51 A 15/2019

Rubrum

č. j. 51 A 15/ 2019 - 24 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Trnkové a soudců Mgr. Heleny Nutilové a JUDr. Michala Hájka, Ph. D. ve věci žalobce: Business Factory s.r.o., sídlem Milady Horákové 1957, 602 00 Brno zastoupeného advokátem Mgr. Václavem Voříškem se sídlem Ledčická 649/15, 184 00 Praha 8 – Dolní Chabry proti žalovanému: Městský úřad Humpolec, se sídlem Horní náměstí 300, 396 22 Humpolec v řízení o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem správního orgánu, takto:

Výrok

I. Určuje se, že zásah žalovaného spočívající v tom, že žalobci bezodkladně nevrátil částku ve výši 1 000 Kč uhrazenou opožděně dne 10. 7. 2018 pod VS 9112001499, ale vrátil ji až dne 5. 3. 2019, byl nezákonný.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 8 800 Kč do třiceti dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho zástupce Mgr. Václava Voříška. Shodu s prvopisem potvrzuje J. P. 2 51 A 15/2019

Odůvodnění

I. Vymezení věci a shrnutí žaloby

1. Žalobou, doručenou Krajskému soudu dne 24. 4. 2019, se žalobce domáhal deklarace nezákonnosti zásahu žalovaného, který spočíval v nikoli bezodkladném navrácení opožděně (po splatnosti) uhrazené částky podle § 125h zák. č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích (dále jen „zákon o silničním provozu“).

2. Žalobci byla žalovaným doručena dne 21. 6. 2018 výzva k úhradě částky ze dne 18. 6. 2018 sp. zn. ODSH/3910/2018/, kterou byl podle § 125h odst. 1 zákona o silničním provozu vyzván k úhradě finanční částky 1000 Kč na účet žalovaného, a to do 15 dnů od jejího doručení (na základě § 125h odst. 3 zákona o silničním provozu). Žalobce tuto finanční částku uhradil na účet žalovaného dne 10. 7. 2018, tj. devatenáctý den po doručení výzvy k úhradě určené částky, tj. čtyři dny po splatnosti. Na základě § 125h odst. 7 zákona o silničním provozu měl žalovaný zaplacenou částku vrátit bezodkladně. To žalovaný neučinil a zaplacenou částku vrátil až dne 5. 3. 2019, což je téměř po osmi měsících. K tomu žalobce předložil výpis z účtu s potvrzením o zaplacení částky a od ní vrácení částky zpět na účet žalobce. Byť zákon nevymezuje, co se rozumí pojmem „bezodkladně“ je podle žalobce zřejmé, že bezodkladné navrácení finančního prostředku nemůže trvat déle jak 30 dní, jelikož 30 dní je podle správního řádu obecná lhůta k vydání rozhodnutí, což je nepochybně podstatně náročnější úkon, než vrácení finančních prostředků.

3. Žalobce odkázal na rozsudek NSS ze dne 17. 3. 2005 č. j. 2 Aps 1/2005-65, č. 603/2005 Sb. NSS, který vymezil podmínky, které musí být splněny pro přiznání ochrany proti nezákonnému zásahu podle § 82 a násl. s.ř.s. Žalobce musí být přímo (první podmínka) zkrácen na svých právech (druhá podmínka), což žalobce nepochybně byl tím, že nemohl s danou finanční částkou po dobu více jak 8 měsíců disponovat, čímž došlo k zásahu do jeho vlastnického práva podle č. l. 11 Listiny základních práv a svobod (třetí podmínku), nezákonnost zásahu žalobce dovozuje zejména z dikce zákona o silničním provozu (konkrétně § 125h) a také z analogické situace řešené Nejvyšším správním soudem v rozsudku ze dne 5. 10. 2018, č. j. 5Afs 190/2018-26. Povaha zásahu jako čtvrtá podmínka byla též naplněna, a to především s ohledem na stávající judikaturu správních soudů, zejména usnesení rozšířeného senátu ze dne 16. 11. 2010, č. j. 7Aps 3/2008-98, č. 2206/2011 Sb. NSS, rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 8. 2014, č. j. 10 Afs 28/2014 – 51(zadržování finančních prostředků po nepřípustně dlouhou dobu), rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 12. 2015, č. j. 6Afs 85/2015-39, či je rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 5. 2014 č. j. 9As 37/2014-43, č. 3074/2014 Sb. NSS, (výběr a zadržování kauce). Pátá podmínka je dle žalobce též splněna, jelikož zadržování finančních prostředků směřovalo přímo vůči žalobci, šestá podmínka v podobě trvání zásahu nebo hrozby jeho opakování, již byla ze soudního řádu správního odstraněna novelizací, a tak lze žádat i o deklaratorní výrok o nezákonnosti zásahu. Lhůta pro podání žaloby byla dodržena, k čemuž žalobce v podrobnostech odkázal na Nález Ústavního soudu sp. zn. II ÚS 635/18. Žalobce současně vyjádřil svůj nesouhlas s publikací soudního rozhodnutí na stránkách Nejvyššího správního soudu, neboť obsahuje jeho osobní údaje, popřípadě údaje jeho zástupce. Shodu s prvopisem potvrzuje J. P. 3 51 A 15/2019 4. Žalobce na základě výše uvedeného navrhl, aby krajský soud vyslovil, že označený zásah spočívající v opožděném navrácení finanční částky, byl nezákonný a přiznal žalobci náhradu nákladů řízení.

II. Stručné shrnutí vyjádření žalovaného

5. Žalovaný k podané žalobě sdělil, že z jeho strany vůči žalobci k nezákonnému zásahu ve smyslu § 82 a násl. s.ř.s. nedošlo. Žalobce žalobu opřel o ustanovení § 125h silničního zákona, dle kterého žalovaný při splnění podmínek stanovených v odst. 1 citovaného ustanovení zašle provozovateli vozidla, s nímž došlo ke spáchání přestupku, výzvu k uhrazení určené částky, která je splatná do patnácti dnů ode dne doručení výzvy provozovateli. Povinnost uhradit určenou částku je dána provozovateli vozidla nikomu jinému. V daném případě částka byla uhrazena nikoli provozovatelem vozidla, ale právnickou osobou Ochrana řidičů o.s., což je spolek, který pravidelně hradí určenou částku až po stanovené lhůtě, jedná se o standardní postup spolku, který se zabývá tzv. pojištěním proti pokutám, které však ve smyslu rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 2. 8. 2018 č. j. 6 As 125/2018 – 32, nepožívá právní ochrany, ale naopak má být takové jednání posuzováno jako přitěžující okolnost. Žalovaný v této souvislosti poukazuje na to, že stejný modus operandi vůči žalovanému byl použit i u dalších provozovatelů vozidel, kteří se u zdejšího soudu domáhají, nebo domáhali prostřednictvím správní žaloby vydání rozsudku, kterým by byl deklarován nezákonný zásah, kupříkladu sp. zn. 50 A 7/2019, 59 A 1/2019, 59 A 11/2019 a 50 A 35/2019.

6. Žalovaný současně v souvislosti s institutem zneužití práva poukázal i na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 2. 8. 2018 č. j. 6 As 125/2018 – 32, a dodal, že tento institut není ze strany Nejvyššího správního soudu aplikován jen k hmotnému právu, ale též k právu procesnímu. Platba určené částky byla ve všech výše uvedených řízeních uhrazena nikoli provozovatelem vozidla, ale spolkem Ochrana řidičů o.s., a to vždy až po uplynutí stanovené 15 denní lhůty a všechny provozovatelé jsou zastupováni Mgr. Václavem Voříškem, lze mít proto za prokázané, že i v takovém případe se jedná o tzv. profesionálního zástupce, nabízejícího se „pojištění proti dopravním pokutám“.

7. Pro případ, že bude žalobce úspěšný ve věci, navrhl žalovaný s ohledem na výše uvedené nepřiznání náhrady nákladů řízení s odkazem na § 60 odst. 7 s.ř.s. K tomu žalovaný odkázal na nálezy Ústavního soudu ze dne 14. 9. 2011 sp. zn. IÚS 988/2012 a ze dne 14. 9. 2011 sp. zn. IÚS 3698/10. Dále odkázal na rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 12. 9. 2013 č. j. 22 A 66/2013 – 24, č. 2995/2014 Sb. NSS. Žalovaný zastává názor, že z totožného znění typizovaných žalob na ochranu před nezákonným zásahem, kde všichni žalobci jsou zastupováni Mgr. Václavem Voříškem je zřejmé, že soudní řízení nesleduje cíl, k němuž je určeno (tj. vydání požadovaného rozhodnutí), ale pouze generuje náklady soudního řízení.

8. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby, neboť žalobce není aktivně legitimován k podání žaloby. V případě vyhovění žalobě žalovaný navrhl, aby žalobci nebyla přiznána náhrada nákladů řízení ve smyslu § 60 odst. 7 s.ř.s. Shodu s prvopisem potvrzuje J. P. 4 51 A 15/2019 III. Právní názor soudu 9. Krajský soud se zabýval žalobou podle § 82 a násl. s.ř.s. a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Ve věci z toho důvodu rozhodl bez jednání postupem podle § 51 s.ř.s., neboť s tímto postupem soudu byl vysloven účastníky řízení souhlas.

10. Žalobu na ochranu před nezákonným zásahem, pokynem či donucením správního orgánu vymezuje § 82 s.ř.s., z něhož vyplývá, že ten, „kdo tvrdí, že byl přímo zkrácen na svých právech nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením (dále jen „zásah“) správního orgánu, kterým není rozhodnutím, a byl zaměřen přímo proti němu nebo v jeho důsledku bylo proti němu přímo zasaženo, může se žalobou u soudu domáhat ochrany proti němu nebo určení toho, že zásah byl nezákonný“.

11. Při posuzování důvodnosti žaloby na ochranu před nezákonným zásahem správního orgánu lze vycházet z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 3. 2005, č. j. 2Aps 1/2005-65, č. 603/2005 Sb. NSS, který deklaruje, že ochrana „ podle § 82 a násl. s.ř.s. je důvodná tehdy, jsou-li a to kumulativně, tedy zároveň – splněny podmínky: žalobce musí být přímo (první podmínka) zkrácena na svých právech (druhá podmínka) nezákonným (třetí podmínka) zásahem, pokynem nebo donucením´(„zásahem“ správního orgánu v širším smyslu) správního orgánu, které nejsou rozhodnutím (čtvrtá podmínka), a byl zaměřen přímo proti němu nebo v jeho důsledku bylo proti němu přímo zasaženo (pátá podmínka), přičemž „zásah“ v širším smyslu nebo jeho důsledky musí trvat nebo musí hrozit opakování „zásahu“ (šestá podmínka). Není-li byť jen jediná z uvedených podmínek splněna, nelze ochranu podle § 82 a násl. s.ř.s. poskytnout.“ S účinností novely soudního řádu správního č. 303/2011 Sb. a zavedením možnosti správních soudů rozhodovat také o již skončeném zásahu tzv. akademickým výrokem se šestá podmínka stala obsolentní.

12. Z usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 11. 2010 č. j. 7Aps 3/2008-98, č. 2206/2011 Sb. NSS vyplývá, že „zásahová žaloba chrání jakýmkoli jiným aktům či úkonům veřejné správy směřujícím proti jednotlivci, které jsou způsobilé zasáhnout jeho práva a povinností a které nejsou pouhými procesními úkony technicky zajišťujícími průběh řízení. Nemusí jít nutně o akty neformální povahy či jen o faktické úkony, nýbrž i o jakékoli jiné konání či opomenutí konat, nelze-li je podřadit pod pojem rozhodnutí ve smyslu § 65 odst. 1 s.ř.s.“. Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 8. 2014 č. j. 10Afs 28/2014- 52 je zásahem ve smyslu § 82 a násl. s.ř.s. samotné zadržování finančních prostředků po nepřípustně dlouhou dobu. Krajský soud proto považuje první, čtvrtou a pátou podmínku za splněné. Zbývá proto posoudit, zda žalobce byl zkrácen na svých právech nezákonným zásahem.

13. Z ustanovení § 125h odst. 3 zákona o silničním provozu vyplývá povinnost žalobce zaplatit správním orgánem určenou částku, a to do 15 dnů od doručení výzvy. V případě hrazení poplatku převodem z účtu musí být příslušná částka nejpozději 15. dnem po doručení výzvy připsána na účet správního orgánu. Jestliže byla bylo tato výzva doručena žalobci dne 21. 6. 2018 uhrazení této částky na účet žalovaného dne 10. 7. 2018 zjevně opožděné. V takovém případě platí dle § 125h odst. 7 zákona o silničním provozu „je-li [určená částka uhrazena po dni splatnosti, obecní úřad jí bezodkladně vrátí provozovateli vozidla]. Shodu s prvopisem potvrzuje J. P. 5 51 A 15/2019 14. Význam slova „bezodkladně“ není v právním řádu vymezen, lze však v dané věci poukázat například na rozsudek Nejvyšší soudu ze dne 10. 12. 2013 sp. zn. 32 Cdo 2484/2012, který se zabýval pojmem obdobným („bez zbytečného odkladu“), a v němž Nejvyšší soud dospěl k následujícímu závěru: „z časového určení „bez zbytečného odkladu“ je třeba dovodit, že jde o velmi krátkou lhůtu, jíž je míněno bezodkladné, neprodlené, bezprostřední či okamžité jednání směřující ke splnění povinnosti či k učinění právního úkonu či jiného projevu vůle, přičemž doba trvání lhůty bude záviset na okolnostech konkrétního případu. Takové posouzení lhůty „bez zbytečného odkladu“ zcela koresponduje s právními závěry, k nimž dospěl Nejvyšší soud ve své judikatuře při řešení konkrétních případů (srov. například rozsudky ze dne 12. 6. 2008, sp. zn. 21 Cdo 2086/2007, ze dne 29. 6. 2010, sp. zn. 33 Cdo 1508/2008, a ze dne 19. 11. 2010, sp. zn. 25 Cdo 4634/2008, dále též usnesení ze dne 24. 4. 2012, sp. zn. 23 Cdo 113/2012, jež jsou veřejnosti dostupné na www.nsoud.cz). Rovněž tak Ústavní soud (srov. nález ze dne 15. 8. 2005, sp. zn. IV. ÚS 314/05, publikovaný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu č.. 38 ročník 2005, pod č. 159) vysvětlil, že „vágní“ pojem „bez zbytečného odkladu“, je třeba vykládat vždy s ohledem na okolnosti konkrétního případu s tím, že v každém konkrétním případě je vždy třeba zkoumat, zda dlužník bezodkladně využil všechny možnosti pro splnění této povinnosti, případně jaké skutečnosti mu v tom bránily. Rovněž podle judikatury Nejvyššího správního soudu (srov. například jeho rozsudky ze dne 20. 11. 2008, sp. zn. 6 As 1/2008, ze dne 12. 8. 2010, sp. zn. 9 Afs 20/2010, a ze dne 12. 8. 2010, sp. zn. 9 Afs 21/2010, jež jsou veřejnosti dostupné na www.nsoud.cz). Jde o lhůtu v řádu dnů, maximálně týdnů, v co nejkratším časovém úseku, přičemž v praxi je nutno tento pojem vykládat podle konkrétního případu (tedy „ad hoc“) v závislosti od účelu, kterých chce zákonodárce konkrétním ustanovením za pomoci tohoto pojmu dosáhnout.“ 15. Krajský soud neshledal, že úmyslem zákonodárce ve vztahu k ustanovení § 125h odst. 7 zákona o silničním provozu bylo cokoli jiného než navrácení opožděně zaplacené částky, která v daném okamžiku představuje bezdůvodné obohacení na straně obce, jejíž obecní úřad provozovatele vozidla k uhrazení určené částky vyzval (srov. Bušta, P. Kněžínek, J. zákon o silničním provozu. Komentář. Praha: Wolters Kluwer, 2016 [aspi]). Lze proto dovodit, že k navrácení částky musí obecní úřad přistoupit ve lhůtě nepřekračující čas běžně potřebný k administraci takového úkonu (zpravidla v řádu dnů). Krajský soud proto dospěl k závěru, že vrácení finanční částky žalobci až dne 5. 3. 2019 zcela zjevně bezodkladné nebylo.

16. V dané věci je přitom zcela nesporné, že výběrem finanční částky dochází k zásahu do právní sféry jednotlivce – konkrétně k zásahu do jeho vlastnických práv, neboť minimálně po určitou dobu pozbývá právo nakládat se svým majetkem (viz rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 4. 2014 č. j. 9 As 37/2014-43, č. 3074/2014 Sb. NSS). Taktéž podmínky dvě a tři, proto krajský soud hodnotí jako naplněné.

17. Bez významu hodnotil krajský soud výhradu žalovaného, dle níž určená částka byla zaplacena třetí osobou – spolkem Ochrana řidičů, nikoli provozovatelem vozidla. Výzva na zaplacení určité částky je podle § 125h odst. 1 zákona o silničním provozu adresována provozovateli vozidla. Z pohledu tohoto ustanovení a jeho účinků není relevantní, kdo je vlastníkem účtu, z nějž je následně daná částka zaplacena. V případě opožděného zaplacení tudíž obecní úřad obce s rozšířenou úsobností musí postupovat tak, jak stanoví ustanovení § 125h odst. 7 citovaného zákona, a to bez uvedených výhrad. Shodu s prvopisem potvrzuje J. P. 6 51 A 15/2019 18. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě dále uvedl skutečnosti, z nichž dovozuje naplnění předpokladů pro postup podle ustanovení § 60 odst. 7 s.ř.s. Podle tohoto ustanovení může soud, jsou-li proto důvody zvláštního zřetele hodné výjimečně rozhodnout, že se náhrada nákladů účastníkům zcela nebo z části nepřiznává. Tyto důvody žalovaný spatřuje v tom, že předmětnou částku žalobci vrátil a účelem podané žaloby je tudíž přiznání náhrady nákladů řízení, což hodnotí jako zjevné zneužití práva, které nepožívá právní ochrany. Soud se s touto argumentací nemohl ztotožnit, neboť žalobci nelze klást tíži, že uplatnil svá ústavně garantovaná práva na přístup k soudu. V tomto případě se jednalo o právo domáhat se deklaratorním výrokem vyslovení toho, že postup žalovaného byl nezákonným zásahem.

19. Skutečnost, že žalovaný danou částku vrátil, nic nemění na tom, že jeho postupem bylo do práv žalobce zasaženo. Úvahy žalovaného o účelovosti podané žaloby z toho důvodu nelze akceptovat, neboť opačný závěr by vedl k situaci, za které by nebylo možné náhradu nákladů u deklaratorních žalob na ochranu proti nezákonnému zásahu správního orgánu nikdy přiznat. Žaloba dle § 82 věty poslední s.ř.s. je přitom plnohodnotným dílčím institutem v rámci systému záruk zákonnosti veřejné správy (kontroly veřejné správy) a právě svojí „deklaratorní povahou“ přispívá ve svém důsledku k dodržování zásady zákonnosti orgány veřejné správy.

20. Nad rámec nutného krajský soud poznamenává, že k naplnění podmínek pro postup podle § 60 odst. 7 s.ř.s. by mohlo dojít například za situace, že by z postupu spolku Ochrana řidičů či jiného obdobného subjektu bylo patrno, že již samo opožděné zaplacení částky ve smyslu § 125h zákona o silničním provozu je cílenou součástí jeho širší strategie, jejímž smyslem je vyvolání následného soudního řízení a snaha domoci se přiznání se náhrady jeho nákladů. Jakkoli za současné situace krajský soud k takovému závěru jednoznačně dospět nemohl, do budoucna takový postup vyloučit nelze.

21. Pokud jde o nesouhlas žalobce s publikací soudního rozhodnutí na stránkách Nejvyššího správního soudu s uvedením jména, příjmení a bydliště, resp. sídla žalobce a jeho zástupce, případně jejich iniciál, pak krajský soud k tomu uvádí, že není v jeho kompetenci jakkoli ovlivňovat způsob, jakým Nejvyšší správní soud svá rozhodnutí, jakož i rozhodnutí krajských soudů na svých webových stránkách zveřejňuje. IV. Závěr a náklady řízení.

22. Na základě shora uvedeného dospěl krajský soud k závěru, že žaloba je důvodná. Proto rozhodl na základě ustanovení § 87 odst. 2 s.ř.s., že provedený zásah byl nezákonný.

23. O náhradě nákladů řízení rozhodl krajský soud podle § 60 odst. 1 s.ř.s, podle kterého nestanoví-li tento zákon jinak má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníku, který ve věci úspěch neměl.

24. Žalovaný, který neměl v řízení úspěch, proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Pokud jde o procesně úspěšného žalobce v jeho případě jsou náklady řízení představovány zaplaceným soudním poplatkem ve výši 2 000 Kč a odměnou advokáta za zastupování v řízení o žalobě ve výši 2 x 3 100 Kč za dva úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení a sepsání žalob) dle § 7 bodu 5, § 9 odst. 4 písm. d), § 11 odst. 1 písm. a) a d), § 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za Shodu s prvopisem potvrzuje J. P. 7 51 A 15/2019 poskytování právních služeb (advokátní tarif), a paušální náhradou hotových výdajů 2 x 300 Kč celkem 6 800 Kč. Náklady řízení částku 8 800 Kč, kterou je žalovaný povinen zaplatit žalobci do třiceti dnů tohoto rozsudku k rukám jeho zástupce.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. České Budějovice 12. června 2019 JUDr. Marie Trnková v. r. předsedkyně senátu Shodu s prvopisem potvrzuje J. P.