51 A 13/2017

Rubrum

51A 13/2017 - 49 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Trnkové a soudkyň JUDr. Terezy Kučerové a Mgr. Heleny Nutilové v právní věci žalobce SALVUS SF spol. s. r. o., IČ 260 19 124, sídlem Suchdol nad Lužnicí, Sídliště 9. května 700, zastoupeného JUDr. Jaroslavem Ortmanem, advokátem v Hořovicích, Husovo náměstí 65, proti žalovanému Odvolacímu finančnímu ředitelství, se sídlem Brno, Masarykova 427, o žalobě proti rozhodnutí ze dne 5. 12. 2016, č.j. 54257/16/5000-10610- 711889, takto:

Výrok

I. Žaloba se z a m í t á .

II. Žalovanému se náhrada nákladů n e p ř i z n á v á .

Odůvodnění

: Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 16. 12. 2016 č.j. 29Af 137/2016 – 14 byla Krajskému soudu v Českých Budějovicích z důvodu místní příslušnosti postoupena žaloba proti rozhodnutí žalovaného ze dne 5. 12. 2016, č.j. 54257/16/5000-10610-711889 (dále jen „napadené rozhodnutí“). Tímto rozhodnutím bylo zamítnuto odvolání žalobce proti rozhodnutí Specializovaného finančního úřadu ze dne 13. 9. 2016 č.j. 249199/16/4022-20732- 303570, kterým byla žalobci na základě ust. § 16 odst. 4 písm. a) zákona č. 526/1990 Sb., o cenách (dále jen „zákon o cenách“) uložena pokuta ve výši 20.000 Kč, a to za správní delikt dle ust. § 16 odst. 1 písm. g) zákona o cenách. Tohoto správního deliktu se měl žalobce dopustit tím, že v období roku 2015 nesplnil evidenční povinnosti podle ust. § 11 zákona o Pokračování - 2 - 51A 13/2017 cenách, když neuchovával kalkulace věcně usměrňovaných cen zdravotních služeb v lékařské odbornosti stomatologie v rozsahu prokazujícím dodržení pravidel regulace tři roky po skončení jejich platnosti a v období roku 2014 a 2015 nevyhotovil a tedy neuchovával materiálové kalkulace prokazující druh a spotřebu přímého stomatologického materiálu u kódů s označením „endodoncie – 1 kanálek“, „endodoncie – 2 kanálky“, „endodoncie – 3 kanálky“, přičemž materiálové kalkulace jsou nezbytnou součástí kalkulací cen poskytované stomatologické zdravotní péče. Uvedeným rozhodnutím Specializovaného finančního úřadu byla žalobci dále uložena pokuta ve výši 30.000 Kč podle ust. § 16 odst. 4 písm. c) zákona o cenách, a to za správní delikt podle ust. § 16 odst. 1 písm. d) zákona o cenách, kterého se měl dopustit tím, že v období roku 2014 a 2015 nedodržel závazný postup při tvorbě ceny a kalkulaci ceny dle ust. § 6 odst. 1 zákona o cenách, a to promítnutím vyšších než ekonomicky oprávněných nákladů na odpisy hmotného investičního majetku, na pořízení RTG a OPG snímků a na nákup přímého zdravotnického materiálu do výpočtu minutových sazeb, které jsou nedílnou součástí kalkulací cen poskytovaných zdravotních služeb. Žalobci byla prvostupňovým rozhodnutím současně uložena povinnost k náhradě nákladů řízení ve výši 1.000 Kč. Obsahem žaloby je v prvé řadě shrnutí průběhu řízení před správními orgány. Žalobce pak následně v obecné rovině projevil svůj nesouhlas se závěry správních orgánů týkajících se jeho viny, popřel společenskou škodlivost svého jednání a rovněž projevil nesouhlas s výší uložené pokuty, kterou označil za nepřiměřenou. Ve vztahu ke společenské škodlivosti svého jednání žalobce uvedl, že tato nemůže být dána, neboť i samy správní orgány označily jeho zisk za přiměřený, z tohoto důvodu nemůže být jednání žalobce společensky škodlivé. Žalobce pak dále rozporuje závěr správních orgánů, podle něhož je jednání žalobce tzv. „jiným správním deliktem“, u něhož není třeba zkoumat zavinění. Žalobce s touto objektivní odpovědností za své jednání nesouhlasí. Objektivní odpovědnost dle jeho názoru nelze ve správním právu užít a správní orgán jednal v rozporu s jeho právem na spravedlivý proces. Dále je žalobou rozporován postup správního orgánu prvního stupně, který v rozporu se zákonem nejprve uložil pokutu, aniž by tomuto uložení předcházelo hmotněprávní řízení o samotném skutku žalobce. Pokuta sama o sobě není hmotněprávním posouzením věci, pokuta je až následný trest. Závěrem pak žalobce konstatoval, že se žalovaný jeho odvolacími námitkami příliš nezabýval a navrhl napadené rozhodnutí zrušit a věc žalovanému vrátit k dalšímu řízení. Žalovaný v rámci svého vyjádření k žalobě navrhl její zamítnutí. K námitce týkající se porušení žalobcova práva na spravedlivý proces žalovaný uvedl, že toto porušeno nebylo, žalobce mohl v průběhu celého řízení před prvoinstančním orgánem uplatňovat námitky, proti prvostupňovému rozhodnutí měl možnost podat odvolání a konečné správní rozhodnutí měl možnost napadnout u správního soudu. Na svých právech žalobce zkrácen nebyl, přičemž samotná skutečnost, že se správní orgány neztotožnily s jeho argumentací, nemůže znamenat porušení práva na spravedlivý proces. Žalovaný dále konstatoval, že žalobce naplnil formální Pokračování - 3 - 51A 13/2017 znaky obou správních deliktů, které jsou mu kladeny za vinu. Veřejný zájem na vytvoření a udržení vyváženého postavení prodávajícího a kupujícího v oblasti cen zdravotních služeb je dán na základě ust. § 10 zákona o cenách, kterým ministerstvo zdravotnictví zařadilo zdravotní služby nehrazené z veřejného zdravotního pojištění (tedy i služby žalobce) mezi zboží, u něhož se uplatňují věcně usměrňované ceny. Prodávající má tedy povinnost dodržovat závazné podmínky pro sjednávání cen a povinnost vést cenovou evidenci dle ust. § 11 zákona o cenách. Žalobce svým jednáním postupoval v rozporu s veřejným zájmem. Jednání žalobce je společensky škodlivé, neboť se vymyká pravidlům zvoleným společností prostřednictvím právního řádu. K otázce odpovědnosti žalobce za správní delikt žalovaný konstatoval, že je dána odpovědnost objektivní, z níž není možné se vyvinit a v jejímž případě se zavinění žalobce vůbec nezkoumá. K procesní otázce týkající se uložení sankce žalovaný uvedl, že v daném případě došlo k naplnění skutkové podstaty správních deliktů, které jsou žalobci kladeny za vinu a takovou situaci nelze řešit jinak než uložením sankce. Námitka žalobce, dle které uložení pokuty musí předcházet řízení o správním deliktu je z tohoto důvodu irelevantní. Závěrem žalovaný konstatoval, že napadené rozhodnutí je srozumitelné, přezkoumatelné a pokuta byla uložena v souladu se zákonem. Pověřením ze dne 17. 2. 2016 byli pověřeni pracovníci Specializovaného finančního úřadu k provedení kontroly dodržování zákona o cenách při uplatňování a kalkulaci věcně usměrňovaných cen zdravotních služeb nehrazených z veřejného zdravotního pojištění. Tímto pověřením byla na základě ust. § 5 odst. 2 zákona č. 255/2012 Sb., o kontrole (dále jen „kontrolní řád“) zahájena cenová kontrola. Z protokolu o cenové kontrole ze dne 12. 5. 2016 č.j. 127238/16/4022-20732-303568 vyplývá, že předmětem kontroly bylo dodržování zákona o cenách při uplatňování a kalkulaci věcně usměrňovaných cen zdravotních služeb nehrazených z veřejného zdravotního pojištění. Dle cenových předpisů Ministerstva zdravotnictví lze do cen zdravotních služeb, jež jsou regulovány věcně usměrňovanou cenou, promítnout pouze ekonomicky oprávněné náklady [§ 2 odst. 7 písm. a) zákona o cenách] doložitelné z účetnictví a přiměřený zisk [§ 2 odst. 7 písm. b) zákona o cenách]. Přiměřený zisk nelze uplatňovat u zvlášť účtovaných léčivých přípravků a zdravotních prostředků. Předmětem kontroly byl dále způsob vedení cenové evidence upravený ust. § 11 odst. 1 písm. b) zákona o cenách. Z kontrolního zjištění dále vyplynulo, že kontrolováno bylo „nákladové středisko 30/400“ – praktický lékař pro děti a dorost, „nákladové středisko 30/312“ a „nákladové středisko 30/311“ (do 31. srpna 2014) – praktický lékař pro dospělé, dále „nákladové středisko 30/326“ a „nákladové středisko 30/321“ (od 1. 9. 2014) – zubní lékař – stomatolog, platné pro období roku 2014 a 2015 (doklad č. 73144/16 ze dne 22. 3. 2016). Dále kalkulace cen zdravotních služeb uvedených lékařských odborností platné pro období roku 2014 a 2015 a podklady pro výpočet minutových režijních skladeb platných pro období roku 2014 a 2015 (doklad č. 73144/16 ze dne 22. 3. 2016). Kontrolní období roku 2014: V případě nákladového střediska 30/400 bylo kontrolním orgánem zjištěno, že položka označená žalobcem jako „ostatní náklady“ v částce 238.274,85 Kč obsahovala kromě jiného náklady na úhradu faktur na nákup náušnic. Tyto náklady však nemohou vstupovat do kalkulace cen zdravotních služeb praktického lékaře jako ekonomicky oprávněné, neboť cena za tyto náušnice se přičítá zvlášť ke konečné ceně za službu jako přímý zdravotnický materiál. Promítnutím vyšších než ekonomicky oprávněných nákladů na nákup přímého Pokračování - 4 - 51A 13/2017 zdravotnického materiálu (dětské náušnice) do výpočtu minutové sazby nebyl žalobcem dodržen postup dle ust. § 6 odst. 1 písm. c) zákona o cenách. Zisk promítnutý do výpočtu minutové sazby k celkovým nákladům, se dle závěru kontrolního orgánu pohybuje v toleranci dlouhodobě obvyklé úrovně zisku dosahovaného při srovnatelných ekonomických činnostech. Zisk je přiměřený. Další pochybení bylo zjištěno v případě nákladového střediska 30/326, kde došlo k neoprávněnému zahrnutí nákladů na úhradu RTG a OPG snímků a nákladů na úhradu výrobků laboratoře do kalkulace cen stomatologické zdravotní péče, coby ekonomicky oprávněných nákladů. Tyto náklady do cenové kalkulace však zahrnout nelze, neboť výkony RTG a OPG spadají do stomatologické zdravotní péče hrazené z veřejného zdravotního pojištění. Protetické práce pak představují samostatnou cenu při nákupu stomatologických výrobků. Promítnutím vyšších než ekonomicky oprávněných nákladů na úhradu RTG a OPG snímků a na úhradu výrobků laboratoře do výpočtu minutové sazby nebyl žalobcem dodržen postup dle ust. § 6 odst. 1 písm. c) zákona o cenách. Zisk promítnutý do výpočtu minutové sazby k celkovým nákladům, se dle závěru kontrolního orgánu pohybuje v toleranci dlouhodobě obvyklé úrovně zisku dosahovaného při srovnatelných ekonomických činnostech. Zisk je přiměřený. Kontrolní orgán se v případě nákladového střediska 30/326 dále zaměřil na tzv. přímý materiál – náklad na přímý stomatologický materiál, který nespadá do výpočtu minutové sazby, ale odráží se jako samostatná položka v konečné ceně jednotlivých výkonů. Z žalobcem předložené materiálové kalkulace těchto přímých nákladů vyplývá, že obsahuje pouze položku s názvem „materiál – stomatolog“ s uvedením konkrétní částky, která však neobsahuje bližší specifikaci druhu a množství použitého stomatologického materiálu. Žalobce tak v důsledku tohoto pochybení nesplnil evidenční povinnost podle ust. § 11 odst. 2 zákona o cenách, když neuchovával kalkulace věcně usměrňovaných cen zdravotních služeb uplatňovaných v roce 2014 tři roky po skončení jejich splatnosti. Kontrolní období roku 2015: Pochybení bylo shledáno též v případě nákladového střediska 30/400. Žalobce v rámci nákladové položky „správa“ rozdělil celkovou částku odpisů (např. panoramatický RTG či stomatologickou soupravu) přiměřeně mezi všech šest středisek, ačkoliv některé odpisové položky, jako např. stomatologická křesla, nesouvisely s danou lékařskou odborností – např. v případě praktického lékaře pro děti a dorost. Některé tyto odpisové položky tudíž nemohu vstupovat do kalkulace cen coby oprávněné náklady, neboť se na danou lékařskou odbornost vůbec nevztahují. Promítnutím vyšších než ekonomicky oprávněných nákladů na odpisy majetku do výpočtu minutové sazby nebyl žalobcem dodržen postup dle ust. § 6 odst. 1 písm. c) zákona o cenách. Zisk promítnutý do výpočtu minutové sazby k celkovým nákladům, se dle závěru kontrolního orgánu pohybuje v toleranci dlouhodobě obvyklé úrovně zisku dosahovaného při srovnatelných ekonomických činnostech. Zisk je přiměřený. V případě střediska 30/312 dospěl kontrolní orgán k totožným závěrům jako v případě shora uvedeného střediska 30/400. Žalobce v rámci nákladové položky „správa“ rozdělil celkovou částku odpisů (např. panoramatický RTG či stomatologickou soupravu) přiměřeně mezi všech šest středisek, ačkoliv některé odpisové položky, jako např. stomatologická křesla, nesouvisely s danou lékařskou odborností – např. v případě praktického lékaře pro děti a dorost. Některé tyto odpisové položky tudíž nemohu vstupovat do kalkulace cen coby Pokračování - 5 - 51A 13/2017 oprávněné náklady, neboť se na danou lékařskou odbornost vůbec nevztahují. Promítnutím vyšších než ekonomicky oprávněných nákladů na odpisy majetku do výpočtu minutové sazby nebyl žalobcem dodržen postup dle ust. § 6 odst. 1 písm. c) zákona o cenách. Zisk promítnutý do výpočtu minutové sazby k celkovým nákladům, se dle závěru kontrolního orgánu pohybuje v toleranci dlouhodobě obvyklé úrovně zisku dosahovaného při srovnatelných ekonomických činnostech. Zisk je přiměřený. Pochybení bylo dále zjištěno v případě nákladového střediska 30/321, kde uplatňované a účtované ceny za stomatologickou zdravotní péči nebyly podloženy příslušnými kalkulacemi, které by prokázaly dodržení pravidel regulace formou věcného usměrňování cen. Žalobce k tomuto uvedl, že předložené kalkulace cen nákladového střediska 30/326 jsou společné také pro nákladové středisko 30/321. Tento postup však kontrolní orgán označil jako nesprávný, neboť náklady promítnuté do kalkulace cen střediska 30/321 bezezbytku kopírují účetní skutečnosti střediska 30/326. Náklady střediska 30/321 doložitelné účetnictvím tohoto střediska však byly zcela odlišné od střediska 30/326 a tudíž je nelze použít. Žalobce tak nesplnil evidenční povinnost založenou ust. § 11 odst. 2 zákona o cenách. Další pochybení bylo zjištěno v případě nákladového střediska 30/326, kde došlo k neoprávněnému zahrnutí nákladů na úhradu RTG a OPG snímků do kalkulace cen stomatologické zdravotní péče, coby ekonomicky oprávněných nákladů. Tyto náklady do cenové kalkulace však zahrnout nelze, neboť výkony RTG a OPG spadají do stomatologické zdravotní péče hrazené z veřejného zdravotního pojištění. Žalobce dále v rámci nákladové položky „správa“ rozdělil celkovou částku odpisů přiměřeně mezi všech šest středisek, ačkoliv některé odpisové položky (např. odpisy laboratorní pece) nesouvisely s danou lékařskou odborností (lékař stomatolog). Promítnutím vyšších než ekonomicky oprávněných nákladů na úhradu RTG a OPG snímků a na odpisy majetku do výpočtu minutové sazby nebyl žalobcem dodržen postup dle ust. § 6 odst. 1 písm. c) zákona o cenách. Zisk promítnutý do výpočtu minutové sazby k celkovým nákladům se dle závěru kontrolního orgánu pohybuje v toleranci dlouhodobě obvyklé úrovně zisku dosahovaného při srovnatelných ekonomických činnostech. Zisk je přiměřený. Kontrolní orgán se v případě nákladového střediska 30/326 dále zaměřil na tzv. přímý materiál – náklad na přímý stomatologický materiál, který nespadá do výpočtu minutové sazby, ale odráží se jako samostatná položka v konečné ceně jednotlivých výkonů. Z žalobcem předložené materiálové kalkulace těchto přímých nákladů vyplývá, že obsahuje pouze položku s názvem „materiál – stomatolog“ s uvedením konkrétní částky, která však neobsahuje bližší specifikaci druhu a množství použitého stomatologického materiálu. Žalobce tak v důsledku tohoto pochybení nesplnil evidenční povinnost podle ust. § 11 odst. 2 zákona o cenách, když neuchovával kalkulace věcně usměrňovaných cen zdravotních služeb uplatňovaných v roce 2015 tři roky po skončení jejich splatnosti. Kontrolní orgán závěrem konstatoval, že nelze vyloučit, že by žalobce výše uvedenými pochybeními získal nepřiměřený majetkový prospěch. Z důvodu nemožnosti dělení jednotlivých nákladových položek ve výpočtu režijní minutové sazby pro veškerou stomatologickou činnost nelze výši tohoto nepřiměřeného majetkového prospěchu zjistit ani vyčíslit. Na základě popsaného jednání žalobce vzniklo kontrolnímu orgánu podezření, že se žalobce mohl dopustit správního deliktu ve smyslu ust. § 16 odst. 1 písm. d) a g) zákona o cenách. Pokračování - 6 - 51A 13/2017 Proti obsahu výše uvedeného protokolu byly žalobcem dne 1. 6. 2016 podány námitky. Těmito námitkami žalobce brojí proti závěrům kontrolního orgánu, které jsou dle jeho názoru pouhou spekulací bez konkrétních zjištění. K obsahu protokolu žalobce dále uvedl, že je tendenční, nekonkrétní a nepřesný. Uvedené námitky žalobce byly správním orgánem vypořádány v rámci přípisu ze dne 13. 6. 2016, v němž správní orgán ve vztahu k námitce spekulativních zjištění kontroly konstatoval, že tato námitka není žalobcem nikterak blíže odůvodněna a z tohoto důvodu ji jako nedůvodnou zamítl. K námitce týkající se zápočtu oprávněných nákladů do kalkulace cen správní orgán uvedl, že pochybení v případě žalobce nastalo promítnutím ekonomicky neoprávněných nákladů do kalkulace cen, skutečnost, že tam žalobce nepromítl vlastní ekonomicky oprávněné náklady (např. náklady na účtu 50194 nebo část režijního paušálu) je pouze věcí žalobce. K námitce týkající se nákladů na nákup dětských náušnic, které byly žalobcem započteny jako oprávněné náklady a následně v této podobě zahrnuty do výpočtu režijní minutové sazby, žalovaný konstatoval, že žalobce nepochopil zásady cenové regulace, jejímž účelem je v případě nákupu těchto dětských náušnic zabránit poškozování kupujících, ke kterému došlo duplicitním zápočtem ceny náušnic, neboť cena náušnic se přičítá zvlášť ke konečné ceně za službu jako přímý zdravotnický materiál. Námitka tendenčnosti a nepřesnosti protokolu byla správním orgánem z důvodu absence jejího zdůvodnění zamítnuta. Dne 21. 6. 2016 bylo správním orgánem zahájeno správní řízení ve věci uložení pokuty za správní delikt podle ust. § 16 odst. 1 písm. d) a g) zákona o cenách. Rozhodnutím prvostupňového správního orgánu ze dne 13. 9. 2016 č.j. 249199/16/4022-20732-303570 byla žalobci podle ust. § 16 odst. 4 písm. a) zákona o cenách uložena pokuta ve výši 50.000 Kč. Tato částka sestává z části pokuty ve výši 20.000 Kč, která byla žalobci uložena za správní delikt podle ust. § 16 odst. 1 písm. g) zákona o cenách, podle něhož se právnická či fyzická osoba dopustí správního deliktu, pokud neuchovává a nevede evidenci o cenách podle ust. § 11 zákona o cenách. Žalobce v období roku 2015 evidenční povinnosti nesplnil, když neuchovával kalkulace věcně usměrňovaných cen zdravotních služeb v lékařské odbornosti stomatologie (nákladové středisko 30/321) v rozsahu prokazujícím dodržení pravidel regulace tři roky po skončení jejich platnosti a v období roku 2014 a 2015 nevyhotovil a tedy neuchovával materiálové kalkulace (nákladové středisko 30/326) prokazující druh a spotřebu přímého stomatologického materiálu u kódů s označením „endodoncie – 1 kanálek“, „endodoncie – 2 kanálky“ a „endodoncie – 3 kanálky“, přičemž materiálové kalkulace jsou nezbytnou součástí kalkulací cen poskytované stomatologické zdravotní péče. Zbývající část pokuty ve výši 30.000 Kč byla žalobci uložena za správní delikt podle ust. § 16 odst. 1 písm. d) zákona o cenách, podle něhož se právnická nebo fyzická osoba dopustí správního deliktu, jestliže sjedná nebo požaduje cenu, jejíž výše nebo kalkulace není v souladu s podmínkami věcného usměrňování cen podle ust. § 6 odst. 1 zákona o cenách. Žalobce tento postup v období roku 2015 nedodržel, když promítl vyšší než ekonomicky oprávněné náklady na odpisy hmotného investičního majetku, na pořízení RTG a OPG snímků a na nákup přímého zdravotnického materiálu (dětské náušnice) do výpočtu minutových sazeb, které jsou nedílnou součástí kalkulací cen poskytovaných zdravotních služeb. Žalobci byla dále uložena povinnost uhradit náklady řízení v částce 1.000 Kč. Obsahem odůvodnění tohoto rozhodnutí jsou obsahově totožné závěry, jež byly učiněny v protokolu o cenové kontrole ze dne 12. 5. 2016. Správní orgán dále konstatoval, že výše pokuty byla stanovena při spodní hranici zákonného rozmezí [§ 16 odst. 4 písm. a) a c) zákona o cenách]. Správní orgán dále konstatoval, že žalobce svým jednáním, kdy Pokračování - 7 - 51A 13/2017 nevyhotovil kalkulace věcně usměrňovaných cen poskytovaných zdravotních služeb a v důsledku toho nebyla vedena cenová evidence, která by cenovému kontrolnímu orgánu umožnila ověřit dodržování pravidel regulace, porušil veřejný zájem spočívající ve vytvoření a udržení vyváženého postavení prodávajícího a kupujícího v oblasti cen zdravotních služeb (§ 10 zákona o cenách). Dále bylo konstatováno, že žalobce svým jednáním, kdy zahrnul do kalkulací minutových sazeb poskytovaných zdravotních služeb vyšší nežli ekonomicky oprávněné náklady na odpisy investičního hmotného majetku, na pořízení RTG a OPG snímků a na nákup přímého zdravotnického materiálu, porušil veřejný zájem spočívající ve vytvoření a udržení vyváženého postavení prodávajícího a kupujícího v oblasti cen zdravotních služeb (§ 10 zákona o cenách). Ve vztahu k materiální stránce správního deliktu kontrolní orgán poukázal na judikaturu Nejvyššího správního soudu, dle které platí, že správní orgány se materiální stránkou zabývat nemusí, když v zásadě platí, že je dána již samotným naplněním skutkové podstaty správního deliktu. Jednání žalobce byl porušen zákon o cenách, je v rozporu s veřejným zájmem a současně je společensky škodlivé. Pokuta za výše uvedené správní delikty byla žalobci uložena na základě správního uvážení, kdy správní orgán zohlednil skutečnost, že k porušení závazných pravidel cenové regulace došlo jejich nepochopením a chybnou interpretací, což je odpovědností žalobce. Tato odpovědnost je objektivní a byla důkazními prostředky ve správním řízení potvrzena. Jako přitěžující okolnost správní orgán shledal délku trvání protiprávního jednání žalobce (2 roky). Na druhé straně žalobci polehčovala skutečnost, že se jednalo o jeho první správní delikt, současně nebylo prokázáno poškození kupujících a z hlediska celkových poskytovaných zdravotních služeb se jednalo o správní delikt menšího rozsahu. S ohledem na převažující polehčující okolnosti byla žalobci v případě správního deliktu dle ust. § 16 odst. 1 písm. d) zákona o cenách uložena pokuta v částce 30.000 Kč odpovídající ¼ objemu neoprávněně zahrnutých nákladů v kalkulacích minutových sazeb. Rovněž v případě správního deliktu podle ust. § 16 odst. 1 písm. g) zákona o cenách shledal správní orgán převahu polehčujících okolností a žalobci uložil pokutu ve výši 20.000 Kč. Proti rozhodnutí cenového kontrolního orgánu bylo žalobcem dne 14. 9. 2016 podáno odvolání. Žalobce v tomto odvolání uvedl, že jeho jednáním nebyla způsobena žádná škoda, neměl žádný úmysl a jednalo se o jeho první pochybení, které bylo způsobeno nepochopením zásad cenové regulace, přesto však bylo rozhodnuto o uložení pokut. Správní orgán pak žalobci uložil pokutu pětkrát vyšší, než tomu v obdobných případech bývá. Žalobce dále popřel společenskou škodlivost svého jednání, nesouhlasí s výsledky řízení, nesouhlasí se závěry o vině a nesouhlasí ani s výší pokuty. Správní orgán neuvedl, v čem spočívá společenská škodlivost jednání žalobce. Rozhodnutím žalovaného ze dne 5. 12. 2016 č.j. 54257/16/5000-10610-711889 bylo odvolání žalobce zamítnuto a prvoinstanční rozhodnutí potvrzeno. Žalovaný nejprve shrnul skutkový stav věci a shrnul též dotčenou právní úpravu dané věci. K námitkám obsaženým v odvolání žalovaný dále konstatoval, že tyto jsou vyjádřeny pouze v obecné rovině a jeho povinností není za žalobce jejich obsah domýšlet. Z tohoto důvodu se žalovaný v prvé řadě pouze obecně vyjádřil k naplnění skutkových podstat správních deliktů žalobce. K tomuto žalovaný dále konstatoval, že z provedeného dokazování je zřejmé, že skutkové podstaty obou správních deliktů, jež jsou žalobci kladeny za vinu, byly naplněny. Žalovaný dále uvedl, že v případě deliktů žalobce se jedná o tzv. jiné správní delikty, u nichž bylo judikaturou dovozeno (rozsudek NSS ze dne 9. 8. 2012 sp. zn. 9As 34/2012), že na rozdíl od přestupků u Pokračování - 8 - 51A 13/2017 nich není nutné zkoumat otázku zavinění. Materiální stránka zahrnující společenskou škodlivost protiprávního jednání vyplývá přímo ze zákona. V případě zdravotních služeb nehrazených z veřejného zdravotního pojištění spočívá veřejný zájem ve vytvoření a udržení vyváženého postavení prodávajícího a kupujícího v oblasti cen zdravotních služeb. Pro dodržení žádoucího stavu je prodávajícím stanovena povinnost dodržovat závazné podmínky pro sjednávání cen (v daném případě postup při kalkulaci cen a povinnost vést cenovou evidenci). Pokud tedy žalobce nevyhotovil kalkulace věcně usměrňovaných cen poskytovaných zdravotních služeb a nebyla vedena cenová evidence a pokud žalobce zahrnul do kalkulace minutových sazeb poskytovaných zdravotnických služeb vyšší než ekonomicky oprávněné náklady, jednal v rozporu s veřejným zájmem. Zjištěné protiprávní jednání žalobce je společensky škodlivé, neboť se vymyká pravidlům chování, které si společnost jako celek zvolila ve svém právním řádu. Společenská škodlivost jednání žalobce spočívala v nesplnění evidenční povinnosti jako jedné ze stěžejních povinností prodávajícího v případě cen podléhajících věcnému usměrňování, v důsledku čehož nebyla umožněna kontrola dodržování cenových předpisů. Společenská škodlivost dále spočívala v jednání žalobce, který nedodržel závazné postupy při kalkulaci ceny v oblasti zdravotních služeb, kdy mohlo tímto jednáním dojít k poškození kupujících. Otázka zavinění nemá v případě daných správních deliktů význam, neboť je dána odpovědnost objektivní a není možno se vyvinit. Ve vztahu k výši uložených pokut bylo žalovaným konstatováno, že tyto byly uloženy v souladu se zákonem po zvážení všech rozhodných okolností a se zřetelem na skutkové okolnosti dané věci. Žalobce v tomto směru neuplatnil žádný důkazní materiál, který by byl základem pro změnu posouzení věci a v jehož důsledku by mohlo vést ke změně výše pokut. Správní orgán prvního stupně postupoval v souladu se zákonem, výše pokut byla stanovena v zákonném rozmezí a správním orgánem byla řádně zdůvodněna. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů, vycházel při tom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 s. ř. s.). Žaloba není důvodná. Krajský soud se v prvé řadě zabýval námitkou žalobce, podle které jednání, které je mu kladeno za vinu, nelze považovat za společensky škodlivé, když samy správní orgány dospěly k závěru, že zisk plynoucí z tohoto jednání je přiměřený. Žalobce byl rozhodnutími správních orgánů uznán vinným ze spáchání správního deliktu dle ust. § 16 odst. 1 písm. d) zákona o cenách, podle kterého se právnická nebo podnikající fyzická osoba jako prodávající dopustí správního deliktu tím, že sjedná nebo požaduje cenu, jejíž výše nebo kalkulace není v souladu s podmínkami věcného usměrňování cen podle ust. § 6 odst. 1 téhož zákona. Tato skutková podstata byla naplněna jednáním žalobce v letech 2014 a 2015, kdy žalobce promítl vyšší než ekonomicky oprávněné náklady na odpisy hmotného investičního majetku, na pořízení RTG a OPG snímků a na nákup přímého zdravotnického materiálu do výpočtů minutových sazeb, které jsou součástí kalkulací cen poskytovaných zdravotních služeb. Dále byl žalobce uznán vinným, ze spáchání správního deliktu dle ust. § 16 odst. 1 písm. g) zákona o cenách, když nesplnil své evidenční povinnosti podle Pokračování - 9 - 51A 13/2017 ust. § 11 zákona o cenách tím, že neuchovával kalkulace věcně usměrňovaných cen zdravotních služeb. Tato skutková podstata byla žalobcem naplněna v období roku 2014 a 2015, kdy žalobce nevyhotovil a neuchovával materiálové kalkulace prokazující druh a spotřebu přímého stomatologického materiálu, přičemž materiálové kalkulace jsou nezbytnou součástí kalkulací cen poskytované stomatologické zdravotní péče. V projednávané věci se jedná o správní delikt právnické osoby, k němuž došlo porušením zákona o cenách. Tento zákon neobsahuje tzv. materiální korektiv, jako je tomu v případě zákona o přestupcích, který výslovně v ust. § 2 odst. 1 uvádí: „…jednání, které porušuje nebo ohrožuje zájem společnosti“. I když tak není materiální korektiv pro správní delikty v zákoně o cenách výslovně stanoven, není v souladu s jednotícími principy právního řádu, aby nebyl použit. Materiálním korektivem rozumíme instrument, který pomáhá zabránit, aby docházelo k absurdním postihům všech deliktů, u nichž je naplněna stránka formální. Na základě materiálního pojetí je správní orgán povinen zkoumat, zda v případě správního deliktu došlo nejen k naplnění znaků skutkové podstaty daného deliktu, ale též to, zda - li je zkoumané jednání nebezpečné či škodlivé pro společnost. Vykazuje-li tedy jednání sice formální znaky správního deliktu, které ale nedosahuje určitý minimální stupeň nebezpečnosti, daný zejména povahou chráněného zájmu, nelze je označit jako správní delikt. Správním deliktem je tedy pouze jednání, které porušuje nebo ohrožuje zájem společnosti. Aby tedy mohlo být určité protiprávní jednání kvalifikováno jako správní delikt, musí být kromě formálních znaků deliktního jednání naplněna i materiální stránka deliktu – jednání musí vykazovat určitou míru společenské nebezpečnosti ve vztahu k porušené povinnosti, stanovené zákonem na ochranu odpovídajících hodnot. Pro posouzení společenské škodlivosti je významná intenzita, jakou byl narušen právem chráněný zájem. V nyní projednávané věci není sporu o tom, že žalobce naplnil formální znaky skutkové podstaty správního deliktu zakotveného v ust. § 16 odst. 1 písm. d) a g) zákona o cenách, neboť nedodržel závazná pravidla stanovená pro věcné usměrňování cen, když do jejich kalkulací zahrnul náklady vyšší než oprávněné. Právem chráněný veřejný zájem vyplývá z ust. § 1 odst. 1 zákona o cenách, podle kterého se zákon o cenách vztahuje na uplatňování, regulaci a kontrolu cen výrobků, výkonů, prací a služeb pro tuzemský trh, včetně cen zboží z dovozu a cen zboží určeného pro vývoz. Služby poskytované žalobcem (zdravotní služby nehrazené z veřejného zdravotního pojištění) byly rozhodnutím Ministerstva zdravotnictví zařazeny mezi služby podléhající věcnému usměrňování cen. Účelem věcného usměrňování cen v oblasti poskytování zdravotních služeb je snaha vytvořit a udržet rovnocenné postavení mezi prodávajícím a kupujícím. Tohoto cíle se pak právní úprava snaží dosáhnout pomocí stanovení závazných pravidel při tvorbě a kalkulaci ceny. Pro tvorbu a kalkulaci ceny je, mimo jiné, podstatná existence cenové evidence, kterou jsou kupující povinni evidovat na základě ust. § 11 zákona o cenách. Společnost má tedy zájem na tom, aby byly ceny udávané ve zdravotních službách, které nejsou hrazeny veřejným zdravotním pojištěním, usměrňovány a regulovány, aby nedošlo ke svrchovanému a nerovnému postavení prodávajících, kteří by určovali ceny dle vlastního uvážení. Prodávající jsou při kalkulaci a tvorbě cen povinni dodržovat závazná pravidla pro jejich stanovení, aby Pokračování - 10 - 51A 13/2017 tak k nerovnému postavení vůči kupujícím nedocházelo. Toto je účel právní úpravy obsažené v zákoně o cenách, kterou je žalobce jako subjekt v pozici prodávajícího povinen dodržovat. Skutečnost, že v případě žalobce nebyl kontrolním orgánem konečný zisk plynoucí z poskytovaných služeb shledán jako nepřiměřený, neznamená, že se žalobce nedopustil správního deliktu spočívajícího v porušení pravidel věcného usměrňování cen. Podstatou tohoto správního deliktu je postup, který vede ke kalkulaci ceny. Tento postup musí být prováděn v souladu s cenovými předpisy bez ohledu na to, že výsledný zisk je přiměřený. Jednání žalobce je škodlivé, neboť cena uplatňovaná vůči zákazníkům měla být nižší, než byla žalobcem požadována. Krajský soud k tomuto uvádí, že je nutno přihlédnout též ke skutečnosti, že právě oblast zdravotnictví a zdravotních služeb je velmi citlivou oblastí, a to zvlášť za situace, kdy se jedná o služby nehrazené z veřejného zdravotního pojištění, ale o služby, které si kupující hradí bezezbytku sami a jsou to právě oni, kdo mají zájem na zlepšení svého zdravotního stavu a za tímto účelem jsou ochotni investovat peněžní částky bez podpory veřejného pojištění. Právě v této oblasti je nutno dodržovat pravidla pro kalkulaci cen, aby nedocházelo k poškozování kupujících, kteří by v důsledku jejich nedodržení byli neoprávněně nuceni hradit vyšší ceny než regulované. Žalobou napadené rozhodnutí se společenské škodlivosti jednání žalobce v případě správního deliktu podle ust. § 16 odst. 1 písm. d) zákona o cenách obsáhle věnuje na straně 10 a 11, kde správní orgán uvedl, že společenská škodlivost je dána nedodržením závazného postupu při kalkulaci cen v oblasti zdravotních služeb nehrazených z veřejného pojištění, kdy na základě jednání žalobce mohlo dojít k poškození zájmu kupujících, kteří mají zájem na zlepšení jejich zdravotního stavu. Krajský soud na tomto místě konstatuje, že správní orgány dostály své povinnosti a existencí materiálních znaků správního deliktu se zabývaly. V případě prvoinstančního rozhodnutí je nutno uvést, že se správní orgán s otázkou materiální stránky správního deliktu vypořádal lakonicky, když pouze konstatoval, že materiální stránka byla naplněna již tím, že byl porušen zákon. Správní orgán prvního stupně se tedy žádným způsobem nezabýval konkrétními okolnostmi dané věci, jako je například následný dopad nesprávné kalkulace cen na kupující subjekty. Toto pochybení prvostupňového orgánu však napravil žalovaný, který poměrně precizně tuto otázku vypořádal, když mimo jiné vyhodnotil dopady jednání žalobce na kupující, jejichž zájem na zlepšení zdravotního stavu může být jednáním žalobce poškozen, čímž je jednoznačně společenský zájem zasažen. Žalovaný se v rozhodnutí vyjádřil rovněž k ohrožení veřejného zájmu společnosti, které v daném případě spočívá ve vytvoření a udržení vyváženého postavení prodávajícího a kupujícího v oblasti cen zdravotních služeb. Krajský soud pak v této souvislosti připomíná, že rozhodnutí správních orgánů tvoří jeden celek (viz rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 8. 2009 č.j. 4 Ads 86/2008 – 198) a žalovaný tudíž nedostatečné vypořádání materiální stránky prvostupňového orgánu zhojil. Krajský soud se se závěry žalovaného, týkajícími se naplnění materiální stránky správního deliktu žalobce, ztotožnil. Jednání žalobce, které je mu kladeno za vinu, má ve svém důsledku negativní dopad na konečné zákazníky, kteří jsou nuceni platit za služby žalobce cenu vyšší, než jaká by byla v případě, kdyby zahrnul do kalkulací odpovídající ceny nákladů. Argumentace žalobce, dle které byl účel zákona o cenách naplněn, když zisk žalobce je přiměřený, je s ohledem na uvedený závěr soudu lichá. Účelem zákona o cenách je mimo jiné nastavit postup při utváření konečných cen, který je spravedlivý pro všechny poskytovatele zdravotních služeb nehrazených z veřejného zdravotního pojištění. Pokud by Pokračování - 11 - 51A 13/2017 účelem zákona bylo toliko zajistit přiměřenou konečnou cenu služeb žalobce, pak by závazný postup při utváření cen, tak jak je obsažen v zákoně o cenách, zcela postrádal smysl. Skutečnost, že správní orgány vyhodnotily žalobcův zisk jako přiměřený, neznamená, že jeho postup při utváření cen je v pořádku. Tento nesprávný postup má za následek právě to, že poživatelé zdravotních služeb žalobce, musí hradit částku vyšší, než jaká by ze strany žalobce měla být požadována. Z tohoto důvodu je jednání žalobce pro společnost škodlivé a je v rozporu se zákonem o cenách. Žalobní námitka nebyla shledána důvodnou. Krajský soud dále přistoupil k posouzení žalobní námitky, podle které se správní orgány nesprávně odmítly zabývat subjektivní stránkou správních deliktů žalobce. Dle jeho názoru nelze v případě správního práva aplikovat pouze odpovědnost objektivní a je nutné zkoumat otázku zavinění. Správní orgány v nyní projednávané věci použily v případě jednání žalobce, které je mu kladeno za vinu, pojem „jiný správní delikt“. K tomuto slovnímu spojení lze konstatovat, že v době rozhodování správních orgánů v nyní projednávané věci, představoval obdobu přestupku v případě, že pachatelem byla právnická osoba (případně i podnikající fyzická osoba a výjimečně též nepodnikající fyzická osoba). Jednalo se tudíž o ty správní delikty, které nebyly přestupky. V souvislosti s účinností nového zákona o odpovědnosti za přestupky č. 250/2016 byly pojmy „správní delikt“ a „jiný správní delikt“ opuštěny a užívá se pouze pojem „přestupek“. Zákon o cenách obsahuje v ust. § 16 a násl. pouze pojem přestupek, který tak označuje protiprávní jednání jak fyzických tak právnických osob. K pojmu „správní delikt“ se opakovaně vyjádřil Nejvyšší správní soud, a to např. v rozhodnutí ze dne 31. 5. 2007 č.j. 8 As 17/2007-135, z něhož vyplývá, že správním deliktem je protiprávní jednání, jehož znaky jsou stanoveny zákonem, a správní orgán za ně pak ukládá zákonem stanovený trest. Jedná se o protiprávní jednání bez ohledu na zavinění, zpravidla výslovně označené zákonem jako správní delikt. Z důvodové zprávy k zákonu o cenách vyplývá, že koncipuje odpovědnost právnické osoby za spáchané správní delikty jako odpovědnost objektivní. Koncepce objektivní odpovědnosti za správní delikt neklade správním orgánům povinnost zkoumat zavinění odpovědné právnické osoby, tedy zkoumat a prokazovat naplnění psychického vztahu pachatele ke svému jednání. Porušením či nesplněním povinností stanovených zákonem nebo uložených na jejich základě je porušen zájem společnosti, pak je naplněna objektivní stránka správního deliktu a k vyvození odpovědnosti za takový správní delikt postačí prokázání těchto porušení. Objektivní odpovědnost právnických osob vyplývá i ze samotného specifika vzniku protiprávních jednání na úseku cen, zákon o cenách neobsahuje obvyklé liberační ustanovení o zproštění odpovědnosti právnických osob za spáchání správního deliktu pro porušení cenových předpisů, a setrvává důsledně na objektivní odpovědnosti právnické osoby za delikt. Porušení cenových předpisů je vždy jednáním, ať konáním či opomenutím, zaviněním vědomým či nedbalostním, odpovědného managementu právnické osoby nebo jejího zaměstnance bez možnosti vlivu zvláštních okolností „vis major“, na které je právě pro takové případy liberačním ustanovením pamatováno. Pokračování - 12 - 51A 13/2017 Správní orgán prvního stupně i žalovaný tak jednaly zcela v souladu se zákonem i ustálenou judikaturou, když se nezabývaly existencí zavinění na straně žalobce, neboť k naplnění objektivní stránky správního deliktu a vyvození odpovědnosti za tento delikt došlo již porušením zákonné povinnosti [§ 16 odst. 1 písm. d) zákona o cenách] či nesplněním zákonné povinnosti [§ 16 odst. 1 písm. g) zákona o cenách], přičemž toto porušení a nesplnění zákonných povinností bylo ve správním řízení prokázáno, jak již krajský soud uvedl shora. Žalobce dále rozporuje procesní postup správního orgánu prvního stupně, který měl dle jeho názoru nejprve vydat hmotněprávní rozhodnutí o správním deliktu žalobce a až následně mělo být rozhodnuto o uložení pokuty. Ani tato námitka žalobce nebyla krajským soudem shledána důvodnou. Z ust. § 67 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu (dále jen „správní řád“) se podává, že rozhodnutím správní orgán v určité věci zakládá, mění nebo ruší práva anebo povinnosti jmenovitě určené osoby nebo v určité věci prohlašuje, že taková osoba práva nebo povinnosti má anebo nemá, nebo v zákonem stanovených případech rozhoduje o procesních otázkách. Z ust. § 68 odst. 1 správního řádu vyplývá, že rozhodnutí musí obsahovat výrokovou část, odůvodnění a poučení účastníků. Ustanovení § 68 odst. 2 věty první správního řádu říká, že ve výrokové části se uvede řešení otázky, která je předmětem řízení, právní ustanovení, podle nichž bylo rozhodováno, a označení účastníků podle § 27 odst.

1. V odůvodnění se uvedou důvody výroku nebo výroků rozhodnutí, podklady pro jeho vydání, úvahy, kterými se správní orgán řídil při jejich hodnocení a při výkladu právních předpisů, a informace o tom, jak se správní orgán vypořádal s návrhy a námitkami účastníků a s jejich vyjádřením k podkladům rozhodnutí (§ 68 odst. 3 věta první správního řádu). Ustanovení § 68 odst. 5 správního řádu se vztahuje k poučení, v němž musí být uvedeno, zda je možné proti rozhodnutí podat odvolání, v jaké lhůtě je možno tak učinit, od kterého dne se tato lhůta počítá, který správní orgán o odvolání rozhoduje a u kterého správního orgánu se odvolání podává. Rozhodnutí správního orgánu o uložení pokuty za správní delikty žalobce dostálo všem výše uvedeným atributům. Z Oznámení o zahájení správního řízení ze dne 21. 6. 2016 vyplývá, že řízení bylo zahájeno ve věci „uložení pokuty za správní delikt podle ust. § 16 odst. 1 písm. d) a g) zákona o cenách“. Předmět daného správního řízení byl tedy zcela jasně vymezen a o tomto předmětu bylo prvostupňovým rozhodnutím rozhodnuto. Tvrzení žalobce, dle něhož rozhodnutí o uložení pokuty musí předcházet hmotněprávní posouzení věci, není správné, a to právě s ohledem na předmět daného správního řízení, kterým je uložení pokuty za správní delikty v cenové oblasti. Z odůvodnění rozhodnutí vyplývá vztah mezi skutkovými zjištěními správního orgánu a úvahami při hodnocení důkazů a rovněž z něj vyplývají správním orgánem učiněné právní závěry. Ze všech skutečností uvedených v odůvodnění rozhodnutí lze jednoznačně seznat, jaké jednání je kladeno žalobci za vinu, z jakého důvodu je toto jednání v rozporu se zákonem a dále z něj vyplývá, z jakého důvodu správní orgán uložil žalobci pokutu v dané výši. O předmětu řízení tak, jak byl vymezen usnesením o zahájení správního řízení, bylo prvoinstančním rozhodnutím rozhodnuto a toto rozhodnutí bylo vydáno v souladu s ust. § 68 správního řádu. Pokud jde o uloženou pokutu, pak správní orgán prvního stupně při určení výše této pokuty zohlednil nezbytná zákonná hlediska, z nichž je zřejmé, které konkrétní skutečnosti vzal při určení výše pokuty za podstatné, jakým způsobem je hodnotil, a to jak jednotlivě, tak ve vzájemných souvislostech. Pro uložení sankce byly naplněny všechny definiční znaky Pokračování - 13 - 51A 13/2017 vymezeného skutku i podmínky pro uložení sankce. Výše pokuty byla dostatečně zdůvodněna. Krajský soud k výši pokuty uvádí, že žalobce by měl mít na paměti, že za správní delikt podle ust. § 16 odst. 1 písm. g) zákona o cenách, mu mohly cenové kontrolní orgány uložit pokutu až do výše 1.000.000 Kč, v případě správního deliktu podle ust. § 16 odst. 1 písm. d) zákona o cenách dokonce pokutu ve výši 10.000.000 Kč. Z uvedeného je zřejmé, že žalobci uložené pokuty ve výši 20.000 Kč a 30.000 Kč byly vyměřeny při samotných spodních hranicích přípustných zákonem, když představují pouze cca 3 % z maximálně možné výměry. Cenové kontrolní orgány při stanovení výše pokuty přihlížely mimo jiné k tomu, že k pochybení žalobce došlo z důvodu nepochopení závazných pravidel cenové regulace a díky chybné interpretaci věcně usměrňovaných cen, a to za současného chybného prolínání nákladů jednotlivých činností žalobce, polehčující pak byla shledána též okolnost, že se jednalo o první pochybení žalobce v dané oblasti, na druhou stranu správní orgány zohlednily také dobu, po kterou žalobce takto chybně postupoval, jak vyplývá z odůvodnění jejich rozhodnutí. Ze všech uvedených skutečností je zřejmé, že výše uložených pokut byla stanovena v naprosto přiměřené výši. Závěrem žaloby je konstatování, že se žalovaný odvolacími námitkami žalobce příliš nezabýval. K tomuto sdělení krajský soud konstatuje, že žalobce je povinen v žalobě vylíčit, jakých konkrétních nezákonných kroků, postupů, úkonů, úvah, hodnocení či závěrů se měl správní orgán vůči němu dopustit v procesu vydání napadeného rozhodnutí či přímo rozhodnutím samotným, a rovněž je povinen ozřejmit svůj právní náhled na to, proč se má jednat o nezákonnosti. Právní náhled na věc se přitom nemůže spokojit pouze s obecným tvrzením bez souvislosti s konkrétními pochybeními správního orgánu. (srov. rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 11. 2013 č.j. 8Afs 31/2013 – 45) Z tohoto důvodu se krajský soud tímto závěrečným tvrzením žalobce nezabýval. Na základě výše citovaných důvodů shledal krajský soud žalobu nedůvodnou a na podkladě § 78 odst. 7 s. ř. s. žalobu zamítl. O náhradě nákladů řízení rozhodl krajský soud podle ust. § 60 odst. 1 věty první s. ř. s. Žalobce neměl v řízení úspěch, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Pokud jde o procesně úspěšného účastníka – žalovaného, v jeho případě nebylo prokázáno, že by mu v souvislosti s tímto řízením nad rámec běžné úřední činnosti vznikly nezbytné náklady důvodně vynaložené v řízení před soudem. Krajský soud proto v jeho případě rozhodl tak, že se žalovanému náhrada nákladů nepřiznává.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Pokračování - 14 - 51A 13/2017 Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. Krajský soud v Českých Budějovicích dne 11. prosince 2017 JUDr. Marie Trnková v. r. Předsedkyně senátu Za správnost vyhotovení : P. J.