51 A 16/2016
č. j. 51 A 16/2016-30
V PLATNOSTIRubrum
ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Trnkové a soudkyň Mgr. Kateřiny Bednaříkové a Mgr. Heleny Nutilové v právní věci žalobce Bc. P. D., zastoupeného Mgr. Antonínem Fürstem, L. L. M., advokátem v Praze 2, Wenzigova 5, proti žalovanému Krajskému úřadu Jihočeského kraje, České Budějovice, U Zimního stadionu 1952/2, o žalobě proti rozhodnutí ze dne 22. 4. 2016, čj. KUJCK 54586/2016, takto:
Výrok
I) Žaloba s e z a m í t á. II) Žalovanému se náhrada nákladů řízení n e p ř i z n á v á.
Odůvodnění
I. Vymezení věci (1) Žalobou doručenou dne 27. 5. 2016 Krajskému soudu v Českých Budějovicích se žalobce domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 22. 4. 2016, čj. KUJCK 54586/2016 (dále též „napadené rozhodnutí“), včetně souvisejícího rozhodnutí Magistrátu města České Budějovice ze dne 4. 8. 2015, sp. zn. Spr. př. 1208/2015 Re; 1368/2015 Re; 1458/2015 Re; 1639/2015 Re; 2109/2015 Re (dále též „prvostupňové rozhodnutí“), jímž byl žalobce uznán vinným ze spáchání správního deliktu provozovatele vozidla podle § 125 f odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů (dále též „zákon o silničním provozu“), jehož se dopustil tím, že v rozporu s § 10 odst. 3 téhož zákona nezajistil, aby při užití vozidla na pozemní komunikaci byly dodržovány povinnosti řidiče a pravidla provozu na pozemních komunikacích stanovená týmž zákonem. Uvedeného protiprávního jednání se měl žalobce dopustil opakovaně, a to: dne 9. 1. 2015 nejméně v době od 9:00 do 9:10 hod., dne 17. 1. 2015 nejméně v době od 10:45 do 10:55 hod., dne 21. 1. 2015 nejméně v době od 11:50 do 11:55 hod., dne 30. 1. 2015 nejméně v době od 12:40 do 12:50 hod. a dne 16. 2. 2015 nejméně v době od 8:40 do 8:45 hod. Ve shora uvedených dnech a hodinách bylo hlídkou Městské policie České Budějovice (dále též „hlídka“ či „policisté“) zjištěno, že neznámý řidič zastavil a stál s vozidlem tov. zn. Renault Laguna, RZ ... (dále též „vozidlo“) před domem č. 19-21 v ulici Čéčova v Českých Budějovicích, tj. v úseku vymezeném svislou dopravní značkou B 28 (zákaz zastavení). Popsané jednání je v rozporu s ustanovením o povinnostech účastníka provozu na pozemních komunikacích podle § 4 písm. c) zákona o silničním provozu a žalobci byla uložena pokuta ve výši 2.000,-Kč a náhrada nákladů správního řízení ve výši 1.000 Kč. (2) Žalobce napadl shora uvedené rozhodnutí včas podanou žalobou. (3) Žalobce předně namítá, že usnesení žalovaného ze dne 7. 4. 2016, čj. KUJCK 47045/2016, sp. zn. ODSH 42707/2016jikl SO 5 stanovující lhůtu pro seznámení se s podklady pro rozhodnutí (dále též „výzva“) mu bylo fikcí doručeno až dne 21. 4. 2016 a dne 22. 4. 2016 vloženo do schránky. Lhůta k provedení tohoto úkonu byla žalovaným stanovena na den 13. 4. 2016. Žalobce má za to, že lhůta stanovená výzvou byla nepřiměřeně krátká, neboť k pokusu o doručení předmětné písemnosti došlo až 11. 4. 2016. Žalobce zastává názor, že žalovaný shora popsaným jednáním porušil procesní práva žalobce, zejména § 36 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, v účinném znění (dále též „správní řád“). (4) Ve vydání napadeného rozhodnutí již druhý den po doručení výzvy (tj. 22. 4. 2016), spatřuje žalobce nejen porušení § 36 odst. 1 správního řádu, ale též rozpor se zásadami vyjádřenými v Listině základních práv a svobod (dále též „Listina“), konkrétně v čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny. K tomu žalobce odkazuje na nález Ústavního soudu ČR ze dne 12. 10. 2000, sp. zn. III. ÚS 58/2000. Ze shora uvedených důvodů považuje žalobce napadené rozhodnutí za nezákonné. (5) Žalobce dále zpochybňuje podklady, které si žalovaný opatřil, tj. sdělení Policie České republiky ze dne 4. 4. 2016, čj. KRPC 51019-1/ČJ-2016-020028 (dále též „sdělení“), neboť informace v něm obsažená není pro zjištění, zda mohla žalobcem označená osoba řídit předmětné vozidlo, relevantní. Úvaha žalovaného vycházející z tohoto sdělení je tedy nesprávná. (6) Žalobce zastává názor, že správní orgány obou stupňů věc projednaly, aniž by učinily nezbytné kroky ke zjištění pachatele případného přestupku, čímž postupovaly v rozporu s § 125f odst. 4 ve spojení s § 125h odst. 1 písm. b) zákona o silničním provozu. (7) Závěrem žalobce shrnuje, že napadené rozhodnutí je nezákonné především pro zásadní vady řízení, jež jeho vydání předcházely a navrhuje jeho zrušení a vrácení věci žalovanému k dalšímu řízení. Současně po žalovaném požaduje náhradu nákladů řízení. (8) V replice na vyjádření žalovaného ze dne 27. 7. 2016 žalobce shrnuje body uvedené v žalobě a ohrazuje se proti tvrzení žalovaného, že měl postupovat cíleně účelově či obstrukčně a dodává, že nikdy neuvedl, že na dotyčnou osobu nemá kontakt, neboť pouze konstatoval, že nemá kontakt a adresu uvedené osoby pro její pobyt v ČR. Žalobce také rozporuje tvrzení žalovaného, že žalobcem uvedená adresa je nedohledatelná. Žalobce sám tuto adresu dohledal prostřednictvím Google Maps, na podporu svých tvrzení kopii předmětné mapy v příloze přikládá. II. Stručné shrnutí vyjádření žalovaného (9) Žalovaný správní orgán navrhl zamítnutí žaloby. (10) K námitce, že žalobci nebylo umožněno seznámit se s podklady, žalovaný uvádí, že žalobci toto umožněno bylo po vydání meritorního rozhodnutí dne 29. 4. 2016 a současně byla dohodnuta a žalobcovým podpisem potvrzena nová lhůta pro zaslání vyjádření ve věci. Této možnosti žalobce nevyužil, přičemž žalovaný byl připraven příslušným způsobem na vyjádření reagovat, např. zahájením přezkumného řízení. Žalovaný se domnívá, že dodatečným poskytnutím možnosti seznámit se s podklady rozhodnutí nezkrátil žalobce na právech, která mu příslušejí. (11) Žalovaný zpochybňuje námitku, že neučinil nezbytné kroky ke zjištění pachatele případného přestupku, neboť o to prokazatelně usiloval, nicméně nedospěl k jeho ztotožnění a věc odložil. K tomu žalovaný s odkazem na žalobcovu spolupráci při identifikaci případného řidiče dodává, že žalobce přistupoval ke správnímu řízení účelově s cílem vyhnout se případnému postihu za objektivně zjištěné protiprávní jednání. III. Obsah správních spisů (12) Ze správního spisu, který si soud vyžádal, vyplynuly následující rozhodné skutečnosti: (13) Dle vyrozumění o porušení pravidel a úředního záznamu ze dne 9. 1. 2015, čj. MP20150112-0006 bylo tohoto dne před domem č. 19-21 v Čéčově ulici v Českých Budějovicích, nejméně v době od 09:00 do 09:15 hod. v úseku platnosti dopravní značky B28 zaparkováno vozidlo tov. zn. Renault Laguna, RZ X. U vozidla se nikdo nezdržoval. Písemností ze dne 16. 2. 2015, zn. Spr. př. 1208/2015 Re byl žalobce vyzván k úhradě částky 300,-Kč. Úředním záznamem ze dne 1. 6. 2015, zn. Spr. př. 2109/2015 Re byla věc odložena z důvodu neztotožnění pachatele. (14) Dle vyrozumění o porušení pravidel a úředního záznamu ze dne 17. 1. 2015, čj. MP20150120-0009 bylo tohoto dne před domem č. 21 v Čéčově ulici v Českých Budějovicích, nejméně v době od 10:45 do 10:50 hod. v úseku platnosti dopravní značky B28 zaparkováno vozidlo tov. zn. Renault Laguna, RZ X. U vozidla se nikdo nezdržoval. Písemností ze dne 18. 2. 2015, zn. Spr. př. 1368/2015 Re byl žalobce vyzván k úhradě částky 300,-Kč. Úředním záznamem ze dne 1. 6. 2015, zn. Spr. př. 2109/2015 Re byla věc odložena z důvodu neztotožnění pachatele. (15) Dle vyrozumění o porušení pravidel a úředního záznamu ze dne 21. 1. 2015, čj. MP20150122-0028 bylo tohoto dne před domem č. 21 v Čéčově ulici v Českých Budějovicích, nejméně v době od 11:50 do 11:55 hod. v úseku platnosti dopravní značky B28 zaparkováno vozidlo tov. zn. Renault Laguna, RZ X. U vozidla se nikdo nezdržoval. Písemností ze dne 24. 2. 2015, zn. Spr. př. 1458/2015 Re byl žalobce vyzván k úhradě částky 300,-Kč. Úředním záznamem ze dne 1. 6. 2015, zn. Spr. př. 2109/2015 Re byla věc odložena z důvodu neztotožnění pachatele. (16) Dle vyrozumění o porušení pravidel a úředního záznamu ze dne 30. 1. 2015, čj. MP20150202-0086 bylo tohoto dne před domem č. 19 v Čéčově ulici v Českých Budějovicích, nejméně v době od 12:40 do 12:50 hod. v úseku platnosti dopravní značky B28 zaparkováno vozidlo tov. zn. Renault Laguna, RZ X. U vozidla se nikdo nezdržoval. Písemností ze dne 3. 3. 2015, zn. Spr. př. 1639/2015 Re byl žalobce vyzván k úhradě částky 300,-Kč. Úředním záznamem ze dne 1. 6. 2015, zn. Spr. př. 2109/2015 Re byla věc odložena z důvodu neztotožnění pachatele. (17) Dle vyrozumění o porušení pravidel a úředního záznamu ze dne 16. 2. 2015, čj. MP20150217-0020 bylo tohoto dne před domem č. 19 v Čéčově ulici v Českých Budějovicích, nejméně v době od 8:40 do 8:45 hod. v úseku platnosti dopravní značky B28 zaparkováno vozidlo tov. zn. Renault Laguna, RZ X. U vozidla se nikdo nezdržoval. Písemností ze dne 16. 3. 2015, zn. Spr. př. 2109/2015 Re byl žalobce vyzván k úhradě částky 300,-Kč. Úředním záznamem ze dne 1. 6. 2015, zn. Spr. př. 2109/2015 Re byla věc odložena z důvodu neztotožnění pachatele. (18) S výhradou výzvy ze dne 16. 3. 2015, zn. Spr. př. 1208/2015 Re a výzvy ze dne 3. 3. 2015, zn. Spr. př. 1639/2015 Re, které byly doručeny fikcí, žalobce všechny shora uvedené výzvy osobně převzal. (19) V reakci na uvedené výzvy zaslal žalobce dne 10. 3. 2015 prvoinstančnímu správnímu orgánu prostřednictvím e-mailové zprávy bez platného elektronického podpisu vyjádření o osobě, které bylo vozidlo v uvedených dnech zapůjčeno. Dne 17. 3. 2015 se žalobce dostavil ke správnímu orgánu osobně a dle zápisu o podaném vysvětlení k věci sdělil, že ve všech uvedených případech vozidlo zapůjčil k užívání osobě, kterou za řidiče označil již v e-mailových podáních, jménem Wyatt Channarong, bytem 94/1-2 Soi Langsuan, Ploenchit Road, Lumpiny, Phathumwan, Bangkok 10330, Thailand (dále též „údajný řidič“). Žalobce do zápisu dále uvedl, že datum narození údajného řidiče sdělí dodatečně, přičemž na tuto osobu nemá kontakt ani doručovací adresu v ČR. O tom, zda byl údajný řidič v době spáchání přestupku způsobilý řídit v ČR se žalobce pravděpodobně přesvědčil. Závěrem žalobce popřel, že by v uvedených dnech řídil předmětné vozidlo a sdělil, že o přestupcích nic neví. (20) Dne 30. 3. 2015 vyzval prvostupňový správní orgán v rámci šetření přestupku prostřednictvím e-mailové zprávy žalobce k doplnění data narození údajného řidiče, jak přislíbil do protokolu při podání vysvětlení. Žalobce na tento požadavek nereagoval. (21) Z úředního záznamu ze dne 1. 6. 2015, čj. Spr. př. 1208/2015 Re vyplývá, že žalovaný věc odložil, neboť do 60 dnů ode dne, kdy se přestupku dozvěděl, nezjistil skutečnosti odůvodňující zahájení řízení proti určité osobě. Ve spisu jsou založeny dokumenty potvrzující, že se prvoinstanční správní orgán neúspěšně pokusil žalobcem uvedenou adresu dohledat prostřednictvím veřejných datových sítí. (22) Usnesením ze dne 8. 6. 2015 prvoinstanční správní orgán rozhodl v souladu s § 140 správního řádu o spojení jednotlivých shora uvedených řízení do řízení společného, neboť ve všech případech byl podezřelým ze spáchání správního deliktu dle § 125f odst. 1 silničního zákona žalobce. (23) Proti příkazu vydaném prvoinstančním správním orgánem ze dne 9. 6. 2015, kterým byla žalobci ze shora uvedený správní delikt uložena pokuta ve výši 2.000,-Kč a náhrada nákladů správního řízení ve výši 1.000,-Kč podal žalobce dne 17. 6. 2015 odpor, jímž se vymezil vůči postupu prvoinstančního správního orgánu, neboť jeho postup při dohledání údajného řidiče vozidla shledal nedostatečným. (24) Usnesením ze dne 18. 6. 2015 prvoinstanční správní orgán pokračoval ve správním řízení, žalobce řádně poučil a informoval jej o možnosti vyjádřit se před vydáním rozhodnutí k jeho podkladům a nehlédnout do spisu, a to ve dnech 13. -17. 7. 2015. Uvedené usnesení bylo žalobci doručeno fikcí a vloženo do domovní schránky dne 30. 6. 2015. Žalobce svého práva ve stanovené lhůtě nevyužil. (25) Dne 4. 8. 2015 vydal prvoinstanční správní orgán rozhodnutí sp. zn. Spr. př. 1208/2015 Re; 1368/2015 Re; 1458/2015 Re; 1639/2015 Re; 2109/2015 Re, jímž byl žalobce uznán vinným ze shora uvedeného správního deliktu, za nějž mu byla uložena pokuta ve výši 2.000,-Kč a náhrada nákladů spojených s jeho projednáním ve výši 1.000,- Kč. Rozhodnutí bylo žalobci doučeno fikcí a do domovní schránky vloženo dne 18. 8. 2015. (26) Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce v zákonné lhůtě odvolání, kde uvedl, že již v podaném odporu neshledal důvod, proč by jím uvedená adresa údajného řidiče měla být neověřitelná a údaje nedostačující pro kontaktování této osoby. Žalobce uvedenou adresu považuje za přesnou a servery použité prvostupňovým správním orgánem k jejímu dohledání za nedostatečný prostředek k jejímu zjištění. Žalobce prvostupňovému správnímu orgánu doporučil postupovat formou mezinárodní právní spolupráce a ověřit si adresu v úřední evidenci adres Thajského království. (27) Usnesením ze dne 9. 9. 2015, doručeným dne 14. 9. 2015, byl žalobce prvostupňovým správním orgánem vyzván k odstranění vad podání, resp. k doplnění odvolání o údaje, v čem je spatřován rozpor s právními předpisy nebo nesprávnost vydaného rozhodnutí nebo řízení, jež mu předcházelo a dále o uvedení, co žalobce navrhuje, případně v jakém rozsahu je rozhodnutí napadáno. Dne 23. 9. 2015 obdržel prvostupňový správní orgán písemnost, kde žalobce v reakci na uvedenou výzvu uvádí, že na podání trvá, neboť nemá vady, pro něž by nemohlo být věcně projednáno. Žalobce dodává, že nesprávný postup správního orgánu spatřuje v nedostatečném dohledání předložené adresy, přičemž při označení údajného řidiče nemůže být shledáno naplnění skutkové podstaty správního deliktu tak, jak jej správní orgán učinil. Princip hospodárnosti se dle žalobce týká zejména ochrany práv účastníků a neopravňuje správní orgán ke krácení žalobcových práv a ke spekulacím ohledně možnosti doručení osobě údajného řidiče. Postup správního orgánu žalobce hodnotí jako nesprávný a rozhodnutí nezákonné, přičemž navrhuje jeho zrušení a zastavení řízení. (28) Na základě žádosti o sdělení informace ze dne 30. 3. 2016, bylo žalovanému Krajským ředitelstvím policie Jihočeského kraje sděleno, že provedenou lustrací bylo zjištěno, že cizinec jménem Wyatt Channarong, bytem 94/1-2 Soi Langsuan, Ploenchit Road, Lumpiny, Phathumwan, Bangkok 10330, Thailand na území ČR nemá a v minulosti nikdy neměl povolen žádný druh pobytu. Tato osoba rovněž neprochází evidencí NS VIS-národní vízový systém. (29) Usnesením ze dne 7. 4. 2016, připraveným k vyzvednutí od 11. 4. 2016, doručeným žalobci fikcí a do domovní schránky vhozeným dne 22. 4. 2016, byl žalobce vyrozuměn o stanovení termínu pro seznámení se s podklady před vydáním rozhodnutí, a to na den 13. 4. 2016. (30) Dne 22. 4. 2016 vydal žalovaný napadené rozhodnutí, kterým zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí prvostupňové správního orgánu. Žalovaný přezkoumal soulad napadeného rozhodnutí a řízení, které mu předcházelo, s právními předpisy. V postupu prvostupňového správního orgánu nezjistil žádné nedostatky v řízení ani ve zjišťování skutkového stavu v dané věci. (31) Dle záznamu o nahlédnutí do spisu ze dne 29. 4. 2016 se uvedeného dne žalobce dostavil k žalovanému za účelem nahlédnutí do spisového materiálu a k pořízení fotokopií. Současně byl se žalobcem dohodnut termín pro zaslání vyjádření k podkladům, který byl stanoven nejpozději na den 13. 5. 2016. IV. Právní názor soudu (32) Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů, vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správních orgánů (§ 75 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „s. ř. s.“). Soud rozhodl bez nařízeného jednání podle § 51 s. ř. s., vzhledem k tomu, že byly splněny zákonné předpoklady pro tento postup. (33) Žaloba není důvodná. (34) Žalobce předně namítá, že usnesením žalovaného ze dne 7. 4. 2016, čj. KUJCK 47045/2016, sp. zn. ODSH 42707/2016jikl SO 5 mu byla stanovena nepřiměřeně krátká lhůta pro seznámení se s podklady pro rozhodnutí. Dle § 39 odst. 1 správního řádu: „Správní orgán účastníkovi určí přiměřenou lhůtu k provedení úkonu, pokud ji nestanoví zákon a je-li toho zapotřebí. Určením lhůty nesmí být ohrožen účel řízení ani porušena rovnost účastníků. Usnesení o určení lhůty se oznamuje pouze tomu, komu je určena, popřípadě i tomu, jehož se jinak přímo dotýká“. Ze spisového materiálu se podává, že první pokus o doručení předmětného usnesení žalobci byl poskytovatelem poštovních služeb učiněn dne 11. 4. 2016. Následně byla písemnost uložena v provozovně poskytovatele poštovních služeb, a jelikož si ji žalobce ve stanovené desetidenní lhůtě nevyzvedl, byla mu po jejím uplynutí vhozena do domovní schránky. Předmětné usnesení bylo žalobci doručeno fikcí dne 21. 4. 2016. Jak vyplývá ze shora citovaného ustanovení, zákon správnímu orgánu ponechává na uvážení, jak dlouhou lhůtu účastníkovi poskytne. Poskytnutá lhůta nesmí ohrozit účel řízení ani rovnost účastníků. Účelem řízení je v tomto případě jistě také řádné projednání správního deliktu a zájem společnosti na ochraně práv a státem chráněných zájmů, mezi něž bezesporu náleží primární zájem na potrestání pachatele přestupku, nelze-li tak, pak na základě objektivní odpovědnosti pachatele správního deliktu. (35) V žalované věci proběhlo řádné řízení před prvostupňovým správním orgánem, možnosti nahlédnout do spisu a vyjádřit se před vydáním rozhodnutí k jeho podkladům žalobce bez omluvy nevyužil. V odvolání napadl postup prvostupňového správního orgánu při dohledávání osoby údajného řidiče. Pro vyvrácení předestřených námitek žalovaný požádal Policii České republiky o pomoc při lustraci údajného řidiče. Informace, kterou Krajské ředitelství Policie Jihočeského kraje k osobě údajného řidiče poskytlo, byla jedinou novou listinou založenou do spisu a sestávala de facto z jediného krátkého odstavce. Se všemi předchozími listinami a dalšími důkazy měl žalobce možnost se seznámit, nicméně tak ze své vůle neučinil. Žalobce se tedy na jedné straně s odkazem na Listinu a judikaturu Ústavního soudu dovolává svého práva, zároveň jej však nevyužil v okamžiku, kdy tak učinit mohl (viz zmeškaná lhůta k seznámení se s podklady stanovená prvostupňovým správním orgánem na dny 13. -17. 7. 2015). Jak konstantně judikuje i Nejvyšší správní soud, nečinnost žalobce nelze klást k tíži správním orgánům. Soud má za to, že za těchto okolností nelze považovat lhůtu stanovenou žalovaným k seznámení se s podklady před vydání rozhodnutí za nepřiměřeně krátkou, v tom smyslu, že by byl ohrožen účel řízení či vydáno nezákonné rozhodnutí. Ze spisového materiálu se podává, že žalobce se dne 29. 4. 2016, tj. sedm dní po vydání napadeného rozhodnutí, dostavil k žalovanému, bylo mu umožněno nahlédnout do spisu a pořídit fotokopie a byl dohodnut termín pro zaslání vyjádření k podkladům do 13. 5. 2016. Soud připomíná, že řízení před správním soudem není pokračováním správního řízení (k tomu rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 4. 2015, čj. 2 As 215/2014 – 43), žalobce však namísto zaslání vyjádření podal správní žalobu, ačkoli mohl dříve postupovat ve spolupráci se žalovaným, tj. např. požádat jej o prominutí zmeškání úkonu (institut navrácení v předešlý stav dle § 41 správního řádu) či dát podnět k zahájení přezkumného řízení (§ 94 správního řádu), pokud by tak žalovaný neučinil sám. (36) Soud uzavřel, že žalobcem namítaná vada nemohla mít vliv na zákonnost napadeného rozhodnutí, a to zejména v kontextu celkového procesního postupu žalobce a námitkám směřujícím do zjištěného skutkového stavu. Žalobce měl možnost se v průběhu řízení před prvostupňovým správním orgánem s podklady pro rozhodnutí seznámit, a dobrovolně tak neučinil, v řízení před žalovaným bylo toto seznámení žalobci po lhůtě také umožněno. Z dokumentů založených ve spise a z vyjádření žalovaného je zřejmé, že byl ochoten své potenciální pochybení, spočívající ve stanovení relativně krátké lhůty, napravit. Soud si je vědom, že namítaná lhůta byla relativně krátká, s ohledem na okolnosti případu ji však žalovaný mohl pokládat za postačující, přičemž žalobce proti ní nikterak nebrojil, naopak souhlasil s poskytnutím nové lhůty pro vyjádření se k podkladům pro vydání rozhodnutí. Z uvedeného jednání žalovaného je dále zřejmé, že hodlal postupovat směrem k odstranění případných nedostatků řízení. K tomu též právní názor vyjádřený v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 6. 2016, čj. 6 As 73/2016 – 40: „Ve správním soudnictví je (…) nutno posoudit, zda zjištěná procesní vada mohla mít vliv na zákonnost výsledného rozhodnutí (srov. např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 4. června 2003, č. j. 6 A 12/2001 - 51, č. 23/2003 Sb. NSS, či ze dne 18. března 2004, č. j. 6 A 51/2001 - 30, č. 494/2005 Sb. NSS)“. Namítaným postupem žalovaného nebylo zasaženo do žalobcových subjektivních veřejných práv, soud proto odmítl námitku jako nedůvodnou. (37) Námitku, že správní orány věc projednaly, aniž by učinily nezbytné kroky ke zjištění pachatele případného přestupku, soud posoudil jako nedůvodnou. Dle § 125f odst. 4: „Obecní úřad obce s rozšířenou působností správní delikt podle odstavce 1 projedná, pouze pokud učinil nezbytné kroky ke zjištění pachatele přestupku a a) nezahájil řízení o přestupku a věc odložil, protože nezjistil skutečnosti odůvodňující zahájení řízení proti určité osobě, nebo b) řízení o přestupku zastavil, protože obviněnému z přestupku nebylo spáchání skutku prokázáno“. Dle § 125h odst. 1 písm. b): „Obecní úřad obce s rozšířenou působností bezodkladně po zjištění nebo oznámení přestupku vyzve provozovatele vozidla, s nímž došlo ke spáchání přestupku, k uhrazení určené částky, pokud totožnost řidiče vozidla není známa nebo není zřejmá z podkladu pro zahájení řízení o přestupku a c) porušení je možné projednat uložením pokuty v blokovém řízení“. (38) Soud ze spisového materiálu zjistil, že žalobce si byl vědom, že je proti němu vedeno správní řízení, v němž bylo projednáváno celkem pět přestupkových chování. Na doručené výzvy žalobce reagoval písemným a posléze ústním vyjádřením u prvostupňového správního orgánu, kde označil osobu údajného řidiče. Jelikož se jednalo o cizince s uvedeným bydlištěm v Thajském království, žalobce přislíbil prvostupňovému správnímu orgánu k usnadnění ztotožnění této osoby dodat datum jejího narození, což neučinil a na následnou výzvu nereagoval. Žalobce rovněž nevyužil možnosti nahlédnout do spisu a vyjádřit se k podkladům před vydáním rozhodnutí. (39) Soud v této věci odkazuje na § 10 odst. 1 písm. d) zákona o silničním provozu, který stanovuje, že „provozovatel vozidla nesmí přikázat nebo svěřit samostatné řízení vozidla osobě, o které nezná údaje potřebné k určení její totožnosti“. Údaje potřebné k určení totožnosti zákon blíže nespecifikuje. Dle § 18 odst. 2, věty poslední správního řádu pak údaji umožňujícími identifikaci fyzické osoby se rozumí jméno, příjmení, datum narození a místo trvalého pobytu, případně další údaje. Ze shora uvedeného soud dovozuje, že povinností provozovatele vozidla je znát takové údaje, které umožní řádné zjištění totožnosti řidiče. V zápise o podaném vysvětlení ze dne 17. 3. 2015 se uvádí, že žalobce nemá na osobu údajného řidiče kontakt ani doručovací adresu v ČR, dodání jeho data narození přislíbil, avšak přes výzvu jej nedoplnil. Prvostupňový správní orgán se před odložením přestupku pokusil neudanou adresu neúspěšně dohledat, žalobce mu však nebyl při ztotožnění osoby údajného řidiče více nápomocen. V odvolání proti prvostupňovému rozhodnutí žalobce formuloval svůj postoj ke správnímu řízení v tom smyslu, že svou povinnost udat osobu údajného řidiče splnil a je na správním orgánu, aby si údajného řidiče dohledal formou mezinárodní právní spolupráce, aniž by si ověřil, zda je takový postup v možnostech správního orgánu, či zda má Česká republika s Thajským královstvím příslušné smlouvy vůbec uzavřeny. (40) Soud se uvedeným postojem žalobce nemůže ztotožnit. Dle § 125f odst. 4 zákona o silničním provozu obecní úřad obce s rozšířenou působností správní delikt podle odstavce 1 projedná, pouze pokud učinil nezbytné kroky ke zjištění pachatele přestupku a nezahájil řízení o přestupku a věc odložil, protože nezjistil skutečnosti odůvodňující zahájení řízení proti určité osobě, nebo řízení o přestupku zastavil, protože obviněnému z přestupku nebylo spáchání skutku prokázáno. K tomu soud odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 10. 2015, čj. 8 As 110/2015 – 46, v němž Nejvyšší správní soud uvedl, že by bylo „proti smyslu úpravy správního deliktu provozovatele vozidla vyžadovat po správních orgánech rozsáhlé kroky směřující k určení totožnosti přestupce, nemají-li pro takové zjištění potřebné indicie a případné označení řidiče provozovatelem vozidla k výzvě podle § 125h odst. 6 zákona o silničním provozu zjevně nevede, resp. nemůže vést k nalezení a usvědčení pachatele přestupku. (…) pokud provozovatel vozidla k výzvě správního orgánu označí za řidiče osobu, kterou nelze dohledat nebo se jí nedaří doručovat, případně označí osobu, která odepře podání vysvětlení z důvodu podle § 60 odst. 1 věty za středníkem zákona o přestupcích (srov. citovaný rozsudek 3 As 7/2014-21), nebo dochází-li k řetězení označených osob (označený řidič označí dalšího řidiče atd.), je podmínka učinění nezbytných kroků ve smyslu § 125f odst. 4 zákona o přestupcích naplněna a správní orgán po odložení či zastavení řízení o přestupku projedná správní delikt“. S ohledem na shora uvedené je otázkou, zda žalobce svoji zákonnou povinnost označit řidiče vozidla vůbec splnil, pokud neuvedl takové údaje, které by správním orgánům umožnily osobu údajného řidiče ztotožnit. Požadavek na datum narození přitom nemůže být v případě cizince s bydlištěm v Thajském království považován za nadbytečný či neoprávněný. Kopie map, které jako důkaz dohledatelnosti uvedené adresy údajného řidiče žalobce připojil k replice, nemůže soud považovat za důkaz, kterým by žalobce osvědčil skutečnou existenci osoby údajného řidiče či věrohodnost jeho pobytu na udaném místě. (41) Institut jiného správního deliktu v podobě objektivní odpovědnosti provozovatele motorového vozidla byl zákonodárcem zařazen do právní úpravy z důvodu nutnosti podchytit ta protiprávní jednání, jejichž pachatelé se snažili vyhnout odpovědnosti za přestupek či byli nedohledatelní. Vlastník motorového vozidla si musí být vědom, jaké osobě své vozidlo půjčuje a nést případně důsledky, které s užitím vozidla dotyčnou osobou souvisejí. Z těchto se nelze vyvinit pouhým odkazem na osobu údajného řidiče, ani udáním jeho adresy, pokud není v možnostech správního orgánu bez vynaložení neúměrných nákladů udanou osobu kontaktovat. Uvedené postupy jsou mnohdy vedeny snahou vyhnout se postihu za spáchaný přestupek a vedou k obstrukcím a k neúměrnému přetěžování správních orgánů. K tomu krajský soud odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 7. 2016, čj. 6 As 73/2016 – 40: „(…) nic nebrání zákonodárci, aby určitá spolehlivě zjištěná a bagatelní, avšak společensky škodlivá a začasté frekventovaná jednání (nota bene pokud jde o delikty potenciálně ohrožující či o delikty, jimiž nebyl způsoben žádný, anebo jen nepatrný škodlivý následek v podobě škody na majetku účastníků silničního provozu) dále „dekriminalizoval“ a postihoval je formou správních deliktů přičitatelných (resp. vytýkatelných) provozovatelům vozidel na základě objektivní odpovědnosti. Ta se v nejobecnější rovině opírá o ústavní princip vyjádřený v čl. 11 odst. 3 Listiny základních práv a svobod („vlastnictví zavazuje“) a mimo jiné se promítá i do občanskoprávní koncepce objektivní odpovědnosti provozovatele za škodu z provozu dopravních prostředků (srov. § 2927 a násl. občanského zákoníku), resp. – přeneseně řečeno – může být připodobněna odpovědnosti za volbu osoby, jíž provozovatel své vozidlo svěří (culpa in eligendo). (…), z Úmluvy a ostatně ani z Listiny základních práv a svobod (srov. čl. 40) výslovně neplyne, že by trestání, zejména pak to správní, muselo být bezvýjimečně postaveno jen na odpovědnosti subjektivní, tj. za zavinění. V klasickém trestním právu ve smyslu vnitrostátní klasifikace je to nepochybně pravidlem (nullum crimen sine culpa; nepřímo to plyne i ze zásady presumpce neviny). Avšak v oboru správního trestání se z řady legitimních důvodů výjimečně uplatňuje i odpovědnost za protiprávní výsledek bez ohledu na zavinění, tj. odpovědnost objektivní, případně modifikovaná možností liberace. Takto postavené konstrukce správního trestání připouští i judikatura Evropského soudu pro lidská práva (…).“ (42) Půjčil-li žalobce opakovaně své vozidlo osobě, na níž nemá kontakt ani adresu v České republice, měl si být jako držitel řidičského oprávnění vědom případných negativních právních následků, a to zvlášť s ohledem na skutečnost, že si nebyl jist, zda byl údajný řidič k řízení vozidla vůbec oprávněn (viz zápis o podaném vysvětlení ze dne 17. 3. 2015). Je tedy teoreticky možné, že žalobce zapůjčil vozidlo osobě bez patřičného řidičského oprávnění. Žalobce se vědom zásady "vigilantibus iura scripta sunt" silně domáhá svých práv, stejným způsobem je však třeba přistupovat i k povinnostem, které jako vlastník vozidla, s nímž byl opakovaně spáchán přestupek, má. Za situace, kdy vlastník vozidla není schopen udat řádný kontakt na osobu, které půjčoval své vozidlo, je neúnosné, aby zároveň vytýkal správnímu orgánu, že nedokázal tuto osobu dohledat. Měl-li žalobce přesnější indicie k nalezení údajného řidiče či jeho adresu, bylo jeho povinností je správnímu orgánu předložit a nevolit pasivitu jako úspěšný procesní prostředek k obstrukčnímu jednání. (43) Jak vyplývá ze spisového materiálu, žalobce, ačkoli věděl, že osoba údajného řidiče nemusí být státním příslušníkem Thajského království, nesdělil tuto informaci správnímu orgánu, ale použil ji poprvé až v žalobě. Nelze tudíž tamtéž úspěšně namítat irelevantnost informace získané sdělením Policie České republiky ze dne 4. 4. 2016, když žalovaný Policii ČR požádal o spolupráci na základě indicií získaných od žalobce, z nichž nabyl oprávněného dojmu, že údajný řidič je státním příslušníkem Thajského království. Dovolává-li se žalobce zásady hospodárnosti správního řízení, stěží lze po žalovaném či prvostupňovém správním orgánu požadovat, aby nákladným a zdlouhavým postupem s nejistým výsledkem pátrali po osobě žijící v Thajsku. Právě ve chvíli, kdy se postih konkrétního pachatele přestupku ukáže neefektivním, nastupuje institut objektivní odpovědnosti provozovatele motorového vozidla, aby umožnil postihnout existující a jednoznačně zjištěný protiprávní stav způsobený užíváním vozidla při provozu na pozemních komunikacích. Žalobce se brání individuálně preventivně působící koncepci objektivní odpovědnosti provozovatele vozidla, která však vyplývá ze zákonné úpravy jako legální způsob postihu, jenž dopadá na ty provozovatele vozidel, kteří nedbají na ochranu své majetkové hodnoty a půjčují vozidla nedohledatelným osobám. (44) Soud shrnuje, že žalovaný v řízení postupoval v souladu s právními předpisy, před odložením věci učinil, stejně jako prvostupňový správní orgán, veškeré kroky potřebné ke zjištění pachatele přestupku a napadené rozhodnutí netrpí žádnou zásadní vadou řízení. V. Závěr, náklady řízení (45) Soud na základě výše popsaného uzavřel, že žaloba není důvodná a jako takovou ji dle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl. (46) O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 60 odst. 1, věty první s. ř. s. Žalobce neměl v řízení úspěch, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Pokud jde o procesně úspěšného účastníka – žalovaného, v jeho případě nebylo prokázáno, že by mu v souvislosti s tímto řízení nad rámec běžné úřední činnosti vznikly nezbytné náklady důvodně vynaložené v řízení před soudem. Krajský soud proto v jeho případě rozhodl tak, že se žalovanému náhrada nákladů nepřiznává.
Poučení
Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. Krajský soud v Českých Budějovicích dne 14. prosince 2016 Předsedkyně senátu JUDr. Marie Trnková v. r. Za správnost vyhotovení: Sládková Blanka
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (4)
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.