51 A 10/2019

Rubrum

č.j. 51 A 10/2019-58 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Trnkové a soudců Mgr. Heleny Nutilové a Mgr. Bc. et Bc. Petra Jiříka ve věci žalobce: O. L., narozen státní příslušnost bytem proti žalované: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců se sídlem nám. Hrdinů 1634/3, Praha 4 v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 28. 1. 2019, č. j. MV-60297-5/SO-2018, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalované se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Žalovaná svým rozhodnutím ze dne 28. 1. 2019, č. j. MV-60297-5/SO-2018, zamítla odvolání žalobce a potvrdila rozhodnutí Ministerstva vnitra ČR, odboru azylové a Shodu s prvopisem potvrzuje G. K. 2 51 A 10/2019 migrační politiky (dále jen „správní orgán prvního stupně“) ze dne 23. 3. 2018, č. j. OAM-6829-21/DP-2017, jímž byla podle § 46 odst. 1 ve spojení § 56 odst. 1 písm. h) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“) zamítnuta žádost o vydání povolení k dlouhodobému pobytu za účelem podnikání – OSVČ, neboť správní orgán prvního stupně zjistil skutečnosti nasvědčující tomu, že cizinec dlouhodobé vízum hodlá zneužít k jinému účelu, než je uveden v žádosti o udělení dlouhodobého víza.

II. Shrnutí žaloby

2. Proti rozhodnutí žalované podal žalobce dne 24. 2. 2019 včasnou žalobu dle § 65 a násl. s. ř. s. ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích, jelikož byl zkrácen na svých právech přímo nebo v důsledku porušení svých práv v předcházejícím řízení úkonem správního orgánu, jímž se zakládají, mění, ruší nebo závazně určují jeho práva nebo povinnosti. Žalobce se domnívá, že výše uvedeným rozhodnutím byla porušena následující ustanovení - § 2 odst. 1, § 3 v souvislosti s § 2 odst. 4, § 50 odst. 2 a odst. 3 a § 52 správního řádu.

3. K závěru, že žalobce hodlá povolení k dlouhodobému pobytu zneužít k jinému účelu, než je uveden v žádosti, žalovaná došla na základě provedeného výslechu žalobce dne 18. 7. 2017, výslechu jednatele společnosti DETAIL Partner s. r. o. provedeného dne 30. 8. 2016 a z informací, které získala žalovaná ze své úřední činnosti, konkrétně ze závěrů učiněných Obecním živnostenským úřadem v Pelhřimově, který dne 24. 6. 2016 provedl na adrese provozovny společnosti DETAIL CZ s. r. o., a provozovny společnosti DETAIL Produkt s. r. o. kontrolu. Byla mu předložena Rámcová smlouva o dílo uzavřená mezi objednatelem DETAIL Produkt s. r. o. a zhotovitelem DETAIL Partner s. r. o. ze dne 10. 12. 2013 a další podrobnosti včetně přiložených dokladů potvrzujících realizaci této smlouvy. Tento dokument tak potvrdil skutečnost tvrzenou žalobcem, že zakázky, které provádí na základě Smlouvy o dílo pro společnost DETAIL Group s. r. o., jsou realizovány v provozovně na adrese Žižkova 771, Žirovnice. Žalobce nepovažuje tento důkazní materiál za relevantní k prokázání skutečnosti, že hodlá povolení k pobytu zneužít k jinému účelu.

4. K provedenému výslechu žalobce namítá, že tento sám o sobě není důkazem. Jedná se pouze o slovní tvrzení účastníků řízení, které bez dalších podpůrných dokumentů není samo o sobě důkazem. Žalobce uvedl, jakým způsobem a jak dlouho v objektu provozovny pracoval na základě zaměstnaneckého poměru, nyní na základě živnostenského oprávnění zhotovuje součástky pro automobily v souladu se Smlouvou o dílo. K výrazům použitých žalobcem při výslechu před prvostupňovým správním orgánem žalobce dodává, že výslech byl veden v českém jazyce, žalobce český jazyk ovládá, rozumí mu, ale drobné nuance, ke kterým výslech směřoval, žalobce není schopen rozlišit. Žalobce je toho názoru, že výslech byl veden návodně, právě z důvodu žalobcovy „závislosti“ na osobě jednatele společnosti DETAIL Partner s. r. o.

5. Žalobce odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 4. 2012, č. j. 7 As 6/2012-29 a uvádí, že žalovanou nebyly předloženy důkazy, které by jednoznačně prokazovaly, že žalobce hodlá své podnikání na živnostenský list zneužít k jinému účelu. Žalovaná přistoupila k provedení důkazu výslechem dne 18. 7. 2017, Shodu s prvopisem potvrzuje G. K. 3 51 A 10/2019 tedy tři měsíce po podání žádosti za účelem podnikání OSVČ. Živnostenské oprávnění č. 1 vzniklo žalobci ke dni 27. 9. 2017 a živnostenské oprávnění č. 2 vzniklo ke dni 5. 4. 2017. Žalobce nemohl listinnými důkazy v souladu s § 46 odst. 7 zákona o pobytu cizinců prokázat výkon podnikatelské činnosti jinak než formálním přeložením Výpisu ze živnostenského rejstříku a registrací na Okresní správě sociálního zabezpečení. Žalovaná považuje za prokázaný skutečný příjem z podnikatelské činnosti u začínajícího podnikatele v rámci OSVČ příjem předložený Mimořádnou účetní závěrkou nebo soupisem vydaných faktur spolu s výpisem z bankovního účtu, kam fakturované částky přicházejí. V uvedeném případě žalovaná vycházela pouze z výslechu žalobce a protokolu o výslechu svědka ze dne 30. 8. 2016 jednatele společnosti DETAIL Partner s. r. o., což žalobce považuje za postup v rozporu s § 3 správního řádu, neboť žalovaná nezjistila stav způsobem, o němž nejsou důvodné pochybnosti a v rozsahu, který je nezbytný vzhledem ke konkrétním okolnostem případu 6. V souvislosti s výkladem pojmu závažná překážka pobytu cizince na území (výklad tohoto pojmů a jeho posouzení v konkrétním případě) pak žalobce odkazuje na rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 1. 2. 2017, č. j. 48 A 45/2015-42.

7. S ohledem na výše uvedené žalobce navrhuje, aby soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalované k dalšímu řízení. Součástí žaloby byl i návrh na přiznání odkladného účinku žalobě, který usnesením soudu ze dne 20. 3. 2019, č. j. 51 A 108019-45, nebyl přiznán.

III. Shrnutí vyjádření žalované

8. Žalovaná ve svém vyjádření k žalobě ze dne 10. 4. 2019 uvedla, že se ztotožňuje se skutkovými zjištěními i právní kvalifikací rozhodnutí správních orgánů obou stupňů.

9. K námitkám uvedených v žalobě pak žalovaná konstatuje, že ani její rozhodnutí, ani rozhodnutí prvostupňového správního orgánu nebylo založeno na výsledcích šetření Obecního živnostenského úřadu Pelhřimov.

10. K druhému žalobnímu bodu žalovaná uvádí, že se neztotožňuje s tvrzením žalobce, že jeho výslech není sám o sobě důkazem. V této souvislosti odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 10. 2017, č. j. 6 Azs 302/2017-27. V rámci výslechu měl žalobce možnost využít institutu tlumočníka, nicméně žalobce tohoto svého práva nevyužil a souhlasil s vedením výslechu v českém jazyce. Nemůže se tak nyní domáhat toho, že v rámci výslechu nebyl schopen rozlišit nuance mezi zaměstnáním a podnikáním jako osoba samostatně výdělečně činná. Nadto žalovaná konstatuje, že rozdíl mezi zaměstnáním a podnikáním není nuancí, jelikož se jedná o rozdíl zásadní.

11. Žalovaná dále uvádí, že v dané věci je stěžejní, zda žalobce fakticky vykonával podnikání jako OSVČ, přičemž k ověření této skutečnosti lze výslech odvolatele považovat za nejvhodnější důkazní prostředek.

12. K podrobnostem dále žalovaná odkazuje na spisový materiál a napadené rozhodnutí, jelikož žaloba nepřináší žádnou novou relevantní argumentaci. Z těchto důvodu žalovaná navrhuje, aby soud vyhodnotil žalobu jako nedůvodnou a zamítl ji dle § 78 odst. 7 s. ř. s. s tím, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Shodu s prvopisem potvrzuje G. K. 4 51 A 10/2019 IV. Právní hodnocení krajského soudu 13. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů, vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 s. ř. s.). Krajský soud rozhodl ve věci bez jednání postupem podle § 51 s. ř. s.

14. Žaloba není důvodná.

15. Dle § 46 odst. 1 zákona o pobytu cizinců platí, že „[p]ro povolení k dlouhodobému pobytu platí obdobně § 31 odst. 1 písm. a) až e), § 33, 34, 37, 38, § 55 odst. 1 a 2, § 56, § 58 odst. 3 a § 62 odst. 1 vztahující se na dlouhodobé vízum“.

16. Podle § 56 odst. 1 písm. h) pak „[d]louhodobé vízum, s výjimkou víza k pobytu nad 90 dnů za účelem strpění pobytu na území z důvodu podle § 33 odst. 3, ministerstvo cizinci neudělí, jestliže jsou zjištěny skutečnosti nasvědčující tomu, že cizinec po skončení pobytu stanoveného dlouhodobým vízem neopustí území nebo že dlouhodobé vízum hodlá zneužít k jinému účelu, než je uveden v žádosti o udělení dlouhodobého víza“.

17. Žalobce svou žalobní argumentaci staví především na nedostatečně zjištěném skutkovém stavu věci správními orgány, čímž správní orgány porušily zásadu materiální pravdy uvedenou v § 3 správního řádu. V uvedeném případě správní orgány vycházely pouze z výslechu žalobce a protokolu o výslechu svědka ze dne 30. 8. 2016 jednatele společnosti DETAIL Partner s. r. o. Žalobce přeložil k prokázání svých tvrzení výpis ze živnostenského rejstříku a registraci na Okresní správě sociálního zabezpečení.

18. Ze spisového materiálu vyplývá, že nebylo vyhověno žalobcově žádosti o prodloužení zaměstnanecké karty. Následně si žalobce dne 12. 4. 2017 podal žádost o vydání povolení k dlouhodobému pobytu za účelem podnikání – osoba samostatně výdělečně činná. Správní orgán je povinen při posouzení takové žádosti zkoumat, zda je naplněn účel pobytu, kterého se žadatel domáhá, a to skutečně, nikoli pouze formálně.

19. Činnost podnikatele definuje § 420 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, který tak vymezuje základní znaky podnikání, tj. samostatnost, výkon výdělečné činnosti na vlastní účet, na vlastní odpovědnost, za účelem dosažení zisku, soustavně a živnostenským či jiným obdobným způsobem. Uvedené znaky pak musí být splněny kumulativně, aby se dalo hovořit o osobě jako podnikateli. V § 421 odst. 2 občanského zákoníku lze nalézt vyvratitelnou právní domněnku, kdy za osobu podnikatele se považuje i osoba která má k podnikání živnostenské nebo jiné oprávnění dle zákona.

20. K tomu, zda má být osoba jako podnikatel považována podle splnění formálních znaků, či podle skutečného výkonu své činnosti se již vyjádřil Nejvyšší správní soudu v rozsudku ze dne 27. 12. 2011, č. j. 7 As 82/2011-81, kde výslovně stanovil, že „[p]lněním účelu, pro který bylo vízum uděleno, je ve smyslu § 37 odst. 1 písm. b) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky, nutno v případě, že vízum bylo uděleno za účelem podnikání, rozumět faktické vykonávání podnikatelské činnosti; nestačí mít pouhé oprávnění podnikat (např. mít živnostenské oprávnění), není-li podnikatelská činnost fakticky vykonávána“. Správní orgány tedy nepochybily, jestliže se kromě formální stránky podnikání (předložený výpis ze živnostenského rejstříku, registrace na okresní správě sociálního zabezpečení) zabývaly též tím, aby účel pobytu – Shodu s prvopisem potvrzuje G. K. 5 51 A 10/2019 podnikání formou výkonu činnost i OSVČ – byl fakticky naplňován (k tomu viz i třeba rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 19. 7. 2017, č. j. 30 A 116/2016-64).

21. Správní orgán nepochybil, pokud vyšel ze skutečností, které žalobce o způsobu realizace své pracovní činnosti na území ČR vypověděl do protokolu dne 18. 7. 2017, neboť není rozhodnějších skutečností než těch, které žalobce sám ke svému pracovnímu působení uváděl. Na účastníkovi řízení o žádosti totiž leží břemeno tvrzení a břemeno důkazní, když žalobce neposkytl svojí vlastní aktivitou v řízení více podkladů, na jejichž základě by správní orgán mohl o povaze činnosti žalobce rozhodovat. Závěr správního orgánu I. stupně, který posléze akceptovala žalovaná, byl plně v souladu s podklady, které byly během řízení shromážděny, a tudíž i se zásadou materiální pravdy dle § 3 správního řádu. Na nesplnění všech kumulativních podmínek k tomu, aby bylo možno osobu považovat za podnikatele ve smyslu definice v § 420 odst. 1 občanského zákoníku, resp. za osobu provozující živnost, pak ukazovaly především žalobcovy odpovědi na otázky položené při výslechu žalobce.

22. Správní orgán prvního stupně z výslechu žalobce dovodil, že žalobce nevykonává činnost ani samostatně a ani na vlastní odpovědnost. Samostatným výkonem činnosti se přitom obecně rozumí, že podnikatel vykonává výdělečnou činnost dle své úvahy, svobodně se rozhoduje o tom, jaké výrobky bude vyrábět, za jakou cenu je bude prodávat apod. Podnikatel se též může rozhodnout o tom, zda tuto výdělečnou činnost bude vykonávat osobně či zaměstná pracovníky. Výkonem výdělečné činnosti na vlastní účet a odpovědnost se rozumí, že podnikatel nese na svojí odpovědnost podnikatelské riziko.

23. Žalobce dříve pracoval přibližně 4 roky pro společnost DETAIL Group (dříve DETAIL Partner) v Žirovnici na pozici obráběče kovů, ve stejné formě nyní navázal s výkonem na základě živnostenského oprávnění. Jak sám uvedl, motivací k požádání o povolení k dlouhodobému pobytu za účelem podnikání bylo, že nestihl včas prodloužit platnost dlouhodobého pobytu ve formě zaměstnanecké karty. Z výpovědi žalobce dále vyplynulo, že „podniká“ u svého dřívějšího zaměstnavatele, s ním má uzavřenou smlouvou o půjčování strojů a materiálů, ale neví, jak se smlouva jmenuje. Pracuje od pondělí do pátku, 8 hodin denně, jako soustružník, podle zadaného výkresu s přiděleným materiálem. Nepřítomnost na pracovišti hlásí p. V. (jednatel společnosti DETAIL Partner, zaměstnanec společnosti DETAIL Group). Areál je uzavřený, vstup je povolen na vstupní kartu. Měsíčně žalobce vydělává 17-18 tisíc čistého, vypláceno do 20. dne v měsíci, placen je dle výkonu, vyúčtování provádí pan V., žalobce neví, jakým způsobem je výše peněz počítána. Z této částky mu je ještě strháváno za pronájem strojů a za materiál (jaká částka žalobce opět neví). Odvedenou práci žalobce odevzdá na sklad, zde je práce spočítána, zadána do počítače a zaevidována. Z tohoto je zřejmé, že žalobce nevykonává činnost samostatně, pokud pouze zpracovává kov, který je mu poskytnut společnosti DETAIL Group, neví, kolik hradí za stroje či materiál, výrobky předává do skladu, kde se evidují. Stejně tak nelze hovořit o výkonu činnosti na vlastní odpovědnost, žalobce o své práci nerozhoduje, odvádí práci dle zadání firmy DETAIL Group. Prvoinstanční správní orgán se v rozhodnutí podrobně zabýval znaky podnikání a dostatečně popsal, z jakých důvodů nebylo možno označit žalobcovu činnost za podnikání. Se závěry prvoinstančního správního orgánu ohledně neplnění účelu pobytu žalobcem se žalovaná ztotožnila a plně se s nimi ztotožňuje i krajský soud. Shodu s prvopisem potvrzuje G. K. 6 51 A 10/2019 24. Žalobcova námitka, že výslech byl veden v českém jazyce a žalobce neměl možnost porozumět rozdílům mezi zaměstnáním a podnikáním jako OSVČ a drobným nuancím, ke kterým správní orgán prvního stupně záměrně mířil, je nedůvodná. Žalobci bylo dne 21. 6. 2017 doručeno předvolání k výslechu, č. j. OAM-6829-9/DP- 2017, ve kterém byl poučen, že výslech bude dle § 16 odst. 1 správního řádu veden v českém jazyce, s tím, že neovládá-li účastník řízení jazyk, v němž bude řízení vedeno, má právo na tlumočníka. Dále v protokole o výslechu ze dne 18. 7. 2017, č. j. OAM- 6829/11/DP-2017 žadatel výslovně podepsal, že souhlasí s tím, aby byl výslech veden v českém jazyce, bez přítomnosti tlumočníka. V protokolu přitom žalobce byl poučen o povinnosti vypovídat pravdu, protokol podepsal a stvrdil tak svůj souhlas s jeho obsahem. Soud tudíž neshledal žádné porušení práv žalobce.

25. Krajský soud na základě výše uvedeného konstatuje, že správní orgány v rámci řízení o vydání povolení k dlouhodobému pobytu za účelem podnikaní – osoby samostatně výdělečně činné, dostatečně zjistily skutkový stav a nepochybily, pokud vyšly ze skutečností, které žalobce o způsobu realizace své pracovní činnosti na území ČR vypověděl v rámci výslechu. Pro věc samotnou je pak rozhodné, že celkový závěr o tom, že žalobce nepodnikal, nýbrž vykonával závislou činnost, byl učiněn na základě všech okolností, které se činnosti žalobce týkaly, především na nesplnění všech kumulativních podmínek k tomu, aby bylo možno žalobce považovat za podnikatele, resp. za osobu provozující živnost. Tím byla rovněž vyvrácena domněnka podle § 421 odst. 2 občanského zákoníku.

V. Závěr a náklady řízení

26. Na základě shora uvedeného dospěl krajský soud k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

27. O náhradě nákladů řízení rozhodl krajský soud podle § 60 odst. 1, věty první s. ř. s. Žalobce neměl v řízení úspěch, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Pokud jde o procesně úspěšnou žalovanou, v jejím případě nebylo prokázáno, že by jí v souvislosti s tímto řízením před soudem vznikly nezbytné náklady důvodně vynaložené nad rámec běžné úřední činnosti. Z toho důvodu jí krajský soud náhradu nákladů řízení nepřiznal.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž Shodu s prvopisem potvrzuje G. K. 7 51 A 10/2019 směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. České Budějovice 27. listopadu 2019 JUDr. Marie Trnková v. r. předsedkyně senátu Shodu s prvopisem potvrzuje G. K.