51 A 38/2020

Rubrum

č. j. 51 A 38/2020-35 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Trnkové a soudců JUDr. Michala Hájka, Ph.D., a Mgr. et Mgr. Bc. Petra Jiříka ve věci žalobkyně: Obec Lipovice sídlem Lipovice 44 zastoupena Mgr. Jaroslavem Kadlecem advokátem společnosti Constelius, s.r.o., advokátní kancelář sídlem Praha, Opletalova 1417/25 žalovaný: Krajský úřad Jihočeského kraje sídlem U Zimního stadionu 1952/2, České Budějovice za účasti osob zúčastněných na řízení: I. Ing. F. Š., CSc. bytem X II. EKOFARMA Šumava, s. r. o. sídlem Pivovarská 197, Prachatice III. Agrokomplex Šumava, s. r. o. sídlem Pivovarská 197, Prachatice IV. Zemědělská společnost Chlumany, a. s. sídlem Pivovarská 197, Prachatice Shodu s prvopisem potvrzuje B. S. 2 51 A 38/2020 společně zastoupeni JUDr. Josefem Šťastným advokátem JUDr. Josef Šťastný a partneři – advokátní kancelář sídlem Ševčíkova 38, Horažďovice V. EG. D, a. s. sídlem Lidická 1873/36, Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 5. 2020, č. j. KUJCK 56309/2020 takto:

Výrok

I. Po rozhodnutí Krajského úřadu Jihočeského kraje ze dne 12. 5. 2020, č. j. KUJCK 56309/2020, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 11 228 Kč do třiceti dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho právního zástupce Mgr. Kadlece.

III. Osoby zúčastněné na řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

Vymezení věci a obsah podané žaloby 1. Stavební úřad městského úřadu Prachatice společným povolením ze dne 9. 9. 2018, č. j. MÚPt/29719/2019, podle § 94j odst. 1 a § 94p odst. 1 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, ve znění do 31. 12. 2020 (dále také jako „stavební zákon“) schválil stavební záměr umístění a provedení souboru staveb se souhrnným názvem Modernizace farmy – FARMA LIPOVICE na pozemcích č. st. XA, XB, XC, XD, XE, XF, XG a XH v k. ú. Lipovice. Žalobou napadeným rozhodnutím žalovaný postupem podle § 90 odst. 1 písm. c) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění do 31. 12. 2020 (dále jen „správní řád“), změnil rozhodnutí stavebního úřadu, poupravil znění jednotlivých výroků společného povolení a doplnil účastníky dle § 27 odst. 1 správního řádu. Ve zbytku společné povolení úřadu § 90 odst. 5 správního řádu potvrdil. K věcné změně rozhodnutí stavebního úřadu nedošlo.

2. Na prvním místě žalobkyně brojí proti závaznému stanovisku, které vydal Krajský úřad Jihočeského kraje, odbor životního prostředí, zemědělství a lesnictví ze dne 30. 8. 2018, č. j. KUJCK 110322/2018 OZZL. Toto závazné stanovisko je dle žalobkyně nepřezkoumatelné, neboť fakticky absentuje jakékoliv přezkoumatelné odůvodnění tak, jak stanovuje § 149 správního řádu. Žalovaný ve smyslu § 149 odst. 5 správního řádu vyžádal potvrzení nebo změnu tohoto závazného stanovisko od nařízeného orgánu Ministerstva životního prostředí (dále také jako „ministerstvo“), které však dne 16. 12. 2019 uvedlo, že závazné stanovisko nelze přezkoumat, neboť uplynula lhůta 1 roku ode dne jeho vydání. K následné žádosti žalovaného sdělilo, že vydané závazné stanovisko neodpovídá § 149 správního řádu, neboť není řádně odůvodněno. Takovouto nezákonnost nelze dle žalobkyně zhojit jakýmkoli vyjádřením Ministerstva životního prostředí.

3. Žalobkyně dále brojí proti záměru jako takovému a uvádí, že v obci byl povolen chov hospodářských zvířat, ten však není v zamyšlených kapacitách dlouhodobě provozován. Správní orgány postupovaly dle žalobkyně čistě formálně, neboť hodnotily maximální Shodu s prvopisem potvrzuje B. S. 3 51 A 38/2020 projektovanou kapacitu tohoto stacionárního zdroje znečištění ovzduší, aniž by zohlednily jeho faktickou vytíženost. Bude-li po modernizaci toto zařízení používáno, dojde fakticky k nárůstu stavu skotu a tím i ke zhoršení kvality ovzduší oproti stávajícímu stavu. S těmito skutečnostmi žalobkyně propojuje svůj nesouhlas s tím, jak žalovaný vypořádal její námitky, které se týkaly faktické nemožnosti využít pozemky v blízkosti areálu farmy k výstavbě rodinných domů. Současný stav je z pohledu možnosti zástavby okolních pozemků rodinnými domy příznivější oproti stavu, který přinese plánovaná modernizace. Vyjádření žalovaného a osob zúčastněných na řízení 4. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě ze dne 1. 9. 2020 navrhl podanou žalobu jako nedůvodnou zamítnout. Závazné stanovisko orgánu ochrany ovzduší považuje žalovaný za dostačující podklad pro vydání společného povolení stavebního úřadu. Žalovaný postupoval podle § 149 odst. 5 správního řádu a od ministerstva vyžádal potvrzení nebo změnu závazného stanoviska. Následně ze sdělení ministerstva ze dne 20. 1. 2020 žalovaný zjistil, že závazné stanovisko nedostojí nárokům kladených na jeho obsah tak, jak požaduje § 149 odst. 2 správního řádu. Ministerstvo konstatovalo vady odůvodnění a vady v postupu dotčeného orgánu, nicméně při posouzení odvolacích námitek učinilo ministerstvo závěr, že modernizací FARMY LIPOVICE, pro kterou bylo vydáno závazné stanovisko, nedojde ke zhoršení kvality ovzduší oproti stávajícímu stavu.

5. Žalovaný má za to, že eventuální vady závazného stanoviska nemají vliv na správnost a zákonnost žalobou napadeného rozhodnutí.

6. Co se týče otázky kapacity farmy jako takové, má žalovaný za to, že její provozovatel má právo používat kapacitu takovéhoto zařízení dle svého uvážení. Za zásadní považuje žalobkyně to, že modernizace farmy nepřestavuje nárůst stavu skotu v přepočtu na dobytčí jednotky. Produkce amoniaku bude ze stávajícího stavu snížena o 6,443 t za rok. Obtěžování zápachem z chovu hospodářských zvířat nelze vyloučit, lze ho však minimalizovat vhodnými opatřeními, čemuž odpovídá i podmínka ve společném povolení k provedení stavby č. 13.

7. Osoby zúčastněné na řízení I - IV navrhly ve svém vyjádření ze dne 13. 1. 2022 podanou žalobu jako nedůvodnou zamítnout, neboť vznesené námitky již byly v rámci odvolacího řízení řádně projednány. V podrobnostech proto odkazují na svá vyjádření ve správním spise. Podstatné listiny ze správního spisu 8. Z obsahu spisového materiálu plyne, že dne 10. 9. 2018 podal stavebník Zemědělská společnost Chlumany, a.s., žádost o vydání společného povolení o společném řízení na stavbu Modernizace farmy – FARMA LIPOVICE v k. ú. Lipovice. Ke své žádosti připojil řadu listin, mimo jiné závazné stanovisko Krajského úřadu Jihočeského kraje, odbor životního prostředí, zemědělství a lesnictví, ze dne 30. 8. 2018, č. j. KUJCK 110322/2018 OZZL. Tímto závazným stanoviskem dotčený orgán vyslovil souhlas podle § 11 odst. 2 písm. b) zákona č. 201/2012 Sb., o ochraně ovzduší, v rozhodném znění (dále jako „zákon o ochraně ovzduší“), a dle § 11 odst. 2 písm. c) téhož zákona s provedením stavby vyjmenovaného stacionárního zdroje znečištění ovzduší - Modernizace staveb – FARMA LIPOVICE, okres Prachatice, kraj Jihočeský, umístěného v obci Lipovice, k. ú. Lipovice, provozovatelé Zemědělská společnost Chlumany, a.s. Shodu s prvopisem potvrzuje B. S. 4 51 A 38/2020 9. Dle závazného stanoviska je v současné době kapacita areálu celkem (bez rozlišení jednotlivých objektů) 130 krav, 116 jalovic, 560 telat. Navrhovaný stav bude celkem činit 260 krav, 28 zaprahlých krav, 20 telat v boudičkách, 0 jalovic, 24 krav – porodna, 14 VBJ. Původní zástav činil 491,5 dobytčích jednotek, plánovaný stav 452,6 dobytčích jednotek (pokles o 38,9 dobytčích jednotek). Produkce amoniaku bude snížena o 6,4431 tun/amoniaku/rok; stávající stav činil 14 158,7 kg/amoniaku/rok. Oboje bez snižujících technologií.

10. V rámci odůvodnění dotčený orgán uvedl, že jako podklady pro vydání závazného stanoviska sloužila žádost provozovatele, výpis z obchodního rejstříku a technická zpráva Ateliéru farmtec, a.s., Blatný, ředitelství Strakonice. Dotčený orgán dále konstatoval, že „záměrem provozovatele nedojde k navýšení projektované kapacity zdroje. Provozovatel hodlá uplatnit snižující technologie v chovu skotu, které budou uvedeny v povolení provozu zdroje. Snižující technologie budou uvedeny jako součást povolení provozu zdroje, proto se jím v tomto stanovisku správní orgán blíže nezabývá. Snižující technologie jsou uvedeny v metodickém pokynu ve Věstníku MŽP 1, z roku 2018. K provedení a umístění stavby stacionárního zdroje se podle zákona o ovzduší vydává toto závazné stanovisko; o povolení provozu zdroje rozhoduje správní orgán ochrany ovzduší samostatným rozhodnutím (rozhodnutími), na základě podané žádosti.“ 11. Žádostí ze dne 27. 11. 2019 žalovaný požádal Ministerstvo životního prostředí o potvrzení nebo změnu uvedeného závazného stanoviska. Sdělením ze dne 16. 12. 2019 Ministerstvo životního prostředí k žádosti žalovaného uvedlo, že bylo požádáno dle § 149 odst. 5 správního řádu o potvrzení nebo změnu závazného stanoviska, nicméně s odkazem na § 4 odst. 9 stavebního zákona ve spojení s § 94 a 96 správního řádu již nelze vydané stanovisko přezkoumat, neboť od jeho vydání uplynul 1 rok.

12. Přípisem ze dne 9. 1. 2020 žalovaný požádal ministerstvo o součinnost. V rámci této součinnosti mělo ministerstvo reflektovat namítané skutečnosti v rozsahu své vlastní odborné způsobilosti. Ministerstvo sdělením ze dne 20. 1. 2020 uvedlo mj. to, že závazné stanovisko nesplňuje požadavky na řádné odůvodnění podle § 149 odst. 2 správního řádu, neboť byť v něm jsou uvedeny některé podklady pro jeho vydání, nejsou v něm formulovány úvahy, ze kterých by bylo zřejmé, jak krajský úřad dospěl ke svým závěrům. Dále ministerstvo uvedlo, že nezbytným podkladem závazného stanoviska je i odborný posudek autorizované osoby dle § 11 odst. 8 zákona o ochraně ovzduší, který však nebyl krajským úřadem požadován. Krajský úřad si rovněž nevyžádal vyjádření Obecného úřadu Lipovice (§ 12 odst. 4 téhož zákona), a České inspekce životního prostředí (§ 12 odst. 2 téhož zákona), ani se s nimi nedohodl jinak. K námitkám žalobkyně dále ministerstvo uvedlo, že po modernizaci farmy dojde k nárůstu stavu skotu v kusech, ale v přepočtu na dobytčí jednotky dojde ke snížení provozu rovněž tak dojde i ke snížení množství produkovaného amoniaku. Obtěžování zápachem z chovu hospodářských zvířat nelze dle ministerstva vyloučit, nicméně ho lze minimalizovat, což koresponduje i s podmínkou uvedenou ve společném povolení. Zároveň ministerstvo poukázalo i na vliv meteorologické situace. Závěr ministerstva byl takový, že modernizací farmy, pro kterou bylo vydáno závazné stanovisko, nedojde ke zhoršení kvality ovzduší oproti stávajícímu stavu. Posouzení krajským soudem Shodu s prvopisem potvrzuje B. S. 5 51 A 38/2020 13. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů. Vycházel přitom ze skutkového stavu a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“). Krajský soud rozhodl bez jednání (§ 51 s. ř. s.).

14. Žaloba je důvodná.

15. Námitka porušení § 149 odst. 2 správního řádu ve znění do 31. 12. 2020, je důvodná. Dle uvedeného ustanovení platí, že „závazné stanovisko obsahuje závaznou část a odůvodnění. V závazné části dotčený orgán uvede řešení otázky, která je předmětem závazného stanoviska, ustanovení zákona, které zmocňuje k jeho vydání a další ustanovení právních předpisů, na kterých je obsah závazné části založen. V odůvodnění uvede důvody, o které se opírá obsah závazné části závazného stanoviska, podklady pro jeho vydání a úvahy, kterými se řídil při jejich hodnocení a při výkladu právních předpisů, na kterých je obsah závazné části založen.“ (důraz doplněn).

16. Závazné stanovisko Krajského úřadu Jihočeského kraje, odbor životního prostředí, zemědělství a lesnictví, orgánu ochrany ovzduší, těmto požadavkům nevyhovuje. Obsahem odůvodnění závazného stanoviska je pouze poukaz na ustanovení § 11 odst. 2 písm. b) a c) zákona o ochraně ovzduší, jakožto ustanovení, na jejichž základě je vydáváno toto závazné stanovisko pro řešený stacionární zdroj znečištění. Dále je pouze konstatováno datum doručení žádosti o vydání tohoto závazného stanoviska, bodově jsou shrnuty podklady pro vydání závazného stanoviska, je konstatováno, že nedojde k navýšení projektované kapacity zdroje, že provozovatel hodlá uplatnit snižující technologie chovu skotu, a že snižující technologie jsou uvedeny v metodickém pokynu ve Věstníku ministerstva životního prostředí. Žádné úvahy, ze kterých by bylo zřejmé, proč dotčený orgán s posuzovaným záměrem souhlasí, v odůvodnění tohoto závazného stanoviska nejsou uvedeny. V tomto směru se krajský soud ztotožňuje se závěry ministerstva v jeho sdělení ze dne 20. 1. 2020, ve kterém ministerstvo dospělo k závěru, že „napadené závazné stanovisko nenaplňuje uvedené požadavky z hlediska jeho odůvodnění. Jsou v něm sice uvedeny některé podklady pro jeho vydání, z nichž vychází, ale nejsou v něm formulovány úvahy, ze kterých by bylo zřejmé, jak krajský úřad dospěl ke svým závěrům.“ 17. Co se týče námitek žalobkyně týkajících se provozu samotného areálu a chovu hospodářských zvířat, tyto námitky nejsou důvodné. Žalobkyně má za to, že současný stav, při kterém je provoz areálu omezen, je z pohledu možnosti zástavby okolních pozemků rodinnými domy příznivější oproti stavu, který přinese plánovaná modernizace zemědělského areálu. To, v jakém rozsahu (větším či menším) je v současné době areál provozován, není pro posouzení této věci podstatné tak, jak se žalobkyně domnívá. Podstata této argumentace žalobkyně spočívá v tom, že v současné době není areál plně využit, je zde chován pouze omezený počet skotu, který nedosahuje ani zdaleka povolenému počtu. Po modernizaci areálu se žalobkyně obává faktického navýšení počtu chovaného skotu a tím i zvýšení možných negativních dopadů na okolí areálu. Provozovatel areálu je oprávněn jej využívat v plném rozsahu. To, že tak v současné době z blíže nezjištěného důvodu nečiní, nemá na současné rozhodování správních orgánů jakýkoliv vliv. Jakékoli další úvahy soudu v tomto směru jsou s ohledem na zjištěné vady nadbytečné.

18. Nad rámec posouzení věci samé soud k postupu Ministerstva životního prostředí dle § 4 odst. 9 správního řádu uvádí, že výklad tohoto ustanovení byl v minulosti předmětem Shodu s prvopisem potvrzuje B. S. 6 51 A 38/2020 Stanoviska odboru stavebního řádu Ministerstva pro místní rozvoj k přezkumu závazných stanovisek v režimu stavebního zákona ze září roku 2019. Závěr tohoto Stanoviska lze zjednodušeně interpretovat tak, že věta druhá daného ustanovení odkazující na ustanovení o přezkumném řízení, se v rámci posouzení závazných stanovisek v rámci odvolacích řízení nepoužije. To by ve svém důsledku znamenalo, že Ministerstvo životního prostřední mohlo závazné stanovisko při postupu dle § 149 odst. 5 správního řádu řádně posoudit v plném rozsahu bez konstatovaného časového omezení. K tomu krajský soud dále odkazuje na bod 50 a násl. rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 25. 6. 2020 č. j. 51 A 49/2019-81, který dospěl k totožnému závěru, byť následně byl v obdobné věci Městským soudem v Praze zaujat zcela opačný právní názor, a to v rozsudku ze dne 2. 9. 2020 č. j. 10 A 73/2020-54. Zdejší soud nepřistoupil ve smyslu § 76 odst. 1 písm. c) s. ř. s. k přezkumu těchto procesních otázek z moci úřední, neboť s ohledem na zjištěné vady závazného stanoviska, tedy i žalobou napadeného rozhodnutí, nebyl takový postup pro přezkum v mezích uplatněných žalobních bodů možný.

19. Dále, rovněž nad rámec uplatněných žalobních bodů, krajský soud závěrem poukazuje na to, že ministerstvo identifikovalo i další pochybení v postupu orgánu ochrany ovzduší při vydávání závazného stanoviska (viz bod 12 tohoto odůvodnění). Tyto vady mohou mít vliv na zákonnost závazného stanoviska a tedy i na zákonnost žalobou napadeného rozhodnutí. Závěr a náklady řízení 20. Soud shledal podanou žalobu důvodnou, a proto postupem dle § 78 odst. 1 s. ř. s. žalobou napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení (§ 78 odst. 4 s. ř. s.). Pro účely dalšího řízení bude nutno zajistit zákonem předpokládaným způsobem nové závazné stanovisko orgánu ochrany ovzduší. Právním názorem, který vyslovil soud ve zrušujícím rozsudku, je v dalším řízení správní orgán vázán (§ 78 odst. 5 s. ř. s.).

21. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto ve smyslu § 60 odst. 1, věty první s. ř. s., podle kterého, nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Žalovaný, který neměl v soudním řízení úspěch, nemá právo na náhradu nákladů řízení. Pokud jde o procesně úspěšnou žalobkyni, v jejím případě jsou náklady řízení představovány zaplaceným soudním poplatkem a odměnou advokáta.

22. Náklady právního zastoupení spočívají v odměně za dva úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, žaloba) celkem v částce 6 200 Kč bez DPH [§ 7, § 9 odst. 4 písm. d) a § 11 odst. 1 písm. a), d), § 12 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů] a v náhradě hotových výdajů za dva úkony právní služby v částce 600 Kč (§ 13 odst. 4 téže vyhlášky); celkem tedy 6 800 Kč bez DPH, 8 228 Kč s DPH, byť právní zástupce žalobkyně registraci DPH soudu nedoložil. Dle veřejně dostupných údajů na vyhledavac.cak.cz právní zástupce žalobkyně vykonává advokacii jako společník spol. s r. o., přičemž tato společnost je dle veřejně dostupných údajů na adisreg.mfcr.cz plátcem DPH. Celkovou částku náhrady nákladů řízení ve výši 11 228 Kč je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejího zástupce, resp. dané advokátní kanceláře.

23. V případě osob zúčastněných na řízení zdejší soud odkazuje na § 60 odst. 5 s. ř. s., podle něhož má osoba zúčastněná na řízení právo na náhradu jen těch nákladů, které jí vznikly v Shodu s prvopisem potvrzuje B. S. 7 51 A 38/2020 souvislosti s plněním povinnosti, kterou jí soud uložil. Vzhledem k tomu, že osobám zúčastněným na řízení žádné povinnosti soudem uloženy nebyly, rozhodl soud v jejich případě tak, že nemají právo na náhradu nákladů řízení. Osoby zúčastněné na řízení ani nenavrhly, aby jim z důvodů zvláštního zřetele hodných bylo přiznáno právo na náhradu dalších nákladů řízení.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. České Budějovice 31. ledna 2022 JUDr. Marie Trnková v. r. předsedkyně senátu Shodu s prvopisem potvrzuje B. S.