51 A 25/2016

Rubrum

51 A 25/2016 – 41 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Trnkové a soudkyň Mgr. Kateřina Bednaříkové a Mgr. Heleny Nutilové v právní věci žalobce E.G., nar. X, státní příslušnost Srbská republika, bytem X, zastoupeného Mgr. Petrem Václavkem, advokátem se sídlem Praha 1, Opletalova 25, proti žalované Komisi pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, se sídlem Praha 4, nám. Hrdinů 1634/3, o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 9. 6. 2016, č. j. MV-75621-6/SO-2016, takto:

Výrok

I. Žaloba s e z a m í t á .

II. Žalované se náhrada nákladů řízení n e p ř i z n á v á .

Odůvodnění

: Žalobou doručenou dne 8. 7. 2016 Krajskému soudu v Českých Budějovicích se žalobce domáhá zrušení rozhodnutí žalované ze dne 9. 6. 2016, č. j. MV-75621-6/SO-2016 (dále též „napadené rozhodnutí“), kterým žalovaná podle § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), zamítla odvolání žalobce a potvrdila rozhodnutí Ministerstva vnitra ze dne 29. 3. 2016, č. j. OAM-10025-27/PP-2015 (dále též „prvostupňové rozhodnutí“), jímž byla zamítnuta žádost žalobce o povolení k přechodnému pobytu rodinného příslušníka občana Evropské unie na území České republiky podle § 87b odst. 1 ve spojení s § 15a zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále též „zákon o pobytu cizinců“). Žalobce v žalobě namítá, že mu svědčí postavení obdobné vztahu rodinného příslušníka občana Evropské unie podle § 15a odst. 3 písm. b) zákona o pobytu cizinců, když sdílí společnou domácnost se svou dcerou, která je občankou České republiky, a žalobce je na Pokračování - 2 - 51A 25/2016 ní existenčně odkázán. Žalobce rozporuje právní názor správních orgánů, které mu odmítly přiznat postavení obdobné vztahu rodinného příslušníka občana Evropské unie podle shora uvedeného ustanovení z důvodu, že se jedná mezi ním a jeho dcerou o vztah rodinný, nikoliv o vztah obdobný vztahu rodinnému. Žalobce shledává napadené rozhodnutí nepřezkoumatelným, neboť odporuje požadavkům plynoucím z § 68 odst. 3 správního řádu na odůvodnění rozhodnutí, a rovněž je v rozporu s § 89 odst. 2 správního řádu. Žalovaná opomenula zjistit skutečný stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a jen velmi stručně se vypořádala s odvolacími námitkami, jejichž důvodnost bagatelizovala. Tímto postupem aprobovala vady prvostupňového rozhodnutí. V tomto kontextu žalobce odkázal na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 6. 2012, č. j. 5 As 6/2012 – 29, podle kterého vede absence řádného odůvodnění napadeného rozhodnutí k jeho nepřezkoumatelnosti. Obdobně žalobce odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 5. 2007, č. j. 4 Ads 17/2007 – 66, v němž jsou konkretizovány požadavky na odůvodnění rozhodnutí správního orgánu. Žalobce namítá chybný výklad § 15a odst. 3 písm. b) zákona o pobytu cizinců a jeho nesprávnou aplikaci, když správní orgány rezolutně odmítly možnou existenci vztahu obdobného vztahu rodinnému, pokud je tento vztah založen mezi osobami, jež jsou z faktického hlediska přímými rodinnými příslušníky. Žalobce je toho názoru, že výklad zákona o pobytu cizinců by měl být extenzivní ve prospěch účastníků řízení. Žalobce uznává, že nespadá do žádné kategorie rodinného příslušníka občana EU, jak je definuje § 15a odst. 1 zákona o pobytu cizinců, a proto měl být podle jeho názoru posuzován jako osoba mající s občanem EU vztah, který je obdobný vztahu rodinnému podle § 15a odst. 3 písm. b) zákona o pobytu cizinců. Tomuto postupu neměl bránit jeho rodinný vztah k dceři, který je totiž dán pouze podle obecných kritérií, nikoliv podle kritérií § 15a odst. 1 zákona o pobytu cizinců. Opačný výklad je v rozporu se základními zásadami činnosti správních orgánů jako např. in favorem libertati, stejně tak jako je v rozporu s argumentem logického výkladu práva a minori ad maius. Žalovaná zamítla žádost z důvodu, že žalobce a jeho dcera jsou ve vztahu rodinném a je vyloučeno, aby byl tento vztah podřaditelný pod kategorii upravenou v § 15a odst. 3 písm. b) zákona o pobytu cizinců, resp. že vztah rodinný nemůže být zároveň vztahem obdobným vztahu rodinnému. Žalobce poukazuje na to, že prvostupňový orgán uvedl, že žalobce splňuje podmínku vztahu rodinného a fakticky je rodinným příslušníkem občana EU. Z toho žalobce dovozuje kolizi výroku rozhodnutí s jeho odůvodněním a požaduje z tohoto titulu vydání povolení k přechodnému pobytu. Žalobce namítá, že není vyloučeno posouzení věci podle § 15a odst. 3 písm. b) zákona o pobytu cizinců, neboť vztah příbuzenský podle § 772 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník nelze považovat za vztah mezi rodinnými příslušníky, jak jej definuje § 15a odst. 1 zákona o pobytu cizinců. Nelze-li žalobce jakožto jednoho z rodičů zařadit do žádné kategorie vztahu ve smyslu § 15a zákona o pobytu cizinců, má být dána možnost usilovat o povolení k přechodnému pobytu s odkazem na vztah obdobný vztahu rodinnému, byť by byl tento vztah odvozen od poměru otec - dítě. Žalobce taktéž namítá nepřípustný zásah do práva na sloučení rodiny a do práva na respektování soukromého a rodinného života, tj. že obě správní rozhodnutí jsou v rozporu s § 174a zákona o pobytu cizinců. Žalobce je otcem české státní občanky, na jejíž výživě Pokračování - 3 - 51A 25/2016 je závislý. Současně má na území ČR svého vnuka. Zamítnutím žádosti o přechodný pobyt tak žalobce přichází o možnost žít společně se svojí rodinou. Rozhodnutí obou správních orgánů jsou podle žalobce taktéž v rozporu s § 2 odst. 4 správního řádu, neboť v mnoha identických věcech rozhodovaly tyto správní orgány odlišně, než v projednávané věci, aniž by se od doby vydání níže uvedených rozhodnutí změnila příslušná ustanovení zákona či judikatura. K tomu žalobce odkazuje na rozhodnutí vedená u tohoto správního orgánu pod č. j. MV-77522-1/OAM 2012, resp. OAM-1835/PP-2011, a č. j. MV-82454-1/OAM-2012. Stejný názor jako žalobce zastávala ve své předchozí aplikační praxi též žalovaná, o čemž svědčí zrušení shora uvedených rozhodnutí prvostupňového správního orgánu, resp. rozhodnutí žalované v právní věci vedené pod č. j. MV-74595-4/SO-2012. Žalovaná ve svém vyjádření k žalobě navrhla její zamítnutí, přičemž stručně uvedla, že v posuzovaném případě je postavení žalobce jakožto rodinného příslušníka občana Evropské unie uplatňováno z titulu sdílení společné domácnosti s dcerou – českou státní příslušnicí. Žalobce přitom neprokázal svou závislost na výživě dcery, pouze projevil zájem vést společnou domácnost se svou dcerou, jejím synem a partnerem. Tato kategorie však není rodinným vztahem zakládajícím postavení rodinného příslušníka občana EU ve smyslu § 15a zákona o pobytu cizinců. Ze správního spisu, který si krajský soud vyžádal pro účely tohoto soudního řízení, bylo zjištěno, že dne 15. 7. 2015 byla Ministerstvu vnitra, odboru azylové a migrační politiky podána žádost žalobce o vydání povolení k přechodnému pobytu na území České republiky podle § 87b odst. 1 zákona o pobytu cizinců. V rubrice „účel pobytu“ žalobce uvedl „15a odst. 3 písm. b) zákona č. 326/1999 Sb.“ Žádost doplnil ve správním spise založenými dokumenty, a to i k výzvě správního orgánu. Správní orgán I. stupně následně ověřil, že žalobcova dcera D.G., ročník X, je občankou ČR s trvalým pobytem na území ČR. Odbor cizinecké policie provedl bytovou kontrolu v místě hlášeného pobytu žalobce, při které ověřil, že žalobce skutečně pobývá ve společné domácnosti se svojí dcerou, jejím partnerem, synem a dědečkem. Z protokolu o výslechu žalobce ve věci řízení o žádosti o vydání povolení k přechodnému pobytu ze dne 3. 11. 2015, č. j. OAM-10025-20/PP-2015, vyplývá, že žalobce žádal o posuzování žádosti podle § 15a odst. 3 písm. b) zákona o pobytu cizinců, neboť má v úmyslu žít se svojí rodinou, tedy dcerou a vnukem na území ČR. V protokolu žalobce dále popisuje důvody, pro které odcestoval v roce 2000 z ČR do Srbska. Svou dceru až do příjezdu zpět do ČR v roce 2015 neviděl, byli však v telefonickém kontaktu. Žalobce rovněž uvedl, že měl v ČR od roku 1994 trvalý pobyt, který mu však úřady po odcestování v roce 2000 zrušily. Z protokolu dále vyplývá, že žalobce má v Srbsku další dvě děti ve věku 11 a 15 let a že se bude snažit jim z ČR pomáhat. Tyto děti jsou v Srbsku v péči jejich matky, jejíž rodina je finančně zabezpečená. Dne 19. 1. 2016 byla cizineckou policií provedena opakovaná prohlídka v místě bydliště žalobce. Dne 21. 1. 2016 vyzval správní orgán I. stupně žalobce k seznámení s podklady pro vydání rozhodnutí. Této možnosti využil zmocněný zástupce žalobce dne 1. 2. 2016, což dokládá protokol z téhož dne č. j. OAM-10025-25/PP-2015. Dne 11. 2. 2016 podal žalobce písemné vyjádření k podkladům pro rozhodnutí. Pokračování - 4 - 51A 25/2016 Rozhodnutí prvostupňového správního orgánu, kterým byla žádost zamítnuta pro nesplnění podmínky uvedené v § 87b odst. 1 ve spojení s § 15a zákona o pobytu cizinců, bylo vydáno dne 29. 3. 2016, a to z důvodu, že žadatel není rodinným příslušníkem občana EU a ustanovení zákona o pobytu cizinců týkající se rodinných příslušníků občana EU na něj nelze vztáhnout. V odůvodnění se podrobně uvádí důvody, pro které žalobce není rodinným příslušníkem občana EU ve smyslu jednotlivých ustanovení § 15a zákona o pobytu cizinců a pročež není splněna podmínka pro vydání povolení k přechodnému pobytu uvedená v § 87b odst. 1 zákona o pobytu cizinců. Ve vztahu k § 15a odst. 3 písm. b) zákona o pobytu cizinců správní orgán I. stupně uvedl, že žalobce nemá s občanem EU trvalý vztah obdobný vztahu rodinnému (partnerskému), neboť jde o vztah otce a dcery, a nikoliv o vztah partnerský. Proti tomuto rozhodnutí bylo zástupcem žalobce dne 7. 4. 2016 podáno blanketní odvolání, které bylo k výzvě řádně doplněno. O odvolání rozhodla žalovaná napadeným rozhodnutím tak, že rozhodnutí správního orgánu I. stupně potvrdila a odvolání zamítla. Žalovaná ve vztahu k § 15a odst. 3 písm. b) zákona o pobytu cizinců uvedla, že vztah otec – dcera je jednoznačně vztahem rodinným, přičemž vztah rodinný nemůže být zároveň vztahem obdobným vztahu rodinnému. V žalobcově případě se nejedná ani o vztah podle § 15a odst. 1 citovaného ustanovení. Žalovaná zdůraznila, že zákonodárce neměl v úmyslu rozšiřovat okruh oprávněných osob o příbuzné, nesplňující kritéria požadovaná podle odst. 1 citovaného ustanovení. Ve vztahu k podmínkám § 15a odst. 3 písm. a) bod 2 žalovaná uvedla, že žalobce neprokázal, že by byl odkázán na péči či výživu své dcery, přičemž podotkla, že by muselo jít o stav závislosti, který existuje v zemi, z níž dotyčný rodinný příslušník přijíždí. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů. Vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů; dále jen „s. ř. s.“). Krajský soud rozhodl ve věci při jednání dne 22. 3. 2017. Žaloba není důvodná. Žalovaná i správní orgán I. stupně se ve svých rozhodnutích zabývaly postavením žalobce jako rodinného příslušníka občana EU z hlediska všech jednotlivých ustanovení § 15a zákona o pobytu cizinců. Svou žalobní argumentaci ohledně svého tvrzeného postavení jakožto rodinného příslušníka občana EU žalobce nicméně opřel výlučně o § 15a odst. 3 písm. b) zákona o pobytu cizinců. Žalobce v žalobě tvrdí, že mu svědčí postavení obdobné vztahu rodinného příslušníka občana Evropské unie podle § 15a odst. 3 písm. b) zákona o pobytu cizinců, neboť sdílí společnou domácnost se svou dcerou, občankou České republiky. Uvedenou námitku shledanou krajský soud nedůvodnou. Podle § 87b zákona o pobytu cizinců platí, že rodinný příslušník občana Evropské unie, který sám není občanem Evropské unie a hodlá na území pobývat přechodně po dobu delší než 3 měsíce společně s občanem Evropské unie, je povinen požádat ministerstvo o povolení k přechodnému pobytu. Žádost je povinen podat ve lhůtě do 3 měsíců ode dne vstupu na území. K žádosti o vydání povolení k přechodnému pobytu je rodinný příslušník povinen předložit náležitosti podle § 87a odst. 2, s výjimkou náležitosti podle § 87a odst. 2 písm. b), doklad potvrzující, že je rodinným příslušníkem občana Evropské unie, a jde-li o cizince podle § 15a odst. 1 písm. d), také doklad potvrzující, že je nezaopatřenou osobou. Pokračování - 5 - 51A 25/2016 Ministerstvo vydá rodinnému příslušníkovi povolení k přechodnému pobytu formou pobytové karty rodinného příslušníka občana Evropské unie. Ve smyslu § 15a odst. 1 zákona o pobytu cizinců se rodinným příslušníkem občana EU pro účely tohoto zákona rozumí jeho a) manžel, b) rodič, jde-li o občana Evropské unie mladšího 21 let, kterého vyživuje a se kterým žije ve společné domácnosti, c) dítě mladší 21 let nebo takové dítě manžela občana Evropské unie a d) nezaopatřený přímý příbuzný ve vzestupné nebo sestupné linii nebo takový příbuzný manžela občana Evropské unie. Podle odst. 2 citovaného ustanovení platí, že za nezaopatřenou osobu se podle odstavce 1 písm. d) se považuje občanem Evropské unie nebo jeho manželem vyživovaný cizinec, který a) se nejdéle do 26 let věku soustavně připravuje na budoucí povolání, b) se nemůže soustavně připravovat na budoucí povolání nebo vykonávat výdělečnou činnost pro nemoc nebo úraz, anebo c) z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu není schopen vykonávat soustavnou výdělečnou činnost. Správní orgány dospěly k závěru, že žalobce není rodinným příslušníkem občana EU podle § 15a odst. 1 ve spojení s odst. 2 zákona o pobytu cizinců a žalobce tento závěr nečiní v soudním řízení sporným. Podle § 15a odst. 3 zákona o pobytu cizinců se ustanovení tohoto zákona, týkající se rodinného příslušníka občana Evropské unie, obdobně použijí i na cizince, který hodnověrným způsobem doloží, že a) je příbuzným občana Evropské unie neuvedeným v odstavci 1, pokud 1. ve státě, jehož je občanem, nebo ve státě, ve kterém měl povolen trvalý či dlouhodobý pobyt, žil s občanem Evropské unie ve společné domácnosti, 2. je občanem Evropské unie vyživovaný, nebo 3. se o sebe z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nedokáže sám postarat bez osobní péče občana Evropské unie, anebo b) má s občanem Evropské unie trvalý vztah obdobný vztahu rodinnému a žije s ním ve společné domácnosti. Podle § 15a odst. 4 zákona o pobytu cizinců dále platí, že ustanovení shora citovaného zákona týkající se rodinného příslušníka občana Evropské unie se použijí i na cizince, který je rodinným příslušníkem státního občana České republiky. V § 15a odst. 3 zákona o pobytu cizinců rozšířil zákonodárce kategorii rodinných příslušníků občana EU v souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2004/38/ES o právu občanů Unie a jejich rodinných příslušníků svobodně se pohybovat a pobývat na území členských států (dále jen „směrnice 2004/38/ES“) na další osoby, které splňují podmínky v tomto ustanovení uvedené. Jde tedy o osoby, které s občanem EU žily ve společné domácnosti, jsou odkázané na jeho výživu či osobní péči z důvodu nepříznivého zdravotního stavu, nebo o osoby mající s ním trvalý vztah obdobný vztahu rodinnému a žijící s ním ve společné domácnosti. Pokračování - 6 - 51A 25/2016 Krajský soud s ohledem na žalobní body posuzoval, zda ustanovení, které žalobce uvedl i v rubrice účelu pobytu ve své žádosti, dopadá na projednávaný případ, tedy zda žalobce splňuje podmínky uvedené v § 15a odst. 3 písm. b) zákona o pobytu cizinců. Toto ustanovení může být na cizince vztaženo, prokáže-li, že žije s občanem EU ve společné domácnosti a má k němu vztah obdobný vztahu rodinnému. Současně je nutné, aby se jednalo o vztah trvalý, přičemž tyto podmínky musí být splněny kumulativně. Vztah mezi otcem a dcerou je obecně vztahem rodinným, ovšem zda je žalobce rodinným příslušníkem občana EU závisí na splnění striktně vymezených podmínek § 15a zákona o pobytu cizinců. Zákon o pobytu cizinců sám nedefinuje vztah rodinný ani vztah obdobný vztahu rodinnému. Pro účely zákona o pobytu cizinců je definován pouze pojem rodinný příslušník občana EU, který je vymezen v § 15a odst. 1 zákona o pobytu cizinců, přičemž tato definice vychází z čl. 2 odst. 2 směrnice 2004/38/ES. Následně čl. 3 odst. 2 citované směrnice dále stanovuje, že členské státy usnadňují v souladu se svými vnitrostátními předpisy vstup a pobyt těchto osob: a) všech ostatních rodinných příslušníků bez ohledu na jejich státní příslušnost, kteří nejsou zahrnuti v definici rodinného příslušníka ve smyslu čl. 2 bodu 2 a kteří jsou v zemi, z níž pocházejí, osobami vyživovanými občanem Unie s primárním právem pobytu nebo členy jeho domácnosti nebo u kterých vážné zdravotní důvody naléhavě vyžadují osobní péči tohoto občana Unie o ně; b) partnera, se kterým má občan Unie řádně doložený trvalý vztah. Uvedené ustanovení čl. 3 odst. 2 směrnice bylo transponováno právě do § 15a odst. 3 zákona o pobytu cizinců. Je evidentní, že český zákonodárce při transponování směrnice užil značně širší pojem, než zákonodárce evropský. Tento postup odpovídá čl. 37 citované směrnice, podle které nejsou dotčeny předpisy členských států, které jsou pro jednotlivce příznivější. Užitý pojem trvalý vztah obdobný vztahu rodinnému v § 15a odst. 3 písm. b) zákona o pobytu cizinců proto nelze vnímat tak úzce, jak vyplývá z citované směrnice, která výslovně uvádí pouze trvalý vztah partnerský. To vyplývá i z judikatury Nejvyššího správního soudu, která dovodila aplikaci § 15a odst. 3 písm. b) zákona o pobytu cizinců též na jiné osoby než např. na druha - družku, ovšem pouze ve zcela výjimečných a opodstatněných případech. K tomu krajský soud odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 4. 2010, č. j. 5 As 6/2010 - 63, publ. pod č. 2094/2010 Sb. NSS, ve kterém Nejvyšší správní soud uvedl, že „vztah obdobný vztahu rodinnému musí být definován tak úzce, jak je definován vztah rodinný, musí se proto jednat o vztahy analogické vztahům mezi rodinnými příslušníky, tak jak je zákon v souladu se směrnicí vymezuje. Za vztah rodinný je bezesporu považován vztah rodiče - děti, prarodiče – děti. Lze v této souvislosti proto akceptovat názor (…) stran posuzování takovýchto vztahů (obdobných vztahům rodinným), existují-li mezi určitými osobami, které mezi sebou mají určitou dlouhodobou úzkou citovou a jinou vazbu, přitom takové vztahy lze přirovnat ke vztahu např. rodiče - děti, prarodiče – vnuci.“ V posuzované věci se však jedná o ryze rodinný vztah mezi otcem a dcerou, což je bezesporu prokázáno, a z toho důvodu není možné aplikovat § 15a odst. 3 písm. b) zákona o pobytu cizinců. Žalobce nemůže mít se svojí dcerou vztah rodinný a současně vztah obdobný vztahu rodinnému. Žalobce je však přesvědčen, že nedosáhne-li jako rodič na postavení rodinného příslušníka občana EU podle § 15a odst. 1 písm. b) zákona o pobytu cizinců, nic nebrání tomu, aby usiloval o povolení k přechodnému pobytu s odkazem na trvalý vztah obdobný vztahu rodinnému, který ke své dceři chová a se kterou žije ve společné Pokračování - 7 - 51A 25/2016 domácnosti [§ 15a odst. 3 písm. b) zákona o pobytu cizinců]. Krajský soud však tuto žalobcovu právní konstrukci odmítl akceptovat, neboť tento výklad uvedených právních norem by vedl k absurdním závěrům a k důsledkům, které by byly v rozporu s úmyslem zákonodárce. Zákonodárce při koncipování § 15a odst. 3 písm. b) zákona o pobytu cizinců zcela jistě neměl v úmyslu rozšiřovat okruh oprávněných osob a učinit z tohoto ustanovení tzv. zbytkovou kategorii, pod kterou by se mohli podřadit všichni ostatní příbuzní občana EU, kteří na status rodinného příslušníka občana EU nedosáhnou podle jiných ustanovení § 15a citovaného zákona. Právní výklad žalobce by znamenal přímé obcházení výslovných zákonných ustanovení a definic. Jednak by šlo o obcházení vůle zákonodárce, který v § 15a odst. 1 písm. b) zákona o pobytu cizinců definoval, že rodinným příslušníkem občana EU je rodič, jde-li o občana EU mladšího 21 let. Z takto vymezené definice jednoznačně vyplývá, že pokud jde o občana EU staršího 21 let (což je i případ žalobcovy dcery), pak jeho rodič nemá získat status rodinného příslušníka občana EU. Jinými slovy řečeno, zákonodárce neměl zájem, aby výhody postavení rodinného příslušníka občana EU požívali bez dalšího rodiče občanů EU bez ohledu na věk takového občana; k tomu musí přistoupit zvláštní podmínky [viz § 15a odst. 1 písm. d) zákona o pobytu cizinců]. Proto nelze připustit, aby nesplnění podmínek § 15a odst. 1 písm. b) zákona o pobytu cizinců bylo obcházeno podle § 15a odst. 3 písm. b) téhož zákona prostým konstatováním, že vztah otce a dcery, kteří spolu žijí ve společné domácnosti, je vztahem obdobným vztahu rodinnému. Uvedené ustanovení evidentně nebylo přijímáno s tímto záměrem. Proto krajský soud nemohl připustit takový účelový výklad právní normy, který by vedl k obcházení účelu samotného ustanovení a vůle zákonodárce. Dále by šlo i o obcházení vůle zákonodárce ve vztahu k § 15a odst. 1 písm. d) ve spojení s odst. 2 písm. c) zákona o pobytu cizinců, ze kterých vyplývá, že za rodinného příslušníka občana EU by mohl být žalobce považován jakožto nezaopatřený přímý příbuzný občana EU, pokud by z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nebyl schopen vykonávat soustavnou výdělečnou činnost. Při aplikaci tohoto ustanovení na případ žalobce by žalobce musel prokázat, že jako otec občana EU (bez ohledu na věk tohoto jeho dítěte) je nezaopatřený, a sice že z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nemůže získávat příjmy soustavnou výdělečnou činností. Nic takového žalobce v řízení neprokázal. Nelze připustit, aby v případě neprokázání splnění podmínek tohoto ustanovení, byl žalobce automaticky podřazen pod §15a odst. 3 písm. b) zákona o pobytu cizinců pouze z titulu sdílení společné domácnosti s dcerou – občankou EU. Obdobně by šlo i o obcházení vůle zákonodárce ve vztahu k § 15a odst. 3 písm. a) bod 1, 2 a 3 zákona o pobytu cizinců, podle kterého je obdobně rodinným příslušníkem občana EU ten příbuzný, který hodnověrně prokáže splnění tam vymezených podmínek. Nelze opět připustit, aby v případě nesplnění např. podmínky odkázanosti na výživě či osobní péče občana EU, žadatel prostě přeskočil do kategorie § 15a odst. 3 písm. b) citovaného zákona s tím, že splňuje alespoň tam vymezené podmínky. Kritéria pro získání postavení rodinného příslušníka občana EU jsou poměrně přísná. V případě jejich nesplnění v té které kategorii se nelze automaticky domáhat tohoto statusu s odkazem na § 15a odst. 3 písm. b) zákona o pobytu cizinců, neboť to není zbytková kategorie pro všechny ostatní příbuzné občana EU. Uvedená kategorie je kategorií svébytnou, která má taktéž přísně nastavená kritéria, která nelze účelově vykládat a přizpůsobovat potřebám toho kterého žadatele. Pokračování - 8 - 51A 25/2016 Krajský soud vzal při posuzování daného případu v potaz veškeré skutečnosti vyplývající ze správního spisu, zejména pak věk žalobce, existenci rodinných vazeb, ekonomické poměry žalobce a jeho zázemí v zemi původu, jeho zdravotní stav, frekvenci návštěv v ČR a další okolnosti. Při právním hodnocení je však nutné zohlednit nejen poměry žalobce, ale též úmysl zákonodárce. Je tedy nutné pro účely zákona o pobytu cizinců posuzovat existenci vztahu obdobného vztahu rodinnému stejně striktně, jako je posuzován vztah rodinný, resp. musí se jednat o vztahy analogické vztahům mezi rodinnými příslušníky vymezenými stejně úzce, jako jsou vymezeny vztahy v § 15a odst. 1 zákona o pobytu cizinců. V souvislosti se shora uvedeným nelze přijmout jako důvodnou žalobní námitku, týkající se extenzivního výkladu zákona o pobytu cizinců ve prospěch žalobce. Vztah mezi žalobcem a jeho dcerou, která je občankou EU, je vztahem rodinným, založeným přímým pokrevním příbuzenstvím, ovšem na tento konkrétní případ není možné rozšiřujícím výkladem vztahovat § 15a odst. 3 písm. b) zákona o pobytu cizinců, neboť by šlo o výklad účelově obcházející právní normu a vůli zákonodárce. Krajský soud v mezích žalobních bodů posoudil, že žalobce nenaplnil podmínku podle § 15a odst. 3 písm. b) zákona o pobytu cizinců a nelze jej považovat za rodinného příslušníka občana EU ve smyslu tohoto ustanovení. Správní orgán I. stupně zamítnul žádost o povolení k přechodnému pobytu pro nesplnění podmínky uvedené v § 87b odst. 1 v návaznosti na § 15a zákona o pobytu cizinců. Krajský soud se neztotožňuje s právním názorem žalobce, že správní orgány postupovaly v rozporu se zásadami správního řízení a současně odmítá žalobcův subjektivní postoj k pravidlům formální logiky, resp. k logickému výkladu práva (a minori ad maius) aplikovaného na projednávanou věc, který shledává mylným. Krajský soud se přiklonil k výkladu právní normy tak, jak jej provedly správní orgány. Stejně nepřiléhavý a s projednávanou věcí nesouvisející je teoretický příklad, který žalobce v souvislosti s touto námitkou v žalobě uvedl. Krajský soud neshledal žádná věcná ani procesní pochybení v postupu správních orgánů, porušení zásad správního řízení, ani nesprávný výklad aplikované právní normy. Zcela nedůvodná je rovněž námitka nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí pro kolizi výroku rozhodnutí s jeho odůvodněním. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí a shledal, že výrok tohoto rozhodnutí je zcela v souladu s jeho odůvodněním. Žalovaná výrokem odvolání zamítla a v odůvodnění konstatovala, že žalobce je sice ke své dceři ve vztahu rodinném, nicméně není jejím rodinným příslušníkem ve smyslu zákona o pobytu cizinců. Žalovaná dostatečným způsobem vysvětlila, kdo a za jakých okolností může být ve smyslu citovaného zákona rodinným příslušníkem občana EU, a následně podrobně a srozumitelně odůvodnila důvody pro neudělení přechodného pobytu žalobci. Krajský soud je povinen, stejně jako správní orgány, respektovat znění zákona a rozhodovat v souladu s ním. Zákon o pobytu cizinců pro udělení pobytového statusu, v konkrétním případě přechodného pobytu ve smyslu § 87b, jasně stanovuje nutnost splnění podmínek, které však v projednávané věci prokazatelně splněny nebyly. Krajský soud se ztotožnil s právním názorem žalované o tom, že nedošlo k naplnění podmínek podle § 15a odst. 3 písm. b) zákona o pobytu cizinců. Krajský soud tak s odkazem na shora uvedené dospěl k závěru, že žalobci nemůže být udělen přechodný pobyt, neboť nesplňuje podmínky pro postavení rodinného příslušníka občana EU podle 15a odst. 3 písm. b) zákona o pobytu cizinců. Krajský soud se neztotožnil s námitkou, že napadené rozhodnutí nesplňuje náležitosti § 68 odst. 3 správního řádu a je tak nepřezkoumatelné. Skutkový stav byl zjištěn dostatečným Pokračování - 9 - 51A 25/2016 způsobem, v rámci právního hodnocení byly užity platné a účinné právní předpisy, z nichž správní orgány vycházely. Odůvodnění jak prvostupňového tak napadeného rozhodnutí obsahuje logické úvahy a utváří ucelené posouzení případu. Krajský soud hodnotil napadené rozhodnutí i rozhodnutí správního orgánu I. stupně jako přezkoumatelná, neboť obě tato rozhodnutí obsahují ucelené a logické právní závěry ohledně nesplnění podmínek pro udělení přechodného pobytu ze strany žalobce. Vzhledem ke skutečnosti, že nebyla naplněna podmínka existence vztahu, který by bylo možno považovat za vztah obdobný vztahu rodinnému, krajský soud uzavřel, že rozhodnutí vydaná v rámci správního řízení vedeného s žalobcem, jsou v souladu se zákonem, jsou přezkoumatelná a splňují všechny požadavky na řádné odůvodnění podle ustanovení správního řádu. Krajský soud se neztotožnil ani s názorem žalobce, že napadeným rozhodnutím došlo k nepřípustnému zásahu do práva na sloučení rodiny, jakož i do práva na soukromý a rodinný život žalobce. Správní orgány se zabývaly posouzením přiměřenosti dopadu rozhodnutí podle § 174a zákona o pobytu cizinců a dostatečným způsobem zohlednily délku pobytu žalobce na území ČR v letech 1993 až 2000, stejně tak věk žalobce, zdravotní stav a pevnost rodinných vazeb. Správní orgány konstatovaly, že žalobce bezesporu má určité společenské vazby na Českou republiku. Jeho rodinné vazby jsou rovněž nezpochybnitelné. Správní orgány však dále posuzovaly žalobcovy vazby na zemi původu a zhodnotily, že k této zemi jej pojí daleko pevnější pouto, když zde má dvě nezletilé děti, matku a rodinné hospodářství. Nutno podotknout, že s dcerou, která je občankou EU a žije na území České republiky, žalobce udržoval od roku 2000, tedy po dobu celých patnácti let, pouze vztah na dálku a na její výchově a obživě se nikterak nepodílel. Pokud ve vztahu k této námitce žalobce uváděl, že je zcela odkázán na výživu své dcery, která jej finančně zabezpečuje, pak krajský soud odkazuje na obsah správního spisu, podle kterého je patrné, že žalobce neprokázal, že by byl osobou závislou na výživě své dcery. Krajský soud se ztotožňuje s tím, jak tuto otázku hodnotil správní orgán I. stupně na str. 4 rozhodnutí, a sice že dcera žalobci pobyt v ČR pouze spolufinancuje, neboť své osobní náklady si je žalobce schopen částečně hradit sám. Správní orgán vyhodnotil, že žalobce nebyl na výživě ze strany své dcery závislý ani ve své vlasti, ani v ČR. V žalobě pak žalobce neuvedl nic, čím by uvedené závěry správního orgánu zpochybnil. Krajský soud se konečně neztotožnil ani s námitkou žalobce poukazující na rozpor rozhodnutí správních orgánů obou stupňů s § 2 odst. 4 správního řádu. Žalobce se dovolává zásady legitimního očekávání, která ukládá správnímu orgánu brát na zřetel, aby při rozhodování skutkově shodných anebo podobných případů nevznikaly nedůvodné rozdíly, čímž jsou vytvářeny předpoklady pro předvídatelnost činnosti veřejné správy. Zároveň je třeba respektovat zásadu individuálního posouzení každé věci, neboť zdůrazňuje význam zvláštních (individuálních) okolností každého případu. Krajský soud nemá důvodné pochybnosti o konzistentnosti rozhodovací praxe dotčených správních orgánů. Žalobce uvádí jako příklad právně a skutkově obdobných věcí několik rozhodnutí žalované, v nichž byl udělen přechodný pobyt na základě vztahu rodinných příslušníků, nebo vztahu obdobného vztahu rodinnému. Označená rozhodnutí však k žalobě nepřiložil. Krajský soud proto nemůže být obeznámen s podrobnostmi těchto případů. Obdobnou námitku však žalobce uplatnil již v odvolání a žalovaná se tak k jednotnosti své rozhodovací praxe vyjádřila v napadeném rozhodnutí. Konkrétně k případu řešenému pod č. j. MV-74595-4/SO-2012 žalovaná uvedla, že zde rozhodovala ve věci žadatelky, která byla babičkou nepřetržitě se starající o tři nezletilé vnuky, občany ČR, jejichž otec byl ve vězení. Z uvedeného je evidentní, že šlo o zcela jinou skutkovou situaci zakládající se na mimořádných okolnostech případu. Pokračování - 10 - 51A 25/2016 Na základě shora uvedeného dospěl krajský soud k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl. O náhradě nákladů řízení rozhodl krajský soud podle § 60 odst. 1, věty první s. ř. s. Žalobce neměl v řízení úspěch, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Pokud jde o procesně úspěšnou žalovanou, v jejím případě nebylo prokázáno, že by jí v souvislosti s tímto řízením nad rámec běžné úřední činnosti vznikly nezbytné náklady důvodně vynaložené v řízení před soudem. Z toho důvodu jí krajský soud náhradu nákladů řízení nepřiznal.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. Krajský soud v Českých Budějovicích dne 22. 3. 2017 Předsedkyně senátu JUDr. Marie Trnková v. r. Za správnost vyhotovení : Prázdná Jaroslava