51 A 31/2023

Rubrum

č. j. 51 A 31/2023–44 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. et Mgr. Bc. Petra Jiříka a soudců Mgr. Heleny Nutilové a JUDr. Michala Hájka, Ph.D., ve věci žalobce: X bytem X zastoupen advokátem Mgr. Martinem Kukrálem sídlem Tylova 382/2, Písek proti žalovanému: Městský úřad Protivín sídlem Masarykovo náměstí 128, Protivín o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem žalovaného, takto:

Výrok

I. Určuje se, že zásah žalovaného vůči žalobci spočívající v tom, že žalobci nebylo dne 26. 6. 2023 umožněno nahlížet do zápisu ze schůze rady města Protivín konané dne 17. 8. 2022 byl nezákonný.

II. Určuje se, že zásah žalovaného vůči žalobci spočívající tom, že žalobci nebylo dne 10. 7. 2023 umožněno nahlížet do zápisu ze schůze rady města Protivín konané dne 4. 1. 2023 byl nezákonný.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 18 824 Kč ve lhůtě 30 dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho zástupce. Shoda s prvopisem: J. M. 2 51 A 31/2023

Odůvodnění

I. Vymezení věci a obsah žaloby

1. Žalobou doručenou Krajskému soudu v Českých Budějovicích (dále jen „krajský soud“) dne 24. 8. 2023 se žalobce domáhá deklarace nezákonnosti zásahu městského úřadu Protivín, spočívajícího v tom, že žalovaný dne 26. 6. 2023 odmítl umožnit žalobci nahlížet do zápisu ze schůze rady města Protivín konané dne 17. 8. 2023 a dále, že žalovaný dne 10. 7. 2023 odmítl umožnit žalobci nahlížet do zápisu rady města Protivín konané dne 4. 1. 2023. Tím došlo k nezákonnému zásahu do práv žalobce.

2. Žalobce v žalobě namítá, že právo nahlížet do zápisu z jednání rady města Protivín dovozuje z § 101 odst. 3 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o obcích“), ze kterého vyplývá, že člen zastupitelstva má právo nahlížet do zápisu z jednání rady. Žalobce má za to, že právo zastupitele nahlížet do uloženého zápisu ze schůze rady je obsahově neomezeno a rovněž není stanovena forma, jakou má zastupitel o využití svého práva požádat, tedy lze požádat libovolnou formou, a to i ústní. Na rozdíl od práva zastupitele požadovat informace podle § 82 zákona o obcích, ve kterém je stanovena lhůta k vyřízení, je nutné právo zastupitele dle § 101 odst. 3 zákona o obcích chápat jako právo seznámit se zápisy uloženými za tímto účelem u obecního úřadu fakticky ihned. Obecní úřad je povinen zastupiteli vyhovět a umožnit mu jeho právo realizovat. Jednání žalovaného je tak dle žalobce nutné považovat za nezákonný zásah vůči žalobci, kterým byla fakticky odňata možnost ihned nahlédnout do zápisu z jednání rady, přestože žalovanému objektivně nic nebránilo, čímž došlo k nezákonnému zásahu do práv žalobce. Postupem žalovaného došlo k narušení základních zásad, podle kterých by měl správní orgán postupovat. Správní orgán například nepostupoval tak, aby nikomu nevznikly zbytečné náklady a dotčené osoby byly co nejméně zatěžovány.

3. Žalobce primárně navrhl, aby soud deklaroval nezákonnost postupu žalovaného, eventuálně v případě, ve kterém by nebylo možné určit nezákonnost zásahu, formuloval žalobce i eventuální petit směřující k trvajícímu zásahu, resp. zákazu pokračovat v porušování práv žalobce.

II. Vyjádření žalovaného správního orgánu

4. Žalovaný ve svém vyjádření ze dne 14. 9. 2023 navrhl zamítnutí žaloby. Do zápisu rady města nebylo v danou chvíli možné nahlédnout z technických důvodů, pracovnice zde byla sama a věnovala se jiné agendě, přičemž žalobce byl upozorněn na možnost své právo uskutečnit v jiném termínu. Žalobce měl a má možnost nahlédnout do zápisu rady města, pořizovat kopie, čehož opakovaně využil a využívá. Žalobce měl dle názoru žalovaného postupovat v souladu s rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 2. 2023, č. j. 8 Aps 5/2012-47, který se zabýval výkladem § 82 písm. c) zákona o obcích, tak, že je nutné subsidiárně aplikovat procesní pravidla plynoucí ze zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím (dále jen jako „zákon o svobodném přístupu k informacím“). Učinil- li žalobce žádost o nahlédnutí ústně při osobní návštěvě městského úřadu, použije se pro vyřízení takové žádosti pravidlo plynoucí z § 13 zákon o svobodném přístupu k informacím, podle něhož není-li žadateli na ústně podanou žádost informace poskytnuta anebo nepovažuje-li žadatel informaci poskytnutou na ústně podanou žádost za dostačující, je třeba podat takovou žádost písemně. Žalobce však svou ústní žádost v jiném termínu nezopakoval a nepodal ji ani písemně. Pokud by žalobce postupoval předpokládaným a zákonem předvídatelným způsobem, mělo být jeho obranou podání žádosti písemně podle § 13 odst. Shoda s prvopisem: J. M. 3 51 A 31/2023 2 zákon o svobodném přístupu k informacím a teprve po vyřízení písemně podané žádosti se mohl případně bránit procesními prostředky, tedy podat jako člen zastupitelstva města žádost o zpřístupnění informací podle § 82 písm. c) zákona o obcích písemně. Žalovaný je přesvědčený, že podání žaloby je předčasné a neodůvodněné. V doplnění vyjádření ze dne 21. 9. 2023 žalovaný zopakoval, že v jiných případech žalobci požadované informace poskytl a návrh žalobce je šikanózní.

IV. Průběh soudního jednání

5. Dne 15. 11. 2023 proběhlo ve věci ústní jednání, v jehož rámci setrvali účastníci na dosavadních podáních. Žalovaný doplnil, že sekretářka starosty, po které žádal žalobce zpřístupnění zápisů z jednání rady, měla vlastní jinou pracovní agendu a cca od září 2023 mohou zastupitelé nahlížet u pracovnic podatelny. Popsal množství požadavků žalobce (cca 30 za rok) a to, že pokud by tento počet požadavků vznesl každý z 20 zastupitelů, vedlo by to k zahlcení úřadu. Žalovaný rovněž uvedl, že předmětné zápisy z jednání z rady má s sebou k dispozici (a tyto ukázal) a žalobce do nich může nahlédnout. Zároveň bylo zdůrazněno, že žalobci nebylo nikdy bráněno přistupovat k informacím potřebným pro výkon mandátu člena zastupitelstva.

6. Při jednání, v návaznosti na důkazní řízení, krajský soud konstatoval projednatelnost primárního petitu (deklarace nezákonného zásahu) a to, že formuloval-li žalobce následně i eventuální návrh (sekundární petit), není nutné se tímto eventuálním petitem zabývat, což účastníci bez dalšího přijali.

7. Krajský soud při jednání provedl jako důkaz úřední záznam ze dne 26. 6. 2023, 10. 7. 2023 a 9. 10. 2023 a potvrzení o zvolení žalobce zastupitelem města (po nahlédnutí vráceno žalobci). Pro nadbytečnost poté zamítl další návrhy na dokazování, a to výslech I. U., pracovnice městského úřadu a účastnický výslech žalobce, neboť rozhodný skutkový stav plyne dostatečně již ze samotných úředních záznamů. Pro nadbytečnost pak soud zamítl důkazní návrhy žalovaného, a to zápis z jednání zastupitelstva č. 3/2023 a údajnou část podání žalobce k ÚOHS, neboť tyto listiny nemohou přispět ke zjištění rozhodného skutkového stavu (irelevantnost).

8. V návaznosti na úřední záznam ze dne 9. 10. 2023 žalovaný předložil soudu písemnou odpověď, že dané listiny budou připraveny k nahlédnutí, nicméně vzhledem k tomu, že nahlížení ze dne 9. 10. 2023 není předmětem tohoto řízení, krajský soud se touto listinou více nezabýval.

V. Posouzení věci krajským soudem

9. Žalobu na ochranu před nezákonným zásahem, pokynem či donucením správního orgánu vymezuje § 82 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), z něhož vyplývá, že ten, „kdo tvrdí, že byl přímo zkrácen na svých právech nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením (dále jen ‚zásah‘) správního orgánu, který není rozhodnutím, a byl zaměřen přímo proti němu nebo v jeho důsledku bylo proti němu přímo zasaženo, může se žalobou u soudu domáhat ochrany proti němu nebo určení toho, že zásah byl nezákonný.“ Podle § 87 odst. 1 věty poslední s. ř. s. vycházel krajský soud ze skutkového a právního stavu, který zde byl v době zásahu.

10. Žaloba je důvodná.

11. Smyslem žaloby proti nezákonnému zásahu správního orgánu je, aby zásahy skutečně zasahující do jednotlivých veřejných subjektivních práv žalobce byly podrobeny soudní Shoda s prvopisem: J. M. 4 51 A 31/2023 ochraně. Za nezákonný zásah však nelze považovat jakýkoli nezákonný postup správního orgánu, ale pouze ten, který dosahuje určité intenzity. „Ochranu ve smyslu § 82 s. ř. s. je totiž nutné poskytnout jen proti nezákonným postupům, které představují reálný (nikoliv jen imaginární či mizivý) dopad do práv žalobce. Judikatura správních soudů požadavek určité minimální intenzity nezákonného postupu zpravidla akceptuje v hodnocení okolností konkrétní věci.“ (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 4. 2020, č. j. 10 As 389/2019-40). Jedná se o uplatnění zásady de minimis non curat praetor, ke které se Nejvyšší správní soud přihlásil v rozsudku sp. zn. 9 As 138/2019. Konstatoval tak, že stejně jako drobné pochybení ve správním řízení není důvodem pro rušení výsledného rozhodnutí, tak ani drobné pochybení, které nemohlo skutečně zasáhnout veřejná subjektivní práva jednotlivce, nemá být v souladu s rozebíranou zásadou označeno za nezákonný zásah.

12. V posuzované věci jde o to, jak měl žalovaný postupovat při vyřizování žalobcova požadavku nahlédnout do zápisů rady obce jako člen zastupitelstva obce.

13. Podle 101 odst. 3 zákona o obcích věta třetí zápis ze schůze rady obce musí být uložen u obecního úřadu k nahlédnutí členům zastupitelstva obce.

14. Podle § 82 písm. c) má člen zastupitelstva při výkonu své funkce právo požadovat od zaměstnanců obce zařazených do obecního úřadu, jakož i od zaměstnanců právnických osob, které obec založila nebo zřídila, informace ve věcech, které souvisejí s výkonem jejich funkce; informace musí být poskytnuta nejpozději do 30 dnů.

15. Jak shrnuje komentářová literatura, „ustanovení § 101 odst. 3 především předpokládá, že zápis je uložen u obecního úřadu k nahlédnutí členům zastupitelstva obce. Ti proto mají k zápisu obsahově neomezený přístup, tedy ke všem informacím v něm uvedeným (včetně osobních údajů apod.). De iure má vlastně toto ustanovení charakter konkretizace práva zastupitele na informace podle § 82 písm. c), neboť i kdyby nebylo, vyplýval by nárok zastupitele na přístup k zápisu ze schůze rady přímo z obecného § 82 písm. c)“ (viz Potěšil, L., Furek, A., Hejč, D., Chmelík, V., Rigel, F., Škop, J. Zákon o obcích. Komentář. C. H. Beck, Praha, 2019, s. 608–618).

16. Z úředních záznamů založených ve spise se podává, že se dne 26. 6. 2023 v čase 14:05, tj. v úřední den a úřední hodinu, žalobce dostavil na Městský úřad Protivín, kde žádal o nahlédnutí do zápisu rady města Protivín konané dne 17. 8. 2022, což sekretariát starosty na příkaz starosty odmítl s tím, že do zápisu není možné nahlédnout a že žalobci bude dokument připraven. Z druhého úředního záznamu se podává, že se dne 10. 7. 2023 v čase 14:38, tj. v úřední den a úřední hodinu, žalobce dostavil na Městský úřad Protivín, kde žádal o nahlédnutí do zápisu rady města Protivín konané dne 4. 1. 2023, což sekretariát starosty na příkaz starosty odmítl s tím, že žalobci bude dokument připraven. Celkovou situaci poté dokresluje úřední záznam ze dne 9. 10. 2023, ve kterém se mj. uvádí, že „Sekretářka I. U. sdělila, že nikdo jí nezrušil zákaz zastupiteli předkládat zápisy z jednání z rady města.“ 17. Úprava obsažená v § 101 odst. 3 zákona o obcích stanovuje povinnost ukládat zápisy rady obce u obecního úřadu k nahlížení zastupitelům obce a dále oprávnění zastupitelů obce do těchto uložených zápisů nahlížet. Jedná se o samostatnou úpravu, na kterou obecná úprava § 82 písm. c) téhož zákona nedopadá. Nestanovil-li zákonodárce dalších podmínek, není zde žádného důvodu vykládat pojem „nahlédnout“ restriktivně, jak žalovaný navrhuje, upozorňuje-li setrvale na úpravu § 82 písm. c) zákona o obcích a na něj navazující judikaturu (zejm. subsidiární užití zákona o svobodném přístupu k informacím). Shoda s prvopisem: J. M. 5 51 A 31/2023 18. Dostavil-li se žalobce jako zastupitel obce v úřední den a úřední hodinu na obecní úřad, kde ústně požádal o nahlédnutí do zápisu rady obce, měl být tento jeho požadavek vyřízen ihned a bez omezení. Tvrdí-li žalovaný, že do zápisu ze schůzí rady nebylo možné v obou případech (26. 6. 2023 a 10. 7. 2023) nahlédnout z technických důvodů, protože pracovnice úřadu byla v kanceláři sama a měla na starosti jinou agendu, jedná se však o pouhé nepodložené tvrzení žalovaného. I pokud by tomu tak bylo, organizace práce úřadu je přitom záležitostí úřadu samotného a nemůže být kladena k tíži žalobci, který pouze realizuje své právo zastupitele (srov. i tvrzenou změnu, dle které od září 2023 má tuto agendu vykonávat podatelna a její dvě úřednice). Z úředních záznamů sepsaných pracovnicí úřadu naopak plyne, že zde žádné objektivně relevantní technické důvody pro nepředložení zápisů k nahlédnutí žalobci nebyly.

19. Přisvědčit nelze ani argumentaci žalovaného, že žalobce požaduje po úřadu či obci velké množství informací, za rok cca 30 a kdyby tak činilo všech 20 zastupitelů, nebylo by vyřízení jejich požadavků možné. Jednak se jedná pouze o hypotetickou situaci, jednak nelze žádnému ze zastupitelů upřít jejich práva. Nadto samotné faktické nahlédnutí do zápisu z rady není z povahy věci technicky či časově náročným úkonem, zvlášť když žalovaný disponuje těmito zápisy v listinné podobě tak, jak demonstroval jeho právní zástupce při jednání soudu.

20. Z uvedených důvodů se nelze ztotožnit s názorem žalovaného a jeho odkazem na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 2. 2023, č. j. 8 Aps 5/2012-47. Žalovaným uvedený postup, kterým má být žalobcův požadavek vyřízen, není na projednávanou věc přiléhavý. Subsidiární užití zákona o svobodném přístupu k informacím je možné za situace, bude-li zastupitel obce žádat o informace dle § 82 písm. c) zákona o obcích, a to jen ty informace, které by byl povinný subjekt povinen poskytnout i podle zákona o svobodném přístupu k informacím, tedy komukoli. Krajský soud tak uzavírá, že argumenty žalovaného, jakým způsobem měl být požadavek žalobce vyřízen a jak měl žalobce postupovat, neobstojí.

21. Namítá-li žalovaný, že žalobci bylo opakovaně umožněno nahlížet do zápisů, není to pro projednávanou věc podstatné. Umožňuje-li žalovaný v jiných případech žalobci nahlížet či mu informace na vyžádání poskytuje, tj. plní-li v jiných případech své zákonem stanovené povinnosti, nejedná se o skutečnost, která by mohla vést k závěru o nedůvodnosti podané žaloby. Na důvodnosti podané žaloby nemění nic ani přesvědčení žalovaného o jejím šikanózním charakteru, který nebyl ani prokázán.

V. Závěr, náklady řízení

22. Krajský soud uzavírá, že neumožnění žalobci nahlížet do zápisu ze schůze rady města Protivín dne 26. 6. 2023 a dne 10. 7. 2023 bylo nezákonnými zásahy. K eventuálnímu, sekundárnímu, petitu krajský soud dodává, že o tomto petitu nerozhodoval, neboť „soud o eventuálním (tj. druhém) petitu rozhoduje pouze v případě, že nároku uplatněnému v primárním petitu nelze vyhovět.“ (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 7. 2019, sp. zn. 25 Cdo 1065/2019).

23. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1, věty první s. ř. s., podle kterého má účastník řízení, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu důvodně vynaložených nákladů před soudem proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Žalovaný, který neměl v soudním řízení úspěch, nemá právo na náhradu nákladů řízení. Shoda s prvopisem: J. M. 6 51 A 31/2023 24. Procesně úspěšný žalobce má právo na náhradu nákladů řízení složených z uhrazeného soudního poplatku ve výši 4 000 Kč (2 x 2 000 Kč) a náhrady nákladů zastoupení. Náklady zastoupení spočívají v odměně za čtyři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, podání ve věci samé, replika k vyjádření žalobce a účast na jednání) celkem v částce 12 400 Kč [§ 7, § 9 odst. 4 písm. d), § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) ve spojení s odst. 3, vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů] a v náhradě hotových výdajů za čtyři úkony právní služby v částce 1 200 Kč (§ 13 odst. 3 téže vyhlášky); celkem tedy 13 600 Kč.

25. Cestovné zástupce žalobce činí za celkovou vzdálenost 104 km za cestu z Písku do Českých Budějovic a zpět, při průměrné spotřebě pohonných hmot 0,066 l/1 km, 41,20 Kč za 1 litr benzinu dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., vyhláška o změně sazby základní náhrady za používání silničních motorových vozidel a stravného a o stanovení průměrné ceny pohonných hmot pro účely poskytování cestovních náhrad pro rok 2023, ve znění pozdějších předpisů, tj. 2,7192 Kč/km za palivo + 5,20 Kč sazka základní náhrady za 1 km jízdy dle stejné vyhlášky, tj. 7,91 x 104 = 824 Kč po zaokrouhlení. Podle § 14 odst. 1 písm. a) a odst. 3 advokátního tarifu činí náhrada za promeškaný čas advokáta 4 x 100 Kč (ztráta času za 4 započaté půlhodiny na cestě Písek – České Budějovice a zpět), tj. 400 Kč. Jízdné včetně náhrady za promeškaný čas činí celkem 1 224 Kč.

26. Celkovou částku 18 824 Kč je žalovaný povinen uhradit k rukám zástupce žalobce ve lhůtě 30 dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. České Budějovice 15. listopadu 2023 Mgr. et Mgr. Bc. Petr Jiřík v. r. předseda senátu Shoda s prvopisem: J. M.