51 A 22/2023

Rubrum

č. j. 51 A 22/2023- 28 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. et Mgr. Bc. Petra Jiříka a soudců Mgr. Heleny Nutilové a JUDr. Michala Hájka, Ph.D., ve věci žalobce: X, narozený dne X státní příslušnost X ubytování zajištěno na adrese X zastoupen advokátem Mgr. Markem Sedlákem sídlem Milady Horákové 13, 602 00 Brno proti žalovanému: Ministerstvo zahraničních věcí se sídlem Loretánské náměstí 5, 118 00 Praha 1 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 6. 6. 2023, č. j. 104798-9/2023-OPL/MZV, takto:

Výrok

I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 6. 6. 2023, č. j. 104798-9/2023-OPL/MZV, a usnesení Velvyslanectví České republiky v Hanoji ze dne 16. 5. 2023, č. j. 2444-11/2022- HANOKO, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 11 228 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho právního zástupce. Shoda s prvopisem: J. M. 2 55 A 22/2023

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Velvyslanectví České republiky v Hanoji (dále jen „zastupitelský úřad“) obdrželo dne 28. 11. 2022 žádost žalobce o upuštění od povinnosti osobního podání žádosti o zaměstnaneckou kartu dle § 169d odst. 3 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“).

2. Zastupitelský úřad žádost žalobce spojil s dalšími dvěma žádostmi do společného řízení vedeného pod sp. zn. 2444-1/2022-HANOKO, neboť se u všech tří žadatelů jednalo o identický předmět řízení.

3. Usnesením ze dne 8. 1. 2023, č. j. 2444-3/2022-HANOKO, zastupitelský úřad zamítl žádost žalobců o upuštění od povinnosti osobního podání a v důsledku řízení o žádosti o zaměstnaneckou kartu zastavil s tím, že došlo k vyčerpání kvót žádostí o zaměstnaneckou kartu na zastupitelském úřadu v Hanoji, které byly stanoveny nařízením vlády ČR č. 220/2019 Sb. o maximálním počtu žádostí o vízum k pobytu nad 90 dnů za účelem podnikání, žádostí o povolení k dlouhodobému pobytu za účelem investování a žádostí o zaměstnaneckou kartu, které lze podat na zastupitelském úřadu, s účinností ode dne 1. 9. 2019 (dále jen „nařízení č. 220/2019 Sb.“).

4. Žalobci proti výše citovanému usnesení podali dne 13. 1. 2023 odvolání a Ministerstvo zahraničních věcí rozhodnutím ze dne 13. 4. 2023, č. j. 104798-3/2023-MZV/OPL, citované usnesení zrušilo a věc vrátilo k novému projednání s odůvodněním, že žádosti o zaměstnanecké karty byly nepřípustné kvůli vyčerpání kvót, v důsledku byly žádosti o upuštění od osobního podání zjevně bezpředmětnými a nemělo být o nich rozhodováno.

5. Záznamem usnesení, č. j. 2444-11/2022-HANOKO, ze dne 16. 5. 2023 byly zastupitelským úřadem žádosti o zaměstnanecké karty shledány jako nepřijatelné dle § 169h odst. 5 zákona o pobytu cizinců. Následně zastupitelský úřad usnesením ze dne 16. 5. 2023, č. j. 2444-12/2022-HANOKO, zamítl žádosti o upuštění od osobního podání žádostí o zaměstnaneckou kartu a řízení o zaměstnaneckou kartu zastavil dle § 169d odst. 3 zákona o pobytu cizinců. Proti tomuto usnesení podal žalobce blanketní odvolání, které na výzvu nedoplnili.

6. Žalovaný odvolání napadeným rozhodnutím zamítl a usnesení zastupitelského úřadu potvrdil.

II. Shrnutí žaloby

7. Proti rozhodnutí žalovaného žalobce podal dne 22. 6. 2023 žalobu ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích.

8. Žalobce úvodem osvětlil celou genezi problematiky při podávání žádosti o dlouhodobý pobyt za účelem zaměstnání – zaměstnanecké karty. Žalobce zdůraznil, že s ohledem na místo jeho pobytu je povinen podat žádost na zastupitelském úřadě v Hanoji [srov. § 169 písm. g) zákona o pobytu cizinců] a nemůže, jako někteří jeho spoluobčané s trvalým pobytem v zahraničí, podat svou žádost na jiném zastupitelském úřadě, který by žádosti o vydání zaměstnaneckých karet přijímal.

9. Žalobce proto podal žádost o upuštění od povinností od osobního podání, společně s žádostí o zaměstnaneckou kartu s tím, že si nemůže sjednat osobní termín, když zastupitelský úřad neumožňuje registraci osobního podání a na webových stránkách výslovně uvádí „na základě Shoda s prvopisem: J. M. 3 55 A 22/2023 nařízení vlády ČR č. 220/2019 ze dne 26.8. 2019 nepřijímá zastupitelský úřad žádosti o zaměstnaneckou kartu mimo uvedené vládní programy“, přitom usiloval o podání žádosti, aniž by byl zařazen do vládního programu.

10. Podotkl, že veškeré okolnosti popsané výše jsou objektivními důvody, které znemožňují osobní podání žádosti o zaměstnaneckou kartu. Zastupitelský úřad proto měl v projednávané věci povinnost od osobního podání žádosti o zaměstnaneckou kartu upustit.

11. Žalobce popisuje, že souběžně s prvostupňovým usnesením bylo usnesením poznamenaným do spisu ze dne 16. 5. 2023, konstatována nepřijatelnost žádosti o zaměstnaneckou kartu a řízení o ní nebylo tedy zahájeno. Zároveň však prvostupňové správní rozhodnutí řízení o zaměstnaneckou kartu zastavilo. Z toho žalobce dovozuje, že žádost o zaměstnaneckou kartu byla přijata a mělo být proto řádně (věcně) rozhodnuto i o žádosti o upuštění od osobního podání. K tomu žalobce zároveň namítá rozpor mezi výrokem a odůvodněním prvostupňového usnesení, když podle výroku se řízení o žádosti zastavuje podle § 169d odst. 3 zákona o obytu cizinců, podle odůvodnění dle § 66 odst. 1 písm. g) správního řádu. Usnesení o nepřijatelnosti žádosti o zaměstnaneckou kartu považuje žalobce za nicotné.

12. Zároveň žalobce namítá nepřezkoumatelnost prvostupňového usnesení pro nedostatek důvodů, když na důvody žádosti nebylo věcně reagováno. Ve vztahu k němu rovněž doplňuje, že bezpředmětnost žádosti je v odůvodnění odvozována od záznamu o usnesení č.j. 2444–10/2022-HANOKO, ačkoli mu bylo doručeno usnesení o nepřijatelnosti č.j. 2444-11/2022- HANOKO, tj. nesprávnost čísla jednacího.

13. Žalobce v podané žalobě rozsáhle argumentuje protiústavností § 181b zákona o pobytu cizinců a nařízení vlády č. 220/2019 Sb., o maximálním počtu žádostí o vízum k pobytu nad 90 dnů za účelem podnikání, žádostí o povolení k dlouhodobému pobytu za účelem investování a žádostí o zaměstnaneckou kartu, které lze podat na zastupitelském úřadu, a to ve vztahu k otázce tzv. nepřijatelnosti žádosti o zaměstnaneckou kartu z důvodu vyčerpání kvót. Toto ustanovení považuje žalobce rovněž za rozporné s unijním právem.

III. Shrnutí vyjádření žalovaného a replika žalobce

14. Žalovaný ve svém vyjádření ze dne 14. 8. 2023 navrhl žalobu jako nedůvodnou zamítnout.

15. Žalovaný se nejprve vyjádřil k namítané nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí, tuto námitku neshledal důvodnou. Žalovaný uvedl, že věcnou správností prvostupňového rozhodnutí se lze zabývat pouze v rozsahu odvolacích námitek (srov. § 89 odst. 2 správního řádu). Žalovaný proto zcela odmítá námitku nepřezkoumatelnosti z důvodu nevypořádání veškerých žalobcem uplatněných odvolacích námitek, když na výzvu žalobce své blanketní odvolání nedoplnil.

16. Žalovaný dále odmítl tvrzený rozpor s evropskými právními předpisy a protiústavnost tzv. nepřijatelnosti žádosti o zaměstnaneckou kartu v kontextu úpravy kvót pro počet přijímaných žádostí.

17. Žalobce ve své replice ze dne 4. 9. 2023 setrval na podané žalobě.

IV. Právní hodnocení krajského soudu

18. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů. Vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů, dále jako „s. ř. s.). Shoda s prvopisem: J. M. 4 55 A 22/2023 19. Žaloba je důvodná.

20. Předmětem přezkumu v projednávané věci je rozhodnutí, kterým byla zamítnuta žádost žalobce o upuštění od povinnosti osobního podání žádosti o vydání zaměstnanecké karty. Předmětem přezkumu tedy není meritorní rozhodnutí o žádosti žalobce o vydání zaměstnanecké karty. Zastupitelský úřad a žalovaný tak byli povinni zabývat se pouze tím, zda byly splněny podmínky pro upuštění od osobního podání žádostí. Argumentace žalobce týkající se samotných tzv. kvót se míjí s předmětem tohoto řízení. Tvrzenou nicotností usnesení o nepřijatelnosti žádosti o zaměstnaneckou kartu se proto krajský soud nezabýval. Uvedené usnesení je předmětem soudního přezkumu u zdejšího soudu v řízení vedeném pod sp. zn. 61 A 21/2023.

21. Dle § 76 odst. 1 písm. a) s. ř. s. platí, že soud zruší napadené rozhodnutí pro vady řízení bez jednání rozsudkem pro nepřezkoumatelnost spočívající v nesrozumitelnosti nebo nedostatku důvodů rozhodnutí. Podle konstantní judikatury Nejvyššího správního soudu „za nepřezkoumatelná pro nesrozumitelnost (…) považovat zejména ta rozhodnutí, která postrádají základní zákonné náležitosti, z nichž nelze seznat, o jaké věci bylo rozhodováno či jak bylo rozhodnuto (…) jejichž výrok je v rozporu s odůvodněním, která neobsahují vůbec právní závěry vyplývající z rozhodných skutkových okolností nebo jejichž důvody nejsou ve vztahu k výroku jednoznačné“ (právní věta rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 12. 2003, čj. 2 Azs 47/2003-130, publikovaný pod č. 244/2004 Sb. NSS, důraz doplněn). Tento závěr, primárně vyslovený ve vztahu k přezkoumatelnosti rozsudků správních soudů, je plně aplikovatelný i na rozhodnutí správních orgánů.

22. Zastupitelský úřad prvostupňovým usnesením rozhodl, že „[ž]ádost o upuštění od osobního podání žádostí o zaměstnaneckou kartu, kterou podali žadatelé (…) se zamítá. V důsledku zamítnutí žádostí o upuštění od osobního podání se řízení o žádostech žadatelů o zaměstnaneckou kartu dle § 169d odst. 3 zákona č. 326/1999 Sb., zastavuje“.

23. V rámci odůvodnění poté zastupitelský úřad mj. uvedl, že žádosti o zaměstnaneckou kartu byly „shledány jako nepřijatelné dle § 169h odst. 4 zák. č. 326/1999 Sb., a to záznamem unesení č. j. 2444-10/2022-HANOKO ze dne 16. 5. 2023. Řízení o předmětné žádosti se tak v souladu s § 66 odst. 1 písm. g) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád ve znění pozdějších předpisů (dále jako „zák. č. 500/2004 Sb.“) zastavuje, neboť žádost se stala zjevně bezpředmětnou.“ 24. Z uvedeného plyne jednoznačný rozpor mezi výrokem prvostupňového usnesení a jeho odůvodněním, neboť výrokem byla žádost žalobce o upuštění od osobního podání žádosti (a dalších osob) zamítnuta, dle odůvodnění však byla shledána jejich zjevná bezpředmětnost ve smyslu § 66 odst. 1 písm. g) správního řádu, který v takovém případě stanovuje zastavení správního řízen, nikoli zamítnutí žádosti. Zároveň zastupitelský úřad svým výrokem zastavil řízení o žádosti o vydání zaměstnanecké karty, byť toto řízení dle usnesení ze dne 16. 5. 2023 nebylo vůbec zahájeno tak, jak je uváděno i v odůvodnění. Pokud nebylo řízení o žádosti o vydání zaměstnanecké karty zahájeno tak, jak plyne z daného usnesení poznamenaného do spisu, a u kterého je nutno presumovat jeho správnost, nebylo možné mechanicky aplikovat § 169 odst. 3 zákona o pobytu cizinců. Pro úplnost krajský soud přisvědčuje žalobci, že zastupitelský úřad uvedl nesprávně číslo jednací tak, jak žalobce v podané žalobě namítá. Jedná se však pouze o zjevnou chybu v psaní, která nemá na zákonnost rozhodnutí vliv.

25. Nelze opomíjet, že § 169d odst. 3 zákona o pobytu cizinců ve své větě první stanovuje, že „s výjimkou žádostí nepřijatelných podle § 169h odst. 1 písm. b) a § 169h odst. 3 může zastupitelský Shoda s prvopisem: J. M. 5 55 A 22/2023 úřad v odůvodněných případech od povinnosti osobního podání žádosti upustit, pokud současně s doručením žádosti cizinec doloží důvody pro upuštění od povinnosti osobního podání žádosti.“ Ustanovení § 169h odst. 3 téhož zákona přitom stanovuje, že žádost o zaměstnaneckou kartu je nepřijatelná, pokud bylo, zjednodušeně řečeno, dosaženo kvót stanovených nařízením vlády. Z tohoto důvodu v návaznosti na zmiňované usnesení poznamenané do spisu o nepřijatelnosti žádosti o zaměstnaneckou kartu nebyly splněny podmínky pro projednání žádosti o upuštění od povinnosti osobního podání žádosti. Nebylo proto ani na místě, aby se správní orgány zabývaly důvody, pro které žalobce žádal o upuštění od povinnosti osobního podání žádosti.

26. S ohledem na zjištěný rozpor mezi výrokem prvostupňového usnesení a jeho odůvodněním, který žalovaný v rámci odvolacího řízení nesprávně aproboval, dospěl krajský soud k závěru o nepřezkoumatelnosti tohoto usnesení a nezákonnosti žalobou napadeného rozhodnutí.

V. Závěr a náklady řízení

27. Z uvedených důvodů krajský soud zrušil žalobou napadené rozhodnutí bez jednání postupem dle § 76 odst. 1 písm. a) s. ř. s. a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení (§ 78 odst. 5 s. ř. s.) Právním názorem, který vyslovil soud ve zrušujícím rozsudku je v dalším řízení správní orgán vázán (§ 78 odst. 5 s. ř. s.). S ohledem na zjištěné vady krajský soud zrušil i rozhodnutí správního orgánu nižšího stupně, které žalobou napadenému rozhodnutí předcházelo (§ 78 odst. 3 s. ř. s.).

28. O náhradě nákladů řízení krajský soud rozhodl ve smyslu § 60 odst. 1 věty první s. ř. s., podle kterého nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl.

29. Žalovaný, který neměl v soudním řízení úspěch, nemá právo na náhradu nákladů řízení.

30. Pokud jde o procesně úspěšného žalobce, v jeho případě jsou náklady řízení představovány zaplaceným soudním poplatkem ve výši 3 000 Kč a odměnou advokáta za zastupování v řízení o žalobě ve výši 2 × 3 100 Kč za dva úkony právní služby (převzetí a příprava věci a sepsání žaloby) dle § 7 bodu 5., § 9 odst. 4 písm. d) a § 11 odst. 1 písm. a) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), a paušální náhradou hotových výdajů 2 × 300 Kč dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, celkem tedy 6 800 Kč. Jelikož je zástupce žalobce plátcem DPH, je nutno navýšit odměnu a náhradu hotových výdajů o sazbu této daně na částku 8 228 Kč. Celkové žalobcovy náklady řízení tedy činí 11 228 Kč. Tuto částku je žalovaný povinen zaplatit žalobci do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho zástupce.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. České Budějovice 13. října 2023 Mgr. et Mgr. Bc. Petr Jiřík v. r. předseda senátu Shoda s prvopisem: J. M.