51 A 26/2024

Rubrum

č. j. 51 A 26/2024- 27 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. et Mgr. Bc. Petra Jiříka a soudců Mgr. Heleny Nutilové a JUDr. Michala Hájka, Ph.D., ve věci navrhovatele: a) V. H. bytem b) M. H. bytem oba zastoupeni advokátem JUDr. Tomášem Barejškou sídlem Akademická 663/5, Praha 10 proti odpůrci: město Slavonice sídlem Horní náměstí 525, Slavonice zastoupen advokátem Antonínem Tunkem sídlem Komenského 6/V, Dačice o návrhu na zrušení části opatření obecné povahy Územního plánu města Slavonice schváleného usnesením zastupitelstva města dne 15. 11. 2023, č. 111/8/2023/ZM, takto:

Výrok

I. Návrh se zamítá.

II. Navrhovatelé jsou povinni společně a nerozdílně uhradit odpůrci náhradu nákladů řízení ve výši 8 228 Kč, a to ve lhůtě 30 dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce odpůrce. Shodu s prvopisem potvrzuje G. K. 2 51 A 26/2024

Odůvodnění

I. Vymezení věci a shrnutí návrhu

1. Návrhem doručeným dne 1. 8. 2024 se navrhovatelé domáhají zrušení části územního plánu odpůrce v částech, ve kterých je jako podmínka nové výstavby v sídle S. (k. ú. X) uvedena výstavba veřejného vodovodu do S.

2. Navrhovatelé uvádí, že vlastní velké množství pozemků napříč republikou a není v jejich možnostech účastnit se veškerých veřejných projednáních územně plánovacích dokumentací.

3. Navrhovatelé brojí proti uvedené podmínce, považují ji za nepřiměřený zásah do svých vlastnických práv v rozporu se zásadou proporcionality a tuto myšlenku dále v textu návrhu rozvíjí. Jedná se o šikanózní, diskriminační regulativ. Stanovení této podmínky považují za vnitřně rozporné a nezákonné, když individuální zdroj vody pro celé sídlo může být umístěno na základě průzkumu (str. 22), až do vybudování veřejného vodovodu zde stejně nelze realizovat novou výstavbu.

4. Odůvodnění tohoto regulativu považují za nepřezkoumatelné, bez logického odůvodnění. Zakotvení této podmínky nemá oporu v odůvodnění územního plánu; nejsou zde uvedeny jakékoli důvody a nelze tak ani hodnotit jeho přiměřenost.

II. Vyjádření odpůrce k návrhu

5. Odpůrce ve svém vyjádření ze dne 12. 9. 2024 zdůraznil, že navrhovatelé se nezúčastnili veřejného projednání, nevznesli jakékoli námitky nebo připomínky. Pasivita navrhovatelů dle odpůrce brání úspěchu podané žaloby (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 8. 2024, č. j. 6 As 367/2023-49), k čemuž dále poukazuje i na § 307 zákona č. 283/2021 Sb., stavební zákon, ve znění pozdějších předpisů.

III. Posouzení věci krajským soudem

6. Dle § 101d zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) platí, že při rozhodování je soud vázán rozsahem a důvody návrhu. K vadám řízení o vydání opatření obecné povahy, o nichž nelze mít důvodně za to, že mohly mít vliv na zákonnost, popřípadě správnost napadeného opatření obecné povahy, se nepřihlíží.

7. Územní plán na str. 22 či 181 uvádí, že vodovodní řady budou řešeny v rámci stávající i výhledové zástavby (zastavitelných ploch). Nová výstavba v sídle S. bude realizována až po vybudování veřejného vodovodu. (…) „V sídle Stálkov bude řešena výstavba vodovodu pro veřejnou potřebu. Umístění individuálního zdroje určí potřebné průzkumy. Součástí vodovodu bude vodojem, úpravna vody, příp. posílení nebo redukce tlaku, přívodní řad a vodovodní síť v rámci stávající i výhledové zástavby.“ To považují navrhovatelé za nepřípustné omezení svého vlastnického práva v rozporu se zásadou proporcionality.

8. Sami navrhovatelé přiznávají, že, zůstali při pořizování územního plánu zcela pasivní, neuplatnili jakékoli námitky či připomínky, ač objektivně mohli. Na této skutečnosti nic nemění ani případné vlastnictví vyššího počtu pozemků napříč republikou. Důsledkem této pasivity je omezení možnosti soudního přezkumu, resp. toho, čím je soud oprávněn se zabývat.

9. Jak v návaznosti na ustálenou judikaturu popisuje Nejvyšší správní soud například ve svém rozsudku ze dne 19. 11. 2020, č. j. 1 As 50/2020-46, „[j]udikatura kasačního soudu se v této Shodu s prvopisem potvrzuje G. K. 3 51 A 26/2024 otázce ustálila na názoru, že „proporcionalita přijatého řešení nemůže být předmětem soudního přezkumu, nemohl-li ji pro nedůvodnou pasivitu navrhovatele posoudit odpůrce v průběhu pořizování daného opatření obecné povahy“ (viz rozsudky ze dne 30. 3. 2016, č. j. 8 As 121/2015 - 53, ze dne 7. 10. 2011, č. j. 6 Ao 5/2011 – 43, ze dne 28. 8. 2012, č. j. 1 Ao 1/2010 – 247, a ze dne 13. 5. 2014, č. j. 6 Aos 3/2013 – 29). Výjimkou z tohoto principu, kromě existence objektivních okolností, pro které byl stěžovatel ve správním řízení procesně pasivní, je i případ, „kdy zásah do vlastnického práva musel být pořizovateli již v době přípravy územního plánu zcela zjevný a jedná se o zásah dosahující značné intenzity, blížící se vyvlastnění dotčených nemovitostí“ (rozsudek ze dne 23. 5. 2013, č. j. 7 Aos 4/2012–31, nebo ze dne 28. 5. 2014, č. j. 1 Aos 6/2013– 55).“ O takovou situaci se zde nejedná; není zde žádných takovýchto okolností, pro které by krajský soud k pasivitě navrhovatelů v průběhu pořizování územního plánu mohl nepřihlížet.

10. To vše ve svém důsledku znamená, že „[j]estliže navrhovatel nepodá proti napadenému opatření obecné povahy včas námitky ani připomínky (§ 172 odst. 4 a 5 správního řádu, resp. § 52 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu), může před správními soudy úspěšně namítat jen nedostatek pravomoci či příslušnosti odpůrce k vydání opatření obecné povahy nebo porušení kogentních předpisů chránících zásadní veřejné zájmy, které stěžejním způsobem předurčují proces přijímání a obsah opatření obecné povahy. Může jít jak o normy procesní (typicky porušení ustanovení upravujících proces přijímání územního plánu takovým způsobem, že tím odpůrce navrhovateli fakticky znemožnil nebo významně ztížil uplatnění jeho práva podat námitky nebo připomínky), tak i hmotněprávní (typicky porušení ustanovení chránících zájem na ochraně životního prostředí). Námitkami směřujícími do proporcionality přijatého řešení se správní soud při posuzování důvodnosti návrhu dle § 101d s. ř. s. nebude věcně zabývat, neboť nemůže poměřovat důležité veřejné zájmy s dotčenými právy jednotlivců v první linii tam, kde navrhovatel zůstal v procesu přijímání opatření obecné povahy pasivní. Jakkoliv je proporcionalita opatření obecné povahy jedním z hledisek pro posouzení jeho zákonnosti, vyčlenění této otázky do samostatné kategorie pro potřeby soudního přezkumu je nezbytné s ohledem na stávající zákonnou koncepci správního soudnictví, resp. správně soudního přezkumu opatření obecné povahy. Ta se totiž opírá o princip subsidiarity soudní ochrany, jež má nastoupit až po vyčerpání řádných opravných prostředků uvnitř veřejné správy (§ 5 s. ř. s.). (právní věta rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 8. 2020, č. j. 6 As 270/2019- 38). Obdobně například i rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 8. 2024, č. j. 6 As 367/2023-49: „před správními soudy zpravidla nelze uspět s tvrzením o nepřezkoumatelnosti, nedostatečném či nesprávném vyvážení veřejných a soukromých zájmů, pokud tyto zájmy nebyly uplatněny v procesu pořizování územního plánu“.

11. Na prvním místě navrhovatelé namítají nepřezkoumatelnost napadeného regulativu, nicméně vzhledem k tomu, že proti tomuto regulativu žádným způsobem nebrojili, nebylo povinností odpůrce se otázce tohoto regulativu podrobněji věnovat. Odkazují-li navrhovatelé na § 68 odst. 3 správního řádu a náležitosti odůvodnění, pak k tomu lze uvést pouze to, že nároky tohoto ustanovení nelze vztahovat na územní plán jako takový, ale přiměřeným způsobem pouze na rozhodnutí o námitkách (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 12. 2016, č. j. 5 As 94/2015-79), které však navrhovatelé nepodali. „Je totiž třeba rozlišovat mezi odůvodněním samotného územního plánu a odůvodněním rozhodnutí o námitkách. Zatímco odůvodnění územního plánu může být do určité míry obecné, neboť lze jen stěží požadovat, aby obecná část odůvodnění územního plánu už předem zdůvodňovala příslušné změny z pohledu každého dotčeného pozemku, na odůvodnění Shodu s prvopisem potvrzuje G. K. 4 51 A 26/2024 rozhodnutí o námitkách jsou kladeny odlišné nároky. V této souvislosti Nejvyšší správní soud uvedl: „Jakkoliv je odůvodnění rozhodnutí o námitkách součástí odůvodnění územního plánu, jedná se o jeho autonomní část a jsou na ně kladeny odlišné nároky než na jiné části odůvodnění územního plánu. Tato skutečnost vyplývá z podstaty námitek, které jsou reakcí na navrženou podobu územního plánu, jejíž zdůvodnění jistě musí být logické a přesvědčivé (ohledně požadavků na obsah odůvodnění územního plánu srov. § 53 odst. 4 a 5 stavebního zákona a část II. přílohy č. 7 vyhlášky č. 500/2006 Sb.)“ cit. rozsudek č. j. 5 As 94/2015‑79.“ (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 3. 2024, č. j. 6 As 103/2023-57).

12. Zároveň však nelze říci, že z územního plánu by nebylo zřejmé, co odpůrce k přijetí tohoto regulativu vedlo. Odpověď na tuto otázku je možno nalézt v návaznosti na veřejné projednání a v rámci vypořádání připomínky č. 12 B. F. ze dne 18. 10. 2021 na str. 301 a násl. územního plánu. P. F. uvedla: „Obec si dosud zachovává venkovský charakter i půdorys obce návesního typu, což by rozšiřování zástavby do dosud zemědělských, lesních a jiných ploch narušilo. Také vrtání dalších studní, by mohlo ohrozit vodní režim. Studny ve spodní části obce vykazují v suchých letech nedostatek vody. Šetřit musí i domy v horní části. Zájmem by mělo být zachování venkovského rázu obce i okolní krajiny.“ Této připomínce bylo částečně vyhověno. K tomu se v návaznosti na již shora citovanou část územního plánu uvádí, že „[v] sídle bude požadováno vybudování veřejného vodovodu před realizací nové výstavby. Projektantovi se stanovil pokyn zapracovat do návrhu ÚP Slavonice podmínku vybudování veřejného vodovodu před výstavbou nových rodinných domů. Zajistit, aby nemohla být realizována nová výstavba, pokud nebude v sídle vybudován veřejný vodovod.“ 13. Poukazují-li navrhovatelé na samotné textové vyjádření dané části územního plánu (viz bod 7 shora), tak, jak sami uvádějí, individuálním zdrojem se zde míní zdroj pro celé sídlo. Ve vztahu k samotnému vodovodu krajský soud žádnou rozpornost neshledává, neboť bude-li takový zdroj vody vybudován, musí být voda z takového zdroje dále distribuována prostřednictvím vodovodu.

14. Co se týče otázky přiměřenosti, proporcionality namítaného regulativu, jak plyne ze shora citované judikatury, takovými námitkami se krajský soud nemůže zabývat, neboť takovéto námitky navrhovatelé neuplatnili v průběhu pořizování územního plánu, přičemž posouzení těchto námitek nemůže na prvním místě náležet až krajskému soudu.

15. Ostatně nelze opomenout ani § 307 odst. 2 stavebního zákona (účinného ke dni podání návrhu) tak, jak odpůrce uvádí. Dle tohoto ustanovení platí, že návrh na zrušení opatření obecné povahy nebo jeho části je také nepřípustný, obsahuje-li pouze důvody, které navrhovatel neuplatnil v řízení o vydání opatření obecné povahy, ač tak učinit mohl; to neplatí, jde-li o opatření obecné povahy podléhající posouzení vlivů na životní prostředí. Jak plyne ze shora uvedeného, co se týče námitek spjatých s přiměřeností, proporcionalitou daného regulativu, tyto námitky navrhovatelé při pořizování územního plánu neuplatnili. Řešený územní plán nepodléhal posouzení vlivů na životní prostředí. Z pohledu daného ustanovení je tak v této části podaný návrh nepřípustný.

IV. Závěr a náklady řízení

16. Krajský soud neshledal podaný návrh důvodným, proto jej postupem dle § 101d odst. 1 věty druhé s. ř. s. zamítl.

17. O náhradě nákladů řízení rozhodl krajský soud podle § 60 odst. 1 věty první s. ř. s. Navrhovatelé neměli v řízení úspěch, a proto nemají právo na náhradu nákladů řízení. Pokud Shodu s prvopisem potvrzuje G. K. 5 51 A 26/2024 jde o procesně úspěšného odpůrce, tomu svědčí právo na náhradu nákladů řízení, které spočívají v odměně advokáta. Krajský soud v případě odpůrce, kterým je menší obec (2 268 obyvatel, Regionální informační servis, risy.cz) s pověřeným obecním úřadem, neshledal důvod pro postup dle § 60 odst. 7 s. ř. s.

18. Náklady zastoupení spočívají v odměně za dva úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, vyjádření) celkem v částce 6 200 Kč bez DPH [§ 7, § 9 odst. 4 písm. d) a § 11 odst. 1 písm. a), d), vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů] a v náhradě hotových výdajů za dva úkony právní služby v částce 600 Kč (§ 13 odst. 3 téže vyhlášky); celkem tedy 6 800 Kč bez DPH, 8 228 Kč s DPH, neboť zástupce žalobce doložil, že je plátcem DPH. Tuto částku jsou navrhovatelé povinni společně a nerozdílně uhradit odpůrci ve lhůtě 30 dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce odpůrce.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. České Budějovice 31. října 2024 Mgr. et Mgr. Bc. Petr Jiřík v. r. předseda senátu Shodu s prvopisem potvrzuje G. K.