51 A 28/2020

Rubrum

č. j. 51 A 28/2020 - 40 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Trnkové a soudců JUDr. Michala Hájka, Ph.D., a Mgr. et. Mgr. Bc. Petra Jiříka ve věci žalobce: P.P., narozen X státní příslušnost: X bytem X proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, 170 34 Praha o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 11. 5. 2020, č. j. X, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění

I. Vymezení věci a obsah žaloby

1. Dne 1. 6. 2020 obdržel Krajský soud v Českých Budějovicích (dále jen „krajský soud“) žalobu proti rozhodnutí žalovaného ze dne 11. 5. 2020, č. j. OAM-3452-18/ZR-2019 (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž bylo z moci úřední rozhodnuto o zrušení platnosti povolení k trvalému pobytu dle § 77 odst. 2 písm. a) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“) a podle § 77 odst. 3 zákona o pobytu cizinců byla žalobci stanovena lhůta Shodu s prvopisem potvrzuje J. M. 2 51 A 28/2020 k vycestování z území na 30 dnů od právní moci rozhodnutí, v případě trvání nouzové stavu vyhlášeného vládou České republiky usnesením č. 194 ze dne 12. 3. 2020, bude žalobce povinen vycestovat z území ve lhůtě 30 dnů od jeho skončení.

2. Žalobce předně namítal porušení § 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), neboť měl za to, že žalovaným nebyl zjištěn skutkový stav takovým způsobem, že by o něm nevyvstávaly žádné pochybnosti. Rovněž považoval napadené rozhodnutí za nepřiměřeně tvrdé vzhledem k míře jeho společenské nebezpečnosti a v neposlední řadě podotkl porušení čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, neboť svůj rodinný a soukromý život realizuje na území ČR. Žalobce popsal děj potyčky kvalifikované Okresním soudem v Bruntále v rozsudku č. j. 66 T 169/2018 – 231 jako přečin výtržnictví podle § 358 odst. 1 trestního zákoníku a okolnosti celé situace. Žalobce zmínil, že možnost osobního styku s jeho synem v případě jeho odcestování z území by byla významně ztížena ekonomickou situací, zejména z důvodu povinnosti k náhradě škody vůči Všeobecné zdravotní pojišťovně (dále jen „VZP“) plynoucí z rozsudku Okresního soudu v Bruntále ve zmiňované trestní věci. Žalobce namítal, že nebude schopen plnit své finanční závazky v případě návratu do domoviny, neboť pro tamější nedostatek pracovních příležitostí nezíská pravidelný a dostatečný příjem. Na podporu svých tvrzení o vybudování zázemí na území České republiky žalobce uvedl, že zde má syna a přátele, pracovní poměr a manželka hodlá žádat o pobytové oprávnění za účelem sloučení rodiny. Žalobce je přesvědčen o nepřiměřenosti zásahu napadeného rozhodnutí do jeho osobních a rodinných práv.

II. Stručné shrnutí vyjádření žalovaného správního orgánu

3. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě navrhl zamítnutí žaloby. Žalovaný uvedl, že žalobce byl 3x pravomocně odsouzen za úmyslné trestné činy, od jeho opakované protiprávní činnosti jej neodradily ani rodinné vazby, jichž se nyní účelově dovolává, přestože na ně v minulosti nijak nehleděl. Informaci o zaměstnání žalobce v rámci správního řízení nijak neprokázal, a proto ji žalovaný vyhodnotil jako pouhé tvrzení nijak doložené a více se tím nezabýval. Žalovaný podotkl, že si v zemi původu může obstarat nové zaměstnání, z něhož bude hradit škodu VZP a po zahlazení odsouzení mu nebude nic bránit v požádání si o nové pobytové oprávnění. K zásahu do soukromého a rodinného života žalobce došlo zcela v mezích zákona, z toho důvodu je žalovaný přesvědčen, že k porušení čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod nedošlo. Žalovaný dále uvedl, že zahlazení trestu neznamená fikci o neexistenci spáchání trestného činu. Žalovaný po rekapitulaci osobního života žalobce na území ČR připustil vysoké riziko opětovného narušování veřejného pořádku. Žalovaný zdůraznil, že tímto rozhodnutím nebyl žalobci vysloven zákaz pobytu, tudíž může na území ČR opakovaně cestovat.

III. Obsah správního spisu

4. Ze správního spisu vyplynuly pro soud následující rozhodné skutečnosti. Oznámení o zahájení správního řízení ve věci řízení o zrušení povolení k trvalému pobytu podle § 77 odst. 2 písm. a) zákona o pobytu cizinců z důvodu opakovaného závažného narušování veřejného pořádku či pro důvodné nebezpečí z ohrožení státu bylo žalovaným vypraveno dne 6. 12. 2019. Do správního spisu byl založen rozsudek Okresního soudu v Bruntále č. j. 66 T 169/2018 – 231, jímž byl shledán vinným ze spáchání přečinu výtržnictví podle § 358 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník (dále jen „trestní zákoník“), trestní příkaz Shodu s prvopisem potvrzuje J. M. 3 51 A 28/2020 Okresního soudu v Českém Krumlově ze dne 28. 11. 2006, č. j. 3 T 226/2006 – 21, jímž byl shledán vinným ze spáchání trestného činu ohrožení pod vlivem návykových látek podle § 201 odst. 1 a 2 písm. b) trestního zákoníku, trestní příkaz Okresního soudu v Českém Krumlově ze dne 10. 10. 2014, č. j. 10 T 174/2014 – 59, jímž byl shledán vinným ze spáchání přečinu poškození cizí věci podle § 228 odst. 1 trestního zákoníku, opis z evidence rejstříku trestů žalobce ze dne 3. 12. 2019 či detail osoby žalobce a jeho syna získaný z Celního informačního systému.

5. Žalobce byl dne 10. 1. 2020 vyzván k seznámení se s podklady pro vydání rozhodnutí, čehož dne 11. 2. 2020 využil obecný zmocněnec žalobce zvolený pro správní řízení. Dále je ve spisu založena zdravotní karta manželky žalobce, v níž bylo zaznamenáno, že dne 25. 6. 2019 byla přijata ve zdravotnickém zařízení v Moldávii z důvodu spontánního potratu. Dne 2. 3. 2020 obdržel žalovaný vyjádření k podkladům, jehož obsah se shoduje s textem žaloby v rozsahu vztahujícím se k spáchanému protiprávnímu jednání kvalifikovanému jako výtržnictví, potratu manželky a náhradě škody VZP. Následně bylo vydáno napadené rozhodnutí, v němž se žalovaný podrobně vypořádal s prokázáním opakovaného a závažného narušování veřejného pořádku, které spatřoval v opakující se trestné činnosti žalobce, a tím splnění podmínky pro zrušení trvalého pobytu žalobce podle § 77 odst. 2 zákona o pobytu cizinců, přednesl také zjištěné informace o rodinném a osobním životě žalobce, na základě nichž rozhodl o přiměřenosti zásahu do sféry osobního a rodinného života žalobce.

IV. Právní názor soudu

6. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů a vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „s. ř. s.“).

7. Žaloba není důvodná.

8. Žalobce v převážné části žaloby popisoval průběh jím dne 16. 9. 2017 spáchaného trestného činu výtržnictví, takový popis však nijak nesouvisí s projednávanou věcí. Krajský soud vychází z pravomocného rozsudku trestního soudu, který shledal žalobce vinným z trestného činu a samotný průběh protiprávního jednání žalobce není pro nyní projednávanou věc významný. Soud je podle § 52 odst. 2 s. ř. s. vázán rozhodnutím soudu o tom, že byl spáchán trestný čin a kdo jej spáchal. Veškerá žalobní argumentace popisující průběh a okolnosti spáchání trestného činu, tak nejsou v dané věci významné, krajský soud i žalovaný v rámci správního řízení o zrušení povolení k trvalému pobytu vycházeli z toho, že žalobce byl opakovaně trestním soudem shledán vinným ze spáchání trestného činu a tyto trestními soudy vyvozené závěry pro ně byli závazné. K jakým okolnostem trestní soud přihlédl při ukládání trestu či míra zavinění, nejsou skutečnosti v projednávané věci podstatné. K informaci o prodělaném potratu manželky žalobce v době jeho pobytu ve vazební věznici krajský soud poznamenává, že se zcela nesporně jedná o politováníhodnou informaci, nicméně tato skutečnost rovněž nemá pro projednávanou věc zásadní význam.

9. Žalobce se pokoušel prokázat nepřiměřenost zásahu napadeného rozhodnutí do jeho soukromého a rodinného života tím, že sdělil, že má na území České republiky bydlení, Shodu s prvopisem potvrzuje J. M. 4 51 A 28/2020 získal zaměstnání a společně se svou manželkou budou splácet náhradu škody VZP, vzniklou jím spáchaným trestným činem. Žalobce uváděl, že k povinnosti k náhradě škody jej zavázal Okresní soud v Bruntále svým rozsudkem, to však není pravdivé, neboť trestní soud VZP odkázal se svým nárokem na občanskoprávní řízení, jakým způsobem toto bylo dále řešeno, není součástí správního spisu, nicméně ani to nebylo pro projednávanou věc podstatné. Dále zdejší soud uvádí, že existenci pracovněprávního poměru žalobce neprokázal ani v rámci správního řízení ani řízení soudního, proto tato informace bude ponechána bez reakce, neboť jde o pouhé ničím nepodložené tvrzení. Argumentace žalobce založená na tom, že jeho setrvání na území ČR je nezbytné též proto, že je povinen k náhradě škody a získání finančních prostředků je dle jeho názoru snazší v České republice oproti jeho domovině, je naprosto nedůvodná. Krajský soud se shoduje s vyjádřením žalovaného, že povinnost k náhradě škody je čistě záležitostí žalobce a zkoumání toho, kde má žalobce příznivější prostředí k obstarání výdělku není okolností, která by měla být významně zkoumána a odvíjet se od ní rozhodnutí v řízení o zrušení platnosti povolení k trvalému pobytu podle § 77 odst. 2 písm. a) zákona o pobytu cizinců.

10. V rámci zkoumání přiměřenosti dopadu napadeného rozhodnutí do osobního a rodinného života žalobce dospěl žalovaný k tomu, že tvrzený dopad nebude s ohledem na celkovou situaci žalobce nepřiměřený. Syn žalobce narozený v roce 2003 žije ve společné domácnosti s matkou, žalobcem nebyly tvrzeny žádné konkrétní okolnosti osvědčující hlubší vztah se synem či jeho nepostradatelnost v péči o něj, rozhodně pak nebyly žádné takové informace prokázány. Krajský soud ve shodě s žalovaným podotýká, že žalobce, pokud by byl držitelem biometrického cestovního dokladu, mohl by syna navštívit na základě bezvízového styku, neboť žalobci nebyl uložen trest vyhoštění, s kterým by se vázal také zákaz pobytu na území. Ostatně je zarážející, že žalobce v průběhu celého správního řízení nezmínil, že má na území ČR syna. Tuto skutečnost zjistil žalovaný z úřední činnosti a náležitě se s touto informací v napadeném rozhodnutí vypořádal. Nadto i za předpokladu, že žalobce plní řádně svou roli otce, tak s ohledem na věk syna žalobce nelze konstatovat, že by se jednalo v případě jeho vycestování z území o nepřiměřený zásah do jeho rodinného života.

11. Krajský soud v souvislosti s námitkou týkající se narušení kontaktu mezi žalobcem a jeho synem odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 21. června 2018, č. j. 9 Azs 94/2018 – 34, neboť má za to, že je plně aplikovatelný na projednávanou věc: „(…) stěžovateli nebyl zákaz pobytu na území vysloven, přičemž k návštěvám syna může využít i nižších pobytových oprávnění. Zrušením trvalého pobytu sice dochází k odebrání nejvyššího pobytového statusu, jeho důsledkem však není vystavění nepřekonatelné bariéry mezi stěžovatelem a jeho rodinnými příslušníky. Městský soud výslovně uvedl, že i kdyby stěžovatel měl na území ČR fungující vztah se synem, o čemž se snaží správní orgány přesvědčit, neznamenalo by to automaticky nemožnost jeho trvalý pobyt zrušit. V této souvislosti zcela správně odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 10. 2016, č. j. 2 Azs 147/2016 - 30, který se týká obdobné věci – zrušení platnosti povolení k trvalému pobytu v návaznosti na pravomocné odsouzení za spáchání zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy –, a v němž se uvádí, že „[s]těžovatel si měl a mohl být při páchání natolik závažného úmyslného trestného činu vědom veškerých možných důsledků, které s sebou odhalení předmětné trestné činnosti ponese, a to jak v rovině trestněprávní, tak i rovině zákona o pobytu cizinců (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 18. 2. 1999, sp. zn. IV. ÚS 108/97). Žije-li na území státu, Shodu s prvopisem potvrzuje J. M. 5 51 A 28/2020 jehož není občanem, musí počítat s tím, že zavrženíhodné jednání směřující proti závažným právem chráněným zájmům toho státu, jehož se dopustí, může mít s velkou pravděpodobností za následek, že daný stát ukončí právo stěžovatele na jeho území pobývat. Stěžovatel tak mohl a měl předpokládat, že svým jednáním vystaví obtížím spojeným s ukončením svého kvalifikovaného pobytového režimu v České republice vedle sebe sama i své rodinné příslušníky, a o to více se měl zavrženíhodného jednání vyvarovat.“ Na výše uvedených závěrech by výslech bývalé manželky stěžovatele nemohl nic změnit. Vazbu stěžovatele na syna totiž všechny orgány reflektovaly, nicméně, vzhledem k jím spáchané závažné a úmyslné trestné činnosti, za kterou byl pravomocně odsouzen, zásah do jeho soukromého a rodinného života nebyl shledán natolik závažným, aby převážil nad veřejným zájmem na ochraně veřejného pořádku, v důsledku čehož byly splněny podmínky pro zrušení platnosti povolení k trvalému pobytu dle § 87l odst. 1 písm. a) zákona o pobytu cizinců. Ostatně jak žalovaná správně zdůraznila, omezení na osobní svobodě v délce 30 měsíců, ke kterému byl stěžovatel odsouzen, jeho rodinný a soukromý život narušilo větší měrou než zrušení trvalého pobytu.“ 12. Argument žalobce ohledně nedostatku finančních prostředků na cesty do České republiky krajský soud neshledal důvodný, žalobce je v produktivním věku, a tak mu nic nebrání v obstarání si vhodného zaměstnání na území domoviny či v jiném státu. Úkolem soudu ani správních orgánů není posuzování toho, jak má žalobce nakládat s finančními prostředky, aby byl schopen dostát svým závazkům. Protiprávní jednání žalobce a z toho plynoucí konsekvence nemohou být skutečnostmi, které by svědčily ve prospěch žalobce při rozhodování o zrušení trvalého pobytu, naopak právě jeho jednání spočívající v opakovaném porušování trestních předpisů České republiky je důvodem, pro který bylo celé řízení zahájeno. Krajský soud k tomu uzavírá, že reálná možnost styku žalobce se synem v případě výkonu napadeného rozhodnutí existuje, a proto nemá sebemenších pochyb o správnosti a zákonnosti napadeného rozhodnutí.

13. Tvrzení o úmyslu současné manželky žalobce požádat o pobytové oprávnění na území ČR, která podle informací zjištěných žalovaným doposud žije v Moldávii, není absolutně způsobilé ovlivnit rozhodnutí v projednávané věci. Žalobce nepředložil žádné důkazy osvědčující tvrzení, že je na území ČR plně adaptován a má zde zázemí, manželka žalobce žije na území jeho domoviny, jakékoli důkazy o pracovním poměru nebyly v nyní projednávané věci předloženy a o styku se synem se žalobce zmínil prvně až v žalobě, čili nebyly shledány žádné hlubší vazby žalobce k České republice.

14. Úkolem žalovaného je zrušit z moci úřední povolení k trvalému pobytu, jestliže cizinec opakovaně závažným způsobem narušuje veřejný pořádek. S ohledem na bohatou trestní minulost žalobce nelze mít o opakovaném a závažném narušování veřejného pořádku pochyb. Skutečnost, že žalobce byl třikrát pravomocně odsouzen ze spáchání trestného činu, je nezpochybnitelná a i s ohledem na povahu spáchaných trestných činů je závažné narušení veřejného pořádku jednoznačné. Krajský soud odkazuje na rozsudek rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 7. 2011, č. j. 3 As 4/2010 - 151, v němž byl vysvětlován pojem narušení veřejného pořádku a byť se jednalo o narušení veřejného pořádku ve smyslu § 119 odst. 2 zákona o pobytu cizinců s následkem uložení trestu vyhoštění, je odkazovaná citace aplikovatelná i na nyní projednávanou věc: „Rozšířený senát tak dospěl k závěru, že jednání cizince je narušením veřejného pořádku ve smyslu § 119 odst. 2 písm. b) cizineckého zákona v prvé řadě tehdy, pokud je jeho jednání skutečným, aktuálním a dostatečně závažným ohrožením některého ze základních zájmů společnosti“ Žalobce svým opakovaným protiprávním jednáním narušoval zájem na dodržování Shodu s prvopisem potvrzuje J. M. 6 51 A 28/2020 právních předpisů České republiky, zájem na dodržování veřejného pořádku či ochraně společnosti, existuje proto vysoké riziko, že by žalobce i v případě setrvání na území i nadále porušoval veřejný pořádek.

15. K námitce žalobce, že výkonem napadeného rozhodnutí bude znemožněn dohled nad jeho výkonem odloženého trestu, krajský soud podotýká, že žalobci byl podle rozsudku Okresního soudu v Bruntále č. j. 66 T 169/2018 – 231 dle § 81 odst. 1 trestního zákoníku a podle § 82 odst. 1 trestního zákoníku výkon trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 2 let, avšak žalobcem tvrzený trest podmíněného odsouzení s dohledem ve smyslu § 86 trestního zákoníku nebyl vůbec uložen. Krajský soud má za to, že žalobci v tomto ohledu nic nebrání ve vycestování do země původu.

16. Krajský soud zdůrazňuje, že žalobce si musel či měl být vědom následků, jaké mu hrozí v případě páchání trestné činnosti. Povolení k trvalému pobytu je nejvyšším pobytovým oprávněním s řadou výhod, současně je však třeba, aby cizinec respektoval právní řád země, v níž setrvává. Žalobce měl hledět na výhody a potřebnost pobytového oprávnění v průběhu svého setrvání na území, dodržovat právní předpisy a vyhnout se situacím, u nichž lze předpokládat neblahé následky. Vzhledem k tomu, že v případě žalobce se nejednalo o ojedinělé selhání a porušení trestněprávních předpisů, přičemž závažnost jím spáchaných trestných činů nelze bagatelizovat, tak soud nemá jiných možností, než napadené rozhodnutí potvrdit. Jak bylo již vypořádáno výše, vydání napadeného rozhodnutí rovněž nelze shledat jako nepřiměřený zásah do rodinných a osobních poměrů žalobce. Žalovaný v napadeném rozhodnutí přesvědčivě a podrobně zdůvodnil, proč bylo shledáno, že k nepřiměřenému zásahu do rodinných a osobních poměrů zrušením trvalého pobytu nedojde.

17. K obecné námitce nedostatečně zjištěného skutkového stavu krajský soud uvádí, že nebylo žalobcem konkretizováno, v čem konkrétně spatřuje nedostatečnost skutkového stavu. Žalovaný si obstaral veškeré podklady nezbytné k rozhodnutí ve věci, rovněž sám z vlastní iniciativy zjistil, že má žalobce na území syna, ačkoliv žalobce tuto skutečnost žalovanému po celé správní řízení nesdělil. Krajský soud je přesvědčen, že skutkový stav byl žalovaným zjištěn dostatečně, nevyvstávají o něm jakékoli pohybnosti a s ohledem na všechny okolnosti případu, které byly žalovaným zjištěny, bylo jednoznačně možné ve věci rozhodnout. Žalobce ani v řízení před soudem nevznesl žádné konkrétní skutečnosti, jimiž by zpochybnil úplnost zjištěného skutkového stavu.

18. Závěrem se krajský soud zabýval námitkou porušení čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Podle odstavce 1 uvedeného článku má každý právo na respektování svého soukromého a rodinného života, obydlí a korespondence. Přičemž podle odstavce 2 může státní orgán do výkonu tohoto práva zasáhnout pouze tehdy, je-li to v souladu se zákonem a nezbytné v demokratické společnosti v zájmu národní bezpečnosti, veřejné bezpečnosti, hospodářského blahobytu země, předcházení nepokojům a zločinnosti, ochrany zdraví nebo morálky nebo ochrany práv a svobod jiných. Krajský soud konstatuje, že k porušení čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod postupem žalovaného nedošlo. K zásahu do soukromého a rodinného života žalobce, nikoli však zásahu nepřiměřenému s ohledem na důvod zrušení pobytového oprávnění, jednoznačně došlo v souladu se zákonem. Ustanovení § 77 odst. 2 písm. a) zákona o pobytu cizinců stanoví, že ministerstvo platnost povolení k trvalému pobytu zruší, Shodu s prvopisem potvrzuje J. M. 7 51 A 28/2020 jestliže cizinec opakovaně závažným způsobem naruší veřejný pořádek nebo práva a svobody druhých anebo je důvodné nebezpečí, že by mohl ohrozit bezpečnost státu. V projednávané věci bylo podle názoru zdejšího soudu dostatečně prokázáno opakované a závažné narušování veřejného pořádku, tudíž postup žalovaného byl zcela legitimní.

VI. Závěr, náklady řízení

19. Na základě shora uvedeného dospěl krajský soud k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl. Soud rozhodl podle § 51 odst. 1 s. ř. s. bez nařízeného jednání, neboť shledal naplnění podmínek stanovených tímto ustanovením.

20. O náhradě nákladů řízení rozhodl krajský soud podle § 60 odst. 1, věty první s. ř. s. Žalobce neměl v řízení úspěch, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Pokud jde o procesně úspěšného žalovaného, v jeho případě nebylo prokázáno, že by mu v souvislosti s tímto řízením nad rámec běžné úřední činnosti vznikly nezbytné náklady důvodně vynaložené v řízení před soudem. Krajský soud proto v jeho případě rozhodl tak, že se žalovanému náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. České Budějovice 26. srpna 2020 JUDr. Marie Trnková v. r. předsedkyně senátu Shodu s prvopisem potvrzuje J. M.