51 A 17/2017

Rubrum

51A 17/2017 - 57 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Trnkové a soudkyň JUDr. Terezy Kučerové a Mgr. Heleny Nutilové v právní věci Žalobce: X bytem X proti žalovanému: Krajský úřad Jihočeského kraje sídlem U Zimního stadionu 1952/2, 370 76 České Budějovice o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 15. 12. 2017, č. j. KUJCK 157225/2016, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Shodu s prvopisem potvrzuje J. P. 2 51 A 17/2017

Odůvodnění

:

I. Vymezení věci

1. Žalobou doručenou dne 14. 2. 2017 Krajskému soudu v Českých Budějovicích (dále jen „krajský soud“) se žalobce domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 15. 12. 2016 č. j. KUJCK 157225/2016 (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým bylo zamítnuto odvolání žalobce proti rozhodnutí Městského úřadu Český Krumlov, stavební úřad ze dne 17. 8. 2016 č. j. MUCK 43627/2016, jehož výrokem označeným I. bylo žalobci s odkazem na § 129 odst. 1 písm. b) zák. č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „stavební zákon“), nařízeno odstranění stavby „mobilheim Machovice“ na pozemku parc. č. x v k. ú. S. Výrokem označeným II. podle § 79 odst. 5 správního řádu a § 6 odst. 1 vyhl. MV č. 520/2005 Sb., o rozsahu hotových výdajů a ušlého výdělku, které správní orgán hradí jiným osobám a o výši paušální částky nákladů ve znění pozdějších předpisů, byla uložena vlastníkovi stavby povinnost uhradit náklady řízení paušální částkou ve výši 1.000 Kč splatných do 15 dnů po nabytí právní moci tohoto rozhodnutí. Výrokem označeným III. byly stanoveny podmínky pro odstranění stavby. Rozhodnutí správního orgánu I. stupně bylo zároveň potvrzeno.

2. Žalobce v žalobě tvrdil, že byl napadeným výrokem rozhodnutí ve spojení s prvostupňovým rozhodnutím zkrácen na svých právech. Nejprve odmítl postup správního orgánu I. stupně, který aproboval žalovaný správní orgán, přestože je podle žalobce zcela nepřijatelný a porušuje zásady správního řízení, především zásadu materiální pravdy, zakotvenou v § 3 správního řádu. Správní orgány nepostupovaly tak, aby byl zjištěn stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti. Správní orgán I. stupně již při pořizování podkladů pro své rozhodnutí se fakticky rozhodl, že se jedná o stavbu, aniž měl k tomu shromážděné podklady a zjistil stav věci. Účastníci řízení se tudíž nemohli k věci vyjádřit, a to proto, že správní orgán neměl shromážděny závěry z kontrolní prohlídky tak, aby je mohl řádně zhodnotit. Žalobce zdůraznil, že při kontrolní prohlídce dne 17. 5. 2016 uvedl, že mobilheim není stavbou, ale obytným vozidlem pro volný čas ve smyslu technické normy ČSN EN 1647 a je užíván k rekreaci a dále bylo uvedeno, že neplní funkci stavby.

3. Podle žalobce jsou závěry žalovaného i správního orgánu I. stupně, že jedná se o výrobek plnící funkci stavby podle § 2 odst. 3 stavebního zákona nepodložené a nedůvodné a zároveň jsou nepřezkoumatelné. Žalovaný i správní orgán I. stupně operovaly s rozsudkem Městského soudu v Praze sp. zn. 10 Ca 280/2008. Závěry tam vyslovené však neaplikovaly správně. Nejpodstatnějším znakem výroku plnícího funkci stavby je jeho umístění na určitém konkrétním místě trvale nebo dlouhodobě. To je nutné zkoumat v každém jednotlivém případě individuálně. Ze spisů vyplývá, že žalobcův mobilní dům je uprostřed délky jednoosý s podvozkem s koly a z čelní strany je možno osadit demontovatelnou oj pro připojení za vozidlo. V současné době byla oj demontována. Správní orgán uvedl, že stavba je v terénu usazena na betonových patkách v ocelových objemných stojanech osazených ve všech rozích stavby a byly provedeny vzhledem ke svažitému terénu terénní úpravy. Stavba není napojena na rozvody technické infrastruktury, není zavedena voda ani Shodu s prvopisem potvrzuje J. P. 3 51 A 17/2017 zřízeno WC. Ze způsobu užívání a usazení do terénu uzavřel, že se jedná o výrobek, který je usazen trvale či dlouhodobě. Tento závěr žalobce označil za nepřezkoumatelný. Závěr o trvalém a dlouhodobém usazení nebyl prokázán a není uvedeno žádné časové období či údaj po jakou dobu je mobilheim na daném pozemku umístěn.

4. Naopak s ohledem na svažitost pozemku je třeba zdůraznit, aby mohl být mobilheim na pozemku bezpečně odstaven bylo zapotřebí provést terénní úpravy, zabezpečit mobilheim proti případnému posunu vnějšími vlivy, zřízením patek či podpěrných stojanů. Všechna důležitá kritéria svědčí proti závěru, že jedná se o výrobek plnící funkci stavby, neboť mobilheim není napojen na žádnou technickou infrastrukturu a navíc je vybaven podvozkem, aby s ním mohlo být manipulováno a pojížděno. Není umístěn na podezdívce, ale na volně ložených betonových dlaždicích a není k němu vybudována stálá přístupová cesta. Správní orgány ani nezjišťovaly, proč je demontována oj. Z mobilheimu se nestane stavba tím, že před takové vozidlo je umístěn gril či stůl se židlemi, jak dovozuje žalovaný.

5. Pokud žalovaný uváděl, že přeprava mobilheimu po vlastní ose je myslitelná pouze na pozemku, na kterém se stavba umísťuje, to je v řádech metrů a výrobci vybavují mobilní domy, koly a ojemy jako kamufláž pro obejití zákona, pak takový závěr nepřísluší činit stavebnímu úřadu, který k tomu nemá odborné znalosti. Správní orgán prvního stupně vystavil odůvodnění svého rozhodnutí na vnitřním pokynu, který není součástí právního řádu ČR. Mělo se jednat o metodický pokyn vydaný Ministerstvem pro místní rozvoj září 2013. Výrok napadeného rozhodnutí je podle žalobce absurdní, neboť fakticky předpokládá, že mobilheim bude přesunut na jiné místo, avšak neřeší, zda se mobilheim po případném přemístění na jiné místo nestane znovu perspektivou úvah, zda na jiném místě se nejedná o stavbu. Součástí žaloby žalobce byl návrh na přiznání odkladného účinku žalobě.

6. Vzhledem k obecnému návrhu na přiznání odkladného účinku žalobě byl žalobce usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích vyzván k doplnění tohoto návrhu. Žalobce návrh doplnil dne 3. 3. 2017. O návrhu žalobce na přiznání odkladného účinku žalobě rozhodl Krajský soud v Českých Budějovicích po vyjádření žalovaného správního orgánu ze dne 13. 3. 2017 usnesením ze dne 21. 4. 2017 tak, že žalobě se odkladný účinek nepřiznává.

II. Stručné shrnutí žalovaného

7. Žalovaný správní orgán navrhl zamítnutí žaloby. K namítaným procesním vadám žalovaný uvedl, že stavební úřad v řízení dodržel, jak postup podle § 129 stavebního zákona, tak i postup podle správního řádu. Při kontrolní prohlídce konané dne 17. 5. 2017 bylo žalobci sděleno, že mobilní dům, je výrobkem plnícím funkci stavby ve smyslu § 2 odst. 3 stavebního zákona, a proto je nutné považovat jej za stavbu. Písemností ze dne 23. 5. 2016 bylo zahájeno řízení o nařízení odstranění stavby podle § 129 odst. 2 stavebního zákona. Účastníci řízení mohli uplatnit své námitky a podat návrhy na provedení dokazování. Žalobce zopakovat, že mobilní dům není stavbou, ale pod ČSN EN 1647 je obytným vozidlem pro volný čas a je využíván jako sklad zemědělského nářadí a k rekreaci. Stavební úřad účastníkům sdělil, ve smyslu § 36 odst. 3 správního řádu, že mají možnost se seznámit s podklady pro rozhodnutí a k těmto podkladům se také vyjádřit. Shodu s prvopisem potvrzuje J. P. 4 51 A 17/2017 Žalobce tohoto práva již nevyužil, proto nelze souhlasit s názorem žalobce, že mu byla odňata možnost uplatňovat práva účastníka řízení podle § 36 správního řádu.

8. Žalovaný dále vysvětlil, že ve smyslu § 2 odst. 3 stavebního zákona se za stavbu taktéž považuje výrobek plnící funkci stavby. Pojem stavby pro účely stavebního zákona byl výslovně rozšířen o výrobky plnící funkci stavby novelou provedenou zákonem č. 350/2012 Sb. s účinností od 1. 1. 2013. S ohledem na shodný účel „výrobku“ a „klasické“ stavby není důvod je posuzovat odlišně. Výrobek plnící funkci stavby podléhá stejnému režimu jako „klasická“ stavba. Pojmovým znakem stavby, kterým je výrobek, plnící funkci stavby není to, že je umístěn na pozemku trvale či dlouhodobě, ale to, že plní funkci stavby, to je slouží účelu, ke kterému slouží „klasické“ stavby.

9. Jak vyplývá z písemností založených ve spise v protokolu o kontrolní prohlídce, je uvedeno, že stavba byla na pozemek umístěna dne 20. 4. 2016. Řízení o odstranění stavby bylo zahájeno dne 23. 5. 2016, prvostupňové rozhodnutí bylo vydáno dne 17. 8. 2016 (zhruba po 4 měsících po umístění mobilheimu, respektive po 3 měsících od zahájení řízení). Rozhodnutí vydané v odvolacím řízení 15. 12. 2016 bylo vydáno více jak po 6 měsících od zahájení řízení. Žalobce mobilheim ke dni rozhodování správních orgánů neodstranil, naopak podal proti rozhodnutí žalobu, kterou doručil dne 14. 2. 2017. Z těchto časových údajů žalovaný dovodil, že žalobce umístil mobilheim na pozemek dlouhodobě, navíc žalobce nepopřel k jakému účelu mobilheim slouží, proto podle žalovaného není rozhodující, jedná-li se podle tvrzení žalobce o odstavené obytné vozidlo pro volný čas či nikoliv. Námitka žalobce, že po případném přemístění mobilheimu na jiné místo se také může stát stavbou, či po jaké době se tak stane, je dle názoru žalovaného irelevantní. Žalovaný uvedl, že souhlasí s tím, aby ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání, jen základě účastníky předložených spisů.

III. Obsah správních spisů

10. Ze spisu předloženého správním orgánem soud zjistil následující podstatné skutečnosti.

11. Městský úřad v Českém Krumlově, Stavební úřad nařídil dne 2. 5. 2016 konání kontrolní prohlídky na stavbě mobilheim Machovice na pozemku parc. č. x v k. ú. S. ve vlastnictví žalobce na den 17. 5. 2016. O kontrolní prohlídce byl sepsán protokol, z něhož vyplývá, že bylo zjištěno, že žalobce nedisponuje územním rozhodnutím či územním souhlasem, a proto se jedná o stavbu nepovoleně umístěnou. Žalobce byl poučen o tom, že předmětný mobilní dům je výrobkem plnícím funkci stavby ve smyslu § 2 ods. 3 stavebního zákona a je také považován za stavbu, a proto je nutné její umístění stavebním úřadem, jinak bude zahájeno řízení o odstranění stavby.

12. Řízení o odstranění stavby bylo zahájeno z moci úřední dne 23. 5. 2016, a to ve smyslu § 129 odst. 2 stavebního zákona. Žalobce se vyjádřil dne 8. 6. 2016 a upozornil úřad, že mobilheim není dle ČSN EN 1647 stavbou, ale je obytným vozidlem pro volný čas. Uvedl, že mobilheim využívá jako sklad zemědělského nářadí a k rekreaci.

13. Stavební úřad sdělil dne 27. 6. 2016 účastníkům ve smyslu § 36 odst. 3 správního řádu, že mají možnost se vyjádřit ke shromážděným podkladům pro rozhodnutí a opakovaně tak učinil dne 11. 7. 2016 s poučením, že byl ukončen proces dokazování a bude vydáno Shodu s prvopisem potvrzuje J. P. 5 51 A 17/2017 rozhodnutí ve věci. Stavební úřad rozhodl dne 17. 8. 2016 pod č. j. MUCK 43627/16 tak, že výrokem I. s odkazem na § 129 odst. 1 písm. b) stavebního zákona nařídil odstranění stavby „mobilheim Machovice“ na pozemku parc. č. x v k. ú. jejímu vlastníkovi Z.K. Výrokem II. uložil stavební úřad podle § 79 odst. 5 správního řádu a § 6 odst. 1 vyhl. MV č. 520/2005 Sb. o rozsahu hotových výdajů a ušlého výdělku, které správní orgán hradí jiným osobám a o výši paušální částky nákladů řízení, ve znění pozdějších předpisů, vlastníkovi stavby povinnost uhradit náklady řízení paušální částkou 1.000 Kč splatných do 15 dnů po nabytí právní moci tohoto rozhodnutí. Výrokem III. stanovil podmínky pro odstranění stavby. Proti prvostupňovému rozhodnutí se žalobce včas odvolal. O odvolání rozhodl žalovaný správní orgán žalobou napadeným rozhodnutím, které je specifikováno v bodě I. tohoto rozsudku.

IV. Právní názor soudu

14. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle § 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s.ř.s.“) v mezích daných žalobními body dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

15. Žalobce staví svou argumentaci především na názoru, že se v případě mobilheimu, který umístil na svém pozemku, nejednalo o stavbu, a tudíž nepodléhalo jeho umístění režimu stavebního zákona. Při jednání před krajským soudem žalobce doplnil, že jednalo se o zemědělskou stavbu, která nepodléhá ani územnímu souhlasu a ani územnímu rozhodnutí. Rovněž tvrdil, že mobilheim není stavbou, ale obytným vozidlem pro volný čas ve smyslu technické normy ČSN EN 1647 a je užíván k rekreaci, a tudíž neplní funkci stavby.

16. Mobilní domy spadají do režimu zák. č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon) ve znění pozdějších předpisů, kdy zákonem č. 350/2012 Sb., byl změněn stavební zákon s účinností od 1. 1. 2013. I po novele stavebního zákona je nutno mobilní domy považovat za výrobky, které plní funkci stavby. Podle ustanovení § 2 odst. 3 stavebního zákona se za stavbu považuje také výrobek plnící funkci stavby a stavbou se rozumí veškerá stavební díla, která vznikají stavební nebo montážní technologií bez zřetele na jejich stavebně technické provedení použité stavební výrobky, materiály a konstrukce, na účel využití a dobu trvání. Za stavbu se proto považuje ve smyslu § 2 odst. 3 stavebního zákona také výrobek plnící funkci stavby. Z toho důvodu je nutné zkoumat i umístění mobilních domů na pozemcích. Je to především z důvodu ochrany veřejných zájmů v místě a ochrana práv a právem chráněných zájmů vlastníků sousedních pozemků a staveb na nich. Vždy je třeba při umísťování výrobku plnícího funkci stavby zkoumat, zda je záměr žadatele v souladu s vydanou územně plánovací dokumentací, tedy s cíli a úkoly územního plánování a charakterem území. To jinými slovy znamená zkoumání požadavků stavebního zákona a prováděcích právních předpisů jako obecných požadavků na využívání území, požadavků na veřejnou dopravní a technickou infrastrukturu, požadavků zvláštních právních předpisů a stanovisek dotčených orgánů podle zvláštních právních předpisů, jak vyplývá s § 90 stavebního zákona.

17. Výrobek plnící funkci stavby musí být realizován na základě územního souhlasu ve smyslu § 90 stavebního zákona, kdy stavební úřad je povinen posoudit soulad umísťované mobilní stavby s požadavky prováděcích právních předpisů ke stavebnímu zákonu. Pro umístění mobilních domů stanoví § 96 odst. 2 písm. a) stavebního zákona požadavek územního Shodu s prvopisem potvrzuje J. P. 6 51 A 17/2017 souhlasu místo územního rozhodnutí za předpokladu, že záměr je v zastavěném území nebo v zastavitelné ploše a poměry v území se podstatně nemění a nevyžadují se nové nároky na veřejnou, dopravní a technickou infrastrukturu. Novela stavebního zákona přinesla zjednodušení povolovacího procesu, když podle § 103 odst. 1 písm. e) bod 16 stavebního zákona platí, že pro výrobek plnící funkci stavby, ač bude využíván kýmkoliv pro svou realizaci, nevyžaduje stavební povolení ani ohlášení stavebnímu úřadu a po realizaci se nekolauduje. Stavebník osazuje mobilní dům na pozemek na základě pravomocného územního rozhodnutí nebo účinné veřejnoprávní smlouvy území rozhodnutí nahrazující, popřípadě na základě územního souhlasu.

18. V dané záležitosti není spor o tom, že předmětný mobilheim nezískal předmětné povolení v režimu stavebního zákona, přestože se jednalo o výrobek umístěný na určitém konkrétním místě trvale nebo dlouhodobě. To vyplývá z provedeného správního řízení a žalobce ani tuto skutečnost nepopřel. Žalobce pouze rozporoval, že nejedná se o „stavbu“, ale tvrdil, že v mobilheim má uskladněné zemědělské nářadí a také mu slouží k rekreaci. Správní orgány proto nepochybily v závěru, že se předmětný výrobek na pozemku nachází trvale či dlouhodobě, neboť se otázkou existence a účelu umístění mobilheimu na pozemku ve správním řízení zabývaly a individuálně podle konkrétních okolností tyto otázky posuzovaly. Zjistily, že výrobek plnící funkci stavby ve vlastnictví žalobce ztratil svojí mobilitu, o čemž svědčí zjištění učiněná při kontrolním místním šetření, která jsou zadokumentována ve správním spise a podrobně popsána v rozhodnutích správních orgánů obou stupňů. Soud proto stejně jako správní orgány uzavřel, že mobilheim jako celek, tak jak je umístěn na pozemku žalobce, není mobilní a je výrobkem plnícím funkci stavby. Vzhledem k tomu, že byl umístěn bez jakéhokoli aktu orgánu veřejné správy, tudíž v rozporu s § 129 odst. 1 písm. b) stavebního zákona bylo namístě nařízení odstranění této stavby.

19. Žalobce dále v žalobě namítal, že žalovaný nepovažoval námitky žalobce vznesené proti rozhodnutí správního orgánu I. stupni za důvodné a postup správního orgánu aproboval, což žalobce označil jako postup nepřijatelný, kterým byly porušeny základní zásady správního řízení, především zásada materiální pravdy stanovená v § 3 správního řádu, neboť nebyl zjištěn stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti. Správní orgán totiž již při konání kontrolní prohlídky rozhodl, že se jedná o stavbu, aniž k tomu měl shromážděné podklady. Žalobci již při kontrolní prohlídce dne 17. 5. 2016 sdělil, že se jedná o výrobek plnící funkci stavby, ačkoli nebyly provedeny důkazy a účastnící se k nim tudíž ani nemohli vyjádřit. Tím došlo k porušení § 36 správního řádu.

20. Soud neshledal porušení základních zásad správního řízení. Na základě písemností, které jsou založeny ve správním spise, zastává soud názor, že stav věci byl zjištěn dostatečně a nade vší pochybnost. O tom svědčí protokol z kontrolní prohlídky ze dne 17. 5. 2016, kdy byla pořízena i fotodokumentace. Žalobce, jak vyplývá z protokolu sepsaného při kontrolní prohlídce, navíc zjištěný stav věci vůbec nerozporoval, potvrdil, že mobilheim slouží k rekreaci a dále k uskladnění zemědělské techniky. Poukázal na to, že mobilheim je obytným přívěsem pro volný čas ve smyslu technické normy ČSN EN 1647, a proto neplní funkci stavby. Jak vyplývá z odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí na straně 6, žalovaný správní orgán vysvětlil, že vyjádření žalobce vnímal a hodnotil jako námitku v rámci zahájeného řízení o odstranění stavby, se kterou se při vydání rozhodnutí vypořádal. Toto vypořádání provedl správní orgán zamítnutím námitky s odůvodněním, Shodu s prvopisem potvrzuje J. P. 7 51 A 17/2017 že na mobilheim je třeba nahlížet z pohledu stavebního zákona, jako na výrobek, který plní funkci stavby a k jehož umístění je potřeba územní souhlas nebo územní rozhodnutí. V konkrétním případě se nejedná o obytný přívěs, který by byl určený k jízdě po pozemních komunikacích, jde o mobilní dům, půdorysných rozměrů cca 10 x 3 m a výšky cca 2 m. Uprostřed délky je jednoosý podvozek s koly. Z jedné čelní strany je možno osadit demontovatelný oj pro připojení za vozidlo. V době kontrolní prohlídky byl oj odmontovaný. Stavba byla usazena v terénu na betonových patkách sestávajících z dlaždic a ocelových podpěrných stojanů osazených ve všech rozích stavby. Pro usazení stavby byly provedeny ve svažitém terénu terénní úpravy zřízená vodorovná plocha půdorysu 10 x 10 m se zářezem výšky cca 1,5 m a násypem na opačné straně výšky cca 1 m. Stavba nebyla napojena na rozvody technické infrastruktury. Pro zásobení elektrickou energií slouží přenosná benzinová elektrocentrála, ve stavbě není zavedena voda ani zřízeno WC. Z charakteru stavby a provedených úprav je patrné užívání stavby pro účel individuální rekreace. Nelze proto akceptovat názor, že jedná se přípojné vozidlo, a to ani za situace, že mobilheim lze opatřit odnímatelným ojem. S takto rozměrným přípojným vozidlem by byla jízda na pozemních komunikacích zcela vyloučená, neboť mobilheim není vybaven ani povinnými prvky pro provoz na pozemních komunikacích jako jsou odrazky, zadní obrysová a brzdová světla a podobně. Přeprava takto rozměrného obytného domu se děje tak, že se celý naloží na podvalník tažený nákladním vozidlem a převáží po pozemních komunikacích jako nadměrný náklad. Přeprava po vlastní ose, tedy zapřažením za vozidlo by byla myslitelná pouze na pozemku, na kterém se stavba umísťuje pro konečné osazení v terénu. Mohlo by se jednat o konečnou manipulaci namístě v řádech metrů. Z toho důvodu námitku žalobce, že jedná se o obytné vozidlo pro volný čas ve smyslu ČSN EN 1647 – obytná vozidla pro volný čas, správní orgány neuznaly jako důvodnou. Z toho důvodu soud uzavřel, že vznesenou námitku žalobce správní orgán vypořádal, a to zcela v souladu s platnou právní úpravou a zjištěným skutkovým stavem ji zamítl. Za situace, že je vysloven závěr o tom, že námitka byla zamítnuta, nelze dospět k závěru, že nebyla vypořádána. Zároveň soud neshledal důvodnost námitky žalobce, že mu nebylo umožněno ve smyslu § 36 odst. 3 správního řádu seznámit se s podklady pro rozhodnutí. Z písemností založených ve spise je zřejmé, že správní orgán tak učinil opakovaně. Žalobce však kromě výše vznesené námitky, která byla vypořádána jejím zamítnutím, žádné jiné důkazní návrhy neučinil, ani svého práva zaručeného mu v § 36 odst. 3 správního řádu nevyužil.

21. Soud proto uzavřel, že závěr správních orgánů o tom, že se jedná o výrobek plnící funkci stavby, byl zcela dostatečně odůvodněn, má oporu v zákoně konkrétně v § 2 odst. 3 stavebního zákona je srozumitelný a přezkoumatelný. Závěr je rovněž v odůvodnění obou rozhodnutí správních orgánů náležitě odůvodněn. V žádném směru soud nesdílí důvodnost námitky žalobce, že závěr žalovaného i správního orgánu I. stupně je nepřezkoumatelný a je v rozporu s odůvodněním rozhodnutí. Nic takového soud v rámci přezkumu neshledal.

22. Zjištění správních orgánů, že mobilheim s jednoosým podvozkem s koly a odmontovanou ojí usazený na betonových patkách, respektive na sobě vyskládaných betonových dlaždicích, kdy pro zásobení elektrickou energií je u mobilheimu umístěna přenosná benzinová elektrocentrála a z úprav bezprostředního okolí je zjevné užívání stavby pro účel individuální rekreace, odpovídá podkladům ve spise i vyslovenému závěru, že mobilheim je umístěn na pozemku dlouhodobě a trvale. Žalobce ani netrval na tom, že mobilheim je na pozemku pouze odstaven či uskladněn. Závěr vyslovený v rozhodnutích Shodu s prvopisem potvrzuje J. P. 8 51 A 17/2017 je proto srozumitelný a přezkoumatelný. Správní orgány kritéria stanovená v § 2 odst. 3 neaplikovaly nahodile či neúplně. Pro posouzení věci není podstatné, zda by byl či nebyl mobilheim pronajímán, ani jaký byl důvod demontáže oje. Stavební úřad měl pro posouzení zásadní otázky, zda jedná se o výrobek plnící funkci stavby, patřičné oprávnění vyplývající z jeho pravomoci stanovené stavebním zákonem, a tudíž nelze prvostupňovému správnímu orgánu vytýkat jím vyslovené úvahy, jejichž smyslem bylo podrobnější vysvětlení náhledu stavebního úřadu na argumentaci vznesenou žalobcem. Úvahy správního orgánu vyslovené v odůvodnění napadeného rozhodnutí mají oporu v platné právní úpravě a odkaz na metodický pokyn měl význam pouze podpůrný. Správní orgány postupovaly podle platné právní úpravy a zásada legality správního řízení proto porušena nebyla.

V. Závěr náklady řízení

23. S ohledem na shora uvedené dospěl soud k závěru, že rozhodnutí žalovaného bylo vydáno v souladu se zákonem a námitky, které žalobce uplatnil v žalobě, důvodné nebyly. Soud proto žalobu jako nedůvodnou podle § 78 odst. 7 s.ř.s. zamítl.

24. Výrok o nákladech řízení vychází z ustanovení § 60 odst. 1 s.ř.s., podle kterého má účastník řízení, který měl ve věci plný úspěch právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Žalobce v řízení úspěšný nebyl. Úspěšný žalovaný správní orgán, však žádné náklady spojené s tímto řízením nad rámec své běžné administrativní činnosti nevynaložil, proto soud rozhodl, že žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Shodu s prvopisem potvrzuje J. P. 9 51 A 17/2017 Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. Dne 14. března 2018 JUDr. Marie Trnková v. r. Předsedkyně senátu Shodu s prvopisem potvrzuje J. P.