51 A 35/2018

Rubrum

č. j. 51 A 35/2018-23 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Trnkové a soudkyň JUDr. Terezy Kučerové a JUDr. Věry Balejové v právní věci žalobce: X státní příslušnost X v ČR hlášeného pobytem X zastoupeného advokátem Mgr. Markem Sedlákem se sídlem Příkop 834/8, Brno proti žalované: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, sídlem náměstí Hrdinů 1634/3, 140 21 Praha 4 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 28. 8. 2018, č. j. MV-122991-6/SO-2017 takto:

Výrok

I. Rozhodnutí Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců ze dne 28. 8. 2018, č.j. MV-122991-6/SO-2017 se zrušuje a věc se vrací žalované k dalšímu řízení.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 11 228 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.

Odůvodnění

I. Vymezení věci 2 51 A 35/2018

1. Rozhodnutím komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců ze dne 28. 8. 2018 č. j. MV-122991-6/SO-2017 bylo zrušeno rozhodnutí Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky ze dne 12. 9. 2017 č. j. OAM-18632-20/ZM-2017, kterým byla zamítnuta žádost žalobce o vydání zaměstnanecké karty a podle § 90 odst. 4 ve spojení s § 66 odst. 1 písm. g) zák. č. 500/2004 Sb., správní řád ve znění pozdějších předpisů (dále jen správní řád) bylo řízení o žádosti o vydání zaměstnanecké karty zastaveno, neboť žádost ze dne 17. 2. 2016 se stala zjevně bezpředmětnou.

2. Žalobce podal dne 17. 2. 2016 Ministerstvu vnitra, odboru azylové a migrační politiky žádost o vydání zaměstnanecké karty na území ČR podle § 42g odst. 2 zák. č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o pobytu cizinců).

3. Správní orgán I. stupně rozhodnutím ze dne 12. 9. 2017 č. j. OAM-18632-20/ZM-2017 žádost žalobce podle § 46 odst. 6 písm. a) ve spojení s § 56 odst. 1 písm. e) zákona o pobytu cizinců zamítl, neboť žalobce předložil údaje, které při posuzování jeho žádosti neodpovídaly skutečnosti. Proti tomuto rozhodnutí se žalobce v zákonné lhůtě odvolal.

4. V rámci odvolacího řízení komise z údajů informačního systému cizinců zjistila, že na základě žádosti žalobce ze dne 29. 4. 2009 vedené pod č. j. OAM-64690/DP-2012 bylo žalobci vydáno povolení k dlouhodobému pobytu za účelem podnikání (osoba samostatně výdělečně činná) na území ČR s platností od 14. 5. 2009 a byl mu vydán průkaz s biometrikou o povolení k dlouhodobému pobytu č. 000662505 s platností od 8. 12. 2017 do 13. 5. 2019. Na základě těchto zjištění rozhodla žalovaná tak, jak je uvedeno pod bodem 1 tohoto rozsudku.

II. Žalobní body

5. Žalobce v žalobě namítal, že z žádného ustanovení zákona o pobytu cizinců nevyplývá, že by cizinec nemohl mít uděleno povolení k dlouhodobému pobytu za účelem podnikání a současně povolen pobyt za účelem zaměstnání. Správní orgány jsou povinni postupovat podle zákona a nemohou činit jinak, než zákon ukládá. Pokud tedy není v zákoně uvedeno, že nelze mít povolen současně dlouhodobý pobyt za účelem podnikání a dlouhodobý pobyt za účelem zaměstnání nemůže žalovaná rozhodnout o zastavení řízení o žádosti z důvodu bezpředmětnosti.

6. Žalobce poukázal na to, že přípustnost držení dvou a více platných povolení vyplývá i z dalších ustanovení zákona o pobytu cizinců (§ 42 odst. 2, § 42a odst. 5, § 42s odst. 2 či § 42g odst. 5). Zároveň není uvedeno, že by v případě vydání dalšího povolení k dlouhodobému pobytu, o které cizinec požádá, dosavadní povolení k dlouhodobému pobytu zaniklo. Zákon podle žalobce předpokládá situace, že cizinec je držitelem dvou různých povolení k pobytu za různými účely, ty proto mohou mít různou dobu platnosti. K tomu žalobce odkázal na ustanovení § 42g odst. 5 věta 1 zákona o pobytu cizinců ve znění účinném do 14. 8. 2017, které výslovně předpokládá, že cizinec v době platnosti povolení k dlouhodobému pobytu vydanému za jiným účelem podá žádost o vydání zaměstnanecké karty a po jejím vydání se stane držitelem dvou povolení k dlouhodobému pobytu.

7. Žalobce poukázal na to, že podnikání a závislou práci lze vykonávat současně, což hodlá realizovat, a proto je nutné mít pro každou z těchto činností zvláštní povolení. Pokud by žalobce nehodlal zastávat zaměstnaneckou činnost a o vydání zaměstnanecké karty již 3 51 A 35/2018 neusiloval, vzal by jistě svou žádost zpět, což však žalobce učinit nehodlá. Projev jeho vůle nemůže být nahrazen domněnkou žalované a nesprávnou právní kvalifikací. Žalobce zastává názor, že rozhodnutí neodpovídá faktickému ani právnímu stavu, a proto je považuje za nezákonné. Zaměstnanecká karta má duální charakter. Podle § 42g odst. 1 věta 1 zákona o pobytu cizinců opravňuje cizince nejen k přechodnému pobytu na území delší než 3 měsíce, ale zároveň ho opravňuje i k výkonu zaměstnání na konkrétní pracovní pozici. Povolení k dlouhodobému pobytu, které bylo žalobci prodlouženo za účelem podnikání, k sobě toto oprávnění neobsahuje, a proto žalobce usiluje o vydání zaměstnanecké karty. Současně žalobce poukázal na to, že se správní orgány nezabývaly otázkou, zda se u žalobce nejedná o žádost o změnu účelu pobytu ve smyslu § 45 zákona o pobytu cizinců a nevyzvaly jej k vyjádření, zda se v jeho případě jedná o žádost o změnu účelu pobytu či nikoli. Žalobce navrhl, aby soud žalobou napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil k novému projednání. Žalobce vyjádřil souhlas s projednáním věci bez nařízeného jednání.

III. Shrnutí vyjádření žalovaného

8. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Uvedl, že v průběhu odvolacího řízení komise z údajů informačního systému cizinců zjistila, že na základě žádosti žalobce ze dne 29. 4. 2009 vedené pod č. j. OAM-64690/DP-2012 bylo žalobci vydáno povolení k dlouhodobému pobytu za účelem podnikání – osoba samostatně výdělečně činná na území ČR s platností od 14. 5. 2009 a byl mu vydán průkaz z biometrikou o povolení k dlouhodobému pobytu č. 000662505 s platností od 8. 12. 2017 do 13. 5. 2019. Vzhledem k tomu, že žalobci byl povolen dlouhodobý pobyt za účelem podnikání, dospěla komise k závěru, že jeho žádost o vydání zaměstnanecké karty se stala bezpředmětnou. K námitkám, které žalobce v žalobě uvedl, komise odkázala na rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích č. j. 57 A 12/2018 ze dne 20. 6. 2018, který potvrdil názor žalované, že není možné, aby byl cizinec držitelem dvou různých povolení k dlouhodobému pobytu. Žalovaná vyjádřila souhlas s projednáním věci bez nařízeného jednání ve smyslu § 51 odst. 1 s.ř.s.

IV. Právní názor soudu

9. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí, v mezích žalobních bodů a vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování právních orgánů (§ 75 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „s.ř.s.“).

10. Žaloba je důvodná.

11. Žalobce učinil předmětem přezkumu rozhodnutí žalované, kterým bylo zrušeno rozhodnutí Ministerstva vnitra odboru azylové a migrační politiky ze dne 12. 9. 2017 č. j. OAM-18632-20/ZN-2017, kterým byla zamítnuta žádost žalobce o vydání zaměstnanecké karty a podle § 90 odst. 4 ve spojení s § 66 odst. 1 písm. g) správního řádu bylo řízení o žádosti o vydání zaměstnanecké karty zastaveno z důvodu bezpředmětnosti žalobcem podané žádosti ze dne 17. 2. 2016. Soud se proto zabýval otázkou, zda byl v dané souvislosti naplněn důvod pro zastavení řízení žalovanou z důvodu bezpředmětnosti žalobcem podané žádosti o vydání zaměstnanecké karty.

12. Žalobce v této souvislosti tvrdil, že z žádného ustanovení zákona nevyplývá, že by cizinec nemohl mít uděleno povolení k dlouhodobému pobytu za účelem podnikání a současně povolen pobyt za účelem zaměstnání. Soud považuje námitku žalobce za důvodnou. 4 51 A 35/2018 Žalobce si podal dne 17. 2. 2016 žádost o vydání zaměstnanecké karty na území ČR podle § 42g odst. 2 zákona o pobytu cizinců. Prvostupňový správní orgán žádost žalobce zamítl, neboť žádost žalobce neobsahovala údaje, které by odpovídaly skutečnosti. V odvolacím řízení došlo ke zrušení rozhodnutí správního orgánu I. stupně a zároveň k zastavení řízení, neboť se dle názoru žalované stala žádost žalobce bezpředmětnou, a proto byl dán postup podle § 66 odst. 1 písm. g), neboť žalobce měl povolen dlouhodobý pobyt na území ČR za účelem podnikání a z toho důvodu vyslovila závěr, že další pobytové oprávnění pro žalobce je již bezpředmětné. Pro takový závěr však žalovaná nemá oporu v platné právní úpravě. Ze zákona o pobytu cizinců nevyplývá, že by nemohlo být cizinci uděleno povolení k dlouhodobému pobytu za účelem podnikání a současně i další povolení za účelem zaměstnání. Z toho důvodu je nesprávný závěr žalované, že žádost o vydání zaměstnanecké karty se stala bezpředmětnou ve smyslu § 66 odst. 1 písm. g) zákona o pobytu cizinců, neboť citovaný zákon takovou situaci nevylučuje. Vzhledem k tomu, že zákon nevylučuje výkon podnikatelské činnosti při současném výkonu zaměstnání, je zapotřebí mít ke každému z těchto způsobu výkonu těchto činností zvláštní povolení. Z toho důvodu je opodstatněná námitka žalobce, že v případě, kdy pobývá na území ČR na základě povolení k dlouhodobému pobytu za účelem podnikání a vykonával by kromě toho práci v zaměstnaneckém poměru, jednalo by se pak o nelegální práci. Z toho důvodu soud uzavřel, že nic nebrání tomu, aby žalobce vykonával na území ČR, jak činnost podnikatelskou, tak činnost v rámci zaměstnaneckého poměru a z toho důvodu je nesprávný závěr žalované, že žádost žalobce se v souvislosti s povolením žalobce k dlouhodobému pobytu stala bezpředmětnou.

13. Jak správně uvedl žalobce v žalobě, přípustnost držení dvou i více platných povolení k dlouhodobému pobytu vyplývá i z ustanovení zákona o pobytu cizinců kupříkladu z § 42 odst. 2 či § 42a odst. 5 zákona o pobytu cizinců. Z těchto ustanovení vyplývá, že cizinec může podat žádost o různé typy dlouhodobého pobytu za různými účely přímo na území České republiky v případě, že je již držitelem jiného platného oprávnění k dlouhodobému pobytu.

14. Ustanovení § 42g odst. 5 věta 1 zákona o pobytu cizinců ve znění účinném do 14. 8. 2017 skutečně výslovně předpokládá situaci, že v průběhu pobytu na území na vízum k pobytu nad 90 dnů nebo na povolení k dlouhodobému pobytu vydané za jiným účelem, může cizinec žádost o vydání zaměstnanecké karty podat na ministerstvu. Z toho vyplývá, že cizinec v době platnosti povolení k dlouhodobému pobytu vydanému za jiným účelem si může podat žádost o vydání zaměstnanecké karty. Jinak řečeno nic nebrání tomu, aby cizinec byl držitelem více povolení k dlouhodobému pobytu.

15. Pokud žalovaná odkazovala v rámci svého vyjádření k žalobě na rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 20. 6. 2018 č. j. 57 A 12/2018, který měl potvrzovat správnost žalovanou zastávaného právního názoru, pak k tomu soud odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 1Azs 255/2018-24, kterým byl citovaný rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích zrušen a věc byla vrácena soudu k dalšímu řízení.

16. Podle ustanovení § 66 odst. 1 písm. g) správního řádu řízení o žádosti správní orgán usnesení zastaví, jestliže žádost se stala bezpředmětnou. V dané věci nic takového z podkladů založených ve spise nevyplývá. Pokud zákon připouští, že cizinec může vykonávat, jak podnikatelskou činnost, tak i činnost v rámci zaměstnaneckého poměru a žalobce sám neprojeví svůj úmysl, který by mohl vést k úvaze o bezpředmětností jím podané žádosti, pak je zcela nesprávný závěr, že se žádost stala bezpředmětnou. Takový 5 51 A 35/2018 závěr totiž neodpovídá faktickému ani právnímu stavu. Za situace, kdy žalobce disponuje povolením k dlouhodobému pobytu za účelem podnikání a toto oprávnění samo neobsahuje možnost výkonu zaměstnání, nic nebrání tomu, aby žalobce si podal žádost o vydání zaměstnanecké karty ve smyslu § 42g odst. 1 věta 1 zákona o pobytu cizinců.

17. Žalobce v žalobě dále namítal, že se správní orgán I. stupně ani žalovaná nezabývaly otázkou, zda se v případě žádosti žalobce nejedná o změnu účelu pobytu ve smyslu ustanovení § 45 zákona o pobytu cizinců a nevyzvali jej k vyjádření, zda se v jeho případě jedná o takovou žádost či nikoliv. Z písemností založených ve spise vyplývá, že žalobce má zájem vykonávat v budoucnu, jak podnikatelskou činnost, tak i činnost v rámci zaměstnaneckého poměru. Soud proto zastává názor, že není pochybností o tom, že se jedná o novou žádost, neboť sám žalobce potvrdil, že chce na území ČR pobývat, jak za účelem podnikání, tak zaměstnání. Pokud nejsou žádné pochybnosti o tom, zda se jedná o žádost o vydání zaměstnanecké karty nikoliv o žádost o změnu pobytu je dle názoru soudu nadbytečné ukládat správnímu orgánu povinnost vyzvat žalobce k vyjádření, zda se jedná či nejedná o žádost změny pobytu.

18. Na základě výše uvedeného soud dospěl k závěru, že žádost o vydání zaměstnanecké karty ze dne 17. 2. 2016 není bezpředmětnou, a proto byl nesprávný závěr žalované, kterým řízení o této žádosti žalobce z důvodu bezpředmětnosti zastavil. Soud proto napadené rozhodnutí podle § 78 odst. 1 s.ř.s. zrušil a věc vrátil žalované k dalšímu řízení.

19. Výrok o náhradě nákladech řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 s.ř.s., kdy náklady zastoupení žalobce spočívají v odměně advokáta za dva úkony právní služby (převzetí a příprava k zastoupení, žaloba), celkem v částce 6 200 Kč, § 7, § 9 odst. 4 písm. d) a § 11 odst. 1 písm. a), d, § 12 odst. 4. vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů a v náhradě hotových výdajů za dva úkony právní služby v částce 600 Kč (§ 13 odst. 3 téže vyhlášky); celkem 6 800 Kč. Advokát žalobce je plátcem DPH, a proto je odměna zvyšována o částku odpovídající dani podle zákona č. 235/2004 Sb., ve znění pozdějších předpisů ve výši 1 428 Kč. Žalobce zaplatil za žalobu soudní poplatek ve výši 3 000 Kč. Celková částka náhrady nákladů řízení činí 11 228 Kč, kterou je žalovaná povinna zaplatit žalobci do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.

20. Soud rozhodl rozsudkem bez jednání podle § 51 odst. 1 s.ř.s., neboť účastníci řízení projevili s takovým procesním postupem soudu souhlas.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. 6 51 A 35/2018 Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. České Budějovice 5. dubna 2019 JUDr. Marie Trnková v. r. předsedkyně senátu