51 A 13/2019

Rubrum

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Trnkové a soudců Mgr. Heleny Nutilové a JUDr. Michala Hájka, Ph.D. v právní věci žalobce: M.J. bytem X zastoupeného Mgr. Václavem Voříškem, advokátem sídlem Ledčická 649/15, Praha 8 - Dolní Chabry proti žalovanému: Městský úřad Strakonice sídlem Velké náměstí 2, 380 21 Strakonice o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem správního orgánu takto:

Výrok

I. Zásah žalovaného spočívající ve zveřejňování osobních údajů žalobce na webové stránce žalovaného (URL http://www.strakonice.eu), a to konkrétně jeho jména, příjmení, akademického titulu, roku narození, obce a PSČ bydliště v rámci Poskytnutí informací ze dne 27. 7. 2016, byl nezákonný.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náklady řízení ve výši 8 800 Kč k rukám zástupce Mgr. Václava Voříška ve lhůtě třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

I. Vymezení věci a obsah žaloby

1. Žalobou doručenou Krajskému soudu v Českých Budějovicích (dále jen „krajský soud“) dne 18. 3. 2019 se žalobce domáhal soudní ochrany před nezákonným zásahem žalovaného spočívajícím ve zveřejňování osobních údajů na internetu, respektive deklaraci nezákonnosti specifikovaného zásahu do veřejných subjektivních práv žalobce.

2. Žalobce v žalobě tvrdil, že došlo ke zveřejňování žalobcova jména, příjmení, akademického titulu, roku narození, PSČ a města bydliště, jakož i informace o tom, že žalobce podal žádost o informace, čeho se žádost týkala a že žalobce zastupuje pana R.Ch., rok narození a bydliště. Zmíněné osobní údaje žalobce byly zveřejněny v rámci poskytnutí informací ze dne 27. 7. 2016 podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů, což bylo volně ke stažení na webu žalovaného (URL http://www.strakonice.eu). Žalobce připustil, že povinný subjekt má povinnost podle § 5 odst. 3 zákona o informacích zveřejnit na internetu poskytnuté údaje, ale to se však netýká osobních údajů žadatele. Ty naopak podléhají ochraně, respektive anonymizaci. Žalovaný se o anonymizaci osobních údajů žalobce a jeho zmocnitele pokusil, ale učinil to nedostatečně, neboť anonymizoval pouze ulici a číslo popisné adresy bydliště. Tyto údaje lze snadno dohledat pomocí seznamu držitelů datových schránek, případně pomocí živnostenského rejstříku. Žalobce tedy na základě žalovaných zveřejněných údajů nepochybně je určitelným subjektem údajů ve smyslu definice „osobního údaje“ podle nařízení GDPR a zák. č. 101/2000 Sb.

3. Žalobce před podáním žaloby zaslal žalovanému dne 22. 2. 2019 předžalobní výzvu, byť to nebylo jeho povinností a požadoval náhradu způsobené nemajetkové a majetkové újmy. Žalovaný reagoval pouze tak, že za svůj nezákonný zásah se omluvil, a proto žalobci nezbývá se svých práv domáhat primárně u zdejšího soudu příslušnou správní žalobou. Rovněž žalobce poukázal na značně preventivní efekt této správní žaloby, kdy se žalovaný nejspíše i pro futuro vyvaruje toho, aby se obdobného zásahu dopustil opakovaně. Zveřejněním osobních údajů žalobce docházelo k zásahu do žalobcova veřejného subjektivního práva na ochranu soukromí, specificky práva na ochranu osobních údajů a práva na informační sebeurčení. Rovněž došlo k narušení práva na soukromí a rodinný život, neboť žalobce se nyní musí obávat o bezpečí své a své rodiny.

4. Zveřejňováním osobních údajů žalobce na internetu nepochybně dochází k přímému a závažnému zásahu do jeho osobní sféry, neboť díky žalovanému se může každý, kdo si prohlíží oficiální webové stránky žalovaného seznámit, jak se žalobce jmenuje, v jakém se roce narodil, kde má adresu trvalého pobytu, včetně jeho rodiny, o jejíž bezpečí se proto žalobce obává a může se seznámit s informací, kterou žalobce obdržel na svou žádost. Žalovaný svým postupem poskytl a stále poskytuje nějakému subjektu informace o činnosti žalobce, která může těmto subjektům vadit a tyto subjekty mohou žalobce ústně, písemně a nebo též fyzicky atakovat. Nelze přitom přehlédnout, že v žádném jiném případě žalovaný osobní údaje žadatele o informace nezveřejnil, a proto předpokládané tvrzení žalovaného, že k nezákonnému zásahu došlo „omylem“ není příliš věrohodné.

5. Nelze přehlédnout, že veřejné vyvěšení jména a příjmení žalobce včetně emailové i úřední adresy na webových stránkách žalovaného lze důvodně nahlížet jako na umístění žalobce na středověký pomyslný pranýř. Žalobce se dozvěděl o nezákonném zásahu dne 16. 2. 2019, kdy záhy byla podána předžalobní výzva. Žaloba je tudíž podána včas, neboť lhůta k podání žaloby proti trvajícímu nezákonnému zásahu začíná běžet teprve od jeho ukončení. K tomu žalobce odkázal na nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 635/18. Žaloba je přípustná, neboť právní řád neobsahuje žádný právní prostředek ochrany či nápravy než právě podání této zásahové žaloby. Žalobce žádá deklaraci nezákonnosti zásahu kvůli vylepšení své procesní pozice v případě řízení podle zákona č. 82/1998 Sb., kdy využití právních prostředků ochrany či nápravy právní řád nevyžaduje.

6. Žalobce vyslovil nesouhlas svůj i svého advokáta s vyvěšením jejich osobních údajů na celosvětovou komunikační síť internet Nejvyšším správním soudem. Žalobce si nepřeje, aby jeho osobní údaje státní moc dávala na internet. S osobními údaji advokáta nemůže státní moc podle libovůle či svévole nakládat formou jejich šíření po internetu. Nejedná se o žalobní námitku ani o kasační námitky, ale o upozornění pro Nejvyšší správní soud v tom smyslu, že žalobce a jeho advokát trvají na zachování soukromí a nesouhlasí, aby je státní moc pověsila na internet, případně i jinam. Žalobce v žalobě uvedl, že nesouhlasí s rozhodnutím bez jednání, neboť navrhuje dokazování.

7. V replice k vyjádření žalovaného, který dle žalobce na svou obranu neuvedl žádnou právní argumentaci, žalobce sdělil, že není ve věci nutné konat jednání. Poukázal dále na to, že pokud žalovaný tvrdil, že došlo k ojedinělému pochybení lidského faktoru zcela neúmyslně, pak podle žalobce žalovaný neuvádí pravdu buď v tom, že se jednalo o ojedinělé pochybení nebo, že se jednalo o neúmyslné jednání. K pochybení došlo pouze v případě žalobce.

II. Stručné vyjádření žalovaného správního orgánu

8. Žalovaný správní orgán uvedl, že žalobcem požadovaná informace mu byla poskytnuta dne 27. 7. 2016. V souladu s ustanovení § 5 odst. 3 zákona o svobodném přístupu k informacím byla informace zveřejněna způsobem umožňujícím dálkový přístup, tedy na webových stránkách města Strakonice. V této zveřejněné odpovědi nebyly vymazány všechny osobní údaje žalobce. Ke zveřejnění došlo nedopatřením, ojedinělým pochybením lidského faktoru zcela neúmyslně. Ihned po zaslání předžalobní výzvy došlo k odstranění osobních údajů, ke zveřejnění anonymizované verze odpovědi na webové stránce města. Zároveň byla žalobci dne 28. 2. 2019 zaslána písemná omluva.

9. Žalovaný správní orgán nevznesl námitku podjatosti ani nepříslušnosti soudu. Vyslovil souhlas s tím, aby ve věci bylo rozhodnuto bez nařízeného jednání. III. Stručný obsah písemností souvisejících s projednávanou věcí.

10. Městský úřad Strakonice, odbor dopravy dne 27. 7. 2016 poskytl informace dle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím R.Ch./X, V., zastoupeného M.J./X, P.. Informace byly zveřejněny v rámci poskytnutí informací ze dne 27. 7. 2016 na webu žalovaného, který byl volně dostupný ke stažení. Na základě výzvy žalobce ze dne 22. 2. 2019 město Strakonice, odbor vnitřních věcí dne 28. 2. 2019 právnímu zástupci žalobce sdělilo, že odstranilo z webové stránky všechny osobní údaje žalobce. Ke zveřejnění došlo nedopatřením, neboť ve zveřejněné odpovědi na žádost o informace nedošlo k vymazání osobních údajů žalobce. Žalovaný se omluvil za zveřejnění osobních údajů žalobce na webové stránce města Strakonice v souvislosti se zveřejňováním záznamu o poskytnutých informacích. IV. Právní názor soudu.

11. Žalobu na ochranu před nezákonným zásahem, pokynem či donucením správního orgánu upravuje § 82 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s.ř.s.“), z něhož vyplývá, že ten, kdo tvrdí, že byl přímo zkrácen na svých právech nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením správního orgánu, který není rozhodnutím a byl zaměřen přímo proti němu, nebo v jeho důsledku bylo proti němu přímo zasaženo, může se žalobou u soudu domáhat ochrany proti němu, nebo určení toho, že zásah byl nezákonný.

12. Žaloba je důvodná.

13. Ohledně skutkové schránky věci nebyl zjištěn mezi účastníky řízení spor. Skutkový stav tak, jak byl popsán žalobcem, byl žalovaným akceptován a nevyvstaly ohledně tohoto skutkového stavu žádné pochybnosti či nesrovnalosti. Žalobce požádal Městský úřad Strakonice dne 18. 7. 2016 o poskytnutí informace dle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve zněních pozdějších předpisů ve věci kopie části spisového materiálu č.j. MUST/003200/2016/OD/kop, kdy předmětem žádosti bylo poskytnutí kopie protokolu o ústním jednání, kopie úředního záznamu sepsaného policisty a kopie obsahu spisu. Žalovaný žádosti žalobce vyhověl a požadované kopie zaslal žalobci do datové schránky. Žalovaný uveřejnil jméno, příjmení, ročník narození a místo trvalého pobytu žalobce i osoby, kterou zastupoval.

14. Podle ustanovení § 5 odst. 3 zákona o svobodném přístupu k informacím do 15 dnů od poskytnutí informací na žádost povinný subjekt tyto informace zveřejní způsobem umožňujícím dálkový přístup. Žalovaný správní orgán tyto informace žalobci dne 27. 7. 2016 bez náležité anonymizace poskytl. V této zveřejněné odpovědi nebyly vymazány všechny osobní údaje žalobce. Žalovaný správní orgán k tomu sdělil, že si je vědom svého pochybení, kdy uvedl, že jednalo se o nedopatření či ojedinělé pochybení lidského faktoru zcela neúmyslně. V předžalobní výzvě ze dne 22. 2. 2019 žalovaný své pochybení dne 28. 2. 2019 napravil a žalobci zaslal současně písemnou omluvu. Z takto zjištěného stavu lze konstatovat, že žalovaný v rozporu s § 8a zákona o svobodném přístupu k informacím uveřejnil osobní údaje žalobce, a to jméno, příjmení, datum narození a místo trvalého pobytu.

15. Podle § 8a zákona o svobodném přístupu k informacím tak informace týkající se osobnosti, projevu osobní povahy, soukromí fyzické osoby a osobní údaje, povinný subjekt poskytne jen v souladu s právními předpisy, upravujícími jejich ochranu. Z citovaného ustanovení jednoznačně plyne, že žalovaný jako povinný subjekt navzdory povinnosti zveřejnit požadovanou informaci musí také respektovat právní předpisy upravující ochranu osobních údajů žadatele. Takovým právním předpisem je zákon č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o ochraně osobních údajů“), který však v žádném ustanovení neumožňuje povinnému subjektu zveřejňovat osobní údaje.

16. Podle § 4 písm. a) zákona o ochraně osobních údajů je osobním údajem jakákoliv informace týkající se určeného nebo určitelného subjektu údajů. Subjekt údajů se považuje za určený nebo určitelný, jestliže lze subjekt údajů přímo či nepřímo identifikovat zejména na základě čísla, kódu nebo jednoho či více prvků, specifický pro jeho fyzickou, fyziologickou, psychickou, ekonomickou, kulturní nebo sociální identitu. Z dikce předmětného ustanovení jednoznačně plyne, že údaje zveřejněné žalovaným byly osobními údaji.

17. Soud při posuzování důvodnosti žaloby vycházel z právního názoru z Nejvyššího správního soudu, který vyslovil ve svém rozsudku ze dne 17. 3. 2005 č. j. 2 Aps 1/2005 – 65 publ. pod č. 603/2005, který je i po novelizaci ustanovení § 82 s.ř.s. od 1. 1. 2012 využitelný a z něhož vyplývá: „ochrana podle § 82 a násl. s.ř.s. je důvodná tehdy, jsou-li – a to kumulativně, tedy zároveň – splněny následující podmínky : žalobce musí být přímo (první podmínka) zkrácen na svých právech (druhá podmínka) nezákonným (třetí podmínka) zásahem, pokynem nebo donucením („zásahem“ správního orgánu v širším smyslu) správního orgánu, které nejsou rozhodnutím (čtvrtá podmínka), a byl zaměřen přímo proti němu, nebo v jeho důsledku bylo proti němu zasaženo (pátá podmínka), přičemž „zásah“ v širším smyslu nebo jeho důsledky musí trvat, nebo musí hrozit opakování „zásahu“ (šestá podmínka). Není-li byť jediná z uvedených podmínek splněna, nelze ochranu podle § 82 a násl. s.ř.s. poskytnout.

18. Ochrany před nezákonným zásahem právního orgánu se lze domáhat i za situace, že zásah nebo důsledky netrvají, nebo nehrozí jejich opakování, v takovém případě se lze u soudu domáhat určení, že provedený zásah byl nezákonný, tak je tomu i v nyní projednávaném případě. Žalobce se domáhá pouze vydání deklaratorního výroku o tom, že zásah žalovaného spočívající ve zveřejnění osobních údajů žalobce na webových stránkách žalovaného a tím narušení jeho osobní sféry byl nezákonný.

19. Při posuzování splnění jednotlivých podmínek nezákonného zásahu se soud v prvé řadě soud zabýval zodpovězením otázky, zda žalobcem označený žalovaný byl nadán pasivní žalobní legitimací v projednávané věci. Nejvyšší správní soud k pasivní legitimaci žalovaného uvedl v obecné rovině, že správní orgán je definován obecně v § 74 odst. 1 písm. a) sř.s., a to jako 1. orgán moci výkonné, orgán územního samosprávného celku, jakož i fyzická nebo i právnická osoba nebo jiný orgán, 2. pokud jim bylo svěřeno rozhodování o právech a povinnostech fyzických a právnických osob, 3. v oblasti veřejné správy.

20. V dané věci konkrétní informaci poskytl Městský úřad Strakonice. Žalobce v žalobě tento úřad označil správně jako žalovaný správní orgán.

21. Při posuzování jednotlivých podmínek nezákonného zásahu stanovených právní normou dospěl soud k závěru, že v souvislosti se zveřejněním osobních údajů žalobce dne 27. 7. 2016 do 22. 2. 2019 na veřejně přístupných webových stránkách došlo k přímému zkrácení žalobce na jeho právech, konkrétně na jeho právu na soukromí, čímž došlo k zásahu do jeho právní sféry. Žalovaný nebyl oprávněn k tomuto jednání a dopustil se tak porušení § 5 odst. 1 písm. f) zákona o ochraně osobních údajů. Postup žalovaného zcela zjevně nebyl rozhodnutím, nýbrž zásahem tudíž je i druhá, třetí a čtvrtá podmínka naplněna. Stejně tak i pátou podmínku lze shledat splněnou, neboť nezákonný zásah ze strany žalovaného byl namířen přímo proti žalobci, neboť se týkal zveřejnění jeho osobních údajů.

22. K námitce žalobce, kterou podrobně rozvedl, že nesouhlasí se zveřejňováním osobních údajů, jeho právního zástupce na celosvětovou komunikační sít internet Nejvyšším správním soudem soud podotýká, že tato námitka se míjí s předmětem řízení a krajský soud se jí proto zabývat nemůže.

V. Závěr, náklady řízení

23. Soud proto uzavřel, že zveřejnění osobních údajů u žalobce na webových stránkách žalovaného (URL http://www.strakonice.eu), a to konkrétně jeho jména, příjmení, akademického titulu, roku narození a obce a PSČ bydliště v rámci poskytnutí informací ze dne 27. 7. 2016 byl nezákonný. Soud shledal splnění všech kumulativních podmínek pro deklaraci nezákonného zásahu s výjimkou šesté podmínky. Soud proto uzavřel, že podle § 87 odst. 2 věty prvé s.ř.s. určil, že zásah byl nezákonný.

24. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 věty první s.ř.s., podle kterého má účastník řízení, který měl ve věci plný úspěch právo na náhradu důvodně vynaložených nákladů před soudem, proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Žalovaný, který neměl v soudním řízení úspěch, nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalobce byl v řízení úspěšný, a proto mu bylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení ve výši 8 800 Kč. Jednalo se o odměnu právního zástupce žalobce za 2 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, žaloba), celkem částka 6 200 Kč (§ 7 a 9 odst. 4 písm. d) a § 11 odst. 1 písm. a), b) vyhl. č.177/1996 Sb. advokátního tarifu ve znění pozdějších předpisů) a náhradě hotových výdajů za 2 úkony služby v částce 600 Kč (§ 13 odst. 3 téže vyhlášky); celkem tedy 6 800 Kč. Advokát není plátcem daně z přidané hodnoty. Dále se připočítává částka 2 000 Kč vynaložená na soudní poplatek, celkovou částku náhradu nákladů řízení ve výši 8 800 Kč je žalovaný povinen zaplatit do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. České Budějovice 25. července 2019 JUDr. Marie Trnková v. r předsedkyně senátu Shodu s prvopisem potvrzuje J. P.