51 A 36/2016

Rubrum

51 A 36/2016 - 33 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z JUDr. Marie Trnkové a soudkyň Mgr. Kateřiny Bednaříkové a Mgr. Heleny Nutilové v právní věci žalobce: X, nar. X, státní příslušnost X, bytem X zastoupeného Mgr. Martinem Jančou, advokátem se sídlem Mikulášské nám. 11, Plzeň, proti žalované: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, se sídlem nám. Hrdinů 1634/3, Praha 4, o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 23. 8. 2016, č. j. MV-148265-4/SO-2013, takto:

Výrok

I. Žaloba s e z a m í t á .

II. Žalované se náhrada nákladů řízení n e p ř i z n á v á .

Odůvodnění

: Včasnou žalobou se žalobce u Krajského soudu v Českých Budějovicích domáhal zrušení rozhodnutí žalované ze dne 23. 8. 2016, č. j. MV-148265-4/SO-2013 (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým žalovaná zamítla odvolání žalobce a potvrdila usnesení Ministerstva vnitra (dále jen „správní orgán I. stupně“) ze dne 5. 10. 2013, č. j. OAM-41070- 10/DP-2012 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), jímž bylo podle § 66 odst. 1 písm. c) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), zastaveno řízení o žádosti žalobce o udělení povolení k dlouhodobému pobytu na území České republiky za účelem podnikání podle § 45 odst. 1 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále též „zákon o pobytu cizinců“). Žalobce považuje napadené rozhodnutí za nezákonné, nepřiměřené, nesprávné a nepřezkoumatelné. Je přesvědčen, že napadeným rozhodnutím došlo k porušení jak ustanovení zákona o pobytu cizinců, tak správního řádu. Podle žalobce žalovaná porušila svou Pokračování - 2 - 51A 36/2016 povinnost postupovat v souladu s právním řádem ČR a se zásadami a principy činnosti správních orgánů. Žalobce namítá porušení § 37 odst. 2 písm. b) zákona o pobytu cizinců, neboť nepřestal splňovat některou z podmínek pro udělení víza, dále namítá porušení § 56 odst. 1 písm. k) zákona o pobytu cizinců, neboť nebyla zjištěna žádná závažná překážka pobytu žalobce na území ČR. Žalobce dále namítá porušení § 2 odst. 2 správního řádu, neboť správní orgán neuplatnil pravomoc v rozsahu, v jakém mu byla svěřena; porušení § 2 odst. 3 správního řádu, neboť správní orgán nešetřil práv nabytých v dobré víře a do těchto práv zasahoval v rozsahu nikoliv nezbytném; porušení § 2 odst. 4 správního řádu, když správní orgán dostatečně nedbal, aby přijaté řešení bylo v souladu s veřejným zájmem a odpovídalo okolnostem daného případu, a porušení § 68 odst. 3 správního řádu, neboť správní orgán v odůvodnění nedostatečně uvedl, jakými úvahami byl veden při hodnocení důkazů a při použití právních předpisů, na jejichž základě následně rozhodoval. Závěrem žalobce namítl nepřiměřenost rozhodnutí z hlediska jeho dopadu do soukromého a rodinného života. Součástí podané žaloby byl i návrh na přiznání odkladného účinku této žalobě, o kterém rozhodl krajský soud usnesením ze dne 26. 10. 2016, č. j. 51 A 36/2016 – 22, tak, že jej nepřiznal. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby pro její nedůvodnost. Ve vyjádření k žalobě žalovaná stručně uvedla skutkové okolnosti případu. Žalobce byl po podání žádosti o vydání povolení k dlouhodobému pobytu na území České republiky za účelem podnikání správním orgánem I. stupně vyzván k odstranění nedostatků žádosti, které spočívaly v nepředložení náležitostí požadovaných podle § 46 odst. 7 písm. b) a d) zákona o pobytu cizinců. Žalobce náležitosti ve stanovené lhůtě nedoplnil a neučinil tak ani následně do vydání usnesení o zastavení řízení. Tím byly dány důvody pro zastavení řízení podle § 66 odst. 1 písm. c) správního řádu, neboť nepředložení požadovaných náležitostí představovalo podstatnou vadu žádosti bránící správnímu orgánu v pokračování v řízení. Žalovaná závěrem uvedla, že rozhodnutí podle § 66 odst. 1 písm. c) správního řádu je procesním rozhodnutím, při kterém správní orgány nezkoumají přiměřenost jeho dopadu do soukromého a rodinného života účastníka řízení. Ze správního spisu, který si krajský soud ve věci vyžádal, bylo zjištěno, že žalobce podal dne 10. 7. 2012 žádost o vydání povolení k dlouhodobému pobytu na území České republiky za účelem podnikání podle § 45 odst. 1 zákona o pobytu cizinců. K žádosti nebyly přiloženy veškeré zákonem požadované náležitosti podle § 46 odst. 1 a 7 ve spojení s § 31 odst. 1 písm. a), d), e) zákona o pobytu cizinců. Žalobce byl proto správním orgánem I. stupně výzvou ze dne 10. 7. 2012 vyzván v souladu s § 45 odst. 2 správního řádu k odstranění vad žádosti a k doložení fotografie, dokladu o zajištění ubytování po dobu pobytu na území ČR, dokladu o cestovním zdravotním pojištění podle § 180j zákona o pobytu cizinců, dokladu prokazujícího úhrnný měsíční příjem cizince ve smyslu § 46 odst. 7 písm. b) zákona o pobytu cizinců, potvrzení finančního úřadu o neexistenci daňových nedoplatků a potvrzení okresní správy sociálního zabezpečení o tom, že žalobce nemá splatné nedoplatky na pojistném na sociální zabezpečení. K doložení uvedených dokladů byla žalobci stanovena lhůta 30 dnů od doručení výzvy a žalobce byl řádně poučen o důsledcích neodstranění uvedených vad žádosti. Současně bylo řízení postupem podle § 64 odst. 1 písm. a) správního řádu přerušeno. Pokračování - 3 - 51A 36/2016 Výzvu a usnesení o přerušení řízení si žalobce osobně převzal dne 10. 7. 2012. Dne 12. 7. 2012 dodal žalobce správnímu orgánu I. stupně potvrzení o ubytování na adrese V Dolově 511, Plzeň. Dne 19. 7. 2012 doložil žalobce výpis z živnostenského rejstříku. Žádný další doklad, k jehož předložení byl žalobce vyzván, do správního spisu doložen nebyl. Vyrozuměním ze dne 3. 10. 2013 pokračoval správní orgán I. stupně v řízení. Dne 5. 10 2013 správní orgán I. stupně zastavil řízení o žádosti žalobce o vydání povolení k dlouhodobému pobytu na území ČR za účelem podnikání usnesením č. j. OAM- 41070-10/DP-2012 podle § 66 odst. 1 písm. c) správního řádu z důvodu, že žalobce neodstranil podstatné vady žádosti, nedoplnil požadované náležitosti ve stanovené lhůtě (do 9. 8. 2012) a tato okolnost bránila správnímu orgánu I. stupně pokračovat v řízení o žádosti. Dne 21. 10. 2013 podal žalobce prostřednictvím zmocněného zástupce blanketní odvolání, které bylo následně dne 4. 11. 2013 odůvodněno. Žalobce nerozporoval skutečnost, že požadované doklady ve stanovené lhůtě nepředložil. Pouze konstatoval, že doklady nebyly předloženy v důsledku nepochopení obsahu celé výzvy, neboť se žalobce soustředil pouze na prokázání zajištění ubytování a specifikace samostatné výdělečné činnosti. Žalobce v odvolání namítal účelovost postupu správního orgánu I. stupně, který vydal prvostupňové rozhodnutí v rozporu se lhůtami stanovenými v § 71 správního řádu a v § 169 odst. 1 písm. e) zákona o pobytu cizinců. O odvolání rozhodla žalovaná dne 23. 8. 2016 napadeným rozhodnutím tak, že rozhodnutí správního orgánu I. stupně potvrdila a odvolání zamítla. V odůvodnění napadeného rozhodnutí žalovaná zopakovala, že žalobce byl správním orgánem I. stupně řádně vyzván k odstranění vad žádosti, k čemuž mu byla poskytnuta dostatečná lhůta, a byl rovněž poučen o následcích neodstranění vad žádosti. Řízení bylo přerušeno postupem podle § 64 odst. 1 písm. a) správního řádu. Žalobce nepředložil požadované dokumenty ve lhůtě určené ve výzvě, ani následně do doby vydání usnesení o zastavení řízení. Žalovaná souhlasila s námitkou, že nebylo rozhodnuto v zákonem stanovené lhůtě, podle ní však tato skutečnost nezpůsobila nezákonnost ani nesprávnost prvostupňového rozhodnutí. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů, vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „s. ř. s.“). Vzhledem k tomu, že byly splněny podmínky podle § 51 odst. 1 s. ř. s., rozhodl krajský soud ve věci bez jednání. Žaloba není důvodná. Podle § 66 odst. 1 písm. c) správního řádu správní orgán řízení o žádosti usnesením zastaví, jestliže žadatel v určené lhůtě neodstranil podstatné vady žádosti, které brání v pokračování řízení. Podle § 168 zákona o pobytu cizinců a contrario se na řízení podle § 45 téhož zákona vztahují ustanovení správního řádu. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí a z obsahu správního spisu je zřejmé, že žalobce správnímu orgánu I. stupně nedodal požadované náležitosti k žádosti o vydání povolení k dlouhodobému pobytu za účelem podnikání ve lhůtě stanovené ve výzvě k doplnění žádosti. Neučinil tak ani následně do doby vydání prvostupňového rozhodnutí, a dokonce ani v průběhu odvolacího řízení. Podle § 46 odst. 1 a 7 ve spojení s § 31 odst. 1 písm. a), d), Pokračování - 4 - 51A 36/2016 e) zákona o pobytu cizinců byl žalobce povinen správnímu orgánu I. stupně předložit fotografii, doklad o zajištění ubytování po dobu pobytu na území, doklad o cestovním zdravotním pojištění, doklady prokazující úhrnný měsíční příjem žadatele a společně posuzovaných osob, potvrzení finančního úřadu o bezdlužnosti a potvrzení okresní správy sociálního zabezpečení o nedoplatcích na pojistném na sociálním zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti včetně penále. Co se týká žalobcem namítaného porušení ustanovení zákona o pobytu cizinců, konkrétně § 37 odst. 2 písm. b) a § 56 odst. 1 písm. k) tohoto zákona, nelze než konstatovat, že tato námitka není relevantní. Podle § 37 odst. 2 písm. b) zákona o pobytu cizinců platí, že ministerstvo zruší platnost víza k pobytu nad 90 dnů, jestliže cizinec přestal splňovat některou z podmínek pro udělení víza. Odkaz na uvedené ustanovení zákona o pobytu cizinců však není pro řešenou věc přiléhavý. V projednávané věci se správní orgán I. stupně nezabýval zrušením platnosti víza, a nezkoumal tudíž ani okolnost, zda žalobce potenciálně mohl přestat splňovat některou z podmínek pro udělení dlouhodobého víza. Žalobci bylo téhož dne, kdy si podal žádost o udělení povolení k dlouhodobému pobytu na území ČR, výzvou uloženo, aby odstranil vady této žádosti, za současného přerušení správního řízení. K doplnění náležitostí žádosti byla žalobci stanovena třicetidenní lhůta, kterou krajský soud považuje za dostatečně dlouhou k obstarání si potřebných dokumentů. Žalobce však tuto svou povinnost uloženou mu správním orgánem I. stupně ve stanovené lhůtě nesplnil. Nutno zdůraznit skutečnost, že správní orgán I. stupně řízení o žádosti zastavil až s odstupem více než jednoho roku a ani v této poměrně dlouhé době nebyly nedostatky žádosti ze strany žalobce odstraněny. Shodně nepřiléhavý je i odkaz žalobce na porušení § 56 odst. 1 písm. k) zákona o pobytu cizinců [pozn. soudu: žalobce má zřejmě na mysli § 56 odst. 1 písm. j) zákona o pobytu cizinců, podle kterého ministerstvo neudělí dlouhodobé vízum, s výjimkou víza k pobytu nad 90 dnů za účelem strpění pobytu na území z důvodu podle § 33 odst. 3, jestliže pobyt cizince na území není v zájmu ČR nebo je zjištěna jiná závažná překážka pobytu cizince na území]. Uvedené ustanovení se týká hmotněprávních překážek, které jsou důvodem pro neudělení dlouhodobého víza. V nyní řešené věci však došlo k zastavení řízení z procesních důvodů, když nebyly žalobcem odstraněny vady žádosti, které správnímu orgánu I. stupně bránily rozhodnout o předmětné žádosti meritorně. V nyní řešené věci má krajský soud za prokázané, že žalobce po řádné výzvě k odstranění vad žádosti zůstal v průběhu řízení částečně nečinný a doložil pouze jeden doklad, a to doklad o zajištění ubytování. Zbylé požadované náležitosti ve smyslu § 46 odst. 1 a 7 zákona o pobytu cizinců správnímu orgánu I. stupně doloženy nebyly. Z toho důvodu přistoupil správní orgán I. stupně k procesnímu postupu podle § 66 odst. 1 písm. c) správního řádu, neboť neodstraněné vady žádosti mu bránily v dalším pokračování v řízení. V této souvislosti krajský soud odkazuje na názor Nejvyššího správního soudu vyslovený v rozsudku ze dne 28. 7. 2016, č. j. 2 Azs 76/2015 – 24, ze kterého plyne, že „řízení lze zastavit jedině tehdy, pokud jsou vady takové intenzity, že právě kvůli nim nelze v řízení pokračovat. Důvodem pro zastavení řízení tedy není jakákoliv vada formální, např. vada v označení správního orgánu, ale pouze taková vada, která svou povahou skutečně brání pokračování v řízení, resp. brání tomu, aby bylo možné žádost z obsahového hlediska projednávat. V posuzovaném případě se jednalo o doklady, které byl žalobce k žádosti o vydání povolení k dlouhodobému pobytu za účelem podnikání povinen předložit ze zákona (§ 46 odst. 7 zákona o pobytu cizinců). Jejich nedoložení tak ve svém důsledku znamenalo nemožnost tyto doklady z formálního i obsahového hlediska posoudit, a proto lze konstatovat, Pokračování - 5 - 51A 36/2016 že žalobce neodstranil podstatné vady žádosti.“ Správní orgány pak zcela v souladu se zákonem a s názorem Nejvyššího správního soudu odůvodnily nedoložení požadovaných náležitostí jako podstatnou vadu předmětné žádosti a řízení bylo pro neodstranění této vady zastaveno. Krajský soud neshledal v postupu správních orgánů žádné pochybení a zcela se s jejich postupem ztotožnil. V kontextu výše uvedeného krajský soud neshledal jako důvodnou ani námitku porušení základních zásad správního řízení a procesních ustanovení správního řádu, konkrétně § 2 odst. 2, odst. 3 a odst. 4 a § 68 odst. 3 tohoto zákona. Krajský soud shledal postup správních orgánů v předmětné věci souladným s procesními pravidly. Správní orgány zcela konkrétně vysvětlily důvody, pro které bylo řízení o žádosti zastaveno a tyto důvody považuje krajský soud za správné. Zákon o pobytu cizinců stanoví náležitosti, které musí žádost o vydání povolení k dlouhodobému pobytu na území ČR za účelem podnikání obsahovat, a tyto obligatorní náležitosti musí být ministerstvu společně s žádostí doloženy. Pokud žalobce ani po výzvě správního orgánu I. stupně tyto obligatorní náležitosti nedoložil, jednalo se o podstatnou vadu žádosti, bránící správnímu orgánu I. stupně v pokračování v řízení. Důvod pro zastavení řízení postupem podle § 66 odst. 1 písm. c) správního řádu byl v předmětné věci nepochybně dán. Odůvodnění napadeného rozhodnutí i prvostupňového rozhodnutí tak zcela obstojí z hlediska požadavků kladených v § 68 odst. 3 správního řádu. Pokud jde o namítané porušení zásad správního řízení, pak je nutno též uvést, že žalobce uvedenou námitku vznesl poměrně obecně, aniž by přesně vymezil, jak měl být postupem správních orgánů zkrácen na svých právech. Na základě takto obecně uplatněné námitky může krajský soud toliko konstatovat, že správní orgány vystupovaly zcela v mezích jim svěřené pravomoci (§ 2 odst. 2 správního řádu), řešení věci zcela odpovídalo okolnostem případu, neboť žalobce zákonem požadované náležitosti své žádosti nedoložil po celou dobu řízení u správního orgánu I. stupně ani později v řízení odvolacím (§ 2 odst. 4 správního řádu), a správní orgán I. stupně poskytl žalobci skutečně značný časový prostor k odstranění vad žádosti a poskytl mu poučení, tj. postupoval tak, aby šetřil žalobcova práva (§ 2 odst. 3 správního řádu). K namítané nepřiměřenosti napadeného rozhodnutí z hlediska jeho dopadů do soukromého a rodinného života žalobce krajský soud uvádí, že tato námitka je nedůvodná. V daném případě se správní orgány nezabývaly věcí samou a neposuzovaly okolnosti a splnění podmínek pro vydání povolení k dlouhodobému pobytu žalobce na území České republiky. Správní orgány zkoumaly toliko splnění formálních podmínek řízení, které v dané věci dodrženy nebyly. Žalobce nedoložil zákonem požadované náležitosti žádosti a v důsledku absence těchto dokladů nemohla být žádost meritorně vyřízena a správní orgán I. stupně byl nucen řízení z procesních důvodů zastavit. Žalobce o své vlastní vůli a s vědomím možných důsledků své případné nečinnosti zůstal v průběhu správního řízení (i přes výzvu správního orgánu I. stupně) převážně pasivní, pročež nelze v následném zastavení řízení shledávat nepřiměřenost tohoto rozhodnutí. Za daného stavu věci nebylo vůbec na místě požadovat po správním orgánu, aby z (vlastní) úřední činnosti vyhledával, popř. zkoumal soukromé a rodinné vazby žalobce na území České republiky. Byl to totiž sám žalobce, kdo svým nekonáním správnímu orgánu I. stupně nedal jinou možnost než řízení o žádosti zastavit podle § 66 odst. 1 písm. c) správního řádu. Posouzení přiměřenosti dopadů předmětného rozhodnutí do soukromého a rodinného života žalobce ve smyslu § 174a zákona o pobytu cizinců tak bylo z povahy věci vyloučeno. Krajský soud se ztotožnil se závěry žalované o naplnění podmínek pro zastavení řízení podle § 66 odst. 1 písm. c) správního řádu, neboť v řízení nebyly žalobcem odstraněny Pokračování - 6 - 51A 36/2016 podstatné vady bránící v pokračování řízení. Žalobce správnímu orgánu I. stupně neposkytl dostatečnou součinnost a i přes výzvu k doplnění náležitostí žádosti chybějící dokumenty nedoložil. Správní orgán I. stupně v důsledku této žalobcovy nečinnosti nemohl posoudit žádost z hlediska obsahového a nemohl o žádosti meritorně rozhodnout. Závěrem krajský soud opět odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 7. 2016, č. j. 2 Azs 76/2015 – 24, z jehož právní věty se podává, že „jestliže cizinec, ač správním orgánem řádně vyzván, nepředloží k žádosti o vydání povolení k dlouhodobému pobytu za účelem podnikání doklady požadované § 46 odst. 7 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců, a v tomto ohledu zůstane zcela nečinný, správní orgán řízení o žádosti zastaví podle § 66 odst. 1 písm. c) správního řádu.“ K obdobným závěrům dospěl Nejvyšší správní soud již dříve v rozsudku ze dne 10. 3. 2010, č. j. 6 As 57/2009 – 72. Uvedené závěry zcela dopadají na nyní projednávanou věc, a proto lze na ně v podrobnostech dále odkázat. Na základě shora uvedeného dospěl krajský soud k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl. O náhradě nákladů řízení rozhodl krajský soud podle § 60 odst. 1, věty první s. ř. s. Žalobce neměl v řízení úspěch, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Pokud jde o procesně úspěšnou žalovanou, v jejím případě nebylo prokázáno, že by jí v souvislosti s tímto řízením nad rámec běžné úřední činnosti vznikly nezbytné náklady důvodně vynaložené v řízení před soudem. Z toho důvodu jí krajský soud náhradu nákladů řízení nepřiznal.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. Pokračování - 7 - 51A 36/2016 Krajský soud v Českých Budějovicích dne 16. března 2017 Předsedkyně senátu JUDr. Marie Trnková v. r. Za správnost vyhotovení : Prázdná Jaroslava