51 A 17/2022

Rubrum

č. j. 51 A 17/2022- 72 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. et Mgr. Bc. Petra Jiříka a soudců Mgr. Heleny Nutilové a JUDr. Michala Hájka, Ph.D., ve věci žalobce: P. D. bytem zastoupeného advokátem JUDr. Filipem Sojákem sídlem Mikuláše z Husi 382/12, 140 00 Praha 4 proti žalovanému: Krajský úřad Jihočeského kraje sídlem U Zimního stadionu 1952/2, 370 76 České Budějovice o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 14. 9. 2022, č. j. KUJCK 111356/2022, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

III. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

I. Vymezení věci a obsah žaloby

1. Krajský soud v Českých Budějovicích (dále jen „krajský soud“) obdržel dne 15. 11. 2022 žalobu proti rozhodnutí žalovaného, jímž bylo podle § 90 odst. 1 písm. c) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, v pozdějším znění (dále jen „správní řád“) změněno rozhodnutí Shodu s prvopisem potvrzuje G. K. 2 51 A 17/2022 Městského úřadu Jindřichův Hradec (dále jen „vodoprávní úřad“) ze dne 21. 3. 2022, č. j. OŽP/16894/22/Ca-169 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). Prvostupňovým rozhodnutím byl žalobce uznán vinným z trvajícího přestupku dle § 119 odst. 1 písm. a) zákona č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „vodní zákon“), kterého se měl dopustit tím, že jako vlastník vodního díla – melioračního hlavníku na pozemku p. č. 862/1 v k. ú. Mosty neudržuje vodní dílo v řádném stavu, neboť došlo k rozboření stávajícího melioračního hlavníku, v důsledku toho bylo zamezeno odtoku vody z hlavníku, která se následně vzdouvá v šachtě na sousedním pozemku p. č. XA v k. ú. X, čímž dochází k trvalému podmáčení tohoto pozemku. Žalobce tak jedná v rozporu s ustanovením § 59 odst. 1 písm. b) vodního zákona, čímž se dopouští přestupku dle § 119 odst. 1 písm. a) vodního zákona. Vodoprávní úřad za tento přestupek uložil žalobci správní trest, a to pokutu ve výši 100 000 Kč. Žalovaný v reakci na podané odvolání vydal napadené rozhodnutí, jímž změnil výrok I. prvostupňového rozhodnutí tak, že: „… v době nejméně ode dne 14. 3. 2019 do dne 10. 2. 2021 úmyslně porušoval povinnosti vlastníka vodních děl tím, že neudržoval vodní dílo – stávající meliorační hlavník na pozemku p. č. XB v k. ú. X v řádném stavu, v jehož důsledku došlo k zamezení odtoku vody z hlavníku, která se vzdouvala v šachtě na sousedním pozemku p. č. XA v k. ú. X, a tím docházelo k podmáčení pozemku p. č. XA v k. ú. X, tedy jako vlastník vodního díla neudržoval vodní dílo v řádném stavu podle § 59 odst. 1 písm. b) vodního zákona tak, aby nedocházelo k ohrožování majetku jiných osob, a za výše uvedený přestupek podle ustanovení § 119 odst. 7 písm. d) vodního zákona se mu ukládá pokuta ve výši 35 000 Kč (slovy: třicet pět tisíc korun českých).“ Ve zbytku žalovaný prvostupňové rozhodnutí ve smyslu § 90 odst. 5 správního řádu potvrdil.

2. Žalobce zpochybňuje svou vinu ze spáchání přestupku dle § 119 odst. 1 písm. a) vodního zákona. Tvrdí, že nebyly naplněny veškeré zákonné znaky předmětného přestupkového jednání, neboť nebyl a není vlastníkem předmětného melioračního hlavníku. Odvodňovací detaily a meliorační hlavník dle žalobce patří do vlastnictví Státního pozemkového úřadu České republiky tak, jak stanovuje § 4 odst. 2 zákona č. 503/2012 Sb., o Státním pozemkovém úřadu a o změně některých souvisejících zákonů, v pozdějším znění (dále jen „zákon o Státním pozemkovém úřadu“).

3. Žalobce rovněž poukazuje na závěry zástupce Výzkumného ústavu meliorací a ochrany půdy (dále též „VÚMOP“), jenž se zabýval problematikou meliorací po odborné stránce, a který byl přibrán do správního řízení jako vedlejší účastník. Jeho závěry však nebyly správními orgány reflektovány a správní orgány se striktně držely skutkové podstaty daného přestupku, který klade vinu vlastníku vodního díla.

4. V roce 2005 žalobce upozorňoval vodoprávní úřad na nesprávné nakládání a využívání melioračního potrubí na sousedním pozemku p. č. XA v k. ú. X. Podle žalobce sousedé svévolně a bez řádného stavebního povolení změnili způsob využití odvodňovacího melioračního potrubí na kanalizační potrubí, přičemž začali do meliorací na pozemku p. č. XA vypouštět dešťové vody ze střech staveb a z koupacího bazénu. Uvedené meliorační vedení navazuje na meliorační vedení na pozemku p. č. XB v k. ú. X ve vlastnictví žalobce. Žalobce namítal, že v důsledku pasivního dohledu vodoprávního úřadu a stavebního úřadu nad zacházením s melioračním vedením na pozemku p. č. XA vlastníkem tohoto pozemku došlo k mnohačetným destrukcím melioračního vedení na pozemku p. č. XA a k postupnému zanesení melioračního vedení s projevem až na pozemek žalobce. Shodu s prvopisem potvrzuje G. K. 3 51 A 17/2022 5. Žalobce nesouhlasí s tím, aby na svůj náklad napravoval pochybení třetí osoby a brojí proti zcela rezignovanému přístupu správních orgánů nad zjišťováním příčin zneužívání a poškozování melioračního vedení na pozemku p. č. XA. Takovým postupem správních orgánů dle žalobce dochází k legalizaci pochybení učiněného během stavebního řízení a dání možnosti zastavět pozemek stavbami (obytnými budovami) a odvádět vody do melioračního vedení bez povolení správního orgánu s tím, že za případnou následnou nefunkčnost takto zneužitého melioračního vedení ponese odpovědnost soused, tedy vlastník pozemku po toku vody níže umístěného.

II. Vyjádření žalovaného správního orgánu

6. Žalovaný ve svém vyjádření navrhl zamítnutí žaloby a v podrobnostech odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí. Žalovaný uvedl, že od 1. 1. 2004 se stali vlastníky podrobného odvodňovacího zařízení vlastníci pozemků p. č. XA a p. č. XB, oba v k. ú. X. S nabytím vlastnického práva ke stavbám podrobného odvodňovacího zařízení, přechází na jejich nové vlastníky také povinnosti týkající se řádného provozování a údržby těchto staveb. Základem pro přechod podrobného odvodňovacího zařízení do vlastnictví nového nabyvatele (žalobce) se stal § 126 odst. 3 vodního zákona.

7. Žalovaný upozorňuje, že pojem hlavník není zkráceným výrazem pro hlavní meliorační zařízení, jak se žalobce domnívá, ale jen jiné označení pro svodné drény, do kterých jsou zaústěny sběrné drény.

8. Pro znemožnění přechodu vlastnictví by bylo rozhodné, pokud by žalobce oznámil nesouhlas s přechodem příslušnému vodoprávnímu úřadu do 24 měsíců od účinnosti zákona. Uvedeného postupu však žalobce nevyužil.

9. Žalovaný rozporuje tvrzení žalobce, že zástupce Výzkumného ústavu meliorací a ochrany půdy dospěl k závěru, že žalobce není povinen meliorace opravit z důvodu, že nejsou v jeho vlastnictví. Zástupce VÚMOP pouze posoudil důvody nefunkčnosti meliorace na pozemku žalobce a připustil vinu majitele pozemku p. č. XA v k. ú. X.

10. Žalovaný dále popsal, že nebylo zjištěno pochybení na straně vlastníka pozemku p. č. XA, resp. nebylo prokázáno, že za neprůchodnost meliorace na pozemku p. č. XB je odpovědný vlastník pozemku p. č. XA. Uvedené však nemá žádný vliv na povinnost žalobce opravit neprůchodnou melioraci na jeho pozemku (p. č. XB), neboť plnění jejího účelu je ve veřejném zájmu.

III. Právní názor soudu

11. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů, vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „s. ř. s.“).

12. Žaloba není důvodná.

13. Žalobce v prvé řadě rozporuje, že je vlastníkem melioračního hlavníku na pozemku p. č. XB v k. ú. X, který je podle něj ve vlastnictví Státního pozemkového úřadu ČR a jemu samému jako vlastníkovi předmětného pozemku náleží tzv. odvodňovací detaily, tedy nikoli hlavní meliorační zařízení, který se má dle žalobce skrývat pod užívaným pojmem „meliorační hlavník“. Shodu s prvopisem potvrzuje G. K. 4 51 A 17/2022 14. Krajský soud shodně se správními orgány předně poukazuje na § 126 odst. 3 vodního zákona, který stanoví, že podrobné odvodňovací zařízení ve vlastnictví státu umístěné na cizím pozemku se stává včetně příslušné technické dokumentace, je-li tato k dispozici, vlastnictvím vlastníka pozemku dotčeného touto stavbou a podrobné odvodňovací zařízení vybudované státem na pozemku, který je ve vlastnictví státu, přechází v případě převodu tohoto pozemku do vlastnictví nového nabyvatele bezúplatně spolu s pozemkem, pokud neoznámí do 24 měsíců od účinnosti tohoto zákona příslušnému vodoprávnímu úřadu, že s přechodem nesouhlasí. K přechodu těchto vlastnických práv dochází dnem následujícím po uplynutí lhůty k uplatnění nesouhlasu s přechodem.

15. Pro vypořádáním této hlavní námitky je nutné nejprve postavit na jisto, zda předmětné vodní dílo na pozemku žalobce je hlavním odvodňovacím zařízením, s nímž by ve smyslu § 4 odst. 2 zákona o Státním pozemkovém úřadu musel hospodařit Státní pozemkový úřad, nebo zda se jedná o podrobné odvodňovací zařízení, jehož vlastníkem by se žalobce stal dle § 126 odst. 3 vodního zákona.

16. Stavby k odvodnění zemědělských pozemků se pro účely vodního zákona člení na hlavní odvodňovací zařízení a podrobná odvodňovací zařízení. Podrobným odvodňovacím zařízením je podle § 56 odst. 2 vodního zákona pro podzemní odvodnění sběrné a svodné drény, drenážní šachty a výusti, pro povrchové odvodnění sběrné příkopy a objekty na nich. Podle § 56 odst. 3 vodního zákona podrobné vymezení staveb k vodohospodářským melioracím pozemků a jejich částí a způsob a rozsah péče o ně stanoví Ministerstvo zemědělství vyhláškou. V § 2 odst. 5 vyhlášky č. 225/2002 Sb., o podrobném vymezení staveb k vodohospodářským melioracím pozemků a jejich částí a způsobu a rozsahu péče o ně, je vymezeno hlavní odvodňovací zařízení jako soubor objektů, které slouží k odvádění nadbytku povrchové a podzemní vody z pozemku, k provzdušňování pozemku a k ochraně odvodňovaného pozemku před zaplavením vnějšími vodami, zejména otevřené kanály (svodné odvodňovací příkopy, záchytné příkopy a suché nádrže k zachycení vnějších vod, přehrážky a objekty sloužící k regulaci), krytá potrubí (od světlosti 30 cm včetně), včetně objektů na nich (stupně, skluzy) a odvodňovací čerpací stanice. Světlost, tj. jmenovitá světlost potrubí (DN), je přibližný vnitřní průměr potrubí.

17. Podle § 2 odst. 6 vyhlášky je podrobné odvodňovací zařízení soubor objektů, které slouží k bezprostřední úpravě vodního režimu půdy tak, aby stav pozemku odpovídal vláhové potřebě plodin a předpokládané činnosti na něm; pro podzemní odvodnění je tvořeno sběrnými drény, svodnými drény, výustěmi, drenážními šachtami (podzemní drenážní síť) a pro povrchové odvodnění je tvořeno sběrnými příkopy a objekty na nich.

18. Krajský soud shledává správnou a výstižnou argumentaci žalovaného ve vyjádření k žalobě vycházející ze závěrů vyslovených v napadeném rozhodnutí, jimiž bylo prokazováno, že se v projednávané věci se na pozemku žalobce jedná o podrobné odvodňovací zařízení ve smyslu § 2 odst. 6 vyhlášky. V napadeném rozhodnutí bylo uvedeno: „Podle této projektové dokumentace se jedná o odvodnění lokality č. 4, (výkres č. B.3), která je detailně řešena výkresem č. D.

1. Podle tohoto výkresu byly tehdejší zemědělské pozemky odvodněny sběrnými drény průměru 6,5 cm, zaústěnými do svodného drénu vedoucího středem předmětného pozemku. Svodný drén, který má postupný průměr 8 cm, 10 cm a 13 cm, je zaústěný do Láneckého potoka, IDVT 10261858, ve správě Lesů ČR, s.p. V projektové dokumentaci je založen rovněž zákres skutečného provedení odvodnění. (…) Do šachty bylo zaústěno ve spodní části šachty odvodnění PVC trubkou ve směru od pozemku p. č. XA v k. ú. X průměru cca 150 mm. Odtok byl proveden opět PVC trubkou do vodní nádrže p. č. XC v k. ú. Shodu s prvopisem potvrzuje G. K. 5 51 A 17/2022 X (foto č. 2). (…) Pan P. vyčerpal šachtu ponorným čerpadlem tak, aby mohl do ní spustit žebřík. Pak vlezl do šachty a za přítomnosti zástupců odvolacího orgánu vsunul do odtokového potrubí ø 12,5 cm plastovou hadici o ø 3,2 cm. Hadici zasouval do odtokového potrubí, dokud to bylo možné. Následně hadici vytáhl. Vedle šachty byla hadice k bodu, po který byla do odtokového potrubí zasunuta, změřena. Její délka, která byla zasunuta do odtokového potrubí, byla změřena na cca 8 m. J. P. sdělil, že když pan D. opravoval původní melioraci, tak vedle původní meliorace natáhl novou melioraci, která byla plastová ø 120 mm.“ Z uvedeného bylo zjištěno, že veškeré potrubí a drény na pozemku žalobce nedosahují průměru alespoň 30 cm, čili se nemohlo jednat o hlavní odvodňovací zařízení ve smyslu § 2 odst. 5 vyhlášky, které stanoví pro kryté potrubí průměr alespoň 30 cm. Tuto argumentaci žalobce žádným způsobem nerozporuje. Z uvedeného důvodu není v projednávané věci aplikovatelné ani ustanovení § 4 odst. 2 zákona o Státním pozemkovém úřadu a Státní pozemkový úřad tudíž není povinen hospodařit s předmětným podrobným odvodňovacím zařízením.

19. Také v § 14 odst. 6 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku je vymezeno, co je myšleno hlavním melioračním zařízením u odvodnění čerpací stanice, otevřené a zakryté kanály od světlosti 30 cm včetně, sběrné otevřené příkopy, stavební objekty na kanálech a příkopech, poldry a obtokové nádrže, u závlah odběrné objekty, nádrže, přivaděče kryté i otevřené s objekty na nich, čerpací stanice, výtlaky a trubní sítě až po hydrant, zpevněné manipulační plochy a cesty sloužící výhradně pro závlahový provoz. (pozn. podtrženo soudem) Čili i v tomto ustanovení byly stanoveny parametry pro hlavní meliorační zařízení shodně jako v již zmíněném předpise a je požadováno dosažení tzv. světlosti alespoň 30 cm (vnitřní průměr).

20. Krajský soud uzavírá, že s ohledem na specifikované parametry odvodňovacího zařízení umístěného na pozemku žalobce neexistují žádné pochybnosti o tom, že se jedná o podrobné odvodňovací zařízení. Z uvedeného důvodu nic nebrání konstatování, že žalobce je vlastníkem podrobného odvodňovacího zařízení na pozemku p. č. XB, s čímž se vážou zákonné povinnosti související s provozováním odvodňovacího zařízení a jeho řádnou údržbou.

21. K užívanému slovu „hlavník“, jenž žalobce vykládá jako „hlavní meliorační zařízení“, krajský soud podotýká, že jím není myšleno zkráceně hlavní odvodňovací zařízení, nýbrž označení pro svodné drény. Uvedené netvrdí jen žalovaný ve vyjádření k žalobě, ale vyplývá to rovněž např. z metodické příručky pro žadatele OPŽP - pracovní postupy eliminace negativních funkcí odvodňovacích zařízení v krajině pro podporu žadatelů o PBO v prioritních osách 1 a 6, zpracované VÚMOP. Nicméně důležitý zde není výklad tohoto pojmu, ale to, zda se v případě žalobce s ohledem na jím uplatněné žalobní body fakticky jedná o hlavní odvodňovací zařízení, které by bylo ve vlastnictví státu, či nikoli. Tuto samotnou skutečnost a závěry správních orgánů (viz bod 18 shora) žalobce věcně nerozporuje, když námitky založené na výkladu užitého pojmu samy o sobě o faktické povaze tohoto vodního díla nic nevypovídají.

22. Jelikož krajský soud dospěl k závěru, že vodní dílo na pozemku žalobce není hlavním odvodňovacím zařízením, ale podrobným odvodňovacím zařízením, zabýval se dále tím, zda správní orgány nepochybily, pokud žalobce považovaly v návaznosti na shora citovaný § 126 odst. 3 vodního zákona za vlastníka daného podrobného odvodňovacího zařízení. Krajský soud dospěl k závěru, že ani tyto námitky žalobce nejsou důvodné. Shodu s prvopisem potvrzuje G. K. 6 51 A 17/2022 23. Žalobce se stal ode dne 1. 1. 2004 vlastníkem podrobného odvodňovacího zařízení, s čímž na něj byly přeneseny také povinnosti týkající se řádného provozování a údržby staveb ve smyslu § 154 stavebního zákona, § 56 vodního zákona a § 3, § 4 a § 6 vyhlášky č. 225/2002 Sb., Ministerstva zemědělství o podrobném vymezení staveb k vodohospodářským melioracím pozemků a jejich částí a způsobu a rozsahu péče o ně (dále jen „vyhláška“). Sám žalobce nevznesl žádné skutečnosti, jimiž by relevantně zpochybnil vlastnictví k podrobnému odvodňovacímu zařízení. Neuvedl, že by v příslušné lhůtě projevil nesouhlas s nabytím vlastnického práva k podrobnému odvodňovacímu zařízení a neuvedl ani žádné jiné skutečnosti, které by mohly závěr správních orgánů o vlastnickém právu žalobce zpochybnit. Namítá-li žalobce, že mu nebyly nikdy předány plány umístění melioračního hlavníku nelze než konstatovat, že faktické předání technické dokumentace není dle uvedeného podmínkou přechodu vlastnického práva k takovému odvodňovacímu zařízení.

24. Podle § 55 odst. 1 písm. e) vodního zákona jsou vodní díla stavby, které slouží ke vzdouvání a zadržování vod, umělému usměrňování odtokového režimu povrchových vod, k ochraně a užívání vod, k nakládání s vodami, ochraně před škodlivými účinky vod, k úpravě vodních poměrů nebo k jiným účelům sledovaným tímto zákonem, a to zejména stavby k vodohospodářským melioracím, zavlažování a odvodňování pozemků. V nyní projednávané věci tak lze konstatovat, že předmětné podrobné odvodňovací zařízení jakožto stavba k vodohospodářským melioracím je vodním dílem ve smyslu § 55 odst. 1 písm. e) vodního zákona.

25. Žalobci bylo proto vytýkáno porušování § 59 odst. 1 písm. b) vodního zákona, když jako vlastník vodního díla, jímž v tomto případě je podrobné odvodňovací zařízení, nedbal nefunkčnosti svodného drénu podrobného odvodňovacího zařízení na pozemku p. č. XB, čímž bylo způsobováno zadržování vody na sousedním pozemku p. č. XA. Podle § 59 odst. 1 písm. b) vodního zákona je vlastník vodního díla povinen udržovat vodní dílo v řádném stavu tak, aby nedocházelo k ohrožování bezpečnosti osob, majetku a jiných chráněných zájmů.

26. Podle § 119 odst. 1 písm. a) vodního zákona se fyzická osoba jako vlastník nebo stavebník vodního díla dopustí přestupku tím, že neudržuje vodní dílo v řádném stavu podle § 59 odst. 1 písm. b).

27. Žalobce v žalobě uvedl, že správní orgány nezohlednily názor zástupce VÚMOP, jenž po odborné stránce vysvětloval veškerou problematiku důvodů nefunkčnosti melioračního hlavníku, jak na pozemku p. č. XA tak i na pozemku p. č. XB. Závěry zástupce VÚMOP však nejsou pro posouzení naplnění skutkové podstaty předmětného přestupku podstatné, neboť § 119 odst. 1 písm. a) vodního zákona stanovuje, kdo se dopouští spáchání tohoto přestupku, jestliže neudržuje vodní dílo v řádném stavu. To, kdo případnou poruchu melioračního zařízení jako vodního díla způsobil, tj. kdo jej poškodil, není pro posouzení naplnění skutkové podstaty tohoto přestupku podstatné. Tento přestupek nepostihuje toho, kdo vodní dílo poškodil, ale toho, kdo jej neudržuje v řádném stavu nehledě na to, kdo a jak tento řádný stav poškodil. Z tohoto důvodu není důvodná jakákoli argumentace žalobce týkající se třetích osob – vlastníků okolních nemovitostí. K tomu lze dodat, že úkolem tohoto soudního řízení není hodnocení toho, kdo a jak případně meliorační vedení poškodil. Shodu s prvopisem potvrzuje G. K. 7 51 A 17/2022 28. Ustanovení § 119 odst. 1 písm. a) vodního zákona nedává prostor k úvahám o osobě přestupce. V komentářové literatuře k vodnímu zákonu [HORÁČEK, Zdeněk. Vodní zákon: s aktualizovaným podrobným komentářem po roce účinnosti nového občanského zákoníku k 15. 3. 2015, III. vydání, Praha 2015: Sondy s. r. o., ISBN 978-80-86846-57-6.] je v souvislosti s § 59 vodního zákona konstatováno: „Jedná se o povinnosti směřující na vlastníky vodních děl, tzn. že je za jejich dodržování odpovědný vlastník vodního díla, ačkoliv např. k porušení povinnosti došlo v důsledku zavinění třetí osoby. Vlastník je potom oprávněn požadovat na takové třetí osobě případnou náhradu škody (§ 2894 a násl. občanského zákoníku). (…) Vlastník vodního díla má povinnosti uvedené v tomto ustanovení rovněž obecné povinnosti jako vlastník stavby stanovené stavebním zákonem (§ 154 stavebního zákona), jelikož vodní dílo je rovněž stavba (§ 55 odst. 1).“ (pozn. podtrženo soudem). Citovaný postoj zaznamenaný v komentářové literatuře je dle krajského soudu zcela přiléhavý na projednávanou věc a krajský soud se s ním ztotožňuje.

29. Dále žalobce namítá, že ačkoliv správní orgány nezohlednily názor odborníka (zástupce VÚMOP) a striktně se držely pouze znění skutkové podstaty přestupku dle § 119 odst. 1 písm. a) vodního zákona, tak přestupcem takového jednání může být pouze vlastník vodního díla. Tím žalobce opětovně naráží na své tvrzení, že se nestal vlastníkem podrobného odvodňovacího zařízení na pozemku p. č. XB. Uvedené již bylo řešeno v odstavcích shora, kde krajský soud dospěl k jednoznačnému závěru, že žalobce se stal ode dne 1. 1. 2004 vlastníkem předmětného vodního díla. Z uvedeného důvodu nic nebránilo, aby žalobce byl shledán vinným z přestupku dle § 119 odst. 1 písm. a) vodního zákona, jestliže jeho jednání naplňovalo skutkovou podstatu tohoto přestupku.

30. K obsahu vyjádření zástupce VÚMOP učiněného dne 16. 2. 2022 při ústním jednání před vodoprávním orgánem krajský soud uvádí, že jím bylo konstatováno možné pochybení na straně vlastníků pozemku p. č. XA vzniklé výstavbou na tomto pozemku, které mělo s největší pravděpodobností za následek konflikt se stavbou odvodnění. Z toho důvodu by zástupce VÚMOP považoval za správné, aby se na údržbě stavby odvodnění podíleli společně vlastníci pozemků p. č. XA a p. č. XB, neboť shledal činnost vlastníků pozemku p. č. XA jako rizikovou až ohrožující další části melioračního díla, a považoval by za oprávněné požadovat odstranění příslušné části stavby meliorací k ochránění níže ležící části před jejím zanášením. K tomu krajský soud uvádí, že tento odborný názor může mít svůj význam například pro otázku náhrady škody, která by žalobci mohla jednáním jiných osob vzniknout, či pro jiná správní řízení, nicméně s ohledem na předmět tohoto soudního řízení a řešenou skutkovou podstatu daného přestupku není pro posouzení v této věci podstatný.

31. Ke zmínce žalobce, že dne 30. 8. 2022 požádal správní orgán I. stupně o zrušení melioračního hlavníku na jeho pozemku p. č. XB, o čemž nebylo dosud rozhodnuto, krajský soud sděluje, že to není předmětem tohoto řízení. Má-li žalobce za to, že je vodoprávní úřad v jiném řízení nečinný, nechť postupuje dle § 80 správního řádu.

32. Žalobce podal ke zdejšímu soudu doplnění žaloby ze dne 3. 1. 2023, 24. 1. 2023 a 22. 2. 2023. V prvém doplnění upozorňuje na Územní rozhodnutí Městského úřadu Jindřichův Hradec ze dne 29. 3. 2010, č. j. VÚP/17068/10/Há, ve kterém je poukazováno na nesouhlasné stanovisko ohledně možnosti vypouštět dešťové vody do melioračního systému. To však s ohledem na shora uvedené nemá pro posouzení důvodnosti žaloby žádný význam a v návaznosti na to proto krajský soud toto rozhodnutí pro nadbytečnost neprovedl jako důkaz. Dále žalobce poukázal na odlišnosti v otázkách vlastnictví v případě Shodu s prvopisem potvrzuje G. K. 8 51 A 17/2022 hlavního odvodňovacího zařízení a podrobného odvodňovacího zařízení, čímž se krajský soud zabýval výše, přičemž poukazy na povinnosti Státního pozemkového úřadu dle § 4 odst. 2 zákona o Státním pozemkovém úřadu nejsou s ohledem na výše učiněné závěry krajského soudu relevantní.

33. V doplnění žaloby ze dne 24. 1. 2023 žalobce odkazoval na článek v Ekolistech o podpoře rušení odvodňovacích systémů ze strany státu, což však pro rozhodnutí v projednávané věci není podstatné. Jelikož tento článek nemohl přispět ke zjištění skutkového stavu, soud jej jako důkaz pro nadbytečnost neprovedl. Zabývá-li se článek i právními otázkami týkající se vlastnictví hlavního odvodňovacího zařízení státem, jsou tyto právní závěry souladné se shora učiněným posouzením, neboť v této věci se nejedná o hlavní odvodňovací zařízení (tj. i otázka výkladu pojmu „hlavník“).

34. Nakonec ohledně doplnění žaloby ze dne 22. 2. 2023, ve kterém žalobce poukazuje na rozhodnutí Městského úřadu v Jindřichově Hradci (stavební povolení a rozhodnutí odboru životního prostředí) v kontextu neoprávněného vypouštění dešťových vod do meliorace krajský soud uvádí, že se nemůže vyjadřovat k tvrzením, která, jakkoli mohou eventuálně souviset s poškozením dané meliorace, nesouvisí s meritem projednávané věci, kterým je přestupkové jednání žalobce dle dané skutkové podstaty. V tomto směru se musí žalobce obrátit na místně a věcně příslušné orgány státní správy; případně pokud takový orgán státní správy nekoná, musí žalobce proti takové „nečinnosti“ brojit zákonem předpokládaným způsobem. Vyloučit nelze ani možnosti soudní obrany v rámci civilního soudnictví. Ostatně plnění zákonných povinností žalobce by mělo jít ruku v ruce s nápravou případných příčin poškození meliorace, neboť pouze tak lze naplnit účel a smysl rozhodné právní úpravy. Nicméně to, kdo je za poruchu melioračního zařízení odpovědný a zda vůbec tato porucha byla zapříčiněna jednáním třetích osob, nepřísluší krajskému soudu v tomto řízení jakkoli hodnotit.

35. Dne 19. 4. 2023 obdržel krajský soud od žalobce podání označené jako „Námitky účastníka stavebního řízení“ ze dne 19. 4. 2023 adresované stavebnímu úřadu Městský úřad Jindřichův Hradec týkající se způsobu odvodu dešťových vod z okolních parcel a toho, zda je k odvodu dešťových vod využíváno meliorační zařízení. Vzhledem ke shora učiněným závěrům jakož i ke skutečnosti, že s touto předkládanou listinou žalobce neučinil vůči soudu žádný návrh se krajský soud tímto podáním více nezabýval, včetně doplnění obdrženého dne 20. 4. 2023 (přehledná mapka z místa realizované výstavby znázorňující rozložení meliorační drenáže v konfliktu s umístěnými nadzemními stavbami).

IV. Závěr, náklady řízení

36. Na základě shora uvedeného dospěl krajský soud k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl. Soud postupoval podle § 51 odst. 1 s. ř. s. a věc rozhodl bez nařízeného jednání, neboť účastníci řízení projevili s takovým postupem soudu souhlas.

37. O náhradě nákladů řízení rozhodl krajský soud podle § 60 odst. 1, věty první s. ř. s. Žalobce neměl v řízení úspěch, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Pokud jde o procesně úspěšného žalovaného, v jeho případě nebylo prokázáno, že by mu v souvislosti s tímto řízením nad rámec běžné úřední činnosti vznikly nezbytné náklady důvodně vynaložené v řízení před soudem. Krajský soud proto v jeho případě rozhodl tak, že se žalovanému náhrada nákladů řízení nepřiznává. Shodu s prvopisem potvrzuje G. K. 9 51 A 17/2022

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. České Budějovice 25. dubna 2023 Mgr. et Mgr. Bc. Petr Jiřík v. r. předseda senátu Shodu s prvopisem potvrzuje G. K.