51 A 32/2017

Plný text

51A 32/2017 - 30 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Marie Trnkové a soudkyň Mgr. Kateřiny Bednaříkové a Mgr. Heleny Nutilové v právní věci navrhovatele J. H., právně zastoupeného Mgr. Terezou Daňkovou, advokátkou, se sídlem České Budějovice, Jeremiášova 1705/18, proti odpůrci Obec Čakov, se sídlem Čakov 19, Dubné, zastoupeného Mgr. Davidem Pohořalem, advokátem se sídlem České Budějovice, Krajinská 44/10, o návrhu na zrušení opatření obecné povahy – Územní plán Čakov v k. ú. Čakov u Českých Budějovic, Čakovec, vydaný zastupitelstvem obce Čakov dne 23. 6. 2014, t a k t o : Návrh na zrušení opatření obecné povahy - Územní plán Čakov v k. ú. Čakov u Českých Budějovic, Čakovec, vydaný zastupitelstvem obce Čakov dne 23. 6. 2014 se z a m í t á. Odpůrci se náhrada nákladů řízení n e p ř i z n á v á . I. Vymezení věci (1) Návrhem doručeným dne 28. 3. 2017 Krajskému soudu v Českých Budějovicích (dále jen „krajský soud“) se navrhovatel domáhal zrušení opatření obecné povahy „Územní plán Čakov v k. ú. Čakov u Českých Budějovic, Čakovec“, (případně jen jeho předmětná Pokračování - 2 - 51A 32/2017 část) vydané zastupitelstvem obce Čakov dne 23. 6. 2014, a to ke dni právní moci soudem vydaného rozsudku o zrušení opatření obecné povahy. (2) Navrhovatel uvedl, že je vlastníkem pozemku p. č. 1317/2 – ostatní plocha o výměře 4956 m2 (ale i dalších přilehlých menších pozemků p. č. 1317/3, 1317/15, 1317/16, 1317/17) zapsaných v katastru nemovitostí u k. ú. pro Jihočeský kraj – katastrálního pracoviště České Budějovice, v obci a katastrálním území Čakov u Českých Budějovic na LV č.

27. Tyto pozemky byly v předchozím územním plánu vedeny jako pozemky určené pro zemědělskou a rybářskou výrobu a byly tudíž přímo dotčeny vydáním předmětného opatření obecné povahy. Více než polovina rozlohy těchto pozemků je v novém územním plánu označena jako plocha veřejného prostranství (PV3). Tato plocha dle nového územního plánu obsahuje zřízení veřejného záchytného parkoviště včetně ochranné zeleně pro smíšenou bytovou zástavbu. Pozemek p. č. 1317/2 – ostatní plocha byl navrhovatelem vnímán jako pozemek nezbytně nutný k podnikání na zemědělské půdě o rozloze cca 20 ha, kterou vlastní sousedství tohoto pozemku. Navrhovateli je tímto způsobem zcela znemožněno podnikání na jeho pozemcích a zásadně omezeno podnikání na zemědělské půdě o výměře cca 20 ha. (3) Opatření obecné povahy považuje navrhovatel za nezákonné, a to s odkazem na rozsudek NS ČR čj. 1 Ao 1/2005/98, který zavedl tzv. algoritmus soudního přezkumu opatření obecné povahy v pěti krocích. Navrhovatel připomněl, že pátým krokem algoritmu je povinnost zkoumat obsah vydaného opatření obecné povahy z hlediska jeho proporcionality. Napadené opatření obecné povahy v tomto testu nemůže uspět, neboť zvolený způsob ve zvýšené míře zasahuje do práv jednotlivců, zejména do práva vlastnického a práva na podnikání. Tyto zásahy do ústavních práv musejí mít zásadně výjimečnou povahu a být prováděny z ústavně legitimních důvodů a jen v nezbytně nutné míře a nejšetrnějším ze způsobů. Územní plán rovněž zasáhl do legitimního očekávání navrhovatele, s ohledem na původní znění územního plánu, a proto legitimně očekával účelné využití předmětných pozemků. K tomu navrhovatel odkázal na nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 605/06. Současně poukázal na § 7 vyhlášky č. 501/2006 Sb., dle které pro každé 2 ha zastavitelné plochy bydlení, rekreace, občanského vybavení nebo smíšené obytné se vymezuje s touto zastavitelnou plochou související plocha veřejného prostranství o výměře nejméně 1000 m2. Navrhovatel poukázal v této souvislosti na skutečnost, že plocha v novém územním plánu označená jako plocha veřejného prostranství PV3 má rozlohu 2940 m2 a z vysoka převyšuje zákonný požadavek. Podle žalobce má obec Čakov dostatek ploch veřejného prostranství a tato nová plocha je neúčelná a nadbytečná. Ve vymezeném území SV3 se nacházejí pozemky ve vlastnictví odpůrce (p. č. 133/1, 1317/25, 1317/26 a 127/5), které nebyly pro účely veřejného prostranství použity. Podle navrhovatele není zřízení veřejného záchytného parkoviště v obci třeba, neboť je zde dostatek parkovacích ploch. Změnu územního plánu považuje navrhovatel za svévolnou a neúčelnou. Navrhovatel jednal před podáním návrhu na zrušení územního plánu s odpůrcem o smírném vyřešení, dokonce nabídl odpůrci své pozemky k pronájmu, ale odpůrce tuto nabídku neakceptoval s odůvodněním nezájmu o nabízené pozemky. Proto bylo navrženo, aby soud opatření obecné povahy - územní plán Čakov v katastrálním území Čakov u Českých Budějovic, Čakovec (případně jen jeho předmětnou část) vydané zastupitelstvem obce Čakov dne 23. 6. 2014 zrušil dnem právní moci vydaného rozsudku. (4) Navrhovatel sdělením ze dne 3. 5. 2017 požádal soud o nařízení jednání v předmětné věci a soud tomuto požadavku navrhovatele vyhověl. Jednání bylo nařízeno na 28. 6. 2017. Po nařízení ústního jednání bylo soudu doručeno sdělení navrhovatele, že mění své sdělení ze dne 3. 5. 2017 tak, že souhlasí s tím, aby ve věci bylo rozhodnuto bez Pokračování - 3 - 51A 32/2017 nařízeného jednání. Z toho důvodu soud projednal věc ve smyslu § 51 odst. 1 s.ř.s., neboť proto shledal splnění zákonných podmínek. Současně s tímto sdělením navrhovatel v replice uvedl, že činí nesporným, že se do předmětného řízení o územním plánu aktivně nezapojil. Nepodal žádné námitky. Stalo se tak z pouhé nevědomosti o probíhajícím řízení. Navrhovatel zastává názor, že tato jeho neúmyslná pasivita nemůže vést k tomu, aby mu bylo upřeno právo domáhat se přezkumu územního plánu. Pokud by se navrhovatel o probíhajícím řízení dozvěděl, aktivně by se do něj zapojil. Navrhovatel odkázal na usnesení NSS sp. zn. 1 Ao 2/2010 z něhož citoval podstatnou argumentaci, že návrh nemůže soud pro nedostatek aktivity navrhovatele v předcházejících fázích řízení správního odmítnout pro nedostatek procesní legitimace. Podle názoru navrhovatele byl limitován pouze lhůtou stanovenou v § 101b odst. 1 s.ř.s., kterou zachoval. Navrhovatel si je vědom, že ustanovení § 7 vyhlášky č. 501/2006 Sb. neupravuje horní hranici výměry ploch veřejného prostranství, ale pouze limit spodní. Svou argumentací měl navrhovatel tudíž na mysli, že odpůrci stačilo dostát zákonnému spodnímu limitu 1000 m2 pro každé 2 ha zastavitelné plochy. Jelikož odpůrce určil tuto plochu v rozsahu 2940 m2, výrazně převýšil zákonný spodní limit a navrhovatel má za to, že tak učinil zbytečně a v rozporu s hlediskem proporcionality. II. Stručné shrnutí vyjádření odpůrce (5) Odpůrce sdělil krajskému soudu, že souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízeného jednání jen na základě předložených spisů ve smyslu § 51 odst. 1 s.ř.s. Vyjádřil dále názor, že územní plán byl schválen a jako opatření obecné povahy přijat v řádném a bezvadném procesu v souladu s příslušnými právními předpisy. (6) Odpůrce zrekapituloval, že zahájení řízení o územním plánu bylo učiněno veřejnou vyhláškou, která byla zveřejněna na úředních deskách obce Čakov a Magistrátu města České Budějovice od 13. 3. 2013 do 23. 4. 2013 (po dobu 37 dnů). Oznámení o zahájení řízení o územním plánu spolu s návrhem územního plánu bylo zveřejněno na webových stránkách obce Čakov a Statutárního města České Budějovice. Veřejné projednání proběhlo dne 15. 4. 2013. V rámci veřejného projednání byly písemně podány dvě námitky dotčených osob podle § 52 stavebního zákona a ani jedna připomínka. Navrhovatel svého práva nevyužil. Přitom měl možnost se seznámit s návrhem územně plánovací dokumentace a v zákonem stanovené lhůtě mohl využít svého práva, a jakožto vlastník dotčených pozemků podat námitku či připomínku či nesouhlas s konceptem územně plánovacího řešení. To však učinil až nyní, až po více než dvou létech účinnosti územního plánu. Odpůrce připomněl starou právní zásadu „iura vigilantibus, non dormientibus prosunt“ – (práva slouží bdělým, nikoli spícím, případně pak „vigilantibus iura scripta sunt“ - (právo je psáno pro bdělé). (7) Ke konkrétní námitce navrhovatele proti výměře a umístění části plochy veřejného prostranství PV3 citoval odpůrce z článku II. odůvodnění územního plánu. Současně odkázal na stranu 36 a 37 územního plánu. Jako lichou a nepřípadnou odpůrce označil námitku ohledně výměry plochy veřejného prostranství PV3. V navrhovatelem citovaném ustanovení vyhlášky č. 501/2006 Sb. je uvedeno, že se pro každé 2 ha zastavitelné plochy ….. vymezuje související plocha veřejného prostranství o výměře nejméně 1000 m2. Účelem této úpravy je zjevně v rozporu s názorem navrhovatele, aby nezastavitelná plocha veřejného prostranství naopak nebyla menší, než je stanovena. Horní hranice není zákonem stanovena a závisí na podobných úvahách obcí. Navrženou realizovanou výměru PV3 nelze považovat za nepřiměřenou a navrhovateli zasahující do jeho práv. Odpůrce uvedl, že přijetím opatření obecné povahy, územního plánu nedošlo k naplnění důvodu, pro který by bylo možno toto Pokračování - 4 - 51A 32/2017 opatření obecné povahy zrušit, a proto je soudu navrhováno, aby byl návrh na zrušení opatření obecné povahy ze dne 28. 3. 2017 zamítnut jako nedůvodný. III. Obsah spisů (8) Ze spisů, které si soud vyžádal, vyplynuly pro věc tyto podstatné skutečnosti: (9) O pořízení územního plánu rozhodlo zastupitelstvo obce Čakov na svém zasedání dne 5, 10. 2009. Pořizovatelem územně plánovací dokumentace byl Magistrát města České Budějovice, odbor územního plánování, který byl požádán o pořizování ve smyslu § 6 odst. 1 písm. c) stavebního zákona obcí Čakov. Zadání územního plánu bylo schváleno zastupitelstvem obce Čakov dne 7. 3. 2011. Společné jednání o návrhu územního plánu zpracovaného podle stavebního zákona a jeho prováděcích vyhlášek proběhlo 24. 10. 2011. Oznámení o zahájení řízení o územním plánu podle § 52 stavebního zákona ve vazbě na § § 171 – 174 správního řádu bylo učiněno veřejnou vyhláškou, která byla zveřejněna na úředních deskách obce Čakov a Magistrátu města České Budějovice po dobu 37 dnů (od 13. 3. 2013 do 23. 4. 2013). Oznámení spolu s návrhem územního plánu bylo rovněž zveřejněno na webových stránkách obce Čakov a Statutárního města České Budějovice. Veřejné projednání proběhlo dne 15. 4. 2013. V rámci veřejného projednání byly písemně podány dvě námitky dotčených osob podle § 52 stavebního zákona a jedna připomínka. (10) K veřejným prostranstvím je v odůvodnění územního plánu uvedeno, že jedná se o plochy přístupné každému bez omezení sloužící obecnému užívání bez ohledu na vlastnictví k tomuto prostoru. V zastavěném území obce Čakov a jeho místních částech Čakovec a Holubovská Bašta jsou v grafické části vyznačeny stávající i navrhované prostory veřejných prostranství, které zahrnují obslužné a pěší komunikace, parkoviště, plochy pro dopravu v klidu, plochy veřejné a ochranné zeleně. U plochy PV3 – plochy veřejných prostranství je uvedena navržená plocha celkem 0,294 ha. Součástí odůvodnění územního plánu je rozhodnutí o námitkách, které byly v průběhu projednávání územního plánu podány. Navrhovatel námitku ani připomínku neuplatnil. Územní plán obce Čakov v katastrálním území Čakov u Českých Budějovic, Čakovec formou opatření obecné povahy bylo vyvěšeno od 27. 6. 2014 do 14. 7. 2014. Územní plán nabyl účinnosti dne 14. 7. 2014. IV. Posouzení důvodnosti návrhu (11) Soud se nejprve zabýval otázkou splnění podmínek řízení o návrhu na zrušení opatření obecné povahy ve smyslu ustanovení § 101a) a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního ve znění pozdějších předpisů (dále jen s.ř.s.). Podle § 101a) odst. 1 s.ř.s. návrh na zrušení opatření obecné povahy nebo jeho části je oprávněn podat ten, kdo tvrdí, že byl na svých právech opatřením obecné povahy vydaným správním orgánem, zkrácen. Pokud je podle zákona současně oprávněn ve věci, ve které bylo opatření obecné povahy užito, podat ve správním soudnictví žalobu nebo jiný návrh, může navrhnout zrušení opatření obecné povahy jen společně s takovým návrhem. Podle odstavce tři odpůrcem je ten, kdo vydal opatření obecné povahy, jehož zrušení nebo zrušení jeho části je navrhováno. Podle § 101b) odst. 1 s.ř.s. návrh lze podat do tří let ode dne, kdy návrhem napadené opatření obecné povahy nabylo účinnosti. Zmeškání lhůty pro podání návrhu nelze prominout. Návrh kromě obecných náležitostí podání ve smyslu odst. 2 tohoto ustanovení musí obsahovat návrhové body, z nichž musí být patrno, z jakých skutkových a právních důvodů považuje Pokračování - 5 - 51A 32/2017 navrhovatel opatření obecné povahy nebo jeho část za nezákonné. Podle odstavce tři při přezkoumání opatření obecné povahy vychází soud ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době vydání opatření obecné povahy. (12) Aktivní legitimace navrhovatele k podání návrhu vyplývá z jeho tvrzení ohledně porušení hmotně právních či procedurálních právních pravidel při vydávání opatření obecné povahy a zásahem do jeho právní sféry. Aktivní procesní legitimace navrhovatele je tudíž založena na základě jeho tvrzení o dotčení na jeho subjektivních právech opatřením obecné povahy. K tomu lze odkázat na judikaturu Nejvyššího správního soudu, usnesení rozšířeného senátu ze dne 21. 7. 2009 čj. 1 Ao 1/2009-120, publ. pod č. 1910/2010 Sb. NSS na www.nssoud.cz. V tomto usnesení byl vysloven závěr, „navrhovatelem v řízení o návrhu na zrušení územního plánu nebo jeho části může být zásadně jen taková osoba, která má přímý a nezprostředkovaný vztah k nějaké části území, které je územním plánem regulováno“. To v konkrétním případě z návrhu navrhovatele vyplývá, neboť se dovolává zásahu do jeho vlastnických práv k pozemkům, které se nachází na území, které je předmětem vydaného opatření obecné povahy. Navrhovatel současně doložil, že je vlastníkem nemovitostí, které se nachází v k. ú. Čakov u Českých Budějovic a doložil k tomu LV č. 27 vydané Katastrálním úřadem pro Jihočeský kraj, Katastrální pracoviště České Budějovice. Navrhovatel byl proto aktivně legitimován k podání návrhu na zrušení předmětného opatření obecné povahy. Soud proto shledal, že navrhovatel splňuje podmínku aktivní žalobní legitimace. (13) Pasivně legitimovaným účastníkem řízení o zrušení opatření obecné povahy je ten, kdo napadené opatření obecné povahy vydal. Odpůrcem v této věci je proto obec Čakov, se kterou bylo jednáno a odpůrce zaslal své vyjádření k předmětnému návrhu. (14) V dané věci byly splněny procesní podmínky řízení a soud proto přistoupil k meritornímu posouzení návrhu navrhovatele. Je třeba předeslat, že řízení je ovládáno dispoziční zásadou, přičemž při přezkoumání opatření obecné povahy soud vychází ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době vydání opatření obecné povahy. Navrhovatel se v návrhu dovolával v rámci vznesených námitek algoritmu soudního přezkumu opatření obecné povahy v pěti krocích, které konkrétně specifikoval. V rámci tohoto přezkumu zdůraznil, že je povinností soudu zkoumat i obsah vydaného opatření obecné povahy z hlediska jeho proporcionality. K tomu soud poukazuje na skutečnost, že tento postup zcela platil za původního právního stavu před účinností tzv. velké novely s.ř.s., kdy přezkum opatření obecné povahy vykonával Nejvyšší správní soud. Vzhledem k novelizaci § 101d) odst. 1 s.ř.s. již daný algoritmus není plně a bez dalšího krajskými soudy využitelný, k čemuž lze odkázat na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 7. 2013 čj. 2 Aos 1/2013-138. K žalobcem zmiňované proporcionalitě je třeba uvést, že představuje soulad opatření obecné povahy se zákonem, zda umožňuje dosáhnout sledovaný cíl, zda opatření obecné povahy a sledovaný cíl spolu logicky souvisí, zda cíle nelze lépe dosáhnout jiným legislativním prostředkem a rovněž, zda opatření obecné povahy omezuje své adresáty co nejméně. Touto otázkou se kupříkladu zabýval NSS v rozsudku ze dne 5. 2. 2009 čj. 2 Ao 4/2008-88 a v novější judikatuře se analýzou použití testu proporcionality pro účely poměřování zásahu územního plánu jako opatření obecné povahy do subjektivních práv dotčených vlastníků zabýval i rozšířený senát Nejvyššího správního soudu. Ten vymezil několik kritérií, která tvoří aplikovanou podobu tohoto testu: a) zásah má ústavně legitimní a o zákonné cíle opřený důvod, b) zásah je činěn v nezbytně nutné míře, c) zásah je činěn nešetrnějším ze způsobů vedoucích ještě rozumně k zamýšlenému cíli, d) zásah je činěn nediskriminačním způsobem, e) zásah je činěn s vyloučením libovůle (rozsudek rozšířeného senátu NSS ze dne 2. 7. 2009 čj. 1 Ao 1/2009-120). Dále je třeba připomenout rozsudek Nejvyššího správního soudu čj. 9 Ao Pokračování - 6 - 51A 32/2017 2/2009-54, podle nějž je podání námitek či připomínek k územnímu plánu podmínkou pro to, aby se soud následně mohl zabývat námitkou omezení vlastnických a jiných věcných práv spočívající v určení jiného funkčního využití pozemků v novém územním plánu obce. I rozsudek NSS čj. 6 Ao 5/2011-43 vycházel z předpokladu, že není možné po soudu požadovat, aby provedl odbornou úvahu ve směru vážení důležitých veřejných zájmů, či veřejného zájmu na jedné straně a ochrany vlastnictví navrhovatelů na druhé straně, pokud tuto úvahu před ním neprovedl z důvodu zaviněné pasivity navrhovatelů příslušný správní orgán. Rovněž v usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu čj. 1 Ao 2/2010- 116 dospěl NSS k obdobným závěrům. (15) Při posuzování konkrétního návrhu na zrušení opatření obecné povahy je třeba zdůraznit, že navrhovatel nečinil sporným, že se do předmětného řízení o územním plánu aktivně nezapojil. Potvrdil, že v dané věci nepodal žádné námitky. K tomu uvedl, že se tak stalo z pouhé nevědomosti o probíhajícím řízení. Zastává názor, že jeho neúmyslná pasivita nemůže vést k tomu, aby mu bylo upřeno právo domáhat se přezkumu územního plánu. Pokud by se byl o probíhajícím řízení dozvěděl, aktivně by se do něho zapojil. (16) Soud se s ohledem na vznesené námitky proti opatření obecné povahy ve vztahu k setrvalé citované judikatuře Nejvyššího správního soudu a zákonným podmínkám, které stanoví výše citovaná ustanovení s.ř.s. zabýval otázkou, zda může být osoba, která během přípravy územního plánu nepodala námitky ani připomínky, procesně legitimována k tomu, aby územní plán napadla ve správním soudnictví. Tuto otázku vyřešil rozšířený senát Nejvyššího správního soudu v usnesení čj. 1 Ao 2/2010-116 „…. samotná procesní pasivita navrhovatele ve fázích přípravy opatření obecné povahy nemůže vést k tomu, že by soud jeho návrh automaticky zamítl pro nedostatek procesní legitimace“. Rozšířený senát Nejvyššího správního soudu však v citovaném usnesení dále uvádí, co je důvodem tohoto názoru, aby nebyly příliš přísné podmínky návrhové legitimace a ve svém důsledku nevedly v některých procesních situacích k nesprávným konečným závěrům o věci samotné. Rozšířený senát však zdůraznil, že „pokud účastník…. mohl při přiměřené péči o svá práva podat věcné námitky či připomínky proti správnosti připravovaného řešení a bez objektivních důvodů tak neučinil, nemůže Nejvyšší správní soud bez závažných důvodů porušit právní jistotu dalších účastníků, kteří svá práva aktivně prosazovali již v průběhu přípravy územního plánu a nyní tento územní plán respektují. Mohlo by tím docházet k situacím, že by účastníci v průběhu přípravy neaktivní měli výhodnější postavení a jejich práva by byla chráněna ve větší míře než práva účastníků, kteří svá práva zákonem předpokládaným způsobem hájili“. Řízení před soudem podle rozšířeného senátu „není nástrojem rozhodování věcných sporů o využití území; Tyto spory zásadně mají být vypořádány v řízení před správními orgány a s využitím příslušného instrumentária správního procesu. Soud proto při návrhu mířícímu proti „nesprávnosti“ přijatého řešení koriguje principiálně toliko ta pochybení, která znemožnila účastníkům procesu takových instrumentů využít“. (Zvýrazněno NSS). (17) K řešení této otázky soud odkazuje na rozsudek NSS ze dne 13. 5. 2014 čj. 6 Aos 3/2013, kde soud uvedl, „je tedy zřejmé, že rozšířený senát sice otevřel prostřednictvím procesní legitimace branku soudnímu přezkumu i pro navrhovatele, kteří proti územnímu plánu během jeho přípravy nebrojili, avšak na jejich legitimaci věcnou (tedy důvodnost jejich návrhu) musí mít tato skutečnost zpravidla fatální dopad, nepřesvědčí-li soud, že svá práva ve správním procesu z objektivních důvodů uplatnit nemohly“. Současně je třeba připomenout i rozsudek NSS čj. 9 Ao 2/2009-54 jehož závěry ponechal rozšířený senát nedotčeny „námitkou omezení vlastnických a jiných věcných práv spočívajících v určení jiného funkčního využití pozemků v novém územním plánu obce se soud může na návrh vlastníka Pokračování - 7 - 51A 32/2017 takových pozemků zabývat řízením podle § 101a) a násl. s.ř.s. pouze tehdy, vyslovil-li vlastník dotčených pozemků (navrhovatel) v procesu přijímání a schvalování nového územního plánu obce své námitky nebo připomínky proti novému funkčnímu využití pozemků a tedy obci umožnil se s těmito výhradami seznámit a reagovat na ně prostřednictvím vypřádání námitek nebo připomínek dle § 53 odst. 1 stavebního zákona z roku 2006“. (18) Z výše citovaného rozsudku sp. zn. 6 Aos 3/2013 je dále třeba připomenout, že judikatura Nejvyššího správního soudu dospěla k obecnějšímu poznatku, že zkoumat proporcionalitu řešení zakotveného v územním plánu může soud pouze v případě, že se k ní již vyjádřil odpůrce v procesu přípravy územního plánu na základě podané námitky či připomínky (podle rozsudku NSS ze dne 7. 10. 2011 čj. 6 Ao 5/2011-43 „není možné po soudu požadovat, aby provedl odbornou úvahu ve směru vážení důležitých veřejných zájmů či veřejného zájmu a ochrany vlastnictví navrhovatelů, aniž by tuto úvahu před ním provedl příslušný správní orgán. Nejvyšší správní soud by takovýto postup považoval za rozporný i s ústavní zásadou dělby moci, s právem na samosprávu i s ochranou právní jistoty dalších účastníků, kteří svá práva aktivně prosazovali, již v průběhu přípravy územně plánovací dokumentace a nyní tuto územně plánovací dokumentaci respektují“. V souvislosti s citovanými právními názory Nejvyššího správního soudu za účelem posouzení navrhovatelem vznesených námitek týkajících se porušení proporcionality přijatého řešení zásahu do práv jednotlivců i do legitimního očekávání navrhovatele se soud zabýval otázkou, zda žalobce tvrdil a doložil, že svá práva ve správním procesu nemohl uplatnit z objektivních důvodů. Žalobce v replice k vyjádření odpůrce uvedl, že jeho pasivita ve správním procesu byla neúmyslná, a to proto, že o probíhajícím řízení nevěděl, a pokud by o něm věděl, aktivně by se do procesu zapojil. Z tohoto tvrzení však nelze ve prospěch žalobce ničeho pozitivního vytěžit. Netvrdil ani nedoložil žádný konkrétní objektivně existující důvod, který mu znemožnil se procesu tvorby územního plánu aktivně zúčastnit. Proto soud dospěl k závěru, že jestliže navrhovatel námitky ani připomínky v rámci přípravy územního plánu nepodal, svá práva neuplatnil, nemůže se soud otázkou proporcionality přijatého řešení věcně zabývat. K tomu lze odkázat na rozsudek NSS čj. 8 Aos 2/2012-59 „pokud účastník řízení bez objektivních důvodů neuplatní řádně své námitky, sám se tímto nedůsledným přístupem zbavuje možnosti, aby jeho námitky byly náležitě vypořádány orgánem přijímajícím napadené opatření obecné povahy a aby poté o zákonnosti takového vypořádání rozhodl soud“. Jak uvedl dále NSS v rozsudku sp. zn. 6 Aos 3/2013 „ke zrušení opatření obecné povahy však může soud přikročit i přes procesní pasivitu navrhovatele tehdy, pokud převáží důvody pro zrušení nad právní jistotou osob jednajících v důvěře přijaté změny… závažné důvody pro zrušení územního plánu představuje porušení kogentních procesních a hmotně právních norem chránících zásadní veřejné zájmy, které stěžejním způsobem předurčují proces přijímání a obsah opatření obecné povahy“. (19) Soud proto posuzoval s ohledem na veškeré relevantní okolnosti případu a vznesené námitky navrhovatele, zda jsou v konkrétní věci splněny závažné důvody, které mohou spočívat i v porušení právních předpisů chránících významné veřejné zájmy. S ohledem na v návrhu na zrušení opatření obecné povahy vznesené námitky a zásadu dispoziční, která v této souvislosti musí být uplatněna, soud takové důvody neshledal. V dané věci nebyla porušena ustanovení upravující proces přijímání územního plánu takovým způsobem, aby bylo navrhovateli znemožněno nebo ztíženo uplatnění jeho práv. Ostatně sám navrhovatel uvedl, že jeho pasivita spočívala v jeho neinformovanosti o průběhu procesu přijímání územního plánu. Přitom proces přijímání územního plánu probíhal více než rok, neboť oznámení o zahájení řízení o územním plánu bylo zveřejněno 13. 3. 2013 a po dobu 37 dnů bylo zveřejněno na úředních deskách obce Čakov i Magistrátu města České Pokračování - 8 - 51A 32/2017 Budějovice do 23. 4. 2013. Veřejné projednání územního plánu proběhlo 15. 4. 2013. Současně je třeba zdůraznit, že v konkrétním návrhu navrhovatel vznáší námitky ohledně svých soukromých práv a námitky uplatňuje vůči věcnému řešení, které bylo schváleno v územním plánu ohledně plochy veřejného prostranství. Jestliže soudu nebyly předloženy ze strany navrhovatele žádné objektivní důvody procesní pasivity navrhovatele, nemohl soud posoudit jeho výhrady vůči správnosti zvoleného řešení, neboť takovou námitku vznesl navrhovatel poprvé až v návrhu na zrušení opatření obecné povahy. Přitom však netvrdil procesní pochybení odpůrce takové intenzity, že by znemožnilo navrhovateli bránit se včas proti zařazení jeho pozemků do plochy veřejného prostranství, ani nebyla tvrzena závažná nezákonnost územního plánu, která by spočívala v porušení kogentních procesních či hmotně právních norem chránících zásadní veřejné zájmy. (20) Soud proto shrnuje, že pokud navrhovatel námitky ani připomínky v rámci přípravy územního plánu nepodal, nemohl se zabývat otázkou proporcionality přijatého řešení. Rozhodoval by v dané otázce v první linii a nahrazoval tak činnost pořizovatele územního plánu. Argumentoval-li navrhovatel tím, že rozšířený senát připustil soudní přezkum i pro navrhovatele, kteří v průběhu procesu tvorby územního plánu námitky neuplatnili, jednalo se však o připuštění legitimace procesní nikoli věcné. Navrhovatel se v podstatě sám zbavil možnosti konkrétního vypořádání svých námitek ve vztahu ke svému pozemku, a tudíž o tom následně nemůže rozhodovat ani soud. Pouze na základě podané námitky či připomínky by pořizovatel územního plánu měl povinnost podrobně odůvodnit zařazení určitého pozemku do určité funkční plochy a vysvětlit, z jakého důvodu byla v určitém místě vymezena určitá funkční plocha a nikoliv plocha jiná. Pokud takové námitky vzneseny nebyly, nemohly být ani vypořádány, a proto nelze bez dalšího dovozovat zásah do práv jednotlivců či zásah do legitimního očekávání navrhovatele. V. Závěr, náklady řízení (21) Z výše uvedených důvodů soud uzavřel, že návrh neshledal důvodný, a proto jej podle § 101d) odst. 2 zamítl. (22) Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 s.ř.s. a vychází ze skutečnosti, že úspěšnému odpůrci náklady řízení nevznikly, neboť nevynaložil žádné náklady nad rámec své běžné činnosti. Podle § 51 odst. 1 s.ř.s. nebylo třeba k projednání návrhu nařizovat jednání, neboť účastníci projevili s takovým procesním postupem soudu souhlas. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Pokračování - 9 - 51A 32/2017 Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. Krajský soud v Českých Budějovicích dne 28. června 2017 JUDr. Marie Trnková v. r. Předsedkyně senátu Za správnost vyhotovení: Sládková Blanka