51 A 33/2017

Rubrum

č. j. 51A 33/2017 - 73 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Trnkové a soudkyň JUDr. Terezy Kučerové a Mgr. Heleny Nutilové ve věci žalobce: JUDr. I. K. bytem X zastoupen advokátem Mgr. Lukášem Míšou sídlem Martinkova 854/5, Brno proti žalovanému: Krajský úřad Jihočeského kraje sídlem U Zimního stadionu 1952/2, České Budějovice za účasti osob zúčastněných na řízení: P + P Želeč, spol. s. r. o., IČO 47239506 sídlem Želeč 35 zastoupen advokátkou JUDr. Helenou Novákovou sídlem Rooseveltova 37, Český Krumlov E.ON Distribuce, a. s., IČO 28085400 sídlem Lidická 36, Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 1. 2. 2017, č. j. KUJCK 17784/2017 Shodu s prvopisem potvrzuje B. S. 2 51A 33/2017 takto:

Výrok

I. Žaloba se z a m í t á .

II. Žalovanému se náhrada nákladů n e p ř i z n á v á .

III. Žalobce je povinen osobě na řízení zúčastněné, společnosti P + P Želeč, spol. s. r. o., uhradit náklady řízení v částce 12.936 Kč, a to do 30 dnů k rukám její právní zástupkyně.

IV. Osoba zúčastněná na řízení, společnost E.ON Distribuce, a. s., nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobou doručenou Krajskému soudu v Českých Budějovicích (dále též „krajský soud“) dne 29. 3. 2017 se žalobce domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 1. 2. 2017, č.j. KUJCK 17784/2017, kterým bylo k jeho odvolání potvrzeno rozhodnutí Magistrátu města České Budějovice (dále jen „stavební úřad“) ze dne 29. 9. 2016 zn. SU/8841/2015 Ry, kterým byla na základě ust. § 79 a § 92 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „stavební zákon“) umístěna stavba „novostavba rodinného domu s provozovnou v areálu firmy P + P ŽELEČ, spol. s r. o., N. ulice č. p. x, České Budějovice 6 na pozemku p. č. x, x, x, x, v katastrálním území České Budějovice 6“.

2. Žalobce prostřednictvím včasné správní žaloby nejprve shrnul skutkový stav věci, uvedl, že je jedním z vlastníků rodinného domu nacházejícího se v bezprostředním sousedství výše uvedené stavby, která byla žalovaným rozhodnutím a rozhodnutím stavebního úřadu umístěna na shora zmiňovaných pozemcích. Společností P + P ŽELEČ, spol. s r. o. (dále jen „stavebník“) byla již dne 3. 3. 2014 podána žádost o vydání rozhodnutí o umístění stavby spojená s žádostí o vydání stavebního povolení, v níž bylo specifikováno využití stavby jako bytový dům s nebytovými prostory, zpevněné plochy areál firmy P + P ŽELEČ, spol. s r. o. Stavební úřad následně vydal rozhodnutí o umístění této stavby, které bylo k odvolání žalobce a dalších účastníků žalovaným zrušeno. Stavebník následně vzal svou žádost o vydání územního rozhodnutí zpět. Poté byla stavebníkem podána nová žádost o umístění stavby, a to novostavby rodinného domu s provozovnou, které bylo stavebním úřadem vyhověno. Toto rozhodnutí bylo k odvolání žalobce potvrzeno žalovaným rozhodnutím.

3. V prvé řadě žalobce namítl narušení kvality prostředí. Umístěním novostavby vzroste pohyb osob i vozidel, který bude převyšovat obvyklý ruch v dané lokalitě. Žalobce v této souvislosti upozornil na skutečnost, že fakticky stavba nebude rodinným domem, nýbrž Shodu s prvopisem potvrzuje B. S. 3 51A 33/2017 podnikatelským prostorem stavebníka. V dané lokalitě určené pro bydlení je obchodní, prodejní či administrativní sousedství přípustné pouze podmíněně. Tato námitka byla žalobcem uplatněna i ve správním řízení, správními orgány však byla vypořádána nedostatečně, bylo uvedeno toliko to, že k rodinnému domu žalobce směřují pouze okna z neobytných místností a již nyní je možný pouhý pohled ze země.

4. Nevypořádána zůstala také námitka, dle níž dojde umístěním předmětné novostavby ke snížení ceny okolních nemovitostí. Tvrzení stavebního úřadu, podle kterého měla být tato námitka uplatněna při přípravě územního plánu, bylo žalobcem označeno za irelevantní. Umístění nevhodné stavby do lokality nelze namítat při schvalování územního plánu, ale pouze v územním řízení.

5. Žalobce dále namítl nesprávné posouzení charakteru novostavby, kterou stavební úřad označil za rodinný dům, neboť splňuje požadavky vyhl. č. 501/2006 Sb. Novostavba rodinného domu je v předmětné lokalitě bez dalšího přípustná, obchod či provozovna jsou přípustné podmíněně. V daném případě byla projektantem nesprávně určena podlažní plocha, která měla být dle žalobce počítána jako hrubá podlahová plocha, včetně stavebních konstrukcí (příčky, nosné stěny vnitřní i obvodové). Takto účelově spočítaná podlažní plocha stanovená těsně pod limitem 160 m² je dle žalobce nesprávná, vedená snahou účelově podřadit zázemí provozovny do plochy pro bydlení. Velikost plochy pro bydlení a velikost provozovny stanovené žalovaným navíc neodpovídají velikostem těchto ploch určených projektantem. Rozdíl mezi těmito výpočty nebyl žalovaným nijak zdůvodněn.

6. Dle žalobce je zřejmé, že předmětná stavba nebude rodinným domem, ale podnikatelským objektem. Jako rodinný dům je stavba pouze formálně označena, což vyplývá i z předchozího řízení o žádosti stavebníka o umístění stavby. Stavebník již dříve připravil pro danou lokalitu projekt distribučního místa pro prodej instalačního materiálu a nářadí. Poté, co bylo rozhodnutí stavebního úřadu, kterým bylo vydáno územní rozhodnutí, žalovaným zrušeno, žádal o vydání územního rozhodnutí pro stavbu bytového domu s nebytovými prostory, zpevněné plochy, areál firmy P + P ŽELEČ, spol. s r. o., ačkoliv se ani v tomto případě nemělo jednat o přístavbu, nástavbu či bytový dům. Ani v případě nyní projednávaném se dle žalobce nejedná o novostavbu rodinného domu s provozovnou, jde o původní upravený projekt. K tomuto žalobce poukázal na smluvní ujednání stavebníka s dodavatelem elektrické energie, obsahující výši požadovaného příkonu mnohonásobně převyšující potřeby rodinného domu. Novostavba tedy nemá být rodinným domem, za který je pouze formálně označena. V daném případě tak předmětná novostavba nesplňuje podmínku poměru podlahové plochy, účel stavby ani podmínky územního plánu.

7. Žalobce dále namítl nesprávný postup žalovaného, kterým byla porušena procesní práva žalobce, a to v souvislosti s vydáním závazného stanoviska Hasičského záchranného sboru. Z obsahu závazného stanoviska není zřejmé, zda dotčený orgán byl seznámen se skutečností, že ve vedlejší budově přiléhající k novostavbě má být umístěn sklad osiv. Žalovaný v odůvodnění rozhodnutí uvedl, že tuto skutečnost u dotčeného orgánu ověřoval, takový postup je dle žalobce doplněním důkazů v řízení, se kterým měl být Shodu s prvopisem potvrzuje B. S. 4 51A 33/2017 seznámen. Žalobce neměl možnost se k tomuto zjištění vyjádřit. Z obsahu odůvodnění rozhodnutí není zřejmé, jakým způsobem k ověření této skutečnosti došlo a zdali nedošlo ze strany správního orgánu ke špatné interpretaci vyjádření dotčeného orgánu.

8. Ze všech výše uvedených důvodů bylo žalobcem navrženo napadené rozhodnutí i jemu předcházející rozhodnutí stavebního úřadu zrušit a věc prvostupňovému orgánu vrátit k dalšímu řízení.

9. Součástí žalobního návrhu byl též návrh na přiznání odkladného účinku této žalobě, který byl žalobcem zdůvodněn tím, že umístěním novostavby by došlo ke zhoršení kvality okolního bydlení a pohody bydlení, zvýšením pohybu osob a vozidel by došlo ke zvýšení emisí prachů a pachů a rovněž ke zvýšení hlukových imisí. Rovněž dojde také k poklesu hodnoty dotčeného území. Újma způsobená přiznáním odkladného účinku žalobě nemůže převážit nevratnou újmu hrozící žalobci. V dalším řízení již nebudou moci být uváděné námitky žalobcem uplatněny.

10. Žalovaný navrhl projednávanou žalobu jako nedůvodnou zamítnout. Oba správní orgány se s námitkami žalobce vypořádaly přezkoumatelným způsobem, dostatečně co do rozsahu i přesvědčivosti a jejich závěry jsou správné. K námitkám uplatněným v žalobě pod bodem II. 1) a 2) žalovaný odkázal na odůvodnění rozhodnutí. K námitce uplatněné pod bodem II. 3) žalovaný uvedl, že pokud žalovaný ověřil, že dotčenému orgánu byl způsob užívání okolních objektů znám, jednalo se pouze o odstranění pochybností žalobce, nikoliv o doplnění důkazů. Tento postup žalovaného nemůže mít vliv na zákonnost napadeného rozhodnutí.

11. Do řízení se na základě ust. § 34 odst. 1 a 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) přihlásila společnosti P + P ŽELEČ, spol. s r. o. (stavebník) a společnost E.ON Distribuce, a. s.

12. Stavebník ve svém vyjádření k žalobě uvedl, že k přepracování projektu a s ním související změně žádosti o vydání stavebního povolení přistoupil s ohledem na soulad stavby s územním plánem města České Budějovice i s ohledem na námitky sousedů. Stavebníkovým záměrem bylo vyhovět námitkám sousedů a předejít sousedským sporům. Stavebník dále zmínil průběh místního šetření, kde byl žalobcem avizován záměr bojkotovat jakýkoliv stavební záměr stavebníka. Projednávanou žalobu považuje stavebník za šikanózní, jejímž účelem je zneužít vlastnická práva žalobce na újmu stavebníka. Stavebník popřel zvýšený pohyb osob či vozidel, v důsledku něhož by mělo dojít k porušení sousedských práv imisemi na míru přiměřenou poměrům. Velikost areálu limituje pohyb osob i vozidel a jejich pohyb zůstane i po uskutečnění stavby neměnný. Stavebník dále uvedl, že novostavbu hodlá využívat k účelu, k jakému bylo její umístění povoleno. Přízemí bude určeno jako provozovna a 1. patro bude plnit funkci služebního bytu. Tvrzení žalobce, dle něhož stavebník nebude stavbu využívat pro účely, pro které bylo její umístěno povoleno, je dle stavebníka ničím nepodloženou spekulací. K žalobou namítaným pohledovým imisím stavebník uvedl, že tato námitka byla správními orgány řádně vypořádána v odůvodnění obou rozhodnutí. Směrem k domu žalobce je umístěno pouze několik menších oken, které nemohou nic měnit na stávající situaci, kdy je na pozemek žalobce vidět ze země prostým pohledem. Stavebník dále poukázal na vzrostlé Shodu s prvopisem potvrzuje B. S. 5 51A 33/2017 stromy ve své zahradě, které brání nadměrnému obtěžování pohledem. Dále bylo poznamenáno, že i stavebník je v současné době obtěžován pohledovými imisemi ze strany žalobce a právě novostavba by tomuto obtěžování měla částečně zabránit. Novostavba bude rovněž představovat protihlukovou bariéru před hlukovou imisí z prostoru areálu. Tvrzení žalobce, dle něhož dojde výstavbou domu ke snížení hodnoty okolních nemovitostí, nebylo nijak doloženo a správní orgán tak nebyl povinen se k tomuto vyjadřovat. Dle stavebníka se žalobce účelově dovolává, aby stavba byla posuzována v rozporu s projektem, a to na základě posouzení plochy jako „hrubé podlažní plochy“ ve smyslu územního plánu města, nikoliv na základě „podlahové plochy“ ve smyslu vyhl. č. 501/2006 Sb. a nařízení vlády č. 366/2013 Sb. Pokud by totiž stavba byla posuzována podle výpočtu hrubé podlahové plochy, nesplňovala by novostavba podmínku územního plánu, dle které jsou v dané lokalitě podmíněně přípustné provozovny s hrubou podlažní plochou do 160 m². Stavebník následně opakovaně uvedl, že novostavba bude rodinným domem s provozovnou a k tomuto účelu bude odděleně také sloužit. V prvním patře bude služební byt pro zaměstnance a v přízemí se bude nacházet provozovna, bude se tedy jednat o dvě samostatná zázemí. Žalobcem poukazovaná judikatura není pro projednávanou stavbu případná, neboť se jedná o skutkově odlišnou situaci. Žalobce nepředložil nic, z čeho by bylo možné usuzovat, že stavebník nebude novostavbu využívat pro deklarované účely. K porušení procesních práv žalobce stran stanoviska dotčeného orgánu nedošlo, v průběhu odvolacího správního řízení nebyly doplňovány důkazy, a proto nebyl pro postup dle ust. § 36 odst. 3 správního řádu důvod.

13. Usnesením krajského soudu ze dne 19. 4. 2017 č.j. 51A 33/2017 - 34 byl žalobě k návrhu žalobce přiznán odkladný účinek. Krajský soud dospěl k závěru, že žalobce v rámci tohoto návrhu a jeho doplněného znění prokázal možný vznik nepoměrně větší újmy ve smyslu ust. § 73 odst. 2 s. ř. s. Krajský soud zohlednil aktuální znění ust. § 94 odst. 5 stavebního zákona, v důsledku jehož aplikace by mohlo nepřiznání odkladného účinku žalobě proti územnímu rozhodnutí vést k tomu, že dojde k vydání stavebního povolení a následné zrušení územního rozhodnutí soudem by již bylo v podstatě akademickým výrokem bez faktického dopadu do právního stavu. Z tohoto důvodu dospěl soud k závěru, že je v daném případě nutné zakonzervovat současný stav, dokud nebude meritorně o žalobě rozhodnuto.

14. Krajský soud si k projednávané věci vyžádal spisový materiál, z něhož pro projednávanou věc vyplynulo následující rozhodné skutečnosti:

15. Oznámením ze dne 11. 2. 2016 zn. SU/8841/2015 Ry bylo zahájeno územní řízení o žádosti stavebníka o vydání územního rozhodnutí o umístění stavby Novostavba rodinného domu s provozovnou v areálu firmy P +P ŽELEČ, spol. s r. o.

16. Dne 17. 3. 2016 byly žalobcem proti novostavbě rodinného domu s provozovnou uplatněny námitky, které obsahově odpovídají projednávané žalobě a níže uvedenému odvolání žalobce.

17. Rozhodnutím Magistrátu města České Budějovice ze dne 29. 9. 2016 č.j. SU/8841/2015-14 bylo na základě ust. § 79 a § 92 stavebního zákona a ust. § 9 vyhl. č. 503/2006 Sb., o podrobnější úpravě územního rozhodování, územního opatření a stavebního řádu Shodu s prvopisem potvrzuje B. S. 6 51A 33/2017 rozhodnuto o umístění stavby „Novostavba rodinného domu s provozovnou v areálu firmy P + P ŽELEČ, spol. s r. o., N. ulice č. p. x, České Budějovice 6, na pozemku parc. č. x (zahrada), parc. č. x (zastavěná plocha a nádvoří) v k. ú. České Budějovice 6“. V rozhodnutí jsou obsaženy podmínky pro umístění stavby, mezi nimiž jsou mimo jiné uvedena závazná stanoviska dotčených orgánů, a to Krajské hygienické stanice Jihočeského kraje, ze kterého, kromě jiných, vyplývá povinnost přímým měřením prokázat, že hluk šířící se z provozu technických zdrojů tepelného čerpadla nepřekračuje hygienické limity stanovené příslušným nařízením vlády, v případě nutnosti je pak stavebník povinen navrhnout a realizovat dostatečná protihluková opatření. Stavební úřad dále dospěl k závěru, že umístění předmětné stavby je v souladu se schválenou územně plánovací dokumentací. Navrhovaná stavba svým objemem odpovídá okolní zástavbě. V dané lokalitě jsou přípustné stavby pro bydlení, zejména rodinné domy, podmíněně přípustné jsou obchody, nerušící provozovny služeb. Podmíněně přípustné stavby nesmí narušovat pohodu bydlení v území a nesmí překročit svou hrubou podlažní plochou 160 m². Hrubá podlažní plocha je půdorysná plocha všech plných nadzemních podlaží stavby nebo souboru souvisejících staveb včetně konstrukcí. Novostavba s provozovnou je tedy v souladu se způsobem využití plochy bydlení IN-1. Stavební úřad se v odůvodnění rozhodnutí nejprve zabýval námitkami žalobce uplatněnými v předchozím řízení o žádosti stavebníka ze dne 3. 3. 2014 o umístění stavby – přístavba a nástavba stávající prodejny. Stavební úřad tyto otázky v předchozím řízení nezkoumal, v důsledku čehož bylo jeho rozhodnutí krajským úřadem shledáno nepřezkoumatelným. Stavební úřad ve vztahu k imisím spočívajícím v obtěžování pohledem uvedl, že tyto lze zohlednit pouze v případě mimořádné situace a soustavného narušování soukromí. K tomuto v daném případě nedojde, neboť okna směřující na pozemek žalobce vedou pouze z neobytných místností, letmý pohled z těchto oken nemůže způsobit naplnění imateriální imise obtěžování pohledem takovou měrou, aby došlo k narušování soukromí žalobce. Již nyní lze na pozemek žalobce pohodlně nahlížet prostým pohledem přímo ze země. Z hlediska namítané hlukové zátěže bylo stavebním úřadem poukázáno na souhlasné stanovisko dotčeného orgánu, o jehož závěrech nejsou důvodné pochybnosti. Rodinný dům s provozovnou nevyvolává takové změny, u nich by bylo nezbytné vyžadovat akustickou studii. Požadavek na její zpracování by tudíž byl nadměrným a neopodstatněným zatěžováním stavebníka. K námitce týkající se snížení tržní ceny sousedních nemovitostí bylo stavebním úřadem poukázáno na stávající závěry judikatury, dle nichž je žalobce povinen střežit si svá práva včas, tedy již v procesu pořizování a schvalování územně plánovací dokumentace. Námitka tudíž nemůže v této fázi řízení uspět. Námitka týkající se sklonu střechy novostavby nebyla stavebním úřadem shledána přípustnou, neboť územně plánovací dokumentace pro zájmovou lokalitu nijak nedefinuje tvar a sklon střechy. Novostavba rodinného domu s provozovnou byla stavebním úřadem shledána v souladu s přípustným využitím v souladu s územním plánem. Bylo konstatováno, že provozovna je součástí rodinného domu, podmínka na hrubou podlažní plochu do 160 m² se vztahuje pouze na podmíněně přípustné stavby, mezi nimiž rodinný dům není, ten je součástí přípustných staveb, kde podmínka na hrubou podlažní plochu 160 m² není uvedena, a proto se na provozovnu nevztahuje.

18. Stavební úřad se dále zabýval námitkami uplatněnými ostatními účastníky řízení, kteří se připojili k výše uvedeným námitkám žalobce písemně do protokolu k ústnímu jednání dne Shodu s prvopisem potvrzuje B. S. 7 51A 33/2017 22. 3. 2016. Tyto námitky jakož i jejich vypořádání obsahově odpovídají výše zmiňovaným námitkám.

19. Proti rozhodnutí stavebního úřadu o umístění stavby bylo žalobcem dne 12. 10. 2016 podáno odvolání. Napadené rozhodnutí je nezákonné a zčásti nepřezkoumatelné. Žalobce spolu s ostatními účastníky předmětného stavebního řízení podali proti rozhodnutí o umístění stavby připomínky, tyto však byly stavebním úřadem posouzeny paušálně či zcela nedostatečně. Ve vztahu k námitce týkající se imisí pohledem nešlo pouze o pohled z oken, zmíněna byla zvýšená koncentrace osob i pohyb vozidel, v důsledku níž dojde k navýšení obvyklého ruchu v rezidenční lokalitě, kde má být novostavba umístěna. Zmíněno bylo rovněž to, že označení novostavby jako rodinného domu je pouze formální, když ve skutečnosti se má jednat o podnikatelský prostor, v důsledku čehož dojde k vzrůstu pohybu osob i vozidel. Odůvodnění rozhodnutí stavebního úřadu je v části vypořádávající tuto námitku dle žalobce nedostatečné. Nevypořádána dle žalobce zůstala také námitka týkající se snížení hodnoty okolních nemovitostí. Stavební úřad k této námitce uvedl pouze to, že žalobce byl povinen střežit si svá práva a namítat nevhodné umístění stavby již při schvalování územního plánu. Přestože v předcházejícím řízení byla totožná argumentace stavebnímu úřadu žalovaným vytknuta, nyní se jí stavební úřad opětovně dopouští, byť uvedenou námitku nelze uplatnit v jiném řízení než v územním. Stavební úřad se rovněž dostatečně nevypořádal s námitkou žalobce, dle které novostavba nevyhovuje dané lokalitě ani z hlediska urbanistického a architektonického, je příliš objemná a je navržena jinak než okolní stavby, má jiný tvar střechy a nevyužitelný prostor. Stavební úřad k tomuto pouze uvedl, že územně plánovací dokumentace nijak nedefinuje tvar či sklon střechy. Žalobce v odvolání dále rozporoval závěry stavebního úřadu, dle kterých je novostavba rodinným domem, když více než polovina podlahové plochy domu odpovídá požadavkům na trvalé bydlení. Žalobce se s tímto neztotožnil, uvedl, že ze strany projektanta došlo k chybnému výpočtu hrubé podlahové plochy, dle názoru žalobce projektant nesprávně provedl součet čistých podlahových ploch. Závěr stavebního úřadu je v tomto směru nesprávný, neboť plocha provozovny má být 216 m² a plocha bytu pouze 93,5 m². Z tohoto důvodu nejsou splněny podmínky rodinného domu a stavba by tudíž neměla přesáhnout limity územního plánu pro podmíněné stavby, a to velikost hrubé podlažní plochy do 160 m². Předmětná novostavba navíc naruší pohodu bydlení. Stavební úřad se dodržením uvedených limitů vůbec nezabýval a účelově označil novostavbu za rodinný dům. Žalobce dále zmínil nedostatečnost dokumentace žádosti, která neobsahuje akustickou studii nutnou především s ohledem na hluk z provozu a z tepelného čerpadla. Rovněž nedošlo k informování Hasičského záchranného sboru coby dotčeného orgánu o tom, že ve vedlejší budově přiléhající k novostavbě se nachází sklad osiv.

20. O odvolání žalobce bylo rozhodnuto žalobou napadeným rozhodnutím ze dne 1. 2. 2017 č.j. KUJCK 17784/2017, kterým bylo toto odvolání zamítnuto a rozhodnutí stavebního úřadu potvrzeno. Žalovaný v odůvodnění rozhodnutí nejprve konstatoval správnost prvostupňového rozhodnutí, a to z hlediska jeho souladnosti s právními předpisy i z jeho věcného hlediska. Žalovaný se dále ztotožnil se závěry stavebního úřadu, dle nichž eventuální letmý pohled z oken nebytových místností nemůže naplnit imateriální imisi obtěžování pohledem. Již nyní je možné na sousední pozemky v okolí pohodlně nahlížet pohledem ze země. V daném případě se navíc nejedná o lokalitu, do které by měl až nyní Shodu s prvopisem potvrzuje B. S. 8 51A 33/2017 vstupovat dům s provozovnou, když dosud zde fungoval areál společnosti stavebníka a Osiva Boršov spol. s r. o. Stavba je rodinným domem, neboť splňuje podmínky vyhl. č. 501/2006 Sb., když více než polovina podlahové plochy odpovídá požadavkům trvalého rodinného bydlení. Žalovaný si z dokumentace ověřil a přepočítal velikost podlahové plochy provozovny (152,35 m²) a plochy bytu (153,5 m²). Ani s požadavkem žalobce na provedení akustické studie se žalovaný neztotožnil, odkázal na závěry dotčeného orgánu, který tuto studii nevyžadoval, požadoval pouze provedení zkušebního provozu tepelného čerpadla. Pokud s tímto závazným stanoviskem žalobce nesouhlasil, měl možnost jej napadnout v rámci odvolání. Umístění tepelného čerpadla je zřejmé z technické zprávy dokumentace pro vydání územního rozhodnutí. K žalobcem namítanému snížení hodnoty okolních nemovitostí bylo žalovaným uvedeno, že tato námitka nebyla žalobcem nijak blíže odůvodněna a z tohoto důvodu nelze shledat rozhodnutí stavebního úřadu nedostatečným či nepřezkoumatelným. V daném případě nebylo snížení tržní ceny nemovitostí shledáno, předmětná stavba je v souladu s územně plánovací dokumentací i s obecnými požadavky na výstavbu a se zájmy chráněnými dalšími předpisy. Namítané snížení tržní ceny navíc představuje tzv. nepřímou imisi, která kromě výjimečných případů nemůže zamezit výstavbě. Žalobce má navíc možnost domáhat se náhrady v občanském soudním řízení. K námitkám žalobce, týkajícím se vzhledu stavby, žalovaný neshledal, že by koncepce této stavby porušovala cíle a úkoly územního plánování. K předmětné stavbě navíc neměl námitky ani Útvar hlavního architekta Magistrátu města České Budějovice. K charakteru předmětné novostavby žalovaný uvedl, že územní plán města neobsahuje definici staveb pro bydlení – rodinné domy, z tohoto důvodu je třeba vycházet z vyhl. č. 501/2006 Sb., kde je v ust. § 2 písm. a), bod 2. uvedeno, že rodinnému domu odpovídá podlahová plocha, která více než ½ je určena k trvalému bydlení. Podlahová plocha uváděná ve vyhl. č. 501/2006 Sb. je pojmem obecně platným, nejen pro účely územního plánu města, naopak pojem „hrubá podlažní plocha“ je pojmem definovaným územním plánem v kapitole I.F.15 a jedná se o výklad pojmů pouze pro účely územního plánu. Předmětný záměr tak není v rozporu se stanovenými podmínkami využití, jedná se o rodinný dům s provozovnou a nespadá pod nepřípustné stavby pro dané území, když nebude mít podstatnou měrou vliv na narušení prostředí. Záměr rodinného domu s provozovnou splňuje parametry rodinného domu a není stavbou podmíněně přípustnou, nelze na něj vztahovat podmínky pro podmíněně přípustné stavby, které svou plochou nesmí překročit 160 m². K žalobcem namítané nedostatečné informovanosti Hasičského záchranného sboru žalovaný uvedl, že si v rámci této námitky u dotčeného orgánu ověřil, zda je mu způsob užívání okolních objektů v době posouzení příslušných požárně bezpečnostních řešení znám.

21. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů, vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „s. ř. s.“).

22. Krajský soud rozhodl při jednání dne 7. 3. 2018 v nepřítomnosti žalobce. Žalovaný při jednání setrval na svých stanoviscích, během jednání blíže rozvedl, jakým způsobem byly přepočítávány plochy určené pro rodinné bydlení a plochy představující provozovnu. Výpočty obsažené v napadeném rozhodnutí jsou správné, neboť do plochy bytu se započítává plocha místnosti č. 103 a č. 104, přičemž místnost č. 103 představuje WC a místnost č. 104 je technickou místností. WC má 7,45 m² a technická místnost 6,70 Shodu s prvopisem potvrzuje B. S. 9 51A 33/2017 m². Obě tyto místnosti z hlediska funkčně provozního patří k bytu a jsou od provozních prostor odděleny příčkou o síle 300 mm. Provozovna má ve druhém patře pod č. 203 kancelář a k tomu přináležející WC pod č. 202, taktéž je technicky zřetelné oddělení těchto technických místností od místností patřících k obytnému prostoru bytu. Výpočty jsou z tohoto důvodu správné a odpovídají průvodní technické zprávě „A“, která tvořila dokumentaci pro územní řízení, kde jsou součty těchto ploch pro provozovnu 152,35 m² a plochy bytu 153,50 m² uvedeny a z těchto čísel žalovaný při vydání napadeného rozhodnutí vycházel.

23. Právní zástupce žalobce během jednání setrval na žalobních námitkách, zdůrazněna byla nedostatečnost odůvodnění napadeného rozhodnutí, které se blíže nezabývá tím, jakým způsobem žalovaný dospěl ke stanovení rozměrů jednotlivých ploch určených k bydlení a ploch patřících k provozovně. Zástupce žalobce opakovaně poukázal na účel počínání stavebníka, jehož jediným záměr je podnikatelský, o rodinné bydlení se nejedná.

24. Osoba zúčastněná na řízení (spol. P + P Želeč, spol. s. r. o.) poukázala na šikanózní charakter žaloby, bylo poukázáno na snahu stavebníka jakýmkoliv způsobem vyhovět požadavkům žalobce i ostatním sousedům. Předmětná stavba nebude mít jakýkoliv negativní vliv na okolní prostředí. V řízení před správními orgány bylo dostatečně prokázáno, že převažujícím účelem předmětné stavby bude rodinné bydlení.

25. Žaloba důvodná není.

26. Krajský soud se předně zabýval námitkou nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí, která je dle žalobce dána nedostatečným vypořádáním odvolací námitky, kterou žalobce upozorňoval na skutečnost, že novostavba ve skutečnosti nebude rodinným domem, nýbrž podnikatelským prostorem stavebníka, v důsledku čehož dojde ke zvýšení pohybu osob a vozidel a tím také k navýšení obvyklého ruchu v dané lokalitě a k zásahu do soukromí žalobce nadměrným obtěžováním pohledem. Tímto dojde k narušení pohody bydlení v celé rezidenční čtvrti.

27. Z obsahu žalobních námitek, které obsahově odpovídají námitkám uplatněným žalobcem v průběhu územního řízení, vyplývá, že žalobce rozporuje atributy spadající pod souhrnný pojem „pohoda bydlení“. Zejména je žalobcem poukazováno na navýšení ruchu v okolí novostavby a na tzv. pohledové imise. Tuto námitku pak je třeba vnímat v kontextu se stěžejním žalobním tvrzením, dle něhož předmětná novostavba fakticky není rodinným domem, nýbrž prostorem určeným k podnikáním, který je za rodinný dům pouze formálně označen. Právě v důsledku podnikatelského provozu stavebníka, který nebude sloužit k rodinnému bydlení, dojde k narušení pohody bydlení v dané lokalitě.

28. Žalobcem je v tomto směru namítáno nedostatečné odůvodnění rozhodnutí žalovaného i stavebního úřadu. Předně je tedy nutno nejprve vypořádat otázku, zda novostavba skutečně splňuje podmínky rodinného domu, či zda se jedná o provozovnu a v takovém případě, zda odpovídá podmínkám územního plánu.

29. Z obsahu žalobou napadeného rozhodnutí vyplývá, že žalovaný na straně 6 rozhodnutí konstatoval, že názor žalobce, dle něhož se nejedná o rodinný dům, nýbrž o podnikatelský Shodu s prvopisem potvrzuje B. S. 10 51A 33/2017 prostor, je nesprávný, neboť ověřením dokumentace a přepočtem podlahových ploch bylo zjištěno, že podlahová plocha provozovny činí 152,35 m² a plocha bytu včetně zázemí činí 153,5 m², tímto je splněna podmínka vyhl. č. 501/2006 Sb. a předmětná stavba splňuje podmínky pro rodinný dům, neboť polovina podlahové plochy odpovídá požadavkům trvalého bydlení. Uvedený závěr byl žalovaným blíže rozveden na straně 7 a 8 rozhodnutí, kde žalovaný zdůvodnil, jakým způsobem má být prováděn výpočet podlahových ploch pro účely stanovení naplnění podmínek stanovených výše uvedenou vyhláškou.

30. Z obsahu Územního plánu města České Budějovice vyplývá, že se předmětný stavební záměr má nacházet v lokalitě 12.2 – Kasárenská, z hlediska podmínek využití se tento záměr nachází v území označeném jako IN-1 – plocha individuálního bydlení ve vnitřním městě, jejímž hlavním využitím je „bydlení individuálního charakteru v kvalitním prostředí, umožňující nerušený a bezpečný pobyt, dostupnost veřejných prostranství a občanského vybavení“. Jako přípustné byly označeny stavby pro bydlení, jimiž se mimo jiné rozumí rodinné domy. Jako podmíněně přípustné byly mimo jiné uvedeny obchody, jednotlivá administrativní zařízení či ostatní provozovny nenarušující bydlení, které jsou podmíněny tím, že nenaruší jednotlivě nebo v součtu obytnou pohodu v území a nepřekročí svou hrubou podlažní plochou 160 m².

31. V projednávané věci je podstatné stanovit, o jakou stavbu se v případě předmětného stavebního záměru „rodinné bydlení s distribučním místem pro prodej instalačního materiálu a nářadí dodavatelským firmám včetně kanceláře“ jedná, tedy jestli jde o rodinný dům nebo o provozovnu, která jako stavba podmíněně přípustná musí splňovat regulativy stanovené Územním plánem města České Budějovice.

32. Územní plán města České Budějovice (část I. kapitola F bod 15) neobsahuje definici pojmu „rodinný dům“, je tudíž nutné vycházet z definice obsažené ve vyhl. č. 501/2006 Sb., o obecných požadavcích na využívání území, která v ust. § 2 písm. a) bod 2 stanoví, že se stavbou pro bydlení rozumí rodinný dům, ve kterém více než polovina podlahové plochy odpovídá požadavkům na trvalé rodinné bydlení a je k tomuto účelu určena; rodinný dům může mít nejvýše tři samostatné byty, nejvýše dvě nadzemní a jedno podzemní podlaží a podkroví.

33. S ohledem na obsah žalobcem uplatňovaných námitek je stěžejní otázkou, zda je správný závěr správních orgánů vyslovený v napadeném rozhodnutí, že stavba naplňuje podmínky, stanovené v prováděcí vyhlášce ke stavebnímu zákonu, pro rodinný dům.

34. V tomto směru proti sobě stojí tvrzení žalobce, dle něhož by podlahová plocha měla být stanovena jako součet hrubých podlahových ploch včetně stavebních konstrukcí (příčky, nosné stěny vnitřní i obvodové), a tvrzení správních orgánů, podle kterých se jedná o součet pouze čistých podlahových ploch.

35. Žalobce svůj názor opírá o podmínky stanovené územním plánem města České Budějovice, ze kterých v části I.F.1 Plochy bydlení – individuální bydlení ve vnitřním městě (str. 174 a 175) vyplývá, že hlavním využitím plochy je bydlení individuálního charakteru v kvalitním prostředí, umožňující nerušený a bezpečný pobyt. Přípustné jsou stavby pro bydlení, zejména rodinné domy. Podmíněně přípustné, a to i jako Shodu s prvopisem potvrzuje B. S. 11 51A 33/2017 monofunkční, jsou mimo jiné obchody či ostatní provozovny nenarušující bydlení. Všechny podmíněně přípustné stavby nesmí narušovat obytnou pohodu v území a nesmí překročit hrubou podlažní plochou 160 m².

36. Z části I.F.15 územního plánu – výklad pojmů vyplývá, že pojem „hrubá podlažní plocha“ je půdorysná plocha všech plných nadzemních podlaží stavby nebo souboru souvisejících staveb (například provozně související stavby, stavby pod společným oplocením nebo stavby se společným vstupem) včetně konstrukcí.

37. Žalovaný k tomuto uvedl na straně 8 napadeného rozhodnutí, že pojem „podlahová plocha“ uvedený ve vyhl. č. 501/2006 Sb. je pojmem obecně platným nejen pro účely územního plánu Českých Budějovic a naopak pojem „hrubá podlažní plocha“ je pojmem definovaným čistě pro účely územního plánu města.

38. V projednávané věci je v prvé řadě nutné stanovit, zda předmětný stavební záměr splňuje podmínky rodinného bydlení, pro které je určující definice obsažená ve výše citovaném ust. § 2 písm. a) bod 2 vyhl. č. 501/2006 Sb., a je tedy nutné vycházet z velikosti podlahové plochy předmětného záměru.

39. Žalovaný v napadeném rozhodnutí dospěl k závěru, že záměr stavebníka odpovídá převažujícímu rodinnému bydlení ve smyslu uvedené vyhlášky, neboť z dokumentace pro územní řízení – Průvodní zprávy „A“ a z výkresů půdorysů novostavby 1.NP a 2. NP vyplývá, že podlahová plocha bytu má velikost 153,5 m² a sestává v I.NP z místnosti č. 102 (zázemí bytu – místnost pro kola, sklepní prostor) o vel. 21,5 m², z místnosti č. 103 (WC) o vel. 7,45 m², z místnosti č. 104 (technická místnost) o vel. 6,70 m² a z místnosti č. 105 (schodiště pro byty) o vel. 12,5 m²; v II. NP patří k obytným prostorům byt č. 1 o celkové vel. 93,5 m² (zádveří č. 205 o vel. 7,35 m², kuchyně č. 206 o vel. 20,45 m², WC a koupelna č. 207 o vel. 8,20 m², obývací pokoj č. 208 o vel. 30 m² a pokoj č. 209 o vel. 27,50 m²) a schodiště pro byty č. 204 o vel. 11,85 m². Provozovna sestává v I. NP z místnosti č. 101 o vel. 107,75 m² a ve II. NP z místnosti č. 202 o vel. 4,25 m² (WC), z místnosti č. 203 o vel. 25,05 m² (kancelář) a z chodby o vel. 15,30 m² (místnost č. 201), celkem tedy velikost provozovny činí 152,35 m². Tomuto uspořádání odpovídá technické řešení, jímž jsou vymezeny a odděleny prostory patřící k rodinnému bydlení a prostory náležející k provozovně.

40. Krajský soud shora uvedené výpočty a technické uspořádání dotčeného stavebního záměru ověřil z technické dokumentace, která je součástí správního spisu k projednávané věci, zejména z Průvodní zprávy „A“ Dokumentace pro územní řízení a rovněž z výkresů projektanta novostavby Ing. L. P., kde jsou zřetelně vymezeny jednotlivé místnosti, jejich funkční zařazení i velikost jejich podlahové plochy. Na základě tohoto ověření dospěl soud k závěru, že dotčený stavební záměr osoby zúčastněné na řízení splňuje parametry pro rodinné bydlení, neboť v záměru tak, jak byl vymezen shora, převažuje velikost podlahové plochy obytné části novostavby nad podlahovou plochou provozovny. Z tohoto důvodu je nutno konstatovat, že se jedná o stavbu dle územního plánu bezpodmínečně přípustnou a nebudou na ni dopadat podmínky územního plánu vztahující se k podmíněně přípustným stavbám (velikost hrubé podlažní plochy do 160 m²). Shodu s prvopisem potvrzuje B. S. 12 51A 33/2017 41. Přestože napadené rozhodnutí neobsahuje konkrétní vymezení jednotlivých místností včetně velikostí jejich podlahových ploch a jejich funkční zařazení, z projektové dokumentace, která je součástí správního spisu, toto uspořádání zcela zřetelně vyplývá. Žalovaný v napadeném rozhodnutí z této dokumentace vycházel, velikosti podlahové plochy ověřil a přepočítal, přičemž dospěl ke shodným závěrům, jako byly krajským soudem popsány shora s tím, že podlahová plocha provozovny činí 152,35 m² a plocha bytu včetně jeho zázemí činí 153,5 m². Zástupce žalovaného správního orgánu během nařízeného ústního jednání konaného dne 7. 3. 2018 výše uvedené závěry týkající se velikostí podlahových ploch jednotlivých místností i jejich funkční zařazení vyplývající z technického provedení zaneseného ve stavební dokumentaci upřesnil a zopakoval výpočty, z nichž při stanovování celkových velikostí obytné plochy a plochy provozovny, vycházel. Soud se s uvedenými výpočty ztotožnil a dospěl k závěru, že v projednávané věci stavební záměr osoby zúčastněné na řízení představuje rodinné bydlení, které svou podlahovou plochou převažuje nad plochou provozovny, a tudíž spadá pod přípustné stavby dle územního plánu, na něž se regulativy vztahující se ke stavbám podmíněně přípustným nepoužijí.

42. Soud na tomto místě poznamenává, že je mu znám předchozí záměr stavebníka, který v dané lokalitě nebyl správními orgány povolen, v tomto řízení se však jedná o záměr jiný, jak již bylo konstatováno, splňující podmínky pro rodinné bydlení, a tedy územním plánem nepodmíněný. V této souvislosti lze zmínit závěry Nejvyššího správního soudu učiněné v rozhodnutí ze dne 12. 3. 2010 č.j. 7 As 13/2010 – 145, v němž bylo konstatováno, že: „[…]vlastník sousední nemovitosti si nemůže osobovat právo na to, aby byla vyloučena každá stavební změna v sousedství, která by snížila míru jeho soukromí. Skutečnost, že na sousedním pozemku dosud nestála stavba, jejíž povaha umožní, aby někteří její uživatelé viděli na pozemek stěžovatelů či do oken jejich domu, nezakládá stěžovatelům právo na to, aby tento stav přetrval i do budoucna. Stěžovatel vůči sousednímu pozemku „nevydržuje“ žádné právo na to, aby se výstavba na něm omezila více, než jaká omezení standardně vyžadují obecné poměry v území, jež jsou vyjádřeny v územním plánu“.

43. Z obsahu žalobních námitek vyplývá, že je jimi namítána především účelovost jednání stavebníka, který svůj stavební záměr obměnil pouze z toho důvodu, aby docílil vzniku provozovny, která mu v předchozích stavebních řízeních v jiné podobě nebyla povolena, v této souvislosti však soud připomíná, že stavbu je možno užívat pouze k účelu vymezenému v oznámení o užívání stavby nebo kolaudačního souhlasu, změna v účelu užívání stavby může nastat jen za splnění zákonných podmínek.

44. Na základě všech výše uvedených důvodů neshledal soud námitku žalobce týkající se charakteru a funkčního zařazení stavebního záměru osoby zúčastněné na řízení důvodnou.

45. Soud se neztotožnil ani s navazující námitkou žalobce týkající se narušení pohody bydlení, které je dle žalobce dáno nárůstem ruchu plynoucího z provozu.

46. Pohodu bydlení zmiňovala vyhláška Ministerstva pro místní rozvoj č. 137/1998 Sb., o obecných technických požadavcích na umísťování staveb a na jejich vzájemné odstupy (§ 4 Shodu s prvopisem potvrzuje B. S. 13 51A 33/2017 odst. 1 a § 8 odst. 1 vyhlášky), a rozumí se jí „souhrn činitelů a vlivů, které přispívají k tomu, aby bydlení bylo zdravé a vhodné pro všechny kategorie uživatelů, resp. aby byla vytvořena vhodná atmosféra klidného bydlení; pohoda bydlení je v tomto pojetí dána zejména kvalitou jednotlivých složek životního prostředí, např. nízkou hladinou hluku (z dopravy, výroby, zábavních podniků, ze stavebních prací aj.), čistotou ovzduší, přiměřeným množstvím zeleně, nízkými emisemi pachů a prachu, osluněním apod.; pro zabezpečení pohody bydlení se pak zkoumá intenzita narušení jednotlivých činitelů a jeho důsledky, tedy objektivně existující souhrn činitelů a vlivů, které se posuzují každý jednotlivě a všechny ve vzájemných souvislostech. Nejvyšší správní soud (…) nicméně podotýká, že správní orgán při posuzování, zda je v konkrétním případě pohoda bydlení zajištěna, nemůže zcela abstrahovat ani od určitých subjektivních hledisek daných způsobem života osob, kterých se má stavba, jejíž vliv na pohodu bydlení je zkoumán, dotýkat; podmínkou zohlednění těchto subjektivních hledisek ovšem je, že způsob života dotčených osob a jejich z toho plynoucí subjektivní nároky na pohodu bydlení nevybočují v podstatné míře od obecných oprávněně požadovatelných standardů se zohledněním místních zvláštností dané lokality.“ (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 2. 2. 2006, č. j. 2 As 44/2005 - 16, publ. pod č. 850/2006 Sb. NSS).

47. Namítané narušení pohody bydlení je žalobcem přímo spojováno s nárůstem hluku v důsledku zvýšeného pohybu osob a vozidel v provozovně stavebníka. K tomu lze uvést, že v projednávané věci bylo postaveno na jisto, že novostavba bude stavbou s převažující podlahovou plochou pro rodinné bydlení. Spekulace žalobce o účelovosti označení novostavby coby rodinného domu není z jeho strany ničím podložena, a žalobcem nebylo prokázáno ani to, že v dané lokalitě dojde ke zvýšenému pohybu osob či vozidel. Již v současné době se na daném místě nachází provoz osoby zúčastněné na řízení, do budoucna je dle stavebního záměru zřejmé, že bude přistaveno pouze druhé patro, kde bude umístěna kancelář, tato skutečnost však sama o sobě neznamená, že dojde k navýšení hluku a žalobce toto své tvrzení nijak neprokázal. Areál stavebníka zůstává co do jeho velikosti v nezměněné podobě, nedochází k jeho rozšíření, dojde pouze k obměně stavby nacházející se na pozemcích stavebníka, což samo o sobě neznamená, že dojde k významnému navýšení pohybu osob či vozidel v dané lokalitě.

48. Ke stejným závěrům dospěl také žalovaný, který se na straně 5 a 6 odůvodnění svého rozhodnutí zabýval možnými dopady stavby na pohodu bydlení sousedních obyvatel, včetně nadměrného obtěžování pohledem a tvrzeného nárůstu hluku. Přiléhavě bylo v tomto směru poukázáno také na závazné stanovisko dotčeného orgánu ochrany veřejného zdraví, ze kterého se podává, že tento orgán neměl stran pohybu osob či vozidel žádné připomínky vztahující se k navýšení hluku v důsledku tohoto pohybu, jediná podmínka byla stanovena ve vztahu k provedení zkušebního provozu tepelného čerpadla vzduch – voda. Akustická studie v daném případě dotčeným orgánem vyžadována nebyla. Soud neshledal napadené rozhodnutí v tomto směru nedostatečně odůvodněným.

49. Pokud jde o namítané snížení tržní hodnoty nemovitostí nacházejících se v okolí předmětné novostavby, pak lze poukázat na závěry Nejvyššího správního soudu učiněné v rozhodnutí ze dne 12. 3. 2010, č. j. 7 As 13/2010 - 145, v němž bylo konstatováno: „Pokud se stěžovatelé domnívali, že může dojít ke snížení hodnoty jejich nemovitostí, měli si svá práva střežit včas, tj. již v procesu pořizování a schvalování územně plánovací dokumentace Shodu s prvopisem potvrzuje B. S. 14 51A 33/2017 a snažit se tak zasadit o takovou formu zástavby, kterou považují pro sebe za přijatelnou. Rovněž je představitelné, aby se výše uvedeným postupem mimo rámec územního plánování a územního řízení domáhali náhrady, pokud by měli za to, že splní podmínky pro její přiznání. Nejvyšší správní soud se ztotožňuje s právním názorem krajského soudu, že otázky důsledků staveb na jejich okolí a využití nemovitostí již byly v daném případě vyřešeny pro územní řízení v územně plánovací dokumentaci. Pokud rozhodnutí o umístění stavby je v souladu s územním plánem, jedná se ze strany vlastníka předmětného pozemku o výkon jeho vlastnického práva v mezích přípustných podle územního plánu.“ 50. S ohledem na citované závěry Nejvyššího správního soudu lze v této fázi řízení námitku snížení tržní ceny okolních nemovitostí přezkoumat pouze z hlediska souladnosti dotčeného stavebního záměru s územně plánovací dokumentací. K tomuto soud opětovně konstatuje, že soulad novostavby s územně plánovací dokumentací byl v projednávané věci prokázán, jedná se o stavbu s převažující podlahovou plochou pro rodinné bydlení, a tudíž dle územního plánu o stavbu přípustnou. Předmětná stavba je v souladu s územně plánovací dokumentací, v daném případě tudíž namítané snížení tržní ceny sousedních nemovitostí nebylo shledáno a je nutno konstatovat, že žalobce jej ani nijak neprokázal.

51. Ke stejným závěrům dospěl žalovaný na straně 6 a 7 napadeného rozhodnutí, kde se žalobcovou odvolací námitkou týkající se snížení tržní ceny okolních nemovitostí zabýval. Žalovaný se uvedenou námitkou v souladu s výše citovaným rozhodnutím Nejvyššího správního soudu zabýval z pozice nástrojů stavebního zákona, zejména z hlediska souladu novostavby s územně plánovací dokumentací, přičemž dospěl k závěru, že v tomto směru nebude mít novostavba na snížení ceny sousedních nemovitostí žádný vliv. V této souvislosti pak žalovaný poznamenal, že namítané snížení tržní ceny nemovitosti je pouze nepřímou imisí, která kromě zcela výjimečných a krajních případů nemůže zabránit výstavbě.

52. Krajský soud považuje uvedené vypořádání odvolací námitky žalobce za dostatečné, a to i s ohledem na závěry učiněné Nejvyšším správním soudem ve shora uváděném rozhodnutí vydaném pod č.j. 7 As 13/2010 - 145. Žalobce navíc uvedenou námitku nijak blíže v odvolání nerozvedl, tato námitka je tak postavena pouze na spekulaci žalobce o reálném účelu plánované výstavby osoby zúčastněné na řízení. Lze tedy shrnout, že žalobce uvedenou námitku snížení tržní ceny sousedních nemovitostí nijak nezdůvodnil, pouze zopakoval, že reálným účelem stavby není rodinné bydlení, nýbrž podnikatelská činnost. Tato spekulace však nebyla ve správním řízení ani v řízení před krajským soudem ničím podložena, zjištěno a prokázáno bylo pouze to, že předmětný stavební záměr splňuje požadavky na rodinné bydlení. Z citované judikatury vyplývá, že k této otázce jsou stavební orgány povinny zabývat se pouze tím, zda je stavba v souladu s územně plánovací dokumentací, což bylo v daném případě prokázáno. Tyto skutečnosti byly žalovaným v napadeném rozhodnutí uvedeny a soud takové vypořádání předmětné námitky považuje za přezkoumatelné.

53. Závěrem se krajský soud zabýval žalobcem namítaným nesprávným postupem žalovaného, kterým byla porušena procesní práva žalobce, a to v souvislosti s vydáním závazného stanoviska Hasičského záchranného sboru. Z obsahu závazného stanoviska není zřejmé, zda dotčený orgán byl seznámen se skutečností, že ve vedlejší budově přiléhající Shodu s prvopisem potvrzuje B. S. 15 51A 33/2017 k novostavbě má být umístěn sklad osiv. Žalovaný v odůvodnění rozhodnutí uvedl, že tuto skutečnost u dotčeného orgánu ověřoval, takový postup je dle žalobce doplněním důkazů v řízení, se kterým měl být seznámen. Žalobce neměl možnost se k tomuto zjištění vyjádřit. Z obsahu odůvodnění rozhodnutí není zřejmé, jakým způsobem k ověření této skutečnosti došlo a zdali nedošlo ze strany správního orgánu ke špatné interpretaci vyjádření dotčeného orgánu.

54. Z obsahu správního spisu bylo zjištěno, že jeho součástí je závazné stanovisko Hasičského záchranného sboru Jihočeského kraje ze dne 9. 12. 2015 č.j. HSCB-2846-8/2010 KŘ, kterým byl tímto dotčeným orgánem dán souhlas k projektové dokumentaci předmětné novostavby ke společnému územnímu a stavebnímu řízení. Bylo poukázáno na požárně bezpečnostní řešení stavby zpracované J. W. v září roku 2015. Z tohoto dokumentu se podává závěr, že odstupové vzdálenosti a požárně nebezpečný prostor od okolních objektů směrem k posuzované stavbě vyhovuje.

55. Závazným stanoviskem Hasičského záchranného sboru byl udělen z hlediska požárně bezpečnostních požadavků souhlas, přičemž bylo vycházeno z požárně bezpečnostního řešení stavby zpracovaného J. W. v září roku 2015, jehož obsahem jsou údaje týkající se vzdáleností novostavby od okolních staveb a jejich vzdálenosti od požárně nebezpečného prostoru novostavby. Požárně bezpečnostní podmínky tak byly novostavbou splněny.

56. Přestože součástí správního spisu je e-mailová konverzace pracovníka žalovaného správního orgánu se zástupcem Hasičského záchranného sboru, ze které se podává, že tento dotčený orgán potvrdil vědomosti o tom, jakým způsobem jsou okolní objekty novostavby užívány, nelze tento úkon žalovaného posoudit jako doplnění dokazování, když obsahem této konverzace je pouze potvrzení dotčenému orgánu známých skutečností. Žalobce nebyl tímto postupem správního orgánu zkrácen na svých právech.

57. Na základě výše citovaných důvodů shledal krajský soud žalobu nedůvodnou a na podkladě § 78 odst. 7 s. ř. s. žalobu zamítl.

58. O náhradě nákladů řízení rozhodl krajský soud podle ust. § 60 odst. 1 věty první s. ř. s. Žalobce neměl v řízení úspěch, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Pokud jde o procesně úspěšného účastníka – žalovaného, v jeho případě nebylo prokázáno, že by mu v souvislosti s tímto řízením nad rámec běžné úřední činnosti vznikly nezbytné náklady důvodně vynaložené v řízení před soudem a žalovaný je ani nepožadoval. Krajský soud proto v jeho případě rozhodl tak, že se žalovanému náhrada nákladů nepřiznává.

59. Osobě zúčastněné na řízení, spol. P + P Želeč, spol. s. r. o., krajský soud v intencích ust. § 60 odst. 5 s. ř. s. přiznal k jejímu návrhu náhradu nákladů řízení, neboť dospěl k závěru, že byly splněny podmínky stanovené tímto ustanovením. Z průběhu správního řízení vyplynulo, že žalobce vyvíjí dlouhodobou snahu zabránit jakémukoliv stavebnímu záměru osoby zúčastněné na řízení, která je tak nucena se proti tomuto postupu žalobce bránit a za tímto účelem si z vlastních prostředků hradit zástupce disponujícího právním vzděláním. Soud při rozhodování o návrhu osoby zúčastněné na řízení na přiznání náhrady nákladů řízení přihlédl mimo jiné i k tomu, že právní zástupkyně osoby zúčastněné na řízení opakovaně soudu, a to jak v rámci písemného podání ze dne 24.

5. Shodu s prvopisem potvrzuje B. S. 16 51A 33/2017 2017, tak v rámci ústního jednání dne 7. 3. 2018, předložila profesionálně zpracované vyjádření týkající se dané problematiky. Soud nevidí důvod, pro který by osoba zúčastněná měla nést náklady řízení, které svým jednáním inicioval žalobce, vedený pouze snahou za každou cenu zmařit stavební záměr osoby zúčastněné na řízení. Z tohoto důvodu soud osobě zúčastněné na řízení přiznal na náhradě nákladů řízení částku ve výši 12 936 Kč, spočívající v odměně za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, vyjádření ve věci, účast na soudním jednání) celkem v částce 9 300 Kč [§ 7, § 9 odst. 4 písm. d) a § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů] a v náhradě hotových výdajů za tři úkony právní služby v částce 900 Kč (§ 13 odst. 3 téže vyhlášky); dále cestovné na soudní jednání Český Krumlov – České Budějovice a zpět – 50 km [spotřeba 3,77 l/nafty/100 km, při sazbách dle § 4 písm. c) a § 1 písm. b) vyhl. č. 463/2017 Sb.] v celkové výši 256 Kč; dále náhrada za promeškaný čas za cestu na soudní jednání 2×30 min. [§ 14 odst. 1 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů] celkem 200 Kč; vzhledem k tomu, že advokát je plátcem daně z přidané hodnoty, zvyšuje se nárok o částku odpovídající dani, kterou je advokát povinen z odměny za zastupování odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů, částka daně činí 2 280 Kč. Celková výše nákladů řízení činí 12 936 Kč. Tuto částku je žalobce povinen zaplatit osobě zúčastněné na řízení do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejího zástupce.

60. Osobě zúčastněné na řízení, společnosti E.ON Distribuce, a. s., nebylo právo na náhradu nákladů řízení přiznáno s odkazem na § 60 odst. 5 s. ř. s., neboť jí v rámci tohoto řízení nebyla soudem ukládána žádná povinnost a v jejím případě nebyly dány žádné důvody zvláštního zřetele hodné, v jejichž důsledku by jí mělo být právo na náhradu nákladů řízení přiznáno.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Shodu s prvopisem potvrzuje B. S. 17 51A 33/2017 Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. České Budějovice 7. března 2018 JUDr. Marie Trnková Předsedkyně senátu v. r. Shodu s prvopisem potvrzuje B. S.