51 A 3/2022

Rubrum

51 A 3/2022-53 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Trnkové a soudců JUDr. Michala Hájka, Ph.D. a Mgr. Heleny Nutilové ve věci žalobce: X zastoupen advokátem Mgr. Danielem Šenkyříkem, sídlem Jana Wericha 576, 388 01 Blatná proti žalovanému: Ministerstvo zdravotnictví sídlem Palackého náměstí 375/4, 128 01 Praha 2 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 15. 2. 2022, č. j. MZDR 45859/2021-3/OES takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

III. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

I. Vymezení věci a obsah žaloby

1. Žalobou doručenou Krajskému soudu v Českých Budějovicích (dále jen „krajský soud“) dne 2 51A 3/2022 17. 2. 2022 se žalobce domáhá zrušení shora uvedeného rozhodnutí žalovaného, jímž bylo zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno rozhodnutí Krajské hygienické stanice Jihočeského kraje (dále též „KHS“) ze dne 23. 10. 2021, č. j. KHSJC 39225/2021/EPID PI- ST-TA (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). Prvostupňovým rozhodnutím bylo žalobci nařízeno podrobit se protiepidemickým opatřením, a to: 1. podrobit se karanténnímu opatření - karanténě ve smyslu § 2 odst. 7 písm. a) zákona č. 258/2000 Sb. v minimální délce trvání čtrnácti dnů ode dne posledního kontaktu s pozitivně testovanou osobou, stanovené od 23. 10. 2021 do 2. 11. 2021; 2. podstoupit RT-PCR test na přítomnost viru SARS-CoV-2 v rozmezí 5.-7.dne od posledního kontaktu s pozitivně testovanou osobou, nejpozději však do 10. dne; 3. po dobu trvání karantény dle bodu 1 se zdržovat pouze v místě pobytu na adrese Miloňovice 78, Strakonice a omezit styk s ostatními lidmi; 4. po dobu trvání karantény dle bodu 1 vykonávat činnosti, které jsou běžnou součástí života, tak, aby se riziko šíření infekčního onemocnění minimalizovalo; 5. po dobu trvání karantény dle bodu 1 sledovat svůj zdravotní stav a v případě jakékoli změny distanční formou kontaktovat registrujícího poskytovatele, popřípadě jiného poskytovatele zdravotních služeb, a řídit se jeho pokyny.

2. Žalobce se v žalobě současně s návrhem na zrušení napadeného rozhodnutí domáhal přezkumu mimořádného opatření Ministerstva zdravotnictví ze dne 2. 3. 2021, č. j. MZDR 40555/2020-4/MIN/KAN, o nařizování izolace a karantény, ve znění účinném ke dni 23. 10. 2021 (dále jen „mimořádné opatření“), neboť ve vztahu k němu spatřoval důvodné pochybnosti o jeho zákonnosti.

3. Žalobce namítal, že pro něj jako studenta posledního ročníku gymnázia byla prezenční výuka velice důležitá. Žalobce se domníval, že osobou s pozitivním výsledkem RT-PCR testu na přítomnost viru SARS-CoV-2 byl jeden z pedagogů, což však s ohledem na ochranu osobních údajů není schopen tvrdit s naprostou jistotou. Přesto však v souvislosti s tím argumentoval tvrzením, že údajný pedagog s pozitivním výsledkem testu měl být očkovaný, a proto s výrazně sníženou infekčností, čili nebyl dán důvod pro automatické nařízení karantény. Podle žalobce, byl-li nakaženou osobou pedagog, měla být posouzena také další kritéria, jakými jsou vzdálenost kontaktu, časový rozsah a četnost, užití ochranných pomůcek atd.

4. Dalším žalobním bodem žalobce zpochybňoval zákonnost mimořádného opatření ministerstva zdravotnictví ze dne 2. 3. 2021, č. j. 40555/2020-4/MIN/KAN, která nebyla předtím posouzena. Podle žalobce nebrání přezkumu zákonnosti předmětného mimořádného opatření tzv. incidenční legitimace dle § 101a odst. 1 věty druhé s. ř. s., jestliže bylo toto mimořádné opatření podkladem pro vydání nyní napadeného rozhodnutí, kterým byl žalobce dotčen na svých právech. Karanténa, která byla žalobci nařízena, probíhala na přelomu měsíce října a listopadu 2021 a právě v tomto období došlo ke zrušení předmětného mimořádného opatření. V důsledku toho nemohl žalobce v zákonné lhůtě podat návrh na zrušení mimořádného opatření a prokázat krácení svých práv, neboť dříve, než mu uplynula lhůta jednoho měsíce k podání návrhu, došlo ke zrušení mimořádného opatření.

5. Žalobce spatřoval nezákonnost mimořádného opatření v diskriminaci neočkovaných osob, včetně dětí. Podle žalobce údajně snížená míra infekčnosti a infikovatelnosti u očkovaných 3 51A 3/2022 osob nebyla nijak argumentována a statisticky vyhodnocena, a proto nebyl běžný občan schopen vyhodnotit důvodnost a zákonnost opatření a posoudit údajně vyšší riziko. Žalobce postrádal v mimořádném opatření zdůvodnění rozlišování mezi osobami očkovanými a neočkovanými, dále poukazoval na snižující se účinnost očkování vůči novým mutacím. Žalobce spatřuje diskriminaci své osoby právě v tom, že musel podstoupit karanténní opatření, ačkoliv jiní žáci se shodným rozsahem kontaktu nemuseli podstoupit karanténní opatření, protože byli očkovaní.

6. V neposlední řadě žalobce uvedl, že napadené rozhodnutí je vnitřně rozporné, a proto nepřezkoumatelné. Dále v napadeném rozhodnutí spatřuje porušení práva na svobodu pohybu a právo na vzdělání. Současně zdůrazňoval pochybnosti o zákonnosti mimořádného opatření ministerstva zdravotnictví ze dne 2. 3. 2021, č. j. 40555/2020- 4/MIN/KAN.

II. Vyjádření žalovaného správního orgánu

7. Žalovaný ve svém vyjádření navrhl zamítnutí žaloby a dále potvrdil, že osobou s pozitivním výsledkem testu byl pedagogický pracovník. Žalovaný upozornil, že platila výjimka ze zákazu pohybu a pobytu bez ochranných prostředků dýchacích cest ve vnitřním prostoru při poskytování vzdělávání. Vzhledem k tomu, že se pedagog mohl po třídě pohybovat, byl Krajskou hygienickou stanicí vyhodnocen kontakt s tímto pedagogem jako rizikový. Žalovaný upozornil, že společně s KHS postupovali v souladu se zákonem č. 258/2000 Sb. a mimořádným opatřením, přičemž se řídil bodem V. mimořádného opatření. Vzhledem k tomu, že žalobce nesplňoval žádnou ze specifikovaných výjimek v mimořádném opatření, musela mu být nařízena karanténa. Žalovaný nepopíral, že očkování stoprocentně nezabrání nákaze onemocněním COVID- 19, ale snižuje riziko nákazy. V souvislosti s větším šířením tzv. indické varianty (mutace delta) na podzim roku 2021 byla nařizována protiepidemiologická opatření jako důležitý prostředek k omezení šíření nákazy. Karanténa v tomto období byla nařizována při každém potvrzeném onemocnění bez ohledu na očkovací anamnézu, nebyla-li splněna výjimka ve zmiňovaném bodě V. mimořádného opatření. Žalovaný poukazoval na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 2. 2. 2022, č. j. 8 Ao 2/2022-53, jenž se zabýval obdobnou námitkou diskriminace a dospěl k závěru, že se o diskriminaci neočkovaných nejednalo. Žalovaný zdůraznil, že k omezení svobody pohybu a pobytu došlo zákonem jako nevyhnutelný prostředek k ochraně zdraví druhých, což umožňuje čl. 14 odst. 3 Listiny základních práv a svobod. Takové omezení bylo jednoznačně odůvodněno společenským zájmem na ochraně veřejného zdraví. Žalovaný upozornil, že faktické zamezení žalobci v přítomnosti na výuce se týkalo pouze 2 dnů, a to 1. 11. 2021 a 2. 11. 2021, neboť ve zbývajících dnech karantény žalobce byly podzimní prázdniny a ředitelské volno.

III. Obsah správního spisu

8. Ze správního spisu bylo zjištěno, že dne 23. 10. 2021 obdržel žalobce sebetrasovací SMS v důsledku epidemiologicky významného kontaktu, jíž byl vyrozuměn o nařízení karantény. Žalobci bylo na základě žádosti ze dne 22. 11. 2021 doručeno písemné vyhotovení rozhodnutí Krajské hygienické stanice ze dne 23. 10. 2021, č. j. KHSJC 39225/2021/EPID PI-ST-TA o nařízení protiepidemických opatření, včetně karantény.

9. Dále předmětné rozhodnutí vedle odůvodnění obsahovalo poučení o odvolání ve smyslu ustanovení § 81 a násl. správního řádu, včetně toho, že podle § 67 odst. 1 zákona č. 4 51A 3/2022 258/2000 Sb. nemá odvolání proti tomuto rozhodnutí odkladný účinek. Proti prvostupňovému rozhodnutí se žalobce dne 26. 11. 2021 odvolal, přičemž odvolací námitky se v mnohém shodují s žalobními body. O odvolání bylo rozhodnuto napadeným rozhodnutím tak, že se zamítá a prvostupňové rozhodnutí se potvrzuje. Do správního spisu byla založena také písemnost potvrzující vyhlášení ředitelského volna ve dnech 25. - 26. 10. 2021 na Gymnáziu Strakonice a také dokumenty prokazující stanovení podzimních prázdnin ve dnech 27. až 29. 10. 2021 Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy. Žalobci byla prvostupňovým rozhodnutím nařízena karanténa od soboty dne 23. 10. 2021 do úterý dne 2. 11. 2021 IV. Právní názor soudu 10. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů, vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „s. ř. s.“).

11. Žaloba není důvodná.

12. Předně se krajský soud vyjadřuje k tvrzené vnitřní rozpornosti prvostupňového rozhodnutí, s níž se podle žalobce žalovaný nevypořádal. Rovněž napadené rozhodnutí označil žalobce za nepřezkoumatelné pro vnitřní rozpory. Krajský soud k tomu podotýká, že žalobce blíže nespecifikoval tvrzenou nepřezkoumatelnost rozhodnutí, přičemž nebyly shledány žádné skutečnosti tomu nasvědčující. Napadené i prvostupňové rozhodnutí jsou srozumitelná, konzistentní a s přesvědčivým odůvodněním. Krajský soud nespatřuje v odůvodnění žádné vnitřní rozpory, na něž žalobce upozorňuje, aniž by je blíže konkretizoval, a tak s ohledem na srozumitelnost, ucelenost i jednoznačnou oporu v důkazech založených do správního spisu, shledává krajský soud tento žalobní bod nedůvodným. Rozhodnutí korespondují s mimořádným opatřením toho času účinným a přístupem krajských hygienických stanic. Žalovaný v napadeném rozhodnutí přezkoumal prvostupňové rozhodnutí, přičemž neshledal žádné závady ohledně zákonnosti a přezkoumatelnosti, krajský soud je přesvědčen o správnosti takových závěrů a vzhledem k absenci konkrétnější argumentace není důvod více toto konstatování rozvádět.

13. Žalobce se současně s nyní projednávanou žalobou domáhal zrušení mimořádného opatření. V rozsahu tohoto návrhu na zrušení opatření obecné povahy jako mimořádného opatření došlo k vyloučení věci a postoupení k vyřízení Nejvyššímu správnímu soudu. Podle § 13 odst. 1 věta první zákona č. 94/2021 Sb., o mimořádných opatřeních při epidemii onemocnění COVID-19 a o změně některých souvisejících zákonů (dále jen „pandemický zákon“) platí, že k projednání návrhu podle soudního řádu správního na zrušení mimořádného opatření podle § 2 odst. 2 nebo mimořádných opatření podle § 69 odst. 1 písm. b) nebo i) zákona o ochraně veřejného zdraví ve stavu pandemické pohotovosti, jejichž účelem je likvidace epidemie COVID-19 nebo nebezpečí jejího opětovného vzniku, je příslušný Nejvyšší správní soud, pokud mimořádné opatření vydalo ministerstvo. V předmětné věci byly kumulativně splněny všechny zákonné předpoklady pro vznik věcné příslušnosti Nejvyššího správního soudu k přezkumu napadeného mimořádného opatření, což bylo již podrobněji zdůvodněno v usnesení ze dne 11. 3. 2022, č. j. 51 A 3/2022-23, jímž došlo k postoupení věci k Nejvyššímu správnímu soudu. Nejvyšší správní soud usnesením ze dne 27. 9. 2022, č. j. 4 Ao 1/2022-45 odmítl návrh na 5 51A 3/2022 zrušení opatření obecné povahy – mimořádného opatření, neboť shledal nesplnění podmínek řízení, resp. konstatoval odpadnutí předmětu řízení ve smyslu § 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. Mimořádné opatření bylo zrušeno ještě před zahájením řízení, a tak nebyla splněna podmínka zakotvená v § 13 odst. 4 pandemického zákona pro vedení řízení o přezkumu již zrušeného mimořádného opatření (srov. též usnesení NSS ze dne 28. 6. 2021, č. j. 4 Ao 4/2021–25).

14. Takové rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pro projednávanou věc znamená, že se na mimořádné opatření hledí jako na zákonné, což má zásadní vliv na posuzování zákonnosti navazujících správních aktů, konkrétně napadeného rozhodnutí žalovaného ze dne 15. 2. 2022, č. j. MZDR 45859/2021-3/OES.

15. Krajská hygienická stanice vydávající prvostupňové rozhodnutí, jímž byla žalobci nařízena protiepidemická opatření, vycházela z mimořádného opatření, které taková opatření ukládalo krajským hygienickým stanicím nařizovat při splnění podmínek. V projednávané věci je nesporná skutečnost, že jeden z pedagogických pracovníků školy měl dne 21. 10. 2021 pozitivní výsledek RT-PCR testu na SARS-CoV-2, přičemž s touto osobou byl žalobce dne 19. 10. 2021 v kontaktu při vyučovací hodině v délce 45 minut. Rovněž nebylo nikým zpochybňováno, že pozitivně testovaná osoba byla očkována proti onemocnění COVID-19. Na základě mimořádného opatření ze dne 30. 7. 2021, č. j. MZDR15757/2020- 56/MIN/KAN se na pedagogické pracovníky při poskytování vzdělávání a na studenty při vzdělávání sedící v lavici nebo jinak usazené vztahovala výjimka ze zákazu pohybu a pobytu bez ochranných prostředků dýchacích cest ve vnitřním prostoru sloužícím jako škola. Není proto překvapivé, že kontakt žalobce s pedagogem při výuce v délce 45 minut bez ochranných pomůcek úst, byl vyhodnocen jako rizikový. Délka rizikového kontaktu 45 minut se krajskému soudu nejeví jako zanedbatelná, studenti ani pedagog při výuce ochranné pomůcky mít nemuseli a je velmi pravděpodobné, že se pedagog po třídě pohyboval.

16. Podle bodu III. odst. 1 mimořádného opatření bylo všem krajským hygienickým stanicím nařízeno, aby k zabránění šíření epidemie onemocnění COVID-19 učinily: „všem osobám, které byly na základě epidemiologického šetření vyhledány jako osoby v úzkém kontaktu s pozitivně testovanou osobou, nařídí karanténní opatření ve smyslu § 2 odst. 7 zákona č. 258/2000 Sb. v minimální délce trvání 14 dnů ode dne posledního kontaktu s pozitivně testovanou osobou.“ V bodě V. tohoto mimořádného opatření byly stanoveny výjimky z povinnosti nařídit karanténu, avšak žalobce žádnou ze specifikovaných výjimek nesplňoval, což ani sám nerozporuje. Krajský soud tak konstatuje, že KHS neměla jinou možnost, než žalobci karanténu nařídit. Polemika nad účinností očkování proti onemocnění COVID-19 či snížení infekčnosti je v projednávané věci zcela bezpředmětná a nijak neovlivní výsledek řízení. V projednávané věci jsou rozhodné pouze zákonné a podzákonné právní předpisy, zejména předmětné mimořádné opatření, které jasně stanovilo podmínky zacházení s neočkovanou osobou v případě rizikového kontaktu s pozitivně testovanou očkovanou osobou. Žalovaný se ve vyjádření k žalobě i v napadeném rozhodnutí věnoval vysvětlení skutečností souvisejících s očkováním, krajský soud na tato tvrzení odkazuje, avšak pro rozhodnutí ve věci je tato diskuze taktéž bezpředmětná. Krajské hygienické stanice postupovaly shodně při nařizování karanténních opatření v případě kontaktu s pozitivně testovanou osobou, činily tak z důvodu rychlého šíření tzv. indické varianty (mutace delta), jednalo se o prostředek omezení šíření infekčního onemocnění. Jediné, k čemu bylo přihlíženo, byly výjimky v bodě 6 51A 3/2022 V mimořádného opatření, krajský soud má za to, že takovému postupu není co vytknout. Individualizace nebyla s ohledem na rozsah a závažnost celé situace možná, krajské hygienické stanice pouze činily kroky, jimiž se pokoušely zabránit dalšímu přenosu infekčního onemocnění, což je zcela legitimní postup, který byl v souladu s platnými právními předpisy.

17. Ve vztahu k další námitce, jíž žalobce poukazoval na diskriminaci neočkovaných osob, krajský soud odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 2. 2. 2022, č. j. 8 Ao 2/2022-53. Významným závěrem Nejvyššího správního soudu v tomto rozsudku bylo zhodnocení, že: „Uvedené posouzení se musí podle citované judikatury Ústavního soudu dále opírat o kritérium relevance, přičemž to v sobě zahrnuje hodnotový úsudek, který předpokládá pochopení smyslu a účelu přezkoumávané úpravy. Jinak řečeno, pro účely nyní projednávané věci jde v návaznosti na výše uvedené o posouzení toho, zda se z hlediska regulace napadeného mimořádného opatření jedná v případě níže vymezených skupin osob o postavení srovnatelné, či nikoliv. Pokud by se totiž jednalo o nestejné zacházení s nestejnými skupinami osob, nemohla by být námitka diskriminace důvodná. (…) Obecně tedy bylo možné uvažovat o srovnatelném postavení osob, které by se prokázaly PCR testem. Neočkované osoby bez prodělaného onemocnění se však i v případě podrobení se PCR testu ve srovnatelném postavení nenachází. Je tomu tak z důvodu zvýšené pravděpodobnosti nákazy při styku s infekční osobou, možného závažnějšího průběhu onemocnění a zvýšené nakažlivosti pro své okolí. Z těchto důvodů jim není umožněno provádět činnosti a využívat služby, které jsou mimořádným opatřením regulovány. S ohledem na cíl mimořádného opatření totiž představují pro boj s epidemií a jejími následky zvýšené riziko, a to zejména pro zdravotní systém. Jestliže se neočkované osoby ve srovnatelném postavení nenachází, nejsou diskriminovány tím, že jim čl. I bodu 15 mimořádného opatření neumožňuje prokázat tzv. bezinfekčnost prostřednictvím negativního výsledku PCR testu, a tedy provádět činnosti a využívat služby regulované mimořádným opatřením. Soud se proto nezabýval dalšími kroky testu diskriminace (viz bod [72] tohoto rozsudku).“ (pozn. podtrženo soudem)

18. Žalobcova statistika účinnosti očkování není v projednávané věci rozhodná. Vědecká stránka účinnosti očkování nemůže být soudem posuzována. Důvody, proč někteří studenti nemuseli podstoupit karanténu, přestože byli ve shodném styku s pozitivně testovaným pedagogem, jsou žalobci známy, resp. tito studenti byli očkováni.

19. Výhrady žalobce, že pro něj bylo vzdělání důležité zejména z toho důvodu, že byl v maturitním ročníku, jsou jistě pochopitelné, nicméně nutno podotknout, jak nastínil již žalovaný, že se fakticky jednalo o pouhé dva dny. Krajský soud má za to, že dvoudenní absence ve výuce nebyla natolik významná, aby mohla ovlivnit výsledek maturitní zkoušky, ostatně není ani zřejmé, z jakých důvodů žalobce nemohl využít distanční výuky.

20. K údajnému porušení práva na svobodu pohybu a pobytu krajský soud ve shodě s žalovaným uvádí, že může dojít k jeho omezení zákonem, jestliže je to nevyhnutelné k ochraně zdraví druhých, což bylo dodrženo. S ohledem na epidemiologickou situaci nemá krajský soud pochyb, že nařízení karantény žalobce představovalo zásah do ústavně zaručeného práva na svobodu pohybu, které vzniklo na základě zákona a bylo jednoznačně odůvodněno společenským zájmem na ochranu veřejného zdraví. 7 51A 3/2022 V. Závěr, náklady řízení 21. Na základě shora uvedeného dospěl krajský soud k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl. Soud postupoval podle § 51 odst. 1 s. ř. s. a věc rozhodl bez nařízeného jednání, neboť účastníci řízení projevili s takovým postupem soudu souhlas.

22. O náhradě nákladů řízení rozhodl krajský soud podle § 60 odst. 1, věty první s. ř. s. Žalobce neměl v řízení úspěch, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Pokud jde o procesně úspěšného žalovaného, v jeho případě nebylo prokázáno, že by mu v souvislosti s tímto řízením nad rámec běžné úřední činnosti vznikly nezbytné náklady důvodně vynaložené v řízení před soudem. Krajský soud proto v jeho případě rozhodl tak, že se žalovanému náhrada nákladů řízení nepřiznává. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se 0dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. České Budějovice 16. prosince 2022 JUDr. Marie Trnková v. r. předsedkyně senátu