51 A 22/2021

Plný text

Č. j. 51 A 22/2021 - 41 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Trnkové a soudců JUDr. Michala Hájka, Ph.D. a Mgr. et Mgr. Bc. Petra Jiříka ve věci žalobce: J.S. trvalým pobytem X zastoupeného advokátem Mgr. Václavem Voříškem sídlem Pod kaštany 245/10, 160 00 Praha 6 – Dolní Chabry proti žalovanému: jednatel povinného subjektu Tepelné hospodářství Prachatice s.r.o. sídlem Nádražní 52, 383 01 Prachatice II. o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 16. 3. 2021 takto:

I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 16. 3. 2021 se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení v částce 11 228 Kč ve lhůtě 30 dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobce. Odůvodnění: Shodu s prvopisem potvrzuje J.M. 2 51 A A 22/2021

I. Vymezení věci obsah žaloby 1. Žalobou doručenou dne 8. 4. 2021 Krajskému soudu v Českých Budějovicích (dále jen „krajský soud“) se žalobce domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 16. 3. 2021, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání jako opožděné proti rozhodnutí společnosti Tepelné hospodářství Prachatice s.r.o. (dále“ povinný subjekt“) ze dne 4. 2. 2021 (dále „rozhodnutí I. stupně“), kterým byla odmítnuta žalobcova žádost o informace ze dne 29. 1. 2021 podaná podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů (dále „InfZ“), kterou se žalobce domáhal poskytnutí informací o odměňování statutárního a případně dozorčího orgánu povinného subjektu v roce 2020.

2. Žalobce namítal, že o jeho odvolání rozhodl žalovaný, aniž k tomu měl zákonnou pravomoc. Příslušným orgánem k rozhodnutí o odvolání proti rozhodnutí veřejné instituce je Úřad pro ochranu osobních údajů. Jestliže totiž není možné určit nadřízený orgán podle § 178 správního řádu, je dána pravomoc tomuto úřadu. Podle žalobce je rozhodnutí nicotné, neboť jej vydal orgán bez pravomoci. K tomu odkázal na rozsudek NSS č. j. 4 Azs 236/2016 – 43. Připomenul rovněž dikci ustanovení § 20 odst. 5 InfZ a ustanovení § 178 správního řádu. Podle § 178 správního řádu nelze nadřízený orgán povinného subjektu Tepelné hospodářství Prachatice s.r.o. určit, neboť se jedná o právnickou osobu. V případě povinného subjektu podle InfZ žádný zákon nestanovuje, kdo má rozhodovat o odvolání proti rozhodnutí veřejné instituce, proto měl rozhodnout Úřad pro ochranu osobních údajů.

3. Žalobce dále tvrdil, že jeho odvolání bylo podáno včas. Podal je dne 23. 2. 2021. Rozhodnutí prvostupňového orgánu mu však nebylo doručeno již dne 4. 2. 2021, ale až dne 8. 2.2021, tudíž odvolací lhůta končila dne 23. 2. 2021. Odvolání bylo proto podáno včas. Žalovaný zaměnil okamžik dodání rozhodnutí do datové schránky, k čemuž skutečně došlo dne 4. 2. 2021 a okamžiku doručení, ke kterému došlo až dne 8. 2. 2021. Z toho důvodu došlo k odepření spravedlnosti žalobci, neboť se žalovaný odmítl odvoláním zabývat meritorně. Navíc došlo k pochybení povinného subjekt, neboť při odesílání rozhodnutí I. stupně osoba, která rozhodnutí vypravovala, opomněla při vytváření datové zprávy označit příznak do vlastních rukou. Žalobce připomněl dikci ustanovení § 19 odst. 5 správního řádu, z něhož vyplývá, že rozhodnutí se vždy doručuje do vlastních rukou k potvrzení svého právního názoru. Žalobce dále odkázal na rozsudek NSS č. j. 10 As 206/2018 – 42, z něhož citoval. Navrhoval zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 16. 3.2021 a vrácení věci žalovanému k dalšímu řízení. Žalobce současně připojil nesouhlas s vyvěšením zveřejněním jejich osobních údajů na celosvětovou komunikační síť internet Nejvyšším správním soudem prostřednictvím webu Nejvyššího správního soudu a nesouhlas žalobce a advokáta se zveřejněním anonymizovaného rozhodnutí krajského soudu ve věci na webu Nejvyššího správního soudu.

II. Stručné shrnutí vyjádření žalovaného

4. Žalovaný uvedl, že podle ustanovení § 20 odst. 5 informačního zákona, nelze-li podle § 178 správního řádu nadřízený orgán určit, rozhoduje v odvolacím řízení a v řízení o stížnosti Úřad pro ochranu osobních údajů. Jde-li o žalobcem citovanou zprávu úřadu o ochraně osobních údajů, lze k tomu uvést, že obchodní společnosti nejsou zřizované, ale zakládané. Záležitost však již byla řešena judikaturou Nejvyššího správního soudu sp. zn. 4 As 65/2021 ze dne 30. 4. 2021, kdy podle novelizovaného znění § 20 odst. 5 zákona o Shodu s prvopisem potvrzuje J.M. 3 51 A A 22/2021 svobodném přístupu k informacím rozhoduje v těchto případech v odvolacím řízení Úřad pro ochranu osobních údajů. Žalovaný dále uvedl, že k vypravení rozhodnutí skutečně nedošlo do vlastních rukou. Žalovaný proto nemůže vyvrátit tvrzení, žalobce o datu doručení rozhodnutí v I. stupni. Žalovaný navrhl rozhodnout ve věci bez nařízeného jednání. Navrhl žalobou dotčené rozhodnutí zrušit a věc žalovanému vrátit k dalšímu řízení.

III. Replika žalobce a doplnění žalobní argumentace

5. Žalobce reagoval na vyjádření k žalobě a doplnil svou žalobní argumentaci. V judikatuře došlo k pojmu veřejná instituce k vydání nálezu Ústavního soudu sp. zn. II ÚS 618/18 ze dne 2. 4. 2019 a usnesení Ústavního soudu sp. zn. I ÚS 4158/18 ze dne 14. 5. 2019. V citovaném nálezu se jednalo o posouzení charakteru veřejné instituce z hlediska základního práva na přístup k informacím. Shrnul, že Ústavní soud v nálezu OTE a.s. dovodil, že smyslem ústavně zaručeného základního práva na informaci je umožnit a usnadnit efektivní veřejnou kontrolu veřejné moci, což zahrnuje též kontrolu hospodaření s majetkovými hodnotami, jež jsou veřejnou mocí přímo nebo nepřímo ovládány. Žalobce ověřil, že žalovaná je povinna zveřejňovat v registru smluv uzavřené smlouvy, kdy ke dni 28. 7. 2021 bylo v registru smluv celkem 39 záznamů, kde žalovaná vystupovala jako publikující smluvní strana. Z toho žalobce dovodil ve smyslu citovaných Ústavního soudu, že žalovaný je povinen poskytovat informace podle informačního zákona. Nic na tom nemění skutečnost, že společnost byla zřízena zakladatelskou listinou. Navíc žalovaný vykonává veřejnou správu vrchnostensky minimálně při vyřizování žádostí o informace, jakož i při postupu podle zákona č. 340/2015 Sb., o registru smluv. Pečovatelská veřejná správa je žalovanou vykonávána při její hlavní činnosti, což je výroba a rozvod tepla a další činnosti. Žalobce ve věci vyslovil souhlas s rozhodnutím bez nařízeného jednání. Současně uplatnil požadavek na náhradu nákladů řízení.

IV. Stručné shrnutí obsahu písemností rozhodných pro rozhodnutí ve věci

6. Dne 1. 2. 2021 byla žalovanému doručena žádost o poskytnutí informací ze strany žalobce. Jednalo se o informace o platech a odměnách členů statutárního orgánu, případně kontrolního dozorčího orgánu, dále zda má povinný subjekt ve vlastnictví nějaký objekt, který lze využívat k rekreačním pobytům a využívají-li jej i členové zmíněných orgánů. Žalovaný subjekt vydal dne 4. 2. 2021 rozhodnutí, kterým žádost o poskytnutí informací ve smyslu zákona o svobodném přístupu k informacím, částečně odmítl s tím, že žalovaný subjekt odmítl poskytnout informaci o platech a odměnách členů statutárního orgánu ve formátu jméno a příjmení odměna nebo plat za jednotlivé měsíce roku 2020. Žalobce podal dne 23. 2. 2021 proti prvostupňovému rozhodnutí odvolání. O odvolání rozhodl jednatel obchodní společnosti Tepelné hospodářství Prachatice s.r.o. dne 16. 3. 2021 tak, že odvolání zamítl. Důvodem tohoto postupu bylo opožděné podání odvolání.

V. Právní názor soudu

7. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „s.ř.s.“). Soud rozhodl ve věci bez nařízeného jednání, neboť účastníci s tímto postupem soudu ve smyslu § 51 odst. 1 s.ř.s. vyslovili souhlas. Shodu s prvopisem potvrzuje J.M. 4 51 A A 22/2021 8. Žaloba byla důvodná.

9. V souzené záležitosti bylo žalobou napadeno rozhodnutí žalovaného o odvolání proti rozhodnutí o částečném odmítnutí žádosti o informace, kdy žalobce zpochybňoval pravomoc žalovaného o odvolání žalobce rozhodnout s odkazem na ustanovení § 20 odst. 5 zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím.

10. Podle § 20 odst. 4 a 5 se nadřízený orgán určuje podle § 178 správního řádu (v souladu s tímto ustanovením nejprve podle jeho odstavce prvního, a nelze-li postupovat podle odstavce prvního, pak podle odstavce druhého), a nelze-li jej takto určit, pak rozhoduje v odvolacím řízení a v řízení o stížnosti ten, kdo stojí v čele povinného subjektu. Po 1. 1. 2020 je tímto orgánem Úřad pro ochranu osobních údajů. Příslušnost úřadu pro ochranu osobních údajů byla zavedena novelou č. 111/2019 Sb., namísto dosavadní úpravy, která tuto pravomoc svěřovala tomu, kdo stojí v čele povinného subjektu. Podle § 178 odst. 1 správního řádu, je nadřízeným správním orgánem ten správní orgán, o kterém to stanoví zvláštní zákon. Neurčuje-li je zvláštní zákon, je jím správní orgán, který podle zákona rozhoduje o odvolání, popřípadě vykonává dozor.

11. Nelze-li nadřízený správní orgán určit podle § 178 odst. 1, určuje se podle § 178 odst. 2 správního řádu tak, že nadřízeným správním orgánem kraje se rozumí v řízení vedeném v samostatné působnosti Ministerstvo vnitra, v řízení vedeném v přenesené působnosti věcně příslušný ústřední správní úřad, popřípadě ústřední správní úřad, jehož obor působnosti je rozhodované věci nebližším. Nadřízeným správním orgánem jiné veřejnoprávní korporace se rozumí správní orgán, pověřený výkonem dozoru a nadřízeným správním orgánem právnické nebo fyzické osoby pověřené výkonem veřejné správy se rozumí orgán, který podle zvláštního zákona rozhoduje o odvolání. Není-li takový orgán stanoven, je tímto orgánem orgán, který tyto osoby výkonem veřejné správy na základě zákona pověří. Nadřízeným správním orgánem ústředního správního orgánu se rozumí ministr nebo vedoucí jiného ústředního správního úřadu. Nadřízeným správním orgánem ministra nebo vedoucího jiného ústředního úřadu se rozumí vedoucí příslušného ústředního správního úřadu. Pro určení nadřízeného orgánu je proto důležitý jednak charakter povinného subjektu (o jakou entitu se jedná), jednak povaha požadovaných informací (k jakému oboru působnosti, odvětví veřejné správy požadovaná informace náleží). Určení nadřízeného orgánu by přitom mělo respektovat zásadu dvojinstančnosti, tj. odvolání nebo stížnosti rozhoduje orgán stojící vně samostatného povinného subjektu, respektive alespoň organizačně oddělený takže se na vyřizování žádosti o informace v prvním stupni nepodílel.

12. Podle ustanovení § 20 odst. 5 informačního zákona, nelze-li podle § 178 správního řádu nadřízený orgán určit, rozhoduje v odvolacím řízení a v řízení o stížnosti Úřad pro ochranu osobních údajů. Toto ustanovení dopadá na souzenou věc. Soud na základě žalobního tvrzení ověřil, že rozhodnutí o částečném odmítnutí poskytnout informace o platech a odměnách členů statutárního orgánu ve formách jméno a příjmů odměna nebo plat za jednotlivé měsíce roku 2020 vydala společnost s ručením omezením Tepelné hospodářství Prachatice dne 4. 2. 2021 a zároveň poučila žalobce o tom, že lze podat odvolání do 15 ti ode dne oznámení tohoto rozhodnutí k nadřízenému orgánu, což je statutární orgán společnosti s ručením omezeným Tepelného hospodářství Prachatice. O odvolání rozhodl jednatel obchodní společnosti Tepelné hospodářství Prachatice s.r.o, takže odvolání zamítl. Shodu s prvopisem potvrzuje J.M. 5 51 A A 22/2021 13. Soud na základě žalobní argumentace sdílí názor žalobce, že podle § 178 správního řádu nebylo lze nadřízený orgán povinného subjektu určit, neboť se jednalo v případě o právnické osoby a ve smyslu § 2 odst. 1 informačního zákona o veřejnou instituci. Z toho důvodu bylo nutné dovodit, že odvolání žalobce měl rozhodovat Úřad pro ochranu osobních údajů. V dané záležitosti se tak nestalo a o odvolání rozhodl ve smyslu ustanovení § 20 odst. 5 zákona o poskytování informací věcně nepříslušný orgán.

14. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě uznal pochybení, ke kterému v dané záležitosti došlo, a uvedl, že si je vědom skutečnosti, že podle novelizovaného znění § 20 odst. 5 zákona o svobodném přístupu k informacím měl rozhodovat v odvolacím řízení Úřad pro ochranu osobních údajů. Soud proto rozhodl na základě důvodného žalobního tvrzení i akceptace tohoto tvrzení žalovaným tak, že žalobou napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Žalovaný je povinen postoupit odvolání žalobce tak, jak stanoví ustanovení § 20 odst. 5 zákona o svobodném přístupu k informacím Úřadu pro ochranu osobních údajů. Tento úřad bude v dalším řízení rozhodovat o uplatněných odvolacích námitkách. Soud se z toho důvodu nebude vyjadřovat k další námitce týkající se nesprávného posouzení důvodnosti odvolacích námitek, neboť by předjímal výsledek rozhodnutí o podaném odvolání žalobce.

VI. Závěr, náklady řízení

15. Na základě shora uvedeného dospěl krajský soud k závěru, že žaloba byla důvodná, a proto podle § 78 odst. 1 s.ř.s. napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Soud rozhodl bez nařízeného jednání, neboť účastníci projevili takovým postupem soudu souhlas.

16. Výrok o náhradě nákladů řízení o opírá o ustanovení § 60 odst. 1 s.ř.s., podle kterého má účastník řízení, který měl věci plný úspěch, právo na náhradu důvodně vynaložených nákladů řízení před soudem proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalobce byl v řízení úspěšný, a proto mu byla přiznána náhrada nákladů řízení ve výši 11 228 Kč. Jednalo se o odměnu právního zástupce za dva úkony právní pomoci po 3 100 Kč, podle § 9 odst. 2 ve vztahu k § 7 bod 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (převzetí a příprava k zastoupení, žaloby), náhradu za paušální hotové výdaje právního zástupce žalobce 2 x 300 Kč, celkem 600 Kč, soudní poplatek ve výši 3 000 Kč a daň z přidané hodnoty, které je zástupce žalobce plátcem. Celkem náklady v řízení činí 11 228 Kč. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž Shodu s prvopisem potvrzuje J.M. 6 51 A A 22/2021 směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. České Budějovice 12. listopadu 2021 JUDr. Marie Trnková v. r. předsedkyně senátu Shodu s prvopisem potvrzuje J.M.