vydal povolení „k provozování trvalé komerční střelnice v místě Č. X, T. (souřadnice GPS X, X), na pozemcích parc. č. XA, XB, XC, zapsaných v katastrální území X [X], obec T. [X], zapsané u Katastrálního úřadu pro Jihočeský kraj, Katastrální pracoviště Tábor.“ Takto je povolovaná střelnice – místo, kde má být střelnice provozována identifikována nezaměnitelným způsobem, přičemž její samotný provoz je závazně upraven v řízení předloženým provozním řádem ve smyslu § 52 odst. 4 písm. a) zákona o zbraních, tj. provozním řádem střelnice ověřeným znalcem v oboru balistiky. Jelikož provozní řád je jedním ze základních zákonem vyžadovaných podkladů, na jejichž základě je rozhodováno o (ne)povolení provozu střelnice a na jehož základě má být střelnice i fakticky provozována, nelze absenci odkazu na něj ve výroku napadeného rozhodnutí ani absenci situačního nákresu střelnice považovat za vadu tak, jak uvádí žalobce. Na tom nic nemění ani skutečnost, že výrok neoznačuje konkrétní provozní řád. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí je jednoznačně patrné, že žalovaný vycházel z provozního řádu platného ke dni 24. 8. 2024, označeného jako PŘ III, ve znění Doplňku č. 1 ze dne 29. 9. 2024 a Doplňku č. 2 ze dne 2. 10. 2024. Takto doplněný provozní řád žalovaný označil jako PŘ IV a výslovně jej považoval za rozhodný pro své rozhodnutí. Nevznikají proto pochybnosti o tom, z jaké podoby provozního řádu při rozhodování vycházel.

51. Žalobci lze přisvědčit, že z výroku rozhodnutí musí být určitě seznatelné, jaké oprávnění bylo jeho adresátu založeno a čeho se týká. Z toho však neplyne, že výrok rozhodnutí o povolení k provozování střelnice podle § 52 zákona o zbraních musí obsahovat rovněž všechny technické a provozní parametry střelnice. Rozsah náležitostí, které charakterizují střelnici a její provoz, je nutné posuzovat podle § 52 zákona o zbraních ve spojení s přílohou č. 3 tohoto zákona, nikoli izolovaně pouze podle definice střelnice obsažené v § 52 odst.

1. Podle § 68 odst. 2 správního řádu musí výrok, zjednodušeně řečeno, obsahovat „řešení otázky, která je předmětem řízení“. Tomuto nároku žalovaný vyhověl.

52. Podle § 52 odst. 1 zákona o zbraních platí, že střelnice pro střelbu ze zbraně kategorie A, A-I, B, C, C-I uvedené v § 6a odst. 1 písm. c) nebo D uvedené v § 7 písm. a) nebo i) je komplex zařízení a prostorů určených pro bezpečnou střelbu.

53. Podle § 52 odst. 2 téhož zákona příslušný útvar policie vydá na základě žádosti podané na předepsaném tiskopise, jehož vzor stanoví prováděcí právní předpis, povolení k provozování střelnice pouze tehdy, je-li zde zajištěno bezpečné používání zbraní a střeliva. Technicko-organizační požadavky na střelnice jsou stanoveny v příloze č. 3 k tomuto zákonu.

54. Definice střelnice jako „komplexu zařízení a prostorů“ vymezuje, co je střelnicí a co musí být z hlediska bezpečnosti posuzováno. Definice sama o sobě nestanovuje, že všechny jednotlivé prvky tohoto komplexu musí být jednotlivě popsány přímo ve výroku o rozhodnutí o povolení provozu střelnice.

55. V ustanoveních § 52 odst. 3 až 7 zákona o zbraních je rozlišováno mezi údaji, které jsou obsahem samotné žádosti o povolení, a podrobnými technickými a provozními parametry, které jsou obsahem provozního řádu střelnice. Podle § 52 odst. 3 musí žádost obsahovat identifikační údaje žadatele, místo, kde má být střelnice provozována, identifikaci navrženého správce, údaj, zda má být střelnice používána k podnikatelským účelům, a případně dobu jejího provozování.

56. Z uvedeného plyne, že zákonodárce mezi náležitosti žádosti nezařadil například maximální vzdálenost střelby, jednotlivé střelecké úseky, konkrétní druhy zbraní a střeliva nebo směry střelby. Nicméně podle § 52 odst. 4 písm. a) žadatel musí k žádosti připojit provozní řád střelnice ověřený znalcem v oboru balistiky nebo oprávněnou osobou; podle § 52 odst. 7 pak povinné obsahové náležitosti tohoto provozního řádu stanovila právě příloha č. 3 zákona.

57. V části druhé bodu 1 přílohy č. 3 jsou povinné náležitosti provozního řádu rozděleny na administrativně-provozní náležitosti podle bodu 1.1 a technicko-organizační náležitosti podle bodu 1.2.

58. Mezi administrativně-provozní náležitosti patří mimo jiné uvedení místa provozování střelnice, údaj o jejím využití k podnikatelským účelům a přístupnosti veřejnosti, doba, v níž bylo dovoleno provádět střelbu, a údaje o správcích střelnice.

59. Podle bodu 1.2.1 musí provozní řád obsahovat přehledný situační nákres střelnice s vyznačením dovoleného směru střelby a prostředků k zajištění bezpečnosti při střelbě. Podle bodu 1.2.2 v něm musí být uvedeny druhy zbraní povolených ke střelbě a příslušné parametry střeliva. Bod 1.2.3 vyžaduje vymezení povolených způsobů střelby z jednotlivých druhů zbraní a minimálních i maximálních vzdáleností střelby. Podle bodu 1.2.4 pak provozní řád obsahuje pravidla bezpečnosti provozu střelnice, zejména pravidla zacházení se zbraněmi a střelivem, bezpečnostní pravidla střelby a pravidla pohybu osob. Dle bodu 2 poté platí, že v případě změn provozního řádu střelnice, které se týkají technicko-organizačních náležitostí podle bodů 1.2.1, 1.2.2, 1.2.3 a 1.2.4, musí být provedeno opětovné ověření provozního řádu střelnice znalcem v oboru balistiky nebo osobou oprávněnou podle zvláštního právního předpisu k projektové činnosti ve výstavbě, a to v rozsahu odpovídajícím této změně. Současně § 54 odst. 1 písm. a) a c) zákona o zbraních ukládá provozovateli povinnost oznámit příslušnému útvaru policie do deseti pracovních dnů jak změnu provozního řádu, tak změny, které mohou mít vliv na bezpečnost provozu střelnice.

60. Zákon rozlišuje mezi povolením k provozování konkrétní střelnice na určitém místě a technickými a provozními pravidly, podle nichž lze na této střelnici střílet. Místo provozování střelnice představuje podle § 52 odst. 3 písm. b) zákona o zbraních jeden ze základních údajů žádosti. Konkrétní prostorová konfigurace střelby, dovolené směry střelby, druhy zbraní a střeliva, způsob střelby a její maximální či minimální vzdálenost byly zákonem výslovně svěřeny provoznímu řádu. Pouze na základě toho, že žalovaný údaje náležející podle přílohy č. 3, části druhé, bodů 1.2.1 až 1.2.4 do provozního řádu neopakoval ve výroku rozhodnutí, nelze dovozovat neurčitost tohoto výroku. Stejně tak nebylo nezbytné převzít do výroku klasifikaci střelnice podle ČSN 39 5401. Z § 52 zákona o zbraních ani z přílohy č. 3 tohoto zákona nevyplývá, že by taková klasifikace byla náležitostí povolení; skutečnost, že ji prvostupňový správní orgán ve svém výroku uvedl, na zákonném rozsahu náležitostí výroku nic nemění.

61. Zákon výslovně předpokládá, že se za trvání povolení mohou měnit právě takové charakteristiky střelnice, jako jsou její situační uspořádání, povolené druhy zbraní a střeliva, způsoby střelby nebo minimální a maximální vzdálenosti střelby. Pro takovou změnu stanovuje zvláštní režim spočívající v opětovném odborném ověření provozního řádu a v oznamovací povinnosti vůči příslušnému útvaru policie.

62. Uvedené parametry zákon nekoncipuje jako nezbytné konstitutivní náležitosti výroku povolení provozu střelnice, které by musely být při každé jejich změně měněny správním rozhodnutím. Opačnému výkladu bod 2 části druhé přílohy č. 3, který právě změny těchto vybraných parametrů výslovně předvídá a stanovuje pro ně odlišný postup, nesvědčí. I pokud by správní orgány určité technicko-organizační parametry ve výrokové části rozhodnutí o povolení k provozu střelnice uváděly, nemohla by tato skutečnost nic změnit na tom, že zákon v jejich případě stanovuje podobu procesu jejich změny tak, jak krajský soud vyložil výše. Jinými slovy, změna takovýchto technicko-organizačních parametrů zakotvených ve výroku rozhodnutí by nevedla k nutnosti vést nové správní řízení o povolení k provozování střelnice či o jeho změně.

63. Tento závěr nelze chápat tak, že by povolení umožňovalo provozovateli libovolně rozšiřovat střelnici bez jakéhokoli zákonného omezení. Základním prostorovým vymezením povolení zůstává místo provozování střelnice ve smyslu § 52 odst. 3 písm. b) zákona o zbraních, které žalovaný v projednávané věci konkretizoval rovněž parcelními čísly (byť s tím žalobce nesouhlasí). Změny technicko-organizačních parametrů musí splnit požadavky bodu 2 části druhé přílohy č. 3 a podléhají oznamovací povinnosti podle § 54 odst. 1 zákona o zbraních. Nadto § 53 odst. 1 a 2 zákona o zbraních umožňuje policejnímu útvaru zasáhnout proti provozu střelnice, pokud její technický stav nebo provozní řád nevyhovují technicko-organizačním požadavkům a bylo tím ohrožováno zdraví, život nebo majetek jiné osoby. To, zda určitá konkrétní pozdější změna ještě představuje změnu provozního řádu v rámci již povolené střelnice, anebo již překračuje prostorový či jiný rámec uděleného povolení, musí být posouzeno podle povahy takové změny.

64. Ani žalobcem doložené změny provozního řádu z prosince 2024 a června 2025 proto samy o sobě neprokazují, že výrok napadeného rozhodnutí byl v době jeho vydání neurčitý. Žalobce tvrdí, že později došlo zejména k vytvoření úseků umožňujících střelbu na vzdálenost až 50 a 100 m a k dalšímu prostorovému rozšíření střelnice. Tyto skutečnosti mohou být relevantní pro posouzení zákonnosti následného provozu nebo následných změn provozního řádu; nejsou však důvodem k závěru, že žalovaný měl již v původním výroku stanovit maximální vzdálenost střelby 25 m. Právě maximální vzdálenost střelby totiž zákon výslovně řadil v příloze č. 3, části druhé, bodu 1.2.3 mezi technicko-organizační náležitosti provozního řádu, jejichž změnu v bodu 2 téže části přílohy předvídal.

65. Nelze opomenout, že krajský soud je vázán skutkovým a právním stavem ke dni vydání žalobou napadeného rozhodnutí (§ 75 odst. 1 s. ř. s.) a i proto žalobcem popisované změny nemohou samy o sobě založit nezákonnost dříve vydaného rozhodnutí. Otázka zákonnosti jejich provedení či případné reakce příslušného útvaru policie není předmětem nynějšího řízení.

66. Poukazuje-li žalobce na konkrétní podmínky střelby, zejména na střelbu mimo palebnou čáru, a to i za pohybu v případě pokročilých, velmi pokročilých a elitních střelců, kterou považuje za rizikovou, náleží hodnocení bezpečnosti takové úpravy provozního řádu příslušnému znalci a samotnému útvaru policie. Samotná obecná možnost vzniku mimořádné situace nepostačuje ke zpochybnění závěru o bezpečnosti provozu střelnice. Provozní řád byl v tomto směru posouzen znalcem v oboru balistiky a žalovaný tuto střelnici vyhodnotil jako bezpečnou. Žalobce nepředložil konkrétní odborné skutečnosti, které by závěry znalce v tomto směru zpochybňovaly.

67. Odkaz žalobce na on-line článek, rozhovor s jednatelem žadatele, nemůže přispět ke zjištění skutkového stavu. Mediální výstup jednatele není odborným posouzením bezpečnosti; navíc předcházel pozdějším úpravám provozního řádu, které byly rozhodné při vydání napadeného rozhodnutí.

68. K námitce OZNŘ I), že nad rámec samotné žaloby shledává pochybení žalovaného v tom, že je umožněno používání kovových terčů na střelnici, které nevylučují odraz střely mimo stanovený prostor tak, jak deklaroval i soudní znalec v oboru balistiky Ing. V. M. v pozici zástupce této OZNŘ, uvádí krajský soud následující. Jakkoli pro postup soudu jsou rozhodné samotné žalobní body formulované žalobcem, lze uvést, že žalovaný tyto námitky neshledal důvodnými s tím, že kovové terče, u kterých není vyloučen odraz střely, mohou být používány, avšak není připuštěn odraz střel mimo stanovený ohrožený prostor. Znalec doc. Ing. J. K., CSc., uvedl, že k úniku střely mimo ohrožený prostor dojít nemůže, terče jsou konstruovány tak, aby střely odrážely směrem k zemi. Žalovaný uzavřel, že Ing. M. na podporu svého stanoviska neuvedl žádný ověřitelný argument, který by vyvracel závěr znalce. Na tomto základě žalovaný neměl pochybnost o správnosti vymezení ohroženého prostoru a námitku odrazu střel od kovových terčů neshledal důvodnou. Žalovaný i příslušný znalec, který ověřil provozní řád střelnice, se těmito námitkami zabývali. Jelikož OZNŘ I) nic dalšího v tomto směru neuvádí a žalobce takovéto námitky ani nevznáší, nemůže se krajský soud touto otázkou více zabývat.

69. Potud neshledal krajský soud podanou žalobu důvodnou. IV.B Neprokázání, že dotčené pozemky lze v souladu se stavebním zákonem užívat jako střelnici 70. Tak, jak žalobce popisuje, dle § 52 odst. 5 písm. b) zákona o zbraních platí, že příslušný útvar policie si za účelem posouzení žádosti o povolení k provozování střelnice opatří vyjádření příslušného stavebního úřadu, zda lze danou nemovitost podle stavebního zákona užívat jako střelnici; to neplatí, týká-li se žádost povolení dočasné střelnice.

71. Jelikož v tomto případě se nejedná o povolení dočasné střelnice, prvostupňový správní orgán si dle tohoto ustanovení opatřil vyjádření příslušného stavebního úřadu.

72. Stavební úřad Městského úřadu Tábor nejprve vyjádřením ze dne 2. 4. 2024, č. j. METAB 19636/2024/SÚ/Fada, sdělil, že pro stavbu střelnice byla v minulosti vydána kolaudační rozhodnutí (z let 1984 a 1986) a v rozsahu těchto rozhodnutí lze stavbu užívat, avšak zároveň informoval o pokračujícím, dříve přerušeném stavebním řízení.

73. Následně stavební úřad Městského úřadu Tábor ve svém vyjádření ze dne 24. 4. 2024, č. j. METAB 25136/2024/SÚ/Fada, k vyřešení dané otázky ve vztahu k pozemkům p. č. XA, 783/1, 785/1, XA, XB a XC opětovně popsal dosavadní vydaná rozhodnutí (rozhodnutí o umístění stavby z roku 1979, stavební povolení z roku 1980, kolaudační rozhodnutí z let 1984 a 1986). Uvedl, že „[p]ro výše uvedenou stavbu bylo vydáno kolaudační rozhodnutí, podle kterého lze stavbu užívat v rozsahu tohoto rozhodnutí.“ Dále uzavřel, že „[z]tohoto sdělení vyplývá, že danou nemovitost lze podle stavebního zákona užívat jako střelnici.“ Nad rámec uvedeného stavební úřad popsal stavební činnost a povolovací procesy od roku 2013 se závěrem, že na základě kontrolní prohlídky dospěl k závěru, že některé valy a stavba střeleckého zázemí jsou provedeny v rozporu nebo bez povolení stavebního úřadu, dosavadní stavební řízení proto zastavil pro bezpředmětnost a uvedl, že bude zahájeno řízení o odstranění stavby. Závěrem stavební úřad uvedl, že střelnice se dle územního plánu nachází v ploše Os – plochy občanského vybavení – tělovýchova a sport, kde hlavním využitím je zařízení pro tělovýchovu a sport. IV.B.1 Povaha vyjádření stavebního úřadu 74. Aby se mohl krajský soud zabývat vznesenými námitkami, musí na prvním místě objasnit povahu vyjádření stavebního úřadu dle § 52 odst. 5 písm. b) zákona o zbraních. Podle krajského soudu má toto vyjádření stavebního úřadu povahu závazného stanoviska ve smyslu § 149 odst. 1 správního řádu.

75. Žalovaný v žalobou napadeném rozhodnutí k odvolací námitce žadatele (tj. nikoli žalobce) na str. 11 uvedl, že „[v]yjádření příslušného stavebního úřadu vydané ve smyslu § 52 odst. 5 písm. b) zákona o zbraních není závazným stanoviskem dle § 149 odst. 1 správního řádu, ale vyjádřením dle části čtvrté správního řádu. Tento závěr je vyvozen výkladem, zejména jazykovým, neboť zákonodárce jednoznačně označil tento výstup jako „vyjádření“. V tomto se tedy nelze ztotožnit s názorem žadatele uvedeným v odvolání.“ K tomu na str. 14 doplnil, že „[n]a vyjádření podle části čtvrté správního řádu se obecně vztahuje zásada volného hodnocení podkladů rozhodnutí podle § 50 odst. 4 správního řádu. Nicméně je nezbytné konstatovat, že správní orgán I. stupně, ani Policejní prezidium ČR, nejsou věcně příslušné, neboť toto jim podle zákona o zbraních nepřísluší, ani odborně způsobilé posuzovat otázky stavebního práva.“ 76. Ustanovení § 149 odst. 1 správního řádu definuje závazné stanovisko jako úkon učiněný správním orgánem na základě zákona, který není samostatným rozhodnutím ve správním řízení a jehož obsah je závazný pro výrokovou část rozhodnutí správního orgánu. Správní orgány příslušné k vydání závazného stanoviska jsou dotčenými orgány.

77. Povahou závazného stanoviska se podrobně zabýval Nejvyšší správní soud například v rozsudku ze dne 30. 9. 2020, č. j. 3 As 437/2019-36, v bodech 20 a násl. Krajský soud na něj a na zde odkazovanou judikaturu v podrobnostech odkazuje. Z jeho závěrů a závěrů v něm citované judikatury plyne, že zásadní není formální označení aktu, nýbrž materiální stránka aktu.

78. Vyjádření stavebního úřadu je v tomto případě úkonem učiněným správním orgánem na základě zákona, který není samostatným rozhodnutím ve správním řízení. Zbývá posoudit, zda je jeho obsah závazný pro výrokovou část rozhodnutí správního orgánu – zde rozhodnutí o žádosti o povolení k provozování střelnice.

79. Stavební úřad je do řízení o žádosti o vydání povolení k provozování střelnice zapojen právě za účelem posouzení dílčí otázky, zda lze danou nemovitost podle stavebního zákona užívat jako střelnici (srov. rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 29. 3. 2023, č. j. 77 A 35/2022- 151, bod 68). Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 26. 4. 2024, č. j. 7 As 107/2023-43, bod 23, zdůraznil, že žalovaný ani správní orgán I. stupně (tj. příslušné policejní útvary) nejsou oprávněni autoritativně posuzovat, zda určitý záměr podléhá některému z povolení podle stavebního zákona. V tomto ohledu je proto správná úvaha žalovaného, že mu nepřísluší nahrazovat stavební úřad při autoritativním řešení otázek stavebního práva.

80. Právě uvedené rozdělení působnosti správních orgánů svědčí o závaznosti vyjádření stavebního úřadu. Dospěje-li stavební úřad v rámci otázky, kterou mu svěřuje k zodpovězení § 52 odst. 5 písm. b) zákona o zbraních, k závěru, že danou nemovitost podle stavebního zákona nelze užívat jako střelnici, nemůže příslušný útvar policie jeho závěr ignorovat, nebo tuto stavebněprávní otázku posoudit opačně a žádosti o povolení provozování střelnice vyhovět. Kladné stanovisko stavebního úřadu naopak samo o sobě vydání povolení nepředurčuje, neboť příslušný útvar policie musí posoudit i další zákonné podmínky, zejména zajištění bezpečného používání zbraní a střeliva podle § 52 odst. 2 zákona o zbraních.

81. Negativní vyjádření stavebního úřadu přímo omezuje možné rozhodnutí příslušného útvaru policie a předurčuje jeho výrok tak, že žádosti nelze vyhovět. Tím je naplněn poslední definiční znak závazného stanoviska podle § 149 odst. 1 správního řádu. IV.B.2 Procesní důsledky povahy vyjádření jako závazného stanoviska 82. Učiněný závěr o povaze vyjádření stavebního úřadu jako závazného stanoviska má dopad na to, jak měl žalovaný v odvolacím řízení postupovat.

83. Podle § 149 odst. 7 správního řádu platí, že směřuje-li odvolání proti obsahu závazného stanoviska, vyžádá si odvolací správní orgán jeho potvrzení nebo změnu od správního orgánu nadřízeného správnímu orgánu příslušnému k vydání závazného stanoviska. Tomuto nadřízenému správnímu orgánu se zasílá odvolání spolu s vyjádřením správního orgánu prvního stupně a s vyjádřeními účastníků.

84. V této věci podal odvolání proti prvostupňovému rozhodnutí žadatel. Žalobce odvolání nepodal, neboť prvostupňovým rozhodnutím byla žádost o povolení provozování střelnice zamítnuta. V průběhu odvolacího řízení žalovaný účastníky vyrozuměl, že se neztotožňuje s posouzením správního orgánu prvního stupně a že zvažuje změnu jeho rozhodnutí tak, že žádosti vyhoví. Žalobce následně ve vyjádření ze dne 14. 10. 2024 uplatnil mimo jiné námitky týkající se stavebněprávní přípustnosti užívání střelnice v její aktuální podobě.

85. Žalobce v tomto vyjádření namítal, že smyslem právní úpravy je, aby povolení provozování střelnice navazovalo na oprávnění užívat střelnici podle stavebního zákona. Zdůrazňoval rozdíl mezi působností příslušného útvaru policie a stavebního úřadu a namítal, že stavební úřad musí posuzovat střelnici v její konkrétní stavebně-technické podobě. S poukazem na probíhající řízení o dodatečném povolení terénních úprav dovozoval, že je třeba vyčkat, až bude střelnice ve své upravené podobě povolena, dokončena a zkolaudována, neboť teprve poté ji bude možné užívat v souladu se stavebním zákonem.

86. Tyto námitky podle krajského soudu svým obsahem mířily proti rozsahu a použitelnosti závazného stanoviska stavebního úřadu ze dne 24. 4. 2024 pro rozhodnutí o žádosti žadatele. Žalobce zpochybňoval, zda závěr stavebního úřadu, že danou nemovitost lze podle stavebního zákona užívat jako střelnici, zahrnuje rovněž její aktuální stavebně-technickou podobu, jestliže současně nebylo sporné, že některé stavební a terénní úpravy byly provedeny bez příslušného povolení či v rozporu s ním. Pro posouzení povahy podání přitom není rozhodující jeho formální označení, nýbrž jeho obsah. Nešlo tedy pouze o nesouhlas žalobce se skutkovými zjištěními stavebního úřadu, nýbrž o zpochybnění toho, zda závazné stanovisko poskytuje dostatečnou a jednoznačnou odpověď na otázku, pro kterou si jej správní orgán podle § 52 odst. 5 písm. b) zákona o zbraních opatřil, a zda jeho kladný závěr obstojí i ve vztahu k aktuální podobě povolované střelnice. Obdobně žalobce argumentuje i v podané žalobě.

87. Jakkoli § 149 odst. 7 správního řádu výslovně spojuje jím stanovený postup se situací, ve které proti obsahu závazného stanoviska směřuje odvolání, na nutnosti analogického postupu dle tohoto ustanovení to nic nemění. Žalobce své námitky přednesl poté, co žalovaný avizoval možnost změny prvostupňového rozhodnutí v neprospěch žalobce. I v této věci lze vycházet přiměřeně ze závěrů rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 4. 2024, č. j. 9 As 52/2024-32, body 23 až 25. Nejvyšší správní soud zde popsal, že jestliže účastník může obsah závazného stanoviska účinně zpochybnit teprve v průběhu odvolacího řízení prostřednictvím vyjádření k podkladům, musí odvolací správní orgán na takové námitky reagovat způsobem odpovídajícím postupu podle § 149 odst. 7 správního řádu a zajistit přezkum závazného stanoviska orgánem nadřízeným správnímu orgánu, který je vydal.

88. Žalovaný proto nemohl námitky žalobce týkající se stavebněprávního významu a rozsahu závazného stanoviska vypořádat vlastní úvahou. Měl závazné stanovisko spolu s námitkami uplatněnými v odvolacím řízení předložit nadřízenému stavebnímu úřadu a vyžádat si jeho potvrzení nebo změnu podle § 149 odst. 7 správního řádu. Úkolem tohoto nadřízeného orgánu by bylo posoudit zákonnost a věcnou správnost závazného stanoviska, tedy mimo jiné také to, zda splňuje požadavky § 149 správního řádu na svůj obsah a odůvodnění a zda jeho závěr obstojí ve světle konkrétních námitek uplatněných žalobcem.

89. Žalovaný takto nepostupoval. Vyjádření stavebního úřadu nesprávně považoval za nezávazný podklad podle části čtvrté správního řádu a otázky jeho obsahu, rozsahu a použitelnosti posoudil sám. Tím obešel zákonem stanovený mechanismus přezkumu závazného stanoviska nadřízeným dotčeným orgánem.

90. Jak Nejvyšší správní soud vysvětlil v rozsudku ze dne 20. 1. 2026, č. j. 7 As 144/2025-34, body 19 a 20, smyslem postupu podle § 149 odst. 7 správního řádu je, aby námitky týkající se závazného stanoviska posoudil správní orgán nadřízený orgánu, který stanovisko vydal, jenž v tomto směru vystupuje jako „dílčí odvolací orgán svého druhu“. Jeho úkolem je posoudit, zda závazné stanovisko obstojí ve světle uplatněných námitek. Dokud takový přezkum neproběhl, nepřísluší krajskému soudu, aby odborné posouzení náležející dotčenému orgánu hodnotil.

91. V obecné rovině může krajský soud uvést pouze to, že vyjádření stavebního úřadu podle § 52 odst. 5 písm. b) zákona o zbraních musí odpovídat na otázku, zda lze jako střelnici podle stavebního zákona užívat právě nemovitost v takové stavebně-technické podobě a v takovém rozsahu, které jsou relevantní pro projednávanou žádost o povolení provozování střelnice. Posouzení stavebního úřadu proto nemůže zůstat pouze u obecného závěru, že na daném místě byla v minulosti povolena a kolaudována střelnice. Došlo-li od té doby ke změnám staveb či terénních úprav, které jsou součástí střelnice nebo jsou významné pro její provoz v povolovaném rozsahu, musí být z vyjádření stavebního úřadu seznatelné, jaký význam mají tyto změny pro odpověď na zákonem položenou otázku, zda lze danou nemovitost podle stavebního zákona jako střelnici užívat.

92. Zjištěné pochybení žalovaného představuje podstatné porušení ustanovení o řízení před správním orgánem ve smyslu § 76 odst. 1 písm. c) s. ř. s., které mohlo mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé. Tato vada brání krajskému soudu v přezkumu žalobou napadeného rozhodnutí v mezích uplatněných žalobních bodů, které se týkají naplnění podmínky podle § 52 odst. 5 písm. b) zákona o zbraních.

93. Výsledek přezkumu závazného stanoviska mohl být rozhodný pro posouzení, zda byla splněna stavebněprávní podmínka pro povolení provozování střelnice. Bez tohoto přezkumu zároveň krajský soud nemůže tuto otázku sám věcně posoudit, aniž by nahrazoval činnost nadřízeného stavebního úřadu. Není úkolem správních soudů vážit o rozhodných otázkách za situace, kdy tak dosud neučinily správní orgány (srov. již zmiňovaný rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 1. 2026, č. j. 7 As 144/2025-34, bod 20). Za této procesní situace krajský soud nepřistoupil ani k přezkumu zákonnosti závazného stanoviska podle § 75 odst. 2 s. ř. s. Takový přezkum by byl předčasný, neboť by předcházel posouzení jeho zákonnosti a věcné správnosti orgánem k tomu určeným dle § 149 odst. 7 správního řádu.

V. Závěr a náklady řízení

94. Z tohoto důvodu krajskému soudu nezbylo než žalobou napadené rozhodnutí podle § 76 odst. 1 písm. c) s. ř. s. zrušit a věc vrátit žalovanému k dalšímu řízení (§ 78 odst. 4 s. ř. s.).

95. Jak již krajský soud uvedl výše, při svém rozhodování vycházel ze skutkového a právního stavu, který zde byl v době rozhodování žalovaného (§ 75 odst. 1 s. ř. s.). Krajský soud dospěl k závěru, že za tehdejšího právního stavu mělo vyjádření stavebního úřadu podle § 52 odst. 5 písm. b) zákona o zbraních povahu závazného stanoviska a žalovaný pochybil, jestliže námitky směřující proti jeho obsahu a rozsahu neposoudil postupem odpovídajícím § 149 odst. 7 správního řádu. Nebýt změny právní úpravy ode dne 1. 1. 2026, bylo by úkolem žalovaného v dalším řízení tento nedostatek napravit.

96. Pro další řízení je však nutné zohlednit, že dne 1. 1. 2026 nabyl účinnosti zákon č. 90/2024 Sb., o zbraních a střelivu. Podle § 150 odst. 1 tohoto zákona platí, že řízení zahájená podle zákona č. 119/2002 Sb., o střelných zbraních a střelivu (zákon o zbraních), ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, a pravomocně neskončená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona na úseku nakládání se zbraněmi, střelivem a provozování střelnic se dokončí podle a) dosavadních právních předpisů, jde-li o řízení o přestupku, nebo b) tohoto zákona v ostatních případech; v případě řízení v prvním stupni správní orgán vyzve účastníka řízení k doplnění podání, je-li to pro vydání rozhodnutí podle tohoto zákona nezbytné.

97. V dalším řízení bude žalovaný postupovat podle nového zákona o zbraních a střelivu a posoudí žádost žadatele podle této právní úpravy. Dle potřeby si správní orgány, za případné součinnosti žadatele, který svou žádostí vymezuje předmět řízení, ujasní, jaká konkrétní podoba a rozsah střelnice jsou předmětem žádosti a zda tomu odpovídá aktuální skutkový stav, zejména podoba provozního řádu střelnice. S tím souvisí i nutnost posoudit, jaké podklady pro rozhodnutí vyžaduje nová právní úprava. Skutečnost, že § 150 odst. 1 písm. b) zákona o zbraních a střelivu výslovně upravuje výzvu k doplnění podání v řízení v prvním stupni, nevylučuje možnost žalovaného odstranit potřebné nedostatky podání či nedostatky podkladů v odvolacím řízení, umožňuje-li to jejich povaha a rozsah. Doplní-li žalovaný podklady rozhodnutí, musí současně respektovat právo účastníků vyjádřit se k nim podle § 36 odst. 3 správního řádu. Konkrétní procesní postup krajský soud nepředjímá. Vysloveným závazným právním názorem jsou správní orgány v dalším řízení vázány (§ 78 odst. 5 s. ř. s.).

98. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto ve smyslu § 60 odst. 1 věty první s. ř. s., podle kterého, nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Žalovaný, který neměl v soudním řízení úspěch, nemá právo na náhradu nákladů řízení. Pokud jde o procesně úspěšného žalobce, v jeho případě jsou náklady řízení představovány zaplaceným soudním poplatkem a odměnou advokáta dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění dle data úkonů. Tedy:  soudní poplatek za podanou žalobu: 3 000 Kč  úkon právní služby – převzetí a příprava zastoupení – dle plné moci dne 2. 10. 2024: 3 100 Kč a 300 Kč paušální náhrada;  úkon právní služby – žaloba: 4 620 Kč a 450 Kč paušální náhrada;  úkon právní služby – replika: 4 620 Kč a 450 Kč paušální náhrada. Za úkony právní služby náleží žalobci náhrada 13 540 Kč bez DPH, 16 383,40 Kč s DPH. Po přičtení uhrazeného soudního poplatku je žalovaný povinen nahradit žalobci na náhradě nákladů řízení částku ve výši 19 383,40 Kč, a to k rukám zástupce žalobce ve lhůtě 30 dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

99. V případě osob zúčastněných na řízení zdejší soud odkazuje na § 60 odst. 5 s. ř. s., ve znění do 31. 12. 2025, podle něhož má osoba zúčastněná na řízení právo na náhradu jen těch nákladů, které jí vznikly v souvislosti s plněním povinnosti, kterou jí soud uložil. Vzhledem k tomu, že osobám zúčastněným na řízení žádné povinnosti soudem uloženy nebyly, rozhodl soud v jejich případě tak, že nemají právo na náhradu nákladů řízení. Osoby zúčastněné na řízení ani nenavrhly, aby jim z důvodů zvláštního zřetele hodných bylo přiznáno právo na náhradu dalších nákladů řízení. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. České Budějovice 21. srpna 2026 Mgr. et Mgr. Bc. Petr Jiřík v. r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: G. K.