51 A 35/2023

Rubrum

č. j. 51 A 35/2023- 32 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. et Mgr. Bc. Petra Jiříka a soudců Mgr. Heleny Nutilové a JUDr. Michala Hájka, Ph.D., ve věci žalobkyně: obec Lipovice sídlem Lipovice 44 zastoupena Mgr. Jaroslavem Kadlecem advokátem společnosti Constelius, s. r. o., advokátní kancelář sídlem Opletalova 1417/25, Praha proti žalovanému: Krajský úřad Jihočeského kraje sídlem u Zimního stadionu 1952/2, České Budějovice za účasti: I) Povodí Vltavy, státní podnik sídlem Holečkova 3178/8, Smíchov, Praha II) EKOFARMA Šumava, s. r. o. III) Agrokomplex Šumava, s. r. o. IV) Zemědělská společnost Chlumany, a. s. všechny sídlem Pivovarská 197, Prachatice zastoupeny advokátem JUDr. Josefem Šťastným sídlem Ševčíkova 38, Horažďovice o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 8. 8. 2023, č. j. KUJCK 84685/2023, takto:

Výrok

Shoda s prvopisem: J. M. 2 51 A 35/2023

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

IV. Osoby zúčastněné na řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Stavební úřad městského úřadu Prachatice společným povolením ze dne 9. 9. 2018, č. j. MÚPt/29719/2019, podle § 94j odst. 1 a § 94p odst. 1 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, ve znění do 31. 12. 2020 (dále také jako „stavební zákon“) schválil stavební záměr umístění a provedení souboru staveb se souhrnným názvem Modernizace farmy – FARMA LIPOVICE na pozemcích č. st. 88, 99, 103, 1/1, 34/4, 34/7, 621/5 a 1007 v k. ú. Lipovice, stavebníka Zemědělské společnosti Chlumany, a. s., osoba zúčastněná na řízení IV).

2. Zdejší soud rozsudkem ze dne 31. 1. 2022, č. j. 51 A 38/2020-35, zrušil aprobující rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 5. 2020, č. j. KUJCK 56309/2020, a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení, neboť dospěl k závěru o nepřezkoumatelnosti podkladového rozhodnutí – závazného stanoviska Krajského úřadu Jihočeského kraje, odbor životního prostředí, zemědělství a lesnictví ze dne 30. 8. 2018, č. j. KUJCK 110322/2018 OZZL.

3. V dalším řízení žalovaný požádal Ministerstvo životního prostředí o potvrzení nebo změnu uvedeného závazného stanoviska. To bylo nakonec rozhodnutím ze dne 11. 4. 2022, č. j. MZP/2022/510/470, bez náhrady zrušeno.

4. V rámci pokračování odvolacího řízení poté stavebník předložil nové kladné závazné stanovisko Krajského úřadu Jihočeského kraje, odbor životního prostředí, zemědělství a lesnictví, ze dne 11. 11. 2022, č. j. KUJCK 133135/2022.

5. Žalovaný poté, co dal možnost účastníkům vyjádřit se k podkladům řízení, přistoupil k vydání žalobou napadeného rozhodnutí, kterým pozměnil prvostupňové správní rozhodnutí, nicméně stavební záměr jako takový zůstal schválen a umístěn.

II. Shrnutí žaloby a vyjádření žalovaného k žalobě, osob zúčastněných na řízení

6. Žalobou ze dne 3. 10. 2023 žalobce namítá procesní pochybení žalovaného, který bez dalšího akceptoval předložené závazné stanovisko. Proti tomuto závaznému stanovisku není samostatné odvolání přípustné. Výsledkem postupu žalovaného je vydání žalobou napadeného rozhodnutí, proti kterému je odvolání nepřípustné a žalobkyni tak bylo odejmuto právo napadnout stanovisko v rámci odvolacího řízení ve věci samé. Z těchto důvodů navrhuje žalobkyně, aby krajský soud žalobou napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení.

7. Žalovaný ve svém vyjádření ze dne 16. 11. 2023 navrhl žalobu jako nedůvodnou zamítnout s poukazem na zásadu jednotnosti správního řízení a dodržení postupu dle § 36 odst. 3 správního řádu.

8. Osoby zúčastněné na řízení II) - IV) ve svém vyjádření ze dne 24. 10. 2023 uvedly, že se ztotožňují s postupem žalovaného. Shoda s prvopisem: J. M. 3 51 A 35/2023 III. Posouzení věci krajským soudem 9. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů. Vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 s. ř. s.).

10. Žaloba není důvodná.

11. Jedinou otázkou v této věci je, jak měl žalovaný postupovat v případě, že je v odvolacím řízení předloženo nové závazné stanovisko, které nebylo projednáno v řízení před prvostupňovým správním orgánem. V této věci došlo v průběhu odvolacího řízení ke zrušení závazného stanoviska, na což stavebník reagoval předložením nového závazného stanoviska. Dle žalobkyně měl žalovaný poté zrušit rozhodnutí stavebního úřadu a věc vrátit k novému projednání tak, aby jí umožnil podat nové odvolání a brojit tak i proti novému závaznému stanovisku. S tímto názorem se krajský soud neztotožnil.

12. Z obsahu správního spisu plyne, že dne 14. 11. 2022 stavebník předložil žalovanému nové závazné stanovisko; žalovaný výzvou ze dne 24. 11. 2022 vyzval účastníky k seznámení se s podklady pro rozhodnutí a k uplatnění práva vyjádřit se k podkladům rozhodnutí. Dne 15. 5. 2023 se k žalovanému dostavil zástupce žalobce, resp. jeho substituent, a nahlédl do správního spisu. Jelikož se žádný z účastníků nevyjádřil, vydal dne 9. 8. 2023 žalovaný napadené rozhodnutí.

13. Podle § 149 odst. 1 správního řádu platí, že závazné stanovisko je úkon učiněný správním orgánem na základě zákona, který není samostatným rozhodnutím ve správním řízení a jehož obsah je závazný pro výrokovou část rozhodnutí správního orgánu. Správní orgány příslušné k vydání závazného stanoviska jsou dotčenými orgány.

14. Dle § 149 odst. 7 správního řádu dále mj. platí, že jestliže odvolání směřuje proti obsahu závazného stanoviska, vyžádá odvolací správní orgán potvrzení nebo změnu závazného stanoviska od správního orgánu nadřízeného správnímu orgánu příslušnému k vydání závazného stanoviska.

15. Jak shrnul Nejvyšší správní soud například v rozsudku ze dne 20. 7. 2023, č. j. 1 As 34/2023- 55:

31. Správní řízení je ovládáno zásadou jednotnosti řízení. Tato zásada (mimo jiné) znamená, že řízení až do vydání rozhodnutí o řádném opravném prostředku představuje jeden celek, tedy totéž řízení zahrnuje jak řízení odehrávající se před správním orgánem prvního stupně, tak i případné odvolací řízení. Tato řízení se tedy pojímají dohromady ve svém komplexu. Rozhodnutí správních orgánů obou stupňů proto tvoří jeden celek. Odvolací či rozkladový orgán může nahradit část odůvodnění orgánu prvního stupně vlastní úvahou a korigovat tak určitá dílčí „argumentační zaškobrtnutí“ (popřípadě doplnit chybějící či strohá odůvodnění) podřízeného správního orgánu v případě, kdy prvostupňové rozhodnutí potvrzuje (srov. např. rozsudek ze dne 27. 2. 2013, č. j. 6 Ads 134/2012 - 47). To znamená, že celá věc přechází k rozhodnutí na nadřízený orgán, který odpovídá (ve stejném rozsahu jako správní orgán I. stupně) za správné a úplné zjištění skutkového a právního stavu.

16. Krajský soud se ztotožňuje s přiléhavou judikaturou, na kterou poukázal žalovaný ve svém vyjádření. Jak popsal Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku ze dne 18. 4. 2018, č. j. 10 As 211/2017-47, v bodě 15 svého odůvodnění, opatření revidovaných vyjádření a závazných stanovisek až v odvolacím řízení není důvodem pro zrušení žalovaného rozhodnutí. „Odvolací správní řízení je přímo určeno k nápravě vad řízení na prvním stupni; z Shoda s prvopisem: J. M. 4 51 A 35/2023 ničeho neplyne, že by určité skutečnosti musely být zjišťovány a určité listiny musely být předkládány pouze na prvním stupni či že by se případné opomenutí orgánu prvního stupně obstarat listiny nedalo napravit v odvolacím řízení. Zásada dvojinstančnosti neznamená, že každý jednotlivý závěr správního orgánu musí být přezkoumán v odvolacím řízení, ani že veškeré podklady pro rozhodnutí musejí nejprve „projít“ prvním stupněm, aby se jimi odvolací orgán mohl zabývat. Tato zásada znamená, že rozhodnutí orgánu prvního stupně bude jako celek podrobeno zkoumání zákonnosti a případně také věcné správnosti. V tomto ohledu byla tato zásada naplněna i v přezkoumávaném správním řízení.“ Opomenout pak nelze ani to, že „[z]rušení rozhodnutí a vrácení věci odvolacím orgánem zpět na první stupeň [§ 90 odst. 1 písm. a) správního řádu] je až krajní možností, jak řešit vady rozhodnutí prvního stupně zjištěné v odvolacím řízení. Pokud je možné napadené rozhodnutí změnit [§ 90 odst. 1 písm. c) správního řádu], je odvolací orgán povinen tak v zájmu hospodárnosti řízení učinit (§ 6 odst. 2 správního řádu). Za tímto účelem je oprávněn provést v odvolacím řízení potřebné důkazy a doplnit další nezbytné podklady, musí s nimi ovšem seznámit účastníky řízení a umožnit jim se k nim vyjádřit. Stejně tak je odvolací orgán oprávněn zaujmout jiný právní názor a posoudit zjištěný skutkový stav po právní stránce odlišně než správní orgán prvního stupně. I zde ovšem musí účastníky řízení na možný odlišný právní náhled na věc předem upozornit a dát jim možnost se k němu vyjádřit, pokud by pro ně nové právní posouzení mohlo být s ohledem na dosavadní průběh řízení překvapivé.“ (právní věta rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 12. 2018, č. j. 6 As 286/2018-34).

17. Na základě těchto východisek dospěl krajský soud k závěru, že žalovaný nepochybil, pokud předložené závazné stanovisko akceptoval. Účastníkům řízení byla postupem dle § 36 odst. 3 správního řádu dána možnost se s podklady rozhodnutí seznámit a vyjádřit se k nim a podat své vyjádření/námitky. Takové námitky, pokud by byly podány, by byl žalovaný povinen vzít v potaz. Pokud by jakékoli vyjádření brojilo proti obsahu nově předloženého závazného stanoviska, byl by žalovaný povinen postupovat dle § 149 odst. 7 správního řádu.

18. Žalobkyně, ač se prostřednictvím svého zástupce s poklady rozhodnutí seznámila, včetně nového závazného stanoviska, žádné vyjádření či námitky nepodala. Jelikož žalobkyni nebyla upřena možnost se k novému závaznému stanovisku v plném rozsahu vyjádřit, nebyla na svých procesních právech žádným způsobem zkrácena. Žalovaný při plném respektu práv žalobkyně postupoval v souladu s principem procesní ekonomie a dále zbytečně neprodlužoval řízení. Bylo v pravomoci žalovaného, aby sám rozhodl na základě předloženého závazného stanoviska a v nutném rozsahu změnil rozhodnutí stavebního úřadu.

IV. Závěr a náklady řízení

19. Na základě shora uvedeného dospěl krajský soud k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

20. O náhradě nákladů řízení rozhodl krajský soud podle § 60 odst. 1 věty první s. ř. s. Žalobkyně neměla v řízení úspěch, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Pokud jde o procesně úspěšného žalovaného, v jeho případě nebylo prokázáno, že by mu v souvislosti s tímto řízením před soudem vznikly nezbytné náklady důvodně vynaložené nad rámec běžné úřední činnosti. Z toho důvodu mu krajský soud náhradu nákladů řízení nepřiznal (§ 60 odst. 7 s. ř. s.). Shoda s prvopisem: J. M. 5 51 A 35/2023 21. V případě osob zúčastněných na řízení zdejší soud odkazuje na § 60 odst. 5 s. ř. s., podle něhož má osoba zúčastněná na řízení právo na náhradu jen těch nákladů, které jí vznikly v souvislosti s plněním povinnosti, kterou jí soud uložil. Vzhledem k tomu, že osobám zúčastněným na řízení žádné povinnosti soudem uloženy nebyly, rozhodl soud v jejich případě tak, že nemají právo na náhradu nákladů řízení. Osoby zúčastněné na řízení ani nenavrhly, aby jim z důvodů zvláštního zřetele hodných bylo přiznáno právo na náhradu dalších nákladů řízení.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. V Českých Budějovicích 23. ledna 2024 Mgr. et Mgr. Bc. Petr Jiřík v. r. předseda senátu Shoda s prvopisem: J. M.