51 A 31/2025

Rubrum

č. j. 51 A 31/2025- 18 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. et Mgr. Bc. Petra Jiříka a soudců Mgr. Kateřiny Bednaříkové a JUDr. Michala Hájka, Ph.D., ve věci žalobce: T. V., narozený dne bytem proti žalovanému: Městský úřad Horní Planá sídlem Náměstí 54, Horní Planá o žalobě na ochranu proti nečinnosti správního orgánu v řízení o žádosti žalobce o poskytnutí informací ze dne 20. 10. 2025 vedené pod sp. zn. MUHP 3875/2025, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

III. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. Shodu s prvopisem se potvrzuje: J. M. 2 51 A 31/2025

Odůvodnění

I. Vymezení věci, stručný obsah žaloby

1. Žalobce podal dne 20. 10. 2025 povinnému subjektu stavebnímu úřadu Městského úřadu Horní Planá žádost o informace podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o svobodném přístupu k informacím“) formulovanou jako „informace ve vztahu k Výzva k doplnění žádosti + usnesení o přerušení řízení o dodatečném povolení stavby ze dne 17. 2. 2025, Sp. zn. Výst./3117/2024/OI, čj. MUHP- 557/2025 – elektronické kopie všech dokumentů, které byly doloženy v rámci této výzvy ve formátu pdf“.

2. Žalovaný – povinný subjekt v zákonné lhůtě 15 dnů podle ustanovení § 14 odst. 5 zákona o svobodném přístupu k informacím žalobci informace neposkytl, nerozhodl o odmítnutí žádosti, neprodloužil lhůtu, nevydal výzvu k upřesnění ani jinak nereagoval. Žalobce proto podal v souladu s ustanovením § 16a zákona o svobodném přístupu k informacím dne 9. 11. 2025 stížnost na postup povinného subjektu. Tento prostřednictvím stavebního úřadu na uvedené podání reagoval dne 12. 11. 2025 zasláním sdělení pod sp. zn. MUHP-4276/2025, v němž uvedl: „Na Vaši žádost doručenou městskému úřadu dne 20.10.2025 a evidovanou pod č.j. MUHP 3875/2025 a následnou stížnost doručenou městskému úřadu dne 09.11.2025 a evidovanou pod č.j.: MUHP- 4223/2025 sdělujeme, že Vámi požadované dokumenty nezasíláme, jelikož nejste účastníkem řízení.“ 3. Žalobce podal dne 17. 11. 2025 ke krajskému soudu žalobu na ochranu proti nečinnosti správního orgánu. Popisuje v ní, že citované sdělení povinného subjektu ze dne 12. 11. 2025 není rozhodnutím o žádosti dle ustanovení § 15 odst. 2 zákona o svobodném přístupu k informacím a ustanovení § 68 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), a proto povinný subjekt stále trvá na nečinnosti. Spojení „nejste účastníkem řízení“ spatřuje jako nezákonné, neboť okruh osob dle zákona o svobodném přístupu k informacím je neomezený. Z uvedených důvodů žalobce navrhl, aby krajský soud určil, že povinný subjekt je ve věci žádosti žalobce ze dne 20. 10. 2025 nečinný a aby mu uložil povinnost vydat rozhodnutí o žádosti dle zákona o svobodném přístupu k informacím do 15 dnů od právní moci rozsudku. Zároveň aby povinný subjekt žalobci nahradil náklady tohoto řízení.

II. Vyjádření žalovaného

4. Povinný subjekt ve vyjádření k žalobě ze dne 18. 12. 2025 shrnul dosavadní procesní vývoj věci. Ohledně sdělení ze dne 12. 11. 2025 uvedl, že tak postupoval veden skutečností, neboť požadované informace nejde poskytnout, neboť jde o informaci vzniklou při přípravě rozhodnutí v rámci probíhajícího řízení o dodatečném povolení stavby, kdy rozhodnutí ještě nebylo vydáno dle ustanovení § 11 odst. 1 písm. b) zákona o svobodném přístupu k informacím. V závěru vyjádření uvedl, že nárok na náhradu nákladů řízení neuplatňuje.

III. Posouzení věci krajským soudem

5. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů, vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu Shodu s prvopisem se potvrzuje: J. M. 3 51 A 31/2025 (§ 75 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších zákonů, dále jen „s. ř. s.“).

6. Krajský soud rozhodl bez jednání (§ 51 s. ř. s.).

7. Žaloba není důvodná.

8. Dle § 79 odst. 1 s. ř. s. platí, že ten, kdo bezvýsledně vyčerpal prostředky, které procesní předpis platný pro řízení u správního orgánu stanoví k jeho ochraně proti nečinnosti správního orgánu, může se žalobou domáhat, aby soud uložil správnímu orgánu povinnost vydat rozhodnutí ve věci samé nebo osvědčení. To neplatí, spojuje-li zvláštní zákon s nečinností správního orgánu fikci, že bylo vydáno rozhodnutí o určitém obsahu nebo jiný právní důsledek. Žalobce předpoklady pro výše uvedené ustanovení naplnil. Bezvýsledným vyčerpáním prostředku ochrany se rozumí i jím podaná stížnost dle § 16a zákona o svobodném přístupu k informacím.

9. Dle § 81 odst. 1 s. ř. s. platí soud rozhoduje na základě skutkového stavu zjištěného ke dni svého rozhodnutí. Je proto zapotřebí posoudit, zda byl povinný subjekt ke dni svého rozhodnutí krajského soudu v této věci skutečně nečinný.

10. Dle § 14 odst. 5 písm. d) zákona o svobodném přístupu k informacím dále platí, že povinný subjekt posoudí žádost a nerozhodne-li podle § 15, poskytne informaci v souladu se žádostí ve lhůtě nejpozději do 15 dnů ode dne přijetí žádosti nebo ode dne jejího doplnění nebo upřesnění; je-li zapotřebí licence podle § 14b, předloží v této lhůtě žadateli konečnou licenční nabídku.

11. Ustanovení § 15 odst. 1 zákona o svobodném přístupu k informacím stanoví, že pokud povinný subjekt žádosti, byť i jen zčásti, nevyhoví, vydá ve lhůtě pro vyřízení žádosti rozhodnutí o odmítnutí žádosti, popřípadě o odmítnutí části žádosti, s výjimkou případů, kdy se žádost odloží [blíže viz § 14 odst. 5 písm. a) in fine zákona o svobodném přístupu k informacím, § 14 odst. 5 písm. c) či § 17 odst. 5 téhož zákona].

12. Povinný subjekt na žádost žalobce ze dne 20. 10. 2025 po podání žalobcovy stížnosti reagoval sdělením ze dne 12. 11. 2025. Žalobce v podané žalobě namítá, že toto sdělení není rozhodnutím ve smyslu zákona o svobodném přístupu k informacím, jelikož absentuje náležitosti rozhodnutí dle § 15 odst. 2 zákona o svobodném přístupu k informacím ani náležitosti dle ustanovení § 68 správního. Krajský soud má za to, že toto sdělení, jakkoli nevyhovuje formálním náležitostem rozhodnutí, je rozhodnutím v materiálním smyslu, neboť je z něho zřejmé, v jaké věci žalovaný rozhodl (ve věci žádosti žalobce), jak rozhodl (požadované listiny neposkytl) a proč tak rozhodl (neboť žalobce není účastníkem řízení). Absence formálního označení a poučení na této skutečnosti nic nemění (srov. § 83 odst. 2 správního řádu). Jedná se o evidentní, jasnou a srozumitelnou negativní reakci žalovaného na vznesenou žádost. Žalovaný proto není nečinný.

13. Jak shrnul již Městský soud v Praze v rozsudku ze dne 27. 9. 2011, č. j. 10 Ca 402/2009-38, „[v]této souvislosti je vhodné připomenout ustálenou judikaturu správních soudů i Ústavního soudu, stejně jako náhled doktrinální, podle nichž pojem „rozhodnutí“ je označením technickým a je nutno k němu vždy přistupovat z hlediska jeho obsahu a nikoliv formy. „Nevadí, že správní orgán popřípadě vyřídil věc toliko neformálním přípisem (či formálně nedokonalým rozhodnutím bez odůvodnění či poučení o opravném prostředku) v domnění, že není jeho povinností vydat rozhodnutí v určité procesní formě. Stejně tak může být akt podroben soudnímu přezkumu, i když jeho tvorba případně vůbec neproběhla předpokládanou zákonnou procedurou“ Shodu s prvopisem se potvrzuje: J. M. 4 51 A 31/2025 (Bureš/Drápal/Mazanec, Občanský soudní řád, komentář, 5. vydání, C. H. Beck, Praha 2001, str. 1041-1042). „Není tedy podstatné, jak je příslušné rozhodnutí označeno (rozhodnutí, usnesení, rozsudek, jmenování, výměr, příkaz atd.), nýbrž skutečnost, že orgán veřejné moci tímto svým aktem autoritativně a pravomocně zasáhl do právní sféry navrhovatele, tj. tímto rozhodnutí došlo ke vzniku, změně nebo zániku oprávnění a povinností fyzické nebo právnické osoby“ (srov. např. usnesení Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 16/96, in: Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, sv. 7, C. H. Beck, 1997, str. 327 a 328, z novější judikatury obdobně usnesení sp. zn. IV. ÚS 233/02, sv. 27, str. 337 a násl.).“ 14. Z judikatury Nejvyššího správního soudu se poté podává zejména to, že „[k]líčovými aspekty pro materiální vymezení správního rozhodnutí je (i) definice věci (předmětu řízení), kterým je rozhodování v určitého oblasti veřejné správy, a dále pak v rámci takto vymezeného předmětu (ii) vymezení subjektivních práv, která jsou rozhodnutím dotčena (tedy „založena, měněna či rušena“).“ (usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 10. 2008, 8 As 47/2005-86, bod 22). „Za materiální znaky lze považovat fakt, že (i) jde o úkon orgánu veřejné správy, který (ii) byl učiněn pří výkonu veřejné správy a (iii) jeho cílem bylo upravit právní postavení konkrétních adresátů, přičemž (iv) se skutečně v jejich právní sféře mohl projevit (k tomu viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 10. 2020, č. j. 3 Afs 402/2019 – 53, bod 28). Uvedené požadavky, resp. náležitosti rozhodnutí byly v dané věci splněny.

15. Ve stručnosti pak zdejší soud odkazuje na své usnesení v usnesení ze dne 24. 11. 2025, č. j. 57 A 28/2025-9, ve skutkově a právně obdobné věci žalobcova spolku (neposkytnutí požadovaných informací totožným povinným subjektem obdobným sdělením s obdobným odůvodněním), kde v bodech 9 a násl. rovněž rozvedl, proč je takové sdělení rozhodnutím v materiálním smyslu, což ostatně v uvedené věci tvrdil i sám žalobce.

16. Žalobce dále namítá, že důvod neposkytnutí požadovaných informací „není účastníkem řízení“ je nezákonný, neboť okruh osob dle zákona o svobodném přístupu k informacím je neomezený Ani této námitce krajský soud nepřisvědčil. Jednak úkolem soudu není v tomto řízení přezkoumávat zákonnost důvodů daného sdělení, jednak je zřejmé, že povinný subjekt – stavební úřad hovoří o účastenství žalobce ve vztahu k požadovaným listinným z probíhajícího stavebního řízení, jehož žalobce není účastníkem.

IV. Závěr a náklady řízení

17. Na základě shora uvedeného dospěl krajský soud k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl. Zákonností samotného sdělení, důvodů neposkytnutí či přezkoumatelností důvodů neposkytnutí žalobcem požadovaných informací se krajský soud v tomto řízení nemohl zabývat, neboť takový přezkum je vyhrazen jiným žalobním typům.

18. O náhradě nákladů řízení rozhodl krajský soud podle § 60 odst. 1 věty první s. ř. s. Žalobce neměl v řízení úspěch, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Pokud jde o procesně úspěšného žalovaného, v jeho případě nebylo prokázáno, že by mu v souvislosti s tímto řízením před soudem vznikly nezbytné náklady důvodně vynaložené nad rámec běžné úřední činnosti. Z toho důvodu mu krajský soud náhradu nákladů řízení nepřiznal. Shodu s prvopisem se potvrzuje: J. M. 5 51 A 31/2025

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. České Budějovice 14. ledna 2026 Mgr. et Mgr. Bc. Petr Jiřík v. r. předseda senátu Shodu s prvopisem se potvrzuje: J. M.