51 A 24/2021

Rubrum

Č. j. 51 A 24/2021 - 25 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Trnkové a soudců JUDr. Michala Hájka Ph.D., a Mgr. et Mgr. Bc. Petra Jiříka ve věci žalobce: N.V.H., narozen dne X státní příslušnost X pobytem X zastoupeného advokátem Mgr. Petrem Václavkem se sídlem Opletalova 1417/25, 110 00 Praha 1 proti žalovanému: Ministerstvo vnitra se sídlem Nad Štolou 3, 170 34 Praha 7 v řízení o žalobě na ochranu proti nečinnosti správního orgánu v řízení o vydání zaměstnanecké karty pod sp. zn. OAM-26559/ZM-2019, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Shodu s prvopisem potvrzuje J. M. 2 51 A 24/2021

Odůvodnění

I. Vymezení věci, shrnutí žaloby, vyjádření žalovaného

1. Žalobce ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích dne 13. 4. 2021 podal žalobu na ochranu proti nečinnosti správního orgánu, ve které požadoval, aby žalovanému byla uložena povinnost v řízení o žádosti žalobce rozhodnout v soudem stanovené lhůtě.

2. Žalobce shrnul procesní vývoj věci s tím, že dle § 169t odst. 6 písm. c) zákona o pobytu cizinců je správní orgán povinen rozhodnout o žádosti žalobce do 60 dnů ode dne podání. Jelikož tato lhůta marně uplynula, je žalovaný nečinný. Protože žalovaný nerozhodl ani ve lhůtě stanovené v rámci opatření proti nečinnosti Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, přistoupil žalobce k podání žaloby na ochranu proti nečinnosti.

3. Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl, že dle Cizineckého informačního systému byl žalobcův pobyt již povolen. Žalovaný poukázal na skutečnost, že § 169t odst. 7 písm. a) zákona o pobytu cizinců v případě vyhovění žádosti o povolení k dlouhodobému pobytu (včetně žádosti o zaměstnaneckou kartu) předpokládá, že se namísto písemného rozhodnutí vydává průkaz o povolení k pobytu. Pokud žalovaný shledá, že cizinec splňuje podmínky pro vydání požadovaného pobytového oprávnění, učiní o tom záznam do spisu ve formě tzv. předkládací zprávy a vydá ve smyslu § 165a odst. 1 písm. f) zákona o pobytu cizinců zastupitelskému úřadu pokyn, aby cizinci udělil dlouhodobé vízum podle § 30 odst. 2 téhož zákona.

4. Dle § 169t odst. 9 písm. a) zákona o pobytu cizinců lhůta pro vydání rozhodnutí neběží od okamžiku odeslání výzvy zastupitelského úřadu k převzetí dlouhodobého víza dle § 30 odst. 2 zákona o pobytu cizinců. Totéž vyplývá i z ustanovení § 169r odst. 1 písm. h) zákona o pobytu cizinců. Za normálních okolností by Velvyslanectví České republiky v Hanoji ihned po obdržení pokynu žalovaného žalobce vyzvalo k převzetí dlouhodobého víza dle § 30 dost. 2 zákona o pobytu cizinců, což však s ohledem na přijatá ochranná opatření Ministerstva zdravotnictví ČR nebylo a nadále není možné.

5. V souvislosti s probíhající pandemií nemoci Covid-19 žalovaný poukázal na oprávnění Ministerstva zdravotnictví omezit či dočasně pozastavit příjezd cizinců na území České republiky ve smyslu § 80 odst. 1 písm. h) ve spojení s § 68 odst. 1 zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů (dále jen „zákon o ochraně veřejného zdraví“).

6. Žalovaný je toho názoru, že mu za daných okolností nelze přičítat nečinnost, neboť řízení o žádosti žalobce není možné v současnosti dokončit vydáním průkazu o povolení k pobytu (zaměstnanecké karty). Stejně tak není možné mu nařídit vydat rozhodnutí v určené lhůtě, neboť není dopředu znám vývoj pandemie nemoci Covid-19, ani případný postup Ministerstva zdravotnictví (tj. kdy stávající omezení vstupu a pobytu cizinců na území České republiky zmírní či odstraní).

7. Žalovaný navrhl, aby krajský soud žalobu zamítl.

8. Ze správního spisu bylo zjištěno, že žalobce si podal žádost o vydání zaměstnanecké karty dne 26. 4. 2019. Dne 11. 12. 2019 bylo vydáno první rozhodnutí o nevydání zaměstnanecké karty, když proti tomuto rozhodnutí se žalobce odvolal. K odvolání žalobce bylo toto rozhodnutí zrušeno a věc byla vrácena k novému projednání odvolacím orgánem. Druhé rozhodnutí bylo vydáno dne 14. 7. 2020. Návrhu žalobce na provedení opatření proti Shodu s prvopisem potvrzuje J. M. 3 51 A 24/2021 nečinnosti bylo dne 17. 3. 2021 vyhověno, bylo přikázáno správnímu orgánu ve lhůtě 30 dnů vydat rozhodnutí. Žalovaný dne 17. 3. 2021 povolil žalobci pobyt za účelem vydání zaměstnanecké karty, kdy žalovaný dne 17. 3. 2021 zpracoval předkládací zprávu k vydání zaměstnanecké karty a byl i vydán pokyn i pro zastupitelský úřad, aby bylo uděleno žalobci dlouhodobé vízum za účelem převzetí zaměstnanecké karty. Dne 13. 4. 2021 si žalobce podal žalobu, neboť zaměstnanecká karta nebyla žalobci vydána. Právní zástupce žalobce je o tom dne 26. 4. 2021 vyrozuměn.

II. Právní hodnocení soudu

9. Podle § 79 odst. 1 s. ř. s. „[t]en, kdo bezvýsledně vyčerpal prostředky, které procesní předpis, platný pro řízení u správního orgánu stanoví k jeho ochraně proti nečinnosti správního orgánu, může se žalobou domáhat, aby soud uložil správnímu orgánu povinnost vydat rozhodnutí ve věci samé nebo osvědčení. To neplatí, spojuje-li zvláštní zákon s nečinností správního orgánu fikci, že bylo vydáno rozhodnutí o určitém obsahu nebo jiný právní důsledek.“ 10. Podle § 81 odst. 1 s. ř. s. rozhoduje soud na základě skutkového (a implicite též právního) stavu zjištěného ke dni svého rozhodnutí.

11. Krajský soud se nejprve zabýval otázkou, zda žalovaný ve věci již vydal rozhodnutí či nikoli. Dle § 169t odst. 7 písm. a) zákona o pobytu cizinců totiž platí, že mimo jiné v případě vydání povolení k dlouhodobému pobytu se vydáním rozhodnutí rozumí převzetí „průkazu o povolení k pobytu, jde-li o vydání povolení k dlouhodobému pobytu nebo prodloužení jeho platnosti“ (jedná se o speciální úpravu ve vztahu k § 71 odst. 2 správního řádu). Z obsahu spisu neplyne, že by žalobce zaměstnaneckou kartu již převzal, což ostatně potvrzuje též sám žalovaný. Je tedy zřejmé, že žalovaný ve smyslu posledně citovaného ustanovení rozhodnutí ve věci doposud nevydal, na čemž nic nemění ani tvrzení žalovaného (nota bene ničím nedoložené), že by snad již rozhodnutí mělo být vyznačeno v příslušném informačním systému (srov. obdobně například rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 8. 2017, čj. 9 Azs 128/2017-32).

12. Žalovaný uvedl, že dle cizinecko-informačního systému a vydané předkládací zprávy byl žalobci povolen dlouhodobý pobyt, přičemž předkládací zpráva k vydání zaměstnanecké karty byla vydána dne 17. 3. 2021. Z předkládací zprávy ze dne 17. 3. 2021 vyplývá, že bylo navrhováno vydat žalobci zaměstnaneckou kartu podle § 42g odst. 2 zákona č. 326/1999 Sb. s platností ode dne pořízení biometrických údajů na dva roky, za podmínky, že se žalobce dostaví k zastupitelskému úřadu k vyznačení dlouhodobého víza před jeho vyznačením, předloží doklad podle § 42 h odst. 3 téhož zákona a na území ČR přicestuje v době jeho platnosti. Ve lhůtě stanovené v § 44 odst. 1 zákona č. 326/1999 Sb. se dostaví na ministerstvo ke zpracování údajů nezbytných pro vydání průkazu o povolení pobytu a následně i dostaví i za účelem převzetí průkazu o povolení k pobytu, kdy po pořízení biometrických údajů za účelem vydání průkazu o povolení k pobytu bude žalobci vydáno potvrzení o splnění podmínek pro vydání zaměstnanecké karty za podmínek uvedených.

13. V daném případě se soud zabýval tím, zda lze v (ne) konání žalovaného spatřovat nečinnost ve smyslu § 79 odst. 1 s. ř. s. V tomto řízení jsou určitá specifika spojená s tím, že v případě kladného vyřízení žádosti o vydání zaměstnanecké karty nedochází k vydání klasického písemného rozhodnutí, nýbrž k faktickému předání příslušného průkazu. Pro posouzení věci jsou pak podstatné pouze skutečnosti, k nimž došlo po vydání opatření Shodu s prvopisem potvrzuje J. M. 4 51 A 24/2021 proti nečinnosti ze dne 17. 3. 2021, kdy bylo přikázáno žalovanému do 30 dnů vydat rozhodnutí. Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců totiž tímto opatřením stanovila žalovanému novou lhůtu 30 dnů pro vydání rozhodnutí, přičemž žalovaný dne 17. 3. 2021 žalobci povolil pobyt za účelem vydání zaměstnanecké karty a vydal i pokyn pro zastupitelský úřad, aby žalobci bylo uděleno dlouhodobé vízum za účelem převzetí zaměstnanecké karty. Krajský soud se proto neztotožňuje se závěrem Krajského soudu v Plzni, který vyjádřil v rozsudku č. j. 77 A 46/2021 – 157.

14. Současně soud uvádí, že je mu znám rozsudek NSS č. j. 1 Azs 408/2017 – 24, dle něhož pokud by zastupitelský úřad před uplynutím lhůty pro vydání rozhodnutí stanovené v § 169 odst. 1 písm. h) zákona o pobytu cizinců (nyní § 169 t) odst. 9 zákona o pobytu cizinců) vyzval žalobce, aby se dostavil k vyznačení víc jak pobytu nad 90 dnů podle § 30 odst. 2 téhož zákona za účelem převzetí zaměstnanecké karty do jeho cestovního dokladu, lhůta pro vydání rozhodnutí by se daným okamžikem stavěla a žalovaný by nemohl být považován za nečinného. V daném případě sice žalovaný nevydal výzvu k dostavení se k udělení víza k pobytu dle uvedeného ustanovení, nicméně tento pokyn k udělení víza nemohl být vydán s ohledem na objektivní překážku, kterou představuje ochranné opatření Ministerstva zdravotnictví.

15. Soud se ztotožnil se žalovaným, že vydání rozhodnutí v nynější věci brání objektivní překážka, spočívající v ochranném opatření Ministerstva zdravotnictví vydaného dle § 68 odst. 1 zákona o ochraně veřejného zdraví.

16. Velvyslanectví České republiky v Hanoji je totiž ke dni rozhodnutí soudu vázáno ochranným opatřením Ministerstva zdravotnictví ze dne 16. 6. 2021, č. MZDR 20599/2020-87/MIN/KAN, jehož čl. I bod 16 ve spojení s čl. I bodem 14 vyznačení víza dle § 30 odst. 2 zákona o pobytu cizinců znemožňuje. Oproti ochrannému opatření ze dne 14. 2. 2021, aktuální opatření (ale též další opatření jemu předcházející) neobsahuje výjimku pro přijímání žádostí o víza za účelem „vydání dlouhodobého víza za účelem převzetí povolení k pobytu na území České republiky“, na niž se váže výjimka ze zákazu vyznačování takovýchto víz. Zároveň dle aktuálního sdělení Ministerstva zdravotnictví ze dne 21. 6. 2021, č. MZDR 20599/2020-89/MIN/KAN, Vietnamská socialistická republika nepatří mezi země s nízkým, středním nebo vysokým rizikem nákazy nemocí Covid-19; takovéto státy se přitom považují za země s velmi vysokým rizikem výskytu onemocnění Covid-19 (vyjma stanovených výjimek je přitom možné pobytové žádosti přijímat pouze na zastupitelských úřadech České republiky ve třetích zemích, které jsou na seznamu zemí s nízkým rizikem nákazy). Za této situace nelze v pasivitě žalovaného shledávat nečinnost ve smyslu § 79 s. ř. s.

17. Ochranné opatření vydané dle § 68 odst. 1 zákona o ochraně veřejného zdraví má povahu opatření obecné povahy (§ 94a odst. 2 zákona o ochraně veřejného zdraví), které je možné samostatně přezkoumat (§ 101a s. ř. s.). Za této situace mu proto svědčí presumpce správnosti aktu správního orgánu (z recentní judikatury srov. například rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 11. 2020, čj. 8 As 34/2020-100, a to zejména odstavce [126] až [132]). Krajský soud není v rámci nynějšího řízení oprávněn zákonnost či správnost uvedeného opatření obecné povahy posuzovat.

18. Žalobce požadoval při jednání dne 14. 7. 2021, aby soud připustil alternativní petit, tedy pro případ, že nebude žalobci vyhověno, tak jak jím bylo navrhováno v žalobě, aby soud Shodu s prvopisem potvrzuje J. M. 5 51 A 24/2021 uložil žalovanému správnímu orgánu povinnost vydat rozhodnutí bez zbytečného odkladu po zrušení aktuálního ochranného opatření, jestliže v současné době opatření brání tomu, aby bylo vízum žalobci vydáno. Soud tento alternativní petit nepřipustil, neboť v daném případě soud rozhoduje na základě skutkového stavu zjištěného ke dni svého rozhodnutí, přičemž dle § 81 odst. 2 soud může rozsudkem správnímu orgánu pouze uložit povinnost vydat rozhodnutí, a k tomu stanovit přiměřenou lhůtu.

III. Závěr a náklady řízení

19. Na základě shora uvedeného dospěl krajský soud k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji podle § 81 odst. 3 s. ř. s. zamítl.

20. O náhradě nákladů řízení rozhodl krajský soud podle § 60 odst. 1 věty první s. ř. s. Žalobce neměl v řízení úspěch, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Pokud jde o procesně úspěšného žalovaného, v jeho případě nebylo prokázáno, že by mu v souvislosti s tímto řízením před soudem vznikly nezbytné náklady důvodně vynaložené nad rámec běžné úřední činnosti. Z toho důvodu mu krajský soud náhradu nákladů řízení nepřiznal.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. České Budějovice 14. července 2021 JUDr. Marie Trnková v. r. předsedkyně senátu Shodu s prvopisem potvrzuje J. M. 6 51 A 24/2021 Shodu s prvopisem potvrzuje J. M.