51 A 14/2021

Rubrum

Č. j. 51 A 14/2021 - 35 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Trnkové a soudců JUDr. Michala Hájka, Ph.D., a Mgr. et Mgr. Bc. Petra Jiříka ve věci žalobce: B.T.H., narozen dne X státní příslušnost Vietnamská socialistická republika pobytem X zastoupeného advokátem Mgr. Markem Eichlerem se sídlem S. K. Neumanna 2052, 407 47 Varnsdorf proti žalovanému: Ministerstvo vnitra se sídlem Nad Štolou 3, 170 34 Praha 7 v řízení o žalobě na ochranu proti nečinnosti správního orgánu v řízení o vydání zaměstnanecké karty pod sp. zn. OAM-61961/ZM-2019, takto:

Výrok

I. Žalovaný je povinen ve lhůtě třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku vydat rozhodnutí v řízení o žádosti žalobce o vydání zaměstnanecké karty vedeném pod sp. zn. OAM-61931/ZM-2019.

II. Žalovaný je povinen do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 16 952 Kč k rukám právního zástupce žalobce. Shodu s prvopisem potvrzuje J. M. 2 51 A 14/2021

Odůvodnění

I. Vymezení věci, shrnutí žaloby a vyjádření žalovaného

1. Žalobce podal dne 26. 8. 2019 žádost o povolení k dlouhodobému pobytu ve formě zaměstnanecké karty vedené pod sp. zn. OAM-61961/ZM-2019. Žalovaný vydal dne 25. 6. 2020 rozhodnutí, kterým byla žádost žalobce zamítnuta. O odvolání rozhodla Komise pro rozhodování ve věcech pobytů cizinců dne 11. 9. 2020 tak, že vrátila věc žalovanému k novému rozhodnutí. Nové rozhodnutí nebylo vydáno a z toho důvodu žalobce podal návrh na vydání opatření proti nečinnosti, o kterém rozhodla Komise pro rozhodování ve věcech pobytů cizinců dne 21. 12. 2020 a vydala opatření proti nečinnosti pod sp. zn. MV- 192186/SO-2020, kterým přikázala žalovanému vydat rozhodnutí ve lhůtě třiceti dnů od doručení tohoto opatření.

2. Žalovaný vydal dne 5. 1. 2021 vyrozumění žalobci o možnosti seznámit se s podklady pro vydání rozhodnutí a vyjádřit k nim. Uvedl, z jakých podkladů bude ve věci vycházet. K tomu žalobci stanovil lhůtu deseti dnů. Žalobce této možnosti využil, o čemž byl sepsán protokol o nahlédnutí do spisu ze dne 13. 1. 2021. Žalobce sdělil, že se k podkladům pro rozhodnutí písemně vyjádří a požadoval stanovení lhůty třiceti dnů. Žalovaný správní orgán mu dne 13. 1. 2021 usnesením stanovil lhůtu deseti dnů. Žalobce se k věci vyjádřil dne 22. 1. 2021. Dne 26. 1. 2021 vydal Finanční úřad pro hlavní město Prahu potvrzení o neexistenci daňových nedoplatků žalobce. Dne 1. 2. 2021 požádal žalovaný Finanční úřad pro hlavní město Prahu o sdělení, zda má zaměstnavatel žalobce T.C.F. nějaké daňové nedoplatky. Urgenci k vyřízení této žádosti poslal žalovaný Finančnímu úřadu pro hlavní město Prahu dne 22. 3. 2021.

3. Žalobce podal dne 22. 2. 2021 žalobu na ochranu proti nečinnosti správnímu orgánu ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích.

4. V žalobě žalobce shrnul procesní vývoj věci a s odkazem na § 169t odst. 6 písm. c) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců připomněl povinnost správního orgánu rozhodnout o žádosti žalobce ve lhůtě 60 dnů od podání žádosti o vydání zaměstnanecké karty ve složitých případech ve lhůtě 90 dnů. Vzhledem k tomu, že tato lhůta již uplynula, vyslovil žalobce přesvědčení, že správní orgán je nečinný. V reakci na návrh na provedení opatření proti nečinnosti vydal nadřízený správní orgán dne 21. 12. 2020 pod č. j. MV-192186/SO- 2020 opatření proti nečinnosti, kterým přikázal žalovanému správnímu orgánu vydat rozhodnutí do 30 dnů od doručení tohoto opatření. Vzhledem k tomu, že lhůta marně uplynula, žalobce podal žalobu na ochranu proti nečinnosti.

5. Žalobce navrhl, aby krajský soud rozhodl tak, že žalovaný je povinen v řízení o žádosti žalobce rozhodnout ve lhůtě soudem stanovené a zároveň mu uložil povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení.

6. Žalovaný ve vyjádření k žalobě shrnul skutkový stav věci. Popřel oprávněnost podané žaloby a vyjádřil s ní zároveň nesouhlas, neboť v konkrétním případě nebyl a není nečinný.

7. V další části vyjádření žalovaný správní orgán zrekapituloval úkony, které prováděl ode dne 14. 10. 2020, kdy mu bylo doručeno zrušující rozhodnutí komise a věc mu byla Shodu s prvopisem potvrzuje J. M. 3 51 A 14/2021 vrácena k novému projednání. Poslední úkon, který žalovaný správní orgán zmínil, byla urgence k součinnosti finančního úřadu, kterou žalovaný vydal dne 22. 3. 2021. Žalovaný vyslovil přesvědčení, že žaloba je nedůvodná, řízení o žádosti žalobce probíhala a probíhá řádně a žalovaný je v řízení činný. Proto navrhl, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. Žalovaný vyjádřil souhlas projednáním věci bez nařízeného jednání.

8. V replice k vyjádření žalovaného ze dne 6. 4. 2021 žalobce oponoval žalovanému a zdůraznil, že dle jeho názoru je žaloba podána důvodně. Vyslovil pochybnosti o tom, že řízení probíhá řádně. Žalovaná opomněla zmínit, že je to právě její postup, kterým vznikly v řízení obstrukce. Žalobce vždy včas reagoval na požadavky žalované, kupříkladu doložení bezdlužnosti zaměstnavatele u finančního úřadu, avšak žalovaný účelově činil další nadbytečné kroky, kterými řízení prodlužoval. Žalobce nemůže akceptovat, aby dané řízení bylo vedeno 2,5 roků, neboť zákon stanoví na vydání rozhodnutí lhůtu 60 dnů. Opatření proti nečinnosti, kterým komise přikázala vydat rozhodnutí ve lhůtě 30 dnů, uplynulo k datu podání repliky více než 3 měsíce a žalobce dosud nemá vydánu zaměstnaneckou kartu.

II. Právní názor soudu

9. Krajský soud v Českých Budějovicích se zabýval žalobou podle § 79 a násl. zák. č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále „s.ř.s.“), ve věci rozhodl při nařízeném jednání, kdy žalobce svou neúčast při jednání omluvil a žalobce na svých žalobních námitkách setrval.

10. Žaloba je důvodná.

11. Podle § 79 odst. 1 s.ř.s. „[t]en, kdo bezvýsledně vyčerpal prostředky, které procesní předpis, platný pro řízení u správního orgánu stanoví k jeho ochraně proti nečinnosti správního orgánu, může se žalobou domáhat, aby soud uložil správnímu orgánu povinnost vydat rozhodnutí ve věci samé nebo osvědčení. To neplatí, spojuje-li zvláštní zákon s nečinností správního orgánu fikci, že bylo vydáno rozhodnutí o určitém obsahu nebo jiný právní důsledek.“ 12. Podle § 81 odst. 1 s. ř. s. rozhoduje-li soud na základě skutkového (a implicite též právního) stavu zjištěného ke dni svého rozhodnutí.

13. Krajský soud se nejprve zabýval otázkou, zda žalovaný ve věci vydal rozhodnutí či nikoli. Dle § 169t odst. 7 písm. a) zákona o pobytu cizinců totiž platí, že mimo jiné v případě vydání povolení k dlouhodobému pobytu se vydáním rozhodnutí rozumí převzetí „průkazu o povolení k pobytu, jde-li o vydání povolení k dlouhodobému pobytu nebo prodloužení jeho platnosti“ (jedná se o speciální úpravu ve vztahu k § 71 odst. 2 správního řádu). Z obsahu spisu neplyne, že by žalovaný správní orgán takové rozhodnutí vydal. I z jeho vyjádření, které soudu zaslal, k podané žalobě žalobce dne 25. 3. 2021 vyplývá, že poslední úkon ve věci byla komunikace žalovaného s Finančním úřadem pro hlavní město Prahu, kdy žalovaný uvedl, že řízení probíhalo a probíhá řádně a žalovaný je ve věci činný. Žalovaný se dne 13. 7.2021 omluvil z nařízeného soudního jednání a informoval soud, že žádost žalobce k povolení dlouhodobému pobytu ve formě zaměstnanecké karty byla předkládací zprávou ze dne 31. 3. 2021 povolena. Žalobce při jednání před krajským soudem nesdělil, že by k vydání zaměstnanecké karty žalobci již došlo.

14. Posuzováním důvodnosti žaloby soud vycházel z toho, že účelem správních i soudních prostředků proti nečinnosti je to, aby účastník řízení dosáhl vydání rozhodnutí ve věci Shodu s prvopisem potvrzuje J. M. 4 51 A 14/2021 samé, a to z povahy věci v co nejkratší době (srovnej rozsudek NSS ze dne 22. 7. 2020, č. j. Azs 200/2020-31, publ. pod č. j. 4086/2020 VSB. NSS, bod 20).

15. V dané věci je třeba vycházet ze skutečnosti, že komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců přijala podle § 80 odst. 4 písm. a) správního řádu opatření proti nečinnosti žalovaného a stanovila mu lhůtu k vydání rozhodnutí 30 dnů. Soud se proto zabýval tím, zda po vydání tohoto opatření byl žalovaný nečinný a zda odstranil svou nečinnost vydáním rozhodnutí. V dané věci nelze přehlédnout určitá specifika řízení, která souvisí s tím, že v případě kladného vyřízení žádosti o vydání zaměstnanecké karty nedochází k vydání klasického (písemného) rozhodnutí, nýbrž pouze k faktickému předání příslušného průkazu, tedy vydání zaměstnanecké karty. Součástí tohoto hodnocení byla i úvaha, zda případná pokračující nečinnost není vyvolána procesním chováním žalobce. Současně je při posuzování věci významný rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 2. 2018 č. j. 1 Azs 408/2018-24, body 18 a19, z něhož vyplývá, právní východisko: „vydáním rozhodnutí o žalobcově žádosti nelze rozumět vydání předkládací zprávy, ani interního pokynu k udělení víza k pobytu nad 90 dnů….“.

16. Ze skutkového stavu, který soud ověřil při jednání, které bylo ve věci nařízeno, je zcela zřejmé, že žalovaný dosud nevydal zaměstnaneckou kartu. Pro posouzení věci je již irelevantní, že jak žalovaný správní orgán dne 13. 7. 2021 sdělil, vyhotovil předkládací zprávu, která představuje, že žalobci bylo vyhověno. Předkládací zpráva sama o sobě neznamená vydání zaměstnanecké karty jako takové. Zároveň žalovaný neargumentoval žádnou překážkou (kupř. opatření v souvislosti s onemocněním covid), která by bránila dalšímu postupu správních orgánů k vydání zaměstnanecké karty.

17. Žalovaný v písemném vyjádření k žalobě tvrdil, že byl ve věci činný, nicméně nerespektoval lhůtu, kterou mu stanovila Komise k vydání rozhodnutí. Z toho důvodu je třeba konstatovat nečinnost žalovaného, navíc od 22. 3. 2021 žalovaný neuváděl, že by prováděl další opodstatněné úkony vedoucí k vydání rozhodnutí. Povinností žalovaného bylo ve lhůtě, kterou stanovil nadřízený orgán vydat rozhodnutí po zhodnocení zjištěného skutkového stavu věci. Nečinnost žalovaného nemohla odstranit ani informace, kterou soudu poskytl 13. 7. 2021, že povolení k dlouhodobému pobytu bylo předkládací zprávou ze dne 31. 3. 2012 schváleno.

18. Soud proto uzavřel, že v době vydání rozsudku byl žalovaný nečinný. Výrokem I. rozsudku soud uložil žalovanému v souladu s ustanovením § 81 odst. 2 s.ř.s. povinnost vydat rozhodnutí o předmětné žádosti žalobce a stanovil mu k tomu lhůtu 30 dnů, která se v dané věci jeví jako přiměřená. Délku lhůty soud stanovil vzhledem k dosavadní délce řízení.

III. Závěr, náklady řízení

19. Na základě shora uvedeného dospěl krajský soud k závěru, že žaloba byla důvodná, a proto žalobnímu petitu vyhověl. Žalovanému stanovil lhůtu 30 dnů k vydání rozhodnutí.

20. O náhradě nákladů řízení rozhodl krajský soud podle ustanovení § 60 odst. 1 s. ř. s., podle něhož má právo na náhradu nákladů řízení účastník, který byl v řízení úspěšný. V dané záležitosti byl úspěšný žalobce, a proto mu soud přiznal náhradu nákladů řízení ve výši 16 952 Kč. Náklady žalobce tvoří soudní poplatek ve výši 2 000 Kč, dále odměna advokáta, tři úkony právní služby podle § 11 odst. 1 písm. a), d, a g) advokátního tarifu (převzetí právního zastoupení, sepis žaloby a účast na jednání soudu). Podle ustanovení § 7 bodu 5 ve spojení s ustanovením § 9 odst. 4 písm. d) advokátního tarifu činí výše odměny za jeden Shodu s prvopisem potvrzuje J. M. 5 51 A 14/2021 úkon právní služby 3 100 Kč, proto celková odměna za úkony právní služby činí 9 300 Kč. Náhrada hotových výdajů pak podle ustanovení § 13 odst. 4 advokátního tarifu tvoří 300 Kč za každý úkon, celkem 900 Kč. Náhrada cestovních nákladů advokáta žalobce z Varnsdorfu do Českých Budějovic a zpět činí 3 352 Kč. Dále soud přiznal náhradu promeškaného času, který činí tam i zpět celkem 6 hodin 40 minut, kdy právnímu zástupci žalobce dle advokátního tarifu náleží za každou započatou půlhodinu částka 100 Kč, tedy celková částka náhrady za promeškaný čas činí 1 400 Kč. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. České Budějovice 14. července 2021 JUDr. Marie Trnková v. r. předsedkyně senátu Shodu s prvopisem potvrzuje J. M.