51 A 39/2016
č. j. 51 A 39/2016-24
V PLATNOSTICitované zákony (8)
Rubrum
51A 39/2016 - 24 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Trnkové a soudkyň Mgr. Kateřiny Bednaříkové a Mgr. Heleny Nutilové v právní věci žalobkyně T. M. D., narozené X, státní příslušnost Vietnamská socialistická republika, zastoupené Mgr. Radimem Strnadem, advokátem se sídlem v Brně, Příkop 8, proti žalované Komisi pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, se sídlem v Praze, nám. Hrdinů 1634/3, o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 29. 8. 2016, č. j. MV-108804-4/SO-2016, takto:
Výrok
Rozhodnutí Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců ze dne 29. 8. 2016, č. j. MV-108804-4/SO-2016 a rozhodnutí Ministerstva vnitra ČR ze dne 8. 3. 2016, č. j. OAM-5464-3/DP-2016 s e z r u š u j í a věc s e v r a c í žalované k dalšímu řízení. Žalovaná j e p o v i n n a zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 11 228 Kč do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejího zástupce Mgr. Radima Strnada.
Odůvodnění
I. Vymezení věci 1) Krajskému soudu v Českých Budějovicích (dále jen „krajský soud“) byla dne 3. 10. 2016 doručena žaloba proti rozhodnutí Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců (dále jen „žalovaná“) ze dne 29. 8. 2015, č. j. MV-108804-4/SO-2016 (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž bylo podle § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve Pokračování - 2 - 51A 39/2016 znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) zamítnuto odvolání žalobkyně a potvrzeno rozhodnutí Ministerstva vnitra (dále jen „správní orgán I. stupně“) ze dne 8. 3. 2016, č. j. OAM-5464-3/DP-2016, jímž byla zamítnuta žádost žalobkyně o vydání povolení k dlouhodobému pobytu dle § 42 odst. 1 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“) za účelem sloučení rodiny s manželem. 2) Žalobkyně prostřednictvím včasné správní žaloby namítala nezákonnost napadeného rozhodnutí spočívající v potvrzení rozhodnutí správního orgánu I. stupně, kterým bylo neoprávněně v rámci meritorního rozhodnutí o zastavení řízení rozhodnuto také o zamítnutí žádosti žalobkyně o přerušení správního řízení. Žalobkyně v této souvislosti namítala, že dříve než došlo k meritornímu rozhodnutí ve věci, měla právo být seznámena se způsobem, jakým správní orgán I. stupně naloží s její žádostí o přerušení řízení dle § 64 odst. 2 správního řádu. Žalobkyně uvedla, že postupem správních orgánů byl porušen § 4 odst. 4 správního řádu, jenž umožňuje dotčeným osobám uplatňovat jejich práva a povinnosti, a tím byla zkrácena na svých právech garantovaných předmětným ustanovením. 3) Žalobkyně odkazovala na rozhodnutí žalované (č. j. MV-134346-4/SO/sen-2013, č. j. MV-134341-4/SO/sen-2013, č. j. MV-66118-6/SO-2012), v nichž byl žalovanou v minulosti zastáván shodný názor na postup správních orgánů, jako zastávala žalobkyně. Žalovaná v odkazovaných rozhodnutích konstatovala rozpor s § 4 odst. 4 správního řádu, byla-li usnesení o nepřerušení řízení, vyrozumění o pokračování v řízení a usnesení o zastavení řízení předána v tentýž den k poštovní přepravě. 4) Žalobkyně dále upozornila na skutečnost, že správní orgán I. stupně postupoval v rozporu s § 2 odst. 4 správního řádu, čili nebyla dodržena zásada legitimního očekávání. Žalobkyně namítala, že postupem, v němž se žalovaná odchýlila od ustálené rozhodovací praxe, aniž by takovou změnu řádně zdůvodnila, byla způsobena mimo vadu nezákonnosti též vada nepřezkoumatelnosti. 5) S ohledem na všechny uvedené skutečnosti žalobkyně navrhla napadené rozhodnutí zrušit a věc vrátit žalované k dalšímu řízení. II. Stručné shrnutí vyjádření žalované 6) Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby pro nedůvodnost. Ve svém vyjádření konstatovala, že žalobkyně podala proti rozhodnutí správního orgánu I. stupně blanketní odvolání, které ani přes výzvu nedoplnila, přestože od podání odvolání do vydání napadeného rozhodnutí uplynulo více než pět měsíců. Žalovaná uvedla, že námitky uvedené v žalobě měly být uplatněny již v odvolacím řízení. Žalovaná konstatovala dostatečně zjištěný skutkový stav věci ve smyslu ustanovení § 3 správního řádu, žádná procesní a věcná pochybení a dále je přesvědčena o splnění veškerých požadavků uvedených v § 68 odst. 3 správního řádu v usnesení správního orgánu I. stupně. III. Obsah správních spisů 7) Ve správním spise je založena žádost žalobkyně o povolení k dlouhodobému pobytu č. j. 323/2016-HANOI za účelem sloučení rodiny dle § 42 odst. 1 zákona o pobytu Pokračování - 3 - 51A 39/2016 cizinců, kterou u Velvyslanectví ČR v Hanoji podala dne 1. 2. 2016. Žádost neobsahovala doklad o zajištění ubytování na území, a tudíž k jejímu doplnění byla žalobkyně vyzvána dne 2. 2. 2016 Zastupitelským úřadem České republiky v Hanoji. Žádost byla doručena správnímu orgánu I. stupně dne 24. 2. 2016 pod č. j. OAM-5464-1/DP-2016. Dne 19. 2. 2016 byla v reakci na výzvu k Zastupitelskému úřadu v Hanoji podána žádost žalobkyně o přerušení řízení dle § 64 odst. 2 správního řádu, z důvodu doložení požadované písemnosti, a to do 1. 3. 2016, kterou obdržel správní orgán I. stupně dne 2. 3. 2016. 8) Správní orgán I. stupně o žádosti žalobkyně samostatně nerozhodl a dne 8. 3. 2016 vydal usnesení č. j. OAM-5464-3/DP-2016, jímž žádosti o přerušení řízení nevyhověl, a současně podle § 66 odst. 1 písm. c) správního řádu řízení o žádosti zastavil. Správní orgán I. stupně uvedl, že žalobkyně byla vyzvána k doplnění žádosti, proto žalobkyně požádala o přerušení řízení do 1. 3. 2016, aby opatřila požadovanou písemnost. Nicméně žalobkyně ani do požadovaného data (1. 3. 2016) písemnost nedoplnila, a proto žádosti žalobkyně o přerušení nebylo vyhověno. Správní orgán I. stupně dle § 66 odst. 1 písm. c) správního řádu zastaví řízení, pokud účastník řízení neodstraní podstatné vady žádosti ve stanovené lhůtě. Předmětná vada bránila posouzení splnění podmínek pro vydání povolení k dlouhodobému pobytu za uvedeným účelem. 9) Dne 4. 3. 2016 byla na Zastupitelský úřad ČR v Hanoji dodána další žádost o přerušení řízení do dne 1. 4. 2016, tato žádost byla postoupena správnímu orgánu I. stupně dne 15. 3. 2016. Dne 24. 3. 2016 obdržel správní orgán I. stupně blanketní odvolání žalobkyně proti usnesení ze dne 8. 3. 2016, z toho důvodu ji správní orgán I. stupně vyzval dne 21. 4. 2016 k doplnění odvolání ve lhůtě 5 dnů. Vzhledem k tomu, že v poskytnuté lhůtě nebylo odvolání doplněno, postoupil správní orgán I. stupně dne 28. 7. 2016 odvolání a podkladové materiály žalované k vyřízení. 10) Žalovaná rozhodnutím ze dne 29. 8. 2016 podle § 90 odst. 5 správního řádu podané odvolání zamítla a napadené rozhodnutí správního orgánu I. stupně potvrdila. Žalovaná přezkoumala soulad napadeného usnesení podle § 89 odst. 2 správního řádu s právními předpisy, správnost napadeného usnesení byla přezkoumána pouze v rozsahu odvolacích námitek, které však podány nebyly. Žalovaná namítala, že správní orgán není povinen přerušit řízení vždy, požádá-li o to účastník, ale pro přerušení musí být shledán důvod. Žalovaná se ztotožnila s postupem správního orgánu I. stupně, usnesení správního orgánu I. stupně vyhodnotila za splňující veškeré náležitosti dle § 67 a násl. správního řádu a žádná pochybení ze strany správního orgánu I. stupně neshledala. IV. Právní názor soudu 11) Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů, vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „s. ř. s.“). 12) Žaloba je důvodná. 13) Žalobkyně namítala porušení § 4 odst. 4 správního řádu tím, že správní orgán I. stupně vydal usnesení, v němž ve výroku I. rozhodl o nevyhovění žádosti žalobkyně o přerušení řízení podle § 64 odst. 2 správního řádu a výrokem II. zastavil řízení o žádosti žalobkyně podle § 66 odst. 1 písm. c) správního řádu. Ustanovení § 4 odst. 4 správního řádu Pokračování - 4 - 51A 39/2016 zajišťuje, aby bylo dotčeným osobám umožněno uplatňovat jejich práva a oprávněné zájmy. To v jejím případě dodrženo nebylo. 14) Žalobkyně byla po podání žádosti o povolení k dlouhodobému pobytu vyzvána dne 2. 2. 2016 k jejímu doplnění o chybějící písemnost, kterou byla povinna doplnit ve lhůtě 7 dnů. Vzhledem k tomu, že tato lhůta se žalobkyni zdála nedostatečná, požádala dne 18. 2. 2016 o přerušení lhůty do dne 1. 3. 2016. Krajskému soudu neunikla skutečnost, že patrně z důvodu značné vzdálenosti mezi Zastupitelským úřadem v Hanoji, na který byla žádost o přerušení řízení podána, a správním orgánem I. stupně, kterému byla žádost postoupena, došla žádost správnímu orgánu I. stupně teprve dne 2. 3. 2016, tedy po dni, ke kterému žalobkyně žádala o přerušení řízení. Nicméně tato skutečnost neopravňuje správní orgán k postupu, který zvolil. Žalobkyně byla po dobu, kdy vyčkávala rozhodnutí o její žádosti, vystavena značné nejistotě o tom, jakým způsobem správní orgán I. stupně naložil s podanou žádostí o přerušení řízení. 15) Pokud by totiž správní orgán I. stupně přerušil správní řízení na žádost žalobkyně, byl by povinen vydat rozhodnutí o přerušení řízení a učinit tak formou usnesení. Stejně tak platí i pro situaci, kdy žádosti o přerušení řízení správní orgán nevyhověl. Správní orgán I. stupně byl povinen vypořádat se samostatně s podanou žádostí o přerušení řízení a o svém závěru náležitě vyrozumět žalobkyni a vyčkat procesního pořádku předtím, než rozhodne o zastavení řízení. K takovému postupu však ze strany správního orgánu I. stupně nedošlo. Vadným postupem správních orgánů o podané žádosti byla porušena práva žalobkyně stanovená v § 4 odst. 4 správního řádu. Správní orgán zřejmě veden snahou rychle vyřídit věc, rozhodl o dvou samostatných úkonech současně, čímž jednoznačně došlo k porušení zákonné dikce § 4 odst. 4 správního řádu. 16) Krajský soud podanou námitku vyhodnotil jako důvodnou, neboť žalobkyně byla zkrácena na svém právu zakotveném v § 4 odst. 4 správního řádu tím, že správní orgán I. stupně vydal rozhodnutí, kterým nevyhověl žádosti o přerušení řízení a současně řízení zastavil a toto rozhodnutí bylo v rámci odvolacího řízení žalovanou potvrzeno. Správní orgán I. stupně tudíž znemožnil žalobkyni přizpůsobit její další postup ve správním řízení zamítavému stanovisku o její žádosti o přerušení, čímž jí nebylo umožněno uplatňovat její práva ve smyslu § 4 odst. 4 správního řádu. 17) Krajský soud upozorňuje na povinnost správních orgánů poskytnout dotčeným osobám možnost uplatňovat svá práva, a to nejen formálně, ale i prakticky. Správní orgán I. stupně není oprávněn rozhodovat o zastavení řízení, aniž by předtím posoudil žádost o přerušení. Podle § 64 odst. 2 správního řádu v řízení o žádosti přeruší správní orgán řízení na požádání žadatele. To jinými slovy znamená, že je-li podán takový návrh účastníkem řízení je povinností správního orgánu o něm rozhodnout. Žadatel nemá nárok, aby řízení bylo případně přerušeno na jakoukoliv dobu. Tím, že správní orgán I. stupně vydal usnesení, v němž ve výroku I. nevyhověl žádosti žalobkyně o přerušení řízení a ve výroku II. řízení zastavil, byla narušena posloupnost správního řízení. Správní orgán I. stupně byl povinen vyčkat nabytí právní moci rozhodnutí, kterým nevyhověl žádosti o přerušení řízení, proti kterému byla žalobkyně oprávněna uplatňovat opravný prostředek. Teprve poté, kdy by rozhodnutí o přerušení řízení nabylo právní moci, mohl správní orgán I. stupně vydat usnesení o zastavení řízení. 18) V projednávané věci správní orgán I. stupně nevyčkal procesního pořádku věci, a tím porušil § 4 odst. 4 správního řádu. Městský soud v Praze shrnul obdobný případ Pokračování - 5 - 51A 39/2016 v rozhodnutí č. j. 9 Ca 428/2009 – 45, ze dne 27. 6. 2013 právní větou: „Jestliže účastník řízení po přerušení správního řízení správním orgánem [§ 64 odst. 1 písm. a) správního řádu z roku 2004] ve stanovené lhůtě neodstraní podstatné vady žádosti, v odvolání proti rozhodnutí o přerušení řízení uplatňuje námitky nepřiměřené lhůty k odstranění vad žádosti a současně požádá o přerušení řízení na delší než stanovenou dobu, nelze bez posouzení této žádosti zastavit řízení z důvodu uvedeného v § 66 odst. 1 písm. c) správního řádu z roku 2004.“ Vzhledem k tomu, že žalobkyně podala žádost o přerušení řízení a nebyla proto v řízení nečinná, nelze aplikovat závěr Nejvyššího správního soudu formulovaný v rozsudku ze dne 28. 7. 2016, č. j. 2 Azs 76/2015 – 24: „Jestliže cizinec, ač správním orgánem řádně vyzván, nepředloží k žádosti o vydání povolení k dlouhodobému pobytu za účelem podnikání doklady požadované § 46 odst. 7 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců, a v tomto ohledu zůstane zcela nečinný, správní orgán řízení o žádosti zastaví podle § 66 odst. 1 písm. c) správního řádu.“ K nečinnosti ze strany žalobkyně nedošlo, neboť ta vyvinula snahu chybějící dokument doložit, a proto požádala o přerušení řízení. Proto nelze citovaný závěr Nejvyššího správního soudu aplikovat na projednávanou věc. 19) Současné rozhodnutí správních orgánů o nevyhovění žádosti o přerušení a o zastavení řízení nelze ztotožňovat se situací, kdy správní orgán v usnesení o přerušení řízení současně vyzývá účastníka řízení k odstranění nedostatků žádosti podle § 45 odst. 2 správního řádu, neboť takový postup přímo vyplývá z ustanovení § 64 odst. 1 písm. a) správního řádu. Zde se jedná o dva úkony, které lze s ohledem na zákonnou dikci provést současně. To však nedopadá na konkrétní případ řízení o žádosti, která nebyla doložena dokladem o zajištění ubytování na území ČR, kde byla žalobkyně velvyslanectvím ČR v Hanoji pouze vyzvána k předložení chybějícího dokladu ve lhůtě 7 dnů. Za účelem obstarání tohoto dokladu požádala žalobkyně dne 17. 2. 2016 o přerušení řízení podle § 64 odst. 2 správního řádu, neboť nebyl zvolen postup podle § 64 odst. 1 písm. a) téhož zákona. O této žádosti nebylo samostatně rozhodnuto. Další žádost o přerušení řízení odeslala žalobkyně dne 1. 3. 2016. Ani o této žádosti nebylo samostatně rozhodnuto. Stalo se tak teprve při vydání rozhodnutí o zastavení správního řízení. 20) Takový postup nemá zákonnou oporu. Správní orgány jsou povinny postupovat v souladu s právními předpisy, dodržovat procesní pořádek a respektovat ustálenou praxi, aby nedocházelo k nedůvodným rozdílům ve správním řízení a ke zkracování procesních práv účastníků řízení. Žalobkyni byla v důsledku tohoto postupu správních orgánů podstatně ztížena možnost efektivně uplatňovat její práva. Správní orgány měly povinnost samostatně rozhodnout o nevyhovění žádosti o přerušení řízení a vyčkat nabytí právní moci procesního rozhodnutí upravujícího vedení řízení a teprve poté rozhodnout o zastavení správního řízení. 21) Na věci nic nemění ani fakt, že žalobkyně proti rozhodnutí správního orgánu I. stupně podala pouze blanketní odvolání, neboť žalovaný je povinen v rámci odvolacího řízení přezkoumat soulad napadeného rozhodnutí s právními předpisy v celém rozsahu bez ohledu na uplatněné námitky. Z rozhodnutí správního orgánu I. stupně bylo porušení zákonnosti zjevné již z pouhé výrokové části rozhodnutí. Tento závěr krajského soudu je proto plně v souladu s názorem Nejvyššího správního soudu uvedeného v rozsudku ze dne 13. 2. 2008, č. j. 2 As 56/2007 – 71: „Tento přezkum nad rámec odvolacích námitek však předpokládá, že takové vady jsou ze spisu zjevné.“ Žalovaná byla povinna k takovému závěru dospět i přesto, že žalobkyně tuto skutečnost neuvedla jako odvolací námitku, neboť posoudit soulad rozhodnutí s právními předpisy je žalovaná povinna činit i nad rámec odvolacích námitek. Pokračování - 6 - 51A 39/2016 22) Pokud žalobkyně dále namítala, že žalovaná postupovala odlišně oproti případům v obdobných věcech v minulosti, a tím bylo porušeno ustanovení § 2 odst. 4 správního řádu, neboť žalobkyně legitimně očekávala, že rozhodovací praxe žalované se nebude výrazně lišit, pak krajský soud k tomu uvádí, že správní orgán je povinen dbát na to, aby při rozhodování skutkově shodných nebo podobných případů nedocházelo k nedůvodným rozdílům. Rozhodný okamžik je v době samotného rozhodování správního orgánu, který musí rozhodnout v souladu s již vydanými rozhodnutími skutkově shodných a obdobných případů. Účastník řízení se spoléhá na to, že jeho věc bude rozhodnuta stejným způsobem, jako tomu bylo v již dříve posouzených stejných či obdobných věcech. Právě tím je zajišťována zásada právní jistoty. Žalobkyně přiložila k žalobě rozhodnutí žalované ze dne 21. 5. 2014, č. j. MV-134341-4/SO/sen-2013 v obdobné věci, v němž žalovaná hodnotila postup správního orgánu, kdy bylo ve stejný den účastníkovi řízení doručeno usnesení o nepřerušení správního řízení, vyrozumění o pokračování řízení a usnesení o zastavení řízení jako nezákonný a právě porušení zásady legitimního očekávání se žalobkyně dovolávala. 23) Krajský soud taktéž shledává závěr žalované v rozporu s § 2 odst. 4 správního řádu, neboť změna právního názoru ve vztahu k projednávané věci nebyla náležitě zdůvodněna. Žalobkyně legitimně neočekávala, že bude o její žádosti o přerušení řízení rozhodnuto současně s usnesením o zastavení řízení. 24) Žalobkyně v žalobě namítala nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí žalované. Soud v tomto bodě nesdílí názor žalobkyně o nepřezkoumatelnosti rozhodnutí. Krajský soud uvádí, že, ačkoli se žalovaná odchýlila od své rozhodovací praxe, nebyly tím naplněny důvody nepřezkoumatelnosti rozhodnutí. Vady, které soud ve správním řízení shledal, nezpůsobují nepřezkoumatelnost, nýbrž nezákonnost napadeného rozhodnutí. Krajský soud neposuzuje rozhodnutí o nevyhovění žádosti o přerušení řízení jako takové, neboť jako procesní rozhodnutí upravující vedení řízení je vyloučeno ze soudního přezkumu, krajský soud hodnotí postup žalované, která rozhodla současně o nepřerušení řízení a o zastavení řízení, zda mohl mít dopad do hmotných práv žalobkyně. Důvodem, pro který lze zrušit správní rozhodnutí, je totiž také procesní vada, pokud mohla mít vliv na zákonnost rozhodnutí a byla schopna způsobit dopad do hmotných práv účastníka. Stejného názoru je i Nejvyšší správní soud v rozhodnutí ze dne 27. 11. 2012, č. j. 1 As 144/2012 – 44, který v souvislosti se zmíněným odkazuje na konstrukci § 76 odst. 1 písm. c) a § 103 odst. 1 písm. b) s. ř. s. Soud proto uzavřel, že neshledal v napadeném rozhodnutí důvody nepřezkoumatelnosti rozhodnutí, nýbrž podstatné porušení ustanovení o řízení před správním orgánem, mohlo-li mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé. V. Závěr a náklady řízení 25) Soud proto uzavřel, že žaloba byla shledána důvodnou, a proto přistoupil ke zrušení napadeného rozhodnutí ve smyslu § 76 odst. 1 písm. c) s. ř. s. Krajský soud z toho důvodu v dané věci rozhodl bez nařízeného jednání ve smyslu ustanovení § 76 odst. 1 s. ř. s. Žalovaná je v dalším řízení vázána závazným právním názorem krajského soudu podle § 78 odst. 5 s. ř. s. tak, jak byl vysloven shora. 26) O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto ve smyslu § 60 odst. 1, věty první s. ř. s., podle kterého, nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti Pokračování - 7 - 51A 39/2016 účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Žalovaná, která neměla v soudním řízení úspěch, nemá právo na náhradu nákladů řízení. Pokud jde o procesně úspěšnou žalobkyni, v jejím případě jsou náklady řízení představovány zaplaceným soudním poplatkem a odměnou advokáta. 27) Náklady zastoupení spočívají v odměně za dva úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, žaloba) celkem v částce 6 200 Kč [§ 7, § 9 odst. 4 písm. d) a § 11 odst. 1 písm. a), d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů] a v náhradě hotových výdajů za dva úkony právní služby v částce 600 Kč (§ 13 odst. 3 téže vyhlášky); celkem tedy 6 800 Kč. Vzhledem k tomu, že advokát je plátcem daně z přidané hodnoty, zvyšuje se nárok o částku odpovídající dani, kterou je advokát povinen z odměny za zastupování odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů. Částka daně činí 1 428 Kč. Celkem jde tedy o částku 8 228 Kč. K této částce se připočítává částka 3 000 Kč vynaložená na soudní poplatek. Celkovou částku náhrady nákladů řízení ve výši 11 228 Kč je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejího zástupce.
Poučení
Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. Krajský soud v Českých Budějovicích dne 28. února 2017 Předsedkyně senátu JUDr. Marie T r n k o v á v. r. Pokračování - 8 - 51A 39/2016 Za správnost vyhotovení: Sládková Blanka
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (4)
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.