51 A 25/2018

Rubrum

č. j. 51 A 25/2018 - 15 USNESENÍ Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Trnkové a soudkyň JUDr. Terezy Kučerové a JUDr. Věry Balejové ve věci žalobce: X, narozen X bytem X zastoupeného advokátem Mgr. Markem Sedlákem sídlem Příkop 8, 602 00 Praha proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, sídlem Nad Štolou 3 170 34 Praha 7, o žalobě na ochranu proti nečinnosti správního orgánu, takto:

Výrok

I. Žaloba se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení

Odůvodnění

1. Žalobou doručenou dne 23. 4. 2018 Krajskému soudu v Českých Budějovicích (dále jen „krajský soud“) se žalobce domáhal ochrany proti nečinnosti žalovaného, která dle tvrzení v žalobě spočívá v tom, že žalovaný jakožto věcně příslušný správní orgán doposud nevydal rozhodnutí o žádosti o udělení dlouhodobého pobytu za účelem vydání zaměstnanecké karty (dále jen „žádost o zaměstnaneckou kartu“).

2. Žalobce se dne 1. 9. 2017 dostavil na Velvyslanectví České republiky v Hanoji (dále jen „velvyslanectví“) k osobnímu podání žádosti o vydání zaměstnanecké karty. Žalobce si sjednal v tzv. systému Visapoint termín pro osobní podání žádosti o dlouhodobé vízum za účelem studia (dále jen „žádost za účelem studia“), a proto byl v úředních hodinách vpuštěn do vnitřních prostor velvyslanectví. Žalobce si zajistil vpuštění do prostor velvyslanectví před 15. 8. 2017. Po osobním podání žádosti o zaměstnaneckou kartu došlo k okamžitému vrácení této žádosti a současnému předání stejnopisu usnesení velvyslanectví o nepřijatelnosti této žádosti, které velvyslanectví učinilo do spisu podle § 169h/3 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“). Žádost byla vyhodnocena jako nepřijatelná z toho důvodu, že si žalobce předem nesjednal termín k podání žádosti, ačkoli je k tomu povinen podle § 169h odst. 1 písm. a) zákona o pobytu cizinců. Takové tvrzení shledává žalobce za nepřezkoumatelné a nijak blíže odůvodněné.

3. Žalobce v žalobě poukázal na skutečnost, že zákon o pobytu cizinců v současné době nestanovuje žádný způsob sjednání termínu pro podání žádosti, jak přepokládá § 169h odst. 1 písm. a) zákona o pobytu cizinců, a proto podaná žádost nemůže být posouzena Shodu s prvopisem potvrzuje J. P. 2 51 A 25/2018 jako nepřijatelná. Žalobce dále namítal, že § 169f zákona o pobytu cizinců stanoví, že žadatel je povinen si předem sjednat termín osobního podání žádosti o udělení dlouhodobého víza nebo žádosti o vydání povolení k dlouhodobému pobytu nebo trvalému pobytu způsobem, který zastupitelský úřad zveřejní na své úřední desce. K tomu žalobce uvádí, že způsob, který zastupitelský úřad zveřejní, nemůže zvolit podle vlastního uvážení, ale na základě zákona. Velvyslanectví na své úřední desce zveřejnilo, že sjednávat termín k osobnímu podání má být činěno prostřednictvím systému Visapoint, který však dle tvrzení žalobce není zákonem stanoven jako způsob sjednání termínu osobního podání. Žalobci se opakovaně nedařilo zaregistrovat v systému Visapoint, domníval se proto, že registraci systém fakticky ani neumožňuje.

4. Žalobce uvedl, že velvyslanectví nesprávně posoudilo otázku nepřijatelnosti jeho žádosti, a proto usnesení o nepřijatelnosti žádosti nemá žádný vliv na fakt, že podáním žádosti bylo řízení zahájeno, žalovaný je tudíž povinen v zákonných lhůtách rozhodnout o žádosti bez ohledu na existenci usnesení o nepřijatelnosti, které nemá konstitutivní povahu.

5. Žalobce proto podal dne 19. 3. 2018 žádost o opatření proti nečinnosti ke Komisi pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců. Ke dni podání žádosti nebylo o žádosti o opatření proti nečinnosti rozhodnuto. Žalobce proto navrhl, aby soud uložil žalovanému vydat do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku rozhodnutí ve věci správního řízení o žádosti žalobce o vydání zaměstnanecké karty.

6. Krajský soud v prvé řadě posuzoval splnění podmínek řízení podle § 79 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) a dospěl k závěru, že žaloba musí být odmítnuta podle § 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s., neboť podmínky splněny nebyly.

7. Podle § 169h odst. 1 písm. a) zákona o pobytu cizinců ve znění platném k 1. 8. 2017 žádost o udělení dlouhodobého víza a žádost o prodloužení doby platnosti dlouhodobého víza a doby pobytu na území na toto vízum nebo žádost o vydání povolení k dlouhodobému pobytu nebo trvalému pobytu je nepřijatelná, jestliže cizinec si předem nesjednal termín podání žádosti o udělení dlouhodobého víza nebo žádosti o vydání povolení k dlouhodobému pobytu nebo trvalému pobytu způsobem stanoveným tímto zákonem.

8. Podle § 169h odst. 3 věty druhé zákona o pobytu cizinců ve znění platném k 1. 8. 2017 je-li žádost nepřijatelná, řízení není zahájeno a na žádost se hledí, jako by nebyla podána; tuto skutečnost ministerstvo nebo zastupitelský úřad cizinci písemně sdělí včetně důvodu nepřijatelnosti, učiní o ní usnesení do spisu a vrátí tiskopis žádosti, veškeré předložené doklady a správní poplatek, pokud byl uhrazen. Nepodá-li cizinec žádost osobně, ač je k tomu podle tohoto zákona povinen, postupuje se obdobně podle věty druhé.

9. Na základě citované právní úpravy soud dospěl k závěru, že v projednávané věci podáním žádosti na velvyslanectví v Hanoji dne 1. 9. 2017 zcela prokazatelně nedošlo k zahájení řízení o žádosti žalobce a na žádost se proto hledí jako by nebyla podána. Skutečnost, že žalobce obdržel usnesení o nepřijatelnosti, prokazuje sám žalobce a usnesení o nepřijatelnosti žádosti ze dne 1. 9. 2017, č. j. 2993/2017-HANOI-V bylo také přiloženo k žalobě a je součástí soudního spisu. S ohledem na zákonnou dikci zákona o pobytu cizinců krajský soud dospěl jednoznačnému závěru, že nedošlo k zahájení řízení. Shodu s prvopisem potvrzuje J. P. 3 51 A 25/2018 10. Žalobce se však domáhá prostřednictvím nečinnostní žaloby, aby bylo rozhodnuto o povinnosti žalovaného vydat rozhodnutí ve věci žalobcovy žádosti o zaměstnaneckou kartu. Ze smyslu dikce § 79 a násl. s. ř. s. a z ustálené judikatury vyplývá, že ochrany proti nečinnosti správního orgánu se lze domáhat u soudu pouze v rámci probíhajícího, tj. zahájeného a dosud neskončeného, správního řízení.

11. Žalobou podle § 79 odst. 1 s. ř. s. se lze domáhat ochrany v souvislosti s nevydáním rozhodnutí ve věci samé. Nicméně k takové situaci v projednávané věci nedošlo, neboť nebylo zahájeno správní řízení, v rámci něhož by k vydání rozhodnutí mohlo dojít. K takovému závěru dospěl také Nejvyšší správní soud v obdobné věci v rozsudku ze dne 26. 4. 2017, č. j. 2 Azs 86/2017-23.

12. Ustanovení § 79 s. ř. s. stanoví, že, ten, kdo bezvýsledně vyčerpal prostředky, které procesní předpis platný pro řízení u správního orgánu stanoví k jeho ochraně proti nečinnosti správního orgánu, může se žalobou domáhat, aby soud uložil správnímu orgánu povinnost vydat rozhodnutí ve věci samé nebo osvědčení. To neplatí, spojuje-li zvláštní zákon s nečinností správního orgánu fikci, že bylo vydáno rozhodnutí o určitém obsahu nebo jiný právní důsledek.

13. Podle § 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. nestanoví-li tento zákon jinak, soud usnesením odmítne návrh, jestliže soud o téže věci již rozhodl nebo o téže věci již řízení u soudu probíhá nebo nejsou- li splněny jiné podmínky řízení a tento nedostatek je neodstranitelný nebo přes výzvu soudu nebyl odstraněn, a nelze proto v řízení pokračovat.

14. Důvodem pro odmítnutí návrhu podle § 46 s. ř. s. je nedostatek podmínek řízení v širším smyslu slova, a to absence některého z předpokladů přípustnosti vydání meritorního rozhodnutí. Ustanovení § 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. se použije také tehdy, shledá-li soud, že odpadl nebo neexistuje předmět řízení, tudíž nemají krajské soudy, o čem by rozhodovaly. Právě pod tuto neodstranitelnou podmínku řízení lze subsumovat projednávanou situaci, kdy vůbec nebylo zahájeno správní řízení, čili krajský soud nemá, o čem by mohl rozhodovat.

15. V projednávané věci nebyly splněny podmínky řízení, konkrétně nedošlo k zahájení správního řízení, ve kterém by mohlo dojít k vydání meritorního rozhodnutí, a absence takové podmínky řízení byla neodstranitelná. Krajský soud z důvodů výše specifikovaných přistoupil k odmítnutí návrhu podle § 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s.

16. Podle § 60 odst. 3 s. ř. s. platí, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, byla-li žaloba odmítnuta.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodu tvrzené nezákonnosti rozhodnutí o zastavení řízení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Shodu s prvopisem potvrzuje J. P. 4 51 A 25/2018 Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. Krajský soud v Českých Budějovicích 15. 5. 2018 JUDr. Marie Trnková v. r. předsedkyně senátu Shodu s prvopisem potvrzuje J. P.