51 A 2/2023

Rubrum

č. j. 51 A 2/2023- 39 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. et Mgr. Bc. Petra Jiříka a soudců Mgr. Heleny Nutilové a JUDr. Michala Hájka, Ph.D., ve věci žalobce: Dobrosev, a. s. sídlem Střítežská 188/3, 588 12 Dobronín zastoupen advokátem Mgr. Luďkem Šikolou, sídlem Mezibranská 7, 110 00 Praha proti žalovanému: Státní energetická inspekce, ústřední inspektorát sídlem Gorazdova 24, 120 00 Praha o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 30. 8. 2022, č. j. SEI-19088/2022-90.220, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

III. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

I. Vymezení věci a obsah žaloby

1. Žalobou postoupenou Krajskému soudu v Českých Budějovicích (dále jen „krajský soud“) dne 13. 1. 2023 Městským soudem v Praze na základě usnesení ze dne 5. 1. 2023, č. j. 10 A 99/2022-27, se žalobce domáhá zrušení shora uvedeného rozhodnutí žalovaného, kterým žalovaný podle § 90 odst. 5 věty první zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, v Shoda s prvopisem potvrzuje: J.M. 2 51 A 2/2023 rozhodném znění (dále jen „správní řád“) zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí územního inspektorátu pro Jihočeský kraj a Kraj Vysočinu ze dne 4. 7. 2022, č. j. SEI- 15238/2022/31.102 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). Prvostupňovým rozhodnutím byla zamítnuta žádost žalobce jakožto výrobce elektřiny prostřednictvím bioplynové stanice o stanovení individuálních podmínek podpory podaná podle § 34 odst. 2 písm. a) zákona č. 165/2012 Sb., o podporovaných zdrojích energie a o změně některých zákonů, v rozhodném znění (není-li níže uvedeno jinak, jedná se o ustanovení tohoto zákona), a to na základě § 34 odst. 5 ve spojení s § 51 odst. 3 správního řádu.

2. Žalobce v prvé řadě nesouhlasí se závěrem správních orgánů, že o žádosti podle § 34 odst. 2 písm. a) lze rozhodnout pouze na základě § 34 odst. 5, přičemž není-li splněna jedna z podmínek stanovených v tomto ustanovení, nelze o žádosti rozhodnout vůbec. Rovněž uvádí, že měl jako výrobce na výběr, zda podá žádost podle § 34 odst. 2 písm. a) nebo písm. b). Žalobce se domnívá, že výklad žalovaného ohledně způsobu rozhodování, by v případě podání žádosti podle § 34 odst. 2 písm. b) znamenal faktickou nemožnost žádosti vyhovět, a tak i obsolentnost takového ustanovení. Podle žalobce obsahuje § 34 odst. 5 legislativně-technickou chybu spočívající v absenci spojky mezi větou první a druhou, ačkoliv se domnívá, že úmyslem zákonodárce bylo vytvořit mezi těmito větami vztah implikace. Žalobce namítá, že nenaplnění předpokladů v § 34 odst. 5 větě první neznamená, že žádosti dle odst. 2 písm. a) téhož ustanovení nelze vyhovět. Skutečnost, že zákon nepředepisuje přesný postup řešení takové situace nevylučuje vyhovění žádosti. Rovněž se domnívá, že shodný postup má nastat i v případě podání žádosti dle odst. 2 písm. b), v těchto situacích dle žalobce nic nebrání, aby podaným žádostem mohlo být vyhověno.

3. Druhou žalobní námitkou žalobce brojí proti aplikaci § 51 odst. 3 správního řádu, kterou užil inspektorát v prvostupňovém rozhodnutí. Podle žalobce nebyl inspektorát oprávněn toto ustanovení užít, neboť neexistovaly žádné okolnosti, které by znemožňovaly jeho žádosti vyhovět. Z uvedených důvodů žalobce dovozuje nezákonnost napadeného rozhodnutí a k tomu i jeho nepřezkoumatelnost, neboť správní orgány neopírají své závěry o jakékoli důvody. Žalobce v žalobě zpochybňuje formulaci ustanovení § 34 odst. 5 a domnívá se, že zákonodárce opomenul ve větě první tohoto ustanovení uvést jako jednu z možností, kdy lze větu druhou aplikovat, také případ výrobce, u něhož dochází k souběhu podpory elektřiny z obnovitelných zdrojů s investiční podporou podle § 30 odst. 2 písm. c).

II. Vyjádření žalovaného správního orgánu a replika žalobce

4. Žalovaný ve svém vyjádření navrhl zamítnutí žaloby, vyjádřil se k žalobním námitkám a v podrobnostech odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí.

5. Žalovaný se domnívá, že § 34 odst. 5 upravuje, jak se má postupovat při vyřizování žádostí podaných dle § 34 odst. 2 písm. a). Žalovaný podotýká, že se při svém postupu v rámci rozhodování o žádosti řídil zákonnými limity a poukazuje na propojení mezi jednotlivými odstavci ustanovení § 34, důvodovou zprávu ke sněmovnímu tisku č. 870, systematiku příslušného zákona a další úvahy, které jej vedly k závěru o správnosti svého postupu. Současně uvádí, že předmětné žádosti nemohl vyhovět, neboť byl sektor nepřekompenzován a Energetickým regulačním úřadem nebyla upravena výše podpory.

6. Žalovaný nesouhlasí ani s druhou námitkou brojící proti aplikaci § 51 odst. 3 správního řádu. Žalovaný předně uvádí, že žalobce objektivně nemohl splnit předpoklady v § 34 odst. 5, neboť dle výsledků sektorového šetření, nebyl sektor překompenzován a nedošlo k úpravě výše podpory ze strany ERÚ. Právě pro objektivní nesplnitelnost zákonných předpokladů Shoda s prvopisem potvrzuje: J.M. 3 51 A 2/2023 pro kladné vyřízení žádosti dle § 34 odst. 5 přistoupil inspektorát k aplikaci § 51 odst. 3 správního řádu. Správnost svého postupu žalovaný podporuje odkazem na judikaturu Nejvyššího správního soudu.

7. Žalobce reagoval dne 20. 1. 2023 na vyjádření žalovaného, s nímž se neztotožnil a setrvale uvádí, že § 34 odst. 5 stanoví způsob, jak má být rozhodnuto pouze v jednom případě, pro jiné případy sice nepodává zákon konkrétní návod, to však dle žalobce neznamená, že o žádosti rozhodnout nelze. Žalobce je přesvědčen, že v rozporu s § 35 odst. 1 zahájil inspektorát řízení z moci úřední podle § 35, ač tak učinit nemohl, neboť sám žalobce podal žádost o stanovení individuálních podmínek podpory dle § 34.

III. Právní názor soudu

8. Krajský soud přezkoumal žalobou napadené rozhodnutí v mezích uplatněných žalobních bodů, vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „s. ř. s.“).

9. Soud postupoval podle § 51 odst. 1 s. ř. s. a věc rozhodl bez nařízeného jednání, neboť účastníci řízení projevili s takovým postupem souhlas.

10. Žaloba není důvodná.

11. Základní otázkou v této věci je to, jak má inspekce postupovat v případě žádosti dle § 34 odst. 2 písm. a) podané subjektem dle § 34 odst. 1 věty druhé. Inspekce na tuto žádost aplikuje kritéria § 34 odst. 5, s čímž žalobce v podobě, v jaké tak inspekce činí, nesouhlasí, k čemuž má zároveň za to, že nenaplnění kritérií § 34 odst. 5 nevede k nemožnosti rozhodnutí o jím podaní žádosti.

12. Žalobce provozuje od roku 2008 bioplynovou stanici, jejímž prostřednictvím vyrábí elektrickou energii. Žalobce současně pobírá podporu elektřiny z obnovitelných zdrojů a současně investiční podporu ve smyslu § 30 odst. 2 písm. c). Ve smyslu tohoto ustanovení u něho může existovat riziko nadměrné veřejné podpory dané tímto souběhem podpor.

13. Podle § 34 odst. 1 platí, že výrobce, který vyrábí elektřinu ve výrobně elektřiny náležející do sektoru, pro který Úřad upravil podporu k odstranění nadměrné podpory, může podat žádost o stanovení individuálních podmínek podpory do 2 měsíců ode dne nabytí účinnosti cenového rozhodnutí, kterým Úřad (tj. Energetický regulační úřad) upravil podporu k odstranění nadměrné podpory podle § 32. Žádost o stanovení individuálních podmínek podpory může podat rovněž výrobce, u kterého je souběh podpory elektřiny z obnovitelných zdrojů s investiční podporou podle § 30 odst. 2 písm. c), a to do 2 měsíců ode dne zveřejnění výsledků sektorového šetření, pokud výsledkem sektorového šetření nebylo zjištění rizika nadměrné podpory.

14. Dle § 34 odst. 2 může takový výrobce žádat o vydání rozhodnutí o a) tom, že pro elektřinu vyrobenou ve výrobně elektřiny trvá do uplynutí životnosti výrobny elektřiny právo na podporu ve výši stanovené Úřadem podle podmínek platných pro rok, ve kterém byla výrobna elektřiny uvedena do provozu, nebo b) stanovení nejvyššího množství elektřiny v MWh pro období po desátém kalendářním roce následujícím po roce, ve kterém byla výrobna elektřiny uvedena do provozu. Nelze přitom vyloučit souběh těchto žádostí. Na základě takové žádosti či jejich kombinací může být mj. docíleno vydání obdobného rozhodnutí jako v případě řízení o stanovení Shoda s prvopisem potvrzuje: J.M. 4 51 A 2/2023 podmínek podpory z moci úřední dle § 35 odst. 4 (tj. stanovení množství podporované elektřiny současně se stanovením výše podpory – původní výše, nebo v plošně snížené výši dle § 32).

15. Dle § 34 odst. 5 platí, že pokud výrobce v řízení prokáže, že  při podpoře upravené Úřadem k odstranění rizika nadměrné podpory nedosáhne za dobu trvání práva na podporu vnitřního výnosového procenta investice do výrobny ve výši podle § 30 odst. 1, nebo  že výše podpory splňuje podmínky výše podpory malého rozsahu stanovené přímo použitelným předpisem Evropské unie upravujícím oblast podpory de minimis. Inspekce rozhodne na základě žádosti podle odstavce 2 písm. a), že pro elektřinu vyrobenou ve výrobně elektřiny trvá do uplynutí životnosti výrobny elektřiny právo na podporu ve výši stanovené Úřadem podle podmínek platných pro rok, ve kterém byla výrobna elektřiny uvedena do provozu (mezi větou první a druhou je zjevná chyba v psaní, když místo tečky zde má být čárka či jiná vhodná spojka).

16. Z citovaného bez dalšího plyne, že § 34 odst. 5 obsahuje dvě kritéria toho, co má inspekce v případě žádosti dle § 34 odst. 2 písm. a) hodnotit a jak má rozhodnout. Jinými slovy, toto ustanovení obsahuje dvě hypotézy (viz jednotlivé odrážky v předcházejícím odstavci) a následně dispozici, tj. samotné pravidlo jednání (vydání rozhodnutí o určitém výroku). To ostatně i sám žalobce v podané žalobě popisuje. Naplní-li takový výrobce, žadatel, hypotézu daného ustanovení, tj. prokáže-li požadované skutečnosti, inspekce rozhodne na základě žádosti dle odst. 2 písm. a) zde uvedeným způsobem. Stanovil-li zákonodárce tato kritéria, nemůže se žalobce domáhat vydání rozhodnutí, pokud tato kritéria nesplňuje.

17. Názor žalobce, že kritéria § 34 odst. 5 dopadají pouze na určité výrobce, konkrétně v tomto případě na výrobce v překompenzovaném sektoru, a na něho se nevztahují, není správný. Žalobci jako výrobci, u kterého je souběh podpory elektřiny z obnovitelných zdrojů s investiční podporou podle § 30 odst. 2 písm. c), je umožněno podat žádost dle § 34 odst. 2, nicméně to, o co bude žádat, je již na jeho úvaze. Ke každé žádosti dle § 34 odst. 2 zákonodárce stanovil podmínky, za kterých může být takové rozhodnutí vydáno. V případě žádosti dle § 34 odst. 2 písm. a) se jedná o podmínky § 34 odst. 5, v případě žádosti dle § 34 odst. 2 písm. b) se jedná o podmínky § 34 odst. 7 s přihlédnutím k § 30 odst. 1 věta druhá a odst. 2 (blíže viz níže). Je pak již pouze na výrobci jako žadateli, aby prokázal naplnění předpokladů pro vydaní daného rozhodnutí.

18. Původní vládní návrh s žadateli jako je žalobce vůbec nepočítal (§ 34 odst. 1 věta druhá) a tato možnost byla schválena až v návaznosti na pozměňovací návrhy (blíže viz sněmovní tisk 870 např. na https://www.psp.cz/sqw/text/historie.sqw?o=8&t=870). Původní vládní návrh dával možnost podat žádost pouze těm výrobcům, v jejichž sektoru byla zjištěna hrozící nadměrná podpora (překompenzace; § 31 a poté plošná úprava podpory dle § 32), na což plynule navazovala i první hypotéza § 34 odst. 5; druhá hypotéza týkající se výše podpory de minimis je rovněž výsledkem pozměňovacích návrhů. Tato změna původního znění zákona vytváří na první pohled zdánlivý nesoulad mezi § 34 odst. 1 věty druhé a § 34 odst. 5 v kontextu výroků dle § 34 odst. 2, či jakousi zdánlivou mezeru v právu, což pravděpodobně vede žalobce k jím prezentovaným závěrům, se kterými se krajský soud neztotožňuje. Jednotlivá ustanovení § 34 nelze vytrhávat a číst je odděleně tak, jak žalobce činí. Je nutné zachovávat jejich návaznost a vzájemnou souvislost. Shoda s prvopisem potvrzuje: J.M. 5 51 A 2/2023 19. Žalobce byl ve své žádosti povinen tvrdit a následně prokázat, který z uvedených předpokladů § 30 odst. 5 naplňuje, což neučinil. Pouze v odvolání ze dne 26. 7. 2022 namítl, že mohl být inspektorátem mylně považován za žadatele dle § 34 odst. 1 věty první, a to právě s ohledem na aplikaci pravidel § 30 odst. 5, když jako žadatel dle § 34 odst. 1 věty druhé naplnění předpokladů § 30 odst. 5 prokazovat nemusí, resp. toto ustanovení na něj nedopadá (jak je argumentováno i v žalobě). Tak tomu s ohledem na shora učiněný výklad není. Není zde žádná další možnost vydání rozhodnutí dle § 30 odst. 2 písm. a) než shora uvedená postupem dle § 34 odst. 5 20. Ostatně, je-li účelem žádosti dle § 34 odst. 2 písm. a) ve spojení s § 30 odst. 5 to, aby byly výrobci, jehož podpora byla snížena plošným opatřením dle § 32, bylo umožněno dosáhnout přiměřené ziskovosti, je zřejmé, že tohoto cíle nemůže žádost žalobce nikdy dosáhnout, neboť výše jeho podpory nebyla snížena postupem dle § 32.

21. Na tomto závěru nemění nic ani argumentace žalobce týkající se žádosti dle § 34 odst. 2 písm. b), který nadto na žalobce nedopadá. Zde je kritériem vydání rozhodnutí zákaz nadměrné – nepřiměřené výše podpory vzniklé zákonem předvídatelným způsobem (§ 30 odst. 1 věta druhá a § 30 odst. 2). Stanovením nejvyššího množství elektřiny v MWh pro dané období je regulováno množství elektřiny, na které může výrobce pobírat podporu elektřiny z obnovitelných zdrojů tak, jak stanovuje § 30 odst.

7. Toto omezení vede ke snížení objemu veřejné podpory konkrétnímu výrobci tak, aby výše veřejné podpory odpovídala maximálním limitům stanovených za pomoci vnitřního výnosového procenta investic (§ 30 odst. 1).

22. Lze proto uzavřít, že řízení dle § 34 je řízením o žádosti. Předmět tohoto řízení je dán obsahem samotné žádosti. Žalobce požádal dle § 34 odst. 2 písm. a) s tím, že se snažil dle § 30 odst. 5 prokázat, že nedosáhne za dobu trvání práva na podporu vnitřního výnosového procenta investice do výrobny ve výši podle § 30 odst.

1. S tímto však dle znění daného ustanovení souvisí i to, že se musí jednat o situaci, ve které výrobce prokáže, že při podpoře upravené Úřadem k odstranění rizika nadměrné podpory nedosáhne za dobu trvání práva na podporu vnitřního výnosového procenta investice. Jinými slovy, že jím čerpaná podpora v upravené výši je natolik malá, že nedosáhne stanovené hodnoty vnitřního výnosového procenta investice. O takovou situaci, se však v případě žalobce nejedná, neboť vyrábí elektřinu v sektoru, který dle sektorového šetření (§ 31) není ohrožen možnou překompenzací, nadměrnou podporou, tudíž nedošlo ani k plošné úpravě výše podpory (§ 33). Jinými slovy, o žádosti dle § 34 odst. 2 písm. a) lze v případě kteréhokoli z žadatelů dle § 34 odst. 1 rozhodnout pouze postupem dle § 34 odst.

5. Z tohoto důvodu správní orgány správně uzavřely, že žalobce nemůže prokázat naplnění hypotézy § 34 odst. 5 ve vztahu ke své žádosti. Správní orgány se správně nezabývaly ani (ne)naplněním druhé ev. hypotézy týkající se výše podpory dle podmínek de minimis, neboť toho se žalobce ve své žádosti nedomáhal. Správní orgány proto nepochybily, pokud žádost žalobce zamítly postupem dle § 51 odst. 3 správního řádu, neboť dokazováním byly zjištěny skutečnosti, které znemožňují vyhovění žádosti.

23. Ustanovení § 51 odst. 3 správního řádu stanoví, že je-li v souladu s požadavky § 3 zjištěna skutečnost, která znemožňuje žádosti vyhovět, neprovádí správní orgán další dokazování a žádost zamítne. Nebyly-li splněny podmínky stanovené v 34 odst. 5 při vyřizování žádosti podané na základě § 34 odst. 2 písm. a), postupoval inspektorát správně, když využil procesního ustanovení § 51 odst. 3 správního řádu. Podle výsledků sektorového šetření nebyl sektor překompenzován a nedošlo k úpravě výše podpory ze strany Energetického regulačního Shoda s prvopisem potvrzuje: J.M. 6 51 A 2/2023 úřadu, a tak bylo fakticky vyloučené, aby byly splněny podmínky v § 34 odst.

5. Pravdivost těchto skutečností nikdo z účastníků řízení nerozporoval, tudíž nebylo zapotřebí dalšího dokazování a správním orgánům nic nebránilo v aplikaci § 51 odst. 3 správního řádu.

24. Krajský soud ve shodě s žalovaným odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 12. 2010, č. j. 7 As 70/2009-190: „Podle ust. § 51 odst. 3 správního řádu správní orgán neprovádí další dokazování a žádost zamítne, je – li v souladu s požadavky ust. § 3 správního řádu zjištěna skutečnost, která znemožňuje žádosti vyhovět. Citované ustanovení správním orgánům umožňuje, zejména z důvodu hospodárnosti řízení, neprovádět dokazování v situaci, kdy se toto vzhledem k jiné v řízení již zjištěné skutečnosti jeví jako obsoletní, neboť žádosti nemůže být vyhověno. Toto ustanovení se však vztahuje pouze k dokazování a rozhodně správní orgán nezbavuje povinnosti vypořádat se se všemi námitkami uvedenými v odvolání (rozkladu).“ 25. Za vhodné se krajskému soudu jeví poukázat na závěr č. 99 ze zasedání poradního sboru ministra vnitra ke správnímu řádu ze dne 25. 2. 2011, v němž bylo v souvislosti s § 51 odst. 3 správního řádu uvedeno: „Pokud je z žádosti zjevná skutečnost, která znemožňuje žádosti vyhovět, správní orgán oznámí zahájení řízení všem známým účastníkům řízení, dá jim možnost vyjádřit se k podkladům pro rozhodnutí a žádost v souladu s § 51 odst. 3 správního řádu zamítne.“ Uvedené koresponduje s postupem správních orgánů v nyní projednávané věci.

26. Krajský soud dospěl k závěru, že se žalovaný přezkoumatelně vypořádal se všemi odvolacími námitkami, své závěry a úvahy žalovaný v napadeném rozhodnutí dostatečným způsobem vysvětlil.

27. Poukazuje-li žalobce ve své replice na zahájení řízení z moci úřední dle § 35, což shledává v rozporu s § 35 odst. 1, míjí se tato argumentace s předmětem tohoto řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu.

IV. Závěr, náklady řízení

28. Na základě shora uvedeného dospěl krajský soud k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

29. O náhradě nákladů řízení rozhodl krajský soud podle § 60 odst. 1, věty první s. ř. s. Žalobce neměl v řízení úspěch, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Pokud jde o procesně úspěšného žalovaného, v jeho případě nebylo prokázáno, že by mu v souvislosti s tímto řízením nad rámec běžné úřední činnosti vznikly nezbytné náklady důvodně vynaložené v řízení před soudem. Krajský soud proto v jeho případě rozhodl tak, že se žalovanému náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. České Budějovice 29. května 2023 Mgr. et Mgr. Bc. Petr Jiřík v. r. předseda senátu Shoda s prvopisem potvrzuje: J.M.