51 A 15/2025

Rubrum

č. j. 51 A 15/2025- 16 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. et Mgr. Bc. Petra Jiříka a soudců Mgr. Heleny Nutilové a JUDr. Michala Hájka, Ph.D., ve věci žalobkyně: T. T. H. N., narozena st. přísl. bytem zastoupen advokátkou JUDr. Bc. Marcelou Lafek sídlem Národní 416/37, 110 00 Praha 1 proti žalovanému: Ministerstvo vnitra se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7 o žalobě na ochranu proti nečinnosti žalovaného v řízení o žádosti žalobkyně podané dne 27. 11. 2023, sp. zn. OAM-83577/ZM-2023, takto:

Výrok

I. Žalovaný je povinen rozhodnout o žádosti žalobkyně podané dne 27. 11. 2023, sp. zn. OAM-83577/ZM-2023, ve lhůtě 30 dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 12 140 Kč, a to ve lhůtě 30 dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku k rukám její zástupkyně. Shoda s prvopisem se potvrzuje: J. M. 2 51 A 15/2025

Odůvodnění

I. Vymezení věci a obsah žaloby

1. Žalobkyně ve včasně podané žalobě uvádí, že dne 26. 11. 2023 (pozn. soudu dle spisu dne 27. 11. 2023) podala žádost o vydání zaměstnanecké karty. Rozhodnutí žalovaného ze dne 6. 9. 2024 o zamítnutí žádosti bylo zrušeno rozhodnutím Komise pro rozhodování ve věcech cizinců (dále jen „Komise“) ze dne 11. 12. 2024 a věc byla vrácena žalovanému k novému projednání.

2. Dne 20. 3. 2025 podala žalobkyně žalovanému žádost o informaci ohledně stavu řízení. Žalovaný na uvedenou žádost reagoval sdělením doručeným dne 2. 4. 2025, ve kterém uvedl, že čeká na vyjádření třetích osob.

3. Dne 18. 4. 2025 podala žalobkyně Komisi žádost o opatření proti nečinnosti, která opatřením ze dne 13. 5. 2025, č. j. MV-67021-3/SO-2025 a přikázala žalovanému, aby ve věci vydal rozhodnutí do 60 dní od seznámení účastníka řízení s podklady pro vydání rozhodnutí.

4. Žalobkyně má za to, že opatření proti nečinnosti je neurčité a staví ji do právní nejistoty ohledně data vydání rozhodnutí, když lhůtu pro jeho vydání činí závislou na úkonu, jehož uskutečnění stanoví nečinný správní orgán I. stupně. Žalobkyni je tak upíráno právo na soudní ochranu – není zřejmé, k jakému datu může žádat soud ke zjednání nápravy, jelikož lhůta není stanovena od vydání opatření proti nečinnosti a její uplynutí tak není zřejmé. Dle žalobkyně se jedná o lhůtu neúměrně dlouhou, jelikož Komise zašle výzvu k seznámení se s podklady, v níž poskytne 10 dní lhůtu pro využití práva. Ve výsledku uvedená lhůta činí minimálně (a neurčitě) 70 dní.

5. Žalobkyně se domnívá, že opatření proti nečinnosti Komise vést k nápravě závadného stavu nemůže, proto podává ve smyslu § 79 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) žalobu na ochranu proti nečinnosti žalovaného a zároveň uvádí, že lhůta pro vydání rozhodnutí o žádosti uplynula dnem 17. 2. 2025.

6. Žalobkyně navrhla krajskému soudu, aby žalovanému uložil povinnost rozhodnout o žádosti žalobkyně o vydání zaměstnanecké karty do 15 dní ode dne právní moci rozsudku.

II. Vyjádření žalovaného

7. Žalovaný ve vyjádření k žalobě popřel oprávněnost žaloby, neboť nečinný nebyl, když prováděl nezbytné úkony za účelem vydání rozhodnutí. Popsal, že dne 21. 5. 2025 zaslala právní zástupkyně nostrifikační doklad a rozhodnutí o uznání vysvědčení žalobkyně. Žalovaný dne 27. 3. 2025 zažádal o prověření informace studijní oddělení University College Prague, které odpovědělo dne 4. 4. 2025. Žalovaný dne 30. 4. 2025 zaslal žalobkyni výzvu k seznámení se s podklady pro vydání rozhodnutí ve lhůtě 10 dnů od doručení této výzvy, na kterou žalobkyně nijak nereagovala.

III. Posouzení věci krajským soudem

8. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů, vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších zákonů, dále jen „s. ř. s.“). Shoda s prvopisem se potvrzuje: J. M. 3 51 A 15/2025 9. Krajský soud rozhodl bez jednání (§ 51 s. ř. s.).

10. Žaloba je důvodná.

11. Předmětem hodnocení krajského soudu je skutečnost, zda byl žalovaný nečinným, když v kontextu Komisí vydaném opatření proti nečinnosti ze dne 13. 5. 2025 pod č. j. MV-67021- 3/SO-2025 doposud nerozhodl.

12. Podle § 79 odst. 1 s. ř. s. platí, že ten, kdo bezvýsledně vyčerpal prostředky, které procesní předpis platný pro řízení u správního orgánu stanoví k jeho ochraně proti nečinnosti správního orgánu, může se žalobou domáhat, aby soud uložil správnímu orgánu povinnost vydat rozhodnutí ve věci samé nebo osvědčení.

13. Situací, kdy nadřízený správní orgán učiní k návrhu účastníka opatření proti nečinnosti a přikáže vydat rozhodnutí ve stanovené lhůtě, se zabýval Ústavní soud v nálezu sp. zn. IV. ÚS 3523/20 ze dne 24. 8. 2023. V takovém případě „bezvýslednost vyčerpání pak nastane až prvním dnem po konci opatření proti nečinnosti určené a marně proběhlé lhůty, jde-li o lhůtu přiměřenou.“ 14. Nejvyšší správní soud navázal na tento nález vlastní judikaturou, v níž dovodil, že krajský soud je v řízení o nečinnostní žalobě povinen vyčkat, až lhůta stanovená v opatření proti nečinnosti uplyne (viz rozsudek ze dne 21. 4. 2022, čj. 2 Azs 248/2021-34). To však platí pouze v případě, že jde o lhůtu přiměřenou. V rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 10. 2022, čj. 1 Azs 171/2022-54, se konstatuje následující: „Má-li být soudní ochrana proti nečinnosti správního orgánu efektivní, je nezbytné, aby soud hodnotil i přiměřenost stanovené lhůty, a to právě za účelem posouzení, zda byla splněna podmínka bezvýslednosti vyčerpání prostředků ochrany proti nečinnosti. Nepřiměřeně dlouhá lhůta by totiž odsouvala poskytnutí soudní ochrany, resp. naplnění podmínky řízení o bezvýslednosti předchozích prostředků. Samotné posouzení lhůty jako nepřiměřené tak totiž může vést i ke splnění podmínky bezvýsledného vyčerpání prostředku ochrany. S ohledem na výše uvedené to znamená, že správní soud se musí nejprve vypořádat s námitkou nepřiměřené lhůty a teprve pokud ji shledá jako přiměřenou, vyčká jejího uplynutí. Bylo by absurdní, aby v případě nepřiměřené lhůty vystavil soud žalobce povinnosti vyčkávat na její uběhnutí a podat novou žalobu (…). Stejně absurdní by však bylo, pokud by soud v řízení o žalobě sám vyčkával na konec této lhůty a splnění podmínky bezvýslednosti, byla-li by tato lhůta nepřiměřeně dlouhá.“ (zvýraznění doplněno – pozn. krajského soudu).

15. Podle § 169t odst. 6 písm. d) zákona o pobytu cizinců, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“) platí O žádosti ministerstvo rozhodne ve lhůtě do 60 dnů ode dne podání žádosti o vydání zaměstnanecké karty; ve lhůtě 90 dnů ode dne podání žádosti o vydání zaměstnanecké karty ve zvlášť složitých případech, nebo pokud ministerstvo požádalo o vydání závazného stanoviska Úřad práce České republiky.

16. Žalobkyně se ve včasně podané žalobě domáhá vydání rozhodnutí žalovaného o její žádosti ze dne 26. 11. 2023 ohledně vydání zaměstnanecké karty. Jedinou otázkou je tak jí namítaná nečinnost žalovaného.

17. Nejprve krajský soud zkoumal, zda jsou splněny podmínky bezvýslednosti vyčerpání prostředku na ochranu proti nečinnosti správního orgánu a dospěl k závěru, že tomu tak Shoda s prvopisem se potvrzuje: J. M. 4 51 A 15/2025 bylo. Žalobkyně podáním ze dne 18. 4. 2025 uplatnila u Komise žádost o opatření proti nečinnosti.

18. Žalovaný náhled žalobkyně rozporuje, když uvádí, že ve věci nečinný nebyl. To chce prokázat prováděním nezbytných úkonů za účelem vydání rozhodnutí, které jsou založeny ve správním spise. Dne 21. 2. 2025 právní zástupkyně žalobkyně zaslala nostrifikační doklad a rozhodnutí o uznání vysvědčení žalobkyně. Na uvedené žalovaný reagoval dne 27. 3. 2025 žádostí o prověření informace studijní oddělení University College Prague ohledně skutečnosti, zda je žalobkyně i nadále studentem uvedené školy. Na uvedené žalovaný zareagoval dne 4. 4. 2025 kladně. Dále žalovaný žalobkyni zaslal dne 30. 4. 2025 výzvu k seznámení se s podklady pro vydání rozhodnutí ve věci žádosti o vydání povolení k dlouhodobému pobytu, k čemuž stanovil lhůtu 10 dní od doručení uvedené výzvy. Žalobkyně na uvedené nijak nezareagovala a s podklady pro vydání rozhodnutí se seznámit nepřišla. S hodnocením žalovaného se krajský soud neztotožňuje.

19. Krajský soud shrnuje, že žádost byla žalobkyní podána dne 27. 11. 2023. Poté, co žalovaný poprvé rozhodl, Komise svým rozhodnutím ze dne 11. 12. 2024, č. j. MV-156959-4/SO-2024, v právní moci dne 19. 12. 2024, vrátila věc žalovanému k dalšímu řízení. Lhůta 60 dnů k vydání rozhodnutí počítaná od právní moci zrušujícího rozhodnutí Komise marně uplynula dne 17. 2. 2025. Komise v rámci opatření proti nečinnosti dospěla k závěru, že žalovaný je nečinný.

20. Lhůta, kterou Komise žalovanému stanovila, je neurčitá, a proto i nezákonná. Lhůta nebyla stanovena jako pevná, nýbrž její počátek byl navázán na okamžik, který je plně v dispozici žalovaného, neboť je pouze na něm, kdy žalobkyni vyzve k seznámení se s podklady pro rozhodnutí. Stanovená lhůta (60 dnů) běžící případně od tohoto okamžiku – seznámení se s podklady pro rozhodnutí – je sama o sobě stejně dlouhá jako zákonná lhůta pro vydání rozhodnutí, která již žalovanému uplynula. Také Nejvyšší správní soud přitom v již citovaném rozsudku čj. 1 Azs 171/2022-54 uvedl, že „lze akceptovat, že nadřízený správní orgán uložil v opatření proti nečinnosti lhůtu ve stejné délce, jež je stanovena zákonem k rozhodnutí, jen ve výjimečných případech. Pravidlem by naopak měla být lhůta podstatně kratší.“ Rovněž nic nenasvědčuje tomu, že v této věci by se jednalo o zvlášť složitý případ. Byl proveden výslech žalobkyně, obstarány podklady o jejím vzdělání, které byly ověřovány.

21. Důvodnost podané žaloby je současně postavena na tom, že byla-li žalobkyni již dne 30. 4. 2025 zaslána výzva k seznámení se s podklady rozhodnutí ve lhůtě 10 dnů, pak ze spisu neplyne nic, co by mohlo odůvodnit tu skutečnost, že žalovaný až do okamžiku rozhodování soudu o žádosti žalobkyně nerozhodl. Seznámení se s podklady rozhodnutí ve smyslu § 36 odst. 3 správního řádu je přitom „pouze“ právem účastníka, nikoli jeho povinností. Má-li snad žalovaný za to, že tím, že žalobkyně se k seznámení se s podklady rozhodnutí nedostavila, a proto lhůta pro rozhodnutí stanovená Komisí doposud nezačala běžet, je nutné takovýto eventuální náhled, který by zcela popíral zásadu rychlosti správního řízení (§ 6 správního řádu), odmítnout.

IV. Závěr a náklady řízení

22. S ohledem na shora uvedené krajský soud uzavírá, že žalovaný je v řízení o žádosti žalobkyně o vydání zaměstnanecké karty z uvedených důvodů nečinný, a proto mu podle § 81 odst. 2 s. ř. s. uložil povinnost vydat o této žádosti rozhodnutí ve lhůtě 30 dnů ode dne Shoda s prvopisem se potvrzuje: J. M. 5 51 A 15/2025 právní moci tohoto rozsudku. Délku této lhůty soud považuje s ohledem na dosavadní délku řízení za přiměřenou.

23. O náhradě nákladů bylo rozhodnuto ve smyslu § 60 odst. 1, věty první s. ř. s., podle kterého nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Žalovaný, který neměl v soudním řízení úspěch, nemá právo na náhradu nákladů řízení. Pokud jde o procesně úspěšnou žalobkyni, v jejím případě jsou náklady řízení představovány odměnou advokáta a zaplaceným soudním poplatkem.

24. Náklady zastoupení spočívají v odměně za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, žaloba – 4 620 Kč za úkon) celkem v částce 9 240 Kč [§ 7, § 9 odst. 5 a § 11 odst. 1 písm. a), d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů] a v náhradě hotových výdajů za tři úkony právní služby v částce celkem 900 Kč (2 x 450 Kč; § 13 odst. 4 téže vyhlášky); celkem tedy 10 140 Kč. K uvedené částce se připočítává zaplacený soudní poplatek ve výši 2 000 Kč. Celkovou částku náhrady nákladů řízení ve výši 12 140 Kč je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám její zástupkyně.

25. Dne 18. 8. 2025, v době přípravy písemného vyhotovení rozsudku, obdržel krajský soud repliku žalobce. Jelikož tato replika byla doručena soudu již poté, co bylo ve věci rozhodnuto, není k této replice přihlíženo.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. České Budějovice 11. srpna 2025 Mgr. et Mgr. Bc. Petr Jiřík předseda senátu Shoda s prvopisem se potvrzuje: J. M.