51 A 34/2017

Rubrum

51A 34/2017 - 62 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Trnkové a soudkyň Mgr. Kateřiny Bednaříkové a Mgr. Heleny Nutilové v právní věci žalobce J.Š., bytem X, zastoupeného advokátem JUDr. Radkem Bechyně, advokátem se sídlem Legerova 148, Kolín, proti žalovanému Krajskému úřadu Jihočeského kraje, se sídlem U Zimního stadionu 1952/2, České Budějovice, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 2. 2017, č. j. KUJCK 26106/2017, takto:

Výrok

I. Žaloba s e z a m í t á .

II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení n e p ř i z n á v á .

Odůvodnění

Žalobou doručenou dne 30. 3. 2017 Krajskému soudu v Českých Budějovicích se žalobce domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 2. 2017, č. j. KUJCK 26106/2017 (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým bylo podle § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), zamítnuto jeho odvolání a tím potvrzeno rozhodnutí Městského úřadu Tábor (dále jen „správní orgán I. stupně“) ze dne 27. 10. 2016, č. j. METAB 51645/2016/ODSA (dále jen „rozhodnutí I. stupně“), jímž byly podle § 123f odst. 3 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních Pokračování - 2 - 51A 34/2017 komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o silničním provozu“), zamítnuty námitky žalobce proti provedení záznamu 12 bodů v registru řidičů, a byl potvrzen provedený záznam 12 bodů specifikovaných ve výpisu z evidenční karty řidiče zaslané žalobci dne 30. 7. 2014, č. j. S- META2/2014/ODSA/97. Žalobce v žalobě namítal, že došlo k porušení jeho práv. Žalobce se domnívá, že postupem správního orgánu byl zkrácen na svých právech, což mělo za následek vydání nezákonného rozhodnutí. Žalovaný měl zcela ignorovat předložené důkazní prostředky a nezabýval se jednotlivými rozhodnutími vydanými v blokovém řízení z hlediska jejich způsobilosti pro provedení záznamu bodů v bodovém hodnocení řidiče. Tím žalovaný porušil zásadu legitimního očekávání a současně postupoval i v rozporu se stávající praxí správních orgánů, které se těmito rozhodnutími vydanými v blokovém řízení zabývají. K tomu žalobce odkázal na rozhodnutí Krajského úřadu Moravskoslezského kraje č. j. MSK 49924/2014 ze dne 24. 4. 2014, č. j. MSK 126113/2014 ze dne 22. 10. 2014 či č. j. MSK 121761/2014 ze dne 12. 11. 2014. Obdobný postup vyplývá i z rozhodnutí Městského úřadu Písek č. j. MUPI/2014/34902/CH-nám. BH/3 ze dne 19. 1. 2015, v němž správní orgán odmazal dva konkrétní záznamy z bodového hodnocení, neboť byly učiněny na základě nezpůsobilých podkladů. Z odkazovaných správních rozhodnutí podle žalobce vyplývá, že je běžné u odvolacích správních orgánů posuzovat jednotlivé bloky z hlediska jejich způsobilosti pro provedení záznamu bodů v bodovém hodnocení řidiče. Pokud tedy některý správní orgán postupuje popsaným způsobem a totožný správní orgán v jiné místní příslušnosti postupuje způsobem odlišným, je tím jednoznačně dotčena rovnost účastníků před zákonem. Žalobce je přesvědčen, že by měla u všech správních orgánů existovat ustálená či alespoň obdobná praxe při posuzování věcí shodných či obdobných. V další části žaloby žalobce postupně popsal nezpůsobilost jednotlivých podkladů (rozhodnutí vydaných v blokovém řízení) pro záznam bodů do bodového hodnocení řidiče. Podle žalobce jednotlivá rozhodnutí vydaná v blokovém řízení nesplňují dostatečnou individualizaci skutku tak, jak je vyžadováno judikaturou Nejvyššího správního soudu. Z rozhodnutí by měly být patrny údaje o osobě přestupce, místě a době spáchání přestupku. Mělo by být naprosto zřejmé, čeho se měl přestupce dopustit a jakou povinnost stanovenou zákonem svým jednáním porušil. Za dostatečný popis skutku nelze považovat formát „rychlost, R, RJ, rychlost v obci (mimo obec)“, když jednoznačným porušením povinnosti je pouze uvedení přesného popisu jednání v celé podobě s odkazem na konkrétní ustanovení zákona. Žalobce uvedl, že údaje v bloku musí být čitelné, srozumitelné a přehledné, aby se jednalo o způsobilý podklad pro záznam bodů. Z rozhodnutí musí být podle žalobce naprosto zřejmé, kde a kdy mělo ke spáchání přestupku dojít a zda se tak stalo na pozemní komunikaci. Žalobce se neztotožnil s názorem, podle kterého měl svým podpisem na blokovém rozhodnutí potvrdit souhlas s takovým způsobem projednání věci a současně souhlas se správností tohoto rozhodnutí. Žalobce nemůže odpovídat za správnost těchto rozhodnutí vydaných správním orgánem a není ani možné po něm požadovat znalost práva, aby mohl správnost rozhodnutí posoudit a na případnou nesprávnost upozornit a žádat nápravu. V takovém případě by pozbyla smyslu existence orgánů veřejné moci. K náležitostem rozhodnutí vydaných v blokovém řízení žalobce odkázal na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 8. 2014, č. j. 4 As 127/2014 – 39 (citovaná rozhodnutí Nejvyššího správního soudu jsou dostupná z www.nssoud.cz). Žalobce rovněž konstatoval, že oznámení od příslušných oddělení Policie ČR nemůže být dostatečným důkazem, a tedy relevantním podkladem pro záznam bodů do registru řidičů. Pokračování - 3 - 51A 34/2017 Podle výtek, které žalobce u jednotlivých pokutových bloků ze dne 28. 7. 2014 a 11. 3. 2014 specifikoval, požadoval, aby krajský soud posoudil, zda byla tato jednotlivá pravomocná rozhodnutí způsobilými podklady pro záznam bodů v bodovém hodnocení řidiče. Podle žalobce tato bloková rozhodnutí nejsou způsobilým podkladem pro záznam bodů do registru řidičů, neboť chybí konkretizace a individualizace jednání. K pokutovému bloku ze dne 28. 7. 2014 žalobce konkrétně namítá, že v kolonce „uložena za přestupek podle §“ je uveden údaj „125c/1f3“. Podle žalobce tak rozhodnutí obsahuje chybnou právní kvalifikaci. Dále vyvstávají pochybnosti, zda se měl žalobce daného jednání dopustit na pozemní komunikaci či mimo ni. Popis skutku je vymezen zcela nedostatečným vyjádřením „R“, což nepopisuje jakékoli porušení zákonné povinnosti řidiče. Z bloku není zřejmé místo spáchání přestupku, není uvedena kilometráž. Právní kvalifikace porušení povinnosti je podle žalobce chybně uvedena jako „§ 18/4 z. č. 361/2000 Sb.“, přičemž správná právní kvalifikace by podle žalobce měla znít „§ 18 odst. 4 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích…“ K pokutovému bloku ze dne 11. 3. 2014 žalobce konkrétně namítá, že v kolonce „uložena za přestupek podle §“ je uveden údaj „125c/1f4“. Podle žalobce tak rozhodnutí obsahuje chybnou právní kvalifikaci. Dále vyvstávají pochybnosti, zda se měl žalobce daného jednání dopustit na pozemní komunikaci či mimo ni. Popis skutku je vymezen zcela nedostatečným vyjádřením „rychlost“, což nepopisuje jakékoli porušení zákonné povinnosti řidiče. Z bloku není zřejmé místo spáchání přestupku, není uvedena kilometráž. Právní kvalifikace porušení povinnosti je podle žalobce chybně uvedena jako již zmíněná právní kvalifikace „§ 18/4 z. č. 361/2000 Sb.“, přičemž správná právní kvalifikace podle žalobce zní „§ 18 odst. 4 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích…“ Žalovaný ve svém vyjádření navrhl žalobu pro nedůvodnost zamítnout. Stran námitek vůči obsahu jednotlivých blokových rozhodnutí žalovaný uvedl, že neobsahují vad, pro které by byly nezpůsobilými podklady pro provedení zápisu bodů do registru řidičů. Jednotlivé bloky obsahují všechny formální náležitosti blokového rozhodnutí, a to přesným a čitelným způsobem. K námitce užitých zkratek žalovaný plně odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 9. 2012, č. j. 7 As 94/2012 – 20. K otázce vymezení místa spáchání přestupku žalovaný poukázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 8. 2014, č. j. 4 As 127/2014 – 39, ve kterém tento soud dospěl k závěru, že i místo spáchání přestupku v podobě uvedení celého města („Český Krumlov“) ve spojení s ostatními údaji splňuje v dané věci požadavek dostatečné individualizace skutku. Usnesením ze dne 19. 4. 2017, č. j. 51 A 34/2017 – 16, bylo řízení o podané žalobě pro neuhrazení soudního poplatku zastaveno, toto usnesení bylo s ohledem na obdrženou platbu soudního poplatku usnesením ze dne 2. 5. 2017, č. j. 51 A 34/2017 – 27, zrušeno. Součástí žalobního návrhu byl návrh na přiznání odkladného účinku žalobě, o němž bylo rozhodnuto krajským soudem dne 1. 6. 2017 pod č. j. 51 A 34/2017 – 51 tak, že žalobě nebyl odkladný účinek přiznán. Ze správního spisu, který si krajský soud vyžádal, vyplynuly následující rozhodné skutečnosti: Oznámením správního orgánu I. stupně ze dne 30. 7. 2014 byl žalobce vyrozuměn o dosažení 12 bodů v bodovém hodnocení, kterého dosáhl ke dni 28. 7. 2014. Zároveň byl žalobce prostřednictvím oznámení vyzván k odevzdání řidičského průkazu. Pokračování - 4 - 51A 34/2017 Dne 12. 8. 2014 obdržel správní orgán I. stupně námitky proti provedenému zápisu bodů s tím, že vůči jednotlivým blokům bude brojeno v rámci přezkumného řízení. Žalobce brojil vůči blokovému rozhodnutí ze dne 28. 7. 2014 a 11. 3. 2014 a proti příkazu ze dne 15. 6. 2013. Rozhrnutím ze dne 23. 2. 2015 správní orgán I. stupně vznesené námitky zamítl a provedené záznamy potvrdil pouze s tím, že jednotlivé bloky jsou způsobilé pro provedení zápisu. Proti tomuto rozhodnut podal žalobce dne 19. 3. 2015 odvolání. Žalovaný rozhodnutím ze dne 25. 5. 2015 rozhodnutí správního orgánu I. stupně ze dne 23. 2. 2015 pro nepřezkoumatelnost zrušil, neboť z rozhodnutí nebylo seznatelné, jakým způsobem správní orgán I. stupně přezkoumal způsobilost jednotlivých bloků pro zápis. Rozhodnutím ze dne 30. 11. 2015 správní orgán I. stupně rozhodl, že námitky se zamítají a provedené záznamy se potvrzují, neboť z předložených blokových rozhodnutí srozumitelně vyplývá, za jaké jednání byl žalobce postižen, jakým způsobem bylo jeho jednání kvalifikováno, stejně jako další náležitosti kladené na rozhodnutí tohoto druhu. Správní orgán byl toho názoru, že nerozumí-li žalobce užitým zkratkám, měl tuto skutečnost namítat již při vyřizování věci na místě samém, tedy před tím než vlastním podpisem stvrdil souhlas s projednáním věci a porozuměním tomu, co je předmětem řízení. Proti tomuto rozhodnutí se žalobce bránil odvoláním, o němž rozhodl žalovaný dne 21. 4. 2016 tak, že prvostupňové rozhodnutí ze dne 30. 11. 2015 zrušil pro nepřezkoumatelnost spočívající ve vadách výroku a věc vrátil k novému projednání správnímu orgánu I. stupně. Správní právní orgán I. stupně následně dne 27. 10. 2016 vydal rozhodnutí, jímž námitky žalobce zamítl a provedené záznamy bodů v evidenční kartě řidiče potvrdil, neboť z předložených blokových rozhodnutí srozumitelně vyplývá, za jaké jednání byl žalobce postižen, jakým způsobem bylo jeho jednání kvalifikováno, stejně jako další náležitosti kladené na rozhodnutí tohoto druhu. Správní orgán byl toho názoru, že nerozumí-li žalobce užitým zkratkám, měl tuto skutečnost namítat již při vyřizování věci na místě samém, tedy před tím než vlastním podpisem stvrdil souhlas s projednáním věci a porozuměním tomu, co je předmětem řízení. Proti tomuto rozhodnutí se žalobce bránil blanketním odvoláním ze dne 13. 11. 2016. V doplnění odvolání ze dne 12. 12. 2016 žalobce namítl, že správní orgán I. stupně nepřezkoumal jednotlivá bloková rozhodnutí stran jejich obsahu a čitelnosti, přičemž namítal nezpůsobilost jednotlivých bloků pro zápis bodů do evidenční karty řidiče, a to z obdobných důvodů jako v podané žalobě s tím, že jednotlivé bloky jsou nečitelné. Napadeným rozhodnutím žalovaný zamítl odvolání žalobce a rozhodnutí správního orgánu I. stupně potvrdil. Žalovaný v mezích vznesených námitek přezkoumal napadená bloková rozhodnutí a dospěl k závěru, že nevykazují žalobcem namítaných vad. Žalovaný tyto bloky posoudil jako srozumitelně a řádně vyplněné v přiměřeném rozsahu pro tento druh rozhodnutí. Žalobcem namítané skutečnosti nebyly podle žalovaného způsobilé vyvolat takovou nesrozumitelnost, pro kterou by bylo nutné je považovat za nezákonné. Ve správním spise je založena kopie pokutového bloku série FC/2013, číslo bloku C1223886, ze dne 28. 7. 2014. V kolonce „přestupkové jednání – doba, místo a popis“ je uvedeno následující: „6C5 1798, 28. 7. 2014, 15:26 hod., Zenklova, SVO 801452, Praha 8, Pokračování - 5 - 51A 34/2017 dovolená rychlost 50 km/h, naměřená R 75 km/h. Po odečtu tolerance 72 km/h. Porušen § 18/4 z. č. 361/2000 Sb.“. Pokuta byla žalobci uložena podle § „125c/1f3 zák. č. 361/2000 Sb., ve znění p. p.“ ve výši 800 Kč. Žalobce identifikovaný místem pobytu a rodným číslem podle občanského průkazu a řidičského průkazu tento blok podepsal. Ve spise je dále založena kopie pokutového bloku série FD/2013, č. D 0115884, ze dne 11. 3. 2014. V kolonce „přestupkové jednání – doba, místo a popis“ je uvedeno následující: „11. 3. 2016, 19:38, Praha, ul. Roztylská, SVO 427711, 50/68/65 km/h, § 18/4 z. č. 361/2000 Sb., rychlost v obci, ... BMW černá“. Pokuta byla žalobci uložena podle § „125c/1f4 zák. č. 361/2000 Sb., ve znění p. p.“ ve výši 500 Kč. Žalobce identifikovaný místem pobytu a rodným číslem podle řidičského průkazu tento blok podepsal. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů, vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „s. ř. s.“). Krajský soud rozhodl ve věci bez jednání, neboť pro to byly splněny podmínky podle § 51 odst. 1 s. ř. s. Žaloba není důvodná. Žalobce v podané žalobě napadá bloková rozhodnutí ze dne 28. 7. 2014 a 11. 3. 2014, která považuje za nezpůsobilá pro záznam bodů v evidenční kartě řidiče. Žalobce v prvé řadě zpochybnil postup žalovaného, který označil za nesprávný, neboť podle jeho názoru se žalovaný nezabýval jednotlivými podklady rozhodnými pro záznam bodů do registru řidičů. V rámci odvolacího řízení bylo podle žalobce povinností žalovaného zabývat se jednotlivými rozhodnutími vydanými v blokových řízeních. Pokud tak žalovaný nečinil, porušil zásadu legitimního očekávání účastníka správního řízení. V souvislosti s tím žalobce odkazoval na rozhodnutí vydaná Krajským úřadem Moravskoslezského kraje, který se jednotlivými rozhodnutími v blokovém řízení zabýval a vyslovil závěr, že tyto podklady jsou nezpůsobilými pro učinění záznamu bodů v registru řidičů. Dalším rozhodnutím, na které žalobce upozorňoval, bylo rozhodnutí Městského úřadu Písek ze dne 19. 1. 2015, č. j. MUPI/2014/34902/CH-nám.BH/3, jehož důsledkem bylo odmazání dvou konkrétních záznamů z bodového hodnocení, které byly učiněny na základě nezpůsobilých podkladů. Při posuzování důvodnosti této námitky krajský soud vycházel z ustálené judikatury správních soudů, z níž vyplývá, že na jedné straně je třeba rozlišovat řízení o jednotlivých přestupcích (ať už v podobě blokového či standardního řízení o přestupku) podle zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o přestupcích“), a na straně druhé řízení o námitkách proti záznamu bodů v registru řidičů podle zákona o silničním provozu. Obě tato řízení jsou odlišná, a to z důvodu rozdílného předmětu řízení. Podle § 123b odst. 2 zákona o silničním provozu provede záznam v registru řidičů příslušný obecní úřad obce s rozšířenou působností ke dni uložení pokuty za přestupek v blokovém řízení nebo ke dni nabytí právní moci rozhodnutí o uložení sankce za přestupek, rozhodnutí o uložení sankce za jednání vojáka označené za přestupek ve zvláštním právním předpise, rozhodnutí o uložení kázeňského trestu za jednání mající znaky přestupku anebo rozhodnutí, kterým se ukládá trest za trestný čin, nebo ke dni nabytí právní moci rozhodnutí o podmíněném odložení podání návrhu na potrestání anebo podmíněném zastavení trestního Pokračování - 6 - 51A 34/2017 stíhání. Nejpozději však do 5 pracovních dnů ode dne, kdy mu bylo doručeno (a) oznámení o uložení pokuty za přestupek v blokovém řízení, (b) rozhodnutí o uložení sankce za přestupek, rozhodnutí o uložení sankce za jednání vojáka označené za přestupek ve zvláštním právním předpise anebo rozhodnutí o uložení kázeňského trestu za jednání mající znaky přestupku, nebo (c) rozhodnutí, kterým byl uložen trest za trestný čin, (d) rozhodnutí o podmíněném odložení podání návrhu na potrestání nebo podmíněném zastavení trestního stíhání. Předmětem řízení o jednotlivých přestupcích proti bezpečnosti silničního provozu je, zda se skutečně stal skutek definovaný zákonem o přestupcích či jiným právním předpisem, zda byly naplněny znaky přestupku a zda byl řidič obviněný z jeho spáchání skutečně jeho pachatelem, případně i další okolnosti související s naplněním skutkové podstaty přestupku. Oproti tomu předmětem řízení o námitkách proti provedení záznamu bodů v registru řidičů je posouzení, zda byly záznamy bodů v registru řidičů provedeny v souladu se zákonem, tj. ve správné výši a na základě způsobilého podkladu. Lze tedy konstatovat, že v řízení o námitkách proti provedení záznamu bodů je zkoumáno, zda podkladem pro záznam bylo pravomocné rozhodnutí, zda počet zaznamenaných bodů odpovídá spáchanému přestupku a jiné obdobné skutečnosti. Ke stejnému závěru dospěl i Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 6. 8. 2009, č. j. 9 As 96/2008 - 44. Nutno zdůraznit, že správní orgán v řízení o námitkách nepřezkoumává správnost a zákonnost aktů orgánů veřejné moci, podle nichž byl záznam proveden, neboť na tyto akty je třeba nahlížet jako na správné a zákonné, a to až do okamžiku, než je příslušný orgán veřejné moci zákonem předvídaným postupem prohlásí za nezákonné a případně je zruší (zásada presumpce správnosti aktů orgánů veřejné moci). Správní orgán v námitkovém řízení nezjišťuje ani zavinění pachatele přestupku. Podklady, z nichž správní orgán I. stupně vycházel, byly podrobně popsány v odůvodnění rozhodnutí, což považuje krajský soud za zcela dostačující. Při přezkoumání námitek žalobce proti záznamu bodů v registru řidičů vycházel správní orgán I. stupně a potažmo žalovaný z jednotlivých rozhodnutí, které žalobce napadl. Správní orgán I. stupně dospěl k závěru, že předmětná rozhodnutí jsou způsobilá k záznamu bodů do registru řidičů a jsou opatřena všemi formálními náležitostmi a zákonem předepsanými údaji. Správní orgán I. stupně v rozhodnutí ze dne 27. 10. 2016, stejně jako žalovaný v napadeném rozhodnutí, stručně shrnul, co je uvedeno v pokutových blocích a kolik bodů bylo za jaké jednání přiděleno a následně vypořádal jednotlivé námitky, které žalobce v průběhu řízení vznesl. Žalovaný dospěl k závěru, že správní orgán I. stupně provedl záznamy v registru řidičů v souladu s § 123b odst. 2 zákona o silničním provozu. Žalovaný dále konstatoval, že jednotlivé specifikované údaje obsažené v těchto blocích splňují požadavek dostatečné individualizace skutku, ze všech těchto údajů je dostatečně zřejmé, o jaké porušení zákonného ustanovení žalobcem se jednalo a kdy a na jakém místě k němu došlo. Z obsahu napadeného rozhodnutí je zřejmé, že se žalovaný jednotlivými podklady pro záznam bodů do registru řidičů zabýval dostatečně důkladně a podrobně. Vypořádal se i se všemi odvolacími námitkami zpochybňujícími jednotlivé zkratkovité údaje uvedené na pokutových blocích. Co se týče rozhodovací praxe jiných správních orgánů, prvostupňový správní orgán uvedl, že žalobcem poukazovaným rozhodnutím Krajského úřadu Moravskoslezského kraje se nemohl zabývat, neboť žalobce jej předložil až dne 4. 5. 2015, nikoli tedy před vydáním Pokračování - 7 - 51A 34/2017 rozhodnutí, což je nutno vzhledem k datu vydání rozhodnutí dne 27. 10. 2016 odmítnout jako závěr nesprávný. S ohledem na obsah správního spisu je zřejmé, že tuto část odůvodnění správní orgán I. stupně převzal ze svého předchozího rozhodnutí. Žalovaný na straně 5. napadeného rozhodnutí uvedl, že správní orgány nejsou vázány rozhodnutími jiných správních orgánů na jeho úrovni, zejména pokud svůj postup přezkoumatelně vysvětlí. S tímto hodnocení se krajský soud ztotožňuje. Jednotná správní praxe je jistě žádoucí, ovšem v daném případě skutečně odkazovaná rozhodnutí Moravskoslezského kraje na věc nemohla dopadat pro zjevné skutkové odlišnosti. Krajský soud doplňuje, že z obdobných důvodů nebylo možné vycházet ani z rozhodnutí Městského úřadu Písek ze dne 19. 1. 2015, které žalobce přiložil k žalobě, neboť se týkalo nezpůsobilých bloků, ve kterých chyběly základní náležitosti jako datum, místo a právní kvalifikace. Krajský soud se ztotožnil se závěry žalovaného o tom, že v konkrétní záležitosti měl správní orgán I. stupně k dispozici všechny potřebné podklady splňující zákonem stanovené požadavky. Nesrozumitelnost a nejednoznačnost údajů uvedených na pokutových blocích nebyla správními orgány ani krajským soudem shledána, jak bude popsáno níže. Správní orgány se řádným a dostatečným způsobem zabývaly způsobilostí jednotlivých rozhodnutí, které sloužily jako podklad pro záznam bodů do registru řidičů. Postupovaly v souladu s judikaturou Nejvyššího správního soudu (viz rozsudek ze dne 24. 8. 2010 č. j. 5 As 39/2010 – 76), neboť si vyžádaly příslušné pokutové bloky prokazující, že přestupky žalobce byly projednány v souladu se zákonem v blokovém řízení. Tyto pokutové bloky každý zvlášť podrobně vyhodnotily, co do jejich způsobilosti být zákonem stanoveným podkladem pro záznam do registru řidičů a současně zhodnotily správnost počtu zaznamenaných bodů. Správní orgány si ověřily, že řízení o skutcích projednávaných v blokovém řízení, byla pravomocně ukončena a pokutové bloky byly řádně a úplně vyplněny. Žalobce v předmětných blokových řízeních pokutové bloky vždy převzal a potvrdil je svým podpisem, což ostatně v žalobě ani nezpochybňuje. Krajský soud proto uzavřel, že námitka žalobce, že se žalovaný dostatečně nezabýval jednotlivými podklady rozhodnými pro záznam bodů do registru řidičů, a to jejich kvalitou a zákonem požadovanými náležitostmi, nebyla shledána důvodnou. Krajský soud dále posuzoval důvodnost námitky, podle níž jednotlivé podklady nejsou způsobilé pro záznam bodů do registru řidičů. Žalobce namítal, že nezpůsobilost těchto podkladů spatřuje v tom, že užitý formát popisu přestupku kupříkladu „rychlost, R, RJ, rychlost v obci (mimo obec)“, není dostatečným specifikováním přestupku. Z pokutových bloků podle žalobce dále není zřejmé, kdy a kde k přestupku došlo. Další žalobcovou námitkou je, že informace v pokutových blocích nejsou čitelné a nejsou z nich tudíž zřejmé okolnosti přestupku. Ani tuto námitku krajský soud nehodnotí jako důvodnou. Z toho, co bylo uvedeno výše, je zřejmé, že správní orgány obou stupňů shledaly podklady pro zápis bodů žalobce do registru řidičů jako způsobilé. To dovozovaly jednak ze splněných náležitostí těchto podkladů, které zcela korespondují se zákonnými požadavky, a rovněž z výše bodů, která byla žalobci připsána v souladu se zákonem. Smyslem a účelem bodového systému podle zákona o silničním provozu je hodnocení nebezpečnosti spáchaného přestupku nebo trestného činu proti bezpečnosti provozu na pozemních komunikacích. Pokračování - 8 - 51A 34/2017 Správní orgány v řízení o námitkách proti provedenému záznamu bodů v registru řidičů nemohou přezkoumávat správnost a zákonnost aktů orgánů veřejné moci, na základě kterých byl záznam proveden. Na tyto akty je třeba pohlížet jako na správné a zákonné, jak bylo již výše uvedeno a vyplývá to i z judikatury Nejvyššího správního soudu (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 8. 2009, č. j. 9 As 96/2008 – 24). Tento závěr vyplývá i ze samotné dikce § 57 odst. 3 správního řádu, který upravuje případy, kdy je správní orgán vázán při hodnocení předběžné otázky rozhodnutím jiného, příslušného správního orgánu (v posuzované věci pravomocným rozhodnutím o odpovědnosti žalobce za přestupek). Pokud tedy nyní zastává žalobce názor, že z uvedených podkladů, čili rozhodnutí o přestupcích, není zřejmé, jakého přestupkového jednání se měl dopustit, kdy a kde se tak stalo, tj. zpochybňuje-li svou odpovědnost za přestupek, pak měl tyto skutkové námitky uplatnit již při projednání přestupku a měl trvat na projednání věci ve správním řízení. Pokud by takové námitky užil a nesouhlasil s projednáním přestupků v blokovém řízení, mohl tyto námitky uplatnit v řízení před správním orgánem. Žalobce však, jak vyplývá z písemností založených ve spise, s popisem jednotlivých skutků, jakož i s uvedením místa a času, kdy k jeho jednání došlo, souhlasil, resp. neměl výhrady, neboť přistoupil na možnost jejich projednání v blokovém řízení. Pokuty za přestupková jednání, která mu byla kladena za vinu, uhradil a pokutové bloky podepsal, aniž by rozporoval některé údaje, které v nich byly uvedeny. Žalobce nenamítal zkratkovité popisy jednotlivých skutků, uvedení místa a času, kdy k jednání došlo či nečitelnost a nesrozumitelnost údajů v blocích uvedených. K uplatnění takových námitek není ani zapotřebí znalost práva. Žalobce přistoupil na projednání jeho přestupků v blokovém řízení, pokutové bloky stvrdil svým podpisem a akceptoval tak výši uložené pokuty i údaje v nich uvedené. Krajský soud k tomu odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 12. 2013, č. j. 6 As 67/2013 – 16, z něhož se podává, že „udělením souhlasu s projednáním skutků v blokovém řízení, jehož udělení žalobce nezpochybňuje, v souladu se zásadou vigilantibus iura žalobce převzal odpovědnost za skutečnost, že údaje uvedené na příslušných pokutových blocích souhlasí se zjištěným skutkovým stavem, že tento skutkový stav byl zjištěn úplně a zejména, že zjištěnému skutkovému stavu odpovídá právní kvalifikace přestupkového jednání, za které byla žalobci udělena pokuta v blokovém řízení a uvedena na pokutových blocích.“ Z uvedeného plyne, že přestupce již nemá možnost dále rozporovat údaje o skutkovém stavu obsažené na pokutových blocích a stejně tak ani právní kvalifikaci svého jednání na těchto blocích uvedenou. Nejvyšší správní soud jednoznačně uzavřel, že svým podpisem a úhradou uložené pokuty přestupce stvrzuje správnost těchto údajů a vzdává se současně možnosti přezkumu postupu orgánů veřejné moci ve věci jeho přestupku. Námitkami proti rozhodnutí o záznamu bodů do registru řidičů přestupce může rozporovat, zda existuje způsobilý podklad pro záznam bodů do registru a zda vlastně existuje pravomocné rozhodnutí, na jehož základě mu mohou být připsány body. V žádném případě však nemůže rozporovat to, zda se skutek skutečně stal a zda byla naplněna skutková podstata přestupku. V daném případě krajský soud shodně se správními orgány obou stupňů a na základě podkladů založených ve spise uzavřel, že body byly žalobci připsány v souladu s pravomocnými rozhodnutími vydanými v blokovém řízení. Krajský soud neshledal důvodnou ani námitku týkající se nečitelnosti či nesrozumitelnosti údajů uvedených na pokutových blocích z důvodu zkratkovitosti či strohosti tam uvedených údajů. Pokračování - 9 - 51A 34/2017 Obsahové náležitosti pokutového bloku vyplývají zejména z povahy blokového řízení, tak jak jsou upraveny v zákoně o přestupcích, zejména v § 84 a v § 85. Podle § 85 odst. 4 zákona o přestupcích jsou pověřené osoby povinny prokázat, že jsou oprávněny ukládat a vybírat pokuty v blokovém řízení. Na pokutových blocích vyznačí komu, kdy a za jaký přestupek byla pokuta v blokovém řízení uložena. K obsahovým náležitostem pokutového bloku se vyjádřil rovněž Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí ze dne 12. 4. 2001, sp. zn. 21 Cdo 776/2000, podle kterého „rozhodnutí vydané v blokovém řízení (pokuta uložená v blokovém řízení) musí, aby se jednalo o vykonatelné správní rozhodnutí (rozhodnutí orgánu státní správy nebo samosprávy), obsahovat náležitosti, které jsou uvedeny v ustanovení § 85 odst. 4 větě druhé zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích (ve znění pozdějších předpisů), a další údaje, jak vyplývají z použití bloku k ukládání pokut, vydaného podle ustanovení § 85 odst. 1 tohoto zákona.“ Nejvyšší správní soud judikoval, že povinnost správního orgánu vyžádat si pokutové bloky, pokud oznámení o přestupku obsahuje veškeré náležitosti, přichází až v případě konkrétního tvrzení žalobce, na jehož základě mohou vyvstat důvodné pochybnosti o správnosti provedeného záznamu v registru řidičů (srov. rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 1. 2012, č. j. 3 As 19/2011 - 74). Ke zkratkám, které byly orgánem veřejné moci použity, se ve své judikatuře opakovaně vyjádřil Nejvyšší správní soud kupříkladu v rozsudku ze dne 4. 9. 2012, č. j. 7 As 94/2012 - 20, kde uvedl, že „…ne vždy je totiž následkem formálních či obsahových nedostatků pokutového bloku jeho nezpůsobilost být podkladem pro zápis bodů do registru. V každém konkrétním případě je třeba posuzovat, zda takové pochybení může mít dopad na způsobilost pokutového bloku být podkladem pro zápis bodů. Za pravomocný, a tedy ani za způsobilý být podkladem pro zápis bodů do registru, nelze např. považovat pokutový blok, na kterém chybí podpis přestupce (viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 9. 2011, č. j. 8 As 69/2011 - 40). Okamžik podpisu pokutového bloku obviněným z přestupku je totiž zároveň okamžikem vydání rozhodnutí v blokovém řízení a okamžikem nabytí právní moci tohoto rozhodnutí. Teprve tímto podpisem stvrzuje obviněný svůj souhlas se spolehlivým zjištěním z přestupku a s jeho projednáním v blokovém řízení. Jednoznačně tak potvrzuje naplnění podmínek blokového řízení stanovených v ustanovení § 84 zákona o přestupcích (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 12. 2010, č. j. 8 As 68/2010 - 81). Naopak na způsobilost pokutového bloku jako podkladového rozhodnutí pro zápis bodů do registru nebude mít zpravidla vliv chybějící uvedení funkce nebo služebního čísla oprávněné osoby.” Lze konstatovat, že s ohledem na specifika blokového řízení lze přijmout i strohé a zkratkovité formulace, pokud z nich je srozumitelné a zřejmé, komu a za jaký přestupek byla pokuta v blokovém řízení uložena. Jednání konkrétní osoby musí být popsáno natolik jednoznačně a určitě, že nebude zaměnitelné s jiným jednáním. Stane-li se tak pomocí zkratkovitých formulací, jsou-li v kontextu dalších údajů srozumitelné, na způsobilosti bloku být podkladem pro zápis bodů to nic nemění. Ke zpochybnění způsobilosti pokutového bloku jako podkladu pro záznam bodů do registru dojde jedině tehdy, nebude-li na pokutovém bloku přestupek jako konkrétní, individualizované jednání vůbec vymezen. Krajský soud rovněž poukazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 8. 2014, č. j. 4 As 127/2014 - 39, podle něhož „v určitých případech se proto lze spokojit i s pouhým uvedením odkazu na ustanovení zákona o silničním provozu a zákona o přestupcích, který stanoví porušenou povinnost.“ Pokračování - 10 - 51A 34/2017 Ve vztahu ke konkrétním blokům, které se týkají přestupkového jednání žalobce a které jsou založeny ve správním spise, krajský soud uvádí, že je oproti žalobcově žalobní argumentaci naopak považuje za dostatečně vyplněné, prosté nesrozumitelných či nejasných zkratek, s přesným uvedením místa, času a popisu jednání žalobce nejen slovy, ale i s uvedením správného vymezení porušení právní povinnosti a s ní související skutkové podstaty přestupku. Žalobce ke všem blokům namítl, že obsahují nesrozumitelné odkazy na právní předpisy, což žalobce považoval za chybnou právní kvalifikaci. Jednotlivé bloky obsahují odkazy na jednotlivá ustanovení zákona ve zjednodušené podobě tak, jak žalobce uvádí, nicméně ze struktury zápisu je nepochybně zřejmé, o který paragraf, odstavec, písmeno, případně bod zákonného ustanovení se jedná, neboť tyto zápisy kopírují strukturu řazení jednotlivých norem v zákoně. Z obsahu žaloby samotné se nadto podává, že žalobce této struktuře porozuměl, neboť byl schopen vedle podle něho nesprávné formy zápisu uvést na konkrétních příkladech, jak by měl zápis podle jeho názoru správně vypadat. Pokud jde o námitku, že není zřejmé, zda k jednání žalobce došlo na místě veřejné komunikace nebo na soukromém pozemku a s tím související námitku věcné nepříslušnosti, tak zde se jedná o námitku týkající se samotného přestupkového jednání a naplnění znaků skutkové podstaty přestupku, kterou nelze v rámci řízení o námitkách proti záznamu bodů v registru řidičů přezkoumat. V případě bloku ze dne 28. 7. 2014 je zřejmé, co bylo žalobci kladeno za vinu, kdy se žalobce měl jednání, které mu bylo kladeno za vinu, dopustit, kde se ho měl dopustit a jaká byla právní kvalifikace ze strany policejního orgánu. Zcela konkrétním a nezaměnitelným způsobem je tak určeno, že žalobce jako řidič překročil dne 28. 7. 2014 v 15:26 hod. v ul. Zenkova, Praha 8, SVO 801452 nejvyšší povolenou rychlost stanovenou na 50 km/h, když mu po odečtu odchylky měření byla naměřena rychlost 72 km/h. Samotné skutkové jednání žalobce není v bloku uvedeno ve tvaru, jak uvádí žalobce v žalobě. Skutkové jednání je naopak vymezeno podrobně a popsáno zcela v souladu s právní kvalifikací přestupku. Uvedené formulace jsou naprosto srozumitelné a přesné. Užití slovního spojení „naměření R 75 km/h“ nepředstavuje nepřípustnou zkratku; v souvislosti s předchozím slovním spojením „dovolená rychlost 50 km/h“ je nepochybné, že zkratka „R“ označuje rychlost změřenou v daném místě, která činila 75 hm/h. Přesně je vymezeno i místo a čas spáchání přestupku, osoba přestupce a jeho podpis pod blokem. Pokud jde o místo spáchání přestupku, tak je zde uvedena obec, ulice a identifikace místa měření, což s ohledem na povahu na projednaný přestupek shledává krajský soud za dostatečné. Spolu s uvedením času je popsaný skutek jedinečným a odlišitelným způsobem popsán. Citace ustanovení zákona ve formě ve formě „§ 18/4 z. č. 361/2000 Sb.“ a „125c/1f3 zák. č. 361/2000 Sb. (…)“ je naprosto pochopitelná a uvedená ve formě přípustné zkratky, která u krajského soudu nevzbuzuje žádné pochybnosti o povinnosti, kterou měl žalobce porušit. Uvádí-li žalobce v žalobě, v jakém tvaru měla být právní kvalifikace zapsána, je zcela zřejmé, že užitý tvar je pochopitelný i pro něho. K obdobným závěrům dospěl krajský soud i ve vztahu k bloku ze dne 28. 7. 2014. Je zřejmé, co bylo žalobci kladeno za vinu, kdy se žalobce měl jednání, které mu bylo kladeno za vinu, dopustit, kde se ho měl dopustit a jaká byla právní kvalifikace ze strany policejního orgánu. Popis jednání žalobce v podobě „50/68/65 km/h (…) rychlost v obci“ považuje krajský soud v kontextu uvedení odkazu na „§ 18/4 z. č. 361/2000 Sb.“ za dostatečný, neboť je tak zcela zřejmé, že žalobce jako řidič vozidla překročil nejvyšší povolenou rychlost v obci, Pokračování - 11 - 51A 34/2017 což je v bloku i výslovně uvedeno. Dále je uvedeno, kde se žalobce měl tohoto jednání dopustit „Praha, ul. Roztylská, SVO 427711, což krajský soud ve spojení s časovým údajem „11. 3. 2016, 19:38“ považuje za dostatečně určité. Co se týče zkratkového uvedení příslušných právních předpisů, krajský soud odkazuje na své závěry k prvnímu z bloků, neboť zde nastala totožná situace. S ohledem na shora uvedené dospěl krajský soud k závěru, že obě rozhodnutí vydaná v blokových řízeních, která jsou žalobcem zpochybněna v žalobě, a to ze dne 28. 7. 2014 a 11. 3. 2014 představují podklad způsobilý pro zápis bodů do registru řidičů. Tyto podklady obsahují zákonem stanovené náležitosti, je z nich zcela zřejmé kdy, na jakém místě a jakým jednáním se žalobce přestupku dopustil. Oba bloky jsou vyplněny čitelně a srozumitelně, osoba přestupce je přesně identifikována, spáchaná přestupková jednání jsou popsána byť stručným, ale jednoznačným a individualizovaným způsobem, a to jak uvedením skutkových okolností, tak odkazem na související zákonná ustanovení. Na základě shora uvedeného dospěl krajský soud k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl. O náhradě nákladů řízení rozhodl krajský soud podle § 60 odst. 1, věty první s. ř. s. Žalobce neměl v řízení úspěch, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Pokud jde o procesně úspěšného žalovaného, v jeho případě nebylo prokázáno, že by mu v souvislosti s tímto řízením nad rámec běžné úřední činnosti vznikly nezbytné náklady důvodně vynaložené v řízení před soudem. Z toho důvodu mu krajský soud náhradu nákladů řízení nepřiznal.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. Pokračování - 12 - 51A 34/2017 Krajský soud v Českých Budějovicích dne 4. října 2017 JUDr. Marie Trnková v. r. předsedkyně senátu Za správnost vyhotovení : P. J.