51 A 19/2021

Rubrum

č. j. 51 A 19/2021 - 66 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Trnkové a soudců Mgr. et Mgr. Bc. Petra Jiříka a JUDr. Terezy Kučerové ve věci žalobkyně: B. P. bytem zastoupena Mgr. Jaroslavem Hanusem, advokátem sídlem Žižkova tř. 183,/33, 370 01 České Budějovice proti žalovanému: Městský úřad Suchdol nad Lužnicí sídlem nám. T. G. Masaryka 9, 378 06 Suchdol nad Lužnicí o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem správního orgánu spočívajícím v nevydání rozhodnutí o zastavení prací na stavbě ve smyslu § 134 odst. 4 stavebního zákona takto:

Výrok

I. Žalovanému se přikazuje vydat rozhodnutí, kterým nařídí zastavení stavebních prací na stavbě v rámci správního řízení pod č. j. 606/2020/MěÚSu. Žalovaný je povinen rozhodnout ve lhůtě 15 dnů od nabytí právní moci tohoto rozsudku. Shodu s prvopisem potvrzuje B. S. 2 51 A 19/2021

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 14.342 Kč do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejího zástupce Mgr. Jaroslava Hanuse.

Odůvodnění

I. Vymezení věci a obsah žaloby

1. Žalobou doručenou Krajskému soudu v Českých Budějovicích (dále jen „krajský soud“) dne 18. 3. 2021 se žalobkyně snažila prokázat nečinnost žalovaného správního orgánu ve správním řízení č. j. 606/2020/MěÚSu o dodatečném stavebním povolení „Novostavby Infocentra Dračice“ spočívající v nenařízení zastavení prací na stavbě v rámci správního řízení č. j. 606/2020/MěÚSu. Žalobkyně se dožadovala u žalovaného zjednání nápravy spočívající v zastavení stavebních prací z důvodu, že podílový spoluvlastník pozemku parc. č. XA v k. ú. X M. G. (dále jen „stavebnice“) realizovala stavbu nemovitosti bez platného a účinného stavebního povolení i bez souhlasu žalobkyně jako spoluvlastnice pozemku, na němž je stavba realizována. Žalovaný v reakci na urgence ze strany žalobkyně vydal dne 30. 10. 2019 výzvu č. j. 3334/2019/MěÚSu k bezodkladnému zastavení prací, navzdory tomu stavebnice setrvale pokračovala ve stavbě. Následovalo dne 31. 8. 2020 vydání opakované výzvy k zastavení prací na stavbě, která však také zůstala stavebnicí ignorována. Dále žalobkyně uplatnila podnět k opatření proti nečinnosti u nadřízeného správního orgánu, jenž reagoval vydáním příkazu ve smyslu § 80 správního řádu, avšak ani to nepřimělo žalovaného ke konání a vydání rozhodnutí ve smyslu § 134 odst. 4 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (dále jen „stavební zákon“), jehož vydání se žalobkyně domáhala.

II. Stručné shrnutí vyjádření žalovaného správního orgánu

2. Žalovaný ve svém vyjádření nejprve stručně popsal skutkový děj v projednávané věci, přičemž zdůraznil, že dne 31. 8. 2020 vydal opakovanou výzvu k bezodkladnému zastavení prací. Žalovaný uvedl, že po obdržení rozhodnutí Krajského úřadu Jihočeského kraje ze dne 24. 11. 2020, kterým bylo v odvolacím řízení zrušeno dodatečné povolení stavby a věc byla vrácena k novému projednání, žalovaný probíhající stavební práce na místě zdokumentoval, avšak rozhodnutí o zastavení prací ve smyslu § 134 stavebního zákona vydat nestihl.

III. Replika žalobkyně

3. Krajský soud obdržel dne 22. 10. 2021 vyjádření žalobkyně na přípis soudu ze dne 15. 10. 2021, č. j. 51 A 19/2021 – 51 o aktuálním judikatorním vývoji v obdobných věcech, komentované literatuře a o rozsudku rozšířeného senátu NSS ze dne 26. 3. 2021, č. j. 6 As 108/2019-39, jímž navrhovala změnu žalobního typu z žaloby na ochranu proti nečinnosti správního orgánu na žalobu na ochranu před nezákonným zásahem správního orgánu. Nezákonný zásah žalobkyně spatřovala nadále v nenařízení zastavení prací na stavbě v rámci správního řízení vedeného pod č. j. 606/2020/MěÚSu, a proto požadovala, aby bylo žalovanému přikázáno zdržet se dalšího porušování práv žalobkyně a uložení povinnosti žalovanému vydat rozhodnutí o nařízení zastavení prací na stavbě. Shodu s prvopisem potvrzuje B. S. 3 51 A 19/2021 IV. Obsah správního spisu 4. Ze správního spisu byly zjištěny následující informace. Dne 2. 3. 2020 podala stavebnice žádost o dodatečné povolení „Novostavby Infocentra Dračice“. Žalovaný vydal dne 3. 7. 2020 rozhodnutí č. j. 606/2020/MěÚSu, jímž bylo vydáno dodatečné stavební povolení. Proti tomuto rozhodnutí se žalobkyně dne 20. 7. 2020 odvolala. Na základě oznámení žalobkyně byla provedena kontrolní prohlídka na místě stavby „Infocentrum Dračice“, při níž bylo shledáno uložení dřevěných trámů na základové desce. Dne 31. 8. 2020 žalovaný vydal opakovanou výzvu k bezodkladnému zastavení prací na objektu „Infocentrum Dračice“. Předchozí výzva k bezodkladnému zastavení prací byla žalovaným vydána dne 30. 10. 2019. Mezi dny 16. 9. 2020 až 19. 11. 2020 žalobkyně podala u žalovaného několik oznámení o setrvalém provádění stavby „Infocentrum Dračice“, aniž by stavebnice měla stavební povolení, dokonce tak činila navzdory výzvám k bezodkladnému zastavení prací. Dne 5. 3. 2021 Krajský úřad Jihočeského kraje zrušil rozhodnutím č. j. KUJCK 138576/2020 rozhodnutí žalovaného dodatečně povolující předmětnou stavbu a věc vrátil k novému projednání.

5. Dne 9. 10. 2020 žalobkyně podala u Krajského úřadu Jihočeského kraje jako nadřízeného orgánu žalovanému podnět k opatření proti nečinnosti. Nečinnost žalovaného žalobkyně spatřovala v tom, že žalovaný nezasáhl proti setrvalému vykonávání stavebních prací ze strany stavebnice, která nedbala výzev k bezodkladnému ukončení stavebních prací. Podle žalobkyně se žalovaný dopustil nečinnosti také tím, že nezahájil se stavebnicí přestupkové řízení ve smyslu § 178 stavebního zákona. Nadřízený správní orgán žalobkyni sdělil, že se žalovaný nečinnosti dopustil a pro zjednání nápravy užije § 80 odst. 4 písm. a) správního řádu, resp. uloží žalovanému příkaz. Příkaz nečinnému správnímu orgánu ve smyslu § 80 odst. 4 písm. a) správního řádu vydal Krajský úřad Jihočeského kraje dne 10. 11. 2020, č. j. KUJCK 135954/2020, jímž žalovanému uložil, aby do dne 30. 11. 2020 zahájil se stavebnicí přestupkové řízení a v případě nevyhovění výzvě k zastavení prací na stavbě, aby vydal rozhodnutí ve smyslu § 134 odst. 4 stavebního zákona.

6. Dne 30. 6. 2021 bylo vydáno rozhodnutí č. j. 606/2020/MěÚSu R-17/2021, jímž byla stavebnice uznána vinnou z přestupku podle § 178 odst. 2 písm. a) stavebního zákona tím, že provedla stavbu bez stavebního povolení a přestupku podle § 178 odst. 2 písm. j) stavebního zákona, že v rozporu s § 134 odst. 4 stavebního zákona neuposlechla výzvu stavebního úřadu k zastavení prací na stavbě. Za spáchání uvedených přestupků byla žalobkyni příkazem uložena pokuta ve výši 5 000 Kč.

7. Dne 22. 2. 2021 podala žalobkyně opakovaný podnět k opatření proti nečinnosti. V reakci na to Krajský úřad Jihočeského kraje vydal opakovaný příkaz nečinnému správnímu orgánu ve smyslu 80 odst. 4 písm. a) správního řádu. Krajský úřad žalovanému přikázal nejpozději do 30. 6. 2021 oznámit zahájení přestupkového řízení stavebnici a rovněž uvedl, že z fotodokumentace je zřejmé, že výzva k zastavení prací na stavbě nebyla uposlechnuta, a proto je třeba ve smyslu § 134 odst. 4 stavebního zákona vydat rozhodnutí, jímž bude zastavení stavebních prací nařízeno.

V. Právní názor soudu

8. Krajský soud se zabýval žalobou podle § 82 a násl. s. ř. s. a hodnotil, zda se v dané věci jednalo o shora vymezený nezákonný zásah žalovaného.

9. Žaloba je důvodná. Shodu s prvopisem potvrzuje B. S. 4 51 A 19/2021 10. Krajský soud rozhodoval při nařízeném ústním jednání dne 27. 10. 2021, během něhož bylo ze strany zástupce žalobkyně sděleno, že stavební práce na stavbě stále pokračují, a to již uvnitř domu. Žalovaný k tomu uvedl, že mu není známo, zda stavební práce nadále probíhají či nikoli.

11. V průběhu soudního řízení žalobkyně změnila žalobní typ z žaloby na ochranu proti nečinnosti správního orgánu ve smyslu § 79 s. ř. s. na žalobu na ochranu před nezákonným zásahem správního orgánu ve smyslu § 82 s. ř. s. Krajský soud tuto změnu připustil usnesením ze dne 26. 10. 2021, č. j. 51 A 19/2021-58, neboť takové změně nebránily žádné skutečnosti. Krajský soud shodně s žalobkyní shledává změnu žalobního typu za správný krok, což lze doložit přiléhavou judikaturou. V rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 7. 2015, č. j. 1 As 10/2015-50 bylo uvedeno: „Žalobou na ochranu proti nečinnosti se tedy lze domáhat pouze toho, aby soud uložil nečinnému orgánu povinnost vydat meritorní rozhodnutí či osvědčení. Krajský soud v posuzované věci trefně odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 2. 12. 2010, č. j. 5 Ans 11/2010 - 104, dle něhož „[s]oud při rozhodování o žalobách na ochranu před nečinností (§ 79 a násl. s. ř. s.) nepředjímá ani jakkoli nepresumuje meritorní rozhodnutí správního orgánu, neboť tato úvaha náleží pouze správním orgánům vedoucím příslušná správní řízení.“ Ve světle takto nastíněné nečinnosti krajský soud zcela správně dospěl k závěru, že v souzené věci neměl pravomoc rozhodnout tak, jak stěžovatelé navrhovali v žalobním petitu, tedy vydání rozhodnutí, jímž by bylo nařízeno zastavení prací, dále rozhodnutí, jímž by bylo nařízeno odstranění stavby a prošetření přestupků, k nimž mělo dojít v souvislosti se stavbou.“ (pozn. podtrženo soudem)

12. V komentářové literatuře k § 134 stavebního zákona je rovněž odkazováno na rozsudek NSS ze dne 1. 7. 2015, č. j. 1 As 10/2015-50 a v souvislosti s ním je konstatováno následující: „Žalobou proti nečinnosti se nelze úspěšně domáhat ochrany v případě jakékoli pasivity správního orgánu, ale pouze v případech, kdy správní orgán má povinnost vydat ve správním řízení rozhodnutí ve věci samé nebo má povinnost vydat osvědčení. (..) S ohledem na uvedené žalobou proti nečinnosti se nelze domáhat, aby soud uložil žalovanému (správnímu orgánu), aby zastavil práce na stavbě dle § 134 odst. 4 stavebního zákona.“ [PRŮCHA, Petr. Stavební zákon: praktický komentář. 2. aktualizované vydání. Praha: Leges, 2020. Komentátor. ISBN 978-80-7502-400-8.] (pozn. podtrženo soudem)

13. Z uvedených citací lze implicitně dovodit, že nejde-li se bránit soudní cestou za pomoci nečinnostní žaloby a žaloba proti rozhodnutí správního orgánu je za situace, kdy nebylo vydáno žádné rozhodnutí, kategoricky vyloučena, jediným prostředkem, jak se domoci soudní ochrany, je zásahová žaloba. Nečinnostní žaloba v daném případě nepřichází v úvahu, neboť by její úspěch - nařízení správnímu orgánu vydat rozhodnutí ve smyslu § 134 odst. 4 stavebního zákona - předjímal způsob skončení věci, což není účelem nečinnostní žaloby.

14. Krajský soud úvodem poukazuje na § 82 s. ř. s., podle něhož každý, kdo tvrdí, že byl přímo zkrácen na svých právech nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením (dále jen "zásah") správního orgánu, který není rozhodnutím, a byl zaměřen přímo proti němu nebo v jeho důsledku bylo proti němu přímo zasaženo, může se žalobou u soudu domáhat ochrany proti němu nebo určení toho, že zásah byl nezákonný.

15. Dále považuje soud za nezbytné ihned v úvodu poukázat na § 134 odst. 4 stavebního zákona, podle něhož platí, že pokud je stavba prováděna nebo odstraňována bez Shodu s prvopisem potvrzuje B. S. 5 51 A 19/2021 rozhodnutí nebo opatření vyžadovaného stavebním zákonem anebo v rozporu s ním, vyzve stavební úřad podle povahy věci stavebníka nebo vlastníka stavby k bezodkladnému zastavení prací a zahájí řízení podle § 129. Není-li výzvě vyhověno, stavební úřad vydá rozhodnutí, kterým nařídí zastavení prací na stavbě. Rozhodnutí je prvním úkonem v řízení, odvolání proti němu nemá odkladný účinek. (pozn. podtrženo soudem)

16. Podle komentářové literatury k § 134 odst. 4 stavebního zákona platí, že: „Rozhodnutí k zjednání nápravy je druhým nástrojem stavebního úřadu, kterým může přimět stavebníka, vlastníka či jinou oprávněnou osobu k zajištění stavební kázně nebo odstranění závady na stavbě. Rozhodnutí k zjednání nápravy stavební úřad zpravidla vydává až poté, co povinný nesplnil výzvu stavebního úřadu k zjednání nápravy. Nicméně v situacích, kdy hrozí nebezpečí z prodlení a závadu stavby je nezbytné odstranit bezodkladně, stavební úřad může vydat rozhodnutí k zjednání nápravy, aniž by předtím musel vydat výzvu k zjednání nápravy. Rozhodnutí o zjednání nápravy stavební úřad činí jako první úkon v řízení, tzn., že před jeho vydáním nevede klasické správní řízení. Z hlediska formálního je rozhodnutí o povinnosti zjednat nápravu klasickým správním rozhodnutím, proti němuž má povinný právo podat odvolání. (…) Z hlediska obsahového by rozhodnutí, obdobně jako výzva k zjednání nápravy, mělo být určité, přesvědčivé, tj. mělo by obsahovat přesný popis závady - zjištění stavebního úřadu při kontrolní prohlídce, a popis opatření, která je povinný učinit k odstranění závady na stavbě.“ [PRŮCHA, Petr. Stavební zákon: praktický komentář. 2. aktualizované vydání. Praha: Leges, 2020. Komentátor. ISBN 978-80-7502-400-8.] (pozn. podtrženo soudem)

17. Krajský soud má za to, že žalovaný zcela prokazatelně jednal liknavě a nepostupoval v souladu se stavebním zákonem, který mu neposkytoval prostor k uvážení, jak postupovat při nerespektování výzev k zastavení stavebních prací. Stavební zákon jednoznačně předpokládá, že v případě nerespektování výzev vydaných podle § 134 odst. 4 stavebního zákona navazuje automaticky vydání rozhodnutí k zastavení prací na stavbě ve smyslu § 134 odst. 4 stavebního zákona. Zákon nepředpokládá další vyčkávání či opakované vydání výzvy k zastavení stavebních prací, nebyla-li prvně vydaná výzva k bezodkladnému zastavení prací na stavbě respektována. Žalovaný tudíž měl rozhodnutí ve smyslu § 134 odst. 4 stavebního zákona vydat neprodleně po neuposlechnutí výzvy k zastavení stavebních prací ze dne 30. 10. 2019, č. j. 3334/2019/MěÚSu či nejpozději po neuposlechnutí opakované výzvy ze dne 31. 8. 2020, č. j. 606/2020/MěÚSu, což se však nestalo. Rovněž Krajský úřad Jihočeského kraje opakovaně v příkazu ve smyslu § 80 odst. 4 písm. a) správního řádu vydaném dne 10. 11. 2020 pod č. j. KUJCK 135954/2020 a dalším příkazu vydaném dne 19. 5. 2021 pod č. j. KUJCK 57515/2021 žalovanému ukládal, aby vydal rozhodnutí ve smyslu § 134 odst. 4 stavebního zákona, jestliže stavebnice výzvu nerespektovala a stavební práce nadále vykonávala.

18. Zásah do veřejných subjektivních práv žalobkyně je zjevný, neboť v důsledku pasivity žalovaného a jeho nedůsledného postupu ve vztahu ke stavebnici a jejím nepovoleným stavebním pracím došlo k takřka úplnému postavení stavby bez stavebního povolení či bez dodatečného stavebního povolení a také bez udělení souhlasu žalobkyně jako spoluvlastnice pozemku, na němž je stavba zbudována. Žalobkyně urputně upozorňovala žalovaného na setrvale prováděné stavební práce, žalovaný obdržel celou řadu podnětů od žalobkyně, aby zastavil nepovolené práce na stavbě, přesto však nijak nekonal. V předmětné věci není aktuálně rozhodné, zda byla mezi stavebnicí a žalobkyní uzavřena Shodu s prvopisem potvrzuje B. S. 6 51 A 19/2021 dohoda o rozdělení podílového spoluvlastnictví, v době nezákonného zásahu i v době rozhodnutí ve věci žalobkyně spoluvlastnicí pozemku byla, a proto zcela pochopitelně vnímala zbudování stavby na jejím pozemku bez jakéhokoli řádného povolení jako zásah do jejích veřejných subjektivních práv.

19. Krajský soud shledává za přiléhavý rovněž rozsudek rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 3. 2021, č. j. 6 As108/2019-39: „Rozšířený senát proto nemůže zavřít oči nad tím, že stávající judikatura znemožňuje soudní ochranu práv vlastníka či souseda, případně jiných osob, jejichž hmotných práv se nepovolená stavba dotýká, proti nepovolené stavbě, tedy stavbě provedené v rozporu s veřejným právem. (…)V případě staveb protizákonně umístěných bez veřejnoprávního povolení či provedených v rozporu s tímto povolením však tato formálně bezvadná logika vede k odepření přístupu vlastníka pozemku či souseda ke správnímu soudu. Zde přece již nejde jen o porušení zákonnosti, kde dopad na vlastníka nemovitosti v podobě aktivity stavebního úřadu je jen pouhým „reflexem práva objektivního“ (k tomu body [32] až [34] shora). Jde o přímý dopad do práv vlastníka pozemku, na kterém sporná stavba stojí, eventuálně do práv souseda (vlastníka sousedních nemovitostí).“ Ačkoliv odkazovaný rozsudek NSS se týkal řízení na ochranu před nezákonným zásahem správního orgánu spočívajícího v nezákonné nečinnosti správního orgánu, konkrétně v nezahájení stavebního řízení o odstranění stavby, podle názoru zdejšího soudu je taková situace obdobná, resp. svědčí tomu, že zásahová žaloba je v případě nevydání rozhodnutí o zastavení prací na stavbě správně zvolená a za daných okolností též důvodná. Tímto judikátem byla zajištěna ochrana vlastníkům pozemků či sousedům v případě nepovolených staveb, přičemž soud má za to, že podpůrně lze užít tento rozsudek NSS i v nyní posuzované věci, v níž žalovaný nezákonně zasáhl do práv žalobkyně, když zcela nelogicky odmítal vydat rozhodnutí na základě § 134 odst. 4 stavebního zákona, a tím nařídil zastavení stavební práce na pozemku, jehož je spoluvlastnicí a k budování stavby na tomto pozemku nedala souhlas, přičemž stavebnice nedisponuje ani platným veřejnoprávním povolením ke stavbě.

20. Soud přistoupil k posuzování splnění jednotlivých podmínek nezákonného zásahu (srovnej: rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 3. 2005, č. j. 2 Aps 1/2005 – 65 publ. pod č. 603/2005) stanovených právní normou, přičemž musí dojít k naplnění všech podmínek současně, aby mohla být žaloba posouzena jako důvodná. Podle názoru soudu je nezpochybnitelné, že stavební práce prováděné na pozemku, jehož je žalobkyně spoluvlastnicí, mající za následek vybudování domu označovaného jako „Infocentrum Dračice“, a to bez jakéhokoli veřejnoprávního povolení uděleného stavebním úřadem na základě příslušných právních předpisů a bez souhlasu žalobkyně jako spoluvlastnice předmětného pozemku, mělo zcela nepochybně za následek přímé zkrácení na jejích právech, konkrétně na jejím právu na ochranu vlastnictví, čímž došlo k zásahu do její právní sféry. Žalovaný v rozporu s § 134 odst. 4 stavebního zákona nevydal zákonem předpokládané rozhodnutí, jehož se žalobkyně domáhá, a to bez zjevného důvodu. S jistotou lze dále tvrdit, že postup žalovaného byl zásahem, čili i druhá, třetí a čtvrtá podmínka jsou splněny. Stejně tak i pátou podmínku lze mít za splněnou, neboť nezákonný zásah ze strany žalovaného se týkal pozemku žalobkyně, resp. pozemku, který spoluvlastní.

21. V předmětné věci byla dne 18. 10. 2021 vyrozuměna stavebnice jako potencionální osoba zúčastněná na řízení o nařízeném jednání ve věci, bylo jí sděleno, že splňuje podmínky pro to, aby jí bylo přiznáno postavení osoby zúčastněné na řízení a rovněž jí byla zaslána Shodu s prvopisem potvrzuje B. S. 7 51 A 19/2021 posuzovaná žaloba. Stavebnice však k dnešnímu dni zásilku nepřevzala ani jinak v projednávané věci nereagovala.

VI. Závěr, náklady řízení

22. Krajský soud uzavírá, že jednání žalovaného spočívající v nevydání rozhodnutí o zastavení prací na stavbě ve smyslu § 134 odst. 4 stavebního zákona za situace, kdy došlo ke splnění všech předpokladů pro jeho vydání, je nezákonným zásahem. Soud pečlivě zvážil projednávanou věc a dospěl k jednoznačnému závěru, že žalobkyně byla zkrácena na svých právech v důsledku nezákonného zásahu žalovaného.

23. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1, věty první s. ř. s., podle kterého má účastník řízení, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu důvodně vynaložených nákladů před soudem proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Žalovaný, který neměl v soudním řízení úspěch, nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalobkyně byla v řízení úspěšná, a proto jí bylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení ve výši 14.342 Kč. Jednalo se o odměnu právního zástupce žalobkyně za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, žaloba, ústní jednání) celkem v částce 9.300 Kč [§ 7, § 9 odst. 4 písm. d) a § 11 odst. 1 písm. a), d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů] a v náhradě hotových výdajů za tři úkony právní služby v částce 900 Kč (§ 13 odst. 3 téže vyhlášky); celkem tedy 10.200 Kč. Advokát je plátcem daně z přidané hodnoty, proto je třeba připočíst také částku na DPH ve výši 2.142 Kč. Dále se připočítává částka 2.000 Kč vynaložená na soudní poplatek. Celkovou částku náhrady nákladů řízení ve výši 14.342 Kč je žalovaný povinen zaplatit do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Shodu s prvopisem potvrzuje B. S. 8 51 A 19/2021 Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. České Budějovice 27. října 2021 JUDr. Marie Trnková v. r. předsedkyně senátu Shodu s prvopisem potvrzuje B. S.